9 C 69/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 548 871,19 Kč s příslušenstvím, o zaplacení 73 879,30 Kč s příslušenstvím, o zaplacení 28 499,68 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení - částky 548 871,19 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 548 871,19 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, - částky 73 879,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 73 879,30 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení a - částky 28 499,68 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 5. 1. 2023 do 27. 6. 2025 ve výši 70,24 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 137 757,53 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u zdejšího soudu dne 16. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 548 871,19 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný dne 15. 3. 2019 uzavřel s žalobkyní smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které měl žalovaný oprávnění ke službě Internet banka. Smlouva byla uzavřena na pobočce žalobkyně, přičemž při uzavření smlouvy byla ověřena totožnost žalovaného. Součástí smlouvy o bankovních produktech a službách byly podmínky služeb přímého bankovnictví, které v části Základní Produktové podmínky služby Internet Banka v odstavci 42 zakládají povinnost klienta chránit přístupové údaje a zamezit přístupu třetích osob ke službě Internet Banka. Dále v odstavci 43 podmínek služeb přímého bankovnictví je stanovena odpovědnost klienta za veškerou škodu způsobenou třetí osobou, která získá přístup ke službě Internet Banka, až do okamžiku, kdy klient přístup nahlásí. Prostřednictvím služby Internet banka byla dne 11. 1. 2022 uzavřena s žalobkyní smlouva o úvěru, na základě které byl na běžný účet žalovaného poskytnut úvěr ve výši 550 000 Kč. Na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 3. 2. 2022, č. j. KRPB-233768-231/TČ-2021-0600082-SED, byla žalobkyně informována o tom, že žalovaný potvrdil skutečnost, že adresa, nar. datum, bytem adresa, umožnil užívat svůj běžný účet č. č. účtu s přístupem do aplikace Internet Banky. Žalobkyně má na základě výsledků šetření v trestním řízení za prokázané, že žalovaný povinnosti vyplývající ze smluvních ujednání porušil, a proto vymáhá po žalovaném způsobenou škodu, která vznikla načerpáním úvěru ze smlouvy o úvěru, jelikož úvěr není žalobkyni hrazen. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě škody výzvou ze dne 26. 3. 2025, přičemž do podání této žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný nárok se skládá z jistiny ve výši 548 871,19 Kč spolu s běžícím úrokem z prodlení z částky 548 871,19 Kč ode dne 15. 4. 2025 do zaplacení. Úrok z prodlení je požadován ode dne následujícího po dni uplynutí lhůty k vyzvednutí předžalobní výzvy, která byla žalovanému zaslána doporučeně.

2. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, a to pod spisovou značkou 9 C 69/2025.

3. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou téhož dne se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 73 879,30 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila v zásadě stejnými skutečnostmi jako žalobu projednávanou pod sp. zn. 9 C 69/2025 s tím, že ke vzniku škody mělo dojít v souvislosti s uzavřením jiné úvěrové smlouvy, a to smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota a vydání a užívání kreditní karty ze dne 7. 1. 2022, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě škody výzvou ze dne 26. 3. 2025, přičemž do podání této žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný nárok se skládá z jistiny a veškerého příslušenství ke dni odeslání předžalobní výzvy ve výši 73 879,30 Kč spolu s běžícím úrokem z prodlení z částky 73 879,30 Kč ode dne 15. 4. 2025 do zaplacení. Úrok z prodlení je žalobkyní požadován ode dne následujícího po dni uplynutí lhůty k vyzvednutí předžalobní výzvy, která byla žalovanému zaslána doporučeně.

4. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, a to pod spisovou značkou 8 C 201/2025. Usnesením ze dne 16. 10. 2025, č. j. 8 C 201/2025-79, bylo následně rozhodnuto o tom, že řízení ve věcech vedených pod sp. zn. 9 C 69/2025 a 8 C 201/2025 se spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod sp. zn. 9 C 69/2025. Toto usnesení nabylo právní moci dne 17. 10. 2025.

5. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 24. 10. 2025 se dále žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 28 499,68 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila v zásadě stejnými skutečnostmi jako obě předchozí žaloby s tím, že ke vzniku škody mělo dojít v souvislosti s uzavřením kontokorentního úvěru ze dne 23. 2. 2021 k běžnému účtu č. č. účtu s úvěrovým rámcem ve výši 22 000 Kč. Žalobkyni vznikla škoda ve výši 28 569,94 Kč a tuto škodu nyní požaduje po žalovaném. Celková škoda se skládá z jistiny ve výši 28 499,68 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 27. 6. 2025 ve výši 70,26 Kč. I přesto, že byl žalovaný k náhradě škody vyzván předžalobní výzvou, nebyla škoda dosud nahrazena.

6. Soud ani v této věci nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, a to pod spisovou značkou 3 C 217/2025. Usnesením ze dne 3. 11. 2025, č. j. 3 C 217/2025-29, bylo následně rozhodnuto o tom, že řízení ve věcech vedených pod sp. zn. 9 C 69/2025 a 3 C 217/2025 se spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod sp. zn. 9 C 69/2025. Toto usnesení nabylo právní moci dne 7. 11. 2025.

7. Žalovaný ve vyjádření k těmto žalobám uvedl, že nároky v nich uplatněné v plném rozsahu neuznává. Z kusých tvrzení obsažených v žalobě podle něj není zřejmé, jaká škoda měla žalobkyni vzniknout, v čem tato škoda spočívá, jak žalobkyně dospěla k výši způsobené škody a jakým způsobem je za tuto škodu odpovědný žalovaný. Je povinností žalobkyně tvrdit, a to s náležitou konkrétností, všechny potřebné skutečnosti, které jsou určovány hypotézou právní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků a z nichž pro sebe žalobkyně vyvozuje příznivé právní důsledky a současně je povinna označit důkazy k jejich prokázání. Důsledkem nesplnění uvedených povinností je v civilním řízení sporném v důsledku projednací zásady, která toto řízení ovládá, nepříznivé rozhodnutí ve věci. Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i přes poučení soudem podle § 118a odst. 1 a 2 o. s. ř. zůstanou skutková tvrzení neúplná, nemůže přirozeně splnit ani povinnost důkazní.

8. V reakci na vyjádření žalovaného žalobkyně v podání ze dne 24. 6. 2025, tedy ještě v době před spojením s věcmi vedenými pod sp. zn. 8 C 201/2025 a 3 C 217/2025, uvedla, že v rámci dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách, které byly uzavřeny na pobočce žalobkyně současně s uzavřením smlouvy o bankovních produktech a službách, byly uvedeny přihlašovací údaje Internet Banky, přičemž jako telefon pro zisk mobilního klíče, kterým se podepisovaly aktivní operace v rámci internetového bankovnictví, bylo stanoveno telefonní číslo tel. číslo. Na toto telefonní číslo tel. číslo doručováno heslo (PIN), kterým byly potvrzovány akce žalovaného (např. žádost o úvěr, podpis úvěrové smlouvy). Přihlašovací údaje Internet Banky jsou bezpečnostními prvky podle čl. 42 a čl. 43 Základních produktových podmínek služeb přímého bankovnictví (část Internet Banka), které měl za povinnost žalovaný chránit před přístupem neoprávněných osob (čl. 3 odst. 3.2. písm. b) Předsmluvních informací ke službě přímého bankovnictví). Přestože měl jméno FO dispoziční oprávnění k běžnému účtu žalovaného, nebylo s žalobkyní sjednáno užívání internetového bankovnictví pro disponenta (edisponent). Disponent měl možnost nakládat s peněžními prostředky na běžném účtu žalobkyně, ale neměl oprávnění využívat Internet Banku žalovaného, žádat o úvěr nebo uzavřít smlouvu o úvěru za žalovaného. O smlouvu o úvěru ze dne 11. 1. 2022 bylo požádáno v rámci internetového bankovnictví žalovaného, přičemž do internetového bankovnictví se lze přihlásit pouze při zadání ID čísla a hesla, které si při sjednání internetového bankovnictví nastaví klient (zde žalovaný). K potvrzení přihlášení pak je potřeba využít mobilní klíč odeslaný na telefonní číslo, které klient (zde žalovaný) určí do Dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách. Vzhledem k výše zmíněnému procesu přihlášení do internetového bankovnictví a potvrzení aktivních akcí prostřednictvím mobilního klíče je nepochybné, že žalovaný nechal disponenta využívat tzv. bezpečnostní prvky Internet Banky, a tím porušil citovaná ustanovení smluvní dokumentace. Žalovaný je tak povinen nahradit škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti. Škoda ve výši 548 871,19 Kč je rozdílem mezi výší načerpané jistiny 550 000 Kč a jednou provedenou splátkou ve výši 1 128,81 Kč ze dne 15. 2. 2022.

9. U jednání, které se ve věci konalo dne 9. 7. 2025, tedy ještě v době před spojením s věcmi vedenými pod sp. zn. 8 C 201/2025 a 3 C 217/2025, byl vyslechnut žalovaný, který popsal okolnosti týkající se uzavření smlouvy o vedení bankovního účtu v roce 2019, kdy vyhověl žádosti svého budoucího tchána, adresa, o to, zda by pro něj na své jméno nezaložil bankovní účet, a dále popsal komunikaci s pracovnicí banky na toto téma při zakládání účtu. Dále byly provedeny listinné důkazy.

10. Poté, co došlo ke shora popsanému spojení věcí vedených původně pod sp. zn. 8 C 201/2025 a 3 C 217/2025 s touto věcí, kdy navíc došlo ke změně v obsazení soudu, se ve věci konalo další jednání dne 25. 3. 2026. U tohoto jednání, které se již týkalo všech tří uplatněných nároků, žalovaný prostřednictvím svého zástupce vznesl námitku promlčení všech tří nároků. Poukázal přitom na to, že z usnesení o zahájení trestního stíhání vydaného dne 3. 2. 2022 vyplývá, že žalobkyně již v té době uplatnila nárok na náhradu škody proti adresa a že tedy věděla o okolnostech, za kterých se měl žalovaný dopustit porušení svých smluvních povinností vůči bance. Dále poukázal na to, že na straně žalovaného absentuje příčinná souvislost ve vztahu ke způsobené škodě. Na tomto jednání byl znovu vyslechnut žalovaný, který se podrobně vyjádřil k okolnostem uzavírání smlouvy o vedení běžného účtu, o tom, jak probíhala komunikace mezi ním a pracovnicí banky, a o domluvě mezi ním a adresa o způsobu užívání běžného účtu. Dále byla vyslechnuta pracovnice banky paní jméno FO, která si sice již nepamatovala okolnosti uzavírání smlouvy s žalovaným v roce 2019, nicméně se obecně vyjádřila k postavení a oprávněním disponenta a edisponenta a k tomu, jakým způsobem jsou kontrolovány adresy a kontaktní údaje sdělené klientem, na které banka zasílá přístupové údaje do internetového bankovnictví. Byly rovněž provedeny další listinné důkazy.

11. Na dalším jednání konaném dne 13. 5. 2026 žalovaný rozvedl již dříve uplatněnou námitku promlčení, přičemž uvedl, že žalobkyně dlouho dopředu věděla o tom, jaký skutek se stal, kdo jej spáchal a jaká vznikla škoda. Nejpozději v době podání trestního oznámení dne 31. 1. 2022 tedy započal běh promlčecí lhůty.

12. Z oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin (trestní oznámení), datovaného ke dni 31. 1. 2022 a adresovaného policejnímu orgánu Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, Obvodní oddělení Svitavy, soud zjistil, že žalobkyně v tomto podání uvedla, že se připojuje k trestnímu oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 trestního zákoníku, podvodu podle § 209 trestního zákoníku, případně jiných trestných činů podle zvláštní části trestního zákoníku, zejm. pak trestného činu poškození cizích práv podle § 181 trestního zákoníku. Těchto trestných činů se měl dopustit neznámý pachatel (s podezřením na osobu jméno FO, nar. 21. 10. 1983) tím, že využil důvěřivosti žalovaného, který si u žalobkyně uzavřel běžný účet a jako kontaktní telefon, email, telefon pro zasílání mobilního klíče do internetového bankovnictví zvolil telefonní číslo tel. číslo osoby, která se znalostí veškerých údajů klienta uzavřela na jeho jméno smlouvu o úvěru č. hodnota, revolvingový úvěr (kreditní kartu) č. hodnota a kontokorentní úvěr na běžném účtu č. č. účtu. V odůvodnění tohoto trestního oznámení žalobkyně uvedla, že dne 25. 1. 2022 se na obchodní místo žalobkyně ve adresa dostavil žalovaný a chtěl se informovat o produktech uzavřených na své jméno. Uvedl, že při založení běžného účtu č. č. účtu dne 15. 3. 2019 dal dispoziční oprávnění k účtu adresa, na jméno jméno FO byla zřízena platební karta č. hodnota, dále adresa umožnil ovládání účtu přes internetové bankovnictví a mobilní bankovnictví (Smartbanka). Jako telefonní číslo tel. číslo zasílání mobilního klíče žalovaný uvedl telefon adresa 778047881. Jako kontakty byly žalovaným uvedeny: e-mail e-mail a telefon 778047881. Na jméno žalovaného jsou u žalobkyně vedeny i úvěrové produkty – kontokorentní úvěr na běžném účtu č. č. účtu ve výši 22 000 Kč, revolvingový úvěr (kreditní karta) č. hodnota s rámcem ve výši 50 000 Kč a úvěr č. hodnota ve výši 550 000 Kč. Žalovaný uvedl, že tyto úvěrové produkty neuzavíral. S žalovaným byla dne 25. 1. 2022 podepsána nová dispoziční oprávnění, již bez adresa, byla zrušena platební karta vystavená na jméno jméno FO a oprávnění do elektronického bankovnictví bylo nastaveno pro majitele účtu (žalovaného). Škodu žalobkyně vyčíslila tak, že ohledně kontokorentního úvěru k běžnému účtu č. č. účtu vznikla škoda ve výši 22 000 Kč, ohledně revolvingového úvěru (kreditní karta č. hodnota) vznikla škoda ve výši 50 000 Kč a ohledně smlouvy o úvěru č. hodnota škoda ve výši 550 000 Kč. Celkem se tak žalobkyně připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 622 000 Kč.

13. S ohledem na to, že soud dospěl k závěru, že nároky, které žalobkyně žalobami vůči žalovanému uplatnila, jsou promlčeny, a to z důvodů níže podrobně rozvedených, je možno konstatovat, že všechny ostatní důkazy, které byly v této věci provedeny, zejména výslech žalovaného a svědkyně Zoicasové (pracovnice banky) a dále pak listinné důkazy týkající se uzavření smlouvy o vedení běžného účtu a dispozic k němu, uzavření úvěrových smluv, které měl na jméno žalovaného uzavírat jméno FO, a zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele před poskytnutím těchto úvěrů, postrádají z hlediska právního posouzení věci relevanci. Soud se proto těmito důkazy v odůvodnění tohoto rozsudku blíže nezabývá a neuvádí bližší popis obsahu těchto důkazů ani jejich hodnocení. S ohledem na závěr o promlčení uplatňovaných nároků pak v rámci důkazního řízení nebyly provedeny ani další navrhované důkazy, zejména pak důkaz přehráním zvukových záznamů z telefonátů, v nichž jméno FO, vydávaje se za osobu žalovaného, žádal o poskytnutí úvěrových produktů. V rámci hodnocení důkazů tak soud zaměřil svoji pozornost výlučně na otázku, kdy se žalobkyně dozvěděla o škodě a osobě povinné k její náhradě. Dospěl přitom ke skutkovému závěru, že žalobkyně o okolnostech vzniku škody, kterou měl způsobit žalovaný tím, že umožnil adresa přístup do internetového bankovnictví ke svému bankovnímu účtu u žalobkyně, přičemž jméno FO následně podvodně, vydávaje se za osobu žalovaného, od žalobkyně čerpal předmětné tři úvěrové produkty, i o osobě povinné k její náhradě, věděla nejpozději dne 31. 1. 2022, ke kterému je datováno trestní oznámení.

14. Po právní stránce hodnotil soud věc podle ustanovení o promlčení uvedených v § 609 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

15. Podle § 609 věta první o. z. platí, že nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

16. Podle § 610 odst. 1 věta první o. z. platí, že k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

17. Podle § 611 o. z. se promlčují všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

18. Podle § 619 odst. 1 o. z. platí, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

19. Podle § 619 odst. 2 o. z. platí, že právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

20. Podle § 620 odst. 1 o. z. zahrnují okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

21. Podle § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

22. Podle § 636 odst. 1 o. z. se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

23. Pro závěr o promlčení uplatňovaných nároků, jejichž obsahem je náhrada škody způsobené porušením smluvních povinností, je významná otázka, kdy se žalobkyně dozvěděla o škodě (včetně její výše) a o osobě povinné k její náhradě. Je přitom nutno vycházet z toho, že pro zahájení běhu promlčecí lhůty není nezbytné, aby byl poškozenému rozhodný skutkový děj znám do všech podrobností, stejně jako není významná ani dostupnost důkazních prostředků k prokázání těchto skutkových okolností. Rozhodné je, zda jsou poškozenému známy skutkové okolnosti, na jejichž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba za škodu odpovídá, nebo zda může a má takové okolnosti znát, přičemž po nositeli práva na náhradu újmy lze požadovat, aby své právo u soudu uplatnil, jakmile má k dispozici informace o vzniku škody, v jejichž světle se jeví odpovědnost konkrétní osoby dostatečně pravděpodobnou (srov. Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 2018 a násl., a další literaturu a judikaturu tam uvedenou).

24. Vycházeje z právě uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobkyně o škodě (i její výši) a o osobě povinné k její náhradě věděla již nejpozději dne 31. 1. 2022. Uvedeného dne bylo zpracováno trestní oznámení, které podala sama žalobkyně. V tomto trestním oznámení žalobkyně popsala, jakým způsobem jí měla být způsobena škoda, přičemž již v této době jí byly známy okolnosti podvodného jednání adresa, který podle zjištění žalobkyně využil důvěřivosti žalovaného, který jako kontaktní telefon, email a telefon pro zasílání mobilního klíče do internetového bankovnictví zvolil telefonní číslo tel. číslo osoby, která se znalostí veškerých údajů klienta uzavřela na jméno žalovaného předmětné smlouvy o úvěrových produktech. Žalobkyně v trestním oznámení uvedla, že tyto informace se dozvěděla přímo od žalovaného, který se krátce předtím dostavil na pobočku žalobkyně a chtěl se informovat o produktech sjednaných na své jméno. V trestním oznámení rovněž žalobkyně přesně identifikovala předmětné úvěrové produkty a uvedla výši škody, se kterou se připojuje k trestnímu řízení.

25. Soud má za to, že žalobkyně již v době, kdy tímto způsobem koncipovala trestní oznámení, znala všechny okolnosti rozhodné pro uplatnění svého nároku na náhradu škody vůči žalovanému. Není tedy pravdou, pokud bylo v žalobě uvedeno, že o jednání žalovaného, který svojí lehkovážností umožnil podvodné jednání odsouzeného adresa, se žalobkyně dozvěděla až z usnesení o zahájení trestního stíhání, ve kterém byla informována o tom, že žalovaný v rámci trestního řízení tyto skutečnosti potvrdil. Stejně tak není důvodná ani námitka, že promlčecí lhůta počala běžet až od vydání odsuzujícího rozsudku v trestním řízení (či až od právní moci takového rozsudku), kdy měla mít žalobkyně s definitivní platností postaveno najisto, že jméno FO se dopustil trestného činu a za jakých okolností byl tento čin spáchán. Je totiž skutečností, že trestní řízení se jednak nevedlo vůči žalovanému, jehož lehkovážnosti měl dnes již odsouzený jméno FO využít a mj. na jeho jméno měl uzavírat úvěrové produkty. Zejména je však nutno zdůraznit, že k počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty se nevyžaduje, aby měl poškozený s definitivní platností postaven najisto průběh jednání, které vedlo ke vzniku škody (viz výše uvedená komentářová literatura). Přinejmenším důvodné podezření na to, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že adresa zpřístupnil své internetové bankovnictví a umožnil mu tak sjednávat úvěry na jeho jméno, žalobkyně měla již dávno předtím, než skončilo trestní řízení, konkrétně již v době, kdy podávala trestní oznámení.

26. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že jestliže žalobkyně své právo na náhradu škody uplatnila žalobami až dne 16. 5. 2025, resp. další žalobou dne 24. 10. 2025 (všechny tyto žaloby byly spojeny ke společnému projednání), stalo se tak až poté, co se právo žalobkyně na náhradu škody promlčelo v zákonné tříleté (subjektivní) promlčecí lhůtě. Namítl-li za takové situace žalovaný, že právo je promlčeno, není povinen plnit. Žalobu bylo proto nutno zamítnout.

27. Pokud jde o náklady řízení, plně úspěšný žalovaný má právo na jejich náhradu. Při stanovení této náhrady vycházel soud z toho, že část procesních úkonů žalovaného byla učiněna v tomto řízení ještě před jeho spojením s řízeními vedenými původně pod sp. zn. 8 C 201/2025 a 3 C 217/2025, část po tomto spojení a že některé procesní úkony byly učiněny již v uvedených řízeních před jejich spojením s tímto řízením. Výši náhrady za odměnu advokáta soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, kdy pokud jde o toto řízení (pod sp. zn. 9 C 69/2025), v době před spojením řízení, kdy předmět řízení (a tarifní hodnota) činil částku 548 871,19 Kč, zástupce žalovaného učinil celkem čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání v rozsahu dvou dvouhodin). Za tyto úkony tak žalovanému náleží náhrada v celkové výši 42 000 Kč (4 x 10 500 Kč). Pokud jde o úkony učiněné ve spojeném řízení vedeném původně pod sp. zn. 8 C 201/2025, ve kterém činí tarifní hodnota částku 73 879,30 Kč, zástupce žalovaného učinil celkem dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě). Za tyto úkony tak žalovanému náleží náhrada v celkové výši 8 120 Kč (2 x 4 060 Kč). Pokud jde o úkony učiněné ve spojeném řízení vedeném původně pod sp. zn. 3 C 217/2025, ve kterém činí tarifní hodnota částku 28 499,68 Kč, soud přiznal žalovanému náhradu za jeden úkon jeho zástupce spočívající v převzetí a přípravě zastoupení ve výši 2 260 Kč, a to i přesto, že z obsahu spisu tento úkon nevyplývá, neboť je zřejmé, že nejpozději po spojení s hlavní věcí se zástupce žalovaného musel seznamovat s dalším nárokem, který byl vůči žalovanému uplatněn v řízení vedeném pod sp. zn. 3 C 217/2025. Konečně, pokud jde o úkony učiněné ve tomto (hlavním) řízení vedeném pod sp. zn. 9 C 69/2025 v době po spojení věcí, kdy tarifní hodnota činila již celkem 651 250,17 Kč, zástupce žalovaného učinil celkem čtyři úkony právní služby (vyjádření a návrhy na provedení důkazů ze dne 28. 2. 2026, účast na jednání dne 25. 3. 2026 v rozsahu dvou dvouhodin a účast na jednání dne 13. 5. 2026). Za tyto úkony žalovanému náleží náhrada v celkové výši 43 760 Kč (4 x 10 940 Kč). Žalovanému tak za všechny uvedené úkony jeho zástupce náleží náhrada v celkové výši 96 140 Kč, stejně jako náhrada paušálních výdajů jeho zástupce, a to za 11 úkonů právní služby po 450 Kč v celkové výši 4 950 Kč. Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou cestovních výdajů. Za cestu zástupce žalovaného ze svého sídla ke třem soudním jednáním (z nichž jedno jednání se konalo v roce 2025 a dvě v roce adresa a zpět při ujetých celkem 1 074 km (3 x 358) osobním vozem s kombinovanou spotřebou benzinu 5,2 l/100 km, kdy sazba základní náhrady za použití silničního motorového vozidla činila v roce 2025 podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. částku 5,80 Kč/km a v roce 2026 podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. částku 5,90 Kč/km a průměrná cena benzinu činila podle stejných vyhlášek v roce 2025 částku 35,80 Kč/l a v roce 2026 částku 34,70 Kč/l, náleží žalobkyni náhrada ve výši 8 259,20 Kč. Náhrada za promeškaný čas v souvislosti s cestou zástupce žalovaného k těmto soudním jednáním a zpět pak činí 4 500 Kč (30 x 150). Žalovanému dále náleží náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši 23 908,33 Kč. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému, k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), celkem částku 137 757,53 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.