4 C 41/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Česká republika - Jméno žalované B , IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B 3. Jméno žalované C , narozený Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně, společnosti , právnická osoba, ., a žalovaných, , Jméno žalované A, , České republiky – , právnická osoba, a , Jméno žalované C, , k pozemku parc. č. st. 30/3 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 39 – zemědělská usedlost, pozemku parc. č. st. 31/1 – zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada a pozemku parc. č. 192/2 - zahrada, jak jsou tyto pozemky zapsány v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , se zrušuje.II. Nařizuje se prodej pozemku parc. č. st. 30/3 - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 39 – zemědělská usedlost, pozemku parc. č. st. 31/1 – zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada a pozemku parc. č. 192/2 - zahrada, jak jsou tyto pozemky zapsány v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, ve veřejné dražbě s tím, že jeho výtěžek bude rozdělen mezi účastníky řízení tak, že žalobkyni připadne 35/144 z tohoto výtěžku, žalované 1. připadne 7/72 z tohoto výtěžku, žalované 2. připadne 44/72 z tohoto výtěžku a žalovanému 3. připadne 14/288 z tohoto výtěžku.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 3. na náhradě nákladů řízení částku 4 704,20 Kč k rukám jeho právní zástupkyně , Jméno advokátky, , advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalobkyně, žalovaná 1. a žalovaná 2. nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 12. 4. 2024, ve znění její změny, která byla připuštěna usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 13.11.2024, č.j. , spisová značka, , se žalobkyně domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem, a to k pozemku p. č. st. 30/3 - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 39 – zemědělská usedlost, pozemku p. č. st. 31/1 – zastavěná plocha a nádvoří, pozemku p. č. , hodnota, – zahrada a pozemku p. č. 192/2 - zahrada, jak jsou tyto pozemky zapsány v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, (dále též jen „předmětné nemovité věci“). Jako způsob vypořádání navrhla prodej předmětných nemovitých věcí ve veřejné dražbě, jelikož doposud nedošlo mezi podílovými spoluvlastníky k dohodě na způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví. Z podstaty předmětných nemovitostí, zejména v případě budovy č. p. 39 – zemědělská usedlost, a ve vztahu ke spoluvlastnickým podílům je podle žalobkyně zřejmé, že jejich rozdělení není možné. Žalovaní 1. a 3. nesouhlasili s odkupem spoluvlastnického podílu žalobkyně a stanovisko žalované 2. nebylo možné zjistit. Jediným možným způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví tak podle žalobkyně zůstává prodej věcí ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku z prodeje mezi účastníky řízení v poměru podle velikostí jejich spoluvlastnických podílů na předmětných nemovitých věcech.

2. Žalovaná 2. se k návrhu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vyjádřila tak, že navrhla zamítnutí žaloby. Nejprve ve svém vyjádření podrobně rozebrala nabývací tituly jednotlivých podílových spoluvlastníků. Označila nabytí spoluvlastnického podílu žalobkyní za jakési „přelévání“ majetku mezi žalobkyní a spol. , právnická osoba, , když obě společnosti jsou propojeny osobou pana , jméno FO, , jednatele spol. , právnická osoba, , a spol. , právnická osoba, , která je společníkem žalobkyně. Žalobou navrhovaný způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví považuje žalovaná 1. za nevhodný způsob odčerpávání majetku státu. S odkazem na § 1 a § 3 zákona č. 503/2012 Sb., , Jméno žalované B, může činit právní úkony ohledně převodu státního majetku, v projednávané věci k převodu spoluvlastnického podílu, a to v případě zájmu převést spoluvlastnický podíl na dalšího spoluvlastníka či spoluvlastníky, podíl směnit za jiné zemědělské nemovitosti, nebo je nabídnout v rámci veřejné nabídky pozemků k vypořádání restitučních nároků podle zákona o půdě nebo je převést v rámci schváleného privatizačního projektu podle zákona č. 92/1991 Sb. Prodej spoluvlastnického podílu na nemovitostech ve vlastnictví státu s příslušností hospodaření pro , Jméno žalované B, je tedy upraven speciálními zákonnými normami a podle žalované se na něj nevztahují obecná ustanovení občanského zákonu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žalovaná též oznámila žalobkyni, za jakých podmínek může být spoluvlastnický podíl státu na ni převeden, a mimo jiné i při splnění ceny obvyklé či zjištěné, s tím, že se použije vždy cena vyšší. Žalovaná 2. tak ohledně vypořádání, resp. převodu spoluvlastnického podílu, uzavřela, že může postupovat pouze zákonem předpokládaným způsobem upraveným v zákoně č. 229/1991 Sb. a v zákoně č. 503/2012 Sb., nikoli však podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyni byly podle žalované sděleny možnosti převodu spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitých věcech podle zákona č. 229/1991 Sb. a zákona č. 503/2012 Sb., žalobkyně však této možnosti nevyužila.

3. Žalovaná 1. se k žalobě vyjádřila tak, že netrvá na zachování podílového spoluvlastnictví a ani nemá zájem na nabytí ostatních spoluvlastnických podílů do svého výlučného vlastnictví. Žalovaná 1. tak souhlasí se žalobním návrhem, tj. aby bylo spoluvlastnictví zrušeno, nemovitosti prodány ve veřejné dražbě a každému ze spoluvlastníků připadla část výtěžku zpeněžení, co do výše příslušného spoluvlastnického podílu.

4. Žalovaný 3. rovněž souhlasil s žalobním návrhem. Zrušení podílového spoluvlastnictví, zpeněžení nemovitostí a rozdělení výtěžku podle podílů označil žalovaný 3. jako nejvhodnější variantu vyřešení spoluvlastnictví.

5. V průběhu řízení bylo zjištěno, že původně žalovaný , jméno FO, kupní smlouvou ze dne 23. 4. 2024 prodal svůj spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech žalobkyni. Z uvedeného důvodu žalobkyně vzala žalobu vůči , jméno FO, zpět, a soud řízení ve vztahu k , jméno FO, zastavil. V návaznosti na tuto skutečnost byla připuštěna změna žaloby (viz bod 1.).

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Podle výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, a to pozemku p. č. st. 30/3, zastavěná plocha a nádvoří, na němž se nachází stavba zemědělské usedlosti č.p. 39, v části obci , adresa, , a pozemku p. č. st. 31/1, zastavěná plocha a nádvoří, využívaná jako zbořeniště, pozemku p.č. , hodnota, , zahrada, a pozemku p.č. 192/2, zahrada, jsou žalovaná 1. v rozsahu 7/72, Česká republika – , Jméno žalované B, v rozsahu 44/72, žalovaný 3. v rozsahu 14/288 a žalobkyně v rozsahu 35/144. Žalovaná 1. nabyla svůj spoluvlastnický podíl na základě usnesení o dědictví Okresního soudu , adresa, -venkov ze dne 23. 5. 2023, č.j. , spisová značka, , žalovaná 2. nabyla svůj spoluvlastnický podíl na základě usnesení o dědictví Okresního soudu v Třebíči ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. , spisová značka, , když dědicové zůstavitelky , jméno FO, , zemřelé 20. 3. 2011, dědictví odmítli, přičemž příslušný hospodařit s tímto majetkem je , Jméno žalované B, , a to na základě ohlášení o příslušnosti hospodařit s majetkem státu ze dne 18. 11. 2015, č.j. UZSVM/BJI/9352/2015-BJIM. Žalovaný 3. nabyl svůj spoluvlastnický podíl na základě smlouvy kupní ze dne 22. 11. 2021, NZ 1836/2021 a žalobkyně nabyla svůj spoluvlastnický podíl na základě kupní smlouvy ze dne 31. 1. 2024 a kupní smlouvy ze dne 23. 4. 2024, přičemž z kupní smlouvy ze dne 31. 1. 2024 vyplývá, že prodávajícím byla společnost , právnická osoba, Z výpisu obchodního rejstříku pro žalobkyni vyplývá, že jejím společníkem je společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , jednatelem a společníkem této společnosti je pan , jméno FO, , který je současně jednatelem společnosti , právnická osoba, a společníkem společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Z kopie katastrální mapy vyplývá, že předmětné nemovité věci tvoří pás úzkých pozemků začínající zemědělskou usedlostí v přední části, na kterou navazuje zahrada a zbořeniště, končící opět zahradou. Soud má též za prokázané, že před podáním žaloby žalobkyně vyzvala ostatní podílové spoluvlastníky, aby se vyjádřili k jejímu záměru zrušit a vypořádat podílové spoluvlastnictví. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žádný z podílových spoluvlastníků nemá zájem na tom, aby bylo podílové spoluvlastnictví zachováno. Žalobkyně, žalovaná 1. a žalovaný 3. nevylučovali možnost prodeje svých spoluvlastnických podílů z volné ruky. Žalovaná 2. vázána veřejnoprávními předpisy byla ochotna svůj spoluvlastnický podíl prodat, ale za maximální cenu (cenu obvyklou), zjištěnou na základě znaleckého posudku. Účastníci se při jednání soudu shodli v tom, že předmětné nemovité věci nelze rozdělit. Též uvedli, že předmětné nemovité věci nejsou v dobrém stavebně-technickém stavu. Občasnou údržbu pozemků vykonává pouze žalovaný 3. Žádný z účastníků nemá též zájem odkoupit spoluvlastnické podíly od ostatních podílových spoluvlastníků.

7. Podle ustanovení § 1140 odst. 1 a 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., v platném znění, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

8. Podle ustanovení § 1141 odst. 1 a 2 o. z. spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. Spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.

9. Podle ustanovení § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

10. Podle ustanovení § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, č.j. 22 Cdo 5353/2015, dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz., i nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity. Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle občanského zákoníku tak soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné (§ 1144 a násl. o. z.); není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.); takto postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu. Soud rozhodující o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví není vázán návrhy účastníků (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

12. Mezi účastníky bylo nesporné, že předmětné nemovité věci nelze rozdělit, neboť se jedná o zemědělskou usedlost s navazujícími pozemky hospodářského významu. V daném případě nelze též přistoupit k vypořádání podílového spoluvlastnictví formou přikázání předmětných nemovitých věcí jednomu nebo více spoluvlastníků, jelikož žádný z nich nemá o předmětné nemovité věci zájem. Jelikož se však účastníci nedohodli na dobrovolném prodeji předmětných nemovitých věcí z volné ruky, nezbylo soudu než podílové spoluvlastnictví zrušit a přikázat prodej předmětných nemovitých věcí ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku podle velikosti spoluvlastnických podílů jednotlivých podílových spoluvlastníků (výrok I. a II.).

13. Pokud se týče argumentace žalované 2., tak soud si je vědom omezení v nakládání s majetkem ve vlastnictví státu jakožto veřejnoprávní korporace, zejména při převodech nemovitých věcí v jeho vlastnictví, např. podle § 17 odst. 2, 3 a 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, nicméně v oblasti soukromého práva je třeba považovat stát jako právnickou osobu (srov. § 21 o. z.), v daném případě podílového spoluvlastníka, kdy způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví je upraven občanským zákoníkem, podle něhož nemůže být nikdo nucen ve spoluvlastnictví setrvat. V této souvislosti lze odkázat i na ustanovení § 1 odst. 1, větu druhou, občanského zákoníku, podle něhož uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Soud neshledal relevantními ani námitky žalované 2. ohledně spekulativního nakládání se spoluvlastnickým podílem žalobkyní, když o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví mají zájem též žalovaná 1. a žalovaný 3. V odůvodnění usnesení o dědictví Okresního soudu v Třebíči ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 19 D 379/2011 (č.l. 35), je navíc uvedeno, že samotný spoluvlastnický podíl žalované 2. na předmětných nemovitých věcech je samostatně neprodejný.

14. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., v platném znění (dále jen o. s. ř.), měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

15. Podle § 147 odst. 1 o. s. ř. účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.

16. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví vycházel soud ze závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22, podle něhož zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám (obdobně též Pl. ÚS-st. 59/23 ze dne 13. 9. 2023).

17. Na základě uvedených judikatorních závěrů nemají žalobkyně, žalovaná 1. a žalovaná 2. vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

18. Pokud se týče nákladů vzniklých žalovanému 3., a to v souvislosti s účastí jeho právní zástupkyně na jednání soudu dne 19. 9. 2024, tak soud žalovanému 3. přiznal podle § 147 odst. 1 o. s. ř., tyto náklady, jelikož toto jednání bylo zmařeno postupem žalobkyně, když předmětem jednání mělo být vypořádání podílového spoluvlastnictví zahrnující i spoluvlastnický podíl , jméno FO, , byť tento již po dobu více než čtyř měsíců nebyl podílovým spoluvlastníkem, neboť jeho spoluvlastnický podíl nabyla kupní smlouvou právě žalobkyně. Na tuto skutečnost žalobkyně procesně nijak nereagovala, naopak právní zástupce žalobkyně při jednání soudu sdělil, že tato skutečnost je pro něj nová. Soud proto přistoupil k separaci nákladů a uložil výrokem III. žalobkyni, aby uhradila žalovanému 3. náklady vynaložené na účast na zmařeném jednání, které mu vznikly, a to v celkové výši 4 704,20 Kč. Tato částka je tvořena odměnou právního zástupce za zastupování na jednání konaném dne 19. 9. 2024, ve výši 3 100 Kč, představující jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění platném do 31. 12. 2024, paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradou vzniklou v souvislosti s cestou právní zástupkyně žalovaného 3. z Brna do Třebíče a zpět, ve výši 904,20 Kč, při ujetí celkem 120 km, použitím osobního automobilu Ford Galaxy, při průměrné spotřebě 5 l/100 km motorové nafty s připočtením opotřebení vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. při výpočtu (1,2x38,70x5) + (120x5,6) s připočtením náhrady za ztrátu času za celkem 4 půlhodiny po 100 Kč, tj. celkem 400 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu.