10 C 56/2022

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 93 111 Kč od 25. 8. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 3 851,52 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 73 112,94 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 25. 8. 2021 dosáhne částky 287 100 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 93 111 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 25. 8. 2021 do zaplacení, dále částku 16 472,56 Kč představující smluvní pokutu a dále i úrok z úvěru ve výši 82,76 % ročně kapitalizovaný z částky 73 112,94 Kč za období od 25. 8. 2021 do 17. 9. 2021 částkou 3 851,52 Kč a od 18. 9. 2021 do zaplacení úrok z úvěru ze stejné částky ve výši 8,25% ročně, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 25. 8. 2021 dosáhne částky 287 100 Kč, z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne 25. 2. 2020. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru splácet v 30 měsíčních splátkách po 7 975 Kč splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2020, to vše dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný sjednané podmínky řádně neplnil a ocitl se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný žalobkyni uhradil pouze 15 splátek po 7 975 a s úhradou splátky [číslo] splatné dne 19. 6. 2021 se dostal do prodlení o délce více jak 65 dnů. K datu 23. 8. 2021 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 87 618,87 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 25. 8. 2021, až do jejího úplného zaplacení. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dlužil žalobkyni novou jistinu úvěru v celkové výši 87 618,87 Kč, což odpovídá původní jistině 73 112,94 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 14 505,93 Kč, dále dlužil smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 3 493 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 000 Kč (bod 6.2 smlouvy), smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 25. 8. 2021 ke dni sepisu žaloby - 28. 2. 2022 (přičemž v období od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevznikalo žalobkyni právo na zaplacení této smluvní pokuty podle § 9 zákona č. 177/2020 Sb.) vyčíslenou v částce 16 472,56 Kč. Dále žalobkyně požaduje i úrok z úvěru z částky 73 112,94 Kč za období od 25. 8. 2021 do 17. 9. 2021 ve výši 82,76 % ročně kapitalizovaný částkou 3 851,52 Kč a za období od 18. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně do maximální výše 287 100 Kč. Ke dni podání žaloby ani na základě předžalobní výzvy žalovaný ničeho na dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil, jednání soudu dne [datum] se bez omluvy neúčastnil Z tohoto důvodu soud rozhodoval bez osobní přítomnosti žalovaného, neboť byly splněny podmínky dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.).

3. Smlouvou o úvěru ze dne 25. 2. 2020 (dále jen smlouva), oznámením věřitele o schválení úvěru včetně dodejky, předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem ke smlouvě, prohlášením a kartou klienta a dokladem o vyplacení úvěru ze dne 26. 2. 2020 žalobkyně prokázala, že mezi účastníky byla dne 25. 2. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se tuto částku a sjednaný úrok ve výši 82,76 % ročně zavázal splácet ve 30 měsíčních splátkách po 7 975 Kč měsíčně, splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce, počínaje od března 2020. Výše roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) činí dle obsahu smlouvy 122,62 % ročně. V čl. 2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dohodnuto bylo i to, že věřitel je oprávněn požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient (žalovaný) zaplatit, uvedené v části A smlouvy. Podle bodu 6.1 smlouvy pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé další splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dne 26. 2. 2020 byla ve prospěch žalovaného odepsána z účtu žalobkyně částka 100 000 Kč, na úhradu poskytnutého úvěru uhradil žalovaný celkem 15 splátek, kdy ve dnech 16. 3. 2020, 20. 4. 2020, 19. 5. 2020, 2. 7. 2020, 21. 7. 2020, 20. 8. 2020, 29. 10. 2020, 23. 11. 2020, 21. 12. 2020, 25. 1. 2021, 22. 2. 2021, 25. 3. 2021, 21. 4. 2021, 21. 5. 2021 a 19. 7. 2021 hradil po 7 975 Kč Celkem tedy žalovaný zaplatil žalobkyni částku 119 625 Kč. Podle bodu 6.3 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 části B smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Z výzev k zaplacení ze dne 20. 10. 2020, 19. 11. 2020, 19. 1. 2021, 19. 2. 2021, 22. 3. 2021, 19. 4. 2021, 20. 5. 2021, 21. 6. 2021 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek, tj. splátky [číslo] které měl řádně hradit dle přílohy ke smlouvě – splátkového kalendáře a také smluvní pokuty a nákladů vzniklých z prodlení žalovaného. Na základě těchto výzev žalovaný ničeho nezaplatil, proto dne 23. 8. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 7. 2. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě vzniklého dluhu a upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání. Z výpisu ze systému [příjmení], pracovní smlouvy a detailu platby mzdy zaslané žalovanému zaměstnavatelem na účet vedený u [právnická osoba] vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze statistického seznamu České národní banky - Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR vyplývá, že za únor 2020 činila průměrná sazba úroků z úvěru poskytovaná domácnostem v ČR 8,05 % ročně.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkové závěry. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal spolu s úroky z úvěru uhradit v dohodnutých splátkách po 7 975 Kč. V případě řádného splácení po dohodnutou dobu dvou a půl let měl žalovaný zaplatit žalobkyni při dohodnuté RPSN 122,62 % ročně zaplatit celkem částku 239 250 Kč. Žalovaný však smluvní podmínky nedodržel a od splátky [číslo] se dostával se splácením do prodlení, v důsledku čehož po něm žalobkyně požadovala zaplacení sankcí podle čl. 6 smlouvy (smluvní pokuta) a čl. 6 smlouvy (náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného) a dále došlo k zesplatnění úvěru, vzniku nové jistiny úvěru zahrnující kromě nezaplacené původní jistiny také přirostlé úroky z úvěru. Od zesplatnění úvěru se dále odvíjel požadavek žalobkyně na zaplacení další smluvní pokuty, v tomto případě sjednané dle čl. 6 smlouvy s tím, že žalovaný byl i nadále povinen hradit běžící úrok z úvěru. Žalovaný v rámci 15 zaplacených splátek zaplatil žalobkyni celkem částku 119 625 Kč. Podanou žalobou je vůči němu uplatněn nárok žalobkyně na zaplacení další částky 109 583,56 Kč a dále běžícího úroku z úvěru, který žalobkyně požaduje za období od 18. 9. 2021 do zaplacení pouze ve výši 8,25 % ročně oproti sjednané výši 82,76 % ročně a smluvní pokuty podle čl. 6 smlouvy, kterou žalobkyně požaduje zaplatit pouze do dne sepisu žaloby, přestože podle smlouvy má na její placení nárok až do úplného zaplacení nové jistiny úvěru.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

6. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne [datum] byla žalovanému poskytnuta žalobkyní částka 100 000 Kč, žalovaný však měl žalobkyni, a to i při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednání, vrátit částku 239 250 Kč, tedy více než dvojnásobek plnění poskytnutého žalobkyní. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 82,76 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období září 2020 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,05 % ročně. Dohodnutá výše úroků 82,76 % ročně tedy více než desetinásobně převyšuje tuto obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o dlouhodobý úvěr, kdy doba splácení byla sjednána na 30 měsíců a žalovaný by tak při řádném splácení měl žalobkyni zaplatit více než dvojnásobek původní jistiny úvěru, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Právě institut dobrých mravů lze považovat za korektiv, omezující autonomii vůle stran smlouvy a jejich možnosti sjednat si obsah smlouvy libovolně. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna naprosto nepřiměřená výši plnění, které žalobkyně žalovanému poskytla, byť jeho maximální výše je smlouvou omezena částkou 287 100 Kč. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je vyjádřena RPSN ve výši 122,62 % ročně je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi.

7. Nevyváženost smlouvy v neprospěch dlužníka však vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným nákladům zatěžujícím dlužníka jako účastníka konkrétní smlouvy, přistupují další sjednané sankce, které jeho dluh dále razantním způsobem navyšují. Konkrétně se jedná o smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka podle čl. 6 2. smlouvy, na jejichž zaplacení vzniká věřiteli nárok před zesplatněním úvěru (přičemž zde nelze odhlédnout od skutečnosti, že tímto sofistikovaným způsobem je dlužník za prodlení se splácením v době před zesplatněním sankcionován duplikovaně) a především o smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy, na jejíž zaplacení vzniká věřiteli nárok po zesplatnění úvěru. Zejména v případě této posledně uvedené smluvní pokuty se jedná o sankci, která má potenciál výši dluh zvyšovat velmi razantním způsobem. Přestože její sazba 0,1 % denně není sama o sobě nepřiměřeně vysoká, celkový systém sankcí obsažený ve smlouvě, kdy tato denní pokuta je doplňována sankcemi jednorázovými, způsobuje to, že rozsah povinností, které v případě prodlení dlužníka zavazují, je zcela nepřiměřený výši plnění, které mu bylo žalobkyní poskytnuto. Tento nepoměr v praxi ilustruje skutečnost, že přestože žalovaný již žalobkyni zaplatil částku 119 625 Kč, obsah smlouvy umožňuje žalobkyni požadovat po něm zaplacení další částky 109 583 Kč, a to za situace, kdy žalobkyně ze své vůle omezila rozsah svého nároku na zaplacení smluvního úroku a smluvní pokuty podle čl. 6 smlouvy a v období od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 jí nárok na tuto smluvní pokutu podle právní úpravy ani nevznikal (viz výše citovaný § 9 zákona č. 177/2020 Sb.). Pokud by žalobkyně postupovala striktně podle smluvních ujednání a výše sankcí by nebyla ovlivněna právní úpravou související s rozvojem pandemie COVID 19 na našem území, byl by dluh žalovaného mnohem vyšší, a to přesto, že žalobkyni již oproti výši poskytnutého úvěru přeplatil částku rovnající se téměř 20 000 Kč.

8. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše smluvního ročního úroku, je zahrnuta jednak již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit a které se včetně přirostlých úroků stávají součástí nové jistiny úvěru, což je veličina, která následně po případném zesplatnění úvěru, ovlivňuje celkový mechanismus sankcí, jejichž součástí je i smluvní pokuta sjednaná v čl. 6 smlouvy. Jinými slovy výše sjednaného úroku ovlivňuje významným způsobem výši smluvních sankcí, v tomto případě popsané smluvní pokuty, na jejíž zaplacení žalobkyně svůj nárok podanou žalobou také uplatnila. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána, a to způsobem, z něhož právnímu laikovi nemusí být srozumitelný skutečný rozsah sankcí, které mu v případě prodlení hrozí. Takto uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Na tomto závěru soudu nemůže nic změnit skutečnost, že žalobkyně se podanou žalobou rozhodla uplatnit nárok na zaplacení běžícího smluvního úroku v nižší než sjednané výši a že zaplacení smluvní pokuty sjednané v čl. 6 smlouvy uplatňuje pouze za období do sepisu žaloby.

9. Nárok žalobkyně tedy bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o.z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o.z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně tak má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla, tedy částky 100 000 Kč. Tato částka však již byla žalobkyni zaplacena žalovaným před podáním žaloby. Nárok na zaplacení další částky ve výši 109 583,56 Kč s příslušenstvím uplatněný podanou žalobou tak již není důvodný, a proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., v situaci, kdy v řízení byl úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly.