5 C 211/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Tesaře a přísedících Josefa Číže a Dáši Jeřábkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 101 451 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50 755,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 000 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 000 Kč od 26. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 000 Kč od 26. 4. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 000 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 32 725,50 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, to vše nejpozději do 31. 1. 2022.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 50 755,50 Kč a zbývající část žalobou uplatněných úroků z prodlení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 7. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 101 451 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný byl na základě pracovní smlouvy z 18. 4. 2019 a jejího dodatku z 31. 12. 2019 od 24. 4. 2019 do 31. 12. 2020 u žalobce zaměstnán jako elektromontér. V souvislosti s výkonem práce používal a řídil služební (pracovní) vozidla žalobce a zúčastnil se rovněž žalobcem zajištěného školení. Dne 14. 5. 2020 kolem 13.45 hod. při výkonu práce v pracovní době žalovaný řídil v [obec] na ulici [příjmení] vozidlo žalobce [příjmení] [jméno], jehož nástavbu tvořila montážní plošina Inreka. Při průjezdu zatáčkou došlo pro nepřizpůsobení rychlosti stavu a povaze vozovky řidičem k převrácení vozidla a poškození vozidla i montážní plošiny. Dopravní nehodu řešila Policie ČR se závěrem o nedbalostním zavinění žalovaného, ke zranění osob nedošlo a přítomnost alkoholu či návykových látek nebyla u žalovaného zjištěna. Účastníci uzavřeli dne 17. 8. 2020 dohodu o způsobu náhrady škody, ve které shodně prohlásili, že škoda na vozidle i plošině vznikla výlučně v důsledku nedbalostního zavinění žalovaného a její výše činí nejméně 500 000 Kč. Rovněž se v této dohodě shodli, že žalovaný za tuto škodu odpovídá do 4,5 násobku jeho průměrného měsíčního výdělku, který v rozhodném období činil 25 878 Kč, tedy maximálně do částky 116 451 Kč. Dohodli rovněž způsob splácení škody žalovaným. V souvislosti se skončením pracovního poměru žalovaného u žalobce uzavřeli účastníci dne 21. 12. 2020 dodatek této dohody, v němž nově upravili způsob splácení škody tak, že dosud nesplacenou částku 108 451 Kč bude žalovaný splácet žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč počínaje měsícem leden 2021 pod ztrátou výhody splátek při nesplacení dvou celých splátek. Žalovaný na základě této dohody zaplatil žalobci v lednu 2021 částku 2 000 Kč a v únoru 2021 částku 5 000 Kč. Poté splátky přestal hradit a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. Skutečná škoda vzniklá žalobci zaplacením opravy poškozeného vozidla i plošiny přitom činila 1 189 831,41 Kč.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že závazek žalovaného z dohody o náhradě škody a jejího dodatku nemohl platně vzniknout pro absenci svobodné vůle žalovaného při podpisu těchto závazků. Tyto listiny podepsal jako mladý člověk neznalý svých práv na pokyn nadřízených ve snaze pro něj nepříjemnou událost uzavřít, neboť nedisponoval potřebnou finanční částkou, a nejednalo se o jeho svobodný projev vůle. Dle jeho názoru žalobce svůj nárok na náhradu škody dosud řádně nevyčíslil a nedoložil a je rovněž dána jeho odpovědnost za vzniklou škodu tím, že dal pokyn k řízení vozidla s plošinou se specifickými jízdními vlastnostmi žalovanému jako dosud nezkušenému řidiči, který v době uzavření pracovní smlouvy neměl ani platné řidičské oprávnění. Povinnost předcházet škodám žalobce porušil překročením svých oprávnění tím, že žalovanému uložil úkol, který nebyl náplní jeho práce elektromontéra. Ke vzniku škody přispěl žalobce svou nedbalostí i tím, že neměl ohledně předmětného vozidla uzavřeno havarijní pojištění. Pro případ, že by soud dospěl k závěru o odpovědnosti žalovaného za škodu, navrhl, aby soud použil svého moderačního práva a výši náhrady škody přiměřeně snížil.

3. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný pracoval u žalobce v období od 24. 4. 2019 do 31. 12. 2020 v pracovním poměru jako elektromontér. V souvislosti s plněním jeho pracovních úkolů řídil dne 14. 5. 2020 předmětné vozidlo žalobce s pracovní plošinou a kolem 13.45 hodin zavinil nedbalostní formou dopravní nehodu, při které došlo k poškození vozidla i plošiny, ke zranění osob či jiným škodám nedošlo, požití alkoholu či návykových látek žalovaným nebylo zjištěno. V souvislosti s předmětnou škodní událostí uzavřeli účastníci dne 17. 8. 2020 dohodu o způsobu náhrady škody obsahu tvrzeného žalobcem, přičemž průměrná měsíční mzda žalovaného v rozhodném období činila 25 878 Kč, limit náhrady škody 4,5 násobku průměrného měsíčního výdělku před způsobením škody dle § 257 odst. 2 zákoníku práce tak činil 116 451 Kč. Vzhledem ke skončení pracovního poměru žalovaného byla tato dohoda jejím dodatkem ze dne 21. 12. 2020 změněna tak, že dosud nezaplacenou částku 108 451 Kč bude žalovaný žalobci splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč počínaje měsícem leden 2021 pod ztrátou výhody splátek při nesplacení dvou celých splátek. Na základě takto změněné dohody o způsobu náhrady škody zaplatil žalovaný žalobci v měsících leden a únor 2021 celkem 7 000 Kč a poté přestal splátky hradit. Za tohoto mezi účastníky nesporného skutkového stavu záviselo rozhodnutí soudu na posouzení platnosti dohody o způsobu náhrady škody mezi účastníky včetně jejího dodatku a úvaze, zda jsou dány důvody pro použití moderačního práva soudu dle § 264 zákoníku práce, podle kterého z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud výši náhrady škody přiměřeně snížit. Žalobcův návrh na doplnění dokazování o svědecké výpovědi kolegů žalovaného [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud z důvodů procesní ekonomie neakceptoval, neboť by dle názoru soudu nemohly nic změnit na jeho skutkových i právních závěrech.

4. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

5. Z nesporných skutkových tvrzení účastníků je zřejmé, že shora uvedené podmínky pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou žalobci jsou splněny, přičemž vzhledem k charakteru vzniklé škody přichází v úvahu pouze její nahrazení v penězích. Byla přitom uzavřena písemná dohoda účastníků o způsobu náhrady škody dle § 263 odst. 2 zákoníku práce, která má veškeré náležitosti určitého a srozumitelného právního jednání. Při úvaze o platnosti této dohody dospěl soud k závěru, že byť v době uzavření této dohody nebyla ještě známa skutečná výše škody, je z textu dohody zřejmé, že žalovaný akceptuje minimální výši skutečné škody 500 000 Kč, tedy škodu několikanásobně převyšující výši škody, za kterou odpovídá. Výše celkové skutečné škody na vozidle i plošině 1 189 831,41 Kč byla přitom žalobcem řádně doložena daňovými doklady vystavenými zhotoviteli oprav za opravu vozidla i plošiny, o jejichž autentičnosti i zaplacení cen v nich uvedených žalobcem nemá soud důvod pochybovat. Soud rovněž neshledal žádné důvody neplatnosti dohody o náhradě škody i jejího dodatku dle § 580 a následujících občanského zákoníku, neboť plně svéprávný žalovaný si musel být vědom následků podpisu obou těchto listin a samotná skutečnost, že nedisponoval finančními prostředky potřebnými k náhradě škody jednorázově, nezpůsobuje neplatnost obou těchto právních jednání. Závazek žalovaného z dohody o náhradě škody i jejího dodatku tak platně vznikl a v žalobou uplatněné výši dosud trvá, neboť platí vyvratitelná právní domněnka stanovená v ustanovení § 2053 občanského zákoníku, podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

6. Naproti tomu shledal soud za důvodný návrh žalovaného na aplikaci moderačního práva soudu dle shora citovaného ustanovení § 264 zákoníku práce. Dle názoru soudu je třeba zohlednit zjevně nedostatečné řidičské zkušenosti žalovaného v době vzniku škody i skutečnost, že použité vozidlo s nákladem pracovní plošiny je speciálním vozidlem s odlišným těžištěm i jízdními vlastnostmi oproti běžným osobním vozidlům. Žalovaný pracoval u žalobce jako elektromontér, v řízení tohoto vozidla nemohl mít dostatečné zkušenosti a převzetím vozidla k řízení pouze vyhověl žádosti svého služebně staršího kolegy [jméno] [příjmení], který potřeboval přepravit jiné vozidlo. Škodní událost se stala v době, kdy měl žalovaný necelých 20 roků a nemohl tak logicky disponovat dostatečnými naspořenými finančními prostředky k úhradě škody požadované po něm žalobcem v maximální možné zákonné výši a zaplacení náhrady škody v plné výši požadované žalobcem by se nepochybně zásadně projevilo na jeho životní úrovni. Nelze dle názoru soudu ani přehlédnout, že žalobce nevyužil své možnosti minimalizovat vzniklou škodu uzavřením havarijního pojištění předmětného vozidla. Všechny tyto skutečnosti ve svém souhrnu tvoří dle názoru soudu důvody zvláštního zřetele hodné pro použití moderačního práva soudu k přiměřenému snížení náhrady škody. Nelze přitom předpokládat, že by se snížení náhrady škody mohlo významným způsobem poškodit ekonomické výsledky žalobce, který je společností zaměstnávající více než 100 zaměstnanců. S přihlédnutím ke všem okolnostem věci dospěl soud k závěru, že za přiměřené snížení náhrady škody lze považovat její snížení na polovinu žalovaným dosud nesplacené škody, tedy na částku 50 755,50 Kč. Právě ohledně této částky proto žalobě jako důvodné vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný se dnem následujícím po splatnosti jednotlivých sjednaných splátek ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím uložil soud žalovanému nejpozději do 31. 1. 2022, neboť vzhledem k výši přiznané částky i příjmu žalovaného asi 25 000 Kč měsíčně dospěl k závěru, že je odůvodněno výjimečné stanovení lhůty delší oproti obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovená lhůta odpovídá výši přiznané částky s příslušenstvím i příjmovým poměrům žalovaného. Ve zbývající části týkající se zaplacení další částky 50 755,50 Kč s příslušenstvím pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch pouze částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V předmětné věci byl každý z účastníků úspěšný pouze z jedné poloviny a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.