15 C 325/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A Jméno žalované B , narozený dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B Jméno žalované C , narozená dne Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnictví k nemovitým věcem

I. Určuje se, že nemovité věci v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , LV číslo , hodnota, , konkrétně stavební parcela st. č. , Anonymizováno, /– zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , postavená na uvedené parcele st. č. , Anonymizováno, a pozemková parcela parc. č. , Anonymizováno, – trvalý travní porost, zapsaná na LV číslo , hodnota, , které jsou zapsány ve veřejném seznamu katastru nemovitostí jako spoluvlastnictví žalovaných, jsou ve vlastnictví žalobce.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným částku 130 000 Kč, a to do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady ustanoveného opatrovníka , Jméno advokáta A, ve výši 36 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. , Jméno advokáta A, se přiznává náhrada nákladů řízení za zastupování žalobce ve výši 36 600 Kč, která mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným k rukám jejich právního zástupce náklady řízení ve výši 39 775 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 20. 12. 2023 se žalobce domáhal určení vlastnictví k nemovitým věcem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tak, že předmětné nemovitosti nabyl kupní smlouvou ze dne 3. 3. 2023 za kupní cenu 900 000 Kč. Následně se však dostal do finančních potíží a ve stresu z dluhů a pod tlakem splátek podepsal dne 11. 8. 2023 kupní smlouvu na převod vlastnického práva na žalované za částku 130 000 Kč. Žalobce neměl skutečnou vůli nemovitosti prodat, nebyl schopen vyjednávat o ceně, a to s ohledem na psychiatrické onemocnění, kterým je dlouhodobě zatížen, kdy od září 2023 je proti žalobci vedeno řízení o omezení ve svéprávnosti. Kupní cena navíc neodpovídala obvyklé tržní ceně nemovitostí, což žalovaným muselo být zjevné, neboť jeden ze žalovaných je makléřem realitní kanceláře.

2. Žalovaní ve vyjádření ze dne 23. 2. 2024 uvedli, že si v době uzavírání smlouvy se žalobcem nebyli vědomi toho, že by byl žalobce omezen ve svéprávnosti či že by trpěl duševní poruchou. Uvedli však, že jsou ochotni souhlasit s vrácením předmětných nemovitostí, nicméně za tyto nemovitosti uhradili žalobci částku 130 000 Kč.

3. Žalobce v podání ze dne 29. 2. 2024 uvedl, že z podání žalovaných není zcela zřejmé, zda nárok uplatněný žalobou uznávají. Žalobce má navíc za to, že teprve vrácením vlastnictví a zápisem do katastru nemovitostí nastane restituční povinnost vrátit přijatou kupní cenu.

4. Žalovaní v reakci dne 18. 3. 2024 uvedli, že žalobní nárok uznávají. Současně však navrhli, aby soud rozhodl o povinnosti žalobce vrátit zaplacenou kupní cenu ve výši 130 000 Kč. Toto své stanovisko de facto zopakovali i ve vyjádření ze dne 14. 5. 2024. S ohledem na uvedené navrhl žalobce dne 9. 4. 2024 rozhodnout ve věci rozsudkem pro uznání.

5. Při jednání soudu dne 15. 8. 2024 setrvali účastníci na svých návrzích, žalovaní navrhli vydání rozsudku pro uznání a vyhovění vzájemnému návrhu s tím, že se nebrání poskytnutí delší lhůty k plnění. Soud sdělil účastníkům svůj předběžný právní názor na věc, kdy dospěl k závěru, že pokud je právním titulem žaloby tvrzená neplatnost uzavřené kupní smlouvy, pak nárok na úhradu částky 130 000 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení, vznikl již v okamžiku neplatnosti a nelze jej vázat na pozdější okamžik změny údajů v katastru nemovitostí. Z uvedeného důvodu je proto na místě o podané žalobě rozhodnout ve smyslu vyjádření žalovaných rozsudkem pro uznání a pokud jde o vzájemný návrh tak tomuto návrhu plně vyhovět.

6. Z informací o pozemku parc. č. , Anonymizováno, evidovaném na LV č. , hodnota, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, evidovaném na LV č. , hodnota, , vše pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, , tj. nemovitostí uvedených ve výroku I tohoto rozsudku soud zjistil, že se nacházejí ve vlastnictví žalovaných, a to v případě pozemku parc. č. , Anonymizováno, v podílu id. 1/2 , Jméno žalované A, a podíl 1/2 společné jmění manželů Skipalových. V případě pozemku parc. č. , Anonymizováno, nabyl žalovaný , Jméno žalované A, podíl id. 1/6 a manželé , Anonymizováno, jako další žalovaní v rámci společného jmění manželů rovněž podíl 1/6.

7. Z kupní smlouvy ze dne 3. 3. 2023 uzavřené mezi , jméno FO, a žalovaným soud zjistil, že nemovitosti uvedené ve výroku I tohoto rozsudku získal do svého výlučného vlastnictví žalovaný, a to za kupní cenu 900 000 Kč (v případě pozemku parc. č. 430/3 se jednalo o podíl id. 1/3).

8. Z potvrzení ČSOB a.s. soud zjistil, že dne 11. 8. 2023 došlo k zaúčtování částky 130 000 Kč na účet žalovaného.

9. Z oznámení o převzetí právního zastoupení s návrhem ze dne 19. 2. 2024 a e-mailu ze dne 19. 2. 2024 soud zjistil, že mezi účastníky probíhala jednání týkající se uplatněného nároku.

10. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce nabyl nemovitosti uvedené ve výroku I nabyl žalobce kupní smlouvou ze dne 3. 3. 2023 za 900 000 Kč, stejně jako nebylo sporné, že smlouvou ze dne 11. 8. 2023 došlo k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na žalované za úplatu 130 000 Kč, což bylo doloženo dokladem k vkladu částky na účet žalobce a výpisem z katastru nemovitostí. Žalovaní nárok žalobce podáním ze dne 18. 3. 2024 uznali a současně navrhli, aby soud rozhodl o povinnosti žalobce vrátit jim uhrazenou částku 130 000 Kč, což je skutečnost, kterou soud posoudil jako vzájemný návrh.

11. Po právní stránce hodnotil soud věc následovně.

12. Dle § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.

13. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Na základě shora uvedeného dospěl soud k následujícím závěrům.

17. Předně je třeba konstatovat, že žalovaní nárok uplatněný žalobou uznali. Z uvedeného důvodu rozhodl soud výrokem I tohoto rozsudku dle podané žaloby, tedy v tomto směru de facto rozsudkem pro uznání. Soud se nicméně musel dále zabývat otázkou nároku žalovaných vznesených v rámci vzájemného návrhu. Vycházeje z toho, že kupní smlouvu ze dne 11. 8. 2023 je třeba považovat za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, kdy tento rozpor je odůvodněn zjevnou disproporcí v rozdílu kupní ceny mezi kupními smlouvami ze dne 3. 3. 2023 a 11. 8. 2023, profesí žalovaného , jméno FO, , pracujícího jakožto realitní makléř a mj. též řízením o omezení svéprávnosti žalovaného (byť tuto skutečnost zmiňuje soud spíše na okraj, neboť se jí v řízení s ohledem na stanoviska účastníků řízení nijak blíže nezabýval), dospěl soud k závěru o tom, že vzájemnému návrhu je třeba rovněž vyhovět. Žalobci prokazatelně byla v souvislosti s kupní smlouvou poskytnuta úplata 130 000 Kč, na kterou je s ohledem na shora uvedené třeba hledět jako na bezdůvodné obohacení, jehož vznik je pak datován dnem 11. 8. 2023. Z uvedeného důvodu je žalobce povinen vrátit žalovaným peněžní prostředky ve stanovené výši o čemž zdejší soud rozhodl ve výroku II tohoto rozsudku.

18. Pokud jde o náklady řízení postupoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.Žalobce byl usnesením zdejšího soudu ze dne 30. 11. 2023, č.j. 0 Nc 3005/2023-4 osvobozen od placení soudních poplatků a k ochraně jeho zájmů mu byl ustanoven advokát , Jméno advokáta A, . Usnesení nabylo právní moci dne 20. 12. 2023.Ustanovený zástupce podáním ze dne 15. 8. 2024 vyčíslil náklady právního zastoupení. Tyto v souladu se zněním § 7 bod 6 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) vyčíslil za 3 úkony spočívající v přípravě a převzetí zastoupení vč. porady s klientem (dne 4. 12. 2023), sepis žaloby (dne 20. 12. 2023) a jednání u soudu dne 15. 8. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. b), d), g) AT) celkem na 35 700 Kč (11 900 x 3; tarifní hodnota činí 900 000 Kč). Ustanovenému zástupci též náleží náhrada hotových výdajů ve spojitosti s předmětným úkonem ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 900 Kč (3 x 300). Další náklady spojené se zastupováním žalovaného, a to vč. náhrady DPH v sazbě 21% opatrovník nepožadoval. Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 36 600 Kč (35 700 + 900). Zdejší soud posoudil požadavek uplatněný předmětným vyúčtováním a shledal jej v plném rozsahu oprávněným, a to včetně odkazů na zákonná ustanovení. Na základě výše uvedeného tedy soud náhradu nákladů ustanovenému zástupci přiznal tak, jak je uvedeno ve výroku IV tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že žalobce byl s podanou žalobou zcela úspěšný, rozhodl soud o uložení povinnosti k náhradě těchto nákladů žalovaným výrokem III ve výši náhrady přiznané ustanovenému zástupci.

19. Ve věci však uspěli též žalovaní stran nároku uplatněného vzájemným návrhem ve výši 130 000 Kč. Zástupce žalovaných vyčíslil náklady řízení dle § 12 odst. 4 a § 7 odst. 5 AT tak, že výše úkonu činí 6 300 Kč, snížená na 80 % pak 5 040 Kč, což při zastupování tří osob činí celkem 15 120 Kč (5 040 x 4; tarifní hodnota 130 000 Kč) za jeden úkon ve věci. Zástupce vyčíslil za 4 úkony spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, sepis oznámení o převzetí zastoupení s návrhem na úhradu žalované částky, sepis vyjádření soudu a účast na jednání soudu dne 15. 8. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT) celkem na 60 480 Kč (15 120 x 4). Ustanovenému zástupci též náleží náhrada hotových výdajů ve spojitosti s předmětným úkonem ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 1 200 Kč (4 x 300). Dále byla požadována náhrada za promeškaný čas v souvislosti s účastí na jednání soudu dne 15. 8. 2024 za 4 půlhodin dle § 14 odst. 3, tj. celkem 400 Kč a náhradu cestovného, která dle § 1 vyhl. č. 398/2023 Sb. ve spojení s § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce za ujetých 85 km na trase , adresa, a zpět činí celkem 700 Kč {85 x [5,6 + (0,069 x 38,20)]}. Konečně zástupce žalovaných požadoval i náhradu za DPH v sazbě 21 % (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 13 184 Kč [0,21 x (60 480 + 1 200 + 400 + 700)], což spolu s uhrazeným soudním poplatkem za podaný vzájemný návrh ve výši 6 500 Kč činí celkem 82 464 Kč (6 500 + 60 480 + 1 200 + 400 + 700 + 13 184).

20. Soud posoudil předložené vyúčtování, nicméně navzdory § 12 odst. 4 AT, má za to, že není na místě, aby žalovaným byla přiznána náhrada nákladů v požadované výši zahrnující zejména zohlednění skutečnosti, že se ve věci jedná o tři zastupované osoby. Jak z odůvodnění rozsudku vyplývá, je zřejmé, že minimálně jeden ze žalovaných jakožto realitní makléř si musel být od počátku vědom toho, že cena, za kterou nemovitosti žalobce žalovaní získávají je zcela neadekvátní její reálné tržní hodnotě. Přesto smlouvu se žalobcem uzavřeli a nebýt podané žaloby měli by ze svého jednání značný profit. Uzavřenou kupní smlouvu však soud považuje za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Za situace, kdy to byli právě žalovaní, kteří svým jednáním de facto celou záležitost způsobili, neboť si museli být zjevně vědomi toho, že nemovitosti kupují značně pod cenou, není na místě a nebylo by to ani mravné, aby jim byly přiznány náklady řízení v požadované výši. Soud na druhou stranu nemůže odhlédnout od skutečnosti, že ve věci byli se svým nárokem úspěšní. Z uvedeného důvodu rozhodl o přiznání nákladů řízení ve výši, jako by ve věci vystupoval žalovaný jediný. De facto za nadbytečný pak považuje soud úkon žalovaných směřovaný žalobci dne 19. 2. 2024 učiněný po zahájení řízení, označený jako sepis oznámení o převzetí zastoupení s návrhem na úhradu žalované částky, který rovněž nepřiznal. Náhradu nákladů řízení proto soud stanovil následovně. Dle § 7 odst. 5 AT výše úkonu činí 6 300 Kč (tarifní hodnota 130 000 Kč) za jeden úkon ve věci. Zástupce vyčíslil za 3 úkony spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, sepis vyjádření soudu a účast na jednání soudu dne 15. 8. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT) celkem na 18 900 Kč (6 300 x 3). Ustanovenému zástupci též náleží náhrada hotových výdajů ve spojitosti s předmětným úkonem ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 900 Kč (3 x 300). Žalovaní též mají nárok na náhradu za promeškaný čas v souvislosti s účastí na jednání soudu dne 15. 8. 2024 za 4 půlhodiny dle § 14 odst. 3, tj. celkem 400 Kč a náhradu cestovného, která dle § 1 vyhl. č. 398/2023 Sb. ve spojení s § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce za ujetých 85 km na trase , adresa, a zpět činí celkem 700 Kč {85 x [5,6 + (0,069 x 38,20)]}. Konečně svědčí žalovaným též nárok na náhradu za DPH v sazbě 21 % (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 4 389 Kč [0,21 x (18 900 + 900 + 400 + 700)], což spolu s uhrazeným soudním poplatkem za podaný vzájemný návrh ve výši 6 500 Kč činí celkem 31 789 Kč (6 500 + 18 900 + 900 + 400 + 700 + 4 389). Na základě těchto skutečností přiznal soud žalovaným výrokem V tohoto rozsudku nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 31 789 Kč.

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta za středníkem, kdy soud s ohledem i na vyjádření žalovaných rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit částku uvedenou ve výroku II tohoto rozsudku ve lhůtě čtyř měsíců, kterou považuje za adekvátní s ohledem na výši předmětné částky. Pokud jde o povinnost k náhradě nákladů řízení, jelikož se jedná o částku výrazně nižší stanovil soud žalobci k jejímu uhrazení lhůtu výrazně kratší, přesto však zohledňující jeho stav, kdy považuje za adekvátní lhůtu jednoho měsíce. Pokud jde o žalované ve vztahu k výroku III. tohoto rozsudku, byla jim lhůta k plnění ponechána dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy třídenní.