15 C 153/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce číslo popisné Adresa žalobce zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce A , Anonymizováno . bytem Adresa zmocněnce A b) Jméno zmocněnce B , narozená Datum narození zmocněnce B , Anonymizováno zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce C , Anonymizováno . bytem Adresa zmocněnce C proti žalovanému: Anonymizováno sídlem Anonymizováno vedlejší účastník: Anonymizováno , se sídlem Anonymizováno pro určení vlastnického práva k Anonymizováno

I. Určuje se, že žalobci jsou vlastníky (v režimu společného jmění manželů) pozemku parc. č. , parcela, , stavební parcela, v kat. území a obci , adresa, , vymezeného geometrickým plánem , tituly před jménem, , jméno FO, - č. , hodnota, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni nahradit žalobcům společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 26 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení ve výši 1 303 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 30.5.2023 domáhali určení vlastnického práva k pozemku parc. č. , parcela, , stavební parcela, v kat. území a obci , adresa, , vymezeného geometrickým plánem , tituly před jménem, , jméno FO, - č. , hodnota, . Tvrdili, že po celou dobu užívali pozemek parc.č. , parcela, o výměře 2290 m2 až po hranici, tj. po okraj silnice , adresa, v době před rekonstrukcí v květnu až červnu 2019, tedy pečovali o stromy, keře, záhony a trávníky, na pozemku pobývali, používali jej k zajišťování oprav stavby čp. , číslo popisné, , k přístupu do domu a také zajišťovali úklid odpadů generovaných provozem na silnici, rovněž pravidelně platili daň z nemovitostí. Zdůraznili, že důsledkem digitalizace bylo zmenšení plochy pozemku parc.č. , parcela, . Zmínili záměr žalované o přípravě stavby cyklostezky, kterou by byl dotčen i pozemek parc.č. , parcela, s tím, že v roce 2018 jim byla předána smlouva o právu k umístění a provedení stavby. Dodali, že v roce 2018 , právnická osoba, začal provádět kontrolu operátu zastavěného území katastru obce, popisovali jednání s katastrálním úřadem. V rámci tohoto jednání zadali vyhotovení znaleckého posudku za účelem zjištění průběhu hranice mezi pozemky parc.č. , parcela, a parc.č. , parcela, . Znalec z oboru geodézie a kartografie , tituly před jménem, , jméno FO, v posudku z 5.3.2023 vyznačil prostor nejistoty v určení vlastnické hranice s tím, že vlastnická hranice může probíhat kdekoli v tomto prostoru.

2. Žalobci uvedli, že předmětný pozemek nerušeně drželi (nepřerušeně) v době od 30. 4. 2013 do dne podání žaloby, tedy po dobu více jak 10 let; konstatovali, že se „stali nejpozději dnem 1. 5. 2023 vlastníkem výše zmíněného pozemku p.č. , parcela, o původní výměře 2290 m2 z titulu vydržení.“ Žalobci dále ve svém závěrečném návrhu shrnuli genezi vlastníků předmětného pozemku a související stavby, a to od roku , číslo popisné, až do současnosti. Zdůraznili, že do vydržecí doby je nutno započíst i vydržecí dobu jejich právních předchůdců, kteří předmětnou část pozemku žalobci nabyli poctivě (na základě řádné a platné kupní smlouvy), přičemž prodávající jakožto jejich právní předchůdci byli rovněž v dobré víře, že jsou po desítky let vlastníky předmětného pozemku, a to včetně jeho sporné části (opak nebyl v rámci řízení žalovaným ani tvrzen, natož prokázán). Žalobci konečně poukázali i na skutečnosti zjištěné při místním šetření v , Anonymizováno, u domu čp. , číslo popisné, a na pozemkové parcele , parcela, a parc.č. , parcela, , které se konalo dne 30. 1. 2025, v jehož rámci byly vyslechnuty svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, . Svědkyně , jméno FO, uvedla, že cca od roku 1993 po dobu 13 let užívala dům čp. , číslo popisné, v , Anonymizováno, a k průběhu hranice uvedla, že silnice byla přibližně stejně široká jako dnes, tzn. že to bylo přibližně stejné, jen bez obrubníku. Žila v přesvědčení, že jí vlastněný pozemek sahá až k silnici. Tuto informaci svědkyni podali předchozí vlastníci (prodávající). O přesné hranice se svědkyně nezajímala. Obdobně jako svědkyně , jméno FO, vypověděla i její dcera , jméno FO, . Poctivost držby a pravdivost svých tvrzení žalobci odvozují rovněž z fotodokumentace – přílohy č. 17, dokládající stav na místě samém v období od května do června 2019. Všechny uvedené okolnosti nasvědčují dle žalobců tomu, že vlastnické právo k předmětnému pozemku vydrželi.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť mu svědčí zápis v katastru nemovitostí, ve smyslu § 980 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“); poukázal dále na vyvratitelnou domněnku, že hranice parcel je totožná s hranicí vlastnickou, pokud ten, kdo to popírá, neprokáže opak. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobců o tom, že by vlastnické právo k předmětnému pozemku nabyli vydržením. Žalovaný poukázal na tvrzení samotných žalobců, kteří uvedli, že tuto dobu splnili bez ohledu na držbu jejich právními předchůdci. Žalovaný má za to, že žalobci tvrzená vydržecí doba byla přerušena rekonstrukcí silnice v roce 2019, i pozemek oddělený GP č. , hodnota, -, Anonymizováno, /2024 byl touto rekonstrukcí dotčen, přestože jeho hranice byla stanovena jako kopírující obrubník silnice. Jak doložil v průběhu řízení žalovaný i žalobce za obrubou je uloženo odvodnění komunikace. Žalovaný dále poukázal na rozporuplná tvrzení žalobců ohledně existence příkopu (žalobci původně tvrdili, že tento lemoval silnici již v době, kdy nemovitost koupili, a následně uvedli, že příkop vykopal žalobce). Dovozovali-li žalobci své vlastnické právo odkazem na kupní smlouvu ze dne 27.03.2013, jejímž předmětem byl mimo jiné pozemek p. č. , parcela, , o výměře 2290 m2, zahrada v k. ú. Chovětice, pak žalovaný poukázal na ustanovení § 51 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, dle kterého jsou pro právní jednání týkající se nemovitostí vedených v katastru závazné údaje katastru, a to parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti, název a geometrické určení katastrálního území. Z uvedeného je zřejmé, že výměra parcely není závazným údajem ve smyslu § 51 katastrálního zákona.

4. Vedlejší účastník rovněž navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobci neprokázali, že by vlastnické právo ke sporné části pozemku p. č. , parcela, v k. ú. , adresa, vydrželi, a to na základě (jimi tvrzené) poctivé držby vlastní, popř. držby jejich právních předchůdců [manželů , jméno, , resp. , Anonymizováno, . , jméno FO, (dříve , jméno, ), , Anonymizováno, . , jméno, a , Anonymizováno, . , jméno, , od kterých žalobci budovu čp. , číslo popisné, se p. č. st. , Anonymizováno, a p. č. , parcela, v k. ú. , adresa, podle kupní smlouvy ze dne 27.03.2013 nabyli. K vydržení sporné části pozemku nemohlo dojít už jen proto, že u žalobců chyběl jeden ze základních předpokladů držby, a to držitelská vůle neboli vůle nakládat se spornou částí pozemku jako s věcí vlastní. Tento úsudek vedlejší účastník odůvodnil postojem žalobců, který zaujali při obnově katastrálního operátu a při rekonstrukci silnice v r. 2018 a 2019, kdy byla prováděnou stavbou dotčena i sporná část pozemku, a žalobci přesto účastníky stavebního řízení z titulu vlastnictví pozemku, na němž se stavba provádí, nebyli a nijak proti tomu nebrojili.

5. Předmětem řízení byl nárok žalobců na určení, že jsou vlastníky pozemku parc. č. , parcela, , stavební parcela, v kat. území a obci , adresa, , vymezeného geometrickým plánem , tituly před jménem, , jméno FO, - č. , hodnota, -, Anonymizováno, /2024, o výměře 119 m2 (dále jen „předmětný pozemek“), odůvodněný tím, že vlastnické právo k uvedenému pozemku nabyli vydržením.

6. Dle ustanovení § 134 odst. 1 zák.č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), se stává oprávněný držitel vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

7. Dle ustanovení § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

8. Dle ustanovení § 1089 zákona o.z, drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

9. Dle ustanovení § 1090 odst. 1 o.z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

10. Dle ustanovení § 992 odst. 1 o.z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

11. Dle ustanovení § 1096 o.z. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

12. Pro nabytí vlastnického práva vydržením, jak vyplývá z § 130 obč. zák., bylo nezbytné splnit podmínky nepřetržité držby. Z dikce odst. 1 nepochybně vyplývá, že vlastnické právo vydržením mohl nabýt pouze držitel, který byl držitelem oprávněným. Oprávněným držitelem byla v souladu s tímto ustanovením pouze taková osoba, která vykonávala faktické panství nad věcí, nebo taková, která vykonávala právo pro sebe, nakládala s věcí jako s věcí vlastní a byla současně v dobré víře, a to se zřetelem ke všem okolnostem, že jí věc nebo právo patří. V rozsudku ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000 Nejvyšší soud ČR dovodil, že se dobrá víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. To ovšem neznamená, že takový titul musí být dán; postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Postačoval tedy domnělý (putativní) právní titul. I pokud se nabyvatel nemovitosti chopil držby části parcely, kterou nekoupil, mohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.7.2010 sp.zn. 22 Cdo 1245/2010). Oprávněným držitelem ve smyslu ustanovení § 130 odst. 1 obč. zák. byl držitel, který držel věc v omluvitelném omylu, že mu věc patří. Omluvitelný omyl byl omyl, ke kterému došlo přesto, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky 22 Cdo 2190/2000). Pokud omyl přesahoval rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, nebyl omluvitelný. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.7.2017 sp.zn. 22 Cdo 2227/2017). Při posuzování omluvitelnosti omylu držitele se nepovažoval za rozhodující soulad skutečného stavu užívání nemovitosti s evidenčními údaji ve veřejných knihách, resp. v dalších dokladech, ale posouzení všech okolností držby, a tedy nestačilo pouze subjektivní vnitřní přesvědčení konkrétní osoby, že je vlastníkem věci. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.7.2010 sp.zn. 22 Cdo 1245/2010). Okolnosti, které svědčily o nabytí vlastnického práva vydržením, musela prokázat vždy dle konstantní judikatury osoba, která se takového původního nabytí vlastnického práva dovolávala. U výměry nabytého pozemku judikatura tolerovala podle okolností případu i překročení ve výši až do 50% výměry nabytého pozemku, více jen výjimečně, např. šlo-li o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo pokud byl držitel uveden do omylu znalcem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8.3.2005 sp.zn. 22 Cdo 1594/2004, ze dne 19.7.2010 sp.zn. 22 Cdo 1245/2010).

13. V souzené věci výměra pozemku, který žalobci dle svých tvrzení vydrželi, činila 4,9% výměry pozemku původního (současná výměra pozemku p.č. , parcela, činí 2 178 m2, původní výměra pozemku p.č. , parcela, činí 2 290 m2). Pozemek p.č. , parcela, v kat. území , adresa, je nepravidelného a v terénu členitého charakteru. Žalobci (i jejich předchůdci , jméno, ) mohli jednat v omluvitelném omylu, který navíc podporuje i poměrně malá vzdálenost mezi silnicí a vchodem do jejich domu. Již z tohoto důvodu mohli žalobci i jejich předchůdci nabýt přesvědčení o tom, že nabývají věc prostou vad v podobě přístupu k nemovitosti a obhospodařování jejího těsného okolí po pozemku, který nabyli do svého vlastnictví (spolu s domem č.p. , číslo popisné, ). Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by minimálně v době, po kterou vlastnili nemovitost manželé , jméno, (dle kupní smlouvy z 21.12.1993 – příloha žalobce čl. 12 spisu) a žalobci (od roku 2013 do období počátku provádění digitalizace) jakkoliv manžele , jméno, nebo žalobce, upozornil na skutečnost, že část pozemku mezi jejich domem a zahradou a silnicí, vlastní osoba odlišná od vlastníků p.č. , parcela, , resp. že by se choval jako vlastník předmětného pozemku. Svědkyně , jméno FO, (dříve , jméno, ) při místním šetření uvedla, že byla po celou dobu držby nemovitosti přesvědčena o tom že vlastní dům a pozemek, který sahá až k silnici. Dodala, že obrubník, který lemuje silnici dnes, tam dříve nebyl, byl tam naopak hlubší příkop, o který se starali a čistili ho. Živý plot tam byl již v době, kdy vlastnili nemovitost oni. Svědkyně , jméno FO, , dcera manželů , jméno, , odkázala na výpověď své matky a dodala, že pro svůj nízký věk (v době, kdy v nemovitosti žila) nemůže soudu ani účastníkům sdělit žádné přesnější poznatky.

14. Vydržení vlastnického práva je originárním způsobem nabytí vlastnického práva, který se neodvozuje od práva předchozího vlastníka. K nabytí vlastnictví vydržením dochází ze zákona, okamžikem splnění podmínek vydržení, není třeba žádného dalšího právního úkonu (jednání). Účelem institutu vydržení bylo a je uvést do souladu dlouhodobý faktický stav se stavem právním, kdy dochází k přeměně institutu oprávněné držby v právní institut vlastnictví. Samotná držba je již od dob římského práva v první řadě dána fyzickým ovládáním věci (tzv. corpus possessionis) a v druhé řadě vůlí být vlastníkem věci, držet ji jako vlastník (tzv. animus possidendi). Podmínkami řádného vydržení, při jejichž splnění držitel nabude vlastnické právo k nemovité věci, jsou podle uvedené předchozí právní úpravy nepřetržitá držba po dobu 10 let, včetně započtení doby obdobné držby případných předchůdců, kteří sami vlastnické právo nevydrželi, a skutečnost, že tento držitel (i jeho předchůdce) je držitelem oprávněným.

15. Držba je oprávněná tehdy, když se držitel ujímá držby se zřetelem ke všem okolnostem (objektivně) v dobré víře, že mu věc patří. Subjektivní přesvědčení (představa) držitele není podstatné. Není-li splněna jedna z těchto podmínek, nelze vlastnické právo nabýt z titulu řádného vydržení. Otázka existence dobré víry držitele se posuzuje z hlediska objektivního, tj. podle toho, zda držitel při normální opatrnosti, kterou lze na něm požadovat, neměl a nemohl mít pochybnosti o tom, že mu právo odpovídající vlastnickému právu vzniklo a že mu náleží. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se měl a mohl při normální opatrnosti vyhnout, omyl musí být omluvitelný. Jde však o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska.

16. Na základě zjištění učiněných při místním šetření a při vědomí toho, že v době nabytí pozemku p.č. , parcela, (, jméno, a žalobci) nebyla k dispozici ani žádná přesnější katastrální mapa (vyjma náčrtu 295 z roku , číslo popisné, a náčrtů z roku 1972 – viz. čl. 54-55 spisu!) má soud za to, že ve vztahu k předmětnému pozemku nebylo možné v terénu vyčíst při běžné opatrnosti rozpor mezi dostupnými „náčrty“ (čl. 54 a 55 spisu) a reálným průběhem (držby) v terénu – tj. užíváním pozemku až k hranici silnice. Žalovaný se o předmětný pozemek nestaral a nezajímal (min. do roku 2016). Rozdíl výměr koupeného a reálně změřeného pozemku (po digitalizaci) je minimální, nadto v „neprospěch pozemku koupeného“ (současná výměra pozemku p.č. , parcela, je o 112m2 menší než byla v době koupě nemovitosti manželi , jméno, a žalobci; nešlo tedy o situaci, kdy si držitel zakoupil pozemek o rozloze „x“ a myslel si, že mu patří větší plocha, tj. „x + y“, když y = vydržená část pozemku!). Šlo o případ, kdy si žalobci, resp. jejich předchůdci zakoupili pozemek o rozloze „x“, v důsledku digitalizace se rozloha pozemku snížila a činí „x – y“ a oni se domáhají toliko určení toho, že jsou vlastníky i pozemku „y“, který drželi více jak zákonem požadovanou vydržecí dobu. Žalovaný neprokázal jakýkoliv zájem o předmětný pozemek, a to minimálně za dobu od roku 1993 do roku 2016, kdy se začala v dané lokalitě provádět digitalizace. K vydržení vlastnického práva dle názoru soudu došlo již manželi , jméno, , a to uplynutím 10 let, tj. někdy v prosinci 2003, resp. na jaře roku 2004. Žalobci, kteří nemovitosti zakoupili od svých právních předchůdců smlouvou ze dne 27.3.2013, tak nabyli m.j. i pozemek parc.č. č. , parcela, až k hranici, která je nyní ohraničena geometrickým plánem , tituly před jménem, , jméno FO, - č. , hodnota, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku a který odpovídá původním hranicím mezi pozemkem p.č. , parcela, a silnicí), neb byli prodávajícími ujištěni o tom, že vlastní dům a pozemek, který sahá až k silnici, což jim krom jiného umožňuje bezpečný průchod ke vchodu do nemovitosti. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobě vyhověl.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci úspěšným žalobcům byl přiznán soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 5000 Kč, soudní poplatek za odvolací řízení ve výši 5000 Kč, náklady vynaložené na geometrické plány v celkové výši 16 000 Kč. Soud nepřiznal žalobcům právo na náhradu nákladů na znalecký posudek ve výši 11 000 Kč, neboť tento důkaz nebyl pro řízení o vydržení relevantní. Jednalo se o důkaz vyhotovený (dle slov samotných žalobců) za účelem zjištění průběhu hranice mezi pozemky parc.č. , parcela, a parc.č. , parcela, - znalec z oboru geodézie a kartografie , tituly před jménem, , jméno FO, v posudku z 5.3.2023 vyznačil prostor nejistoty v určení vlastnické hranice s tím, že vlastnická hranice může probíhat kdekoli v tomto prostoru. S ohledem na to, že soud již dříve (v rozsudku ze dne 18.4.2024 čj. 15 C 153/2023-77, který byl následně zrušen odvolacím soudem) konstatoval, že není důvod pro určení hranice mezi pozemky dle § 1028 o.z., je důkaz k tomuto navržený pro řízení nadbytečný.

18. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o.s.ř. a ve věci neúspěšným účastníkům (žalovanému a vedlejšímu účastníkovi) bylo uloženo nahradit státem zálohované náklady řízení – svědečné vyplacené svědkyni , jméno FO, .