5 C 143/2024

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného Anonymizováno sídlem Adresa advokáta o zrušení společného nájemního práva k bytu,

I. Společné nájemní právo žalobkyně a žalovaného k bytu č. , hodnota, o velikosti 3+1 s přísl., umístěnému v 1. podlaží domu č. p. , adresa, , se zrušuje. Výlučnou nájemkyní se stává žalobkyně.

II. Žalovaný je povinen byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, přičemž po tuto dobu má právo v bytě bydlet.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu za ztrátu nájemního práva, a to ve výši 90 000 Kč, a to do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady soudního řízení ve výši 2 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozhodnutí ve věci.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala vůči žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud zrušil společné nájemní právo k bytu č. , hodnota, o velikosti 3+1 s přísl., umístěném v 1. podlaží domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ulici v , Anonymizováno, s tím, že výlučnou nájemkyní bude nadále žalobkyně, dále požadovala vyklizení a předání předmětného bytu žalovaným a náhrady náklady soudního řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že byt původně nabyla do nájmu na základě smlouvy ze dne , datum, , společné nájemní právo vzniklo uzavřením manželství dne , datum, , manželství bylo rozsudkem OS , adresa, (sp. zn. , spisová značka, ) rozvedeno s právní mocí dne , datum, , přičemž žalovaný byt od ledna 2020 fakticky neužívá, trvale bydlí na chatě, do bytu vstupuje bez ohlášení v nepřítomnosti žalobkyně a odnáší její věci. Dále žalobkyně uvedla, že byt od ledna 2020 užívá výlučně a jinou bytovou možnost nemá, zatímco žalovaný má zajištěno vyhovující bydlení na chatě.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, považoval ji za neoprávněnou, resp. předčasnou, uznal vznik společného nájemního práva po uzavření manželství dne , datum, a rozvod manželství dne , datum, , avšak popřel, že byt opustil či jej od ledna 2020 neužíval. Uvedl, že jeho pobyt na zahradní chatě , adresa, –, Anonymizováno, byl pouze dočasný kvůli předcházení konfliktům, že chata není stavebně způsobilá k celoročnímu obývání (postrádá sociální zázemí) a vzhledem ke spoluvlastnictví a neprovedeným úpravám mu nemůže sloužit k uspokojení bytových potřeb. Dále popřel, že by ze společného bytu odnášel věci žalobkyně, namítl, že vybavení domácnosti je součástí dosud nevypořádaného SJM, a žalobkyně mu protiprávně znemožnila vstup do bytu výměnou zámku. Dále k věci uvedl, že nájemné za byt hradí výlučně on, žalobkyně nepřispívá. Pro případ zrušení jeho práva k bytu navrhl, aby soud současně rozhodl o náhradě za ztrátu práva (náhradní bydlení) a o tom, že je oprávněn v bytě setrvat do zajištění náhrady, když jiné bydlení nemá.

3. Na základě provedeného dokazování, a to nájemní smlouvou ze dne , datum, , výpisu z katastru nemovitostí ohledně nemovitostí vlastněných účastníky řízení, SMS konverzace mezi účastníky, rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne , datum, , zprávy pronajímatele předmětného bytu ze dne , datum, , nájemních smluv ze dne , datum, , , datum, , , datum, , výpisu plateb za nájemné a zálohy na služby spojené s předmětným bytem za období od června 2003 do listopadu 2024, návrhu dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a společného jmění manželů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu, vyjádření právní zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, , insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení ze dne , datum, , včetně usnesení, které soudu v Plzni ze dne , datum, č. j. KSPL , spisová značka, -A-6, které nabylo právní moci dne , datum, , vzal soud v daném případě za zjištěné, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, . Předmětný byt byl žalobkyni přidělen městem , adresa, spolu s panem , jméno FO, , Anonymizováno, nájemní smlouvou dne , datum, . Dne , datum, se pan , jméno FO, vzdal užívacího práva k bytu, odstěhoval se spolu s dcerou a nájemní vztah trval pouze žalobkyni. Následně s ní byly uzavírány nájemní smlouvy k datům , datum, , , datum, a , datum, . Po uzavření manželství , Jméno žalobkyně, s , jméno FO, dne , datum, vzniklo ke bytu společné nájemní právo a dne , datum, byla vystavena nájemní smlouva na oba manžele, přičemž další společné nájemní smlouvy byly vystaveny k , datum, , , datum, a , datum, , poslední nájemní smlouva byla podepsána dne , datum, . Dále vzal soud za zjištěné, že pronajímatel deklaroval, že je mu lhostejné, kdo bude byt nadále užívat, a rozhodnutí soudu o novém výlučném nájemci bude respektovat.Od ledna 2020 žalovaný předmětný byt fakticky neužívá, bydlí na chatě, které v podílovém spoluvlastnictví obou účastníků, a to v podílu 1/2 pro každého z nich. Dle shodného tvrzení účastníků uvedenou chatu ještě za trvání manželství manželé začali společně upravovat a rekonstruovat tak, aby byla vhodná k celoročnímu bydlení, od úprav pro neshody nakonec upustili, tyto nedokončili. Žalovaný předmětný byt přestal užívat fakticky z důvodu snížení konfliktů mezi ním a žalobkyní. V současné době užívá předmětný byt výhradně žalobkyně, dle přehledu plateb za předmětný byt za poslední období od 10/23 do 11/24 bylo nájemné, včetně služeb spojených s užíváním bytu hrazeno převodem z účtu žalovaného, v květnu 2023 byla uhrazena platba pokladnou zčásti žalobkyní zčásti žalovaným, v srpnu 2024 byl uhrazen dluh žalobkyní a v listopadu 2024 byla duplicitně uhrazená platba na nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu oběma účastníky řízení. Od prosince 2024 jsou uvedené platby hrazeny výlučně žalobkyní. Dále vzal soud za zjištěné, že ani jeden z účastníků nemá jinou možnost bydlení, chata v podílovém spoluvlastnictví účastníků není vhodná k celoročnímu bydlení. V průběhu řízení účastníci jednali o mimosoudním řešení věci, kdy v rámci dohody o narovnání hodlali vypořádat, jak společné jmění manželů, jejich podílové spoluvlastnictví k předmětné chatě, tak i otázku společného práva k předmětnému bytu a své společné i výlučné závazky. K dohodě mezi nimi nicméně nedošlo, kdy žalobkyně odmítla několik dnů před podpisem dohody tuto podepsat, následně dne , datum, na sebe podala insolvenční návrh, který byl usnesením Krajského soudu v Plzni shora cit. ze dne , datum, odmítnut. Ze skutkových tvrzení žalobkyně v insolvenčním návrhu vzal soud za zjištěné, že žalobkyně ke dni podání insolvenčního návrhu byla zaměstnána u společnosti ATP Autoteichle GmbH v Německu, s průměrným čistým měsíčním příjmem 42 000 Kč čistého. Za pohonné hmoty hradila měsíčně cca 10 000 Kč. Nájemné hradila měsíčně částkou 9 200 Kč, 200 Kč tvořily koncesionářské poplatky, 1 350 Kč zálohy na elektřinu, 396 Kč pojistka, 3 000 Kč náklady na telefon a internet, 100 Kč penzijní připojištění, 2 200 Kč ročně platby za plyn. Ohledně faktického užívání předmětného bytu mezi účastníky do odstěhování žalovaného i po jeho odstěhování panovaly spory, kdy žalovaný se opakovaně snažil v době nepřítomnosti žalobkyně navštívit předmětný byt za účelem použití svých osobních věcí, které zde měl umístěny, toto mu bylo znemožněno ze strany žalobkyně výměnou zámků, věc řešila , právnická osoba, . Účastníci nemají žádné nezletilé děti, které by byly závislé na nich výchovou a výživou. Ke dni rozhodování soudu dle informací na internetovém serveru reality.idnes.cz a západočeské reality.cz, průměrné nájemné bez započtení energií a služeb za obdobný byt o velikosti 3+1 v Tachově činilo 13 800 Kč měsíčně. Dle sdělení pronajímatele je tomuto zcela lhostejné, kdo bude předmětný byt nadále užívat, bude respektovat rozhodnutí soudu.

4. Soud žádné důkazy neprováděl, neboť na základě shora zjištěného skutkového stavu věci byl takový stav rozhodný pro rozhodnutí soudu náležitě zjištěn, provedení důkazů dalších účastníci nenavrhovali5. Dle § 768 odst. 1 občanského zákoníku, v rozhodném znění, zaniklo-li manželství rozvodem a manželé měli k bytu společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v bytě nadále bydlet, soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu zruší dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby byt opustil.

6. Dle § 768 odst. 2 občanského zákoníku, v rozhodném znění, rozvedený manžel, který má byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení náhrada nebyla přiznána.

7. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci vzal soud za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne , datum, a rozvedeni byli rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne , datum, . Předmětný byt (3+1 v 1. NP domu č. p. , adresa, ul. Tachově) byl pronajat žalobkyni již před uzavřením manželství a společné nájemní právo vzniklo až následkem uzavření manželství. Od ledna 2020 byt žalovaný fakticky neužívá, bydlí v chatě v podílovém spoluvlastnictví účastníků, přičemž chata nemá dokončené úpravy a postrádá odpovídající sociální zázemí a není způsobilá k celoročnímu obývání, což v rámci mimosoudního rokování před soudem připustili oba účastníci řízení. Byt nadále výlučně užívá žalobkyně. Pronajímatel bytu výslovně deklaroval, že jeho stanovisko k dalšímu užívání bytu je neutrální a rozhodnutí soudu bude respektovat, účastníci nemají nezletilé děti. Ke dni rozhodování průměrné nájemné bez energií a služeb za byt 3+1 v Tachově činilo 13 800 Kč měsíčně. Podle § 768 odst. 1 občanského zákoníku zanikloli manželství rozvodem a manželé měli ke „společnému obydlí“ stejné či společné právo, soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu zruší dosavadní právo toho, na němž lze spravedlivě žádat, aby byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva, přitom přihlédne zejména ke stanovisku pronajímatele. Odstavec 2 umožňuje vymezit dobu, po kterou má rozvedený manžel právo v bytě setrvat, neníli mu náhrada přiznána, anebo stanovit podobu náhrady, včetně její peněžité formy. Judikatura k § 768 o. z. ustáleně vykládá, že jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, soud zvažuje veškeré okolnosti věci, mimo jiné sociální a majetkové poměry, příčiny rozvratu, možnost uspořádání bytových poměrů, zásluhy o získání bytu a účelné využití bytu, a náhradu může stanovit i v penězích, současně neplatí, že náhrada musí být přiznána obligatorně. Po zvážení uvedených kritérií soud dospěl k závěru, že spravedlivé je zrušit společné nájemní právo k bytu žalovanému a určit výlučnou nájemkyní žalobkyni. Pro tento závěr svědčí zejména, že byt žalobkyně výlučně užívá a žalovaný nikoliv, ponechání bytu žalobkyni tedy odpovídá účelnému a stabilnímu využití bytu. Dále vzal soud v úvahu, že byt byl obstarán a pronajat žalobkyni již před uzavřením manželství, takže na její straně je zjevná převaha zásluh o získání nájemního titulu, toto kritérium patří k respektovaným hlediskům judikatury. Neutrální stanovisko pronajímatele, který deklaroval, že výsledek sporu bude respektovat, eliminuje riziko destabilizace nájemního vztahu. Dále pak soud přihlédl k tomu, že v poměrech účastníků nefiguruje prvek ochrany nezletilých dětí, jenž by jinak mohl převážit úvahy o osobě dalšího nájemce. Uvedený souhrn okolností naplňuje zákonné měřítko § 768 o. z. ve prospěch žalobkyně. K námitce žalobkyně, že žalovaný může zajišťovat své bydlení v rekreační chatě, soud konstatuje, že podle zjištěného skutkového stavu chata není po stavebnětechnické stránce způsobilá k celoročnímu bydlení (nedokončené úpravy, nedostatečné sociální zázemí) a nemůže tudíž představovat adekvátní alternativu k nájemnímu bytu. V kontextu § 768 o. z. není pojem „náhradního bydlení“ blíže definován a volba formy náhrady je věcí soudního uvážení podle okolností konkrétní věci, judikatura a odborný výklad výslovně připouštějí i peněžitou náhradu. Nad rámec věci lze dodat, že i současný ústavněprávní výklad materiálního pojetí bydlení v rekreačních objektech vyžaduje splnění technických a hygienických podmínek, což v projednávané věci dáno není. Za této situace soud považoval za přiměřené kombinovat peněžitou náhradu se stanovením lhůty k vyklizení a předání bytu. Vycházel přitom z v řízení zjištěného průměrného nájemného 13 800 Kč měsíčně bez energií a služeb u bytů 3+1 v Tachově. Po zohlednění obvyklých záloh na služby a energie (jež v místních poměrech u obdobných bytů tvoří řádově jednotky tisíc korun měsíčně) se celkové měsíční náklady na bydlení pohybují přibližně kolem 15 000 Kč. Proto částka 90 000 Kč odpovídá zhruba šesti měsícům obvyklých nákladů na nájem včetně záloh a plní funkci mostu k zajištění přechodného bydlení pro žalovaného. Tento závěr je navíc konzistentní s aktuální inzerční realitou, kdy se u obdobných bytů v Tachově vyskytují i vyšší kombinace nájmu a služeb (např. nájem 18 000 Kč a služby 2 600 Kč měsíčně). Současné vymezení šestiměsíční tolerance k vyklizení zajišťuje žalovanému časový prostor nezbytný k nalezení adekvátního bydlení, aniž by současně nepřiměřeně omezovalo výlučné užívání bytu žalobkyní. Takové řešení je dle názoru soudu v mezích ust. § 768 odst. 2 o. z. a judikatorně akceptované variability forem náhrady. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. až III. tohoto rozhodnutí. Lhůta pro zaplacení náhrady žalobkyní žalovanému byla s ohledem na její výši a zjištěné majetkové poměry žalobkyně stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost soud závěrem podává, že žalobkyně se k nařízenému ústnímu jednání bez omluvy nedostavila a tím se připravila o dobrodiní soudu poučit ji dle § 118a o. s. ř., soud proto vycházel ze zjištěného skutkového stavu věci a z dosavadních žalobkyní tvrzených skutečností a shodných tvrzení obou účastníků obsažených v spise a hodnotil je v rámci shora vyložených právních závěrů.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch a byly jí přiznány účelně vynaložené náklady představované zejména soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč. Lhůta k jejich náhradě byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.