130 C 27/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A se sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A se sídlem Adresa žalované A zastoupená advokátem Jméno advokáta B se sídlem Adresa advokáta B za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované č. 1: Jméno žalované B , IČO IČO žalované B se sídlem Adresa žalované B zastoupená advokátem Jméno advokáta C se sídlem Adresa advokáta C 2. Jméno advokáta D , Anonymizováno ., IČO IČO advokáta D se sídlem Adresa advokáta D zastoupená advokátem Jméno advokáta E se sídlem Adresa advokáta E za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované č. 2: Jméno žalované C ., IČO IČO žalované C se sídlem Adresa žalované C o náhradu nemajetkové újmy I. Žaloba o uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobkyni a) společně a nerozdílně částku 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 1. 7. 2022 do zaplacení se zamítá.II. Žaloba o uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobci b) společně a nerozdílně částku 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 1. 7. 2022 do zaplacení se zamítá.III. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou č. 1 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.IV. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou č. 2 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.V. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem na straně žalované č. 1 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.VI. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem na straně žalované č. 2 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.VII. České republice se proti žalobkyni a) právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.VIII. Žalobce b) je povinen nahradit České republice náklady řízení 9 693 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově do 3 dnů od právní moci rozsudku.IX. Žalobce b) je povinen zaplatit České republice soudní poplatek 2 500 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se v soudním řízení zahájeném dne 14. 7. 2022 domáhali po každé z žalovaných zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedli, že požadují odčinění nemajetkové újmy, která jim vznikla jako rodičům , jméno FO, , narozené 26. 5. 2021. Žalobkyně a) absolvovala ve 14. týdnu gravidity dne 1. 12. 2020 v zařízení žalované č. 1 ultrazvukové vyšetření, a to s negativním výsledkem, přestože byl plod ve skutečnosti postižen těžkou a při ultrazvukovém vyšetření diagnostikovatelnou vrozenou vývojovou vadou, aplázií, resp. absencí levé stehenní a levé lýtkové kosti. Žalobkyně a) následně absolvovala v 16., 21. a 26. týdnu gravidity, konkrétně ve dnech 14. 12. 2020, 18. 1. 2021 a 22. 2. 2021, v zařízení žalované č. 2 opakovaná ultrazvukové vyšetření, a to vždy s hodnocením „bez UZ abnormit plodu“, dne 18. 1. 2021 dokonce s hodnocením „obě dolní končetiny fyziologické“, přestože byl plod ve skutečnosti postižen těžkou a při ultrazvukovém vyšetření diagnostikovatelnou vrozenou vývojovou vadou, aplázií, resp. absencí levé stehenní a levé lýtkové kosti. V důsledku objektivně nesprávného vyhodnocení ultrazvukového vyšetření dne 1. 12. 2020 žalovanou č. 1 a dne 14. 12. 2020, 18. 1. 2021 a 22. 2. 2021 žalovanou č. 2 byli žalobci zbaveni možnosti umělého přerušení těhotenství. V důsledku jednání žalovaných, jež objektivně nesplnily své smluvní povinnosti s péčí řádného odborníka, došlo u žalobců k újmě na jejich právu na respektování jejich soukromého a rodinného života (ve smyslu čl. 8 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv), k újmě na jejich právu na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života (ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), k újmě na jejím právu na ochranu soukromí (ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku) a k újmě na jejich právu na zvláštní ochranu rodiny a rodičovství (ve smyslu § 3 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku). Za adekvátní výši přiměřeného zadostiučinění za způsobenou jim nemajetkovou újmu, včetně duševních útrap, ve smyslu ustanovení § 2951 odst. 2 občanského zákoníku, považují žalobci částku 1 000 000 Kč každému z nich. Právní zástupce žalobců proto předžalobními výzvami ze dne 6. 5. 2022, doručenými oběma žalovaným dne 9. 5. 2022, vyzval obě žalované k laskavému odčinění žalobcům vzniklé nemajetkové újmy do 30. 6. 2022. Žalovaným poskytnutá lhůta k plnění však uplynula marně, ode dne 1. 7. 2022 jsou tak žalované v prodlení.

2. Žalovaná č. 1 nárok uplatněný v žalobě neuznala s tím, že nepovažuje za dostatečně prokázané, že by při jí provedeném ultrazvukovém vyšetření byla vrozená vývojová vada plodu zjistitelná. I pokud by nárok na náhradu nemajetkové újmy byl co do základu dán, vyjádřila žalovaná č. 1 přesvědčení, že výše uplatněného nároku je zcela neadekvátní. Žalovaná č. 1 proto navrhla zamítnutí žaloby.

3. Žalovaná č. 2 nárok se vyjádřila tak, že provedla ultrazvuková vyšetření v souladu s odbornými standardy a doporučeními. Vyšetřující lékař postupoval s péčí řádného odborníka a v souladu s pravidly svého oboru, přesto bohužel nebyla odhalena vada plodu. Žalovaná č. 2 vyjádřila přesvědčení, že i při správně provedeném ultrazvukovém vyšetření může vrozená vada zůstat nerozpoznána, diagnostická metoda nezachytí veškeré vady plodu, byť je vše provedeno správně. Dle dostupné literatury se nepodaří zachytit relativně vysoké procento vrozených vad končetin. Na podporu své obrany proti uplatněnému nároku předložila žalovaná č. 2 znalecký posudek , právnická osoba, , , tituly za jménem, .

4. Žalovaná č. 1 i žalovaná č. 2 navrhly, aby do řízení jako vedlejší účastníci na stranu žalovaných vstoupily pojišťovny, u kterých jsou žalované pojištěny pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu lékařské péče, je proto dán právní zájem pojišťoven na výsledku sporu. , Jméno žalované B, sdělila, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na stranu žalované č. 1. , Jméno žalované C, . sdělila, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na stranu žalované č.

2. Soud z podnětu žalobců přezkoumal přípustnost vedlejšího účastenství a usnesením ze dne 4. 5. 2023 rozhodl, že námitky žalobců proti vstupu vedlejších účastníků na stranu žalovaných se zamítají. Rozhodnutí přípustnosti vedlejšího účastenství nabylo právní moci dne 25. 5. 2023.

5. Oba vedlejší účastníci navrhli zamítnutí žaloby. Vedlejší účastník na straně žalované č. 1 ve shodě s jím podporovanou žalovanou označil nárok uplatněný v žalobě za neoprávněný. Odpovědnost za vznik újmy by byla založena pouze v případě, že by žalovaná č. 1 porušila při poskytování zdravotních služeb žalobkyni a) povinnost postupu lege artis, neboli že by při provádění ultrazvukového vyšetření postupovala nesprávně. Žalobci neprokazují jakoukoli odchylku od správného postupu při provádění ultrazvukového vyšetření dne 1. 12. 2020, nesprávnost postupu dovozují toliko z nepříznivého následku v podobě existence a neodhalení vývojové vady plodu. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že proximální fokální femorální deficience je extrémně vzácnou vývojovou vadou, která není v rámci prenatální diagnostiky rozeznána i při zachování lege artis postupu až v 50 % případů. Vedlejší účastník na straně žalované č. 2 uvedl, že lékař žalované č. 2 , Jméno advokáta D, nepochybil, při své činnosti postupoval správně tj. lege artis. Provedl všechna předepsaná vyšetření, z nichž nemusela být vada patrná. Ze strany pojišťovny tak byla škodní událost vedená pod č. , hodnota, po konzultaci s poradní lékařkou ve spojení se zjištěními ve znaleckém posudku , právnická osoba, odložena.

6. Soud na základě shodných tvrzení účastníků a obsahu zpráv o ultrazvukovém vyšetření vychází ze skutkového zjištění, že těhotná žalobkyně a) absolvovala ve 14. týdnu gravidity dne 1. 12. 2020 v zařízení žalované č. 1 ultrazvukové vyšetření s negativním výsledkem. Ve dnech 14. 12. 2020, 18. 1. 2021 a 22. 2. 2021 tj. v 16., 21. a 26. týdnu gravidity podstoupila žalobkyně a) v zařízení žalované č. 2 následná ultrazvuková vyšetření. Zprávy o všech třech vyšetřeních obsahují údaj „bez UZ abnormit plodu“, zpráva z dne 18. 1. 2021 navíc obsahuje hodnocení „obě dolní končetiny fyziologické“.Anonymizovaný odstavec8. Žalobce tvrdili, že pokud by ultrazvukové vyšetření žalobkyně a) konané ve 14., 16., 21. a 26. týdnu jejího těhotenství bylo vyhodnoceno správně, musela být žalovanou č. 1 a žalovanou č. 2 objektivně rozpoznána těžká vrozená , rodné přijmení, vada plodu. Podle názoru žalobců lékaři žalovaných porušili své povinnosti, neboť vývojovou vadu plodu při vyšetřeních žalobkyně a) nezjistili. Žalobci byli zbavení možnosti učinit rozhodnutí o umělém přerušení těhotenství žalobkyně, utrpělo tím jejich právo na ochranu soukromého a rodinného života. (Podle § 2 odst. 2 vyhlášky č. 75/1986 Sb. k provedení zákona o umělém přerušení těhotenství lze uměle přerušit těhotenství nejpozději do dosažení dvaceti čtyř týdnů těhotenství, svědčí-li pro umělé přerušení těhotenství genetické důvody. Mezi genetické důvody patří závažné dědičné poruchy a vývojové vady diagnostikované u plodu metodami prenatální diagnostiky nebo průkaz jejich vysokého rizika).

9. Rozhodující pro posouzení uplatněného nároku žalobců na náhradu újmy je odpověď na otázku, zda lékaři žalované č. 1 a žalované č. 2 postupovali při ultrazvukových vyšetřeních žalobkyně a) ve dnech 1. 12. 2020, 14. 12. 2020, 18. 1. 2021 a 22. 2. 2021 v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Postup lékařů bylo nezbytné zkoumat jak v průběhu jednotlivých vyšetření žalobkyně, tak při vyhodnocení jejich výsledků. Pouze na podkladě znaleckého posudku může soud posoudit, zda byla při vyšetřeních v uvedených dnech žalovanými poskytnuta zdravotní péče řádně a způsobem odpovídajícím konkrétním okolnostem případu, či nikoli. Bez získání podkladů za pomoci znalců - lékařů by soud nemohl učinit právní závěr o postupu (non) lege artis, bez něhož se nelze obejít při posuzování nároku na odčinění újmy.

10. Žalovanou č. 2 byl jako důkaz předložen znalecký posudek , právnická osoba, , , tituly za jménem, , znalce z oboru zdravotnictví, odvětví porodnictví, specializace gynekologie, který hodnotil postup lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, při prenatální péči o žalobkyni a). Na otázku, zda bylo možno odhalit vrozenou vadu plodu proximální fokální femorální deficienci před 24. týdnem gravidity žalobkyně znalec odpověděl kladně s tím, že tato vrozená , rodné přijmení, patří mezi ty, které lze rozpoznat ultrazvukovým vyšetřením plodu. Dle dostupné literatury je podle znalce senzitivita ultrazvuku v tomto případě mezi 17 – 60 procenty. Obecně je senzitivita vrozených vad končetin mezi 30 a 50 procenty, tedy více než 40 - 50 procent těchto vrozených vad ultrazvukovým vyšetřením odhaleno není a naráží na limity této diagnostické metody. Postup , tituly před jménem, , jméno FO, znalec vyhodnotil jako správný. , tituly před jménem, , jméno FO, dle předložené dokumentace provedl všechna prenatální vyšetření doporučená odbornou společností a to předepsanou metodikou, bohužel vývojová vada plodu nebyla odhalena. Pacientka nebyla jako nízkoriziková indikována k superkonziliárnímu vyšetření, kde je prováděno podrobné hodnocení morfologie plodu. V lednu 2021 nebylo běžné nabízet pacientkám toto vyšetření za přímou úhradu nad rámec běžných kontrol. Znalecký posudek č. 10/1/2022 , právnická osoba, , , tituly za jménem, , obsahuje prohlášení znalce, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku.

11. Žalobci nesouhlasili se závěry , právnická osoba, , , tituly za jménem, , obsaženými v posudku č. 10/1/2022. O vypracování posudku požádala znalce 2. žalovaná, , právnická osoba, se v posudku zabýval pouze hodnocením postupu , tituly před jménem, , jméno FO, . S ohledem na uvedené skutečnosti a rovněž proto, že v projednávané věci jde o výjimečný, zvlášť obtížný případ, vyžadující zvláštní vědecké posouzení, přistoupil soud k ustanovení znaleckého ústavu Fakultní nemocnice , adresa, .Anonymizovaný odstavec13. Postup žalované č. 1 při provedení ultrazvukového vyšetření žalobkyně a) dne 1. 12. 2020 zhodnotil znalecký ústav podle dokumentace jako správný dle metodiky České gynekologicko-porodnické společnosti. Znalec opakovaně konstatoval nízkou četnost posuzované vývojové vady a limity a omezení detekční schopnosti ultrazvuku. Postup žalované č. 2 (postup , jméno FO, . , jméno FO, ) při provedení ultrazvukových vyšetření žalobkyně a) ve dnech 14. 12. 2020, 18. 1. 2021 a 22. 2. 2021 zhodnotil znalecký ústav podle dokumentace jako souladný s aktuálními doporučenými postupy České gynekologicko-porodnické společnosti. Uvedl, že odbornou úroveň postupu nelze zpochybnit. Na dotaz, zda může dojít k tomu, že i při správně provedeném vyšetření nedojde k odhalení vady, která je následně po porodu zjištěna, reagoval znalecký ústav odpovědí, že ultrazvukové vyšetření nedokáže ani při precizním provedení odhalit 100 % vrozených vývojových vad. Literatura uvádí pouze kazuistiky a malé série prenatálně odhaleného proximálně fokálního femorálního deficitu. Z dostupných dat vyplývá, že většina z takto postižených dětí je diagnostikována až po porodu. Znalec projednávanou kauzu označil za přesný důkaz, že i při správně provedeném vyšetření nedojde k odhalení vady.

14. Žalobci se závěry písemného znaleckého posudku Fakultní nemocnice , adresa, nesouhlasili. Namítali především naprostou nedostatečnost podkladů posudku, respektive naprostou nedostatečnost jejich popisu. Znalecký ústav v posudku odkazoval na „digitální záznamy žalovaných z ultrazvukového vyšetření žalobkyně“, aniž by však jakkoliv specifikoval, s jakými konkrétními digitálními záznamy (ze kterého data, o jaké délce trvání, s jakým obsahem) vlastně při zpracování posudku pracoval. Podle žalobců absentuje jakýkoliv údaj o tom, jak bylo to které konkrétní ultrazvukové vyšetření vyhodnoceno, tedy absentuje porovnání obsahu digitálního záznamu toho kterého ultrazvukového vyšetření na straně jedné, a jeho vyhodnocení žalovanými na straně druhé, eventuelně údaj, že takové porovnání dostupná dokumentace znaleckému ústavu neumožňuje.

15. Soud se obrátil na znalecký ústav s dotazem, jaké konkrétní digitální záznamy z ultrazvukového vyšetření žalobkyně znalecký ústav využil při zpracování znaleckého posudku. Z vyjádření Fakultní nemocnice , adresa, ze dne 2. 9. 2024 učinil soud jednoznačný závěr, že znalecký ústav vycházel pouze ze zdravotnické dokumentace založené ve spise 130 C 27/2022, který byl znalci zaslán za účelem splnění znaleckého úkolu. Soud považuje za nepochybné, že dokumentací označenou v části II. znaleckého posudku jako „digitální záznamy žalovaných z ultrazvukových vyšetření žalobkyně“ jsou digitální snímky pořízené žalovanou č. 1 při ultrazvukovém vyšetření žalobkyně dne 1. 12. 2020 uložené na nosiči CD na čl. 142 spisu a digitální snímky pořízené žalovanou č. 2 při vyšetřeních žalobkyně a) ve dnech 7. 10. 2020, 22. 10. 2020, 14. 12. 2020, 18. 1. 2021, 22. 2. 2021 a 24. 3. 2021 uložené na flash disku na čl. 85 spisu. Znalecký ústav neměl při zpracování posudku k dispozici jakékoli jiné digitální záznamy, než potvrdil ve svém sdělení na výzvu soudu.Anonymizovaný odstavec17. Při dokazování výslechem znalce byly postupně prohlíženy snímky z vyšetření žalobkyně a) ze dne 1. 12. 2020 (18 ks v digitalizované podobě, založeny jako čl. 123 – 140 spisu). Znalec potvrdil, že na snímku pořízeném v čase 11:01:56 (čl. 132 spisu) jsou zachycena obě stehna, přičemž jednoznačně je vidět femur v jednom stehně. Snímek podle znalce nedokáže potvrdit, ale ani vyvrátit, že je (či není) přítomen femur i ve druhém stehně. Znalec opakovaně odkázal na údaje v posudku o nízké šanci zachytit posuzovanou extrémně vzácnou vrozenou vadu. Neexistují literární data o pravděpodobnosti, s níž ultrazvukové vyšetření dokáže zachytit tuto konkrétní vadu. Obecně ve skupině končetinových vad (horních i dolních končetin) zhruba 25 % vad zůstává ultrazvukem neodhaleno. Náplní vyšetření v prvním trimestru není zhodnotit přítomnost konkrétních kostí, ale přítomnost končetin. Na dotaz žalobců, zda lékař provádějící vyšetření dne 1. 12. 2020 femur (na levé straně snímku) viděl/neviděl/přehlédl, zda vyšetřující lékař mohl učinit závěr o přítomnosti/nepřítomnosti femuru a zda je na tuto otázku znalecký ústav schopen odpovědět bez znalosti dynamického obrazu znalec odpověděl, že i bez dynamického záznamu lze podle snímku (na čl. 132) jednoznačně říct, že vyšetřující lékař viděl obě stehna, není možné však říct, zda viděl i druhý femur. Pravděpodobnost přítomnosti druhého femuru ve 14. týdnu znalec v projednávaném případě označil za velice nízkou.

18. Na otázky žalobců, jak je možné, že ultrazvuk není schopen detekovat chybění jedné z největších kostí v těle, či zda lze končetinu, které chybí femur, označit při hodnocení ultrazvukového vyšetření za fyziologickou, znalec opakovaně reagoval odkazem na limity ultrazvukové metody při zachycení vrozených defektů a sdělením, že i končetina s chybějící stehenní kostí se při ultrazvukovém vyšetření může jevit jako normální ve smyslu přítomnosti všech částí končetiny. Znalec zdůraznil, že znalecký ústav nezpochybňuje přítomnost defektu při ultrazvukovém vyšetření žalobkyně a). Při posuzování dostupné dokumentace znalecký ústav shledal, že při ultrazvukových vyšetřeních postupovaly žalovaná č. 1 a žalovaná č. 2 správně. I při správném provedení ultrazvukového vyšetření zůstává významná část těchto defektů (cca 25 %) neodhalena. Bohužel nezbývá než přijmout základní fakt, že i když je ultrazvukové vyšetření dobře provedeno, nezachytí 100 % vývojových vad.

19. Po prohlédnutí 18 snímků z vyšetření ze dne 1. 12. 2020 znalec uvedl, že pouze na jediném z nich byl vidět femur, nelze se přitom vyjádřit, zda levý či pravý. Zástupce žalobců trval na umožnění promítání jednotlivých snímků z vyšetření z 14. 12. 2020, 18. 1. 2021 a 22. 2. 2021. Požadoval, aby znalec u snímků se zachycenými dolními končetinami plodu popsal, z jakých konkrétních zjištění znalecký ústav vycházel a na jakých podkladech učinil své závěry. Zdůraznil, že spor je především o správnosti vyhodnocení zobrazovacího vyšetření, proto považuje za nezbytné navrhovaný důkaz provést. Znalec v reakci na důkazní návrh zástupce žalobců poukázal na zadání znaleckého úkolu soudem. Znalecký ústav měl odpovědět na otázku, zda ultrazvuková vyšetření byla provedena tak, jak provedena být měla. Znalecký ústav vycházel z metodiky definované Českou gynekologicko-porodnickou společností, co má být obsahem písemné zprávy z vyšetření. Ultrazvuková vyšetření žalobkyně a) byla navíc doložena rozsáhlou obrazovou fotodokumentací. Na základě zmíněných podkladů dospěl znalec (znalecký ústav) k jednoznačnému závěru, že posuzovaná ultrazvuková vyšetření byla provedena metodicky správně. I kdyby bylo při jednání soudu nahlíženo do snímků z dalších ultrazvukových vyšetření a znalec by obsah snímků komentoval, nezvrátilo by to znalcem vyslovený závěr o správném postupu obou žalovaných při posuzovaných ultrazvukových vyšetřeních žalobkyně a).

20. S ohledem na shora uvedené stanovisko znalce měl soud za to, že není důvod, aby soudkyně a zástupci účastníků, tj. osoby bez odborných znalostí z gynekologie a porodnictví, jako důkaz prohlížely několik desítek snímků pořízených při vyšetření žalobkyně a) ve dnech 14. 12. 2020, 18. 1. 2021 a 22. 2. 2021. Žalobci navrhli, aby znalecký ústav posudek doplnil o výčet snímků, které měl relevantní pro své závěry. Znalecký ústav by měl podle žalobců zhodnotit snímky se záběry dolních končetin plodu, popsat, co na snímcích přesně je, vyjádřit se, zda obraz odpovídá popisu ve vyhodnocení vyšetření. Znalec k tomu uvedl, že takové zadání by znalecký ústav byl schopen splnit. Je však otázkou, nakolik by bylo takové doplnění v projednávaném případě účelné, když posuzované snímky pouze ilustrují provedení ultrazvukového vyšetření. Interpretaci vyšetření provádí vyšetřující. Soud nepovažuje žalobci požadované doplnění posudku za potřebné, neboť by podle znalce nemělo vliv na závěr o řádném průběhu všech posuzovaných vyšetření. Soud neshledal důvodnou námitku žalobců, že v nálezové části posudku chybí nezbytné údaje pro to, aby posudek vůbec mohl být soudem hodnocen a připuštěn jako důkaz. Znalecký ústav po výzvě soudu doplnil a vysvětlil, z jakých konkrétních podkladů vycházel. Za podstatnou považuje soud skutečnost, že znalec vycházel ze všech dostupných podkladů (žádné další digitální záznamy o ultrazvukových vyšetřeních žalobkyně neexistují), tyto odborně vyhodnotil a zodpověděl soudem položené otázky. Ke splnění znaleckého úkolu byl ustanoven znalec z odvětví gynekologie a porodnictví, posudek zpracoval v rámci své odbornosti, aniž přitom vyšla najevo potřeba konzultace s odborníky z jiných zdravotnických oborů či odvětví. Soud nevyhověl návrhu žalobců na zpracování posudků z odvětví embryologie a ortopedie, neboť provedení navrhovaných důkazů považuje za nadbytečné.

21. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle níže uvedených ustavení zák. č. 89/2012 Sb., o. z.:Podle § 2636 odst. 1 o. z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.Podle § 2643 odst. 1 o. z. poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.Podle § 2645 o. z. poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží.Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.Podle § 45 odst. 1 zákona 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování je poskytovatel povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb. Podle § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách se náležitou odbornou úrovní rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

22. V oblasti poskytování zdravotní péče jsou poskytovatelé zdravotní péče povinni postupovat podle smlouvy s péčí řádného odborníka (§ 2643 odst. 1 o. z.). Pojem péče řádného odborníka užitý v občanském zákoníku pro závazek ze smlouvy o péči o zdraví navazuje na tradiční chápání pojmu lex artis (tzv. náležitá odborná úroveň) podle zákona o zdravotních službách. Péče řádného odborníka je takový výkon činnosti poskytovatele zdravotních služeb, který je prováděn na základě dostatečných informací, odborně a dovedně, s potřebnou pečlivostí a s odpovídající znalostí (lege artis). Zvažuje se tedy, zda poskytnutí péče zdravotnickým zařízením (lékařem) bylo bez vad. Vše je třeba posuzovat tzv. ex ante, tj. na základě poznatků, které měl lékař k dispozici v době svého rozhodování, resp. v době provádění vyšetření. Nedodržení těchto pravidel je protiprávním jednáním - jedním z předpokladů odpovědnosti podle § 2913 ve spojení s § 2645 o. z. Tato není odpovědností za výsledek, nýbrž za správnost provedení lékařského výkonu, tj. za jeho provedení s péčí řádného odborníka.

23. Soud na základě posudku ústavu Fakultní nemocnice , adresa, a výslechu znalce dospěl ke skutkovému zjištění, že obě žalované provedly správně ultrazvukové vyšetření žalobkyně ve 14., 16., 21. a 26. týdnu jejího těhotenství. Dokazováním bylo postaveno na jisto, že ani jedna z žalovaných při poskytování zdravotní péči žalobkyni a) nijak nepochybila. Znalecký posudek se stal též podkladem pro právní závěr o lege artis postupu žalované č. 1 i žalované č.

2. Nebyl tak naplněn základní předpoklad povinnosti žalovaných k náhradě újmy, kterým je samotná protiprávnost. Protože na straně žalované č. 1 a žalované č. 2 nedošlo k žádnému porušení právní povinnosti, nemohou být odpovědné za žalobci tvrzenou újmu. Požadavek žalobců na odčinění újmy není co do základů důvodný, soud proto rozhodl o zamítnutí žaloby.

24. Při rozhodování o nákladech řízení byl soud veden následujícími úvahami. Žalobkyně a) byla po ultrazvukových vyšetřeních žalovanou č. 1 i žalovanou č. 2 seznámena s výsledkem „bez zjištěných morfologických abnormalit plodu“, „bez UZ abnormit plodu“, „obě horní i dolní končetiny fysiologické… bez známek skeletálních vad“, uvedené závěry jsou zaznamenány ve zprávách z vyšetření. Žalobci se po bezproblémovém těhotenství žalobkyně stali rodiči dítěte, které je postiženo velmi závažnou vrozenou vadou. Žalobci byli konfrontováni s tím, že se jim narodila dcera bez levé stehenní a lýtkové kosti, ačkoli veškeré zprávy z vyšetření morfologie plodu (jmenovitě též dolních končetin) vyznívaly příznivě. Na základě obsahu lékařských zpráv a při pouze laickém povědomí o detekční schopnosti ultrazvuku se žalobci mohli důvodně domnívat, že natolik závažná vrozená , rodné přijmení, vada plodu mohla a měla být lékaři při ultrazvukových vyšetřeních odhalena. Podle názoru soudu je z popsaných důvodů pochopitelná domněnka žalobců, že při péči o těhotnou žalobkyni nepostupovaly žalovaná č. 1 a žalovaná č. 2 správně. Žalobci proto přistoupili k soudnímu řízení směřujícímu k odčinění újmy. Žalobci neměli před podáním žaloby k dispozici znalecký posudek, limity ultrazvukové diagnostiky vyšly najevo až v průběhu dokazování. V neposlední řadě soud zohlednil, že žalobci jsou nuceni se vyrovnat s trvalým zdravotním postižením své dcery , jméno FO, , o kterou pečují (byť žalované tuto životní situaci žalobců nezapříčinily). V popsaných skutečnostech soud spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o.s.ř., pro které úspěšným žalovaným a vedlejším účastníkům na straně žalovaných odepřel právo na náhradu nákladů řízení (viz výroky III, IV, V a VI).

25. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát v řízení zálohoval náklady v celkové výši 38 771,40 Kč, které vyplatil znaleckému ústavu Fakultní nemocnice , adresa, .

26. Žalobkyně a) byla ve věci neúspěšná, byly u ní zjištěny předpoklady pro úplné osvobození od soudních poplatků (Usnesení o osvobození žalobkyně od soudních poplatků bylo vydáno v řízení o náhradu nemajetkové újmy pod sp. zn. 109 C 16/2022 – 77 dne 10. 7. 2024, od doby tohoto rozhodnutí poměry žalobkyně nedoznaly změn). Soud proto výrokem VII. nepřiznal státu proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

27. Žalobce b) byl ve věci neúspěšný, byly u něj zjištěny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků v rozsahu tří čtvrtin (Usnesení o osvobození žalobce od soudních poplatků bylo vydáno v řízení o náhradu nemajetkové újmy pod sp. zn. 109 C 16/2022 – 78 dne 10. 7. 2024, od doby tohoto rozhodnutí poměry žalobce nedoznaly změn). Soud proto podle výsledku řízení přiznal státu proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu jedné čtvrtiny vynaloženého znalečného. Lhůtu k zaplacení nákladů řízení v částce 9 693 Kč stanovil soud žalobci podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

28. Soud po zahájení řízení nevyzval žalující stranu ke splnění poplatkové povinnosti, přistoupil proto k uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek až v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zák. č. 549/1991 Sb. Žalobkyně a) je od soudních poplatků osvobozena. Soud doměřil soudní poplatek pouze žalobci b) a to v rozsahu jedné čtvrtiny s ohledem na částečné osvobození žalobce. Podle položky 3 písm. b) sazebníku za návrh na náhradu nemajetkové újmy v částce 1 000 000 Kč činí poplatek 10 000 Kč. Žalobci byla uložena povinnost zaplatit čtvrtinu poplatku tj. částku 2 500 Kč.