12 C 77/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Dianou Fujdiak ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 78 711 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 550 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 51 161 Kč s obchodním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 31 559,91 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení, s obchodním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 444,96 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení přesahující přiznaný úrok z prodlení výrokem

I.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 30. 7. 2021 doručenou soudu téhož dne se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 58 864 Kč s kapitalizovaným úrokem za období od 27. 3. 2020 do 18. 12. 2020 ve výši 6 788,01 Kč, obchodním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 31 559,91 Kč od 19. 12. 2020 a s úrokem z prodlení za období od 3. 12. 2019 do 18. 12. 2020 kapitalizovaným částkou 3 348,86 Kč a úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 31 559,91 Kč od 19. 1. 2020 do zaplacení (nárok 1) a zaplacení částky 19 847 Kč s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 3 578,96 Kč za období od 28. 12. 2019 do 18. 12. 2020, obchodním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 444,96 Kč od 19. 12. 2020 a s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 3 578,96 Kč za období od 27. 1. 2020 do 18. 12. 2020 a s úrokem z prodlení z částky 31 559,91 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení (nárok 2).

2. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále též„ právní předchůdce“ či„ předchůdce“) uzavřel s žalovanou ohledně nároku 1 dne 26. 9. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem a zavázala se zápůjčku splatit spolu a kapitalizovanými úroky ze zapůjčené částky ve výši 8 822 Kč (29 % ročně), odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 16 052 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 900 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3 932 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 3 930 Kč byla stanovena na 26. 3. 2020. Žalovaná neplnila svoje povinnosti a nehradila splátky řádně a včas, čímž porušila své povinnosti ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 3. 11. 2019 a dluh žalované ke dni 26. 2. 2020 činil částku 31 559,91 Kč na jistině a 27 304,09 Kč na dlužném poplatku. Od uplynutí lhůty k poslední splátce úvěru je jistina dále úročena obchodním úrokem ve výši 29 % ročně a současně je požadován i úrok z prodlení. Žalovaná na splátkách uhradila celkem částku 11 250 Kč.

3. Ohledně nároku 2 právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne 27. 6. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem a zavázala se zápůjčku splatit spolu a kapitalizovanými úroky z půjčené částky ve výši 17 047 Kč (29 % ročně), odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 275 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 626 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 114 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 2 109 Kč byla stanovena na 27. 12. 2019. Žalovaná neplnila svoje povinnosti a nehradila splátky řádně a včas, čímž porušila své povinnosti ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 3. 11. 2019 a dluh žalované ke dni 27. 12. 2019 činil částku 12 444,96 Kč na jistině a 7 402,04 Kč na dlužném poplatku. Od uplynutí lhůty k poslední splátce úvěru je jistina dále úročena obchodním úrokem ve výši 29 % ročně a současně je požadován i úrok z prodlení. Žalovaná na splátkách uhradila celkem částku 18 200 Kč.

4. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, kdy předmětné pohledávky na ní byly postoupeny s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem.

5. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobní tvrzení týkající se konkretizace zkoumání úvěruschopnosti žalované s tím, že právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku). Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 26. 9. 2018 a 27. 6. 2018 a byly ověřené dokumenty uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva, kde žalovaná zkoumání úvěruschopnosti potvrdila. Majetkovou situaci žalované zjistil předchůdce žalobkyně z výměru sociální podpory a současně ověřil z insolvenčního rejstříku, zda není vedeno proti žalované insolvenční řízení. S ohledem na zjištěné informace: příjem ze státní podpory, nájemní bydlení a neexistenci úvěru z kreditní karty ani zápůjčky u jiné společnosti a výši jejího příjmu, dospěl k závěru, že žalovaná je schopna zápůjčku splácet. O správnosti a pravdivosti tvrzení uvedených žalovanou neměl předchůdce žalobkyně důvod pochybovat, když žalovaná by se uvedením nepravdivých informací mohla dopustit úvěrového podvodu a současně podpisem na zákaznické kartě stvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů, a to i formou čestného prohlášení. Žalobkyně zdůraznila, že smlouva byla uzavřena po 1. 12. 2016 a případné nesplnění této povinnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

7. Soud nařídil jednání na den 8. 6. 2022, na které se žalobkyně s omluvou a žalovaná bez omluvy nedostavily. Soud postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

8. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a z její přílohy [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely tohoto dne smlouvu, kterou postupitel na postupníka postoupil pohledávku za žalovanou ze smluv [číslo]. Tuto skutečnost oznámil původní věřitel (postupitel) žalované dopisem ze dne 6. 1. 2021 s výzvou k uhrazení dlužných částek do deseti dnů od data doručení dopisu na účet postupníka. Dopis byl odeslán dne 25. 1. 2021 (zjištěno z podacího lístku).

10. K nároku 2 soud ze zákaznické karty ze dne 27. 6. 2018 zjistil, že předchůdce žalobkyně zjišťoval pro účely výpůjčky ve výši 10 000 Kč trvalé bydliště žalované a její kontaktní adresu [adresa], to, že je zaměstnaná v domácnosti (na mateřské dovolené) a pobírá částku 7 600 Kč, jak ověřil i rozhodnutím o přiznání dávky z roku 2018. Dále žalovaná uvedla ostatní příjmy ve výši 8 500 Kč a další čisté příjmy domácnosti ve výši 15 500 Kč. Odhadované výdaje domácnosti činí 8 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu ani zápůjčku od jiné společnosti.

11. Z předtištěné smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo] ze dne 27. 6. 2018 soud zjistil, že žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 21 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Poplatek za zápůjčku ve výši 17 047 Kč byl tvořen úrokem ve výši 5 146 Kč, částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 7 275 Kč, částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4 626 Kč. Celkovou částku ve výši 38 047 Kč se zavázala žalovaná splatit v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 114 Kč s poslední splátkou ve výši 2 109 Kč. Splátkové období začalo běžet dnem uzavření smlouvy. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalovaná podpisem potvrdila, že poskytla předchůdci žalobkyně pravdivé a úplné údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku.

12. K nároku 1 soud ze zákaznické karty ze dne 26. 9. 2018 zjistil, že předchůdce žalobkyně zjistil pro účely výpůjčky ve výši 40 000 Kč trvalé bydliště žalované a její kontaktní adresu – [ulice a číslo], [obec] - [část obce], to, že je zaměstnaná v domácnosti (na mateřské dovolené) a pobírá částku 7 600 Kč, jak ověřil i rozhodnutím o přiznání dávky z roku 2018. Dále žalovaná uvedla, že ostatní příjmy nepobírá s tím, že další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 28 900 Kč. Odhadované výdaje domácnosti činí 8 000 Kč. Interní splátky [anonymizována dvě slova] nebyly uvedeny. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu ani zápůjčku od jiné společnosti.

13. Z předtištěné smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo] ze dne 26. 9. 2018 soud zjistil, že žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 36 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Poplatek za zápůjčku ve výši 34 774 Kč byl tvořen úrokem ve výši 8 822 Kč, částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 16 052 Kč, částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 9 900 Kč. Celkovou částku ve výši 70 774 Kč se zavázala žalovaná splatit v 18 měsíčních splátkách ve výši 3 932 Kč s poslední splátkou ve výši 3 930 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalovaná podpisem potvrdila, že poskytla předchůdci žalobkyně pravdivé a úplné údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku.

14. Z tabulky umoření soud zjistil, jak žalovaná zápůjčky splácela, když první splátky na nárok 2 byly uhrazeny dne 4. 9. 2018 (6 000 Kč) a 26. 9. 2018 (2 500 Kč), další platba byla až v lednu roku 2019. U nároku 1 byla první splátka v listopadu 2018 a další až v únoru 2019.

15. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 28. 6. 2021 zaslanou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně odeslanou doporučeně téhož dne (viz podací lístek ze dne 28. 6. 2021).

16. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

17. Předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 27 6. 2018 zápůjčku ve výši 21 000 Kč, za kterou sjednal celkový poplatek ve výši 17 047 Kč s tím, že tato zápůjčka má být vrácena v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 114 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti (pro úvěr ve výši 10 000 Kč) zjistil, že žalovaná disponuje příjmem ve výši 7 600 Kč, který i ověřil, a že je na mateřské dovolené. Ostatní příjmy uvedené žalovanou ve výši 8 500 Kč a 15 500 Kč již neověřoval. Stejně tak neověřoval ani výši měsíčních výdajů. Žalovaná měla uhradit první splátku dne 26. 7. 2018 (konec měsíčního splátkového období), avšak první splátku uhradila až dne 4. 9. 2018 ve výši 6 000 Kč. Dne 26. 9. 2018 (tedy o 3 měsíce později) předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku ve výši 36 000 Kč, za níž sjednal celkový poplatek ve výši 34 774 Kč s tím, že tato zápůjčka má být vrácena v 18 měsíčních splátkách ve výši 3 932 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti (pro úvěr ve výši 40 000 Kč) zjistil, že žalovaná se přestěhovala, ale nadále disponuje příjmem ve výši 7 600 Kč, který i ověřil, a že je na mateřské dovolené. Ostatní příjmy již žalovaná neuvedla. Další příjmy ve výši 28 900 Kč nebyly nijak ověřeny. Běžné měsíční výdaje zůstaly nezměněny a nebyla v nich uvedena ani výše splátky z předchozí smlouvy, která je předmětem žaloby.

18. Smlouvou o postoupení pohledávek předchůdce žalobkyně předmětné pohledávky postoupil na žalobkyni, což žalované oznámil dopisem ze dne 6. 1. 2021, který byl odeslán dne 25. 1. 2021, v dopise žalovanou vyzval k úhradě dluhu do 10 dnů od jeho doručení.

19. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“) ve znění pozdějších předpisů a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni poskytnutí jednotlivých zápůjček.

20. Po posouzení dle § 2390 a § 2392 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smluvní vztah uzavíraný mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně je třeba charakterizovat jako spotřebitelský úvěr.

21. Dle § 86 odst. 1 a § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen (s odbornou péčí) zkoumat schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, přičemž při poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 je smlouva neplatná. Námitku neplatnosti může spotřebitel vznést v tříleté promlčecí době ode dne uzavření smlouvy.

22. Dle § 586 odst. 2 o.z. právní jednání se považuje za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání. Dle § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

23. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

24. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Soud skutkový stav právně posoudil a dospěl k následujícímu závěru ve věci samé:

26. Aktivní legitimace žalobkyně je dána oznámením o postoupení pohledávek původním věřitelem, kdy tento závěr je podpořen i smlouvou o postoupení pohledávek včetně její přílohy.

27. Soud se zaobíral otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost řádně a s odbornou péčí zkoumat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žadatele (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a dospěl k závěru, že nikoliv. Předchůdce žalobkyně vycházel u nároku 2 z ověřeného příjmu žalované ve výši 7 600 Kč odpovídající výši rodičovského příspěvku a skutečnosti, že žalovaná byla na mateřské (rodičovské) dovolené, ostatní příjmy a další příjmy domácnosti nebyly nijak ověřovány. Stejně tak nebyly ověřovány ani výdaje domácnosti (např. nájemní smlouvou, zálohami za energie apod.). Z rozdílu ověřených příjmů a neověřených výdajů vyplývá, že žalovaná nebyla schopna úvěr splácet. K tomu dle transakční historie skutečně došlo, když žalovaná neuhradila ani první splátku úvěru řádně a včas. Přesto jí předchůdce žalobkyně poskytl o 3 měsíce později další úvěr (nárok 1) ve výši 36 000 Kč, ověřil opět pouze její příjmy plynoucí z rodičovského příspěvku (7 600 Kč), další příjmy (podstatně navýšené od předchozího období) nijak neověřoval a spokojil se i se stále stejnými (neověřenými) výdaji 8 000 Kč. Výši splátek předchozí poskytnuté zápůjčky ve výdajích žalované nijak nezohlednil.

28. Z důvodu zakotvení povinnosti vznesení námitky neplatnosti smlouvy z důvodu porušení ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužníkem do litery zákona, a tedy rozporu vnitrostátního práva s čl. 8 odst. 1 Směrnice EP a R 2008/48/ES ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění a čl. 23 uvedené směrnice, soud odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, kde soudní dvůr rozhodl při žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce českým soudem, že vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva jsou povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu a světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného a nemohou tak platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem, pouze z toho důvodu, že tato ustanovení byla vyložena českými soudy ve smyslu, který není slučitelný s uvedeným právem (nemožnost vyslovení neplatnosti smlouvy soudem z úřední povinnosti, pokud je k neplatnosti nutné vznést námitku).

29. Dle rozsudku NS ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřitel uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud.

30. Pokud se žalobkyně (její předchůdce) spokojila s nedoloženými dalšími příjmy uvedenými žalovanou, které měly rozhodující roli při posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr (zápůjčku), jak tomu bylo v tomto případě, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

31. Zde je třeba současně i akcentovat to, že předchůdce žalobkyně poskytl (další) zápůjčku osobě, která nehradila vůči němu řádně splátky sjednané předchozí smlouvou.

32. Jelikož smyslem povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka je jak ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry, ale dále řeší i problém rostoucího zadlužení domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelskému úvěru) a porušení této povinnosti má negativní důsledky jak ekonomické v podobě ztráty majetku, tak společenské, v podobě společenské stigmatizace (viz. Wachtlová L; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2011 s. 99) a tento institut má za úkol i celospolečenskou ochranu (srovnej nález Ústavního soudu, III. ÚS 4128/18, ze dne 26. 2. 2019), je třeba vykládat ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za použití § 588 o. z., a důsledek jeho porušení je tak neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je tak povinen se zabývat uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

33. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost obou úvěrových smluv a žalobkyni lze přiznat pouze nárok na vrácení holého zůstatku zapůjčené jistiny po započtení provedených úhrad, z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně žalované poskytla celkem částku 57 000 Kč a žalovaná uhradila částku 29 450 Kč a dluží tak žalobkyni nadále částku 27 550 Kč. Jelikož bezdůvodné obohacení nemá stanovenou lhůtu ke splatnosti, došlo ke splatnosti na výzvu předchůdce žalobkyně ze dne 6. 1. 2021 odeslanou dne 25. 1. 2021, kdy při domněnce dojití (§573 o.z.), k doručení došlo dne 28. 1. 2021 a poskytnutá lhůta k zaplacení uplynula dne 8. 2. 2021. V souladu s ust. § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené dle § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb., a ve zbytku (představujícím kapitalizovaný úrok z prodlení, úrok z prodlení za období před 9. 2. 2021 a úrok z prodlení od 9. 2. 2021 v rozsahu rozdílu mezi přiznanou a požadovanou sazbou – tj. 1,75 % ročně) nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl.

34. Stejně tak soud zamítl i veškeré požadované poplatky a obchodní úroky běžící i kapitalizované, jež žalobkyni z důvodu neplatnosti sjednané smlouvy nemohou náležet.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, když úspěšné žalované náklady řízení nevznikly.

36. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.