8 C 202/2023

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu Mgr Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 408 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 336 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 72 000 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 60 288 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se vůči žalované domáhal (po opravách žaloby – číslo listu 21 a č. l. 42) zaplacení částky 408 000 Kč bez příslušenství s odůvodněním, že žalovaná, s kterou žil ve společné domácnosti, jej v červenci 2022 požádala o půjčku. Žalobce žádosti vyhověl a poskytl jí půjčku ve výši 360 000 Kč, kterou získal na základě dvou smluv o úvěru s , právnická osoba, . ze dne , datum, ve výši 310 000 Kč a ze dne 7. 7. 2022 ve výši 50 000 Kč. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena dohoda, že žalovaná ji bude splácet ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně od srpna 2022 a k 1. 1. 2023 zaplatí celý zbytek dluhu 330 000 Kč. Žalovaná však podmínky nedodržela a žalobce od ní neobdržel žádnou platbu. Dále vůči žalované požadoval zaplacení částky 48 000 Kč s odůvodněním, že za prodej dřeva obdržel dne 6. 8. 2022 částku 194 380 Kč. Žalovaná si tuto částku vzala do úschovy. Následující den tuto částku vrátila, avšak chybělo 48 000 Kč. Vrátila tedy částku 146 380 Kč s tím, že částku 48 000 Kč si vypůjčila. Žalovaná byla vyzvána zástupcem žalobce k zaplacení celkové dlužné částky, na což mu odpověděla, že žalobci vrátila v hotovosti částku 300 000 Kč. Neuvedla však kdy a kde se tak stalo a tímto projevem přiznala, že půjčka mezi ní a žalobcem existovala. V tomto vyjádření dále uvedla, že nehodlá nic hradit.

2. Žalovaná se v podaném odporu (č. l. 47–51) vyjádřila k žalobě tak, že s žalobcem bydlela ve společné domácnosti pouze v úsecích od července do září 2022, ne denně. Žalobci vysvětlovala svoji situaci, že na ní byl spáchán , podezřelý výraz, čin podvodu ze strany paní , jméno FO, , které zapůjčila částku výši 803 000 Kč a tím se dostala do finanční tísně. Žalobce se rozhodl, že jí pomůže, a že si on sám vezme půjčku, kterou splatí. Jedna byla asi ve výši 300 000 Kč a další ve výši 50 000 Kč. K dohodě o splátkách nedošlo, neexistovala a neexistuje mezi nimi ani smlouva o půjčce, ani příjmový či jiný doklad potvrzující žalobcovo tvrzení. Při sepisu úvěrové smlouvy byla jen jako doprovod. Pokud se jedná o druhý žalobcem vznesený nárok, tak byla přítomna předání finanční hotovosti, avšak žalobce si peníze uschoval sám. , adresa, 000 Kč žalobci předala v hotovosti, protože chtěla mít klid od jeho neustálého obtěžování. V polovině června 2023 se s žalobcem potkala na náměstí v , adresa, a dle jejich domluvy mu částku předala u tzv. bramborárny, jak chtěl žalobce. Byl u toho jako svědek její budoucí manžel pan , adresa, . Byly dohodnuté tři termíny pro předání vždy ve 22 hodin večer na uvedeném místě, a to buďto dne 12. 7. 2023, nebo 19. 7. 2023, anebo 26. 7. 2023. Žalobce řekl, že tyto tři termíny bude u bramborárny čekat maximálně 10 minut po 22 hodině. K předání částky 300 000 Kč došlo dne 26. 7. 2023 ve 21:55 hodin, kdy se dostavili, protože dříve celou požadovanou částku neměli k dispozici. Žalobce si jí převzal v různých bankovkách, přepočítal a řekl jí, že je z obliga. Mezi žalobcem a ní neexistovala a neexistuje žádná smlouva o půjčce a nemůže být tedy nárokovatelná. Poukázala na nesrovnalosti v žalobě, kdy nejprve žalobce požadoval částku 412 000 Kč, pak 408 000 Kč a nakonec uvedl, že příslušenství k částce 40 800 Kč nepožaduje. Vzhledem k nesrovnalostem ve faktech, ve smyšlených částkách, nepravdivým informacím, osočováním od žalobce a pomluvám, podala na žalobce a na jeho bratra , podezřelý výraz, oznámení.

3. Podle § 2402 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úschově schovatel zavazuje převzít věc, aby ji pro uschovatele opatroval. Podle § 2403 odst. 1, 2 o. z. schovatel opatruje převzatou věc, jak bylo ujednáno, jinak tak pečlivě, jak to odpovídá povaze věci a jeho možnostem, aby na věci nevznikla škoda, a po uplynutí doby úschovy věc uschovateli vrátí spolu s tím, co k ní přibylo. Požádá-li o to uschovatel, vrátí mu schovatel věc i před uplynutím ujednané doby úschovy. Sám ale nemá právo vrátit věc dříve, ledaže ji nemůže pro nepředvídatelnou okolnost bezpečně nebo bez vlastní škody opatrovat. Podle § 2408 o. z. se ustanovení o úschově použijí přiměřeně i na případy, kdy má někdo podle smlouvy nebo podle jiných ustanovení zákona opatrovat věc pro jiného.

4. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Z uvedeného ustanovení plyne, že v novém občanském zákoníku došlo ke změně terminologie, když dříve označený smluvní typ půjčky byl nově označen názvem zápůjčka. Vzhledem k tomu, že jak v žalobě, tak ve vyjádření žalované, v dalších podáních účastníků, jakož i v ústních přednesech před soudem účastníci i svědci používali předchozí právní pojem „půjčka“, bude i soud v tomto rozhodnutí používat uvedený pojem, byť si je vědom, že slovo „půjčka“ se v o. z. nikde nevyskytuje; uvedeným pojmem je tedy třeba rozumět zápůjčku ve smyslu platné právní úpravy v o. z.

5. Soud má v dané věci za prokázané z předložených smluv o úvěru (č. l. 15–18), ve spojení s výpovědí svědkyně , jméno FO, (č. l. 149), že mezi žalobcem a , právnická osoba, . byly uzavřené dvě smlouvy o úvěru, podle kterých byla žalobci poskytnuta celkem částka 360 000 Kč, což bylo ostatně mezi účastníky nesporné. Z výpisu z účtu žalobce (č. l. 11–13) má soud za prokázané, že žalobce zaslal ze svého účtu na protiúčet žalované dne 4. 7. 2022 částku 200 000 Kč s označením „půjčka , Jméno žalované, “, dne 7. 7. 2022 částku 136 000 Kč s označením „půjčka , Jméno žalované, “, a dále dne 7. 8. 2022 částku 20 000 Kč bez toho, aby tato platba byla označena tak, že se jedná o půjčku, a dne 24. 8. 2022 částku 8 000 Kč také bez označení, že jde o půjčku. Žalobce i žalovaná výslovně uvedli, že úvěr od , právnická osoba, . si žalobce sjednával z důvodu poskytnutí finančních prostředků žalované. Tomu odpovídá bezprostřední časová souvislost prvních dvou zaslaných částek, které jsou i výslovně označeny jako půjčka žalované. Konkrétně první ze smluv o úvěru byla uzavřena dne 4. 7. 2022 a týž samý den 4. 7. 2022 odchází z účtu žalobce na účet žalované částka 200 000 Kč s označením „půjčka“. Shodná je skutková situace při další půjčce, kdy byla žalobci dne 7. 7. 2022 poskytnuta další půjčka, a týž den 7. 7. 2022 odchází z účtu žalobce na účet žalované další částka 136 000 Kč právě s označením „půjčka , Jméno žalované, “. Mezi účastníky bylo nesporné, že spolu vedli společnou domácnost, tato skutečnost vyplývá z výše uvedených podání každého z nich, a při vedení společné domácnosti uhrazují její účastníci společně náklady na své potřeby. Vzhledem k tomu, že žalobce sám označil a rozlišil platby, které považoval za půjčku, od plateb na běžný provoz domácnosti, a též ke zcela prokazatelné časové souvislosti, kdy týž den, kdy byl žalobci poskytnout úvěr, odchází z účtu žalobce na účet žalované platba s označením „půjčka , Jméno žalované, “, dospívá soud k závěru, že právě tyto dvě částky představují půjčku, jak žalobce sám tyto platby označil, a to v celkové výši 336 000 Kč. Zbývající dvě platby jsou pak řádově nižší, odpovídající běženým platbám na chod domácnosti a nejsou ani v časové souvislosti s poskytnutými úvěry, když tyto byly žalované zaslány na účet po více než měsíci od poskytnutí úvěrů. Ostatně i sám žalobce nehovoří o tom, že by ho žalovaná žádala o půjčku 360 000 Kč, ale výslovně uvedl, že jej prosila o půjčku 310 000 Kč (č. l. 126). Z již uváděných výpisů z účtu ze dne 4. 7. 2022 a 7. 7. 2022 jednoznačně plyne vůle žalobce poskytnout uvedené peníze v celkové výši 336 000 Kč žalované jako půjčku, a je logické, že tato vůle odpovídala vůli žalované půjčku přijmout, která o úvěrech žalobce za účelem poskytnutí půjčky v její prospěch věděla a byla s ním i úvěr v , právnická osoba, . sjednávat. Jak již bylo uvedeno, zbývající dvě platby na provoz domácnosti nelze považovat za nepřiměřené, když i dle své výpovědi byl žalobce vůči žalované finančně velkorysý. Například ve své výpovědi před soudem uvedl, že si žalovaná vzala na brzdové kotouče do Prahy částku 8 000 Kč, že je vyzvedne v Praze, avšak nepřivezla je a ani peníze nevrátila, avšak on to s ní dál nijak neřešil a ani tuto částku vůči ní neuplatnil (č. l. 27); obdobně když popisoval jím tvrzenou ztrátu peněz ze zásuvky, uvedl, že nad ztrátou dvou tisíc jen mávnul rukou (č. l. 126 p. v.). Přestože žalovaná původně uváděla, že mezi účastníky dohoda o půjčce neexistovala, později v průběhu své výpovědi tuto potvrdila, když uvedla: „Co se týče financí zaslaných mě na účet, tak ty mi zaslány byly. Měli jsme mezi sebou dohodu, že ty peníze mu vrátím a ty peníze mu byly předány.“ (č. l. 127 p. v.). K výši půjčky se žalovaná vyjádřila tak, že podle ní se vrácení týkalo jen částky 300 000 Kč. Ohledně zbývající částky 60 000 Kč dohoda o vrácení nebyla, neboť tuto společně spotřebovali na domácnost (č. l. 149). Žalobce tuto dohodu zcela popřel (č. l. 149), soud proto v návaznosti na poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a důsledky neunesení důkazního břemene žalovanou vyzval (tamtéž), aby navrhla důkazy k prokázání svého tvrzení o dohodě o částce 60 000 Kč spotřebované na domácnost. Žalovaná k tomu žádný důkaz nenavrhla, uvedla, že se jedná o tvrzení proti tvrzení. Soud proto vzhledem k těmto sporným tvrzením účastníků, jakož i logice úhrady společných nákladů na domácnost při společném soužití, na kterém se oba účastníci shodli, proto vychází z výše uvedených listinných důkazů (výpisů z účtu žalobce, kde je u konkrétních plateb označení „půjčka“) a bezprostřední časové souvislosti těchto plateb s poskytnutým úvěrem tak, jak bylo podrobně výše uvedeno, a činí závěr, že půjčka žalobce vůči žalované činila částku 336 000 Kč. Další žalobcem zaslané částky, které označení půjčky neobsahují, byly žalobcem zaslány žalované na vedení společné domácnosti, na kterém se shodli oba účastníci (tj. žalobcem další požadovaná částka 24 000 Kč). Ostatně ani v dopisu zaslanému žalované dne 28. 9. 2022 (č. l. 91) žalobce nepožadoval částku poskytnutou žalované na její účet dne 7. 8. 2022 ve výši 20 000 Kč. Z textu uvedené listiny ve spojení s výpovědi žalobce (č. l. 126), a vyšší věrohodností jím vylíčeného skutkového děje, jak bude ve vztahu k dalším důkazům podrobněji zdůvodněno v odst. 8., má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dohoda o splátkách půjčky a její zaplacení do konce roku 2022.

6. Soud se dále zabýval tvrzením žalované, že žalobci již na půjčku splatila částku 300 000 Kč. I zde byla tvrzení účastníků zcela rozporná, když žalobce popíral jak žalovanou tvrzené dojednání schůzky v , adresa, na náměstí, tak vrácení jakékoli částky. Podle jeho tvrzení není pravda, že by si s žalovanou domlouval jakékoli schůzky ve třech termínech, nestalo se ani to, co žalovaná uvádí, že by se někam dostavil v deset večer a že by si od ní přebral jakoukoli částku. Naopak byl v pracovní neschopnosti, byl celou dobu doma a má na to svědky (č. l. 126 p. v.). Při dalším jednání pak ještě doplnil, že od doby, co odešel ze společného bydliště s žalovanou, ji osobně nepotkal. Jen jí dvakrát viděl z auta, když jel okolo, a ani nezastavil. V souvislosti s přestupkovým řízením, kde byl uznán vinným, mu bylo policií doporučeno, aby žalovanou nekontaktoval a toto dodržel (č. l. 149). Žalovaná naopak podrobně vylíčila, že potkala žalobce na náměstí v , adresa, , on jí řekl, kdy mu konečně vrátí ty peníze, načež mu řekla, že je teď nemá, ale že je sežene. Žalobce si vzal svůj telefon, našel si v telefonu tři termíny, tyto jí řekl s tím, že v deset bude čekat u bramborárny. Sehnala jen 120 000 Kč, se zbytkem jí pomohl její budoucí manžel pan , adresa, . , adresa, 000 Kč měla v hotovosti našetřenou, peníze s budoucím manželem dávali dohromady po pětistovkách a takto sehnali 180 000 Kč. Budoucí manžel měl něco našetřeno a něco měl od maminky, přičemž neví, jaký byl poměr těch peněz. Uvedla, že peníze si od něj nepůjčovala, ale tyto jí dal. K bramborárně přijeli před desátou, už tam byl žalobce, seděl v autě, oni zaparkovali za ním. , jméno FO, . Předala žalobci obálku, řekla mu, ať si to přepočítá a on řekl: „Tak, teď si z obliga.“ Přepočítal si to venku u kapoty, bylo přítmí, už se stmívalo (č. l. 128).

7. K prokázání svých tvrzení navrhl každý z účastníků dva svědky. Žalobce svoji matku a svého bratra k prokázání svého tvrzení, že v době pracovní neschopnosti se zdržoval jen doma. Žalovaná navrhla výslech pana , adresa, , kterého označovala jako svého budoucího manžela (svědek však popřel úmysl sňatku s žalovanou – č. l. 128 p. v.), a dále výslech jeho matky. V dané věci byla tvrzení účastků zcela protikladná (viz předchozí odstavec), logicky nemohla platit obě současně, a bylo tak zjevné, že jen jedna strana sporu uvádí pravdivé skutečnosti, zatímco druhá strana předkládá klamné tvrzení. Soud proto podrobně přezkoumával tyto provedené důkazy, a to jak jednotlivě, tak ve všech vzájemných souvislostech, zda jsou v souladu s ostatními důkazy, či naopak se v těchto důkazech objevuji věcné či logické rozpory, s přihlédnutím i ke způsobu a přesvědčivosti projevu svědků dle zásad bezprostřednosti a ústnosti.

8. Při tomto přezkoumání vyplynula řada rozporů v tvrzeních žalované a jí navržených svědků. Konkrétně žalovaná uvedla, že na jí tvrzenou schůzku k bramborárně ji vezl , adresa, , který řídil (č. l. 128), zatímco on uvedl, že v autě seděl jen jako spolujezdec (č. l. 128 p. v.), dále (tamtéž) vypověděla, že „peníze jsme s budoucím manželem dávali dohromady po pětistovkách, sehnali jsme takto 180 000 Kč. Už měl něco našetřeno a něco měl od maminky.“ Svědek naopak (tamtéž) vypověděl, že celou částku 180 000 Kč mu předala matka v českých korunách v Rakousku. Dále výslovně uvedl, že peníze mu půjčila jak matka, tak jeho sestra, uvedl, že matka mu řekla, že část peněz byla i od sestry. Výslovně uvedl „postupně jim to splácím“, tedy v množném čísle. To je v rozporu s pozdější výpovědí jeho matky, že peníze půjčila jen ona. Její vysvětlení tohoto rozporu, že se jednalo jen o nedorozumění po telefonu, neobstojí, když svědek naopak uváděl, že peníze splácí jim oběma. Vzhledem k výše svědkem uvedenému tvrzenému předání celé částky 180 000 Kč v českých korunách v Rakousku je dán rozpor s výpovědí žalované, že předmětnou částku „dávali dohromady po pětistovkách“ a že takto sehnali 180 000 Kč. Stejně tak je rozporné její tvrzení, že svědek už měl něco našetřeno a něco měl od matky, když dle výpovědi svědka mu měla celou částku 180 000 Kč předat jeho matka (včetně peněz od sestry). Z hlediska bezprostřednosti a ústnosti výpovědi svědka tato nepůsobila na soud věrohodně, zejména když uváděl k dotazu zástupce žalobce, že ani nezná současné příjmení své matky, že nezná její přesnou adresu, že nemá ani její telefon, zatímco žalovaná, s kterou v době jeho výpovědi žili jen tři čtvrtě roku, její příjmení znala (č l. 130). Nevěrohodně a nelogicky působilo na soud i samo tvrzení svědka, které mu jeho matka potvrdila, že přestože spolu nebyli ve styku, ani spolu nekomunikovali cca 20 let, tato mu ihned půjčila částku 180 000 Kč. Svědkyně , jméno FO, totiž výslovně vypověděla, že od roku 2003 spolu nijak nekomunikovali, ani ona s ním, ani on s ní, poprvé se ozval až v červnu 2023, kdy za ní přijel a řekl: „Mamko, já chci peníze.“ Ona se ani neptala, na co je potřebuje, on jí nic víc neřekl, a předala mu částku 180 000 Kč (č. l. 146 p. v.). Takovýto popis přijde soudu těžko uvěřitelný, že za situace, kdy se spolu osoby 20 let nevidí (ač jde o matku a syna), a přesto jedna druhé ihned poskytne částku 180 000 Kč, a to zejména bez toho, aby věděla, na co bude vůbec použita [matku nezajímalo, zda její syn např. nepropadl nějaké závislosti (automaty apod.) a takto značně vysokou částku neprohospodaří?], a i vzhledem k popsané formě žádosti po takto dlouhém období („já chci peníze“). K tomu se přidává i nevěrohodné tvrzení svědkyně , jméno FO, , že takto vysokou částku si spořila na dovolenou v České republice, když je jednak obecně známou skutečností, že dovolené v České republice (na rozdíl od dovolených v exotických destinacích) nevyžadují takto vysokou částku úspor, a jednak ji svědkyně ani nikdy nerealizovala, a to ani po uzdravení z dopravní nehody, ač na to měla řadu let. Jako nevěrohodné se ukázalo i její tvrzení, že předmětnou částku měla v hotovosti z toho důvodu, že jí byla dvakrát vyplacena částka 50 000 Kč z důchodového spoření v České republice u , právnická osoba, . Toto její tvrzení vyvrací zpráva Penzijního fondu , právnická osoba, . (č. l. 154), podle které jí bylo prozatím vyplaceno jen jednou z doplňkového penzijního spoření jednorázové finanční vyrovnání, a to v částce 42 647 Kč dne 16. 6. 2022. Stejně tak se soudu jeví nevěrohodné, že by vůbec svědkyně disponovala takto vysokou částkou v českých korunách, když dlouhodobě a trvale žije v Rakousku (cca 20 let), kde je běžnou měnou euro, které je stabilnější než česká koruna. Je nevěrohodné, že ač by svědkyně nevěděla, na co částku poskytuje, vydala by se tímto ze svých větších úspor, když uvedla, že teď už je její kasa „trošku prázdná“, dále že by takto vysokou částku vydala těsně před tím, než zrealizovala jí naplánované vydání (svědkyně vypověděla, že synovi doslova sdělila: ,,Máš jediný štěstí, že jsi přišel teď, kdyby jsi přišel za tři neděle, tak je pozdě, tak máš smůlu“), a že když sama uvádí, že ta situace je pro ní ,,teď finančně těžká“, současně uvádí, že ,,já ty peníze po něm ani chtít nebudu a nechci.“ Obdobně uvedl i svědek , adresa, , že ani on po žalované tyto peníze nechce. Soudu se jeví jako nevěrohodné, když jde o takto vysokou částku a transakce by skutečně proběhly, že by žádný z jejích účastníků od nikdo nic nechtěl. Naopak to dle soudu nasvědčuje tomu, že reálně neproběhly. Soudu se proto jeví výpovědi svědků navržených žalovanou v tomto směru jako dopředu domluvené, stejně jako jejich společné tvrzení, že ačkoli matka po synovi nic nechce a svědek nechce nic po žalované, přesto matce postupně splácí částky 5 000 Kč až 10 000 Kč měsíčně. Též i okolnost, že takto vysokou částku měl svědek , adresa, poskytnout žalované navíc v době, kdy spolu ještě ani nežili, nepůsobí věrohodně. Při jednání dne 2. 5. 2024 totiž vypověděl, že s žalovanou žijí tři čtvrtě roku, čemuž odpovídá, že jejich společné soužití začalo v září 2023, avšak částku ve výši 180 000 Kč, kterou sám ani neměl, měl poskytnout za pomoci své matky, kterou 20 let nevěděl, na jejíž příjmení si nemohl při jednání ani vzpomenout, již v červenci 2023. Takovýto popis skutečnosti se soudu jeví jako zcela nevěrohodný, když navíc o předání peněz žalovanou žalobci neexistuje žádný listinný důkaz, když žalovaná mohla jednoduše poslat částku na účet žalobce, z kterého jí přišla, čímž by bylo zcela jednoznačně prokázáno, že k vrácení půjčky došlo, anebo si alespoň mohla nechat od žalobce při jí tvrzeném předání částky žalobci nechat žalobcem podepsat potvrzení o předání částky. Přitom jí muselo být zřejmé, že potvrzení o předání peněz je zcela běžná záležitost, když sama ve své výpovědi po části, kde uvádí, že peníze s budoucím manželem dávali dohromady po pětistovkách, že budoucí manžel už měl něco našetřeno, a že jí ty peníze dal, hned v následující větě se vrací k předání hotovosti žalobci za dřevo a uvádí, že mu byla předána a že tam „podepisoval nějaký papír.“ (č. l. 128). Naproti tomu výpovědí , jméno FO, a , právnická osoba, působili na soud zcela věrohodně. Oba tito svědci shodně uvedli v souladu s výpovědí žalobce, že po 18. hodině již nikam žalobce z domu nevycházel, po šesté hodině večer nechodil dokonce ani ven na zahradu, aby neporušil podmínky pracovní neschopnosti (č. l. 147 p. v., č. l. 148). Žalobce není majitelem žádného vozu, tedy kdyby měl někam jet autem, jak tvrdí žalovaná, musel by si klíče půjčovat od svědka , právnická osoba, v takovouto noční hodinu, k čemuž však nikdy nedošlo (č. l. 148). Z výpovědí dalších vyslechnutých svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, vyplynulo, že si na nic konkrétního ve vztahu k půjčce vzhledem uplynutí doby více než dvou let nevzpomínají (č. l. 147, 149). Soud má proto za vyvrácené tvrzení žalované, že žalobci vrátila částku 300 000 Kč, naopak má za prokázané tvrzení žalobce, že žádná schůzka se dne 27. 6. 2023, kde by žalovaná předala žalobci částku 300 000 Kč, neuskutečnila. Navíc, když žalovaná uvádí, že byly sjednány s žalobcem tři termíny předání peněz, a to dne 12. 7. 2023, dne 19. 7. 2023 a dne 26. 7. 2023 s tím, že žalobce vždy bude čekat u bramborárny maximálně 10 minut po 22 hodině, znamenalo by to, že by musel z domova odjíždět okolo desáté hodiny večer i dne 12. 7. 2023 a i dne 19. 7. 2023, když dle tvrzení žalované se předání peněz uskutečnilo až dne 26. 7. 2023. Takto častý pohyb žalobce v nočních hodinách by jistě pozornost jeho bratra a jeho matky neunikl. Protože žalovaná dosud žalobci nevrátila částku 300 000 Kč a nebylo prokázáno její tvrzení, že by se účastníci dohodli, že z částky, která jí byla poskytnuta na účet, bude částka 60 000 Kč na spotřebu jejich společné domácnosti, když přes výzvu a poučení o neunesení důkazního břemene dle § 118a odst. 3 o. s. ř. žádné důkazy nenavrhla, rozhodl soud tak, že je povinna vrátit žalobci částku, kterou jako půjčku žalobce označil v příkazech k úhradě a zaslal žalované v souvislosti s jeho úvěry od , právnická osoba, ., tj. částku ve výši 336 000 Kč.

9. Pokud se jedná o částku 48 000 Kč, o které žalobce tvrdil, že ji žalovaná převzala do úschovy, z výpovědi samotného žalobce vyplynulo, že se o žádnou úschovu ze strany žalované nejednalo, naopak to byl žalobce, kdo po celou dobu od vyplacení částky za prodej dřeva kupujícím mohl s těmito penězi disponovat. Konkrétně žalobce vypověděl, že poté, co peníze od kupujícího přijal, společně s žalovanou je uložil do šuplíku ve skříni. Pak však žalovaná odjela do Prahy a nakládat s penězi tedy mohl výlučně jen žalobce jakýmkoli způsobem, což je zcela v rozporu se smyslem úschovy, kdy to má být jen a pouze uschovatel, kdo opatruje převzatou věc. Podle jeho tvrzení, když přijela žalovaná z Prahy, dali společně s žalovanou peníze do dětského pokoje do třetího šuplíku komody. V této souvislosti uvedl, že zjistil chybějící peníze ve výši 44 000 Kč až po třech dnech, kdy byly peníze v dětském pokoji, a když to žalované řekl následující den, tak mu na to nic neřekla (č. l. 127). Po-té co byl žalobce soudem konfrontován s rozporem jeho výpovědi o chybějící částce ve výši 44 000 Kč s žalobními tvrzeními o chybějící částce ve výši 48 000 Kč, uvedl, že neví, proč je v žalobě napsáno 48 000 Kč, asi to nějak špatně spočítali (č. l. 126 p. v.). Potvrdil, že žalovaná, když se jí ptal, kam se peníze poděly, jen mlčela, a také řekla, že si nic nevzala. To vyvrací žalobní tvrzení uvedené v žalobě, že mu žalovaná řekla, že si peníze vypůjčila. Poté, co byl při dalším jednání dne 20. 6. 2004 sdělen obsah přílohového spisu policie KRPC 116469/Jč-2023, byl žalobce konfrontován s tím, že při svém výslechu na policii dne 22. srpna 2023 uvedl, že z peněz někdo vzal částku 40 000 Kč. Zároveň byl poučen o tom, že pokud se týká tvrzení o jeho nároku na zaplacení částky 48 000 Kč, nebyly navrženy a provedeny důkazy, z nichž by měl soud toto jeho tvrzení za prokázané. Žalobce byl zároveň poučen, že pokud nenavrhne další důkazy, které by prokázaly jeho tvrzení, neunese důkazní břemeno svého tvrzení (č. l. 148 p. v.). Zástupce žalobce uvedl, že si je vědom důkazní nouze i těchto rozporů v tvrzení žalobce, berou to na vědomí, ale žádné důkazní návrhy navrhovat nebudou. Protože provedené důkazy neprokázaly tvrzení žalobce, že by žalovaná do své výlučné úschovy, za kterou by odpovídala, převzala kupní cenu prodaného lesa, a žalobce sám popřel své tvrzení uvedené v žalobě, že by si žalovaná částku vypůjčila a zároveň nenavrhl žádný důkaz k prokázání svého sporného tvrzení, neunesl důkazní břemeno svého tvrzení, jak o tom byl předem výslovně poučen, a proto byl v této části též jeho žalobní návrh zamítnut. I když v této části žalobce úspěšný nebyl, bylo z jeho výpovědi zřejmé, že je věrohodná, nijak nepřizpůsobená podané žalobě, naopak žalobce svojí bezprostřední výpovědí žalobu v této části korigoval až vyvracel, tedy paradoxně, i když v této části úspěšný nebyl, bylo zjevné, že žalobce vypovídá před soudem pravdivě, a to i proti jeho advokátem sepsaným žalobním tvrzením. Celková zamítnutá částka proto činí 76 000 Kč, když došlo k zamítnutí částky z titulu tvrzené úschovy ve výši 48 000 Kč a dále částky ve výši 24 000 Kč vynaložené žalobcem na nesporně účastníky vedenou společnou domácnost, kterou žalobce požadoval jako půjčku, avšak tento titul neprokazovalo jím provedené označení platby v této výši jako půjčky (na rozdíl od jím zaslané částky 336 000 Kč) a ani časová souvislost jejího poskytnutí, jak bylo podrobně odůvodněno v odst. 4. tohoto rozsudku.

10. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. dle úspěchu účastníků ve věci. Nelze se ztotožnit se zástupcem žalobcem, že punktum žalované částky bylo 412 000 Kč, když v podání ze dne 22. 11. 2023 (č. l. 21) výslovně uvedl, že „V žalobním návrhu došlo k početní chybě“… „opravuji žalovanou částku na 408 000 Kč (nikoli 412 000 Kč).“ Žalobce byl v řízení úspěšný co do částky 336 000 Kč, neúspěšný byl ve zbytku jí vzneseného nároku, tj. co do částky 72 000 Kč (408 000 - 336 000). Žalobce tak byl úspěšný co do 82 %, neúspěch činil 18 %, tedy čistý úspěch žalobce (po odečtení jeho neúspěchu od jeho úspěchu) představuje 64 % vzneseného nároku (82 % – 18 %) a v tomto poměru mu byla proto náhrada nákladů řízení přiznána. Odměna náleží advokátu za celkem , hodnota, úkonu právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření k odporu žalované, jednání dne 2. 5. 2024, které přesáhlo dvě hodiny, to je 2 úkony, jednání dne 20. 6. 2024 - 1 úkon, jednání dne 10. 9. 2024 - 1 úkon a jednání dne 5. 11. 2024 – 1 úkon). Odměna za 1 úkon právní služby ční dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, dále jen „a. t.“, částku 9 940 Kč, což činí za výše uvedených 9 úkonů právní služby částku 89 460 Kč. Odměnu za jednání dne 6. 8. 2024 soud advokátu nepřiznal pro neúčelnost tohoto jednání, na níž byl zástupce žalobce upozorněn soudem telefonicky dne 5. 8. 2024, kdy mu bylo konkrétně soudem sděleno, že toto jednání bylo nařízeno za účelem provedení dokazování kamerovým záznamem ze dne 26. 7. 2023, jež měl předložit žalobce, avšak žalobce jej nepředložil. Zástupce žalobce uvedl, že na jednání trvá a že ještě sejde s klientem a pokusí se k jednání záznam opatřit (č. l. 154 p. v.). Přitom však již v emailu ze dne 22. 6. 2024, který byl advokátem předložen soudu až při jednání dne 6. 8. 2024, mu jeho klient sdělil, že kamerový záznam přístupný nemá, nemůže se do něj dostat (č. l. 155). Při jednání dne 6. 8. 2024 tak nebyly provedeny žádné důkazy a jednání muselo být odročeno právě za účelem doplnění dokazování o kamerové záznamy od společnosti poskytující cloudové úložiště (tyto nakonec k dispozici nebyly ani u společnosti provozující cloudové úložiště – č. l. 169, 180). K výše uvedeným úkonům právní služby pak žalobci přísluší podle § 13 odst. 3 paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za 1 úkon, tj. částka 2 700 Kč (9 x 300), a dalším nákladem žalobce byl zaplacený soudní poplatek v částce 2 040 Kč. Celkem tedy náklady zástupce žalobce vychází na částku 94 200 Kč, z níž 64 % činí částku 60 288 Kč, která byla žalobci přiznána. Platební místo k náhradě nákladů řízení plyne z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.