9 C 346/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o návrhu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , Katastrální území , adresa, a označeným jako pozemek parc. , Anonymizováno, zahrada a pozemek par. č. , hodnota, ostatní plocha, jehož součástí je stavba rodinného domu a garáže, které dosud nejsou zkolaudovány a nemají č.p., se zrušuje.

II. Nemovitosti uvedené v předchozím odstavci se přikazují do výlučného vlastnictví , jméno FO, , RČ , RČ, , bytem , adresa, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu částku 4 802 500 Kč do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře na nákladech státu částku 2 721 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře na nákladech státu částku 2 721 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně navrhovala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem. Uváděla, že jsou se žalovaným rovnodílnými podílovými spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obci , adresa, . Účastníci se nemohou dohodnout na právech a povinnostech spojených s užíváním, provozem a správou citovaných nemovitostí od března 2024, kdy došlo k ukončení jejich partnerského soužití. Žalobkyně navrhovala, aby soud zajistil vypracování znaleckého posudku o ceně nemovitosti. Pro případ, že tento posudek bude odpovídat jí zajištěnému tržnímu odhadu ceny, navrhovala, aby nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného a jí byla vyplacena přiměřená náhrada. K důkazu přiložila tržní odhad Rodinné realitní kanceláře Kratochvílovi, podle něhož mají nemovitosti hodnotu 15 889 050 Kč. Po zpracování znaleckého posudku, který dospěl k výsledné obvyklé hodnotě přibližně o jednu třetinu nižší, navrhovala, aby byly nemovitosti přikázány za přiměřenou náhradu do jejího výlučného vlastnictví.

2. Žalovaný souhlasil s návrhem na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví i s původním návrhem žalobkyně, aby mu nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví oproti výplatě vypořádací částky. Pouze pro případ, že by se hodnota nemovitosti ukázala tak vysoká, že by nebyl schopen vypořádací částku zaplatit, navrhoval, aby byly nemovitosti zpeněženy a výtěžek rozdělen.

3. Vzhledem ke shodnému postoji účastníků soud nejprve zajistil znalecký posudek. Znalkyně Bc. , jméno FO, určila výslednou cena nemovitostí částkou 9 650 000 Kč. Při zjišťování obvyklé ceny postupovala podle § 2 odst. 2 zákona č. 237/2020 Sb., podle něhož cena vyjadřuje hodnotu majetku a určí se ze sjednaných cen porovnáním. Pro úplnost určila rovněž věcnou hodnotu, která v současném stavu činí 7 218 928 Kč. Při výběru vzorků pro porovnání preferovala velikost sídla a význam polohy pro účastníky trhu, typ nemovitosti zejména ve vazbě na účelovou vhodnost použití jednotlivými vlastníky, velikost ve vazbě na přiměřenost potřeb co do rozsahu využití účastníky trhu, stav ve vazbě na operativní možnosti využití, kvalitu ve vazbě na způsob provedení, vybavenost a komfort. Výběr porovnatelných vzorků realizovala prostřednictvím veřejně dostupných dat a údajů. Zdůraznila, že nemovitost není dosud kompletně dokončena, není ani kolaudována. Určila tedy obvyklou cenu ve stávajícím stavu a dále ve stavu budoucím po dokončení. Náklady, které bude třeba do nemovitosti vložit pro její dokončení, vyčíslila částkou 650 000 Kč. Obvyklá cena po dokončení představuje součet současné obvyklé ceny a nákladů nezbytných pro dokončení nemovitosti. Vzhledem k tomu, že nemovitost je před dokončením, ale v zásadě běžně umožňuje bydlení v domě i využití garáže, považoval soud tento myšlenkový postup za logický a správný a vyšel z něj.

4. Znalkyně současně upozornila, že na rozdíl od doby, kdy bylo vydáno stavební povolení, chybí k nemovitosti právně zřízený přístup. Původně byl přístup přes pozemek parcelní číslo , hodnota, zajištěn smlouvou ze dne 28. 6. 2016 mezi MUDr. , jméno FO, a , jméno FO, na straně jedné a , Jméno žalobkyně, a , jméno FO, na straně druhé. Následně však došlo k rozdělení stavební parcely č. , hodnota, na parcely , Anonymizováno, Právě pozemek parcelní , Anonymizováno, je nezbytný pro přístup k nemovitostem účastníků. Pro řádném užívání nemovitostí bude třeba zřídit přístup, ať již prostřednictvím věcného břemene chůze a jízdy nebo odkoupením pozemku. Znalkyně vyčíslila orientační hodnotu věcného břemene částkou 45–60 000 Kč. Vyšla z úvahy, že parcela má rozlohu 126 m². Pro vjezd je nezbytná plocha 47 m², zbytek plochy však bude v takovém případě zcela nevyužitý a nefunkční a lze tak předpokládat, že věcné břemeno zatíží celý pozemek. Při běžně obchodované výši 500 Kč za m2 činí hodnota pozemku 63 000 Kč. Bude-li zřízeno věcné břemeno, nemůže jeho hodnota přesahovat cenu pozemku. Znalkyně proto předpokládala cenu 45–60 000 Kč. Účastníci oba shodně potvrdili, že s novými spoluvlastníky jednali, mají předběžnou dohodu. Vzhledem k významu parcely, který je jinak malý, a k tomu, že současnému stavu předcházela dohoda o bezplatném využívání, považoval soud za správné vyjít z nižší odhadované ceny, tedy konkrétně z částky 45 000 Kč.

5. Vzhledem k tomu, že účastníci shodně uváděli, že nemovitost není reálně dělitelná a cena určená znaleckým posudkem nebyla zpochybňována, zůstala předmětem sporu pouze otázka, komu mají být nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví. Jak je uvedeno shora, původní návrh žalobkyně zněl na přikázání věci do vlastnictví žalovanému. Teprve v průběhu řízení, poté, co vyšla najevo výše vypořádací částky, změnila žalobkyně stanovisko. Poukazovala na to, že nemovitost stavěli spolu se žalovaným pro svoji rodinu, , právnická osoba, , ona sama by ráda tuto nemovitost spolu s dětmi užívala. Žalovaný po celou dobu řízení požadoval, aby nemovitosti (s výjimkou situace, kdy bude její cena pro něj nepřiměřeně vysoká) byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví.

6. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odst. 2 o.z. každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Podle § 1141 odst. 1 o.z. se spoluvlastnictví zrušuje dohodou všech spoluvlastníků. Podle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání účastníků.

7. Podle § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

8. V posuzované věci jsou účastníci rovnodílnými spoluvlastníky v žalobě označených nemovitostí a žádný z nich nechce ve spoluvlastnickém vztahu dále setrvávat. Nejsou přitom schopni dosáhnout dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Z tohoto pohledu je žaloba jednoznačně důvodná. Soud dále vycházel i z tvrzení spoluvlastníků, že rozdělení věci není dobře možné. Je pochopitelné, že za určitých okolností by z technického hlediska existoval způsob, jak spoluvlastnictví vypořádat rozdělením Ten by však nepochybně snížil hodnotu nemovitostí jako celku a žádnému ze spoluvlastníků by nepřinesl rozumný užitek. Je zřejmé, že se jedná o jeden rodinný dům a budovu garáže, která přes všechny úvahy žalobkyně je fakticky objektem sloužícím k podnikání žalovaného. Tak to bylo od počátku míněno, a tak je garáž i užívána. Rozdělení jednogeneračního domu rovněž není možné bez ztráty hodnoty. Rozdělení by tedy přicházeno v úvahu pouze tak, že by jeden ze spoluvlastníků získal dům, druhý stavbu garáže. Takovému rozhodnutí brání jak hledisko účelného využití věci, tak i komplikované vztahy účastníků, a pro žádného z nich by nepřineslo skutečné výhody. Soud tedy vyšel z předpokladu, že nemovitost není reálně dělitelná. Vzhledem k tomu, že oba spoluvlastníci mají zájem získat nemovitost do svého výlučného vlastnictví, prodej věci nepřichází v úvahu. Na místě bylo vyřešit, kterému ze spoluvlastníků bude nemovitost přikázána.

9. Pro přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků je nezbytný souhlas budoucího výlučného vlastníka, bez něho mu nemovitost přikázat nelze. Dále je podstatná solventnost, tedy schopnost druhého spoluvlastníka vyplatit. Současně soud musí zvážit řadu dalších důvodů, které jsou v daném případě pro rozhodnutí relevantní. Kromě velikosti podílů je to otázka účelného využití věci, zásluhy o pořízení nemovitosti, rodinné poměry, případné citové či historické vazby.

10. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi uvedla, že pozemek koupili se žalovaným společně za účelem výstavby domu a garáže. Po demolici původního objektu nejprve vybudovali stavbu garáže, v níž po narození prvního syna dočasně bydleli. Teprve posledního tři čtvrtě roku bydleli v domě, ačkoliv ještě nebyl zcela dokončen. Její rodina je podporovala, matka vařila, zajišťovala materiál. Vzhledem k tomu, že se v těhotenství s druhým dítětem dozvěděla, že žalovaný má jinou partnerku, odešla ze společné domácnosti k rodičům, aby celou situaci psychicky zvládla. V současné době stále bydlí u rodičů, mladšímu synovi je rok a čtvrt. Do tří let jeho věku bude pobírat rodičovský příspěvek ve výši 11 200 Kč. Její příjem z pracovního poměru učitelky mateřské školy se pohyboval mezi 23 a 24 000 Kč měsíčně. Úspory investovala do nemovitosti, do dílny, do dětí. Zdůraznila, že na počátku investovala do stavby své úspory ve výši 200 000 Kč. O nemovitosti neměla původně zájem, protože první odhad byl tak vysoký, že by rozhodně nebyla schopná zajistit vypořádací částku. Při aktuální výši ceny, jak byla určena znaleckým posudkem, naopak zájem o nemovitosti má. Zdůraznila, že dům budovali pro rodinu, , právnická osoba, . Byly to právě dramatické okolnosti, za nichž došlo k rozchodu, které ji přinutily společné obydlí opustit. Rodiče jí však přislíbili finanční pomoc. Žalobkyně předložila k důkazu čestné prohlášení rodičů, v němž uvedli, že pokud bude rozhodnuto ve prospěch jejich dcery, jsou ochotni ji při vyplácení spoluvlastnického podílu finančně podpořit. K tomuto prohlášení nebylo doloženo žádné majetkové portfolio rodičů žalobkyně, nebylo uvedeno, jakou finanční částkou disponují. Žalobkyně sama se rovněž nedokázala přesně vyjádřit k výši částky, jakou by rodiče mohli bez dalšího poskytnout, uvedla, že jí otec sdělil, že má milion korun. Uvažovalo se o prodeji bytu babičky, její současný přítel rovněž uvažoval o tom, že by mohl prodat svůj byt. Pro garáž by našla využití. Její otec má motorky, které by se tam mohly umístit, vlastní zámečnickou provozovnu, mohl by tedy v garáži mít sklad.

11. Žalovaný popsal, že nemovitosti budovali za pomoci obou rodin, vzhledem k nedostatku finančních prostředků museli ručit domem jeho rodiče, dosud na něm vázne zástava. Účastníci nejprve postavili dílnu, aby on mohl vydělávat. Profesí je autoelektrikář, právě v garáži provozoval svou podnikatelskou činnost. Předtím, než byla v provozu, dělal své práce venku, případně v garáži u dědy, což už nyní není možné. V minulosti měl příjem mezi 90 a 100 000 Kč měsíčně, pracoval velmi intenzivně, protože potřebovali postavit dům. V současné době se jeho příjem klesl, pohybuje do 30 000 Kč. Práci upozadil ze zdravotních důvodů a proto, aby mohl být v kontaktu s dětmi. Ve svých písemných podáních zdůrazňoval, že má zájem být s nimi v co nejširším kontaktu, děti se tedy budou na užívání nemovitosti přirozeným způsobem podílet. Z příjmů z podnikání platí hypotéku a výživné, hradí své běžné náklady. Výstavba nemovitosti byla naplánovaná tak, aby mohl v garáži co nejdříve provozovat autoservis, který je jediným zdrojem jeho obživy. Vzhledem k tomu, že dosud nedošlo ke kolaudaci, logicky nemá na adrese sídlo svého podniku, nicméně svou činnost provozuje právě v této garáži. Potvrdil, že si koupil auto s rukou, zatím příjmy z něj platí náklady na jeho pořízení, a tak není výdělečné. O nemovitosti pečuje, zásadní dokončovací práce však provedeny nebyly. Po rozchodu je to on, kdo ze svých výlučných prostředků hradí hypoteční splátky. Byl přesvědčen, že je schopen reálně zajistit vypořádací částku, má přislíbený nový úvěr. Předložil scénář financování vypracovaný hypoteční a pojišťovací kanceláří. Jeho přílohou je modelace úvěru u Raiffeisen Stavební spořitelny, z níž vyplývá, že maximální výše úvěru, kterou může získat je 6 191 716 Kč. Počítal s prostředky na výplatu žalobkyně a dostavbu domu. Modelace úvěru vychází z příjmů domácnosti klienta ve výši 94 509 Kč a dospívá k závěru, že jsou pro poskytnutí úvěru dostatečné. Žalovaný soudu předložil čestné prohlášení , jméno FO, , že bude spoludlužnicí úvěru ve prospěch , jméno FO, a bude ručit svým příjmem ve výši 22 000 Kč. Dále předložil čestné prohlášení své matky , jméno FO, , že je připravena vzít si na sebe ve prospěch syna , jméno FO, schválený úvěr ve výši 748 900 Kč, pokud nastane potřeba dofinancovat vypořádací částku, a sdělení mBank, že žádost o půjčku byla , jméno FO, předběžně schválena.

12. Solventnost toho z bývalých spoluvlastníků, kdo má nemovitost nabýt do výlučného vlastnictví, je základním předpokladem pro to, aby mu věc mohla být přikázána. Při hodnocení solventnosti je třeba připustit, že poměry obou účastníků jsou problematické, že ani jeden z nich nebyl schopen prokázat, že prostředky na výplatu má aktuálně k dispozici. Žalobkyně argumentovala ochotou rodičů pomoci jí při vyplácení podílu podloženou jejich čestným prohlášením, které však neobsahuje žádné informace o tom, jakou částku mají rodiče reálně k dispozici, jakou částku by mohli žalobkyni poskytnout. Pokud žalobkyně uváděla, že by vypořádací částku zajistila obratem, nedoložila k tomu žádný důkaz, ač k tomu byla soudem předem písemně vyzvána. Neměla ani obecnější představu o tom, jakou částkou rodiče disponují, vyjma tvrzení, že otec má částku milion korun, což představuje přibližně jednu pětinu vypořádacího podílu. Je pravděpodobné, že rodiče nemají k dispozici dostatečnou částku, pokud se uvažovalo o prodeji bytu babičky či bytu přítele žalobkyně. Úvaha, že na pořízení podílu bude prodán byt babičky, nebyla nijak důkazně podložena a rozhodně nezajišťuje úhradu vypořádací částky v blízkém časovém horizontu. O případném úvěrovém řešení potom na straně žalobkyně nebyla řeč a s ohledem na její ekonomickou situaci a výši vypořádací částky o něm ani uvažovat nelze. Žalovaný rovněž aktuálně nedisponuje finančními prostředky pro výplatu spoluvlastnického podílu. Předložil nicméně soudu alespoň podklady, z nichž je zřejmé, že s bankovními domy jednal, že je reálné, že hypoteční úvěr obdrží. Vzhledem k tomu, že je výdělečně činný, je na jeho straně lepší předpoklad, že vypořádací částku zajistí. S ohledem na předchozí výši jeho příjmů je pravděpodobné, že dosahuje nebo alespoň je schopen dosahovat vyšších příjmů, než jaké nyní připouští. Současně je třeba dodat, že soud vzal v úvahu solventnost účastníků i do budoucna v souvislosti s nutností dokončení staveb, s jejich údržbou a náklady na běžný provoz. Nelze přehlédnout, že žalobkyně by s příjmem kolem 25 tisíc korun měla i bez dluhu obtíže s běžnou režií domu a situace by pro ni byla velmi složitá. Žalovaný naproti tomu alespoň uvažuje se zajištěním prostředků pro dostavbu. Navíc v nemovitosti podniká, což přináší větší záruku, že bude schopen dlužnou částku splácet a nemovitost udržovat. I tyto okolnosti svědčily pro závěr, že z hlediska solventnosti má podmínky pro získání výlučného vlastnictví spíše žalovaný.

13. K dalším hlediskům, která soud zvažoval, patří účelné využití věci, zásluhy o pořízení společné věci, případně otázka, zda některému ze spoluvlastníků z morálního hlediska svědčí více právo na přikázání celé věci. Z hlediska zásluh jsou si účastníci podle dosud provedených důkazů rovni. Na počátku i v průběhu stavby se oba účastníci zasloužili o pořízení nemovitosti zjevně rovným dílem. Žalobkyně se podle svého prohlášení vedle péče o rodinu podílela na všech činnostech, které si její součinnost vyžadovaly, spolupracovala se žalovaným i v jeho podnikatelské činnosti, její rodiče poskytovali veškerou možnou pomoc. Žalovaný pracoval s velkou intenzitou, aby zajistil maximální příjem. Společně nemovitost budovali, pracovali, je zřejmé, že rodiny obou účastníků se na této práci podílely. V tomto okamžiku není třeba zabývat podílem jednotlivých rodin na společném budování, postačí závěr, že podíly obou účastníků jsou v zásadě rovné. Významnou skutečností nicméně je to, že zástava za hypoteční úvěr zatěžuje nemovitost ve vlastnictví rodičů žalovaného. V tomto ohledu bude podstatně praktičtější, když nemovitost získá žalovaný a zátěž bude tedy vypořádána v rámci rodiny.

14. Za nejzásadnější důvod ovšem považoval soud skutečnost, že garáž je fakticky provozovnou pro výkon profese žalovaného. Dle znaleckého posudku se jedná o objekt s užitnou plochou 180 m2. Je v něm situována větší dílna, pracovna, chodba, WC, koupelna, 2x sklad, technická místnost a menší garáž, nad částí prostoru dílny je v podkroví sklad přístupný po ocelovém schodišti. V objektu je prostor pro sedm osobních automobilů. Je tam instalována zdviž, v okolí garáže je dle fotodokumentace obsažené v posudku zaparkované větší množství automobilů. Rodinný dům i garáž přitom mají společné napojení na inženýrské sítě, společný způsob vytápění i společný přístup. Již ze samotného popisu této garáže je zřejmé, že jde o objekt pro podnikání. Teoretická úvaha, že by tam mohla být zimní zahrada, sklad věcí pro otce žalobkyně či objekt pro příští podnikání žalobkyně, nemá pro rozhodnutí význam. Je třeba vyjít z faktu, že žalovaný v nemovitosti podniká, opatřuje si příjmy na úhradu všech svých potřeb. V neposlední řadě tyto příjmy slouží i pro úhradu výživného pro společné děti. Rozhodnutí, kterým by soud nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně, by ve svém důsledku pravděpodobně výrazně poškodilo nezletilé děti i žalobkyni samotnou. Mohlo by znemožnit či alespoň významně zkomplikovat podnikání žalovaného, což by v konečném důsledku mělo negativní dopad do jeho majetkových poměrů. V zájmu žalobkyně naopak je, aby žalovaný ve své podnikatelské činnosti pokračoval a mohl se tak v co největší míře podílet na výchově a výživě dětí. Vzhledem k tomu, že se žalovaný s dětmi stýká a má zájem se s nimi stýkat v širší míře i do budoucna, budou mít v této situaci možnost nemovitost užívat i děti účastníků.

15. Soud pochopitelně zvažoval i morální stránku věci. Žalobkyni je třeba přisvědčit, že rozchod účastníků, jak byl popisován, se pro ni odehrál za velmi nepříznivých podmínek. Není pochyb o tom, že musela celou situaci nést velmi těžce, že pro ni byla způsobem i načasováním mimořádně bolestivá a zraňující. Především v jejím zájmu je ale třeba nahlížet na celou záležitost věcně, aby vypořádání spoluvlastnictví bylo vyřešeno rozumně a v zájmu obou účastníků. Po zhodnocení všech provedených důkazů soud dospěl k závěru, že přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně by bylo v rozporu s jejími zájmy, neboť by byla ekonomicky i jinak vystavena velmi těžko řešitelné situaci. Na straně žalovaného by současně vznikl zásadní ekonomický problém. Za získané prostředky by si pravděpodobně nedokázal pořídit bydlení i provozovnu a mohl by ztratit zdroj příjmů, což by v konečném důsledku dopadlo na žalobkyni i děti. Všechny uvedené úvahy proto vedly soud k závěru, že je v zájmu obou účastníků, aby nemovitosti byly přikázány žalovanému.

16. Při úvaze o výši vypořádací částky soud vyšel ze závěrů znaleckého posudku. Podle něj činí obvyklá cena nemovitostí 9 650 000 Kč. Z ní je třeba odečíst náklady na zajištění přístupu ve výši 45 000 Kč. K vypořádání tak zůstává částka 9 605 000 Kč. Žalobkyni náleží jedna polovina takto určené částky, tedy 4 802 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný bude vypořádací částku zajišťovat z úvěru, který je třeba dořešit s bankou a současně bylo tvrzeno, že má k dispozici úvěrový příslib, považoval soud s odkazem na ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. za přiměřenou lhůtu v trvání dvou měsíců, která počne běžet od právní moci rozsudku.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud rozhodl i s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/2020, když neměl důvod se od jeho závěrů odchylovat.

18. Náklady státu uložil soud účastníkům s ohledem na předmět sporu nahradit podle § 148 odst. 1 o.s.ř. rovným dílem. Jedná se o náklady spojené se znalečným, a to v částku 4 642 Kč, která představovala náhradu za znalecký posudek po spotřebování obou zaplacených záloh a dále náklady znalečného při jednání u soudu ve výši 800 Kč. Účastníci zaplatí uvedené náklady po právní moci rozhodnutí na účet zdejšího soudu č. , č. účtu, , v.s. , var. symbol