4 C 76/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Bílou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně, zastoupené advokátem titul jméno příjmení, titul, se sídlem adresa, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného, o zaplacení 107 421,13 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 107 159,53 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 32 175,71 Kč a s úrokem ve výši 35,58 % p.a. z částky 107 159,53 Kč jdoucí od 26. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 023,61 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 107 159,53 Kč jdoucí od 26. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se, v rozsahu povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 261,60 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 036,40 Kč, úrok ve výši 35,58 % p.a. z částky 31,60 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 261,60 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 45 825 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně titul jméno příjmení, titul, advokáta se sídlem v obec.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytla na základě úvěrové smlouvy o hotovostním úvěru ze dne datum, číslo. Žalovaný dle uvedené smlouvy čerpal finanční prostředky, avšak v důsledku prodlení se splácením úvěru žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila. Mimo jistiny ve výši 107 191,13 Kč se žalobkyně s odkazem na uzavřenou smlouvu dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 230 Kč a dále příslušenství, které je představováno kapitalizovaným úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlením jdoucími od 26. 1. 2021 do zaplacení. Žalované částky žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní upomínky.

2. Ve věci byl dne datum vydán Elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včas odpor a tento následně doplnil podáním ze dne 18. 4. 2021, ve kterém uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, když úrok ve výši 35,58 % p.a. má za lichvu, úvěr byl poskytnut v přechodné finanční tísni a rozrušení žalovaného a ze strany žalobkyně nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Na jednání konaném dne datum žalovaný dále rozvedl svou námitku nedostatečného přezkumu úvěruschopnosti, s tím, že v té době měl ještě další závazky, jejichž splátky v souhrnu převyšovaly příjmy žalovaného a jeho platební morálka nebyla zcela v pořádku a v letech 2010 -2016 nebyly závazky řádně spláceny. K námitce uzavření smlouvy v tísni doplnil, že ze strany žalobkyně na něho nebyl činěn žádný časový, ani jiný nátlak na uzavření smlouvy. Nátlak pociťoval v důsledku nastalých podmínek na jeho straně, protože byl součástí rodinné firmy, které provozovala restauraci, dostali se do druhotné platební neschopnosti a to vyvolalo potřebu na uzavření tohoto úvěru. Žalovaný dále uvedl, že když se seznámil s obsahem úvěrové smlouvy a s povinnostmi, které pro něho z ní vyplývají, byl schopen si propočítat a uvědomoval si, že zaplatí něco přes 400 000 Kč. Poskytnutý úvěr použil na úhradu nájmu, což byl závazek z podnikání za podnikatelské prostory a energie a zbytek částky použil na podnikatelské činnosti nebo podnikatelský záměr. Poskytnutý úvěr splácel 4 roky za pomoci rodiny, kamarádů a navíc byl v té době zaměstnán na hlavní pracovní poměr, kdy byl schopen splácet jak splátku na právnická osoba jméno, tak u právnická osoba, jeho příjem se pohyboval v rozmezí 28 000 – 32 000 Kč měsíčně. S námitkami žalovaného žalobkyně nesouhlasí. Úrok ve výši 35,58 % ročně považuje za přiměřený délce závazku na 7 let, přičemž při posuzování přiměřenosti úroku by právě i faktor času měl být brán v potaz. Tíseň žalovaného pak žalobkyně zcela odmítá, když na základě telefonického hovoru byl žalovanému zaslán návrh smluvní dokumentace a poskytnuta lhůta 30 dní, aby si žalovaný nabídku promyslel, porovnal ji s konkurenčními nabídkami a zvážil veškeré její aspekty, a bylo zcela na žalovaném, zda nabídku přijme či nikoliv. Pokud jde o námitku nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, k tomu žalobkyně uvedla, že svou zákonnou povinnost prověřování bonity klienta naplňuje důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, neboli credit scoringu, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem je posuzována klientova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Žalobkyně dále uvedla, že pro předcházení předlužení klienta zajišťuje kontrolu bonity, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky. V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně kontrolou klienta v externích registrech SOLUS a NKRI. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NKRI byl s výsledkem„ klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení“ a dotazy do registru CEE a ISIR byly provedeny s výsledkem„ v registru nenalezen“. Závěrem žalobkyně uvádí, že o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného svědčí i skutečnost, že žalovaný předmětný úvěru v období od 3/2016 do 2/2020 řádně splácel, a pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, nemohlo toto již být zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti.

3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o hotovostním úvěru číslo ze dne datum ve spojení s úvěrovými podmínkami, jakož i z výpisu čerpání, splátek a úhrad, za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru bylo závazkem žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a závazek žalovaného splácet tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 35,58 % ročně pravidelnými 84 měsíčními splátkami ve výši 4 857 Kč vždy 15. den v kalendářním měsíci. Z předložené smlouvy o úvěru, na jejíž prostudování měl žalovaný 30 dní, zcela jasně vyplývá, že celková částka splatná žalovaným je 407 988 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvoří úvěrové podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad pak vyplývá, že žalovaný čerpal částku ve výši 150 000 Kč dne datum bankovním převodem, přičemž poskytnutý úvěr řádně splácel do 32. splátky dne datum, následně se u splácení objevuje několikadenní prodlení s úhradou splátek a či její vynechání, takto je úvěr splácen až do datum, když žalobkyně přistoupila k zesplatnění v souladu s hl. 6 § 3 úvěrových podmínek. Z výzvy ke splacení celého úvěru ve spojení s podacím archem má soud za prokázané, že žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni datum, když žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, neboť žalovaný se dostal do prodlení se splácením alespoň svou splátek. Ke dni podání žaloby pak žalovaný žalobkyni dluží částku 107 421,13 Kč, sestávající z jistiny ve výši 107 191,13 Kč, smluvní pokuty ve výši 230 Kč a dále příslušenství v podobě uvedených úroků z úvěru a úroků z prodlení. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, z tvrzení žalobkyně vyplývá, že se tak stalo marně.

4. Pokud jde o shora uvedené námitky žalovaného, tyto soud nemá za opodstatněné, neboť nebylo prokázáno, že by smlouva byla uzavírána v tísni, tak jak předpokládá ust. § 1796 zákona č. 89/2021 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovanému byl dál dostatečný prostor na prostudování a seznámení se s úvěrovou smlouvou a zvážení všech podmínek, za kterých byla uzavřena. Ze strany žalobkyně na něj nebyl vyvíjen žádný nátlak, jak potvrzuje sám žalovaný ve svém vyjádření. Skutečnost, že žalovaný pociťoval tíseň při uzavírání úvěrové smlouvy spočívající v platební neschopnosti rodinné firmy, nelze přičítat žalobkyni jako zneužití tísně, když ta této skutečnost nijak nevyužila a ani jí pravděpodobně nebyla známa. V této souvislosti je nutno hodnotit i námitku lichvy v podobě úroku ve výši 35,58 % ročně, za který byl úvěr poskytnut. Ačkoliv je sjednaný úrok ve výši 35,58 % ročně vyšší, než byl v té době úrok z úvěru poskytován bankovními ústavy, nelze tento automaticky považovat za rozporný s dobrými mravy či za lichvu, když úrok nedosahuje takové výše (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kde NS dovodil, že smlouva je v části, ve které si účastníci sjednali úrok ve výši 60 % ročně, neplatná pro rozpor s dobrými mravy). Úrok byl ve smlouvě jednoznačně vyjádřen nejenom roční úrokovou sazbou, ale také celkovou částkou splatnou klientem. Žalovaný uvedl, že byl schopen propočítat si výši úvěru a byl si vědom, že zaplatí něco přes 400 000 Kč, přesto úvěrovou smlouvu podepsal. Lze mít tedy za to, že žalovaný o výši úroku věděl, byl s ní srozuměn a smlouvu podepsal svobodně. Ani námitku nedostatečného zjištění úvěruschopnosti žalovaného nemá soud za důvodnou. Žalobkyně dostatečně vysvětlila a doložila postup, kterým zkoumá bonitu klientů při poskytování jednotlivých úvěrových produktů a jak postupovala i v případě žalovaného. Dle údajů, které žalovaný uvedl při žádosti o poskytnutí úvěru, žalobkyně prověřila jeho kreditní skóre a dále žalovaného zkontrolovala v úvěrových registrech, ve kterých nebyl nalezen jako osoba nespolehlivá, se závazky po splatnosti či špatnou platební morálkou, jak tvrdí žalovaný. Z předložené úvěrové zprávy Nebankovního registru klientských informací vyplývá, že žalovaný měl v té době další 3 závazky, ani u jednoho závazku ovšem nebylo uvedeno, že by závazky nesplácel, ani že by měl jakékoliv splátky po splatnosti. Z pouhé skutečnosti, že žalobkyně po žalovaném nepožadovala předložení potvrzení o výdělku, nelze mít za to, že nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Sám žalovaný pak úvěr řádně splácel od první splátky po dobu skoro čtyř let, což svědčí o tom, že byl žalobkyní správně vyhodnocen jako úvěruschopný. Fakt, že se po čtyřech letech u žalovaného změnila finanční situace a dostal se se splácením úvěru do prodlení, až bylo přistoupeno k jeho zesplatnění, nevypovídá o jeho finanční situaci v době, kdy úvěr uzavíral.

5. Závěrem pak nutno uvést, že jak na samotnou úvěrovou smlouvu, tak na podmínky jejího uzavření a za kterých byl úvěr poskytnut, tak i námitky žalovaného, soud nahlížel i z hlediska toho, že žalovaný smlouvu uzavřel jako podnikatel a nejedná se tak o spotřebitelskou smlouvu. Při posouzení soud vycházel z toho, že v době uzavření smlouvy byl žalovaný podnikatel, sám tuto skutečnost uvádí jako„ zdroj příjmu“, dále je zde uvedeno IČO a sídlo. Z výpovědi žalovaného pak vyplynulo, že úvěr čerpal na úhradu závazku z podnikání (nájem + energie) a zbytek použil na podnikatelské činnosti nebo podnikatelský záměr. Jednání žalovaného při uzavření smlouvy tak bylo vedeno v rámci jeho podnikatelské činnosti a úvěr byl využit pro podnikatelské účely žalovaného.

6. Soud při právní kvalifikaci výše uvedené smlouvy o úvěru vycházel z ustanovení § 2395 o.z., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1802 a násl. téhož zákona pak byl posouzen nárok na úroky a dle § 2048 nárok na smluvní pokutu. Podle ust. § 1977 občanského zákoníku, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku.

7. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak s placením splátek v prodlení. Žalovaný byl vyzván žalobkyní v souladu s ust. § 1977 občanského zákoníku, aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatil, v opačném případě byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a od smlouvy odstoupit. Žalovaný však přes poskytnutou lhůtu k plnění, svou povinnost zaplatit nesplnil a dluží žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je specifikováno shora.

8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny a smluvní pokuty, tak i co do úroku z úvěru a také úroku z prodlení uplatněného ve výši dle vl. nař. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. Zároveň soud podle ust. § 96 odst. 1, 4 o.s.ř. zastavil řízení v části, ve které žalobkyně vzala částečně žalobu zpět, tj. co do částky 261,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 036,40 Kč, úroku ve výši 35,58 % p.a. z částky 31,60 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 261,60 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, když žalovaný dne datum (den vyhotovení žaloby) uhradil částku 4 298 Kč a tato byla žalobkyní započtena na úhradu dlužné pohledávky.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 825 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 298 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 107 421 Kč sestávající z částky 5 420 Kč za každý ze šesti úkonů právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a.t., tj. celkem 32 520 Kč, dále šesti paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. 1 800 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 34 320 Kč ve výši 7 207 Kč. V součtu tedy náklady řízení ve výši 45 825 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů do dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.