15 C 156/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 190 155 Kč s přísl. <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 153 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 153 215 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 20 552 Kč, a dále smluvní úrok ve výši 20 % ročně z částky 148 837,62 Kč od 25. 3. 2022 do 17. 4. 2022 ve výši 1 876 Kč a dále úrok ve výši 11,75% ročně z částky 148 837,62 Kč od 18. 4. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 3. 2022 dosáhne částky 216 000 Kč,</b> <b>II. Ve zbývající části, tj. co do částky 14 218 Kč a částky 2 107 Kč představující nepřiznanou výši smluvní pokuty, jakož i ohledně příslušenství nad rámec příslušenství přiznaného ve výroku I., tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 35 264 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 190 155 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 5. 11. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 150 000 Kč s nominální úrokovou sazbou 44,88% ročně, který měl žalovaný splácet v 48 měsíčních splátkách po 6 772 Kč vždy k 17. dni příslušného měsíce počínaje 17. 12. 2021. Žalovaný zaplatil celkem 6 772 Kč, do prodlení se dostal se 2. splátkou (byť již 1. splátka byla uhrazena později, než bylo stanoveno). Žalobkyně úvěr po délce prodlení 65 dní dle čl. 6 smlouvy k 23. 3. 2022 zesplatnila. K datu zesplatnění činila dlužná jistina částku 148 837,62 Kč a dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění činil částku 16 561,47 Kč, celkem tedy 165 399,09 Kč. Po dni zesplatnění žalovaný uhradil 0 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení 3 smluvních pokut po 499 Kč podle čl. 6 smlouvy za prodlení se splátkou vyšší než 30 dnů. Celková částka za tyto smluvní pokuty činí 1 497 Kč. Podle čl. 6 smlouvy žalobkyně požaduje zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaném, a to po 200 Kč za každou splátku, tedy 600 Kč (žalovaný se ocitl v prodlení se splátkami 1, 2, 3). Žalobkyně tak požaduje uhrazení částky 167 496 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 167 496 Kč ve výši 11,75% ročně od 25. 3. 2022 do zaplacení. Podle bodu 6.5. smlouvy žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, a to z částky 165 399,09 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení, požadováno do 8. 8. 2022, ve výši 22 659,80 Kč. Závěrem žalobkyně požaduje smluvní úrok z jistiny 148 837,62 Kč ode dne 25. 3. 2022 do 17. 4. 2022 ve výši 4 314,24 Kč a úrok z částky 148 837,62 Kč od 18. 4. 2022 do zaplacení ve výši 11,75% ročně, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne od 25. 3. 2022 částky 390 067 Kč (tedy podle bodu 2.2. smlouvy 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A. smlouvy).

2. K jednání nařízenému na 9. 11. 2022 se právní zástupce žalobkyně dostavil, na podané žalobě setrval, přičemž uvedl, že žalovaný nehradil ničeho nad rámec plateb uvedených již v žalobě. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, proto soud v souladu a za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti.

3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 5. 11. 2021 a z oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne 8. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 44,88 % ročně (RPSN 55,36% ročně) splácet v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 6 772 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Celkem měl žalovaný zaplatit žalobkyni částku 325 056 Kč. Podle čl. 6 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení se splátkou o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, maximální souhrn těchto smluvních pokut činí 2 999 Kč za rok. Podle článku 6.2. smlouvy má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky 200 Kč. Podle článku 6.5. smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Dle článku 6.9. smlouvy souhrn výše všech ze strany poskytovatele uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně dne 8. 11. 2021 oznámila žalovanému, že úvěr schválila s úrokem 44,88% ročně a zaslala mu splátkový kalendář.

4. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že částka 150 000 Kč byla vyplacena na účet uvedený žalovaným ve smlouvě dne 5. 11. 2021.

5. Žalobkyně žalovaného výzvami ze dne 17. 1. 2022, 17. 2. 2022 a 21. 3. 2022 vyzývala k úhradě dlužných splátek. Součástí spisu je i předsmluvní formulář a hodnocení klienta.

6. Z oznámení ze dne 23. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že pro neplnění podmínek úvěru tento úvěr ke dni 23. 3. 2022 zesplatnila a současně jej vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky 167 496 Kč.

7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 20. 7. 2022 vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou.

8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil 1 splátku po 6 772 Kč, přičemž tuto 1. splátku splatnou do 17. 12. 2021 uhradil až 31. 1. 2022 a dostal se tak ohledně její úhrady do prodlení. Následně již neuhradil ničeho.

9. Z výpisů z účtu soud zjistil příjmy žalovaného osvědčující jeho úvěruschopnost.

10. Z ostatních předložených důkazů nezjistil soud žádné podstatnější skutečnosti, tato skutečnost se týká zejména výpisu z registru SOLUS, hodnocení klienta a vyjádření znalce k úročení pohledávek.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 5. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 150 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 6 772 Kč měsíčně a úrokem ve výši 44,88 % ročně z poskytnutého úvěru. Žalovaný na dluh uhradil 6 772 Kč. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokuty ve výši 499 Kč za porušení splatností splátky a ve výši 0,1 % denně v případě, že úvěr po zesplatnění nebude uhrazen. Náklady žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného byly stanoveny ve výši 200 Kč za prodlení se splátkou.

12. Po právní stránce se jedná o spor podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.).

13. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

14. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

15. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se úroku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.

16. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z., neboť ji žalobkyně uzavírala jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Zároveň se jednalo o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, neboť její základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.

17. Žalobkyně s žalovaným sjednala smluvní úrok ve výši 44,88 % ročně. Smluvní úrok vyjadřuje na jedné straně příjem věřitele z titulu půjčení peněz dlužníkovi a na straně druhé nákladovost spotřebitelského úvěru pro dlužníka. Věřitel má právo dohodnout se s dlužníkem na úrocích, takto sjednaná výše úroků však musí být přiměřená a nesmí být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 1 odst. 2 o. z., neboť takové ujednání je stiženo absolutní neplatností (§ 580 o. z.). Je třeba rovněž přihlédnout k tomu, že dlužník se v daném právním vztahu nachází v pozici spotřebitele, tudíž slabší smluvní strany, která je ve fakticky nerovném postavení vůči věřiteli, a tím je omezena i jeho autonomie vůle rozhodovat o obsahu závazku, který je uzavírán ve formulářové podobě. Jelikož obecně platí zákaz zneužití práva, nemůže být poskytnuta ochrana subjektu, který svého práva zneužívá na úkor slabší smluvní strany. Je totiž neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11).

18. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

19. Tyto závěry lze obdobně vztáhnout na posouzení přiměřenosti celkových nákladů spotřebitelského úvěru, a to bez ohledu na další uplatněným nárokům žalobkyně na smluvní pokutu a nesplacené poplatky za vystavené upomínky.

20. Při poskytování úvěrů a půjček existuje z hlediska požadovaných úroků určitá hranice, která odděluje standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu. V tomto ohledu je třeba dbát na to, aby se nepoctivým poskytovatelům půjček nedostávalo soudní ochrany, jelikož zjevně zneužívají svého postavení na úkor spotřebitelů, kteří se nacházejí v tíživé životní situaci, a kteří jsou v naprosté většině případů klienty nebankovních poskytovatelů půjček.

21. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD České národní banky soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u nových obchodů v listopadu 2021, tedy v době uzavření smlouvy, činila 8,22% ročně. Soud přihlédl k tomu, že žalovaný dostal vyplaceny peníze na účet, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky či celkové náklady úvěru ve výši 20% ročně. Smluvní strany si mezi sebou v posuzované věci sjednaly úrok ve výši 44,88 % ročně, což je sazba několikanásobně převyšující soudem akceptovatelnou sazbu. Soud tedy připouští výši úroků pouze co do 20 % ročně, ve výši nad 20 % ročně považuje ujednání o úroku za neplatné a v rozporu s dobrými mravy. Stanovená výše úroků ve výši 44,88% je zcela nepřiměřená. Jelikož je soud toho názoru, že závazky by se měly plnit, tak určil dle úvěrové kalkulačky, jaká by byla výše úroku, kdyby žalovaný splácel úvěr ve výši 150 000 Kč s úrokem 20 % v období od uzavření smlouvy (od data první splátky) do data zesplatnění úvěru, tedy za období od 17. 12. 2021 do 23. 3. 2022. Za toto období by činily úroky částku 7 890 Kč, nikoliv tedy 16 561,47 Kč požadovaných žalobkyní. Pro zjednodušení měl žalovaný zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 150 000 Kč a dále úrok ve výši 7 890 Kč. Žalovaný uhradil 6 772 Kč. Soud tedy přiznal žalobkyni nárok na částku ( (150 000 Kč na poskytnuté jistině + 7 890 Kč jako soudem stanovený úrok) – 6 772 Kč, které již žalovaný uhradil). Soud tedy přiznal žalobkyni nárok na tzv. novou jistinu ve výši 151 118 Kč.

22. Nároky žalobkyně na zaplacení smluvní pouty za porušení zaplacení jednotlivých splátek v celkové výši 1 497 Kč (3 x 499 Kč) a na zaplacení nákladů v souvislosti s prodlením žalované se splátkami ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) soud považuje za oprávněné a v souladu s ujednáními ve smlouvě. Proto tyto částky žalobkyni přiznal.

23. Soud tedy vyšel z toho, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. K datu zesplatnění úvěru přibyly k úvěru úroky ve výši 7 890 Kč. Od součtu těchto dvou částek soud odečetl jak shora uvedeno částku 6 772 Kč, kterou již žalovaný uhradil a k takto stanovené částce (151 118 Kč) následně připočetl ještě smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč a náklady spojené s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč. Celková dlužná částka tak představuje částku 153 215 Kč (151 118 + 1 497 + 600).

24. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení dle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., a to ve výši 11,75% ročně z částky 153 215 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků utvrzení dluhu, jejímž smyslem a účelem je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění dluhu. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů, je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního jednání, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba vzít výši zajištěné částky, z níž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.

26. V daném případě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení až do splacení celé dlužné částky. Žalobkyně vyčíslila smluvní pokutu z jí požadované nové jistiny 165 339,09 Kč od 25. 3. 2022 do 8. 8. 2022 ve výši 22 659,80 Kč. Soud jak shora uvedeno dospěl k jiné výši dlužné jistiny, konkrétně k částce 151 118 Kč Smluvní pokuta 0,1% denně z této částky za požadované období však představuje nižší částku, konkrétně 20 552 Kč. Tuto smluvní pokutu, soud přiznal. Ostatně platí, že smluvní pokuta nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnutého úvěru, což soudem stanovená výše smluvní pokuty splňuje a jelikož byly splněny podmínky pro její uložení, soud smluvní pokutu v uvedené výši přiznal.

27. Soud tedy shledal oprávněným požadavek žalobkyně na přiznání smluvního úroku, ovšem nikoliv ve výši 44,88% ročně, který soud také považuje za nepřiměřeně vysoký, nýbrž jak shora uvedeno pouze ve výši 20% ročně. Tento úrok byl žalobkyni přiznán za období od 25. 3. 2022 do 17. 4. 2022 z částky 148 837,62 Kč, tedy z původní jistiny zohledňující skutečnost, že žalovaný uhradil první a jedinou splátku až 31. 1. 2022, tedy 45 dnů po splatnosti, ve výši 1 876 Kč. S ohledem na znění zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru náleží dále žalobkyni pouze nárok na úrok ve výši 11,75%, který také žalobkyně správně požaduje, a to od 18. 4. 2022 do zaplacení z původní jistiny ve výši 148 837,62 Kč. S ohledem na znění smlouvy pak limit pro smluvní úrok představuje 120% částky, kterou měl žalovaný zaplatit dle smlouvy. V kontextu s výše uvedeným by měl tento limit činit částku maximálně 390 067 Kč. Soud vychází pro potřeby tohoto limitu z úvahy, že 20% úrok z půjčené částky 150 000 Kč představuje shora uvedených 30 000 Kč, celkem 180 000 Kč 120% z částky 180 000 Kč pak představuje právě uvedenou částku 216 000 Kč.

28. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

29. Výrokem II. pak soud rozhodl o tom, že žaloba se ve zbývající části, tj. co do částky 14 281 Kč a částky 2 107 Kč představující nepřiznanou výši smluvní pokuty, jakož i ohledně příslušenství nad rámec příslušenství přiznaného ve výroku I., tohoto rozsudku, zamítá.

30. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 190 155 Kč, bylo jí vyhověno co do částky 173 767 Kč, naopak byla žaloba zamítnuta pro částku 16 388 Kč. Žalobkyně tedy byla úspěšná ohledně 91% žalované částky, žalovaný ohledně 9%. Podle rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem má tedy žalobkyně nárok na zaplacení 82% jí vynaložených nákladů.

31. Náklady řízení žalobkyně byly tvořeny soudním poplatkem ve výši 9 508 Kč a odměnou za právní služby. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby § 7 bod 5 AT – po 8 740 Kč (1 500 + (40 x 181)) za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a jednání u soudu dne 21. 12. 2022 - celkem 26 220 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT), a o náhradu hotových výdajů spojených s každým ze 3 úkonů – vždy po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. celkem 900 Kč. Žalobkyni též náleží právo na náhradu za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby za 2 půlhodiny dle § 14 odst. 3, tj. celkem 200 Kč a náhradu cestovného, která dle § 1 vyhl. č. 511/2021 Sb. ve spojení s § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce činí za ujetých 52 km na trase [obec] – [obec] a zpět celkem 364,50 Kč {52 x (4,7 + (0,049 x 47,10)) }. Konečně žalobkyni náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 5 814 Kč (0,21 x (26 220 + 900 + 200 + 364,50)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 43 006 Kč (9 508 + 26 220 + 900 + 200 + 364,50 + 5 814). Jak shora uvedeno, náleží žalobkyni náklady řízení ve výši 82 % z celkové částky, tj. částka 35 265 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

32. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.