2 C 15/2020

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 61 958 Kč s příslušenstvím a o zaplacení 26 772 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala toho, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 61 958 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 114,36 Kč a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 25 609,17 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3618,05 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 704,31 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala toho, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 26 772 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 532,57 Kč a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 10 065,23 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 461,38 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 713,28 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady těchto řízení ve výši celkem 35 267,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované příjmení jméno příjmení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 3 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 1 Žalobkyně se jako právní nástupce právnická osoba původně dvěma žalobami domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částky uvedené v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne 31.1.2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě nichž podle tvrzení žalobkyně poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 12 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 170 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 500 Kč v 14 měsíčních splátkách po 3 897 Kč s poslední splátkou splatnou dne 31.3. 2018 a dále částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 6 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 078 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 750 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč s poslední splátkou splatnou dne 26.1 2018. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka činí celkem 51 958 Kč a 26 772 Kč, která byla postoupena na žalobkyni a kterou žalovaná nezaplatila ani přes předžalobní upomínku.

2. Žalovaná zcela popřela, že by uvedené dvě smlouvy o úvěru podepsala a dostala peníze. Uvedla, že pro právní předchůdkyni žalobkyně sjednávala smlouvy její teta jméno příjmení, pro kterou si v minulosti asi ve dvou případech půjčovala peníze, protože měla L. příjmení velké dluhy a chtěla jí pomoci. O těch předchozích dvou smlouvách již proběhl soud, kde uznala podpis smluv, protože tomu tak skutečně bylo, ale v těchto dvou případech musela L. příjmení využít jí známé osobní údaje žalované a sepsat smlouvy sama, protože žalovaná o jejich sepsání nic neví a nepodepisovala je. Z toho důvodu navrhla žalobu zamítnout.

3. Z listinných důkazů, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum předložené ve dvou vyhotoveních ve spojení se smluvními podmínkami smlouvy o úvěru a dále ze smlouvy číslo ze dne datum, vyplývá, že byly takové smlouvy za právnická osoba s údaji žalované sepsány, přičemž existenci dvou vyhotovení s různými rodnými čísly žalované u prvé smlouvy vysvětlovala sv. příjmení chybou v psaní, kterou opravili tím, že sepsala ještě jedno vyhotovení. Takový způsob oprav smluv v dané společnosti potvrdil i sv. jméno. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16.5.2019 plyne, že pohledávka byla právnická osoba postoupena na žalobkyni. Žalovaná však popřela, že by takové smlouvy podepsala a znalecký posudek anonymizováno celé jméno znalce číslo 2020 ze dne 29.1.2021 neprokázal tvrzení žalobkyně, že je to právě žalovaná, kdo uvedené smlouvy podepsal. Soud tedy musel hodnotit další provedené důkazy, přičemž svědkyně příjmení vypověděla, že pro právnická osoba anonymizováno pracovala jako obchodní zástupce a tyto konkrétní smlouvy dávala žalované podepsat a také jí dala peníze tam uvedené, které měla žalovaná použít na dovolenou v Tunisku. Proti její výpovědi stála výpověď žalované, na níž setrvávala po celou dobu řízení, kdy uvedla, že ve dvou případech si skutečně vzala půjčku proto, aby finančně vypomohla sv. příjmení s tím, že ta se zavázala půjčku zcela uhradit, což ale neudělala. Žalovaná tak byla již dvakrát zde u soudu, z čehož jednou byla žaloba zamítnuta, ale z jiných důvodů, než že by smlouva nebyla sepsána. Toto vyjádření žalované odpovídá obsahu rozsudků OS Tábor č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí a č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí s tím, že uvedené smlouvy byly sepsány v prosinci 2014 a v únoru 2015 a v obou případech žalovaná svůj podpis na smlouvách i odpovědnost za úhradu dluhu uznala s tím, že si peníze půjčila pro svou tetu L. anonymizováno, takže je sama nijak nevyužila a spoléhala, že půjčku bude z toho důvodu dle jejich dohody splácet L. příjmení, ta však nesplácela. V těchto případech projednávaných v tomto řízení však svůj podpis na smlouvách jednoznačně popřela a odkázala i na insolventnost svědkyně příjmení, přičemž z usnesení KS v Č. Budějovicích č.j. insolvenční spisová značka ze dne datum vyplývá, že k uvedenému datu byl skutečně zjištěn úpadek L. příjmení a jejího manžela a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Sv. jméno, který nastoupil u právnická osoba jako obchodní zástupce po sv. příjmení a pracoval tam od r. 2017 do r. 2020 uvedl, že sv. příjmení měla mít při práci potíže v tom smyslu, že měla obírat některé klienty o peníze a o splátky, což mu potvrdila jak manažerka společnosti, tak někteří klienti, které po paní příjmení převzal. Hodnotí-li tedy soud shora uvedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, má za to, že žalobkyně neprokázala zcela jednoznačně, že by uvedené smlouvy uzavřela skutečně žalovaná, když sv. příjmení měla z dřívějších smluv skutečně k dispozici jak osobní údaje žalované, tak měla důvody k jednání popsanému žalovanou a nepřímo potvrzenému i sv. jméno. Za této situace tedy soud nemohl uložit žalované povinnost hradit závazky ze shora uvedených smluv a žalobu zamítl.

4. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. To vše za předpokladu, že není pochyb o osobě úvěrovaného.

5. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že zcela úspěšné žalované přiznal vůči žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování advokátem za 5 úkonů po 4 660 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení a 4x účast u jednání - 25.3.2021, 27.5.2021, 1.7.2021 a 23.9.2021), tj. 23 300 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 5 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 1 500 Kč, 4x jízdné osobním automobilem z obec do obec a zpět, to je celkem 976 km při průměrné spotřebě nafty ve výši 11,2 l /100 km v ceně 27,20 Kč dle § 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb. a náhradu za opotřebení vozidla 4,40 Kč za 1 km dle zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb., tedy jízdné ve výši 7 267,70 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 32 půlhodin po 100 Kč, tj. 3 200 Kč, tedy celkem 35 267,70 Kč. Platební místo k náhradě nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.

6. V souvislosti s řízením bylo znalci příjmení celé jméno znalce doplaceno ze státních prostředků znalečné ve výši 3 450 Kč. S ohledem na výsledek řízení má stát ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. nárok na náhradu těchto nákladů řízení vůči žalobkyni a tedy jí byla uložena povinnost úhrady této částky výrokem IV. rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.