7 C 176/2024

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Heřmanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 140 050 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení ve výši 94 246,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, .

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 140 050 Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným nájemní smlouvu o nájmu nebytových prostor dne , datum, , a to na dobu neurčitou, když smluvními stranami byla ujednána cena nájmu ve výši 6 000 Kč měsíčně. Předmětem nájmu byla jedna místnost v kancelářské budově na st. p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v , adresa, . Jednalo se o kancelář č. , hodnota, umístěnou v přízemí budovy vedle sociálního zařízení, která měla sloužit jako kadeřnictví. Žalobkyně do dne podání žaloby neobdržela řádné vyúčtování služeb za rok 2019, 2020 a 2021. S odkazem na ustanovení § 13 odst. 1) zákona č. 67/2013 Sb., o úpravě některých otázek souvisejících s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, má žalovaný povinnost zaplatit žalobkyni pokutu za prodlení s předložením vyúčtování. Pokuta za nepředložení vyúčtování za rok 2019 od , datum, do , datum, činí 1399 dní x 50 Kč za každý den = 69 950 Kč. Žalobkyně si je však vědoma promlčené části nároku, a to od , datum, do , datum, , žalobkyně tak po žalovaném požaduje toliko úhradu pokuty na nepeněžité plnění za období od , datum, do , datum, , jenž činí 1096 dní x 50 Kč za každý den = 54 800 Kč. Pokuta za nepředložení vyúčtování za rok 2020 od , datum, do , datum, činí 1035 dní x 50 Kč za každý den = 51 750 Kč. Pokuta za nepředložení vyúčtování za rok 2021 od , datum, do , datum, činí 670 dní x 50 Kč za každý den = 33 500 Kč. Celkem je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni pokutu ve výši 140 050 Kč, kterou ani přes výzvu žalobkyně neuhradil.

2. Soud ve věci vydal dne , datum, pod č. j. EPR , č. účtu, -6 elektronický platební rozkaz, který byl žalovanému doručen dne , datum, . Proti elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný dne , datum, odpor, v němž nárok žalobkyně neuznal, a to ani částečně, jelikož nesouhlasil s právním základem jejího nároku. Uzavřel, že citovaný zákon se nevztahuje na nájmy nebytových prostor sloužících k podnikání a zároveň dovodil, že nejsou-li sjednány a placeny zálohy, nevzniká povinnost vyhotovovat a doručovat vyúčtování nájemci. Účastníci v nájemní smlouvě sjednali placení nájemného ve výši 6 000 Kč měsíčně bez toho, aby si jakýmkoli způsobem sjednávali placení záloh spojených s užíváním předmětu nájmu. Žalovanému tak nevznikla povinnost vyúčtovávat zálohy jednoduše proto, že nebylo co vyúčtovávat.

3. Ze smlouvy o nájmu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný jako pronajímatel dal žalobkyni jako nájemci do užívání předmět nájmu – místnost č. , hodnota, v kancelářské budově na st. p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v , adresa, , která měla sloužit jako kadeřnictví. Smlouva byla uzavřena od , datum, na dobu neurčitou. Žalobkyně se zavázala platit žalovanému nájemné ve výši 6 000 Kč měsíčně, a to na účet nebo k rukám žalovaného.

4. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě vyčíslené smluvní pokuty po odečtení dlužného nájemného, jež bylo předmětem sporu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, .

5. Z rozsudku pro uznání Okresního soudu v Tachově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit dlužné nájemné ve výši 30 000 Kč za období od listopadu 2022 do března 2023, spolu s úrokem z prodlení. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

6. Z daňového přiznání žalobkyně za rok 2022 soud zjistil, že základ daně z příjmu fyzických osob činil 104 000 Kč.

7. Z daňového přiznání žalobkyně za rok 2023 soud zjistil, že základ daně z příjmu fyzických osob činil 78 436 Kč.

8. Z faktury – daňového dokladu č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že společnost Vodárny a kanalizace, a. s. vyúčtovala paní , jméno FO, vodné a stočné na adrese odběrného místa , adresa, za období od , datum, do , datum, částku 1 518,64 Kč.

9. Z faktury – daňového dokladu č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že společnost Vodárny a kanalizace, a. s. vyúčtovala paní , jméno FO, vodné a stočné na adrese odběrného místa , adresa, za období od , datum, do , datum, částku 1 218,76 Kč.

10. Z fotografií předložených žalobkyní soud zjistil, že v nebytovém prostoru (kadeřnictví) byla užívána elektrická energie a voda.

11. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že dne , datum, byla provedena na účet č. , č. účtu, platba ve výši 18 000 Kč.

12. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, provedena platba ve výši 27 000 Kč.

13. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, provedena platba ve výši 8 000 Kč.

14. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že nájemní vztah vznikl v roce 2018 nebo 2019, nájemní smlouva byla uzavřena později. Platby byly písemně dohodnuty ve výši nájemného 6 000 Kč měsíčně, žalobkyně ale platila více, podle toho, jak řekl žalovaný. Platby neprobíhaly pravidelně na účet, neboť se žalovaný v té době rozváděl a nechtěl vykazovat příjmy. Platby nebyly ve stejné výši, nebyly v pravidelnou dobu. Žalobkyně nebyla schopna uvést, jaká částka měla představovat nájemné a jaká zálohy. Nebyla schopna ani specifikovat, jaké částky žalovanému platila. Žalobkyně uvedla, že žalovaný navýšil nájemné na 8 000 Kč v důsledku zvýšení cen elektřiny a vyúčtovaného nedoplatku za spotřebu elektřiny ve výši 29 907 Kč, písemně žádný dodatek k nájemní smlouvě neuzavřeli. Z důvodu nejistoty a neustálé změny plateb byla nucena z provozovny odejít a změnit sídlo svého podnikání, což pro ni znamenalo ztrátu části klientely a v důsledku toho pokles příjmů o 120 – 130 000 Kč.

15. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že svědek je klientem žalobkyně. Byl svědkem předání peněz v provozovně jako nájemného. Rovněž byl svědkem telefonického rozhovoru žalobkyně s žalovaným, kdy byla vyzvána k úhradě nedoplatku za elektřinu, jejíž výši si již nevybavuje, ale byla to částka vysoká, protože ho zarazilo, že ačkoli v době covidu byla provozovna uzavřena, vznikl tak velký nedoplatek.

16. Mezi stranami je nesporné, že žalobkyně v provozovně užívala vodu a elektrickou energii. Rovněž není sporné ani to, že žalobkyně hradila nájem jak převodem z účtu, tak hotově k rukám pronajímatele.

17. Ze souhlasného tvrzení účastníků má soud za prokázané, že v současné době nemá žalobkyně dluh na nájemném.

18. Soud má za prokázané, že žalobkyně užívala nebytový prostor ve vlastnictví žalovaného jako kadeřnictví, zavázala se hradit za užívání nebytového prostoru nájemné ve výši 6 000 Kč měsíčně, a to na účet nebo k rukám pronajímatele. Ve skutečnosti žalobkyně hradila nepravidelně různé částky, a to jak převodem na účet, tak i v hotovosti tzv. na ruku. Mezi účastníky není sporu o tom, že dluh na nájemném žalobkyně v současné době nemá. Mezi účastníky dále není sporu o tom, že v kadeřnictví žalobkyně užívala vodu a elektrickou energii. Žalovaný nevystavil vyúčtování za služby spojené s užíváním nebytového prostoru za rok 2019, 2020 a 2021. Žalobkyně byla vyzývána, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání toho, že žalovanému hradila zálohy na služby spojené s užíváním nebytového prostoru, a v jaké výši. Žalobkyně byla soudem opakovaně upozorňována, že musí placení záloh prokázat. Dle názoru soudu však této své povinnosti nedostála, a neunesla tak důkazní břemeno ohledně prokázání placení záloh za služby.

19. Soud pro nadbytečnost nepřistoupil k výslechu svědkyně , jméno FO, , která měla prokázat hrazení nájmu v hotovosti, když tato skutečnost nebyla mezi stranami sporná, a rovněž výslechu svědkyně , jméno FO, , která měla prokázat, že v kadeřnictví tekla voda a fungovala elektřina, když ani toto žalovaný nesporoval.

20. Podle § 2247 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2.

21. Podle § 2247 odst. 2 o. z. pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu.

22. Podle § 2303 o. z. je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.

23. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), je-li v domě s byty nebytový prostor, vztahují se ustanovení tohoto zákona týkající se bytů přiměřeně i na tento nebytový prostor.

24. Podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 67/2013 Sb., pro účely tohoto zákona se rozumí zúčtovacím obdobím období, za které poskytovatel služeb provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů; zúčtovací období je nejvýše dvanáctiměsíční a jeho počátek určí poskytovatel služeb.

25. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

26. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

27. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

28. Soud se nejprve zabýval aplikací zákona č. 67/2013 Sb. na daný případ. V komentáři k ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., je uvedeno, že „výslovně se stanoví, že ustanovení zákona se vztahují i na nebytové prostory. Z dikce ustanovení by bylo možné dovozovat, že pro použití tohoto zákona se vyžaduje, aby se jednalo o dům s byty. Výklad a contrario by naznačoval, že pro domy bez bytových jednotek (např. kancelářské budovy nebo sklady) nelze tento zákon využít. Tak tomu ovšem není. Proti tomuto výkladu se staví právní úprava obsažená v § 2303 obč. zák., podle níž se na poskytování služeb u nájmu prostoru sloužícího k podnikání použijí ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně. Zákon se použije i na nájemní vztahy v domech, kde jsou nebytové prostory sloužící k podnikání.“ (viz , adresa, . , právnická osoba, : praktický komentář. 2. vydání. , adresa, : Wolters Kluwer, 2023. ISBN 978-80-7676-698-, právnická osoba, ASPI.). Užití zákona i pro nebytové prostory dovodil opakovaně i Nejvyšší soud ČR ve svých rozhodnutí (např. žalobkyní odkazovaný rozsudek ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , či nedávný rozsudek ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Soud tak dospěl k závěru, že se ustanovení zákona č. 67/2013 Sb. uplatní i na nyní projednávanou věc.

29. Obecným předpokladem pro povinnost vyhotovit a doručit řádné vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním nebytového prostoru je placení záloh. Soud odkazuje na závěry Nejvyššího soudu vyslovené v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, : „Obecně tedy platí, že nedohodl-li se poskytovatel a příjemce služeb na paušální platbě služeb (§ 9 zákona č. 67/2013 Sb.), musí poskytovatel služeb po skončení zúčtovacího období vždy vyúčtovat zálohy na služby, které příjemci služeb stanovil, a to bez ohledu na to, zda je příjemce služeb skutečně zaplatil. Tyto obecné zásady (vyjádřené ve shora citované judikatuře Nejvyššího soudu) vychází z obvyklého principu, že zálohové plnění je zpravidla nutné vyúčtovat („vypořádat“), a akcentují také význam vyúčtování záloh na služby. Smyslem vyúčtování záloh na služby je, aby si příjemce služeb mohl porovnat, jaké byly skutečné náklady na jednotlivé služby, které mu byly v předmětném zúčtovacím období dodány, a jak byly vypořádány zálohy, které mu byly stanoveny a které uhradil (měl uhradit); z obsahu vyúčtování musí zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem. … Mechanická aplikace těchto obecných závěrů však nemůže vést k zjevné nespravedlnosti. … S. neměl podle zákona č. 67/2013 Sb. povinnost platit náklady na služby spojené s užíváním všech jednotek v domě sám, jestliže tak činil a po ostatních vlastnících (ani po Společenství) žádné platby (ani zálohové, ani jiné) nepožadoval, žádnou škodu jim nezpůsobil, a to ani tím, že je po skončení zúčtovacího období neseznámil se skutečnou výší nákladů, které vynaložil na jednotlivé služby. Jak již bylo vyloženo, smyslem vyúčtování záloh na služby je především to, aby si příjemce služeb mohl porovnat, jaké byly skutečné náklady na jednotlivé služby, které mu byly v předmětném zúčtovacím období dodány a které zálohově platil (měl platit), a jak byly tyto zálohy vypořádány – proto také zákon nestanoví povinnost seznámit s výši nákladů na jednotlivé služby při paušální platbě. Za situace, kdy bylo (v té době) „obvyklou“ praxí, že náklady na služby hradí výlučně S., po žalobci nebyly za služby požadovány žádné platby, nebyly mu proto stanoveny ani zálohy, by zaslání vyúčtování nákladů na služby, nebylo ve skutečnosti ani tak vyúčtováním, jako v podstatě jen seznámením s tím, jaké náklady na jednotlivé služby a jednotky vynaložil S. Sankcionování nesplnění takové povinnosti uložením pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. by představovalo formální aplikaci a výklad tohoto ustanovení bez zohlednění jeho smyslu a účelu; za těchto specifických okolností by pokuta stěží plnila některou ze svých funkcí – nátlakovou, sankční nebo paušalizaci náhrady škody. Jinak řečeno – nepožadoval-li S., ani Společenství za služby po žalobci žádné platby, nebylo také co fakticky žalobci podle § 7 zákona č. 67/2013 Sb. vyúčtovat, a nemohl mu tudíž vzniknout ani nárok na pokutu ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Lze tedy shrnout, že nebyly-li za roky 2014 - 2018 žalobci stanoveny žádné zálohy na služby, ani požadovány platby za dodané služby, žalobce je sám neplatil, náklady hradil většinový vlastník S. (i za žalobce), pak i když skutečné náklady na služby a „neexistující“ zálohy nebyly nikdy vyúčtovány, nevznikla žalovanému povinnost zaplatit pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. za prodlení s vyúčtováním služeb.“30. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně, kterou tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně prokázání placení záloh na služby spojené s užíváním nebytového prostoru, neprokázala, že žalovanému hradila nějaké zálohy na služby nebo že k tomu byla povinna, tj. neprokázala, že žalovaný byl povinen vyhotovit a doručit žalobkyni vyúčtování za spotřebu energií, a tedy při nedodržení této povinnosti zaplatit žalobkyni pokutu ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb.

31. Nad rámec soud podotýká, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně hradila cenu za spotřebovanou elektřinu k výzvě žalovaného na základě vyúčtování od dodavatele. Nicméně žalobkyně neprokázala, že v pravidelných platbách hradila zálohy na spotřebovanou elektřinu, které by jí měly být následně vyúčtovány.

32. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl.

33. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 94 246,90 Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta za 11 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „advokátní tarif“, a to převzetí věci, odpor, 5 vyjádření a 4 účasti na jednání po 6 740 Kč dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, dále z 8 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu s účinností do , datum, , a z 3 náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu s účinností od , datum, . Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla náhrada navýšena o DPH ve výši 21 % z částky 77 890 Kč, tj. 16 356,90 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 94 246,90 Kč má žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalovaného.

34. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.