6 C 282/2019

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem PhD. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného, příjmení republika země zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení bytem adresa 2. celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného 3. celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného, anonymizováno konfederace zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení bytem adresa o určení neexistence zástavního práva

I. Soud určuje neexistenci práva odpovídajícího zástavnímu právu zapsanému v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, stát. instituce, jako zástavní právo smluvní zatěžující nemovitost p. č. st. anonymizováno – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 246 m2 zapsanou na list vlastnictví, katastrální území a územní celek zřízené na základě Dohody o omezení převodu nemovitostí RIII číslo ze dne datum, registrováno ke dni datum.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podanou žalobou domáhal se žalobce určení ve smyslu výrokové části rozsudku. K odůvodnění žaloby mimo jiné uvedl, že je výlučným vlastníkem pozemku p.č. st. 679 o výměře 246 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba objektu k bydlení, zapsaného na listu vlastnictví číslo vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, stát. instituce pro obec a k.ú. obec. Předchozí vlastník těchto nemovitostí uzavřel se žalovanými dohodu o omezení převodu nemovitostí, kterou bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch žalovaných za účelem zajištění případných pohledávek vzniklých z nájemní smlouvy uzavřené mezi jméno příjmení a žalovanými vztahující se k nemovitosti na adrese ulice a číslo v obec. Nájem této nemovitosti zanikl již v roce 1995, nejpozději v tomto roce tak mohla vzniknout pohledávka zajištěná zástavní smlouvou. Počala tak na konci roku 1995 běžet promlčecí doba zástavního práva a jejím uplynutím zástavní právo zaniklo nejpozději dne 31.12.1998. Žalobce se pokoušel řešit záležitost smírnou cestou, avšak bezúspěšně, neboť žádného ze žalovaných fyzicky nedohledal. Soudu se přes provedené šetření nepodařilo zjistit žádné bližší údaje o 1. a 3. žalovaném, a to zejména k jejich aktuálnímu pobytu, proto jim byl ustanoven pro řízení opatrovník. Opatrovník 1. žalovaného neprezentoval žádné zásadní výhrady proti vyhovění žalobě, 2. žalovaný ve věci zůstal bez vyjádření a opatrovník 3. žalovaného navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že k zániku zástavního práva nedošlo. Po provedeném řízení učinil soud následující podstatné závěry o skutkovém stavu věci: V řízení nebylo sporu o výlučném vlastnictví žalobce k pozemku p.č. st. anonymizováno o výměře výměra – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba objektu k bydlení, zapsaného na listu vlastnictví číslo vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, stát. instituce pro obec a k.ú. obec. Mezi stranami též bylo nesporné, že žalobce nabyl vlastnické právo k nemovitostem na základě kupní smlouvy ze dne datum s právními účinky zápisu ke dni datum. příjmení je též v řízení skutečnost, že předchozí vlastník nemovitostí jméno příjmení, datum narození, bytem adresa, uzavřel se žalovanými dne datum Dohodu o omezení převodu nemovitostí RIII číslo, registrovanou dne datum, kterou bylo zřízeno ve prospěch žalovaných zástavní právo k nemovitostem za účelem zajištění případných pohledávek vzniklých z nájemní smlouvy uzavřené mezi jméno příjmení a žalovanými s předmětem v podobě nemovitostí na adrese adresa. Sporu v řízení nebylo konečně ani o tom, že uvedený nájemní vztah k nemovitostem zanikl v roce 1995. Žádná ze stran přitom netvrdila, že z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovanými a nájemcem jméno příjmení by tu k době jejího zániku byla jakákoli pohledávka, která by dosud byla nesplněná. Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem (ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Dříve než soud hodnotil důkazy pro účely konkrétního rozhodnutí o věci samé, zabýval se ve smyslu zákonného ustanovení výše citovaného tím, zda na tomto rozhodnutí v jeho znění navrženém žalobcem je dán naléhavý právní zájem, tedy zda by bez tohoto určení byly ohroženy práva žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. Zde shledal, že podmínka naléhavého právního zájmu je ve věci splněna již jen tím, že žalobce navrhuje vydání takového určení, které má být následně zohledněno v katastru nemovitostí České republiky a podání předmětné žaloby je tak jediným způsobem, jak lze dosáhnout shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí. V posuzovaném případě přitom z povahy věci nelze žalovat na splnění povinnosti. Pokud jde o meritum věci, pak soud vycházel v zásadě ze skutkového stavu v rozsahu, ve kterém mezi účastníky řízení zůstal nesporný, přičemž dále považoval za významné, že žádná z procesních stran v řízení ani netvrdila, že k okamžiku zániku nájemní smlouvy žalovaných a jméno příjmení v roce 1995 by zde byla taková nesplněná pohledávka z ní plynoucí, která by mohla být zajištěna zástavním právem. Žalovanými potažmo ani nebylo tvrzeno, že by jim vůbec kdy z tohoto nájemního vztahu vznikla nějaká pohledávka a pokud ano, jaká konkrétně, s jakou splatností, v jaké výši a z jaké části eventuálně zůstala nájemcem jméno příjmení nesplněna. Za absence tohoto tvrzení pak nelze než uzavřít, že zástavní právo zaniklo již v bezprostřední návaznosti na zánik nájemního vztahu v roce 1995 ve smyslu ustanovení § 170 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v tehdy platném znění. Soud při právním hodnocení též obecně vycházel z premisy obsažené v ustanovení § 152 uvedeného právního předpisu, tedy že smyslem zástavního práva je zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn. Ve světle výše nastíněné situace je pak zřejmé, že údaj obsažený v katastru nemovitostí o zástavním právu již řadu let neodpovídá právní realitě a jako takový je obsolentní, neboť pouze formálně zatěžuje nemovitosti, aniž by existoval právní důvod (pohledávka či právní poměr, ze kterého by mohla in eventum vzniknout do budoucna) pro takové zajištění. Z výše uvedených důvodů soud přistoupil k vyhovění žalobě. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšný žalobce se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, proto soud o nákladech řízení rozhodl způsobem obsaženým ve výroku II. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči v pěti vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu).