19 C 287/2021

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ing. Patrika Kurze, Ph.D. a přísedících Marcely Brabcové a Stanislavy Janochové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro: náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovaná má nárok na náhradu nákladů řízení, které se ukládá k úhradě žalobkyni a to ve výši 10 000 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Tachově dne datum domáhala po žalované náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že byla u žalované zaměstnána v pracovním poměru v období od 1. 11. 2010 do 31. 3. 2011 na pozici dělnice na montáži. U žalobkyně se objevily dne 13. 12. 2010 první příznaky zdravotní nevolnosti při práci s lepidlem na pracovišti u žalované. Dne 11. 2. 2011 bylo u žalované provedeno Krajskou hygienickou stanicí příjmení kraje šetření pracovních podmínek. Dne 30. 11. 2011 byla žalobkyni uznána nemoc z povolání – profesionální kontaktní ekzém, který byl zjištěn ke dni 25. 2. 2011. Dne 15. 3. 2011 bylo žalobkyni doručeno zrušení pracovního poměru ve zkušební době ke dni 31. 3. 2011. Od 1. 4. 2011 dosud je žalobkyně v evidenci uchazečů o zaměstnání. Žalobkyně má za to, že pracovního poměr ve zkušební době byl se žalobkyni zrušen právě proto, že onemocněla nemocí, která byla později uznána za nemoc z povolání. Pokud by žalobkyně neonemocněla nemocí z povolání, lze předpokládat, že by byla i nadále u žalované zaměstnána. Žalobkyni byla pojišťovnou žalované uhrazena náhrada škody za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 11. 1. 2011 do 31. 3. 2011, účelně vynaložené náklady spojené s léčbou a bolestné. Pojišťovna žalované však žalobkyni nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve svém dopise ze dne 2. 4. 2013 neuznala s tvrzením, že k rozvázání pracovního poměru došlo ve zkušební době ze strany žalobkyně, když toto tvrzení není pravdivé. Žalobkyně uplatnila svůj nárok vůči žalované opakovaně v roce 2021, kdy žalovaná nárok odmítla, a taktéž pojišťovna žalované tento nárok odmítla, tentokráte s tvrzením, že důvodem pro ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované byly neuspokojivé pracovní výsledky, když toto nové tvrzení také není pravdivé. Žalobkyně dosahovala před zjištěním nemoci z povolání průměrného hrubého výdělku ve výši 11 774 Kč V 11/2010 žalobkyně odpracovala 159,50 hodin za plat 11 083 Kč, v 12/ 2010 odpracovala 97,50 hodin za plat 6 318 Kč, ve 4. kalendářním čtvrtletí roku 2010 tedy průměrný hodinový výdělek žalobkyně činil 67,70 Kč. Průměrný hrubý měsíční výdělek žalobkyně činil 67,70 x 38,75 x 4,348 = 11 406 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení měsíční platby ve výši rozdílu mezi částkou 8 000 Kč a částkou 11 406 Kč, tj. částky 3 406 Kč, a to za období od 1. 4. 2011 dosud. Jelikož část nároku je již promlčena, žádá žalobkyně po žalované uhrazení částky 3 406 Kč za poslední 3 roky před podáním žaloby dosud, tj. za období od srpna 2018 do července 2021 v částce 122 616 Kč a dále od srpna 2021 v částce 3 406 Kč měsíčně. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby k zaplacení svých nároků vyzývala, ovšem bez úspěchu.

2. Žalobkyně svým podáním ze dne 17. 1. 2022 vzala částečně zpět, a to v rozsahu zaplacení částky 37 466 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % od 1. 3. 2021 do zaplacení (pohledávka za období od září 2020 do července 2021, tj. za 11 měsíců á 3 406 Kč) a dále pro částku 3 406 Kč měsíčně od srpna 2021 do zaplacení. Zpětvzetí žaloby bylo vyhověno a usnesením Okresního soudu v Tachově č. j. 19 C 287/2021-124 ze dne 20. 1. 2022 bylo řízení částečně, v uvedeném rozsahu, zastaveno. Předmětem řízení zůstal nárok na zaplacení částky 85 150 Kč s příslušenstvím, který představuje pohledávku od srpna 2018 do srpna 2020, tj. 25 měsíců po 3 406 Kč.

3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 18. 10. 2021 uvedla, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to ani z části a co do základu. Žalovaná dále uvedla, že je nesporné, že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 10. 2010, na pozici dělnice na montáži. Žalobkyně se v roce 1990 vyučila prodavačkou, poté nastoupila na mateřskou, resp. rodičovskou dovolenou, a to v souvislosti s péčí o tři nezletilé děti (roky 1991, 1998, 2005). Následně pak byla před nástupem do pracovního poměru k žalované vedena jako uchazečka o zaměstnání na Úřadu práce. Poté, co dne 1. 11. 2010 nastoupila jako dělnice na montáži k žalované, vykonala u žalované toliko 38 směn. Pracovní poměr s žalobkyní byl ze strany žalované ukončen ke dni 31. 3. 2011, tedy ještě ve zkušení době, kdy důvodem ukončení pracovního poměru s žalobkyní byly neuspokojivé pracovní výsledky. Žalovaná tedy předně popírá, že by pracovní poměr byl ukončen z důvodu, že by žalobkyně jako zaměstnanec nesměla podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb či rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí. Ostatně v případě, pokud by žalobkyně nesměla dosavadní práci vykonávat, zcela jistě by požadovala po žalovaném odstupné ve výši 12 násobku, což nepožadovala. Nemoc z povolání se tedy žádným způsobem na ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované nepodílela. Nemoc z povolání byla zjištěna ke dni 25. 2. 2011, tedy ještě v době trvání pracovního poměru, nicméně hlášena byla Klinikou pracovního lékařství FN a LF anonymizováno obec až 30. listopadu 2011, tedy téměř sedm měsíců po ukončení pracovního poměru. Zjištěná nemoc z povolání – Profesionální kontaktní ekzém, nezpůsobil do současné doby, tedy ani po více než 10 letech od jeho zjištění u žalované, snížení pracovní schopnosti. Dle sdělení žalobkyně je tato od 1. 4. 2011 do současné doby vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadě práce. Je tedy zřejmé, že celá profesní kariéra žalobkyně spočívala v odpracování 38 směn u žalované. Žalobkyně uvádí, že před zjištěním nemoci z povolání žalobkyně dosahovala průměrného hrubého výdělku ve výši 11 774 Kč. Současně uvedla, že základní sazba minimální mzdy v roce 2011 činila 8 000 Kč měsíčně. Žalobkyně zcela opomíjí výdělek, kterého by v případě, že by měla snahu pracovat, dosahovala. Je tedy nutné krom výše uvedeného zohlednit i ceny práce za požadované období, tedy pro období 2018 – 2021. Dle regionální statistiky – ceny práce za období 2018 – 2021, zpracovávané pro příjmení kraj, MPSV, je průměrná hrubá měsíční mzda pro pozici prodavač v prodejnách ve výši 20.276 Kč pro rok 2018, pro rok 2019 pak ve výši 23.075 Kč a pro rok 2020 ve výši 25.030 Kč. Žalovaná opětovně uvádí, že k poklesu pracovní schopnosti u žalobkyně nedošlo. Je nepochybné, že žalobkyně nepracuje, snaží se vyzískat majetkový prospěch z jediného zaměstnavatele, u kterého několik dní pracovala, což je zcela nepřípustné. Volných pracovních míst na trhu práce, ať již na pozici dělník ve výrobě či prodavač, je dostatek. Neochota pracovat však nemůže být dána k tíži žalované. Žalovaná proto navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

4. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 14. 12. 2021 uvedla, že jí byl přiznán invalidní důchod I. stupně ke dni 11. 8. 2020 pro nepříznivý zdravotní stav spočívající zejména v polymorbiditě se střednětěžkou depresivní poruchou a generalizovanou úzkostnou poruchou. Žalobkyně má za to, že nemoc z povolání profesionální kontaktní ekzém neměl na přiznání invalidního důchodu vůbec vliv, proto jej neuváděla.

5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 22. 12. 2021 uvedla, že žalobkyně při ústním jednání konaném dne 23. 11. 2021 uvedla, že nepobírá invalidní důchod. Ostatně ani v prohlášení o příjmech doložené soudu v žádosti o bezplatné právní zastoupení není žádná zmínka o tom, že by žalobkyně měla přiznán invalidní důchod prvního stupně. Následně bylo zjištěno, že žalobkyně je invalidní I. stupně. Z doložených posudků o invaliditě je zřejmé, že žalobkyně o invalidní důchod žádala opakovaně. Uspěla až v roce 2021, kdy jí byl přiznán invalidní důchod prvního stupně, a to z důvodu pro středně těžké postižení týkající se depresivní či manické epizody středně těžké, dostatečně dlouhé remise, značně snížená úroveň sociálního fungování, výkon některých denních aktivit omezen. Z doloženého je také zřejmé, že krom psychiatrie se žalobkyně léči na gastroenterologii, dále pak na neurologii se syndromem karpálního tunelu, dále pak na ortopedii pro bolest bederní páteře, na revmatologii pro příjmení krční a bederní páteře a též jako poslední, zcela nepodstatné, je uvedeno profesionální kontaktní ekzém. Z vyjádření je zřejmé, že žalobkyně je z důvodu psychického onemocnění schopna práce na zkrácený pracovní úvazek na pracovištích s lehkou psychickou zátěží a bez nočních směn. Ostatně jak žalobkyně uvedla, pracuje pouze brigádně, o čemž v žalobě nebyla též žádná zmínka. Z potvrzení úřadu práce o nepřijetí není uvedeno, o jaké zdravotní důvody se jedná, nikde neabsolvovala vstupní lékařskou prohlídku, kde by poskytovatel pracovně lékařských služeb určil, že není k dané profesi zdravotně způsobilá a které ty zdravotní důvody to jsou. Pravděpodobně poškozená sama při přijetí hlásí, že má zdravotní potíže, nemá zřejmě snahu pracovat. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody, naopak zdravotní stav je z větší části omezen obecným chronickým onemocněním. Žalovaná trvá na zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

6. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 6. 1. 2022 uvedla, že z doloženého posudku o invaliditě je zřejmé, že žalobkyni byl přiznán invalidní důchod z důvodu duševní poruchy a poruchy chování, avšak zjištěná nemoc z povolání se týkala profesionálního kontaktního ekzému, je zřejmé, že z podmínek, které je nutné pro přiznání nároku na náhradu škody splnit, žalobkyně splnila pouze podmínku vzniku nemoci z povolání. Je nepochybné, že žalobkyně trpí množstvím zdravotních problémů. Postupem času se u žalobkyně začaly projevovat zdravotní problémy týkající se bolesti páteře, karpálních tunelů, bolesti kolene, a v roce 2020 převládlo postižení duševní, kdy právě z důvodu duševní poruchy byla žalobkyně uznána invalidní. I přesto posudkový lékař v roce 2021 uvedl, že žalobkyně je práce schopna na zkrácený pracovní úvazek na pracovištích s lehkou psychikou zátěží a bez nočních směn. Žalobkyně je však nadále vedena jako uchazečka o zaměstnání a nepracuje. Žalobkyně argumentuje stále dokola tím, že jí nikde nechtějí zaměstnat, a to z důvodu zjištěné nemoci z povolání. Nepředložila k tomu však jediný důkaz. Žalovaná uzavírá, že žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi nemocí z povolání zjištěnou v roce 2011 a snížením pracovní schopnosti žalobkyně, ke které ostatně nedošlo, což je zřejmé z doložených posudků o invaliditě. Profesionální kontaktní ekzém nemá žádný vliv na snížení pracovní schopnosti žalobkyně, resp. pokud by vliv měl, žalobkyně jej do současné době nikterak neprokázala.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 17. 1. 2022 uvedla, že co se týče nároku pro částku 85 150 Kč s příslušenstvím (pohledávka za období od srpna 2018 do srpna 2020, tj. za 25 měsíců á 3 406 Kč), žalobkyně na podané žalobě trvá. V období od srpna 2018 do srpna 2020 žádný invalidní důchod přiznaný neměla, byla schopná práce v omezeném rozsahu, tuto ale nemohla získat z důvodu nemoci z povolání, která jí vznikla na pracovišti u žalovaného. Kvůli nemoci z povolání žalobkyni Úřadem práce nebyla ani nabízena práce v provozech, kde se používá chemie a kde by potencionálně mohla nemoc z povolání žalobkyně být překážkou. Žalobkyně proto měla možnosti uplatnit se na trhu práce v důsledku této skutečnosti ztížené, byla posílána na pracovní místa potencionálně vhodná. Žalobkyně přesto nebyla přijata ve společnosti právnická osoba jako výrobce cukrovinek, kam byla doporučena dne 25. 2. 2019, kdy jí bylo při pohovoru řečeno, že se v provozu používají na ohraničení prostorů lepicí pásky, ve kterých je chemie, která by jí mohla vadit, tedy ze zdravotních důvodů. Dne 5. 6. 2018 byla žalobkyně doporučena na pracovní místo pracovník úklidu u zaměstnavatele právnická osoba, kam nebyla přijata ze zdravotních důvodů. Dne 4. 3. 2019 byla žalobkyně doporučena na pracovní místo obsluha čerpací stanice u zaměstnavatele jméno příjmení, kam nebyla přijata ze zdravotních důvodů.

8. Při ústním jednání konaném dne 23. 11. 2021 žalobkyně uvedla, že je nesporné, že u žalované pracovala. Pokud jde o důvody okamžitého zrušení, tak tyto nebyly nikde uvedeny, bylo to bez důvodu. Je nevýznamné, zda žalobkyně požadovala nárok 12 násobek či nikoliv, když v té době nebyla právně zastoupená a ani se nedomáhala třeba neplatného okamžitého zrušení, takže to jakým způsobem se zachovala, je nerozhodné. Pokud žalovaná tvrdí, že o nemoci z povolání nebylo ani jednáno v době než bylo dáno okamžité zrušení pracovního poměru, tak toto není pravdou, už 3. 2. 2011 i 10. 3. 2011 Krajská hygienická stanice příjmení kraje prováděla šetření na pracovišti žalované, kdy o tomto byly vyrozumíváni samozřejmě jednatelé firmy, kteří se tohoto jednání účastnili. Pokud jde o to, že žalobkyně odpracovala jen 38 směn, tak samozřejmě toto vyplývá z její rodinné situace, kdy měla děti, poté nastoupila do práce, snaha pracovat tam byla. Skutečnost, že úřad práce není schopen jí najít práci, ač chodí na pohovory, ať se snaží, tak samozřejmě pokud má v papírech, že má nemoc z povolání, tak zaměstnavatelé jí nechtějí. Žalobkyně dále uvedla, že o invalidní důchod žádala, zamítli ho, žádala během 10 let asi 4x – 5x, vždycky ho zamítli, naposled ho zamítli dva roky zpátky, před covidem. Zamítli to z důvodu, že když s tím není v kontaktu, tak žádné reakce nemá. Je na úřadu práce, práci si hledá.

9. Při ústním jednání konaném dne 23. 11. 2021 žalovaná uvedla, že uplatněný nárok neuznává ani z části ani co do základu. Co je nesporné, že žalobkyně u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 10. 2010 a to na pozici dělnice na montáži, u žalované vykonala pouze 38 směn. Její pracovní poměr byl ukončen ke dni 31. 3. 2011 a to ve zkušební době. Důvodem pro ukončení pracovního poměru s žalobkyní byly neuspokojivé pracovní výsledky. Žalovaná popírá, že by pracovní poměr byl ukončen z důvodu, že by žalobkyně jako zaměstnanec, nesměla podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb či rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek by přezkoumával, konat dosavadní práci pro nemoc z povolání. Žalobkyni byl pracovní poměr ve zkušební době ukončen z důvodu neuspokojivých pracovních výsledků. Je pravdou, že nemoc z povolání byla zpětně zjištěna ke dni 25. 2. 2011, ale v době, kdy byl pracovní poměr ukončen ve zkušební době, pak o tom vůbec nebylo ještě jednáno, a vlastně to bylo hlášeno až ze strany Kliniky pracovního lékařství FN obec až dne 30. 11. 2011, tzn. až po 7 měsících po ukončení pracovního poměru. Pokud jde o zjištěnou nemoc z povolání a to tedy profesionální kontaktní ekzém, pak ani po 10 letech od ukončení pracovního poměru ve zkušební době u žalobkyně nesnížil její pracovní schopnosti. Co se týče dosavadní profesní kariéry žalobkyně, žalovaná uvedla, že je nutné přihlédnout i k tomu, že za celý život pracovala pouze 38 směn, a to právě u ní. Co se týče žalobkyně, tak tato opomíjí snahu pracovat, protože byť má zjištěnou nemoc z povolání, pak to ale neznamená, že nemůže vůbec pracovat. Může vykonávat činnosti jako například telefonní operátor, řidič, dělník, prodavač. Žalovaná založila do soudního spisu průměrnou hrubou měsíční mzdu na pozici prodavač v prodejnách, čímž se žalobkyně vyučila, ze které je zřejmé, že mzdy, pokud by měla ochotu a snahu pracovat, by dosahovala v roce 2018 – 20 276 Kč, v roce 2019 – 23 075 Kč a v roce 2020 – 25 030 Kč. Žalovaná uvádí, že nedošlo k žádnému poklesu pracovní schopnosti u žalobkyně. Z uvedených důvodů žalovaná opět navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout.

10. Při ústním jednání konaném dne 4. 1. 2022 žalobkyně specifikovala svůj žalobní nárok ve vztahu k jeho požadované výši v návaznosti na přiznání invalidního důchodu a na základě posudkového závěru spočívající v psychiatrické diagnóze, zvažovala částečné zpětvzetí žaloby. Dále uvedla k posudku z roku 2017, že je zde patrné, že psychiatrický nález nebyl natolik zásadním omezením k výkonu práce, v roce 2017 byla konstatována depresivní postižení spíše jako lehké postižení, vzhledem k uváděním potížím a délce léčení, oproti posudku z roku 2021, kdy již byla přiznána invalidita právě z důvodu konstatovaného psychického onemocnění – ve středně těžké formě.

11. Při ústním jednání konaném dne 4. 1. 2022 žalovaná uvedla, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s odkazem na dřívější doložené posudky o invaliditě. Z posudku z roku 2017 je patrné, že žalobkyně se v letech 2016 a 2017 léčila na neurologii pro bolest páteře, dále na psychiatrii pro středně těžkou depresivní poruchu a na revmatologii pro bolest kolene. Pracovní schopnost jí byla snížena o 25 % z těchto uvedených důvodů, nikoliv pro nemoc z povolání, která nebyla zmíněna v posudku z roku 2017 a 2019.

12. Při ústním jednání konaném dne 1. 2. 2022 žalobkyně sdělila, že trvá na svém návrhu a navrhuje, aby jí byla přiznána částka 85 150 Kč s příslušenstvím.

13. Při ústním jednání konaném dne 1. 2. 2022 žalovaná sdělila, že žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi zjištěnou nemocí z povolání a právě jím tvrzenou sníženou pracovní schopností, domnívám se, že skutečně není důvod k tomu, aby byl nárok žalobkyni přiznán, je zde na místě zamítnutí žaloby. Pokud jde o náklady řízení, pak ty jsem si dovolila specifikovat dle advokátního tarifu, samozřejmě s ohledem na výši ponechávám na úvaze soudu, jaká částka bude žalované přiznána.

14. Z provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 29. 10. 2010 soud mimo jiné zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena pracovní smlouva na dobu určitou, do 31. 10. 2011, s nástupem do práce dne 1. 11. 2010, zkušební doba byla sjednaná v délce 3 měsíce.

15. Ze mzdového výměru ze dne 1. 11. 2010 soud zjistil, že žalobkyni náleží základní hodinová mzda 64 Kč hrubého.

16. Z listiny zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze dne 15. 3. 2011 soud zjistil, že žalovaná zrušila pracovní poměr se žalobkyní ve zkušební době ke dni 31. 3. 2011, a to bez udání důvodu.

17. Z výplatních lístků bylo zjištěno, že za období 11/ 2010 byla žalobkyni vyplacena mzda ve výši 9 131 Kč, za období 12/ 2010 ve výši 7 206 Kč, za období 01/ 2011 ve výši 3 846 Kč a za období 02/ 2011 nebyla žalobkyni vyplacena mzda, neboť žalobkyně za toto období čerpala nemocenské dávky.

18. Z protokolu o jednání u úřadu práce bylo zjištěno, že se žalobkyně dne 4. 4. 2011 dostavila k úřadu práce a zaevidovala se jako uchazeč o zaměstnání. Další schůzka žalobkyně u úřadu práce proběhla dne 13. 4. 2011, následující pak 26. 4. 2021 a poslední dne 28. 6. 2011.

19. Z lékařského posudku o uznání nemoci z povolání FN obec, Klinika pracovního lékařství FN a LF anonymizováno obec ze dne 30. 11. 2011 soud zjistil, že žalobkyně bylo uznáno zjištěné onemocnění jako nemoc z povolání dle Seznamu nemocí z povolání.

20. Z protokolů o šetření podmínek vzniku nemoci z povolání ze dne 11. 2. 2011 vyplývá, že bylo Krajskou hygienickou stanicí příjmení kraje provedeno šetření na pracovišti žalobkyně.

21. Z lékařských zpráv MUDr. jméno příjmení ze dne 13. 12. 2010 a 27. 12. 2010 bylo zjištěno, že žalobkyni byly ošetřeny v ambulanci MUDr. příjmení ekzematické projevy, dne 30. 3. 2011 byla žalobkyně na kontrole u MUDr. příjmení a ze zprávy vyplývá, že pacientka je již bez obtíží.

22. Ze zpráv Fakultní nemocnice obec ze dne 22. 1. 2014 a 25. 2. 2011 vyplývá, že žalobkyně byla ve FN obec na ošetření s kontaktním ekzémem.

23. Ze zprávy Krajské hygienické stanice příjmení kraje ze dne 28. 2. 2011 vyplývá, že šetřením bylo ověřeno, že žalobkyně pracovala u žalované za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání.

24. Z vyrozumívacího dopisu právnická osoba ze dne 17. 2. 2012 vyplývá, že pojišťovna poukázala žalobkyni jako plnění z pojistné události číslo ze dne 25. 2. 2011 jako náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a jako náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčbou částku celkem ve výši 15 913 Kč.

25. Z vyrozumívacího dopisu právnická osoba ze dne 25. 1. 2012 vyplývá, že pojišťovna poukázala žalobkyni jako plnění z pojistné události číslo ze dne 25. 2. 2011 jako náhradu za bolestné částku ve výši 43 200 Kč.

26. Z dopisu právnická osoba ze dne 2. 4. 2013 vyplývá, že pojišťovna sdělila žalobkyni, že nebyly splněny podmínky pro přiznání nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.

27. Z dopisu právnická osoba ze dne 1. 3. 2021 vyplývá, že pojišťovna nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobkyni nepřiznává, neboť nebyla prokázána majetková škoda v příčinné souvislosti s nemocí z povolání.

28. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 2. 2021 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, když žalobkyně uplatňovala nárok ve výši 110 988 Kč a dále do budoucna částku ve výši 3 083 Kč měsíčně.

29. Z reakce žalované na předžalobní upomínku ze dne 23. 2. 2021 vyplývá, že žalovaná nárok žalobkyně neuznává, má za to, že nejsou splněny podmínky pro přiznání nároku na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.

30. Z výtisku z webu – tisk monitoru aktuálních volných míst na pozici prodavačka a z regionální statistiky ceny práce pro roky 2018, 2019, 2020 vyplývá, že na trhu práce byly k dispozici pracovní místa pro pozici prodavačka s průměrnou hrubou měsíční mzdou ve výši 20 276 Kč za rok 2018, 23 075 Kč za rok 2019 a 25 030 Kč za rok 2020.

31. Z pozvánek Krajské hygienické stanice plzeňského kraje bylo zjištěno, že ve dnech 11. 2. 2011 a 10. 3. 2021 byla plánovaná hygienická kontrola na pracovišti žalobkyně u žalované.

32. Z potvrzení Úřadu práce, Kontaktní pracoviště obec, ze dne 15. 11. 2021 vyplývá, že žalobkyně je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od 1. 4. 2011. Podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci jí nebyla poskytována.

33. Z rozhodnutí ČSSZ ze dne 24. 3. 2021 o přiznání invalidního důchodu zpětně od 11. 8. 2020 vyplývá, že žalobkyni byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu I. stupně ve výši 4 260 Kč měsíčně.

34. Z osobního listu důchodového pojištění soud zjistil přehled doby pojištění žalobkyně u ČSSZ.

35. Ze zprávy Úřadu práce, Kontaktní pracoviště obec, ze dne 14. 12. 2021 a z doporučenek úřadu práce ze dne 4. 3. 2019, 25. 2. 2019 a 5. 6. 2018, vyplývá, že žalobkyně se ucházela o nabízená pracovní místa, avšak na tyto nebyla přijata z důvodu zdravotního omezení.

36. Z posudku o invaliditě – zjišťovací ze dne 15. 1. 2021 vyplývá, že žalobkyně je schopna práce na zkrácený pracovní úvazek na pracovištích s lehkou psychickou zátěží a bez nočních směn.

37. Z posudku o invaliditě ze dne 7. 6. 2017 vyplývá, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je zdravotní postižení – bolestivý syndrom páteře.

38. Z lékařských zpráv Fakultní nemocnice obec – Klinika pracovního lékařství ze dne 11. 1. 2011, 11. 10. 2011, 8. 10. 2012, 20. 2. 2014, 28. 2. 2017, 27. 2. 2019 a 18. 9. 2020, vyplývá, že se u žalované v prosinci 2010 objevila svědivá vyrážka na rukou a na zápěstí, svědění obličeje a krku s periorbitálním otokem. Žalobkyně byla ošetřena dermatologem. Z lékařských zpráv dále vyplývá, že se jedná o nemoc z povolání – profesionální kontaktní ekzém. Bylo bodováno bolestné. Z lékařských zpráv dále vyplývají zprávy o zdravotním stavu žalobkyně, tj. bolesti páteře, bolest pravé paže, artróza palce u rukou, trvající bolesti hlavy, v souvislosti s krční páteří migrény. Ze záznamů je patrné, že se žalobkyně léčí u psychiatra s psychickými potížemi, a to středně těžkou depresí a generalizovanou úzkostnou poruchou.

39. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně byla v pracovním poměru u žalované, pracovní poměr byl ukončen ze strany žalované, a to ve zkušební době. Dále má soud za prokázané, že žalobkyni byla uznána nemoc z povolání – profesionální kontaktní ekzém, který byl zjištěn ke dni 25. 2. 2011. Soud má za prokázané, že pojišťovna žalované vyplatila žalobkyni za uvedenou nemoc z povolání náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčbou a bolestné. Rovněž má soud za prokázané, že byl žalobkyni přiznán invalidní důchod I. stupně, který však nesouvisí s uvedenou nemocí z povolání – profesionálním kontaktním ekzémem, ale s jiným druhem onemocnění žalobkyně.

40. Podle § 271b odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, (dále jen„ z. p.“), náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

41. Podle § 271b odst. 3 z. p. náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada po dobu zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Po skončení zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání se při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity postupuje u všech poškozených podle odstavce 1.

42. S ohledem na shora uvedené nemá soud za prokázané příčinnou souvislost mezi nemocí z povolání z roku 2011 se snížením pracovních schopností žalobkyně v období od srpna 2018 až srpen 2021. Soud taktéž nemá za prokázanou příčinnou souvislost mezi zjištěnou nemocí z povolání profesním kontaktním ekzémem a snížením pracovních schopností žalobkyně. Toto vyplývá zejména z posudku o invaliditě ze dne 7. 6. 2017, kde posuzující lékař zohlednil zdravotní stav žalobkyně včetně jeho dřívějšího vývoje, a to v rovině neurologické, psychiatrické, revmatologické, ortopedické a se zohledněním zjištěné nemoci z povolání profesního kontaktního ekzému, kde dle závěru posuzujícího lékaře byl stanoven pokles pracovní schopnosti žalobkyně v rozsahu 20 % pro zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. odd. E, položka 1b) přílohy k vyhlášce číslo Sb., tj. pro bolestivý syndrom páteře, kdy míra poklesu pracovní schopnosti byla zvýšena o 5% na celkových 25% z důvodu uváděných psychických potíží. Z tohoto lékařského posouzení opět není patrné, že by zjištěná nemoc z povolání – profesní kontaktní ekzém měl relevantní vliv na pokles pracovní schopnosti žalobkyně. Ke stejnému závěru pak došel i lékař v posudku o invaliditě – zjišťovacím ze dne 22. 1. 2014, kdy závěr lékařů se v těchto dvou posudcích z roku 2014 a 2017 nezměnil. Soud si tento lékařský závěr vykládá tak, že veškerá zdravotní omezení žalobkyně, včetně profesního kontaktního ekzému, byla zkonzumována nejzávažnějším onemocněním, a to bolestivým syndromem páteře a psychickým onemocněním. V posudku ze dne 15. 1. 2021 je uvedeno, že žalobkyně je schopna práce na zkrácený pracovní úvazek na pracovištích s lehkou psychickou zátěží, bez nočních směn. Tímto posudkem byla změněna diagnóza, která je zásadní právě pro invaliditu, která byla předmětem posuzování. K bolestivému syndromu zad byla jako hlavní příčina snížené pracovní schopnosti uvedena středně těžké postižení depresivní či manické epizody, středně těžká dostatečně dlouhá remise, značně snížená úroveň sociálního fungování, omezení výkonu některých denních aktivit. Jedná se o postižení uvedené v kapitole X. položce 4c) přílohy k vyhlášce číslo Sb.

43. Soud shrnuje, že na základě důkazů, které byly provedeny a které hodnotil, nemá za prokázanou příčinnou souvislost mezi nemocí z povolání a snížením schopnosti žalobkyně k výkonu práce, kdy z posudku z roku 2021 je patrné, že žalobkyně je schopna vykonávat práci na zkrácený pracovní úvazek s lehkou psychickou zátěží a bez nočních směn. Ze všech lékařských posudků v mezidobí od roku 2011 do současnosti, kdy byla posuzována invalidita – zdravotní omezení - žalobkyně, pak vyplývá, že lékaři v předmětných zprávách posuzovali nejen psychický stav žalobkyně, respektive psychiatrické onemocnění žalobkyně, nýbrž i ostatní zdravotní omezení, a to nejen v rovině psychiatrické, ale i v gastroenterologické, neurologické, revmatologické, ortopedické a to včetně hlášené nemoci z povolání – kontaktního ekzému. V každé z těchto zpráv byly tyto jednotlivé aspekty hodnoceny a vždy v těchto případech bylo zkonzumováno ostatními efekty – omezeními - omezení v rovině pracovního lékařství – kontaktní profesní ekzém.

44. Ze shora uvedeného důvodu soud uzavírá, že nemá za prokázanou příčinnou souvislost mezi nemocí z povolání – profesním kontaktním ekzémem a omezením schopností žalobkyně v práci. Soud má za to, že žalobkyně je schopna vykonávat práci a v současné době, byť v omezeném režimu, za podstatně vyšší částku, než ta, která je předmětem měsíčního dorovnání v rámci této žaloby.

45. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařila prokázat příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a omezením žalobkyně v práci, nemá ani žalobkyně nárok na plnění od žalované v souladu s ustanoveními § 271b zákoníku práce 46. Soud proto rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 150 občanského soudního řádu, když shledal důvody hodné zvláštního zřetele k tomu, aby zčásti nepřiznal náklady řízení žalované, ačkoliv tato měla ve věci plný úspěch. V daném případě by měla žalovaná nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 120 195,04 Kč. Soud se při rozhodování o nákladech řízení zabýval sociálním a majetkovým pohledem předpokladu žalobkyně uhradit náklady žalované v plné výši. V daném případě soud přihlédl k celkovým majetkovým poměrům žalobkyně, k výši nákladů řízení žalované, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. Soud vzal v úvahu i sociální poměry a zejména zdravotní stav žalobkyně. Soud přihlédl k aktuální výši příjmu žalobkyně a též k možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro poměry žalobkyně mohlo mít zaplacení celé výše nákladů řízení. Soud při tomto rozhodování při moderaci nákladů řízení přihlédl i k osobě žalované. Po celkovém zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech žalobkyně a s přihlédnutím k poměrům žalované, dospěl soud k závěru, že v daném případě není namístě přiznat náhradu nákladů řízení zcela. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je dle lékařského posudku schopna vykonávat práci na zkrácený pracovní úvazek s lehkou psychickou zátěží a bez nočních směn, má soud za to, že je v možnostech žalobkyně uhradit žalované náklady řízení alespoň zčásti. Po zvážení všech důvodů hodných zvláštního zřetele stanovil soud žalobkyni povinnost uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 10 000 Kč, což odpovídá zhruba části 8,3 % z celkové výše nákladů řízení žalované. Lhůta k úhradě nákladů řízení byla stanovena delší, a to 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově.