4 C 130/2022

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Bílou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 20 669 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 992 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z této částky od 20. 1. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni další částku 7 205 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % p. a. od 20. 1. 2022 do zaplacení, částku 2 472,25 Kč, úrok ve výši 64,65 % p. a. z částky 14 693,09 Kč od 20. 1. 2022 do 12. 2. 2022 ve výši 608,88 Kč, úrok ve výši 8,5 % p. a. z částky 14 693,09 Kč od 13. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 1. 2022 dosáhne částky 50 630 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 197 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 20. 1. 2022 do zaplacení, dále částku 2 472,25 Kč představující smluvní pokutu a dále úrok z úvěru ve výši 64,65 % ročně z částky 14 693,09 Kč od 20. 1. 2022 do 12. 2. 2022 ve výši 608,88 Kč a úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 14 693,09 Kč od 13. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 50 630 Kč, a to vše z titulu nesplněných povinností vyplývajících pro žalovanou ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastníky dne datum. Žalobkyně dle této smlouvy žalované poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši úrokové sazby 64,65 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 002 Kč, splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2021 dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Žalovaná sjednané podmínky smlouvy řádně neplnila a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu smluvních pokut dle bodu 6.1. smluvních ujednání v celkové výši 498 Kč, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky č. 5 a 6 o délce 30 dnů, přičemž smluvní pokuta ve výši 249 Kč byla sjednána za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, a dále žalobkyni vzniklo právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy s úhradou splátky č. 5 a 6 o délce 15 dnů, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tj. v celkové výši 400 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalované došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to k datu 18. 1. 2022. Podle bodu 6.4. smluvních ujednání se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny. Tuto novou jistinu ve výši celkem 17 053,72 Kč (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 14 693,09 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 2 360,63 Kč) byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni v den následující po dni zesplatnění. Dále žalobkyně požadovala po žalované smluvní pokutu v částce 2 472,25 Kč, a to dle bodu 6.5 smluvních ujednání ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny ve výši 17 053,72 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 20. 1. 2022 do dne vyhotovení žaloby, tj. do dne datum. Dále žalobkyně po žalované požadovala úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr podle Přílohy č. 1 dané smlouvy celkem ve výši 246 Kč. Uvedené částky žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 25. 5. 2022.

2. K nařízenému jednání se žalovaná, která byla řádně předvolána, nedostavila, avšak z jednání se omluvila a souhlasila s projednáním věci bez osobní účasti. Soud věc proto projednal v její nepřítomnosti. Žalobkyně na žalobě trvala v plném rozsahu.

3. Smlouvou o úvěru číslo ze dne datum (dále jen smlouva) ve spojení s přílohou č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy, dodatkem č. 1 ke smlouvě, oznámením věřitele o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře, předsmluvním formulářem, formulářem pro hodnocení klienta včetně dokladu o příjmu žalované ze zaměstnání, prohlášením klienta, výpisem záznamu z registru SOLUS, dokladem o vyplacení úvěru a kartou klienta má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala splácet včetně sjednaného úroku v úrokové sazbě ve výši 64,65 % ročně, a to v 48 měsíčních splátkách po 1 002 Kč splatných počínaje od července 2021 vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce. Tato úroková sazba byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 smlouvy si účastníci sjednali jako důsledek vyplývající z prodlení spotřebitele (žalované) oprávnění úvěrujícího (žalobkyně) požadovat zaplacení smluvních pokut. Podle bodu 6.1. smluvních ujednání pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 249 Kč, a to za každou takovou splátku. Podle bodu 6.2 smluvních ujednání pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 15 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli náhradu účelně vynaložených nákladů vniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč, a to za každou takovou splátku. Podle bodu 6.5. smluvních ujednání jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den následující po dni zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení. Z oznámení o schválení úvěru a přílohy č. 1 smlouvy o úvěru má pak soud za prokázané, že žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč spolu s poplatkem za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 123 Kč měsíčně. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že dne 18. 6. 2021 byla ve prospěch žalované odepsána z účtu žalobkyně částka 15 000 Kč. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaná na úhradu poskytnutého úvěru zaplatila celkem částku 4 008 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu první až čtvrté splátky. Žalovaná tak řádně uhradila pouze čtyři splátky a dále již ničeho. O splácení byla žalovaná upomínána, jak plyne z upomínek ze dne 15. 12. 2021 a ze dne 14. 1. 2022, ve kterých žalobkyně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru s tím, že jde o automatické zesplatnění, a dále na povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení se zaplacením nové jistiny. Dne 18. 1. 2022 žalobkyně oznámila žalované, že vzhledem k prodlení s úhradou úvěru v délce 65 dnů, došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně nedoložila, že by žalované oznámení o zesplatnění úvěru zaslala, nicméně žalovaná byla s obsahem žaloby seznámena a k tomuto tvrzení ničeho nenamítala, proto soud dospěl k závěru, že skutková tvrzení ohledně zesplatnění úvěru jsou pravdivá. Z karty klienta má soud dále za prokázané, že žádnou další splátku úvěru žalovaná po dni 18. 1. 2022 nezaplatila. Z listiny hodnocení klienta ke smlouvě číslo ve spojení s doklady o příjmech žalované ze zaměstnání je prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalované. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 5. 2022 včetně poštovního podacího archu má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby.

4. Soud při právní kvalifikaci uzavřené smlouvy o úvěru ze dne datum vycházel z ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

5. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory z obdobných smluv již byly předmětem přezkoumání zdejším soudem, ale i nadřízeným Krajským soudem v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Na tuto skutečnost byla žalobkyně opakovaně upozorňována jak písemně, tak ústně při jednání s tím, že není důvod se odchylovat od ustálené judikatury. Konkrétně se jedná o rozsudky, kde také vystupovala na straně žalobkyně a které jsou jí tedy dobře známy, a to např. ze dne 22. 3. 2018, č. j. 15 Co 69/2018–93, ze dne 22. 3. 2018, č.j. 15 Co 86/2018-129 nebo ze dne 9. 5. 2018, č.j. 15 Co 119/2018-64. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu např. ze dne 23. 11. 2017, č. j. 23 C 193/2017-36; ze dne 29. 11. 2017, č. j. 24 C 192/2017-50; ze dne 4. 12. 2017, č. j. 24 C 147/2017 - 100; ze dne 27. 2. 2019, č. j. 24 C 416/2018 - 69; ze dne 19. 12. 2019, č. j. 24 C 335/2019 - 67, je žalobkyně upozorňována na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Co 2773/2009 a sp. z n. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 3010/2007 a obdobně rozsudek ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005).“ Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).

6. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne datum byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 64,65 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou (dále jen ČNB) pro období červen 2021 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 7,36 % ročně. Dohodnutá výše úroků 64,65 % ročně tedy podstatně převyšuje (téměř devítinásobně) výše uvedenou obvyklou úrokovou míru evidovanou ČNB, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Nemůže přitom obstát argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přitom nejsou vyloučena ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; přičemž právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. Na uvedených závěrech nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobkyně ode dne 13. 2. 2022 do zaplacení požaduje úrok ve výši 8,5 % ročně, neboť soud poměřuje korektivem dobrých mravů právní jednání účastníků, tedy uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne datum, a nikoli nyní žalobou uplatňovaný úrok. I zde se jedná o shodný právní závěr, jaký je i ve všech výše uvedených rozhodnutích odvolacího soudu. Součástí ujednání o výši úroků z úvěru je dle názoru soudu i ujednání o maximální možné souhrnné výši požadovaných úroků z úvěru, která činí částku 50 630 Kč, tj. s odkazem na výše uvedené soud i toto ujednání považuje za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Co se týče smluvních pokut dle odstavců 6.1., 6.2. a 6.5. smlouvy, tyto nejsou samy o sobě v rozporu s dobrými mravy, avšak při zohlednění navyšování dluhu (úročeného 64,65 % ročně) jednorázovými smluvními pokutami ve výši 200 Kč, 249 Kč a 0,1 % denně za prodlení s úhradou jednotlivých splátek, respektive za prodlení po zesplatnění dluhu, již jsou citelným zásahem do majetkové situace dlužníka. Takto sjednaná výše smluvních pokut jen dále účelně navyšuje již uvedenou nemravnou výši úroků a pouze podtrhuje v celkovém souhrnu zjevnou nevyváženost smlouvy. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Obdobně a již konstantně rozhoduje i Nejvyšší soud (např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020), podle nějž je namístě shledat celé takto požadované plnění za nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka. Tato rozhodnutí je vhodné aplikovat již v řízení nalézacím, neboť exekuční řízení je určeno primárně k výkonu daného rozhodnutí. Na věci nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná takto koncipovanou smlouvu podepsala a s uvedenými ujednáními souhlasila, když z charakteru tohoto smluvního vztahu je zřejmé, že silnější ze stran předkládá formulářovou smlouvu straně slabší, která nemá reálnou možnost jakékoliv její modifikace.

7. V daném smluvním vztahu účastníků řízení proto soud shledal absolutní neplatnost nejen, co se týče úrokové sazby, která zcela zjevně vybočuje z přípustných mezí, ale i dalšího sankčního nároku žalobkyně, a konečně i celé uzavřené smlouvy, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky řízení je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. S ohledem na neplatnost právního základu smluvního vztahu je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala. Žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč, žalovaná proti tomu žalobkyni uhradila celkem 4 008 Kč. Proto byla žalobkyni přiznána dosud neuhrazená část poskytnutého úvěru ve výši 10 992 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbytku nárokovaných částek byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., v situaci, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Ke dni rozhodnutí soudu žalobkyně požadovala na nové jistině a nákladech spojených s prodlením žalované částku 18 197 Kč, na smluvní pokutě částku 2 472,25 Kč a na úrocích částku 608,88 Kč, tedy celkem 21 278,13 Kč. Žalobkyni však byla přiznána pouze částka 10 992 Kč. Z porovnání těchto úspěchů je jednoznačné, že ve věci byla pouze nepatrně úspěšnější žalobkyně, a to v rozsahu 1,7 %. Soud tak považuje úspěch a neúspěch účastníků za prakticky shodný, a tudíž bylo rozhodnuto, že každý z účastníků si ponese náhradu nákladů ze svého. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.