9 C 67/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o návrhu na zaplacení částky 603 790 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 74 400 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení jdoucím od 18. 8. 2025 do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce na zaplacení částky 529 390 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 603 790 Kč od 11.7.2023 do 17. 8. 2025 a na zaplacení úroku z prodlení ve výši 3,5 % z částky 529 390 Kč 18. 8. 2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře na nákladech svědečného částku 1 977 Kč.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře na nákladech svědečného částku 847 Kč.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně požadovala na žalované zaplacení částky 603 790 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od 11. 7. 2023 do zaplacení. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 27. 2. 2023 uzavřena smlouva o spolupráci na projektu Inteligentní model rozvodné skříně, jejímž předmětem bylo zpracování výstupu laboratorní zpráva – inteligentní model rozvodné skříně. Nedílnou součástí smlouvy byla žalobkyní zpracovaná nabídka poskytnutí služby ze dne 25. 11. 2022. Realizace se zaměřila na zpracování inteligentního modelu rozvaděče, který se na základě parametrů sám nakonfiguruje a zcela automaticky vytvoří požadovanou výkresovou dokumentaci. Rozpočet za stanovený výstup – laboratorní zprávu byl stanoven na částku 499 000 Kč bez DPH. Laboratorní zpráva byla žalované předána dne 10. 7. 2023, následně byla dne 26. 6. 2023 vystavena faktura č. , hodnota, se splatností dne 10. 7. 2023 na celkovou částku 603 790 Kč včetně DPH. Žalobkyně tedy svým povinnostem dostála a laboratorní zprávu žalované předala. Ta však bez relevantních důvodů odmítla podepsat předávací protokol a uhradit fakturu. Jednání o věcných podmínkách spolupráce se žalovanou probíhala za stranu žalobkyně za účasti rektora docenta , jméno FO, a , jméno FO, . Na žalovanou tvrzeném rozšíření se strany nedohodly, ostatně požadavek na automatizaci nemohl být sjednán již s ohledem na běžnou cenu, která by musela představovat zhruba milion a půl. Žalobkyně následně zaslala žalované výzvu k úhradě ze dne 14. 9. 2023, v ní ji znovu vyzvala k úhradě dlužné částky za dodání laboratorní zprávy. Na to reagovala žalovaná, že předmět smlouvy jí nebyl dosud dodán. Argumentovala tvrzením, že mělo dojít ke zpracování inteligentního modelu rozvodné skříně, který se na základě parametrů sám nakonfiguruje a zcela automaticky vytvoří požadovanou výkresovou dokumentaci. Uvedla, že jí nebyl zpřístupněn software, který by potvrdil závěr uvedený v laboratorní zprávě, že předmětný model se sám nakonfiguruje. To však dle žalobkyně nebylo předmětem smlouvy, proto znovu reagovala výzvou k úhradě ze dne 26. 10. 2023 a následně žalobou. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, že svou povinnost splnila, dílo zhotovila a předala žalované spolu s předávacím protokolem a fakturou. Ze strany žalované však k úhradě dosud nedošlo.

2. Ve včas podaném odporu proti platebnímu rozkazu (čl. 35) namítala žalovaná, že předmětem plnění byl od počátku celkový projekt inteligentního modelu rozvodné skříně. Pokud žalobkyně dodala pouze laboratorní zprávu, ta je sama fakticky nevyužitelná. Předmětem zakázky byla realizace myšlenky , jméno FO, , která měla zjednodušit a zlevnit činnost žalované. Žalovaná je specializovaná společnost dodávající fotovoltaické elektrárny a tepelná čerpadla, s pořízením takového vybavení je pravidelně spojena potřeba výměny rozvodné skříně, její rozšíření. Účelem návrhu bylo připravit zjednodušení a zkrácení celého výrobního procesu. Měla tedy zájem, aby v ideálním případě byl i sám klient schopen zadat podstatné informace, které by vedly k vyhotovení projektu pro následnou výrobu rozvodné skříně. Žalobkyně však pravděpodobně vyhotovila pouze laboratorní zprávu v rozsahu 14 stran, kterou žalovaná nikdy řádně nepřevzala a která pro ni nemá význam. Neměla možnost si model rozvodné skříně vyzkoušet. Žalovaná odkazovala na podnikatelský záměr, v němž je popsáno, jaké požadavky má inteligentní model rozvodné skříně splňovat. Požadovala předání díla v plném rozsahu, tedy počítač, software, webové rozhraní a laboratorní zprávu, které v součtu mají hodnotu 603 790 Kč. Tvrdila, že žalobkyně věděla, co od ní žalovaná očekává, vyplývá to ostatně ze vzájemné korespondence. Faktické plnění však hodlala žalobkyně dodat až poté, co dostane zaplacenou cenu díla. Žalovaná opakovaně namítala, že text smlouvy o dílo neobsahuje to, co bylo skutečně ujednáno, a její písemné vyhotovení tak neodpovídá dohodě stran. Ve stejném duchu podrobněji vyjádřila svůj postoj v podání ze dne 26. 8. 2025 (č.l. 182), v němž navíc doplnila, že fakturu žalobkyně nikdy nezahrnula do svého účetnictví a neuplatnila z ní DPH, a v podání ze dne 25. 9. 2025 (č.l. 215), v němž se podrobně vyjádřila k provedeným svědeckým výpovědím. Tvrzení žalobkyně při jednání dne 25. 3. 2025 o tom, že předmětem smlouvy bylo poskytnout výpočtovou matici, označila žalovaná za zcela nové a tvrzení, že tuto matici obdržela, za nepravdivé. Opakovala, že dostala e-mailem výlučně laboratorní zprávu, navíc pozdě.

3. K námitkám žalované žalobkyně v podání ze dne 3. 6. 2024 (č.l. 40) odmítla, že by předmětem plnění měl být dostatečně vybavený notebook, počítačový program a fungující webové rozhraní. Stejně odmítla i tvrzení, že by obsahem dohody měla být nějaká další ujednání nad rámec toho, co je uvedeno v písemné smlouvě. Ta přitom podléhá povinnému zveřejnění v registru smluv a je třeba z ní vycházet. Zdůraznila, že žalovaná nerozporuje existenci uzavřené smlouvy, nýbrž to, co by mělo být obsahem plnění ze strany žalobkyně. Současně poukázala na to, že žalovaná ke svým tvrzením nepřikládá žádné důkazy. Laboratorní zprávu žalovaná nepochybně měla k dispozici, pokud nepodepsala předávací protokolu, neznamená, že ji neobdržela. Žalobkyně opakovaně zdůrazňovala, že předmětem plnění bylo výhradně zpracování a dodání laboratorní zprávy, která byla zpracována v souladu se smlouvou a byla žalované předána. Zpráva obsahuje všechny technické specifikace, analýzy a výsledky potřebné pro realizaci inteligentního modelu rozvodné skříně. Teprve při jednání dne 25. 3. 2025, které následovalo po pokusu o smírné vyřízení věci, zástupce žalobkyně doplnila žalobní tvrzení tak, že předmětem smlouvy bylo poskytnout určitou výpočtovou matici, která měla ušetřit práci při výrobě rozvodných skříní, byla určena do programu CAD a měla být schopná vytvořit návrh podle vložených parametrů. Tuto matici na CD disku založila při jednání do spisu jako důkaz. Současně uvedla, že bez příslušného programu není obsah disku v běžném počítači čitelný, že je potřeba, aby byl implementován. Tvrdila, že disk obsahuje výstup, který byl objednán, a za fakt, že jej žalovaná nedokáže využít, neodpovídá. Požadavek, aby bylo dodáno webové rozhraní, na němž by si mohli navrhovat rozměry skříní přímo finální zákazníci, nebyl předmětem zakázky. Rovněž ve vyjádření ze dne 14. května 2025 (č.l. 168) žalobkyně opakovala, že požadavky žalované neodpovídají realitě. Pokud žalovaná důkazně odkazuje na své zaměstnance , jméno FO, a , jméno FO, , kteří se spolu o zakázce bavili, nejedná se o diskusi, která by směrem k žalobci měla relevanci. Fungování modelu bylo žalované s předstihem před vystavením faktury prezentováno v rámci videokonference, žalovaná však plnění odmítla bez dodání webu převzít. Dodání dat k modelu nepožadovala, neboť uváděla, že nemá software a počítač, a tyto komponenty začala požadovat po žalobkyni. V době, kdy bylo třeba dokončit administraci pro čerpání dotace, žalovaná nekomunikovala. Žalobkyně zdůraznila, že v případě, že by neměla nárok na plnění ze smlouvy, vzniká jí nepochybně nárok na náhradu škody, která jí při práci na díle vznikla.

4. Soud provedl poměrně rozsáhlé dokazování, které vzhledem k nejasnostem týkajícím se ujednání o předmětu díla zaměřil na průběh a výsledek kontraktačního procesu. Vzhledem k tomu, že za žalobkyni podepsal smlouvu tehdejší rektor , jméno FO, a za stranu žalované jednatelka , jméno FO, , zjišťoval okolnosti uzavření smlouvy nejprve z jejich výpovědí. , jméno FO, jako účastník řízení uvedl, že koncem roku 2022 jej oslovil kolega , jméno FO, s projektem, který z hlediska rozsahu a věcné podstaty dával smysl a byl účelný. Současně věděl, že pro realizaci takového projektu byl na Ministerstvu průmyslu a obchodu vypsán dotační titul. S realizací tedy souhlasil a byl sestaven tým, který řešil administrativu. , jméno FO, měl u žalobce nějaké dohody o provedení činnosti v jiných věcech, bral ho tedy jako zástupce žalované. Obdobných záležitostí řeší řadu, proto se o věc dál podrobně nezajímal a teprve v červnu zjistil, že je nějaký problém v komunikaci. On sám měl věc zafixovanou tak, že vznikne parametrizovaný model, který ušetří čas tím, že někdo zadá pár vstupních dat, konkrétně výšku, šířku, hloubku plus něco dalšího, a získá výkres. S jednatelkou žalované nikdy osobně nejednal, použil standardní smlouvu běžně využívanou u obdobných voucherů. Výstupem měl být software v Inventoru, který po zadání základních údajů vytvoří výrobní dokumentaci. Zjištění, že tímto programem žalovaná nedisponuje, bylo pro něj překvapivé, neboť je předpokladem pro využití modelu. Pokud by byl informován, že žalovaná požaduje vytvoření webového rozhraní, nikdy by s takovým projektem nesouhlasil, protože by to nedávalo ekonomicky smysl. Vytvoření webového rozhraní má ve firemním prostředí obvyklou cenu přibližně milion a půl. Připustil, že ho nikdy nenapadlo zjišťovat, jak je firma informovaná a jakým technickým vybavením disponuje. Následně se však opakovaně snažil celou záležitost se žalovanou řešit, opakovaně ji oslovoval k jednání, což bylo marné. Parametrický model naprogramoval kolega , jméno FO, , role , jméno FO, spočívala v jeho ověřování. Sám se řešení situace zúčastnil teprve v době, kdy se kolega , jméno FO, nedokázal se zástupci firmy domluvit a v červenci jej oslovil s tím, že žalovaná požaduje software. Vzhledem k tomu, že při uzavírání smlouvy jednal výlučně s panem , jméno FO, a s nikým ze žalované v kontaktu nebyl, nedokázal se vyjádřit ani k tomu, co a kdy vlastně žalovaná obdržela. Potvrdil, že laboratorní zpráva, předávací protokol a faktura byly dne 4. července 2023 zaslány panu , jméno FO, , který je potom zřejmě předal žalované. Předpokládal, že i výstup v podobě výpočtové matice získala žalovaná od pana , jméno FO, nebo někoho z jeho týmu. Vzhledem ke komunikaci v létě 2023 byl přesvědčen, že žalovaná musela parametrický model obdržet, jinak by přece vyžadovala jeho předání a nenamítala by, co všechno nedostala. Potvrdil, že se zúčastnil jedné videokonference v Teamsech. Jednání se dále zúčastnil kolega , jméno FO, , jednatelka žalované a pan , jméno FO, a bylo poněkud vyhrocené. Řešila se otázka případného softwaru, tehdy byl přístupný tomu, že by poskytli na nějakou dobu alespoň zkušební licenci. Z jednání vyplynul seznam úkolů, který byl obsažen v jednom z předložených e-mailů.

5. Jednatelka žalované , jméno FO, vypověděla, že administrativně komunikovala s nějakým oddělením vysoké školy, ohledně technické stránky však všechno dojednával pan , jméno FO, s panem , jméno FO, . Podstatou zadání byla skutečnost, že žalovaná v rámci své podnikatelské činnosti dodává rozvodné skříně, tedy obaly na rozvaděče, které mají různé rozměry a různé výstupy. Předpokládala, že získá webové rozhraní, v němž si klienti podle svých preferencí určí požadavky, které potom program zpracuje a vytvoří projekt na výrobu vnější skříně. Smlouvu skutečně podepisovala ona jako jednatelka firmy. Koncem června 2023 oslovila pana , jméno FO, s dotazem, kdy bude projekt zhotoven. Následně obdržela fotografie, potom přišel e-mail, v němž byl předávací protokol, laboratorní zpráva a faktura. Samotná laboratorní zpráva nepochybně nebyla výstupem, který by mohla žalovaná, jakkoliv použít. V červenci potom proběhl nějaký videohovor přes Teams, v němž bylo předvedeno, jak model funguje. Popírala, že by dostala jakýkoliv nosič, například flashku nebo CD disk. K prezentaci došlo pouze při zmíněném videohovoru. Když uzavírala smlouvu se žalobcem, předpokládala, že obdrží počítač, v němž bude program nainstalovaný. , jméno FO, jí řekl, že peněz z dotace je dost, že dostane počítač se softwarem, na něm bude nasazený inteligentní model rozvodné skříně a proběhne zaučení tak, že administrativní pracovnice bude schopna vygenerovat objednávky pro klienty. Připustila, že text smlouvy neobsahuje celý obsah ujednání, což zpětně považovala za chybu. Potvrdila, že licenci k programu CAD Invertor neměli, ani nevěděli, že by ji potřebovali. Podmínky smlouvy dojednával pan , jméno FO, s panem , jméno FO, , který byl do konce roku 2022 zaměstnancem žalované, v roce 2023 už nikoli. V létě 2023 zjistila, že žalobkyně nemíní dodat to, co požadovali, a proto odmítla zaplatit fakturu. Obávala se, že v případě potřeby neprokáže využitelnosti dotace.

6. Z výpovědi statutárních zástupců účastnic tedy vyplynulo, že jednání směřující k uzavření smlouvy probíhala prostřednictvím bývalého zaměstnance žalované , jméno FO, , který věc na počátku řešil s technikem , jméno FO, . Pro rozhodnutí byly proto podstatné jejich výpovědi. Svědek , jméno FO, , mimo jiné zaměstnanec žalované, uvedl, že v roce 2022 se zvýšila poptávka po dodávce rozvodných skříní. Ty často nebyly typizované, proto společnost potřebovala rychle a efektivně vyrábět na zakázku skříně, které by odpovídaly konkrétním potřebám zákazníka. Uvažoval tedy o řešení, při němž by byly do počítače vloženy požadované parametry a program by dodal projektovou dokumentaci pro výrobu krytu rozvaděče. O svém nápadu hovořil s tehdejším zaměstnancem společnosti , jméno FO, , jemuž sdělil, že je třeba vytvořit program, který bude mít webové prostředí a vytvoří data použitelná přímo ve výrově. , jméno FO, nabídl, že má kontakt na žalobkyni a může celou věc zprostředkovat. Sdělil mu proto své představy a požadavky a pan , jméno FO, následně jednal s vysokou školou. Právě on opakovaně ujišťoval žalovanou, že předmětem dodávky bude komplexní řešení, tedy hardware, software a webové rozhraní, protože z té dotace na to zbude spousta peněz. Svědek sám jednal vždy s panem , jméno FO, , se žalobkyní nejednal vůbec. Poté, co pan , jméno FO, ukončil u žalované pracovní poměr, jednal s ní z pozice žalobkyně. K předání došlo e-mailem asi 14 dnů po termínu, žádný nosič přiložen nebyl. Výstupem, který obdrželi, byla pouze laboratorní zpráva. Následně proběhl jeden videohovor s panem , jméno FO, a , jméno FO, , kteří ukázali video na YouTube, kde se točil nějaký model. Dokázal vytvořit pouze dva typy beden a u nich měnit rozměry. On sám očekával inteligentní model, tedy to, co je schopné vytvářet různé obaly rozvaděče tak, aby vyhověly jednotlivým zákazníkům. Model, který dokáže vytvořit pouze dva typy skříněk, nepovažoval za inteligentní ve smyslu předchozí dohody. Současně trval na tom, že měli dostat celé řešení přímo ve funkčním počítači, který měl být součástí díla. Jednatelka odmítla převzít dílo, neboť v podstatě nedostali nic z toho, co bylo dohodnuto.

7. Svědek , jméno FO, potvrdil, že do konce roku 2022 pracoval jako zaměstnanec žalované, od roku 2023 přestoupil do jiné firmy. K žalobkyni má dlouhodobě blízký vztah, pokud je třeba, spolupracuje s ní nyní jako firma. V době přípravy smlouvy byl zaměstnancem SMT - energy. Skutečně panu , jméno FO, nabídl konstrukční řešení jeho nápadu ve spolupráci se žalobkyní. Domluvil projekt, který potom začali realizovat. Podmínky smlouvy komunikoval s rektorem , jméno FO, . Škola s ním jednala jako s technikem, který jí tlumočil požadavky žalované a přes jeho e-mail přecházely všechny informace. Podstatou bylo, že rozvaděče v některých případech byly nevyhovující pro další připojení, stávající rozvaděč bylo třeba vybourat a upravit, což bylo časově velmi náročné. , jméno FO, přišel s myšlenkou, že by se do stávajícího otvoru udělala na zakázku nová vložka. Změřili by šířku, výšku a hloubku rozvaděče, tyto tři rozměry by zadali do inteligentního modelu a ten by vytvořil projekt zakázkového rozvinu, který by se předal firmě k výrobě. Takový program by odpovídal potřebám žalované zhruba z 98 %. Inteligenci spatřoval svědek v tom, že se vždy zadají rozměry rozvaděče, program nasimuluje výrobek. Žalovaná měla tedy od školy dostat software, který zadá konstrukční firmě, ta si doplní rozměry a dojde k výrobě nové rozvaděčové skříně. Připustil, že pana , jméno FO, informoval o možnosti propojit software s webovou stránkou, aby se zadání mohlo dělat přes webové rozhraní. To ale bylo až po zahájení výroby, protože tuto možnost zmínil konstruktér při práci na modelu. Svědek předpokládal, že firma program nikdy nevyzkoušela, protože v té době ustala komunikace. On sám v době, kdy byly modely odvzorkované, posílal nějaké výstupy panu , jméno FO, , kterému se to líbilo. Svědek potvrdil, že firma nebyla schopná model využít, neboť nedisponovala potřebným vybavením. On sám měl k dispozici starší licenci k programu Autodesk Inventor 2014 a při své práci pro žalovanou program využíval. Když odešel, žalovaná potřebnou licenci neměla. Žalobkyně nabídla při jednání o plnění zkušební verzi na omezenou dobu a zaškolení osoby, která by ji dokázala obsluhovat. Navrhovali, že žalovaná dostane ten inteligentní model, který bude moci používat, a škola je schopna zajistit omezenou verzi programu. To ale bylo v době, kdy on již ve firmě skončil a panu , jméno FO, říkal, že nebude možné využívat jeho počítač. Jak došlo k předání samotného díla, svědek nevěděl, předpokládal, že to šlo nějakou úschovnou nebo na flešce přes rektora , jméno FO, . Zdůraznil, že neměl žádné pověření, jen přes něj přecházely informace, které byly nutné pro projekt a dotační titul. Potvrdil, že výstupem měl být software, který se dá použít pouze na specializovaných programech Autodesk Inventor. Na konci období proběhla za přítomnosti pana , jméno FO, , paní , jméno FO, a možná i pan , jméno FO, jedna telekonference, kde prezentovali graficky na počítači, jak celá záležitost funguje. E-mailem také dával k úvaze, kdo co má dále zařídit. K dotazu, zda měl existovat notebook, na kterém by program fungoval uvedl, odpovídal neurčitě v tom smyslu, že notebooků bylo ve firmě hodně, že si myslí, že na začátku nic takového dohodnuto nebylo, protože pan , jméno FO, počítal s tím, že on jako zaměstnanec potřebným softwarem disponuje a může ho použít.

8. Svědek , jméno FO, , který program vytvořil, popsal, že jej kontaktoval svědek , jméno FO, . Sdělil mu, že by potřeboval vyřešit problém inteligentního modelu rozvaděče a seznámil ho ústní formou se zadáním. S nikým dalším svědek , jméno FO, o zadání nejednal. Mělo jít o model v 3D rozhraní, který by šel pružně měnit a těm, kdo jej používají, by to ušetřilo čas strávený při výrobě. Inteligenci spatřoval v pružnosti parametrického modelu, kterou na svém notebooku při jednání předvedl. V hmotné podobě předával 3D model jako soubor dat, k jejichž uplatnění je nezbytný program Autodesk Inventor, tedy software, ve kterém byl model naprogramován. Program prezentoval panu , jméno FO, , nikomu dalšímu. Soubory poslal na adresu svědka , jméno FO, , dál se ve věci neangažoval, videokonferenci přítomen nebyl. Potvrdil, že se bavili o myšlence, že by práce s modelem probíhala online přes webové rozhraní, sdělil však panu , jméno FO, , že to vyhotovit neumí. Jinak je model pochopitelně otevřený, dá se na něm ještě dále pracovat. Pokud by bylo třeba rozpracovat model tak, že kabely povedou různými výstupy, bylo by možné ho nějakým způsobem předdefinovat.

9. Z Inovačního voucheru – Výzva IV Ministerstva průmyslu a obchodu na poskytnutí služby ze dne 25. 11. 2022 vypracované v programu Inovační vouchery pro žadatele SMT – energy s.r.o. a poskytovatele služby , adresa, škola technická a ekonomická v , Jméno žalobkyně, vyplývá nabídka služby s názvem Laboratorní zpráva – inteligentní model rozvodné skříně (č.l. 20). Realizace projektu se má zaměřit na následující aktivity: zpracování inteligentního modelu rozvaděče, který se na základě parametrů sám nakonfiguruje a zcela automaticky vytvoří požadovanou výkresovou dokumentaci. Rozpočet za stanovený výstup – laboratorní zprávu (v kolonce rozpočet zřejmě omylem specifikované jako návrh akumulátorového elektronického napájecího zdroje pro pokročilou senzoriku) byl stanoven ve výši 499 000 Kč bez DPH. Předpokládaný časový harmonogram byl určen od 1. 12. 2022 do června 2023. Na základě této nabídky byla dne 27. 2. 2023 uzavřena smlouva o spolupráci na projektu inteligentní model rozvodné skříně pod registračním č. , Anonymizováno, (č.l. 19). Předmětem smlouvy je závazek žalobce zpracovat pro žalovanou laboratorní zprávu – inteligentní model rozvodné skříně dle rozpočtu v nabídce poskytnutí služby, která je nedílnou součástí smlouvy. Předpokladem pro získání dotace byl podle shodného vyjádření stran podnikatelský záměr ze dne 20. 11. 2022 (č.l. 141). K předmětu poskytnutí služby v něm popisuje žalovaná, že ,,současné změny v legislativě vedou k nutnosti změn rozměrů a dalších parametrů rozvodných skříní. Konstrukce přitom musí být realizovány s ohledem na specifika konkrétního zákazníka. Tvorba modelu pro následnou výrobu je časově i finančně relativně náročná. Moderní softwary přitom umožňují vytvořit inteligentní modely, které se na základě parametrů samy nakonfigurují a vytvoří požadovanou výkresovou dokumentaci zcela automaticky…. Postup vytvoření modelu i získané výsledky budou shrnuty v laboratorní zprávě…. Tím se značně ušetří čas konstruktérů a umožní se rychlá realizace zakázky….Hlavními výstupy budou laboratorní zpráva – inteligentní model rozvodné skříně.“ Z rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu čj. , Anonymizováno, je zřejmé, že žádosti o poskytnutí dotace na popsaný projekt bylo vyhověno. Dle nepodepsaného předávacího protokolu (č.l. 143) výstupem je laboratorní zpráva - inteligentní model rozvodné skříně.

10. Výzvou k úhradě ze dne 14. 9. 2023 (č.l. 16) bylo prokázáno, že žalobkyně žádala žalovanou o zaplacení neuhrazené faktury. Uvedla, že předmětem smlouvy bylo dodání laboratorní zprávy – inteligentní model rozvodné skříně, že zpráva byla již žalované dodána a v návaznosti na to byla vystavena faktura. Žalovaná v odpovědi ze dne 19. 9. 2023 (č.l. 17) namítala, že žalobce měl zpracovat inteligentní model skříně, který se na základě parametrů sám nakonfiguruje a zcela automaticky vytvoří požadovanou výkresovou dokumentaci. Jediné, co žalovaná obdržela, bylo tvrzení, že předmětný model funguje. Nebyl zpřístupněn software, výsledek modelu ani vzorek vyrobený na základě tohoto modelu. Laboratorní zprávu považovala za nedostatečnou, neúplnou a pro žalovanou za bezcennou. Uvedla, že pokud nebude zpřístupněn a vyzkoušen software, který je fakticky předmětem celé transakce, nemohlo dojít k plnění. Na to reagovala žalobkyně odpovědí dne 26. 10. 2023 (č.l. 21), v níž znovu poukázala na to, že předmětem smlouvy bylo dodání laboratorní zprávy, kterou žalovaná obdržela. Současně nabídla demonstrovat funkčnost modelů na zařízení školy.

11. Z korespondence zúčastněných (č.l. 47-51, 119-129), jíž byl proveden důkaz, je zřejmé, že na počátku stál zájem o vytvoření inovačního voucheru.Korespondence před uzavřením smlouvy:- dne 28. 9. 2022 odeslal Ing. , jméno FO, dotačnímu specialistovi , jméno FO, požadavek na vytvoření inovačního voucheru, kde je v zásadě opsán text z podnikatelského záměru. Uvádí se tam, že ,,moderní softwary umožňují vytvořit inteligentní modely, které se na základě parametrů samy nakonfigurují a vytvoří požadovanou výkresovou dokumentaci zcela automaticky. Firma bude tento model užívat pro své zákazníky v závislosti na vstupních parametrech“.- dne 3. 10. 2022 sdělil , jméno FO, , Anonymizováno, , jméno FO, , že voucher bude pro žalobce- dne 12. 12. 2025 proběhla další komunikace mezi jednatelkou žalované, , jméno FO, , Anonymizováno, , dotačním specialistou Ing. , jméno FO, . Řešila se aktualizovaná verze podnikatelského záměru, administrativní záležitosti.Další korespondence proběhla v létě 2023 v souvislosti s dokončením díla:- dne 4. července 2023 zaslal , jméno FO, a dalším zúčastněným osobám ze strany žalobce e-mail, dle kterého po telefonické konzultaci zasílá finální verzi výstupu projektu, předávací protokol a fakturu. E-mail zjevně přeposlal , jméno FO, jednatelce žalované , jméno FO, dne 10. 7. 2023.- dne 12. 7. 2025 reagovala jednatelka žalované požadavkem na odsouhlasení myšlenkové mapy. Zdůrazňovala, že stěžejní je webové rozhraní a potřeba minimalizovat lidskou sílu v procesu. Uváděla, že s panem , jméno FO, je domluvena na předání a implementaci někdy v průběhu srpna. Z myšlenkové mapy vyplývá, že předpokládala, že obdrží software s inteligentním modelem, který umožní, aby do celého procesu vstupovali klienti, dále budou data dodána do výroby- dne 12. 7. 2023 na tento požadavek reagoval rektor , jméno FO, e-mailem, v němž zdůrazňuje, že došlo k zádrhelu v komunikaci, který může vést k mírně odlišným představám. Nemohli však čekat na podklady a odsouvat termín, realizovali tedy projekt podle dostupných informací dle zadání. Nabízí podporu prostřednictvím kolegy , jméno FO, .- Dne 13. 7. 2023 odpověděla jednatelka žalované, že zadání bylo panu , jméno FO, známé od počátku, není tedy ochotna platit za věc, kterou nemá a nikdo ji neimplementoval.- dne 25. 7. 2025 zaslal , jméno FO, tzv. dohodnutý postup pro nasazení inteligentního modelu rozvaděče obsahující úkoly pro obě strany sporu.- dne 7. srpna 2025 stejný e-mail spolu s požadavkem na proplacení faktrury zaslal , jméno FO, jednatelce žalované , jméno FO, .Z důkazů předložených žalobkyní bylo zjištěno, že na práce spojené s projektem vynaložila celkem částku 106 284 Kč. Konkrétně z faktury číslo , hodnota, ze dne 15. 9. 2023 plyne, že za zpracování projektové žádosti bylo společností , právnická osoba, . účtováno 12 100 Kč, z faktury číslo , hodnota, ze dne 17. 2. 2025, že za konzultační služby k projektu bylo účtováno 24 200 Kč. Ze mzdových listů je zřejmé, že , jméno FO, Tůmovci byla poskytnuta odměna ve výši 30 000 Kč a , jméno FO, částka 39 984 Kč.

12. Po provedeném dokazování soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, jak mu ukládá ustanovení § 132 o.s.ř. Obě strany shodně potvrdily, že měly v úmyslu uzavřít smlouvu o dílo. Vzhledem k obsahu námitek žalované byla předmětem dokazování otázka, zda byl sjednán předmět díla a co bylo jeho obsahem. Samotný text smlouvy je natolik stručný, že z něj nelze bez dalšího zjistit, co konkrétně mělo být žalované předáno. Dle článku I.1. měla být výstupem laboratorní zpráva – inteligentní model rozvodné skříně. Obsah termínu inteligentní model není nijak rozebrán a z podaných výpovědí je zřejmé, že o něm nepanovala jednotná představa. Rovněž v nabídce poskytnutí služby, která tvoří přílohu smlouvy, je uvedeno, že řešitelský tým vytvoří laboratorní zprávu – inteligentní model rozvodné skříně, že realizace projektu se zaměří na zpracování inteligentního modelu rozvaděče, který se na základě parametrů sám nakonfiguruje a zcela automaticky vytvoří požadovanou dokumentaci. Ani z nabídky tak není zřejmé, co vlastně měl objednatel obdržet. Jasné to ostatně nebylo ani ze žalobního tvrzení a postoje žalobkyně na počátku řízení; opakovaně se hovořilo pouze o laboratorní zprávě, o tom, že byla doručena, dílo tím bylo předáno a sjednaná cena nebyla zaplacena. Námitky žalované byly odmítány s tím, že měla dostat a dostala laboratorní zprávu. Teprve při jednání dne 25. 3. 2025 založil zástupce žalobkyně do spisu soubor dat na CD disku a doplnil, že se jedná o součást díla. Z provedených důkazů a ostatně i z logiky věci je přitom zřejmé, že si žalovaná nikdy neměla v úmyslu objednat pouze laboratorní zprávu, která by jí skutečně za žádných okolností nemohla přinést užitek. I vůle žalobkyně směřovala zjevně k technickému vyřešení problému a laboratorní zpráva byla výstupem, který měl pravděpodobně sloužit především pro dotační řízení. Vzhledem k absenci bližšího ujednání v písemné podobě smlouvy bylo tedy třeba zjistit, co mělo být tím technickým řešením, jaká byla vůle smluvních stran a zda směřovala ke stejnému předmětu. Podstatné rovněž bylo, kdo o obsahu smlouvy jednal, zda se na předmětu díla dohodly osoby k takovému jednání oprávněné.

13. Soud považuje ze shodných výpovědí za prokázané, že s návrhem na spolupráci s vysokou školou přišel tehdejší zaměstnanec žalované , jméno FO, , který měl na této škole kontakty. Se souhlasem žalované kontaktoval s návrhem na spolupráci v rámci dotačního programu rektora , jméno FO, . Ten vyšel z jeho ústního sdělení a s ohledem na vypsaný dotační titul s návrhem souhlasil a smlouvu podepsal. Ze strany žalované o obsahu smlouvy nejednala ani jednatelka ani jiná pověřená osoba. Se žalobkyní lze pochopitelně souhlasit v tom, že na obsah smlouvy nelze usuzovat z rozhovoru dvou zaměstnanců žalované. Nicméně ze všech provedených výpovědí shodně plyne, že o předmětu díla spolu hovořili skutečně pouze zaměstnanci žalované , jméno FO, a , Anonymizováno, (který navíc v době podpisu smlouvy nebyl již zaměstnancem žalované a nebyl ani v pracovním poměru k žalobkyni). Následně jednal svědek , jméno FO, s , jméno FO, bez přítomnosti zástupce žalobkyně. Z níže rozebraných výsledků dokazování plyne, že obsah těchto rozhovorů nebyl totožný. K podpisu smlouvy došlo, aniž kompetentní osoby smluvních stran jednaly o předmětu díla. Následně to byl opět svědek , Anonymizováno, , kdo ústně zadal práci svědku , Anonymizováno, . Ten mimo jiné uvedl, že na počátku práce na programu (tedy po uzavření smlouvy) proběhl rozhovor o tom, že by vytvořený soubor mohl být užíván prostřednictvím webového rozhraní. Z toho je zřejmé, že o takovém zadání svědek , jméno FO, uvažoval a pravděpodobně ho považoval původně za možný výstup díla. Jeho tvrzení, že se o takové možnosti dozvěděl až později při práci na programu, je nevěrohodné. Svědek , jméno FO, výslovně uvedl, že se ho na tuto možnost ptal svědek Leigteb a on mu sdělil, že to neumí. Pokud takový program nedokázal vytvořit, nebyl důvod, aby takovou možnost nabízel.

14. Podle shodných a konzistentních výpovědí jednatelky žalované a svědka , jméno FO, jejich vůle směřovala k tomu, že žalovaná obdrží počítačový program, který bude schopen vytvářet projektovou dokumentaci pro výrobu rozvodných skříní podle individuálního zadání a který bude bez dalšího možné používat jí zamýšleným způsobem. Žalovaná vycházela z přesvědčení, že od žalobkyně obdrží vše potřebné, očekávala počítačový hardware, software a program s napojením na webové rozhraní. Tvrdila, že měla získat počítač, v němž bude nainstalováno vše potřebné pro další využití. Svědek , jméno FO, ji měl informovat, že peněz z dotace je na všechno dost. Žalobkyně sice představu o takovém rozsahu plnění označila za nereálnou, z vyčíslení nákladů, které byly z její strany do projektu vloženy (byť uvádí, že nekalkuluje blíže nespecifikované interní náklady na vlastní kmenové zaměstnance) je však zřejmé, že představovaly pouhou šestinu částky, která měla být celkem za projekt zaplacena. Z tohoto pohledu není zcela nereálná úvaha, že prostředky mohly stačit i na další plnění. Při úvaze o vůli žalované navíc není úplně podstatné, zda mohla reálně očekávat, že za dohodnutou částku dostane počítačový software s napojením na webové rozhraní, případně jiná plnění. Podstatné je, že její vůle k takové dohodě dle všech provedených důkazů směřovala a žalovaná se takového plnění po celou dobu domáhala. Hned po doručení e-mailu s laboratorní zprávou poukázala na to, že plnění není kompletní, že je pro ni stěžejní webové rozhraní, že je dohodnutá implementace ve firmě v průběhu srpna. Na to reagoval , jméno FO, odkazem na ,,vzájemně odsouhlasený projekt“, připustil však zádrhel v komunikaci a nabídl pomoc , jméno FO, . Konkrétní postoj žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistit nelze, protože rektor , jméno FO, s jednatelkou žalované v průběhu kontraktačního procesu vůbec nejednal. Spolehl se na obecné informace, které mu zprostředkoval svědek , jméno FO, , přes něhož ,,přetékaly informace“, který však v době uzavření smlouvy nebyl zaměstnancem žalobkyně ani žalované. Smlouvu tedy podepsaly k tomu kompetentní osoby, z jejího textu ale obsah ujednání dovodit nelze. Žalobkyně vycházela z obecné představy, že úkol spočívá v tom, co jí sdělil svědek , jméno FO, bez znalosti obsahu podnikatelského záměru a skutečné vůle žalované. Otázka, co žalobkyně očekává, nepřišla vůbec k jednání. Pro rozhodnutí je přitom zásadní, s jakým záměrem strany do jednání vstupovaly, zda jejich vůle byla shodná aspoň do té míry, že lze vůbec uvažovat o dohodě o předmětu díla. Žalovaná ihned po dodání díla namítala, že si objednala jiné plnění. V tomto kontextu neobstojí jinak logická úvaha svědka , jméno FO, , že pokud by žalovaná soubor neměla, nemohla by namítat, že dostala něco, co nechtěla. Žalovaná v této souvislosti opakovaně tvrdila, že e-mailem dostala pouze laboratorní zprávu, předávací protokol a fakturu. Následně jí bylo něco předvedeno na Teamsech, nebylo to však to, co požadovala. Podstata problému tedy spočívala v tom, že strany spolu před uzavření smlouvy vůbec nejednaly, zprostředkování nechaly pouze na svědku , jméno FO, , který informoval každou stranu poněkud jinak. Žalovanou udržoval v přesvědčení, že bude schopná využít výsledek jednání tak, jak si představovala, že dostane kompletní řešení, žalobkyni na to neupozornil. V důsledku toho došlo k podpisu smlouvy, v níž vůle každé ze stran směřovalo k podstatně jinému plnění.

15. Podle § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle § 556 odst. 1 o.z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, nebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, komu je projev určen.

16. Podle § 1725 o.z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah. Pochybnosti o obsahu právního úkonu jsou dány tehdy, pokud se strany ve výkladu rozcházejí. Soud se vždy musí pokusit o výklad, který může být gramatický, logický i systematický. Podle skutečné vůle stran může postupovat tehdy, pokud není v rozporu s jazykovým vyjádřením. Posuzování písemného znění smlouvy bylo již samo o sobě komplikované pro její stručnost až na hranici srozumitelnosti. Závěr, že má být vytvořena pouze laboratorní zpráva (jak se podává v žalobě), přitom neodpovídá úmyslu smluvních stran a odporuje i výsledkům dokazování. Výstupem tedy měl být nehmotný výsledek, který měl racionalizovat práci žalované. Tento výsledek však měl mít podle každé strany sporu zcela jiný rozsah, každá z nich měla konstantně naprosto jinou představu o tom, k jakému výsledku má smlouva směřovat.

17. Podle § 1726 o.z. považují-li strany smlouvu za uzavřenou, ač si ve skutečnosti nesjednaly náležitost, již měly ve smlouvě ujednat, hledí se na projev jejich vůle jako na uzavřenou smlouvu, lze-li, zvláště s přihlédnutím k jejich následnému chování, rozumně předpokládat, že by smlouvu uzavřely i bez ujednání této záležitosti. Pokud je zřejmé, že chybějící náležitost je pro strany natolik zásadní, že bez jejího ujednání by vznik smlouvy odmítly, smlouva nevznikne. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že žalovaná trvala po celou dobu na svých požadavcích a že plnění, které nabízela žalobkyně, bylo pro ni jiné, než požadovala a nedostatečné. Za této situace byl na místě jediný závěr, totiž že smlouva pro absenci shodného ujednání předmětu smlouvy nevznikla.

18. Žalobkyně namítala, že pokud by smlouva byla shledána neplatnou, případně pokud by soud dospěl k závěru, že nebyla uzavřena, vzniká jí nárok z titulu bezdůvodného obohacení či náhrady škody. K výzvě soudu předložil řadu důkazů, z nichž je patrné, jaké investice byly do projektu vloženy. Na úvod dalších úvah je třeba v obecné rovině připomenout, že pokud nároky mezi účastníky nelze vypořádat v rámci konkrétního právního vztahu podle příslušných ustanovení, která se na daný právní poměr vztahují, je třeba je vypořádat podle ustanovení o náhradě škody. Závazek z bezdůvodného obohacení vzniká teprve v případě, že mezi účastníky neexistuje jiný právní vztah, v jehož rámci lze poměry vypořádat. Vzhledem k závěru, že smlouva mezi účastníky nebyla uzavřena, se proto soud nejprve zabýval otázkou, zda má žalobkyně nárok na náhradu škody, která jí v souvislosti s činností na projektu vznikla. Teprve v případě negativního závěru by mohl zvažovat nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Předpokladem pro vznik práva z odpovědnosti za škodu je protiprávní jednání na straně škůdce, vznik škody, příčinná souvislost mezi shora uvedenými předpoklady a v některých případech zavinění. Zákon definuje předpoklady vzniku nároku na náhradu škody v ustanovení § 2894 a následujících občanského zákoníku. Rozlišuje porušení povinnosti zákonné a povinnosti smluvní, současně předpokládá, že každý je povinen předcházet vzniku škod. Soud na straně žalované neshledal žádné porušení povinnosti ze smlouvy (§ 2913 o.z.), navíc dospěl k závěru, že smlouva uzavřena nebyla. Neshledal ani porušení některé povinnosti výslovně stanovené zákonem (§ 2910 o.z.). Došlo však k porušení obecné preventivní povinnosti upravené v § 2900 o.z. Podle něj platí, že vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného. Žalovaná porušila preventivní povinnost tím, že její jednatelka podepsala se žalobkyní smlouvu, aniž blíže zkoumala její obsah, aniž s osobou k tomu povolanou řešila, co má na základě smlouvy získat. Jednání se navíc sama jednatelka nezúčastňovala, ani nedala svému zaměstnanci podrobné úkoly, pověření či instrukce pro to, jak má za ni jednat. Spolehla se zcela na názor svých zaměstnanců a v době podpisu smlouvy se fakticky spolehla na jednání osoby, k níž neměla vůbec žádný právní vztah. Za této situace to byla především žalovaná, která způsobila, že předmět smlouvy nebyl fakticky sjednán. Tím přivodila stav, kdy žalobkyně předpokládala, že obě strany směřují ke stejnému cíli, ačkoli tomu tak nebylo. Její jednání představuje porušení zákonné preventivní povinnosti v podobě nedbalosti ve smyslu § 2911 o.z. Škoda na straně žalobkyně je zřejmá, spočívá v nákladech vynaložených na práce spojené s projektem v celkové částce 106 284 Kč, která se skládá z nákladů na zpracování projektové žádosti ve výši 12 100 Kč, nákladů na konzultační služby k projektu ve výši 24 200 Kč a mzdových nákladů ve výši 69 984 Kč (, jméno FO, 39 984 Kč a , jméno FO, 30 000 Kč).

19. Jak je uvedeno shora, je na místě závěr, že na straně žalované skutečně došlo k porušení preventivní povinnosti a jsou splněny předpoklady pro rozhodnutí o náhradě škody. Současně však nelze pominout, že to byly obě smluvní strany, které si při uzavírání smlouvy počínaly způsobem, který vedl ke vzniku újmy. I na straně žalobkyně soud shledal nedbalostní chování v tom, že se spokojila s projednáním věci s prostředníkem, aniž od něj vyžadovala oprávnění za žalovanou jednat, případně bez projednání s osobou, která k tomu byla oprávněna a s níž si mohl a měl vyjasnit představu o tom, k čemu přesně její vůle směřuje. Představa žalobkyně, že žalovaná je povinna nahradit jí škodu, je tedy v zásadě oprávněná, nelze však pominout, že se na jejím vzniku podílela i žalobkyně. Podle § 2918 o.z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost nahradit škodu se poměrně sníží. Soud shledal větší zavinění na straně žalované, která žalobkyni oslovila, řešila si v zásadě interně svůj požadavek a spolehla se lehkovážně na to, bude komunikován v rámci jejích představ. Bylo především na ní, aby své požadavky formulovala natolik jednoznačně, že budou jasně pochopeny. Měla nechat jednat v tak podstatné záležitosti pouze osobu, která měla řádné pověření a měla svůj požadavek formulovat nezaměnitelným způsobem. I žalobkyně se ale chovala lehkovážně. Neprojevila žádnou pochybnost o tom, s kým a o čem přesně jedná. Použila svou běžnou smlouvu, která mohla v jiných případech, v nichž mezi stranami bylo o obsahu smlouvy jasno, fungovat. V poměrech posuzované věci se však jednalo o neopatrnost, která se spolupodílela na vzniku škody. Soud při úvaze o poměru spoluzpůsobení postupoval podle § 136 o.s.ř., podle něhož určí výši nároku podle své úvahy, pokud ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec. S ohledem na okolnosti, které byly shora popsány, hodnotil soud poměr účastnic na vzniku škody tak, že na straně žalobkyně to bylo 30 %, na straně žalované potom 70 %. Tomu potom odpovídá i výrok tohoto rozhodnutí. Žalobkyni bylo přiznáno právo na zaplacení částky 74 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 18. 8. 2025, tedy ode dne, kdy žalované bylo doručeno doplnění žaloby, v němž alternativně požaduje zaplacení požadované částky s odkazem na náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

20. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečně. Podle § 150 o.s.ř. nemusí soud výjimečně náhradu nákladů zcela nebo zčásti přiznat, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele. Při rozhodování o nákladech řízení soud zohlednil, jak postavení obou účastníc, tak okolnosti posuzované věci. Vzhledem k poměru úspěchu ve věci by žalobkyni náleželo přibližně 75 % nákladů řízení. Jak je uvedeno shora, při rozhodnutí o nákladech řízení je však třeba zohlednit nejen poměr úspěchu a neúspěchu, nýbrž i další okolnosti. K nim mimo jiné patří skutečnost, že soud shledal podíl žalované na vzniklé škodě významnější, než tomu bylo u žalobkyně. Současně nelze přehlédnout, že řízení bylo komplikované, byla v něm provedena celá řada úkonů, které fakticky nesměřovaly k objasnění a vyřízení věci. Teprve při jednání dne 13. 9. 2024 došlo k vyjasnění toho, co vlastně žalobkyně považovala za předmět plnění a co dosud nebylo předáno. Následovala řada podání z obou stran, z nichž některá nepřispěla k efektivnímu postupu řízení. Soud proto vzhledem ke specifickému předmětu i průběhu řízení dospěl k závěru, že je na místě aplikovat § 150 o.s.ř. a náhradu nákladů žádné ze stran nepřiznal.

21. O nákladech státu soud rozhodl podle § 148 ost. 1 o.s.ř. tak, že náklady tvořené zaplaceným svědečným rozdělil mezi účastníky podle poměru úspěchu ve věci.