11 C 224/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 79 435,49 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 416,72 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala částky 44 018,77 Kč s úrokem ve výši 28,15 % ročně z částky 79 060,49 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 79 435,49 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 79 435,49 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 4711111776, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky a která byla uzavřena dne 16.11.2017 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Na základě smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavával splácet včetně sjednaného úroku a poplatků v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 4 584 Kč. Splatnost první splátky nastala právě po měsíci od data poskytnutí úvěru a v případě, že kalendářní měsíc následující po poskytnutí úvěru neobsahuje pořadové číslo dne poskytnutí úvěru, je splatnost první splátky poslední den v tomto měsíci. K čerpání úvěru došlo dne 16.11.2017, tudíž splatnost první splátky byla určena na 19.12.2017. Datum splatnosti druhé a následujících splátek vyplývá ze splátkového kalendáře. Úvěr byl úročen sazbou uvedenou ve Smlouvě, a to ode dne jeho poskytnutí, roční úroková sazba byla sjednána na 28.15 % p.a. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 100 000 Kč, přičemž celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 39 167,64 Kč. Jelikož žalovaný porušil závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužných splátek v dodatečné 30 denní lhůtě, přičemž ani v této lhůtě dlužné splátky neuhradil, proto žalobkyně využila svého smluvního oprávnění, úvěr ke dni 5.6.2018 zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžitému splacení pohledávek vyplývajících z předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaný po zesplatnění úvěru uhradil toliko částku 25 415,64 Kč, a to v rámci insolvenčního řízení. Žalovaný byl dále v souladu s § 142a o.s.ř. vyzván k úhradě pohledávky z titulu úvěrové smlouvy předžalobní upomínkou. Jelikož žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval a zůstatek dluhu neuhradil, eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 79 435,49 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 79 060,49 Kč (součet nesplacených částí jistiny, které měly být uhrazeny v rámci pravidelných měsíčních splátek, předepsaných do zesplatnění úvěru) a poplatků ve výši 375 Kč. Příslušenství je představováno úrokem z úvěru ve výši 28,15 % ročně z částky 79 060,49 Kč od 23.7.2024 (den následující po dni sepsání žalobního návrhu) do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 79 060,49 Kč od 23.7.2024 do zaplacení. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky (MLS), která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. V rámci uvedeného ukazatele je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Prostřednictvím výpočtu MLS tak žalobkyně ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru dle aktuálně posuzované žádosti. MLS je vypočítáván vždy jak na žadatele, tak i na domácnost žadatele, kdy tyto dva výpočty se porovnají a využije se ten MLS, který je nižší. Žalobkyně vycházela z žalovaným deklarovaného příjmu 25 000 Kč a dále při výpočtu MLS domácnosti zohlednila deklarovaný příjem ostatních členů domácnosti ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně si rovněž opatřila zprávu z Nebankovního registru klientských informací.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému na den 21.1.2025 se žalovaný nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení doručeno do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 16.12.2024. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného.

4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru č. 4711111776 a Úvěrových podmínek bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že dne 16.11.2017 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč, roční úrokovou sazbou ve výši 28,15%, který se žalovaný zavázal splácet počínaje prvním měsícem po poskytnutí úvěru a dále vždy ke každému 15. dni v měsíci v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 4 584 Kč. Úvěr byl vyplacen na běžný účet žalovaného č.ú. č. účtu. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný načerpal celkem částku 100 000 Kč a v průběhu trvání úvěrové smlouvy uhradil celkem částku 39 167,64 Kč. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 5.6.2018 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že byl úvěr zesplatněn a žalovaný informován o tom, že právo na splacení celého úvěru bude uplatněno v rámci insolvenčního řízení řešícího úpadek žalovaného. Z potvrzení o ověření bonity klienta a úvěrové zprávy bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy deklaroval svůj měsíční příjem ze zaměstnaneckého poměru (zaměstnavatel uveden rovněž v úvěrové smlouvě) v částce 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 50 000 Kč, měsíční výdaje byly deklarovány částkou 14 000 Kč, dále bylo deklarováno, že žalovaný bydlí u rodičů, je svobodný a má jednu vyživovací povinnost. Žalovaný měl před uzavřením úvěrové smlouvy sjednáno řadu úvěrových závazků. Z insolvenčního rejstříku a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12.12.2023 pod sp.zn. KSHK insolvenční spisová značka bylo zjištěno a v řízení prokázáno, ze úpadek žalovaného zjištěný k návrhu dlužníka usnesením jmenovaného soudu ze dne 5.6.2018 (pozn. – v cit. usnesení je uvedeno datum 30.11.2018, nicméně z ostatních listin a insolvenčního rejtříku je zřejmé datum 5.6.2018) byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře, přičemž do insolvenčního řízení se přihlásilo 20 věřitelů s celkovou výší závazků 2 815 640,15 Kč, insolvenční správkyně popřela v rámci přezkumného jednání pohledávky do výše 149 978 Kč a ve zbylém rozsahu byly pohledávky zjištěny. Žalovaný splnil oddlužení, přičemž soud nepřiznal osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Z přihlášky pohledávky žalobkyně bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že pohledávka vyplývající z úvěrové smlouvy č. 4711111776 ze dne 16.11.2017 byla uplatněna v insolvenčním řízení. Ze zprávy o plnění oddlužení bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že přihlášená pohledávka žalobkyně vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy byla uspokojena do výše 25 415,64 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 20.6.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky. Soud dále provedl důkaz rovněž další žalobkyní navrženou a předloženou listinou - metodikou posouzení úvěruschopnosti, z níž však neučinil žádná pro danou věc významná skutková zjištění. Provedení tohoto důkazu navrhovala žalobkyně k prokázání svého tvrzení o tom, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Metodika posouzení úvěruschopnosti, která má dle názoru žalobkyně v řízení sloužit jako důkaz, je však pouze kolekcí popisných tvrzení ryze obecného charakteru vztahujících se k procesu posuzování úvěruschopnosti a dále výčtem judikatury, nikoliv listinou způsobilou k prokázání toho, jakým konkrétním způsobem a s jakým konkrétním výsledkem žalobkyně posouzení úvěruschopnosti provedla. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně splnila povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní. Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, na který žalovaný uhradil celkem částku 64 583,28 Kč.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právních norem platných a účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 2991 odst. 1, o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váží jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Úvěrovou smlouvu soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků, jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně, vědoma si toho, že splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet je podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, vycházela při hodnocení majetkové situace žalovaného z údajů žalovaným toliko deklarovaných, ze statistického modelu a lustrací v registrech. Žalobkyně se spolehla na ničím nepodložené prohlášení žalovaného o výši jeho příjmů, které však nebyly žádným hodnověrným způsobem ověřeny, včetně ověření jejich pravidelnosti (například výpisem z účtu, potvrzením zaměstnavatele, výplatní páskou apod.). Totéž platí ohledně výdajů, které nebyly ověřeny z žádného hmatatelného podkladu a nebyla tak zjištěna jejich reálná výše, pravidelnost, skladba. To tím spíše za situace, kdy v řízení vyšlo najevo, že do insolvenčního řízení žalovaného zahájeného návrhem žalovaného a úpadkem zjištěným dle usnesení ze dne 5.6.2018, se přihlásilo značné množství věřitelů s pohledávkami dosahujícími takřka 3mil Kč a je tak zřejmé, že žalovaný musel mít již v době uzavření úvěrové smlouvy řadu závazků, které nebyl schopen splácet. Žalobkyně dále při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela ze statistického modelu a lustrací v registrech, když v této souvislosti je třeba konstatovat, že takto provedené šetření neposkytuje samo o sobě dostatečně komplexní obraz o majetkové situaci žalovaného a není dostatečné k řádnému splnění povinnosti ověřit schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně na výzvu soudu nepředložila žádné doklady a listiny, z nichž byly ověřeny pravidelné měsíční příjmy a pravidelné měsíční výdaje žalovaného, není tedy zřejmé, z jakých podkladů vycházela a její tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti tak nebylo prokázáno. Ze shora uvedených důvodů tedy nelze považovat povinnost žalobkyně danou ustanovením § 86 ZSÚ za řádně splněnou, úvěrová smlouva je tak neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 100 000 Kč, žalovaný žalobkyni vrátil celkem částku 64 583,28 Kč. Co do zbývající nevrácené částky ve výši 35 416,72 Kč vznikl na straně žalovaného neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni uhradil vyšší částku, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela vrácena. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalované z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I. vyhověl. Ve zbývající části jistiny a co do požadovaného úroku z úvěru soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

7. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (44 018,77 Kč) než úspěšná (35 416,72 Kč), na straně více úspěšného žalovaného dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.

8. Lhůty k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na procesní pasivitu žalovaného a s tím související nemožnost posouzení aktuálních majetkových poměrů žalovaného neshledal důvod pro odchýlení se od zákonné pariční lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.