8 C 118/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Pavla Janků a přísedících Jindřišky Košíkové a Emílie Opatrné ve věci žalobce: Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B, advokátem se sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované, IČO: Anonymizováno, se sídlem Adresa žalované o zaplacení 500.000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 500.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne podání žaloby do zaplacení, se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. České republice se náhrada nákladů státu vůči žalobci nepřiznává.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení výše uvedené částky s tím, že byl v období od 17. 5. 2007 do 27. 2. 2021 v průběhu výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici adresa, zaměstnán jako šič – bandážista, kdy tato práce obnášela obšívání vinutí statorových svazků cívek. V důsledku výkonu práce se u něho rozvinul syndrom karpálního tunelu. S ohledem na skutečnost, že uvedené zdravotní potíže se u něho rozvinuly jednoznačně v souvislosti s výkonem práce a syndrom karpálního tunelu spadá pod seznam nemocí z povolání dle Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., má žalobce nárok na odškodnění vzniklé majetkové a nemajetkové újmy v souvislosti se svými potížemi způsobenými uvedenou nemocí z povolání. Dle § 39 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, odpovídá za škodu způsobenou odsouzenému při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním těchto úkolů Vězeňská služba nebo jiný subjekt, u něhož je zařazen do práce. Obdobně odpovídá odsouzenému Vězeňská služba nebo jiný subjekt, u něhož he odsouzený zařazen do práce, za škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a za škodu způsobenou na odložených věcech a při odvracení škody. S ohledem na výše uvedené, kdy byl žalobce zařazen do práce přímo ve věznici, odpovídá za vzniklou nemajetkovou újmu v souvislosti s nemocí z povolání žalovaná. Vlivem nepříznivých pracovních podmínek, přetěžování a vibracemi při výkonu práce pro žalovanou, došlo na straně žalobce k trvalému zhoršení zdravotního stavu. Žalobce vykonával práci spojenou s vinutím statorových svazků cívek, a to nepřetržitě po dobu takřka 14 let, od 17. 5. 2007 do 27. 2. 2021, 5 dnů v týdnu, včetně přesčasů. Již v roce 2016 si žalobce u lékaře žalované stěžoval na bolesti kloubů na rukou vlivem vykonávané práce, což nebylo jakkoli léčeno. S ohledem na shora uvedené pak po žalované požaduje zaplacení částky 500.000 Kč z titulu odškodnění ztížení společenského uplatnění.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nemá možnost verifikovaným způsobem podat vyjádření k žalobcem uváděnému zdravotnímu stavu. S tvrzením žalobce se neztotožňuje a nárok neuznává. Žalobce se pouze snaží spekulativně propojit jím popsaný zdravotní stav se skutečností, že byl během svého výkonu trestu ve Věznici adresa pracovně zařazen, aniž by relevantně prokázal racionální základ uplatňované nemajetkové újmy ve výši 500.000 Kč. Žalobce neprokazuje, že jím tvrzené zdravotní problémy byly způsobeny prací, kterou vykonával u žalované, resp. že se v případě jím tvrzených zdravotních problémů jedná o nemoc z povolání.

3. Shodným tvrzením účastníků, přehledem pracovního zařazení žalobce a žalované a popisem pracovní činnosti žalobce datovaným 31. 12. 2019 a 30. 9. 2020, má soud za prokázané, že žalobce byl u žalované v rámci výkonu trestu odnětí svobody pracovně zařazen, a to v době od 1. 8. 2008 do 31. 12. 2013 na pracovišti odsouzených ve Věznici adresa, kdy spadal pod Anonymizováno, pracoviště Anonymizováno, od 1. 1. 2014 do 10. 1. 2018 na pracovišti odsouzených ve Věznici adresa, kdy spadal pod Anonymizováno, pracoviště Anonymizováno, s popisem pracovního zařazení bandážista/Anonymizováno, a od 14. 6. 2018 do 26. 2. 2021 byl pracovně zařazen na pracovišti odsouzených ve Věznici adresa, kdy spadal pod Anonymizováno, pracoviště Anonymizováno, s popisem pracovního zařazení I. dělník v elektrotechnice/Anonymizováno.

4. Protokolem o kontrole č.j. č. účtu vypracovaným Krajskou hygienickou stanicí Anonymizováno kraje a protokolem č. Anonymizováno o autorizovaném měření a posouzení lokální svalové zátěže datovaným 15. 7. 2021, má soud za prokázané, že práce u žalované na pracovišti Anonymizováno) na uzlu bandážování, která je nejnáročnější z hlediska fyzické zátěže, spadá do kategorie druhé z faktoru lokální svalová zátěž.

5. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že trpí nemocí z povolání. Znaleckým posudkem č. Anonymizováno, datovaným 22. 5. 2025, vypracovaným tituly před jménem jméno FO, znalcem z oboru Zdravotnictví, odvětví Pracovní úrazy a nemoci z povolání, a jeho výpovědí, má soud za prokázané, že žalobce žádnou nemocí z povolání netrpí, když pro její přiznání nejsou splněny předepsané požadavky. Znalec ve svém posudku mimo jiné uvedl, že k tomu, aby určité onemocnění mohlo být uznáno za nemoc z povolání, musí být splněny tři kumulativní podmínky. 1 – onemocnění musí být obsaženo v seznamu nemocí z povolání, který je přílohou Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., ve znění Nařízení vlády č. 114/2011 Sb. 2 – musí být prokázáno, že posuzována osoba trpí předmětným onemocněním, a toto onemocnění splňuje kritéria stanovená v citovaném nařízení vlády, zejména musí dosahovat stanoveného stupně závažnosti („klinická podmínka“). 3 – musí být objektivně prokázáno, že posuzovaná osoba pracovala za podmínek, za kterých předmětné onemocnění jako nemoc z povolání může vzniknout („hygienická podmínka“). Pro syndrom karpálního tunelu je v příloze Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kapitola II, položka 10 – nemoci periferních nervů končetin charakteru úžinového syndromu z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování s klinickými příznaky a s patologickým nálezem v EMG vyšetření, odpovídající nejméně středně těžké poruše. Podmínka č. 1 je tedy u žalobce splněna. Stanovený stupeň závažnosti je u syndromu karpálního tunelu objektivizován standardizovaným EMG vyšetřením, pro splnění klinické podmínky se vyžaduje nejméně střední stupeň závažnosti, ten je posuzován podle standardizovaného EMG vyšetření středového nervu (nervus medianus). EMG nález odpovídá nejméně střednímu stupni závažnosti, pokud SCV (senzitivní vedení) středového nervu od zápěstí k II. nebo III. prstu je menší než 38 m/sekundu nebo je nevýbavná odpověď a DML (distální motorická latence) středového nervu je větší než 5,3 m/s nebo nevýbavnost odpovědi, přičemž musí být splněny obě podmínky současně. Žádné z provedených EMG vyšetření tyto hodnoty neprokazuje, dne 27. 8. 2021 tituly před jménem jméno FO ve svém závěru uvedl – oboustranná lehká distální neuropatie středového nervu, dne 15. 2. 2023 – normální senzitivní vedení oběma středovými i loketními nervy. Podmínka č. 2 tak u žalobce splněna nebyla. Hygienická stanice provedla dne 18. 2. 2021 autorizované měření a posouzení lokální svalové zátěže s místem prověření Věznice adresa, u profese dělník v elektrotechnice, pracoviště Anonymizováno, Anonymizováno, a profese dělník v elektrotechnice, pracoviště Anonymizováno, Anonymizováno. Pro svaly předloktí obou horních končetin nebyly překročeny limity pro vynakládání svalové síly 70 % Fmax. Přípustný hygienický limit 70 % Fmax a přípustný hygienický limit 30 % Fmax pro celosměnový průměr svalových sil svalstva horních končetin nebyl překročen. Třetí podmínka tak u žalobce nebyla splněna. Dále znalec uvedl, že pouze v jedné ortopedické zprávě ambulance FN adresa, ze dne 8. 6. 2023 tituly před jménem jméno FO, se objevuje diagnóza ulnární epikondylitis (tzv. „oštěpařský loket“), která může být také uznána jako nemoc z povolání podle kapitoly II, položky 9 – nemoci úponů svalů z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování. Tato diagnóza se potvrzuje vyšetřením třífázovou scintigrafií, která u žalobce nebyla vůbec prováděna, takže u této diagnózy není splněna ani klinická ani hygienická podmínka a nelze ji tak uznat jako nemoc z povolání. V rámci své výpovědi pak znalec uvedl, že diagnóza epikondylitidy se vyskytuje pouze u jednoho ortopedického vyšetření a byla stanovena na základě subjektivních potíží žalobce a po hmatovém vyšetření ortopedem. Další možná vyšetření indikuje vždy ošetřující lékař, v tomto případě přichází do úvahy zejména ultrazvukové vyšetření a z hlediska pracovního lékařství se za potvrzující vyšetření považuje třífázová scintigrafie. Ošetřující ortoped tak zřejmě neměl důvod k pokračování vyšetřovacího a léčebného postupu a nepovažoval to vyšetření za indikované. Vzhledem k tomu, že nebyla splněna hygienická podmínka a žalobce nepracoval na pracovišti s jednostrannou dlouhodobou nadměrnou zátěží, když pracovní pozice, kterou vykonával, byla ohodnocena v kategorii II., tedy jako neriziková. K tomu, aby byla uznána příčinná souvislost mezi výkonem práce a epikondylitidou, je třeba provést vyšetření třífázovou scintigrafií nejpozději do 6 měsíců po skončení vykonávané práce. Při pozdějším vyšetření již nelze odlišit vliv jiné než pracovní zátěže. Choroba z povolání je pojem právní nikoli klinický a k jejímu uznání nestačí pouze diagnóza. Pokud ta vyšetření byla provedena nebo nebyla provedena v časové vazbě na výkon profese, nemůže současné vyšetření přispět k uznání choroby z povolání. U diagnózy epikondylitidy tak u žalobce nebyla splněna klinická (tedy 2.) ani hygienická (tedy 3.) podmínka a nelze ji tedy uznat jako nemoc z povolání.

6. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění a důkazní návrh žalobce na výslech svědků jméno FO a jméno FO soud zamítl jako nadbytečný, vzhledem k výsledků, znaleckého zkoumání.

7. Při právním posouzení věci soud vycházel z § 269 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“). Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu při nemoci z povolání dle § 269 odst. 2 zákoníku práce jsou existence nemoci z povolání, vzniklé za stanovených pracovních podmínek, vznik škody a příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody (jeho základu) je zapotřebí, aby všechny tři tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, nárok nevzniká. V řízení o odškodnění nemoci z povolání má žalobce (poškozený) procesní povinnost tvrdit (srov. § 101 odst. 1 občanského soudního řádu) a posléze i prokázat (srov. § 120 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik nároku. Škoda, která vzniká následkem nemoci z povolání, spočívá též ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity). Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem nemoci z povolání snížena (omezena) nebo zanikla, a účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku je majetkovou újmou, která se stanoví ve výši rozdílu mezi výdělkem zaměstnance před vznikem škody a výdělkem po poškození, k němuž je třeba připočítat případný invalidní důchod poskytovaný z téhož důvodu; tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky nemoci z povolání stejný výdělek jako před poškozením. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku vzniká dnem, kdy došlo k poklesu (ztrátě) výdělku. Pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity) není rozhodující průměrný výdělek před zjištěním nemoci z povolání, ale průměrný výdělek poškozeného před vznikem škody (srov. § 271b odst. 1 zákoníku práce). O vztah příčinné souvislosti mezi ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity) a nemocí z povolání se jedná tehdy, vznikla-li tato škoda (došlo-li k poklesu nebo úplné ztrátě výdělku) následkem nemoci z povolání, tj. bez nemoci z povolání by ztráta na výdělku nevznikla tak, jak vznikla. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku nemoci z povolání (jejích následků), nýbrž musí být tato příčinná souvislost najisto postavena. Nemoc z povolání přitom nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; pro závěr o existenci příčinné souvislosti mezi nemocí z povolání a škodou, jíž se zaměstnanec z tohoto titulu domáhá, postačí, aby nemoc z povolání byla jednou z příčin škody, avšak příčinou důležitou, podstatnou a značnou. Předmětem odškodnění zaměstnance není zdravotní stav jako takový (ta jeho část, která byla zhoršena nemocí z povolání), nýbrž ztráta na výdělku, která od určitého okamžiku vznikla (byla dovršena) následky nemoci z povolání. Jak je uvedeno výše v průběhu řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že trpí nemocí z povolání. Nebyl tak prokázán základní předpoklad pro přiznání jakékoliv náhrady škody, která by žalobci v důsledku nemoci z povolání vznikla a soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou.

8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2, větou první občanského soudního řádu ve spojení s § 150 občanského soudního řádu, když žalovaná sice měla ve sporu plný úspěch, avšak soud na straně žalobce shledal důvody hodné zvláštního zřetele spočívající v tom, že jeho úspěch ve věci závisel na výsledku znaleckého zkoumání, který nemohl předvídat.

9. O nákladech státu soud rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž ve sporu neúspěšný žalobce je od placení soudních poplatků ze zákona osvobozen dle § 11 odst. 2, písm. e), zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud proto rozhodl tak, že se České republice náhrada nákladů státu nepřiznává. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím podepsaného soudu v 5-ti vyhotoveních.