29 C 41/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Kolínovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 22 706 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 838 Kč, a to do 2 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 16 868 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 183,51 Kč od 20. 1. 2024 do 8. 2. 2024, úroku ve výši 14,75 % z prodlení z částky 22 706 Kč od 9. 2. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným dne 9. 2. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky celkem 22 706 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi žalobkyní dne 2. 5. 2023. K uzavření smlouvy došlo pomocí internetových stránek www., Anonymizováno, .cz případně prostřednictvím mobilní aplikace žalobkyně Totožnost žalované byla ověřována prostřednictvím kopie dokladů, pokud nedošlo k ověření prostřednictvím služby bank ID. Dále došlo k ověření účtu. Žalobkyně sdělila, že vždy při uzavírání smlouvy zkoumá, zda má žadatel u dalších společností další úvěry, prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Zda nějaké má, zda je hradí, prostřednictvím registru SOLUS a dále v centrální evidenci exekucí a insolvenčnímu rejstříku. Žalobkyně podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů (věk, rodinný stav, splátky u jiných společností). Na základě smlouvy o úvěru byla žalované poskytnuta částky 15 000 Kč, která byla dne 2. 5. 2023 zaslána na účet. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Dále byly sjednány poplatky. Žalovaná si dvakrát prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc, za který je účtován poplatek. Žalovaná uhradila některé splátky. Následně se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky. Byla jí účtována smluvní pokuta a účelně vynaložené náklady. Žalobkyně tak požadovala částku 22 706 Kč, kdy neuhrazená jistina je ve výši 14 174 Kč, poplatky za bezpečnou správu ve výši 396 Kč, poplatky za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti ve výši 2 170 Kč, úroky ve výši 2 940 Kč, účelně vynaložené náklady v celkové výši 1 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Příslušenství představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 183,51 Kč od 20. 1. 2024 do 8. 2. 2024 a zákonný úrok z prodlení z částky 22 706 Kč od 9. 2. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %.

2. Dne 26. 7. 2024 žalovaná sdělila, že by se chtěla domluvit na splátkách na nějakým splátkovém kalendáři, začala pracovat a bude dostávat výplatu každý měsíc po 20. Teď momentálně není na tom dobře po finanční stránce takže 23 tisíc nedá do kupy. K tomu žalobkyně sdělila, že zaslala žalované návrh smíru, na kterém se shodli, avšak neobdržela návrh podepsaný od žalované. Navrhla, aby soud rozhodl, že úhrada celkové dlužné částky bude provedena formou pravidelných měsíčních splátek v minimální výši 800 Kč.

3. Na výzvu soudu k procesu posouzení úvěruschopnosti žalobkyně odkázala na Metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a Kartu klienta. Dále uvedla výpočet MLS klienta, kdy příjem klienta v žádosti byl 22 000 Kč, životní minimum 4 470 Kč, splátky jiným společnostem 11 000 Kč, výše splátky daného úvěru 1 508 Kč, zbývající MLS klienta 5 022 Kč. A v případě MLS domácnosti, navíc ostatní příjmy domácnosti 20 000 Kč, výdaje na bydlení 4 200 Kč, životní minimum domácnosti 8 510 Kč, zbývající MLS domácnosti 16 782 Kč. Dále odkázala na výkladová stanoviska ustanovení o spotřebitelském úvěru.

4. K jednání nařízenému na den 20. 1. 2025 se zástupce žalobkyně omluvil a žalovaná se bez omluvy nedostavila, ačkoli si předvolání převzala osobně dne 16. 12. 2024. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalované.

5. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Smlouvou o úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že 2. 5. 2023 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku způsobem popsaným v žalobě uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s ujednanými úroky a ujednaných poplatků v 24 měsíčních splátkách jejich výše stanovena nebyla. Celková částky tak činila 20 640 Kč.

7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že výši příjmu žalované činila 22 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, splátky jiným společnostem uvedené v žádosti 4 000 Kč, klient není v Solusu, nemá exekuci, není v insolvenčním rejstříku.

8. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu dne 9. 10, 2023, 24. 11. 2023 a předžalobní výzvou ze dne 5. 1. 2024.

9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 9 162 Kč.

10. Předžalobní výzvou bylo prokázáno, že žalobkyně v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. vyzvala žalovanou k plnění před podáním žaloby.

11. Žalobkyně pro účely prokázání tvrzení o tom, že řádně ověřila úvěruschopnost žalované předložila rovněž úvěrovou zprávu žalované, metodiku hodnocení úvěruschopnosti a potvrzení o provedení ověření bonity klienta, to však neposkytuje dostatečně transparentní obraz finanční situace žalované, když tyto listiny jsou pouze obecné a údaje uvedené na základě prohlášení žalované. V řízení tedy nebylo ze shora uvedených důvodů prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované a že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalované.

12. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právní normy platné a účinné v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.

13. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Dle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to zejména s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaného závazku. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud z úřední povinnosti dovodil, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 5. 20223 je neplatná, neboť žalobkyně řádně neprověřila schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně se spolehnula na prohlášení žalované o výši jejich příjmů, které však nebyly patřičným způsobem ověřeny a dokumentovány. Z listin předložených žalobkyní zjevně nevyplývá žalovanou deklarovaná výše příjmu a příjem není dokladován ani jiným způsobem (např. výplatními páskami či potvrzením zaměstnavatele). Z uvedeného je zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebylo provedeno v souladu se zákonnými požadavky.

21. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váží jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

22. Protože žalobkyně poskytnula žalované částku 15 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení dospěl soud k závěru, že na dluh bylo žalovanou poskytnuto pouze částečné plnění a tato nadále dluží žalobkyni částku 5 838 Kč (uhrazeno 9 162 Kč), když procesně pasivní žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni na předmětnou pohledávku poskytnula jakékoliv další plnění. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 5 838 Kč jako neuhrazené jistiny. V této části soud žalobě výrokem I. vyhověl a ve zbývající části žalobu výrokem II. zamítnul, neboť žalobkyně se nemůže domáhat nad rámec nevrácené jistiny plnění sjednaných v neplatné smlouvě.

23. Žalovaná se doposud neocitnula v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaná s ohledem na svou procesní pasivitu nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, proto byla lhůta k plnění stanovena i s ohledem na dobu, kdy žalovaná částku převzala, na 2 měsíce od právní moci rozsudku.

24. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a žalované náklady řízení dle soudu nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.