21 C 27/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 173 606 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v té části, v níž žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 156 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 143 000 Kč od 14. 6. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v té části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 606 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 606 Kč od 14. 6. 2023 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 77 106,42 Kč k rukám její právní zástupkyně , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, , advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 9. 6. 2023 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 13 000 Kč, představující platby, kterými převedla uvedenou částku ze svého bankovního účtu č. ú. 2001509107/2010 na bankovní účet žalované č. ú. , tel. číslo, /, Anonymizováno, . Žalobkyně přitom dle žalobních tvrzení nebyla se žalovanou v žádném právním vztahu, na základě kterého by žalované vznikl nárok na výše uvedenou částku. Žalobkyně byla k úhradě pohledávky vyzvána předžalobní výzvou.

2. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 21. 6. 2023 se žalobkyně domáhala též po žalované zaplacení částky 160 606 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto celkovou částku převedla ze svého bankovního účtu č. ú. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na bankovní účet žalované č. ú. , tel. číslo, /0300, a to v jednotlivých platbách od 22. 6. 2020 do 22. 10. 2020. Žalobkyně přitom dle žalobních tvrzení nebyla se žalovanou v žádném právním vztahu, na základě kterého by žalované vznikl nárok na uvedené finanční prostředky. V souladu s § 2993 a násl. občanského zákoníku má žalobkyně nárok na vrácení toho, co plnila, když mezi žalobkyní a žalovanou v době plnění neexistoval platný závazek. Žalovaná byla k úhradě pohledávek vyzvána předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 5. 6. 2023, která byla žalované doručena dne 6. 6. 2023. Do dne podání žaloby však ničeho neuhradila.

3. Žalovaná se k žalobním návrhům vyjádřila shodně v podáních ze dne 16. 9. 2023 tak, že s žalovaný nárok není dán. Žalovaná uvedla, že existoval smluvní vztah mezi pane , jméno FO, , narozeným 18. 1. 1958, bytem , adresa, a paní , jméno FO, , narozenou , datum, , bytem , jméno FO, , Anonymizováno, , , adresa, , k plnění ve vztahu k žalované za užívání nemovitostí - domu č.p. 261, rodinný dům, stojící na pozemku p. č. st. 633 a pozemku p. č. 519/60, to vše zapsáno na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -východ. Výše uvedené plnění za užívání nemovitostí bylo stanoveno nájemní smlouvou ze dne 23. 4. 2019 ve výši 26 000 Kč. Mezi manželi a žalovanou zůstává podle žalované sporným, zda manželé hradili za užívání nemovitosti na základě nájemní smlouvy nebo z jiného právního důvodu, avšak to je pro toto řízení irelevantní. Po dobu více než roku a půl bylo manželi plnění hrazeno v relativně pravidelných intervalech a v ujednané výši, a to právě prostřednictvím žalobkyně, neboť pan , jméno FO, je jednatelem žalobkyně, a tedy utváří její vůli. O tom, že se jednalo o jednání mezi vzájemném srozumění rovněž svědčí i vzájemná komunikace mezi žalovanou a manželi, kdy dochází vždy k urgenci dlužné částky ze strany žalované ve vztahu k manželům a v návaznosti na to je žalobkyní zasíláno na účet žalované dlužné plnění. Jestliže byly žalobkyní hrazeny jednotlivé částky v pravidelných intervalech, kdy však není den úhrady každý měsíc totožný a rovněž se často liší i hrazené částky, nemůže se jednat ani o chybu při zadávání pravidelných plateb v rámci internetového bankovnictví, nýbrž o vědomé jednání. Rovněž v poznámce je uvedeno vždy „, jméno FO, “, tudíž i z této poznámky podle žalované plyne, že tento jednal ve vlastní osobní záležitosti, nikoliv záležitosti společnosti. Žalovaná dále uvádí, že mezi manželi a žalovanou probíhá vícero sporů, mimo jiné též u Okresního soudu Praha-východ, který je veden pod sp. zn. 36 C 224/2022 a jehož předmětem je neoprávněnost výpovědi z nájmu domu, který dodnes manželé užívají, žalované za jeho užívání ničeho nehradí a odmítají jej opustit. Žalovaná zakoupila předmětnou nemovitost v , adresa, z důvodu, že jí o to manželé požádali s odůvodněním, že v ní chtějí bydlet, a to v době, kdy žalovaná měla s manželi přátelské vztahy. Za tímto účelem si žalovaná sjednala hypoteční úvěr u banky, jehož výše měsíčních splátek byla téměř ve stejné výši jako ujednané plnění. Z tohoto důvodu se mezi stranami vždy hovořilo nikoliv o nájemném, ale jako o hypotéce. Měsíční plnění ve výši 26 000 Kč za užívání nemovitosti bylo hrazeno žalobkyní, a to na pokyn , jméno FO, – jednatele žalobkyně, který utvářel její vůli a hradil výše uvedené splátky v souladu s ujednáním po dobu zhruba jednoho roku zcela vědomě a žalobkyně tak plnila dluhy vyplývající z ujednání stran za manžele jako fyzické osoby. Žalovaná tak odmítá tvrzení žalobkyně, že v daném případě šlo o bezdůvodné obohacení, když existoval spravedlivý důvod, pro který bylo plněno ze strany žalobkyně a nejedná se o žádný omyl. Manželé tak plnili svůj dluh vůči žalované prostřednictvím třetí osoby – žalobkyně. V případě, že by důvod plnění skutečně odpadl, bylo by nutno podle žalované vypořádat vztahy mezi manželi a žalovanou, nikoliv mezi žalobkyní a žalovanou, neboť dluh plnili manželé. Žalobkyně tak podle žalované vymáhá své poskytnuté plnění po nesprávné osobě a žalovaná proto žalovaná namítá nedostatek pasivní věcné legitimace. Ze všech okolností případu je zřejmé, že žalobkyně vědomě plnila nedluh a hradila dluh za manžele ze vztahu, jehož nebyla součástí. Z výše uvedených důvodů navrhuje, aby soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.

4. V replice k vyjádření žalované žalobkyně uvádí, že jednotlivé hrazené částky byly splátkami hypotéky, přitom nebyly hrazeny jako plnění za užívání nemovitostí manželi ve prospěch žalované, nýbrž za účelem hrazení splátek hypotečního úvěru s cílem následného převodu nemovitosti na manžele, resp. na paní , jméno FO, . Uvedené vyplývá nejen s whatsappové komunikace mezi účastníky, kdy je hovořeno o hypotéce, resp. splátkách, konečně pak z vlastního jednání žalované, která sama učinila prohlášení ve formě notářského zápisu a následně uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí darovací. Pakliže zároveň manželé nemovitosti užívají a užívali, činí a činili tak vždy výlučně na základě nájemní smlouvy z května 2019, která je (či měla být) právním titulem pro užívání nemovitosti do okamžiku jejího převodu. Manželé, resp. paní , jméno FO, měli nabýt výlučné vlastnické právo k nemovitosti. Žalobkyně nesouhlasí s tvrzením žalované, že stála vně právního vztahu mezi manželi a žalovanou, ale naopak byla jeho součástí, když plnila hypoteční splátky za manžele, neboť tito k tomu neměli finanční prostředky, neboť žalovaná s tímto souhlasila a po celou dobu plnění toto pravidelně přijímala. Z tohoto důvodu v dané věci se podle žalobkyně nemůže jednat o vědomé plnění nedluhu, neboť žalobkyně plnila uvedený dluh proto, že k tomu byla povinna. Podle žalobkyně tak mezi zmíněnými osobami existoval čtyřstranný právní vztah, dohoda o úhradě hypotéky, na základě kterého žalobkyně přímo plnila svůj dluh. Pakliže žalovaná od všech písemně zachycených dohod stran směřujících k nabytí vlastnického práva nemovitosti manželi následně odstoupila, odpadl právní důvod, na základě kterého byla hypotéka žalobkyní hrazena, neboť tím pozbyla platnosti a účinnosti i uvedená dohoda o úhradě hypotéky, čímž na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení.

5. V návaznosti na návrh žalované a po vyjádření žalobkyně soud usnesením ze dne 18. 10. 2023, č.j. 21 C 27/2023-67, spojil řízení ve věcech vedených u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 21 C 27/2023 a pod sp. zn. 18 C 30/2023 ke společnému řízení, přičemž tyto jsou nadále vedeny pod sp. zn. 21 C 27/2023. Toto usnesení nabylo právní moci dne 19. 10. 2023.

6. Z provedených důkazů při jednáních soudu vzal soud za prokázané, že jednatelem žalobkyně je pan , jméno FO, , nar. 18. 1. 1958, když tento zastupuje žalobkyni samostatně. Z výpisu bankovního účtu žalované, vedeného u ČSOB, a. s., č. , č. účtu, vyplývá, že na tento účet byly z účtu žalobkyně vedeného u FioBanky, č. , č. účtu, , zasílány platby, a to dne 22. 10. 2020 ve výši 13 000 Kč, dne 6. 10. 2020 ve výši 26 000 Kč, dne 24. 9. 2020 ve výši 13 000 Kč, dne 22. 9. 2020 ve výši 13 000 Kč, dne 27. 8. 2020 ve výši 13 000 Kč, dne 19. 8. 2020 ve výši 13 000 Kč, dne 6. 8. 2020 ve výši 26 000 Kč, dne 20. 7. 2020 ve výši 13 000 Kč, dne 22. 6. 2020 ve výši 13 000 Kč, dne 11. 6. 2020 ve výši 13 000 Kč, dne 16. 3. 2020 ve výši 26 000 Kč, dne 14. 2. 2020 ve výši 26 000 Kč, dne 15. 1. 2020 ve výši 26 000 Kč, dne 16. 12. 2019 ve výši 26 000 Kč, dne 15. 11. 2019 ve výši 26 000 Kč, dne 15. 10. 2019 ve výši 26 000 Kč, dne 13. 9. 2019 ve výši 26 000 Kč, dne 9. 8. 20219 ve výši 26 000 Kč, dne 10. 7. 2019 ve výši 26 000 Kč, dne 12. 6. 2019 ve výši 26 000 Kč, dne 9. 5. 2019 ve výši 26 000 Kč a dne 23. 4. 2019 ve výši 14 000 Kč s tím, že u těchto plateb bylo vždy uvedeno jméno „, jméno FO, , jméno FO, “. Dále z účtu žalobkyně vedeného u FioBanky výše uvedeného vyplývá, že dne 4. 7. 2020 byly provedeny dvě platby, a to ve výši 2 570 Kč a 15 036 Kč zaslané na účet č. , č. účtu, Finančního úřadu, přičemž u těchtoplateb byla uvedena poznámka Rydlová Nina – daň z nemovitosti a Rydlová Nina – pokuta, daň. Ze smlouvy o nájmu nemovitosti uzavřené dne 23. 4. 2019 vyplývá, že touto smlouvou se zavázala žalovaná, jakožto vlastník a pronajímatel pronajmout budovu č.p. 261, rodinný dům, postavenou na p.č. st. 633 a pozemek p.č. 519/60, vše zapsáno na LV č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , v obeci , adresa, (dále jen nemovitosti), manželům , jméno FO, , nar. 12. 11. 1967 a , jméno FO, , nar. 18. 1. 1958 za nájemné ve výši 26 000 Kč měsíčně počínaje účinností smlouvy. Nájemci se zavázali hradit nájemné do 20. dne příslušného kalendářního měsíce, a to na účet pronajímatele. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou od 1. 5. 2019. Mezi žalovanou a , jméno FO, byla uzavřena dne 5. 9. 2019 smlouva o smlouvě budoucí darovací, v níže se žalovaná jako budoucí dárce zavazuje darovat výše uvedené nemovitosti v Mukařově budoucí obdarované , jméno FO, . Notářským zápisem sepsaným , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou v Žatci ze dne 10. 12. 2019, pod. č.j. NZ 794/2019, žalovaná prohlásila, že je vlastníkem shora uvedených nemovitostí v , adresa, , které dala do nájmu paní , jméno FO, a panu , jméno FO, a zavazuje se je nerušit v užívání nemovitosti po dobu, po kterou budou nemovitosti užívat a dále prohlásila, že po dobu užívání nemovitostí těmito osobami tyto nemovitosti nezcizí. Dále žalovaná prohlásila, že se zavazuje po zaplacení úvěru spojeného s koupí nemovitostí zřídit těmto osobám věcné břemeno spočívající v doživotním užívání těchto nemovitostí, pokud jej budou vyžadovat, popř. po dohodě nemovitosti na tyto osoby, nebo osoby jimi určené bezplatně převést do jejich vlastnictví. Prohlášením ze dne 10. 9. 2021 bylo žalovanou odvoláno prohlášení učiněné žalovanou ve shora uvedeném notářském zápise. Toto odvolání prohlášení bylo odůvodněno tím, že paní , jméno FO, a pan , jméno FO, záměrně a účelově poškozují svým jednáním osobu žalované a i osoby, se kterými žalovaná spolupracuje, též její rodinu a osoby blízké, a to z důvodu jejich vidiny obdržení finančních prostředků od pana , jméno FO, ve výši 20 mil. Kč, které po něm měla paní , jméno FO, s panem , jméno FO, požadovat. A též z důvodu, že tito měli žalovanou bez jejího souhlasu skrytě nahrávat a pořizovat zvukové záznamy a tyto nahrávky rozhovorů poskytovat panu , jméno FO, . Ze stejného důvodu bylo dne 12. 6. 2023 žalovanou odstoupeno od smlouvy budoucí darovací ze dne 5. 9. 2019 pro nevděk. Z předložené whatsappové komunikace mezi žalovanou a panem , jméno FO, od 24. 4. 2020 do 5. 10. 2020 vyplývá, že tito komunikovali ohledně splácení „hypotéky“.

7. Podáním ze dne 1. 2. 2024 vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět a navrhla, aby soud řízení o vydání bezdůvodného obohacení co do částky 13 000 Kč a částky 143 000 Kč vč. příslušenství zastavil. Důvodem zpětvzetí byl názor Krajského soudu v Praze vyslovený v rozsudku ze dne 17. 1. 2024, č.j. 26 Co 125/2023-233, který pravomocně vyslovil, že mezi účastníky řízení, resp. manželi a žalovanou byla platně sjednána pouze a jedině nájemní smlouva ze dne 23. 4. 2019 a tedy, že předmětné úhrady byly platbami nájemného dle této smlouvy. Předmětem žaloby tedy zůstává dle žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení v částce 2 570 Kč a 15 036 Kč s příslušenstvím, když tyto částky představují jednak daň z nemovitých věcí a pokutu, v obou případech částky spojené s vlastnictvím nemovitostí žalované, které za ni žalobkyně uhradila, ačkoliv k tomu neexistoval žádný titul.

8. K výzvě soudu se žalovaná vyjádřila v podání ze dne 14. 2. 2024 tak, že se zpětvzetím žaloby souhlasí.

9. Podle ustanovení § 96 odst. 1 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., v platném znění (dále jen o. s. ř.) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

10. Podle ustanovení § 96 odst. 2, věty první, o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

11. Jelikož žalobkyně vzala žalobu zpět, a to co do částky 13 000 Kč a částky 143 000 Kč s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení, soud v této části řízení zastavil (výrok I.).

12. Předmětem řízení tak zůstává nárok na zaplacení částky 2 570 Kč a 15 036 Kč s příslušenstvím, když jde o částky zaplacené žalobkyní na účet finančního úřadu a tyto představují daň z nemovitostí za rok 2020 a pokutu za neuhrazení této daně v řádném termínu za nemovité věci žalované, což vyplývá z výpisu bankovního účtu žalobkyně na č. l. 88.

13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., v platném znění (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2997 odst. 1 o. z. dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

15. Pokud žalobkyně uhradila daň z nemovitosti a pokutu za včasné neuhrazení této daně finančnímu úřadu za žalovanou, jednalo se o plnění, ke kterému nebyla žalobkyně nijak povinna. Povinnost k úhradě této platby nevyplývala pro žalobkyni ze žádného sjednaného právního poměru mezi ní a žalovanou a ani nevyplývala ze smluv uzavřených mezi jednatelem žalobkyně , jméno FO, , , jméno FO, a žalovanou, tj. z nájemní smlouvy uzavřené dne 23. 4. 2019 či smlouvy o uzavření budoucí smlouvy darovací ze dne 5. 9. 2019. Žalobkyně plnila za žalovanou to, co měla žalovaná plnit sama, tj. uhradit daň z nemovitosti a pokutu za včasné neuhrazení této daně, když podle § 3 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, v platném znění, je poplatníkem daně z pozemků vlastník pozemku. Žalobkyně tak nemá ve smyslu § 2997 odst. 1, věty druhé, o. z., právo na vrácení požadovaných částek s příslušenstvím, a proto soud žalobu v této části zamítl (výrok II.).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2, věty první, o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 77 106,42 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů za zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) to jednak z tarifní hodnoty ve výši 13 000 Kč za dva úkony (převzetí a příprava věci a vyjádření podané soudu) provedené v řízení pod sp. zn. 21 C 27/2023 (před spojením věcí) sestávající z částky 1 620 Kč za každý z těchto úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., tj. 3 240 Kč, dále z tarifní hodnoty 160 606 Kč za dva úkony (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření podaného k soudu) provedených v řízení pod sp. zn. 18 C 30/2023 (před spojením věcí) sestávající se z částky 7 540 Kč za každý z těchto úkonů, tj. 15 080 Kč, a dále z tarifní hodnoty 173 606 Kč (po spojení věcí) se stávající se z částky 8 060 Kč za úkon (představující repliku žalované po vyjádření žalobkyně ze dne 16. 10. 2023 – 1 úkon, písemně doloženou poradu se žalovanou dne 3. 1. 2024 – 1 úkon, písemné vyjádření žalované k částečnému zpětvzetí žaloby ze dne 14. 2. 2024 – ½ úkon a účast na dvou jednáních soudu dne 4. 1. 2024 a dne 21. 2. 2024 – 2 úkony) tj. celkem 36 270 Kč, když doložení substituční plné moci dne 3. 1. 2024 nelze považovat za úkon směřující k účelnému bránění práva a tento úkon mohl být proveden až při jednání soudu dne 4. 1. 2024, s připočtením devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 2 700 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále z náhrady za jízdné právní zástupkyně žalované osobním vozidlem KIA CEE´D z Prahy do Třebíče a zpět za celkem dvě účasti na jednáních soudu, a to dne 4. 1. 2024 adne 21. 2. 2024 při ujetí celkem 680 km (4 x 170 km) a průměrné spotřebě 3,9 l/100 km nafty automobilové a její ceně 38,70 Kč/l a paušálním opotřebení vozidla ve výši 5,60 Kč/1 km, tj. celkem 4 834,32 Kč podle výpočtu (6,8 x 3,9 x 38,70)+(680 x 5,60) a náhrady za promeškaný čas strávený za dvě cesty z Prahy do Třebíče a zpět za celkem šestnáct půlhodin dle § 14 odst. 3 a.t., tj. 1 600 Kč s připočtením daně z přidané hodnoty ve výši 21% z částky 63 724,32 Kč, tj. 77 106,42 Kč. Tuto částku je povinna zaplatit žalobkyně k rukám právní zástupkyně žalované podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě stanovené v § 160 odst. 1 o. s. ř.