7 C 156/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného adresa adresa bydliště žalovaného o zaplacení 42 226,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 346 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 4 880,16 Kč, dále pak úroků a úroků z prodlení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 9 978 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 226,16 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené pod číslem , hodnota, dne 2. 11. 2021 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , Anonymizováno, , právnická osoba, , jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , a to pod obchodní značkou , anonymizováno, ! Na základě uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému po dobu 1 roku kdykoliv od data podpisu smlouvy čerpat úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč, který byl čerpán prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně vždy 500 Kč, a to aktuálně vždy k 17. kalendářnímu dni v měsíci. Úvěr byl žalovanému poskytnut se sjednanou úrokovou sazbou 22,68 % ročně, žalobkyně však žalobou uplatňuje smluvní úrok ve výši, která odpovídá právním předpisům upravující spotřebitelské úvěry, tedy ve výši 15 % ročně. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky ve výši 100 Kč a k placení úroků z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši podle nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Dle žaloby žalovaný porušil závazky ze smlouvy tím, že se dostal do prodlení s úhradou více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce. Právní předchůdkyně proto využila svého práva sjednaného v článku 3.2 Produktových podmínek a od Smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila. Odstoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem a nabylo účinností dne 31. 10. 2023. Pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy byla nejprve postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 v rámci portfolia na společnost , právnická osoba, ., která jí následně postoupila žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024, a to s účinností ke dni 1. 11. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 11. 2024. Žalobkyně žalobou požadovala zaplacení jistiny úvěru ve výši 40 022,86 Kč, poplatků ve výši 2 203,30 Kč, kapitalizovaného neuhrazeného úroku splatného ke dni zesplatnění ve výši 4 067,66 Kč, smluvní úroku ve výši 15 % ročně z jistiny úvěru ve výši 40 022,86 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 226,16 Kč, sestávající se z jistiny úvěru ve výši 40 022,86 Kč a poplatků ve výši 2 203,30 Kč ode dne 1. 11. 2023 do zaplacení. Uvedené dlužné částky žalovaný neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 26. 3. 2025.

2. Soud usnesením ze dne 2. 9. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 156/2025-52 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně na výzvu soudu dne 19. 9. 2025 soudu předložila výpis z běžného účtu žalovaného za měsíc květen 2021, Protokol o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od , anonymizováno, ! Žalobu dále doplnila podáním, ve kterém uvedla, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ustanovení § 84 zákona č. 257/2016 Sb., když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavření předmětné smlouvy. Krom údajů uvedených v žalobě žalobkyně uvedla, že z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že žalovaný je od roku 2019 zaměstnán jako pokladní ve společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , výše jeho měsíčního příjmu činí 24 500 Kč. Dále uvedla, že bylo ujištěno, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a žije u rodičů. Celkové náklady domácnosti, včetně ostatních finančních závazků žalovaného, byly oceněny na částku 8 000 Kč měsíčně. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici doklad o příjmu, výpisy z běžného účtu. Žalobkyně dále doplnila, že žalovanému byla celkem poskytnuta částka 44 196 Kč – žalovaný čerpal úvěr ve výši 43 946 Kč a částka 250 Kč činila poplatky. Na uvedenou pohledávku žalovaný celkem uhradil 6 600 Kč. Na podané žalobě žalobkyně trvala.

4. K soudem nařízenému jednání na den 23. 10. 2025 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce přednesla žalobu ve znění jejího doplnění. Uvedla, že žádná částka po podání žaloby nebyla žalovaným zaplacena. Dále uvedla, že pokud by byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, navrhla jeho vydání. Navrhla, aby soud podané žalobě vyhověl v plném rozsahu a požadovala přiznání nákladů řízení.

5. Ze základní informace o úvěru a jeho splácení, z Informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Produktových podmínek pro revolvingové úvěry, Sazebníku pro úvěru platného od 11. 3. 2020, Ceníku pro soukromou klientelu a Všeobecných obchodních podmínek pro poskytování bankovní produktů a služeb bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr s úvěrovým rámcem 40 000 Kč, roční úrokovou sazbou 22,68 %, roční procentní sazbou nákladů ve výši 28,51 %, s pojištěním ve výši 7,99 % ze splátky úvěru, měsíčním poplatkem za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč. Úvěr měl být splácet vždy k 17. dni v měsíci s minimální výší splátky 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč.

6. Z předloženého výpisu z úvěru číslo , hodnota, byl zjištěn průběh čerpání úvěru, odpovídá žalobním tvrzením.

7. Z oznámení o odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 30. 9. 2022 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému, že vzhledem k probíhajícímu insolvenčnímu řízení odstoupila dle příslušných úvěrových podmínek od úvěrové smlouvy s tím, že odstoupení nabývá účinností dne 31. 10. 2022, ke kterému se dlužná částka ve výši 46 294 Kč stává v souladu s podmínkami jednorázově splatná.

8. Z notářského zápisu sepsaného dne 1. 11. 2023 notářem , tituly před jménem, , jméno FO, , se sídlem v , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 a její přílohy bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla nejprve v rámci portfolia postoupena na společnost , právnická osoba, ., která jí následně postoupila žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024, a to s účinností ke dni 1. 11. 2024.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení shora uvedené pohledávky na současnou žalobkyni, zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 55 307,18 Kč. Dle předloženého podacího lístku bylo oznámení o postoupení pohledávky žalovanému odesláno dne 25. 11. 2024.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude pohledávka vymáhána soudní cestou. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 26. 3. 2025.

11. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného u společnosti , právnická osoba, . za měsíc květen 2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na uvedeném účtu činil mínus 204,98 Kč, obrat kredit činil 40 164 Kč, obrat debet činil 33 705,21 Kč, konečný zůstatek činil 6 253,81 Kč. Od společnosti , právnická osoba, . – zaměstnavatele žalovaného – činila došlá částka 24 975 Kč. Ve výdajích byl uveden trvalý příkaz mínus 11 000 Kč, dále mínus 1 650 Kč, dále zde bylo uvedeno pět plateb v , Anonymizováno, v celkové výši mínus 3 500 Kč. Dne 31. 5. 2021 byla na uvedený účet připsána částka 10 000 Kč od společnosti , Anonymizováno, ., právnická osoba, .

12. Z výsledku lustrace v Insolvenčním rejstříku bylo zjištěno, že insolvenční řízení probíhající u Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, pod čj. KSPA , spisová značka, bylo pravomocně skončeno usnesením o neschválení oddlužení a zastavením řízení.

13. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

16. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda byla splněna shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Proto se soud dožadoval shora citovaným usnesením doplnění tvrzení a důkazů po žalobkyni. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď na poměry žalovaného. Z žalobkyní předloženého výpisu z bankovního účtu žalovaného před poskytnutím úvěru bylo soudem zjištěno, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru na bankovním účtu v mínusu, respektive aby na konci měsíce byl v kladných hodnotách, musel čerpat úvěr ve výši 10 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že výdaje žalovaného jsou vyšší, než uváděl při poskytnutí úvěru a že žalovaný sázel v kasinu. Žalobkyně z předloženého výpisu nemohla uzavřít, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. Nezabývala se tím, jaké další úvěry žalovaný již čerpal, jak tyto splácel apod. Soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ), když právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného. Žalobkyně nedoložila, že by právní předchůdkyně žalobkyně měla informace o výši dalších úvěrů žalovaného.

18. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 43 946 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku uhradil 6 600 Kč. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradil, tedy 43 946 Kč – 6 600 Kč = 37 346 Kč. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost žalovanému uhradit žalobkyni částku 37 346 Kč.

19. Žalobkyně nemá nárok úrok a ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024). Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 4 880,16 Kč, dále úroku z prodlení, zamítl.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 42 226,16 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 37 346 Kč a žaloba byla pro částku 4 880,16 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 88 % ku 12 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 76 % ve prospěch žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 690 Kč a náklady právního zastoupení dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 100 Kč za tři úkony právní služby do podání žaloby po 700 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a/ téže vyhlášky, dále dva úkony po podání žaloby za doplnění tvrzení a účast u soudního jednání ve výši 2 820 Kč za úkon dle ustanovení § 7 bodu 5. advokátního tarifu, tedy 2 x 2 820 Kč, dvě paušální náhrady k tomuto úkonu ve výši 2 x 450 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 2 půlhodin po 150 Kč za cestu k jednání a zpět ve výši 300 Kč, daň z přidané hodnoty z částky 9 240 Kč ve výši 21 %, tj. ve výši 1 940 Kč, dále cestovné osobním automobilem z , adresa, a zpět – celkem 32,6 km osobním vozidlem registrační značky , SPZ, značky KIA SPORTAGE s průměrnou spotřebou použitého automobilu 6 l/100 km benzínu v ceně 35,80 Kč/listr, náhradě opotřebení 5,80 Kč dle vyhlášky o cestovních náhradách, tedy cestovné celkem ve výši 259,10 Kč. Celkem náklady řízení činí 13 129,50 Kč, z těchto nákladů má žalobkyně právo na zaplacení 76 %, tedy po zaokrouhlení na zaplacení částky 9 978 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

21. Lhůta k plnění je stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.