8 C 305/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B IČO účastníka , sídlem Adresa účastníka o zaplacení 65 373,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 65 373,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 65 373,50 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 25 349,50 Kč, a to na účet Okresního soudu ve Svitavách do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, , Jméno advokáta A, , advokátu se sídlem , Adresa advokáta A, , se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 25 349,50 Kč.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 9. 9. 2025 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 65 373,50 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že byla zaměstnána u žalované na základě dohody o provedení práce ze dne 2. 1. 2024, ve znění jejího dodatku ze dne 30. 4. 2024. Uvedenou dohodou byla mj. sjednána pracovní náplň (práce na pokladně, resp. práce v úseku), rozsah práce (max. 300 hodin v kalendářním roce), doba určitá (od 2. 1. 2024 do 30. 4. 2024, resp. do 31. 12. 2024), místo výkonu práce (, adresa, ) a odměna (v hrubé výši 143 Kč/ hod.). Dne 21. 6. 2024 v pracovní době (v čase cca 16:20 hod.), v okamžiku, kdy se žalobkyně zvedala z toalety, se jí podlomila noha a došlo k jejímu úrazu na pravé noze, konkrétně ke zlomenině zevního kotníku vpravo. Tento úraz považuje žalobkyně za úraz pracovní, a to s poukazem jak na § 274 odst. 1 zákoníku práce, tak i na odbornou literaturu, podle které lze za úkon během práce obvyklý považovat potřebu zajít na sociální zařízení včetně cesty tam i zpět. I přestávka na toaletu je úkonem, který byl učiněn v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, a proto je namístě požadovat náhradu škody, pokud v dané souvislosti vznikla. V důsledku uvedeného úrazu byla žalobkyně práce neschopná od 21. 6. 2024 do 15. 8. 2024 a současně jí vznikl nárok na bolestné. Žalobkyně tedy požaduje jednak náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 21 032,50 Kč, přičemž tato částka je součinem sjednané odměny v hrubé mzdě za rok 2024 ve výši 151 Kč a počtu hodin, které by žalobkyně v létě 2024 u žalovaného minimálně odpracovala, pokud by se jí nestal předmětný pracovní úraz. Počet odpracovaných hodin přitom vychází z počtu hodin reálně odpracovaných v předcházejícím roce 2023, kdy v červenci 2023 odpracovala 102,5 hodin a v srpnu 2023 odpracovala 54 hodin. Od výsledné částky je potom potřebné odpočítat příslušné odvody. Ve vztahu k druhém nároku, tj. bolestnému, potom žalobkyně poukazuje na odborné vyjádření o stanovení bolestného , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , ze dne 16. 5. 2025, ze kterého vyplývá, že bolestné je ohodnoceno na 100 bodů (zlomenina zevního kotníku vpravo podle Webera typu A – S8234), přičemž podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. činí hodnota jednoho bodu částku 433,41 Kč. Výše požadovaného bolestného tak činí celkem 43 341 Kč. V souvislosti s uvedeným odborným vyjádřením potom žalobkyně požaduje i náhradu za jeho úhradu ve výši 1 000 Kč. Ani přes výzvu zaslanou prostřednictvím zástupce žalobkyně však žalovaná požadovanou částku nezaplatila. Žalobkyně stanovila žalované lhůtu v délce 14 dnů od doručení dané výzvy. Ode dne následujícího po jejím uplynutí, tedy od 24. 6. 2025, je žalovaný v prodlení a žalobkyně požaduje i zaplacení zákonného úroku z prodlení.

2. Ve věci byl dne 11. 9. 2025 vydán elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen v důsledku včasného odporu žalované.

3. Žalovaná v odůvodnění odporu uvedla, že nárok uplatněný v žalobě ani zčásti neuznává. Podle žalované nebyly naplněny znaky pracovního úrazu. Poté, co poukázala na judikaturu vyšších soudů, uvedla, že vzhledem k tomu, že k poškození zdraví žalobkyně nedošlo krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů (nezakopla, neuklouzla ani nedošlo k jinému náhlému a neočekávanému pohybu při vstávání z toalety, který by měl charakter úrazového děje) ani při náhlém vypětí sil, velké námaze, nezvyklém úsilí, kdy by pracovní výkon žalobkyně přesáhl hranice obvyklé, každodenně vykonávané práce (pouze vstala z toalety), nejedná se v případě poškození zdraví žalobkyně o pracovní úraz. Navrhla proto, aby byla žaloba zamítnuta. Navrhla rovněž vstup vedlejšího účastníka do řízení, společnosti , Jméno účastníka, .

4. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikou, ve které uvedla, že pokud jde o vznik samotného úrazu, tento je v Knize úrazů a drobných zranění ze dne 21. 6. 2024 popsán poměrně stroze: „seděla na záchodě chtěla vstát podlomila se jí noha“. Tento zápis má přitom především evidenční charakter. V zápisu navíc absentuje podpis žalobkyně. Žalobkyně dále zdůraznila, že k předmětnému úrazu skutečně došlo na dámských toaletách, přičemž došlo k němu tak, že po vykonání potřeby se žalobkyně postavila, oblékla si spodní prádlo a kalhoty, které si současně i zapnula a následně – při pohybu směrem od toalety – uklouzla na dlažbě, která je na záchodech a celou vahou upadla na kotník své pravé nohy. Ke vzniku uvedeného úrazu tak došlo krátkým a náhlým působením zevních vlivů, a to vlastní tělesné síly. Na podporu své argumentace poukázala žalobkyně na komentářovou literaturu, podle které „působení zevních vlivů nemusí spočívat jen v působení zevních sil (pádu břemene, napadení cizí osobou), ale může se jednat i o působení vlastní tělesné síly např. uklouznutím, zakopnutím nebo přetržením svalu po vynaložení tělesné námahy. Judikatura označená žalovanou ve vyjádření není podle žalobkyně přiléhavá, a to z důvodu skutkových odlišností odkazovaných případů. Žalobkyně proto setrvala na svém stanovisku.

5. Žalovaná v dalším vyjádření upozornila na to, že úrazová událost popsaná ve vyjádření žalobkyně se zcela odlišuje od toho, jakým způsobem byla od začátku ze strany žalobkyně popisována. Žalovaná poukázala na to, že v knize úrazů a drobných poranění je uvedeno, že žalobkyně „seděla na záchodě chtěla vstát a podlomila se jí noha“, v usnesení Okresního soudu ve Svitavách, kterým byl žalobkyni ustanoven zástupce, je uvedeno, že žalobkyně „v průběhu pracovní doby při odchodu z toalety utrpěla újmu tím, že se jí nejspíše podlomila noha a upadla na kotník pravé nohy“, a konečně že v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je uvedeno, že „dne 21. 6. 2024 v pracovní době (v čase cca 16:20 hod.), v čase, kdy se žalobkyně zvedala z toalety, se jí podlomila noha a došlo k jejímu úrazu na pravé noze, konkrétně k zlomenině zevního kotníku vpravo.“ Z provedeného srovnání podle žalované jednoznačně vyplývá, že popis události obsažený v těchto jednotlivých listinách se zásadním způsobem liší od verze, kterou žalobkyně uvádí v replice. Zvláštní pozornost si zasluhuje zejména návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž žalobkyně děj sama popsala. Tento její dřívější popis je s popisem uvedeným v replice v přímém rozporu. Popis děje v replice je proto nevěrohodný a představuje zjevně účelovou a tendenční konstrukci, jejímž cílem je dodatečně vytvořit zdání pracovního úrazu podle § 271k zákoníku práce. Takový postup je třeba odmítnout jako snahu o dodatečné zkreslení skutečného průběhu události. Nelze akceptovat, že žalobkyně nejprve tvrdí A, a po zjištění, že není v právu, začne tvrdit B, aby požadavkům normy vyhověla. Žalovaná rovněž zásadně nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že jí označená judikatura není na projednávanou věc přiléhavá. Naopak má za to, že předložená judikatura je ve vztahu k problematice pracovního úrazu, resp. vymezení a posouzení úrazového děje, dlouhodobě ustálená a představuje zásadní interpretační vodítko. Závěry v ní obsažené jsou tak na daný případ plně aplikovatelné. Žalovaná proto setrvala na návrhu na zamítnutí žaloby.

6. Vedlejší účastnice se k žalobě nevyjádřila.

7. U jednání, které se ve věci konalo dne 13. 4. 2026, žalobkyně i žalovaná na svých stanoviscích setrvaly. Vedlejší účastnice se z jednání omluvila.

8. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně toho dne začala směnu v šest hodin ráno. Měla to být směna dvanáctihodinová. Po odpolední přestávce navštívila toaletu. Poté, co vykonala potřebu, vstala ze záchodové mísy, oblékla se a ve chvíli, kdy vyrazila směrem ke dveřím od záchodové kabinky, nejspíše podklouzla na podlaze. Aby zabránila pádu, tak podsunula nohu pod sebe a tato noha se jí následně podlomila a svojí vahou na ni spadla. Od záchodové mísy ke dveřím kabinky je to asi jeden krok. Ve chvíli, kdy padala, už tedy byla oblečená. Na tuto událost si pamatuje v celku dobře i přes časový odstup, neboť se jednalo o její první takto závažné zranění. Následně ležela na zemi, za pomoci rukou se o stěnu kabinky dostala do stoje a poté odskákala za zástupkyní manažerky prodejny, se kterou na počítači sepsaly záznam o pracovním úrazu. Kachličky na toaletách mají lehkou protiskluzovou úpravu. Žalobkyně si nevybavuje, zda byla podlaha mokrá, nebo suchá. Uklízečky podlahu pravidelně několikrát denně vytírají a žádná výstražná cedule tam nebyla. Vysvětluje si to tak, že podlaha byla zřejmě ještě trochu vlhká. To, že tam nebyla cedule, neznamená, že byla suchá. Nikdy předtím se jí na záchodech nestalo, že by uklouzla. V chladícím boxu, kde je podlaha ještě více zdrsnělá, se jí však v minulosti několikrát stalo, že lehce podklouzla, ale vždy to vybrala. Na sobě měla uzavřenou obuv – tenisky. Záznam sepsaný zástupkyní manažerky nepodepsala, spokojila se s tím, že jí bylo předáno jedno podepsané vyhotovení. Poté ji zástupkyně manažerky odvezla do nemocnice. V nemocnici jí nejprve nasadili měkkou sádru, poté sádru pevnou. Do práce se vrátila posledního srpna, neboť ji o to zaměstnavatel žádal z důvodu výpadku jiných zaměstnanců. Do té doby do práce nechodila. Před pracovním úrazem to měla v plánu, neboť do Alberta chodí na brigády pravidelně zejména v letních měsících. Při popisu úrazu v žalobě vycházela z toho, jak byl úraz popsán v knize úrazů. Při jeho sepisování do knihy úrazů se nesnažila nějak aktivně zasahovat do jeho formulace. V žalobě to následně pouze takto překopírovala. Váhala, zda má vůbec žalobu podávat.

9. Z dohody o provedení práce uzavřené dne 2. 1. 2024 a z dodatku k ní ze dne 30. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně byla v roce 2024, tedy i v době projednávaného úrazu, u žalované zaměstnána, přičemž sjednaná práce byla vymezena jako práce na pokladně/práce v úseku. Odměna byla sjednána ve výši 143 Kč hrubého za hodinu.

10. Ze záznamu v knize úrazů a drobných poranění ze dne 21. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaná zaevidovala úraz žalobkyně z téhož dne (ke kterému mělo dojít v 16:20 hodin), přičemž k úrazu mělo podle tohoto záznamu dojít tak, že žalobkyně se zvedala ze záchodu, resp. chtěla vstát, a podlomila se jí noha. Jako druh zranění bylo uvedeno „jiné typy vykloubení, vyvrtnutí, natažení, noha od kotníku dolů“.

11. Z lékařské zprávy vydané nemocnicí ve , adresa, ze dne 21. 6. 2024 (v čase 17:54 hodin) se podává, že žalobkyně byla uvedeného dne ošetřena, přičemž uvedla, že byla na brigádě a kolem 16. hodiny si podvrtla pravou nohu. Žalobkyni byla diagnostikována abrupce kotníku na pravé noze a bylo jí doporučeno užívání analgetik, chlazení, zdvihání končetiny, chůze o berlích bez nášlapu na pravou nohu. Na další kontroly se žalobkyně dostavila dne 27. 6. 2024, 4. 7. 2024, 1. 8. 2024 a dne 15. 8. 2024, o čemž byly sepsány další lékařské zprávy a na poslední kontrole bylo konstatováno, že pravý kotník je s minimálním otokem, jeho hybnost je zachována, kotník není bolestivý a terapie je ukončená.

12. Z odborného vyjádření o stanovení bolestného, které vypracoval dne 16. 5. 2025 , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , soud zjistil, že s ohledem na diagnózu „zlomenina zevního kotníku vpravo podle Webera typu A“, pro které je v souladu s nařízením vlády č. 276/2015 Sb. stanovena výše bolestného stanoven počet bodů 100, přičemž hodnota jednoho bodu činí částku 433,41 Kč, bylo bolestné stanoveno ve výši 43 341 Kč.

13. Z faktury č. , hodnota, vystavené dne 16. 5. 2025 soud zjistil, že , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , vyúčtoval za vyhotovení odborného vyjádření částku 1 000 Kč.

14. Z žádosti o ustanovení „obhájce“ ze dne 18. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně požádala Okresní soud ve Svitavách o ustanovení zástupce za účelem uplatnění nároku z pracovního úrazu. Z následného vyjádření ze dne 15. 1. 2025, které žalobkyně podala v řízení o ustanovení zástupce, soud zjistil, že žalobkyně uvedla, že úraz se jí stal v pracovní době během toho, co byla na toaletě, kdy chtěla odcházet a když se zvedla, tak se jí nejspíše podlomila noha a ona upadla celou svojí vahou na kotník pravé nohy.

15. Z výplatnic za měsíce červenec a srpen 2023 soud zjistil, že žalobkyně si u žalované vydělala za měsíc červenec 2023 částku 13 318 Kč čistého a za měsíc srpen 2023 částku 7 884 Kč čistého.

16. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 6. 2025 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky z titulu pracovního úrazu, a to nejpozději do 14 dnů od doručení výzvy, a že dne 9. 6. 2025 byla tato výzva doručena žalované.

17. Z dalších předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

18. Na podkladě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně vykonávala pro žalovanou práci na základě dohody o provedení práce uzavřené dne 2. 1. 2024 a dodatku k ní ze dne 30. 4. 2024. V průběhu pracovní směny konané dne 21. 6. 2024 utrpěla žalobkyně v čase cca 16:20 hodin úraz, který se jí stal tak, že poté, co vykonala potřebu na toaletě a chtěla odejít od záchodové mísy směrem ke dveřím kabinky, podklouzla a ve snaze zamezit pádu se jí podlomila noha a svojí vahou na ni spadla. Žalobkyni byla ještě téhož dne ve svitavské nemocnici diagnostikována abrupce kotníku na pravé noze a bylo jí doporučeno užívání analgetik, chlazení, zdvihání končetiny, chůze o berlích bez nášlapu na pravou nohu. Po absolvování několika dalších kontrol byla léčba ukončena dne 15. 8. 2024. Do práce se žalobkyně vrátila dne 31. 8. 2024. Pro účely vyčíslení bolestného byl znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , v návaznosti na klasifikaci příslušného zranění stanoven počet bodů 100, což při hodnotě jednoho bodu ve výši 433,41 Kč činí částku 43 341 Kč. Za zpracování odborného posudku žalobkyně znalci zaplatila částku 1 000 Kč. Za měsíce za měsíce červenec a srpen 2023 si žalobkyně u žalované vydělala celkem částku 21 202 Kč čistého. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k plnění předžalobní výzvou.

19. Výpověď žalobkyně hodnotil soud jako věrohodnou, neboť žalobkyně podrobně popsala úrazový mechanismus a vysvětlila, z jakého důvodu se popis úrazového děje v knize úrazů a následně v žalobě drobně odchyluje od jeho popisu uvedeného v rámci výslechu. Soud zejména shledal jako věrohodné tvrzení žalobkyně, že do formulace záznamu v knize úrazů v době jeho sepisu její nadřízenou nikterak nezasahovala, což je s ohledem na povahu zranění a na stav, ve kterém se žalobkyně v tu dobu nacházela, zcela pochopitelné. Soud rovněž uvěřil tvrzení, že ustanovený zástupce žalobkyně vycházel při sepisu žaloby právě z formulace uvedené v knize úrazů. Závěru, že žalobkyně u soudního jednání vypovídala pravdivě, nasvědčuje i skutečnost, že pokud žalobkyně v minulosti popisovala úrazový děj sama (stalo se tak v odpovědi na výzvu soudu v řízení o ustanovení zástupce z řad advokátů), popsala úrazový děj v zásadě podobně jako jej popsala při soudním jednání, tedy tak, že k úrazu došlo nikoliv při samotném zvedání ze záchodové mísy, nýbrž až poté, co žalobkyně vstala, a chtěla opustit prostor toalety. Soud proto při zjišťování konkrétního průběhu úrazového děje vycházel z výpovědi žalobkyně učiněné při soudním jednání.

20. Po právní stránce soud věc posoudil jako spor o náhradu škody a nemajetkové újmy vzniklé pracovním úrazem.

21. Podle § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

22. Podle § 271a odst. 1 zákoníku práce přísluší zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.

23. Podle § 271c odst. 1 zákoníku práce se náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2.

24. Podle § 271c odst. 2 zákoníku práce stanoví vláda nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.

25. Podle § 271e zákoníku práce je zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu za věcnou škodu; ustanovení § 265 odst. 3 platí i zde.

26. Podle § 271k odst. 1 zákoníku práce je pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274).

27. Podle § 274 odst. 1 zákoníku práce jsou v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele a dále vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k němu a zpět. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb ani cesta k němu a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele.

28. Podle § 275 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu, a to v penězích, pokud škodu neodčiní uvedením v předešlý stav.

29. Skutkový stav zjištěný provedeným dokazováním soud právně posoudil tak, že žalobkyně utrpěla pracovní úraz a náleží jí náhrada škody a nemajetkové újmy. Úraz žalobkyně, ke kterému došlo dne 21. 6. 2024 v čase cca 16:20 hodin, vykazuje znaky pracovního úrazu uvedené v § 271k odst. 1 zákoníku práce. Je totiž skutečností, že u žalobkyně došlo k poškození zdraví, a to nezávisle na její vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů.

30. Skutečnost, že na straně žalobkyně došlo k poškození zdraví, žalovaná v průběhu řízení žádným způsobem nerozporovala a tato skutečnost byla bezpečně prokázána zejména lékařskými zprávami. Žalovaná nezpochybňovala ani to, že k úrazu žalobkyně došlo v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, což vyplývá z § 274 odst. 1 zákoníku práce, neboť návštěva toalety v průběhu pracovní doby nepochybně je úkonem během práce obvyklým. Jako úkon během práce obvyklý pak potřebu zajít na sociální zařízení včetně cesty tam i zpět uvádí i komentářová literatura (srov. Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1225).

31. Jádrem sporu byla v tomto řízení otázka, zda zranění žalobkyně vykazuje znaky pracovního úrazu ve smyslu § 271k odst. 1 zákoníku práce, tedy zda k poškození zdraví došlo nezávisle na vůli žalobkyně krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. Žalovaná v této souvislosti poukazovala jednak na to, že popis úrazového děje, který se týká uklouznutí žalobkyně a se kterým žalobkyně poprvé přišla až v průběhu soudního řízení, je nevěrohodný a představuje účelovou konstrukci, jejímž cílem je dodatečně vytvořit zdání pracovního úrazu. K této námitce je nutno uvést, že soud shledal výpověď žalobkyně při jednání jako věrohodnou, a to z důvodů uvedených výše. Je přitom skutečností, že úraz, který žalobkyně utrpěla, by vykazoval znaky pracovního úrazu ve smyslu § 271k odst. 1 zákoníku práce i tehdy, pokud by k němu došlo způsobem uváděným v žalobě, který vychází ze záznamu v knize úrazů, tedy při samotném vstávání z toalety.

32. Jak bylo shora uvedeno, pracovním úrazem ve smyslu § 271k odst. 1 zákoníku práce se rozumí poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Žalovaná v této souvislosti namítala, že úraz žalobkyně popsaný v žalobě nebyl způsoben krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. Této argumentaci žalované však nelze přisvědčit. Je totiž skutečností, že krátkodobé, náhlé a násilné působení zevních vlivů nemusí spočívat jen v působení zevních sil (pádu břemene, napadení cizí osobou), může se jednat i o působení vlastní tělesné síly (srov. Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1152). Odkazovaná komentářová literatura jako přiklad uvádí uklouznutí, zakopnutí, přetržení svalu po vynaložení tělesné námahy. V nyní projednávané věci utrpěla žalobkyně úraz tím, že při odchodu od toalety směrem ke dveřím kabinky podklouzla a ve snaze zamezit pádu se jí podlomila noha a svojí vahou na ni spadla. Nejprve tedy došlo k uklouznutí (ztrátě adheze) a následně k podvrtnutí kotníku působením vlastní váhy (tíhové síly). V takovém případě se nepochybně jednalo o krátkodobé, náhlé a násilné působení zevních vlivů nezávislých na vůli žalobkyně. Jak ovšem bylo uvedeno výše, znaky pracovního úrazu by byly naplněny i v případě, pokud by vyšlo najevo, že úraz se stal tak, jak bylo popsáno v knize úrazů a následně v žalobě, tedy že žalobkyni se podvrtla noha již při vstávání ze záchodové mísy. V tomto případě by totiž odpadlo pouze působení vnější síly způsobené ztrátou adheze (uklouznutím), nadále by však úraz byl způsoben působením tíhové síly mající původ ve vlastní tělesné hmotnosti žalobkyně.

33. Pokud žalovaná dále namítala, že k úrazu žalobkyně nedošlo při náhlém vypětí sil, velké námaze, nezvyklém úsilí, kdy by pracovní výkon žalobkyně přesáhl hranice obvyklé, každodenně vykonávané práce, je třeba konstatovat, že uvedená formulace vychází ze sbírkového rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 1961, sp. zn. 4 Co 172/61, publikovaného pod č. 27/1962 Sb. rozh. civ., na které je odkazováno i v novější judikatuře. Nejedná se však o výlučnou definici pracovního úrazu, nýbrž o formulaci, která toliko rozšiřuje zákonnou definici uvedenou v § 271k odst. 1 zákoníku práce. Působnost zákonné definice tak uvedená formulace v žádném případě neomezuje, naopak. To je zřejmé i z toho, že uvedená formulace se týká situací, kdy dochází k samotnému výkonu práce. K pracovnímu úrazu však může dojít i mimo bezprostřední výkon práce – při úkonech, které jsou v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů (jak tomu bylo v nyní projednávané věci). Již z toho je zřejmé, že žalovanou zdůrazňovaná definice se v nyní projednávané věci neuplatní a nemůže vyloučit závěr o pracovním úrazu na straně žalobkyně.

34. Pokud jde o další judikaturu, na kterou žalovaná odkazovala, k této lze uvést, že uvedená judikatura v zásadě rozvíjí definici pracovního úrazu, přičemž z hlediska závěru o naplnění jeho znaků v nyní projednávané věci nepřináší nic nového. Skutkově se přitom týká odlišných situací, nikoliv úrazů zapříčiněných působením vlastní tělesné síly.

35. Je tak možno uzavřít, že v nyní projednávané věci šlo o pracovní úraz.

36. V příčinné souvislosti s tímto pracovním úrazem je pak vznik škody a nemajetkové újmy na straně žalobkyně, která v důsledku pracovního úrazu jednak vytrpěla bolest, a dále jí vznikla ztráta na výdělku.

37. Pokud jde o výši bolestného, vycházel soud z nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , ve svém odborném vyjádření ze dne 16. 5. 2025, podřadil předmětné poškození zdraví pod položku 15.21 - zlomenina Weber A („zlomenina zevního kotníku vpravo podle Webera typu A“). Pro účely ohodnocení bolesti pro uvedené poškození zdraví je v citovaném nařízení vlády stanoven počet bodů 100. Hodnota jednoho bodu přitom s ohledem na výši průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku (§ 3 odst. 1 citovaného nařízení vlády) činí částku 433,41 Kč. Náhrada za bolest pak byla v souladu s § 3 odst. 2 citovaného nařízení vlády stanovena vynásobením bodového ohodnocení hodnotou jednoho bodu. Tímto způsobem dospěl soud k závěru, že výše bolestného, které žalobkyni náleží, činí částku 43 341 Kč (100 x 433,41). Žalobkyni náleží i náhrada za náklady vynaložené na obstarání předmětného odborného vyjádření ve výši 1 000 Kč, a to jako náhrada věcné škody podle § 271e zákoníku práce.

38. Při stanovení náhrady za ztráty na výdělku pak soud s ohledem na specifické okolnosti dané věci, kdy žalobkyně byla brigádnice, která u žalované pracovala zejména v letních měsících v době prázdnin, vycházel z výdělku, kterého žalobkyně u žalované dosáhla během předcházejících letních prázdnin. Je totiž skutečností, že v důsledku projednávaného pracovního úrazu nemohla žalobkyně pro žalovanou pracovat právě po dobu měsíce července a srpna 2024, kdy poprvé se po úrazu vrátila do práce dne 31. 8. 2024. Z těchto důvodů stanovil soud výši náhrady za ztrátu na výdělku součtem čistých výdělků žalobkyně u žalované za měsíce červenec a srpen 2023. Tato částka činí celkem 21 032,50 Kč.

39. Žalobkyni konečně náleží i zákonný úrok z prodlení z celé požadované částky za dobu prodlení, které vychází ze zesplatnění nároku v důsledku zaslání předžalobní výzvy.

40. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované ve výroku I. tohoto rozsudku uložil zaplatit žalobkyni částku 65 373,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 6. 2025 do zaplacení.

41. Pokud jde o náklady řízení, plně úspěšné žalobkyni by náležela náhrada účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jelikož však byla žalobkyně zastoupena ustanoveným zástupcem z řad advokátů, náleží náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s tímto zastoupením českému státu. Výši odměny ustanoveného zástupce soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, kdy při tarifní hodnotě odpovídající výši žalované částky činí odměna advokáta celkem 18 700 Kč za pět úkonů právní služby po 3 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh na zahájení řízení, replika, účast na jednání). Paušální náhrada hotových výdajů za uvedených pět úkonů právní služby pak činí celkem 2 250 Kč a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z uvedených částek činí 4 399,50 Kč. Ustanovenému zástupci žalobkyně proto soud přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 25 349,50 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Stejná povinnost tíží i vedlejší účastnici, jíž byla tato povinnost uložena v doplňujícím usnesení, které bylo účastníkům zasláno spolu s tímto rozsudkem.

42. Konečně, s ohledem na to, že žalobkyně byla v tomto řízení, ve kterém jde o náhradu škody z pracovního úrazu, osvobozena od soudního poplatku a že návrhu bylo plně vyhověno, přešla v souladu s § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích poplatková povinnost na žalovanou a vedlejší účastnici. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou tedy povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách soudní poplatek ve výši stanovené podle položky 2 bod 1. písm. c) zákona o soudních poplatcích, tedy ve výši 2 616 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Rovněž o této povinnosti bylo rozhodnuto v doplňujícím usnesení, které bylo účastníkům zasláno spolu s tímto rozsudkem.