19 C 113/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 315.320,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 315.320,38 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5.546,32 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 315.320,38 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, úrok z částky 307.847,98 Kč ve výši 8,7 % ročně od 2. 2. 2020 do zaplacení a úrok z částky 4.612,40 Kč ve výši 8,7 % ročně od 2. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 84.342,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení jméno.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 3. 2020 domáhal vydání rozsudku uvedeného ve výroku s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, právnická osoba, IČO (dále jen anonymizováno) uzavřel se žalovaným dne 18. 6. 2019 smlouvu o úvěru (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba Na základě smlouvy poskytla anonymizováno žalovanému úvěr ve výši 300.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle smlouvy. Spolu se splátkami úvěru se žalovaný ve smlouvě zavázal hradit úroky z úvěru ve výši 8,7 % ročně a poplatky (ceny) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru ve výši podle smlouvy a aktuálního Sazebníku anonymizováno. Ve smlouvě bylo sjednáno, že právní předchůdce žalobce je oprávněn připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Ve smlouvě bylo dále sjednáno pro případ žalovaného prodlení s úhradou jakékoli splátky úvěru, úroku z úvěru či poplatku povinnost žalovaného platit z nesplacených částek zákonný úrok z prodlení a náklady spojené se správou úvěru v prodlení dle aktuálního Sazebníku anonymizováno. Ve smlouvě bylo sjednáno právo právního předchůdce žalobce - anonymizováno prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaný mj. dostane do prodlení s placením splátky úvěru či jakéhokoliv jeho peněžitého závazku ze smlouvy. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto anonymizováno využila svého oprávnění ze smlouvy a úvěr s účinností ke dni 1. 12. 2019 zesplatnila a vzniklo jí tak právo požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých jeho závazků vyplývajících ze smlouvy. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 1. 12. 2019, ve kterém byl současně vyzván k úhradě dlužných částek, avšak bezvýsledně. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 s účinností ke dni 1. 2. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 12. 2. 2020. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení 1. 2. 2020 celkem 320.866,70 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 307.847,98 Kč, úroku z úvěru ve výši 4.612,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 5.546,32 Kč, poplatků (cen) ve výši 2.860 Kč. Jistina pohledávky 312.460,38 Kč se skládá z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 307.847,98 Kč a připsaných úroků úvěru ve výši 4.612,40 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. V souladu se smlouvou žalobce dále žádá zaplacení úroků z úvěru ve výši 8,7% p.a. z připsaných neuhrazených úroků z úvěru 4.612,40 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, úroků z úvěru ve výši 8,7 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 307.847,98 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky ve výši 315.320,38 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 312.460,38 Kč a poplatků (cen) ve výši 2.860 Kč, od 2. 2. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne 27. 2. 2020, avšak bezvýsledně.

2. K námitkám žalovaného se žalobce vyjádřil tak, že právní předchůdce žalobce právnická osoba splnila svou povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě informací získaných od žalovaného z žádosti o úvěr, kde žalovaný prohlásil, že všechny jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné. Současně žalovaný byl již před podáním žádosti o úvěr klientem anonymizováno, u které měl veden bankovní účet, proto anonymizováno měla dostatek informací posoudit z jeho pohybů na účtu jeho úvěruschopnost, kterou posoudila kladně. Skutečnost, že žalovaný neměl povolen pobyt na území ČR pro celou dobu, po kterou měl trvat právní poměr z úvěrové smlouvy, nemá vliv na úvěruschopnost žalovaného, neboť ten mohl své závazky plnit i mimo území ČR. Žalovaný byl dle podkladů anonymizováno zajištěných před poskytnutím úvěru schopný splácet splátky ve výši cca 4.000 Kč měsíčně.

3. Žalovaný se k žalobě prostřednictvím soudem ustanovené opatrovnice vyjádřil následovně. Žalovaný nepopírá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 18. 6. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300.000 Kč a úvěr měl být splacen ve splátkách po 4.056 Kč do 20. 6. 2028 při jeho řádném splácení. Žalovaný měl v ČR povolen dlouhodobý pobyt od 22. 10. 2018 do 29. 9. 2019, kdy došlo k zániku zaměstnanecké karty. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že ani v případě, kdy by žalovaný setrval v ČR na základě povolení k pobytu do 21. 10. 2020, jak uvedl a v případě, že by po celou dobu řádně splácel, nebyla by ani v takovém případě poskytnutá částka splacena. Z návrhu podaného žalobcem navíc vyplývá, že žalovaný žádnou splátku neuhradil. Dle žalovaného nebylo žádným způsobem prokázáno, že věřitel před uzavřením smlouvy splnil povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, řádně a s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Za řádné posouzení nelze považovat pouhé prohlášení či tvrzení nijak nedoložená žalovaným. Žalovaný má za to, že právě z tohoto důvodu je smlouva dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalovaný poukázal na rozhodnutí NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž mimo jiné Nejvyšší soud uvádí, že posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale chrání i pozici věřitelů samých, neboť takové posouzení riziko věřitelů snižuje. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Poskytovatel úvěru v důsledku této povinnosti rovněž nese důkazní břemeno. V daném případě žalobce neprokazuje, že úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele byla skutečně zjišťována a reálně posuzována, a to zvláště za situace, kdy se jedná o občana jiného státu, který má v České republice omezené povolení k pobytu, jehož lhůta vyprší o mnoho let dříve, než nastane splatnost poskytnutého úvěru. Pokud žalobce odkazuje na to, že žalovaný byl klientem anonymizováno před poskytnutím úvěru, měl u ní veden bankovní účet a ta tudíž měla informace o jeho finanční situaci, pak žalovaný namítá, že z výpisů z tohoto účtu vyplývá, že žalovaný před poskytnutím úvěru neměl žádné finanční rezervy a jeho průměrný měsíční příjem ze zaměstnání činil 11.072,33 Kč a jeho příjmy před poskytnutím úvěru odpovídaly v podstatě jeho výdajům. Z výše uvedeného je zřejmé, že poskytnutí úvěru žalovanému bylo ze strany anonymizováno nepřiměřené riziko plynoucí z nedostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalovaný tak na základě neplatné smlouvy převzal od právního předchůdce žalobce částku 300.000 Kč, takže získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který je povinen vydat. Žalovanému tedy vzniká povinnost vrátit částku, kterou převzal, nevzniká mu však žádná povinnost platit smluvní úrok sjednaný v neplatné smlouvě. Žalovaný navrhl přiznání částky 300.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a ve zbytku zamítnutí žaloby.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaná skutková tvrzení žalobce uvedená shora, tedy že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (anonymizováno) a žalovaným byla dne 18. 6. 20219 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 300.000 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 8,70 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr ve splátkách po 4.056 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 22. 7. 2019. V čl. 3 smlouvy bylo sjednáno, že úroky z úvěru se stávají součástí jistiny. V čl. 7 smlouvy bylo sjednáno pojištění proti neschopnosti splácet s pojistným ve výši ke dni uzavření smlouvy 263 Kč měsíčně. Pro případ prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splacením více než 2 splátek byla v čl. 8 a 8.2 smlouvy sjednána možnost zepslatnění úvěru. Žalovaný nesplnil své povinnosti ze smlouvy, zejména hradit sjednané splátky úvěru, řádně a včas, neuhradil ani jednu splátku, proto právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění ze smlouvy, dopisem ze dne 1. 12. 2019 prohlásil úvěr za okamžitě splatný a vyzval žalovaného k úhradě celého zůstatku dluhu ve výši 310.953 Kč. Pohledávka byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 s účinností ke dni 1. 2. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 12. 2. 2020. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení 1. 2. 2020 celkem 320.866,70 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 307.847,98 Kč, úroku z úvěru ve výši 4.612,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 5.546,32 Kč, poplatků (cen) ve výši 2.860 Kč. Za období od postoupení pohledávky nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho.

5. K tomuto závěru o skutkovém stavu soud dospěl na základě provedeného dokazovaní smlouvou o úvěru ze dne 18. 6. 2019, Všeobecnými obchodními podmínkami anonymizováno pro soukromou klientelu a Ceníkem anonymizováno pro bankovní obchody, výpisem z úvěrového účtu žalovaného, poslední výzvou k úhradě ze dne 30. 10. 2019 s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, upomínkou - rozhodnutím o zesplatnění a žádostí o splacení dluhů z úvěru ze dne 1. 12. 2019, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 se seznamem postoupených pohledávek, dohodou o úplatě ze dne 31. 1. 2020 a oznámením o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2020 s dokladem o odeslání a předžalobní výzvou k plnění ze dne 27. 2. 2020 s dokladem o odeslání. Ostatně výše uvedené skutečnosti nebyly mezi účastníky spornými.

6. Spornou byla mezi účastníky otázka posuzování úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud učinil následující skutková zjištění. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 18. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaný předložil (k prokázání své totožnosti) povolení k dlouhodobému pobytu s platností do 21. 10. 2020. Uvedl, že je zaměstnán u právnická osoba a.s. od 1. 10. 2018 na dobu neurčitou s tím, že s ním není vedeno jednání o ukončení pracovního poměru. Má průměrný měsíční příjem ve výši 10.868 Kč, nemá žádné další úvěry či půjčky a pravidelné splátky jako je výživné, srážky ze mzdy, výdaje na léky. Hradí nájem ve výši 1.200 Kč měsíčně. V domácnosti žije s družkou, která má vlastní příjem (počet osob bez příjmu v domácnosti 0). V žádosti prohlásil, že všechny údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné, což stvrdil vlastnoručním podpisem. Z výpisu účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 vedeného u anonymizováno soud zjistil, že žalovaný měl v tomto období průměrný měsíční příjem od právnická osoba a.s. ve výši 11.072,33 Kč, přičemž v červnu 2019 činil 15.621 Kč. Jeho účet před poskytnutím úvěru vykazoval v podstatě vyrovnané hospodaření.

7. Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Dle § 6 odst. 2 o.z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Dle § 7 má se za to, že ten kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Dle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

8. Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobce je v řízení aktivně legitimován, protože sporná pohledávka mu byla písemnou smlouvou postoupena původním věřitelem společností právnická osoba, IČO. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo ke vzniku smluvního vztahu, a to uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto právní předchůdce žalobce využil svého práva ze smlouvy úvěr zesplatnit a požadovat okamžitou úhradu celého zůstatku dluhu. Žalobce doložil výši dlužné jistiny a úroků, které v tomto řízení vymáhá. Žalobcem uplatněné nároky mají oporu ve smlouvě a v obchodních podmínkách.

9. K námitce žalovaného o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu, že právní předchůdce žalobce nedostatečně ověřil schopnost žalovaného splácet úvěr, soud uvádí následující. Soud má za to, že provedeným dokazováním, a to žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 18. 6. 2019 a výpisem z běžného účtu žalovaného vedeného u právnická osoba za období od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru posoudil dostatečně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Takto učinil jednak na základě informací získaných od žalovaného, které žalovaný svým vlastnoručním podpisem na žádosti o úvěr prohlásil za úplné a pravdivé, a současně žalovaným uváděné informace o příjmech a výdajích ověřil z pohybů na běžném účtu vedeném u právního předchůdce žalobce pro žalovaného. Při vycházení z těchto podkladů nebyl dle názoru soudu dán důvod pro pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr ve splátkách po 4.065 Kč měsíčně. Jeho prokázaný průměrný měsíční příjem za poslední půlrok před poskytnutím úvěru činil 11.072,33 Kč, výdaj na bydlení 1.200 Kč, přičemž žalovaný jako počet osob bez příjmu, které s ním žijí ve společné domácnosti, uvedl údaj 0 (z toho lze učinit závěr, že v žádosti uvedená družka měla vlastní příjem). Žalovaný dále neuvedl žádné měsíční výdaje na výživné, srážky ze mzdy, léky, které byly v žádosti výslovně dotazovány (resp. uvedl jejich výši 0 Kč). Současně v době uzavření smlouvy měl dle informací jím uvedených v žádosti pracovní poměr na dobu neurčitou. Pokud však žalovaný uvedl v žádosti nepravdivé nebo neúplné údaje (např. ohledně trvání pracovního poměru u právnická osoba anonymizováno), pak jednal v rozporu s § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. a v rozporu se svým prohlášením v žádosti o úvěr, tedy nejednal v právním styku poctivě a takovému jednání nelze poskytnout ve smyslu ust. § 6 a 8 o.z. právní ochranu, tj. nemůže jít k tíži právního předchůdce žalobce, resp. žalobce. Skutečnost, že žalovaný je cizinec a neměl mít ani dle informace uvedené v žádosti o úvěr ke dni podpisu této žádosti povolen pobyt na území ČR po celou dobu předpokládaného trvání smluvního vztahu, nelze posuzovat jako důvod pro negativní závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Ostatně takový závěr by bylo možno zcela jistě posuzovat jako diskriminační. Soud k tomu dále uvádí, že v současné„ on-line“ době lze bezhotovostně úvěr splácet bez problémů v podstatě odkudkoli, kde je přístup na internet, tedy z příjmů dosahovaných nikoli pouze v ČR a tedy vázat úvěruschopnost žalovaného na pobyt v ČR je nepřípadné. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobci přísluší i úrok z prodlení, jehož sazba odpovídá platnému nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.). Žalobce měl ve věci plný úspěch, žalovaný je proto povinen nahradit mu vynaložené náklady řízení. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, náleží mu proto náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení. Na náhradě nákladů řízení náleží žalobci zaplacený soudní poplatek ve výši 12.614 Kč a náhrada nákladů za zastoupení advokátem v řízení, a to za 6 úkonů právní služby z tarifní hodnoty 315.320,38 Kč v celkové výši 57.480 Kč; a to 1 úkon za předžalobní výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhl.), 1 úkon za přípravu a převzetí zastoupení v řízení před soudem dle § 11 odst. 1 písm. a), 1 úkon za sepis žaloby, 1 úkon za písemné vyjádření ve věci samé ze dne 10 6. 2020, 1 úkon za písemné vyjádření ve věci samé ze dne 2. 11. 2021, vše dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. a 1 úkon za účast u jednání dne 6. 12. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl.. Odměna za 1 úkon právní služby činí v této věci dle § 7 bodu 6 vyhl. 9.580 Kč. Dále náleží žalobci na nákladech řízení náhrada hotových výdajů zástupce (režijní paušál) za 6 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1,3 vyhl.. Zástupce žalobce je plátcem DPH, proto náleží žalobci na náhradě nákladů řízení též 21 % DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 12.448,80 Kč Náklady řízení v celkové výši 84.342,80 Kč je žalovaný povinen podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uhradit k rukám zástupce žalobce.

11. Lhůty k plnění byly v obou výrocích stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.