9 C 370/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro určení výživného pro manželku

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni s účinností od 27. 12. 2023 výživné 10 500 Kč měsíčně vždy do posledního dne v měsíci předem.

II. Dlužné výživné za dobu od 27. 12. 2023 do 31. 7. 2024 ve výši 75 194 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Co do částky 4 500 Kč měsíčně se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení 42 989,60 Kč k rukám , Jméno advokáta A, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově soudní poplatek 6 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 27. 12. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž by soud žalovanému uložil povinnost platit žalobkyni výživné pro manželku ve výši 15 000 Kč měsíčně s účinností od 27. 12. 2023 se splatností vždy do 20. dne v měsíci předem. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli sňatek dne 30. 7. 2011. Žalobkyně trpí vážnými zdravotními obtížemi, které mají svůj původ v manželství. Žalobkyně prodělala operaci bederní páteře, po které trpí fibromyalgickým syndromem a syndromem neúspěšné chirurgické léčby degenerativního onemocnění bederní páteře. Trpí chronickou únavou a bolestmi celého těla, svalů a úponů. Chůzi zvládá pouze s oporou francouzských holí. Není schopna delší chůze. Při sezení je nucena po krátké době zaujímat úlevové polohy. Projevily se u ní rovněž potíže s duševním zdravím, které byly diagnostikovány jako akutní reakce na stresovou situaci odrazem deprese. Trpí i dalšími zdravotními obtížemi (četné alergické reakce, opakované horečky, kožní exantémy, inkontinence, opakované gynekologické záněty). Uvedené zdravotní obtíže žalobkyni značně omezují v běžném způsobu života. V současné době není žalobkyně schopna samostatně zvládat věci denní potřeby a je odkázána na pečovatelskou službu. Žalobkyni byl v důsledku závažnosti zdravotních obtíží přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 10. 2023 byl invalidní důchod žalobkyně od 6. 12. 2023 snížen na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. V průběhu řízení pak bylo vydáno rozhodnutí, jímž byl žalobkyni opětovně přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Žalobkyně je odkázána pouze na svůj invalidní důchod a příspěvek na mobilitu 900 Kč. Účastníci mají ve společném jmění manželů rodinný dům s pozemky v Trutnově. Tento dům oba užívají. Spolu s nimi v domě žije také matka žalovaného. Žalovaný je společníkem a jednatelem společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, . Společnost podniká v odvětvích voda – topení – plyn – sanita – kanalizace – domácnost. Provozuje kamenný obchod a internetový obchod. Žalovanému je ze strany společnosti vyplácena mzda ve výši 50 000 Kč čistého měsíčně. Vedle toho jsou mu poskytována nepeněžitá plnění. Žalovaný tak užívá i k soukromým účelům osobní automobil Porsche 911, osobní automobil BMW X6 a terénní čtyřkolku. V roce 2022 dosáhla společnost , právnická osoba, čistého zisku ve výši 26 857 450 Kč. Žalobkyně je nucena ze svého měsíčního příjmu hradit náklady na uspokojení svých základních životních potřeb a také náklady související s léčbou nepříznivého zdravotního stavu. Žalovaný hradí náklady spojené s provozem rodinného domu. Výše těchto nákladů činí přibližně 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný přispívá měsíčně na výživu svému synovi dle žalobkyně částkou 5 000 Kč. Životní úroveň žalovaného významně převyšuje životní úroveň žalobkyně. Žalovaný žalobkyni neposkytuje jakoukoliv osobní pomoc nebo podporu. Od prosince 2022 je žalobkyně nucena zajišťovat si dopravu k lékaři a do zdravotnických zařízení. Zároveň žalovaný neposkytuje žalobkyni ani jakékoliv peněžité plnění. Žalobkyně se proto domáhala určení výživného ve výši 15 000 Kč s tím, že je přesvědčena, že by mohla uplatňovat nárok i na vyšší výživné.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalovaná zdravotními obtížemi trpěla již před uzavřením manželství (30. 7. 2011). Žalovaný nesouhlasil s žalobkyní tvrzeným rozsahem zdravotních obtíží. Přestože žalovaná uvádí, že není v současné době schopna samostatně zvládat věci denní potřeby, žalobkyně se doma zcela běžně pohybuje bez francouzských holí, vaří, pere, uklízí, nosí těžší břemena. Dle názoru žalovaného se v poslední době zdravotní stav žalobkyně naopak zlepšil. V souvislosti se zlepšením zdravotního stavu byla žalobkyni také rozhodnutím ČSSZ ze dne 25.10.2023 snížena invalidita ze třetího na druhý stupeň, tedy i snížena výše invalidního důchodu. Žalobkyně až do okamžiku, kdy oznámila žalovanému záměr se rozvést, zcela zvládala veškeré věci denní potřeby, nepotřebovala a ani nevyužívala pečovatelskou službu. Teprve od toho okamžiku si sjednala si pečovatelskou službu. Francouzské hole pak užívá zejména na veřejnosti (pokud se domnívá, že ji nikdo nevidí, hole nepoužívá). Žalobkyně tvrdí, že trpí obtížemi s duševním zdravím, které by měly být akutní reakcí na stresovou situaci. Tou stresovou situací má žalobkyně nepochybně na mysli stávající rozvodové řízení účastníků. V této souvislosti žalovaný poukázal na skutečnost, že tuto situaci vyvolala sama žalobkyně, když přibližně v květnu 2023 oznámila žalovanému, že nemá zájem na dalším trvání manželství. Dne 6. 6. 2023 pak oznámila žalobkyně písemně prostřednictvím své právní zástupkyně žalovanému, že má zájem na rozvodu manželství. Rozvod manželství tak zcela iniciovala a uvedenou stresovou situaci si přivodila právě sama žalobkyně. Přestože mezi účastníky došlo k dohodě o vypořádání SJM a práv a povinností společného bydlení, je to žalobkyně, kdo nyní rozvodu brání a pro ni stresovou situaci tak prodlužuje. Kromě věcí, které mají účastníci ve společném jmění manželů (nemovité věci zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, ), je žalobkyně výlučným vlastníkem nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , jejichž hodnotu žalovaný odhaduje na nejméně 3 000 000 Kč. Vlastní osobní automobil zn. Hyundai i20 rz. , Anonymizováno, . Zejména z užívání nemovitých věcí tak žalobkyni může plynout další příjem. Veškeré náklady spojené s provozem domu v Trutnově hradí výlučně žalovaný. Žalovaný tak hradí náklady na teplo. Za rok 2023 byly vyúčtovány náklady ve výši 5 092 Kč měsíčně, od 1. 1. 2024 došlo v důsledku zvýšení ceny k navýšení zálohy na 5 983 Kč měsíčně. Dále hradí vodné a stočné ve výši 1 593 Kč měsíčně, SIPO (elektřina, koncesionářské poplatky ČT, ČRo) ve výši 4 098 Kč měsíčně, odvoz komunálního odpadu ve výši 90 Kč měsíčně, pojištění stavby a domácnosti ve výši 992 Kč měsíčně, daň z nemovitosti ve výši 1 407 Kč ročně, tedy 117 Kč měsíčně, televizi Skylink ve výši 4 668 Kč ročně, tedy 389 Kč měsíčně, připojení internetu ve výši 310 Kč měsíčně. Žalovaný tak hradí za společné užívání nemovitých věcí náklady ve výši 13 572 Kč měsíčně, tedy přispívá žalobkyni na užívání a provoz domu jednou polovinou této částky. Žalovaný pak až do okamžiku, kdy mu žalobkyně oznámila, že má zájem na rozvodu manželství (květen 2023), poskytoval žalobkyni veškerou potřebnou osobní pomoc a podporu, vozil ji na lékařská vyšetření. Přestože žalobkyně tvrdí, že její životní úroveň je nízká, je schopna vynakládat cca 4 000 Kč až 5 000 Kč měsíčně na cigarety Žalovaný je jednatelem a společníkem s výší podílu 50 % ve společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, . Uvedený obchodní podíl žalovaný nabyl ještě před uzavřením manželství a není tak součástí SJM. Za výkon funkce jednatele náležela žalovanému v roce 2023 odměna ve výši 631 317 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného tak v roce 2023 činil 41 964 Kč. Žádný další majetek žalovaný nevlastní. Žalovaný má vyživovací povinnost k synovi , jméno FO, . S ohledem na zdravotní stav syna, kdy tento trpí poruchou autistického spektra, hradí žalovaný na syna výživné ve výši 11 000 Kč měsíčně. Po zaplacení nákladů na společné bydlení a výživného tak žalovanému pro jeho potřebu zbývá průměrně 17 377 Kč měsíčně. Žalovaný proto nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že jeho životní úroveň významně převyšuje životní úroveň žalobkyně. Žalobkyní požadované výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně tak neodpovídá majetkovým poměrům účastníků ani potřebám žalobkyně.

3. Žalobkyně na podané žalobě i po provedeném dokazování v plném rozsahu setrvala, přestože jí byl v průběhu řízení rozhodnutím příslušných orgánů opětovně zpětně přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Je zřejmé, že zde existuje velký rozdíl v životní úrovni obou účastníků. Příjmy žalovaného představují mnohonásobek příjmu žalobkyně. Náklady spojené s užíváním domu v Trutnově představují ve vztahu k žalobkyni marginální částku, a to i v poměru k příjmům žalovaného. Služby spojené s užíváním domu jsou poskytovány i ve prospěch matky žalovaného. Navíc bylo prokázáno, že část těchto služeb je pro žalobkyni nepřístupná (televizní signál a internet). Nelze dále přehlédnout nepeněžitá plnění, kterých se žalovanému dostává od společnosti , právnická osoba, . Pokud by se měla vyčíslit hodnota těchto plnění, pak lze podpůrně vycházet ze zákona o dani z příjmu. Dle tohoto zákona se hodnota plnění vyčísluje pro každý kalendářní měsíc ve výši 1 % z pořizovací hodnoty. V případě vozidla Porsche by tedy hodnota plnění činila 50 000 Kč, u vozidla BMW 23 000 Kč a v případě čtyřkolky 5 000 Kč měsíčně. Zjištěný hospodářský výsledek společnosti , právnická osoba, pak dále umožňuje dospět k závěru, že to, co je žalovanému vypláceno jako podíl na zisku, je pouze zlomkem toho, co by vypláceno být mohlo. Peněžitá částka, kterou měla žalobkyně dočasně uloženou u , jméno FO, , činila 110 000 Kč. Tato částka byla před zahájením řízení spotřebována. Žalobkyně byla v minulosti právně zastoupena a musela vynaložit finanční prostředky na úhradu nákladů tohoto zastoupení. Tvrzení, že žalobkyně obdržela částku 500 000 Kč, není pravdivé. Toto tvrzení je prokazováno pouze výpovědí žalovaného. Existuje důkaz o tom, že žalovaný vybral částku 499 000 Kč. K tomu však došlo téměř rok před zahájením tohoto řízení. Navíc sám žalovaný uvedl, že dle sdělení žalobkyně měla být tato částka spotřebována. Tvrzení o částkách 500 000 Kč a 200 000 Kč, které měla mít žalobkyně k dispozici, navíc zaznělo až při jednání soudu dne 15. 5. 2024, tedy poté, kdy se žalovaný ve věci opakovaně vyjadřoval. Naopak z provedených důkazů vyplynulo, že před zahájením řízení v této věci měl žalovaný k dispozici částku převyšující 4 miliony Kč, což je více než osminásobek částky 499 000 Kč, která byla vybrána z účtu žalovaného. Žalobkyní požadované výživné tak pouze zmírní disproporci v životní úrovni obou účastníků.

4. Žalovaný trval na zamítnutí žaloby. Nárok na výživné je odůvodňován v prvé řadě tím, že zde existuje nepříznivý zdravotní stav žalobkyně, který vyžaduje mj. i prostředky na zajištění péče o žalobkyni. V průběhu řízení vyšlo najevo, že zdravotní stav žalobkyně není takový, jak ho ona podává. Nevyžaduje soustavnou zdravotní péči, případně pečovatelskou službu. O tom ostatně svědčí skutečnost, že žalobkyně v současnosti pobývá mimo domov a žádná taková péče jí poskytována není. V době podání žaloby existovalo rozhodnutí o snížení stupně invalidity a invalidního důchodu žalobkyně. V průběhu řízení došlo k navrácení původního stupně invalidity a původní výše invalidního důchodu. Žalobkyně tak má dostatečný příjem, aby mohla hradit své potřeby. K tomu je třeba uvést, že žalovaný hradí veškeré náklady spojené s užíváním domu i další náklady. Žalobkyně pak má i další majetek ve výlučném vlastnictví, například automobil a nemovitosti. Dále zde existuje majetek patřící do SJM v hodnotě v řádu milionů korun. Na straně žalobkyně tak není dána potřeba ani důvod k tomu, aby jí bylo poskytováno další plnění žalovaným.

5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli sňatek dne 30. 7. 2011. Žalovaný podal dne 9. 11. 2023 ke zdejšímu soudu návrh na rozvod manželství. Věc byla projednávána pod sp. zn. , spisová značka, . Manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 14. 3. 2024, č. j. , spisová značka, . V odůvodnění rozsudku bylo mj. uvedeno: Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. V řízení bylo prokázáno, že manželé spolu dlouhodobě nežijí, intimně se nestýkají, nevedou společnou domácnost, neposkytují si vzájemnou podporu. Manželem tvrzený hluboký rozvrat manželství v podstatě potvrdila i manželka ve svém vyjádření k žalobě, kde výslovně uvedla, že: „Po určité době začal (manžel) manželku téměř úplně ignorovat a ponechal manželku prakticky bez jakékoli pomoci a podpory…. Dospěla k závěru, že setrvání v manželství by nevyhnutelně vedlo k dalšímu zhoršení jejího zdravotního stavu. Z tohoto důvodu projevila manželka zájem o tzv. nesporný rozvod manželství účastníků“. Současně lze uzavřít, že už ze samotných tvrzení účastníků a postojů v řízení vyplývá, že nelze očekávat nápravu manželství a obnovení manželského soužití. Manželka v řízení uplatnila tzv. „tvrdostní klauzuli“ ve smyslu § 755 odst. 2 písmene b) o. z. K tomu, aby se tvrdostní klauzule mohla uplatnit (manželství nebylo rozvedeno přesto, že je dán jeho kvalifikovaný rozvrat), musí být kumulativně splněny podmínky uvedené v § 755 odst. 2 písmene b) o. z. Splnění první podmínky, a to že manželka se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílela, bylo prokázáno, resp. manžel to učinil nesporným. Z provedeného dokazování dle názoru soudu současně vyplývá, že zavinění rozvratu manželství nelze přičítat výhradně některému z manželů. Rozvrat manželství je výsledkem kumulace výše popsaných objektivních a subjektivních okolností na straně obou manželů, které nespočívají (nemají původ) v porušování manželských povinností. Soud má současně za to, že nejsou splněny další podmínky pro uplatnění tvrdostní klauzule, a to, že by rozvodem manželství byla manželce způsobena zvlášť závažná újma a že jsou zde mimořádné okolností svědčící ve prospěch zachování manželství. Pokud by tomu tak bylo, pak by manželka zcela jistě nemohla iniciovat jednání o rozvodu manželství, což v červnu roku 2023 prokazatelně učinila a do září 2023 jej i vedla. To se dle názoru soudu logicky vzájemně vylučuje. Na tomto závěru soudu nemůže nic změnit ani tvrzení manželky o dalším zhoršení jejího zdravotního stavu v listopadu 2023. Z předložených lékařských zpráv jednak nevyplývá nějaké radikální zhoršení (dlouhodobě nepříznivého) zdravotního stavu manželky. Současně, jak sama manželka uvedla ve svém vyjádření k žalobě, manžel žádnou pomoc manželce reálně neposkytuje. Manželka si sama dříve uzavřela, že setrvání v manželství by vedlo k dalšímu zhoršení jejího zdravotního stavu. Aktuálně pak manželka pro zajištění svých potřeb využívá asistence pečovatelské služby. Na jí původně navrhovaný nesporný rozvod nakonec manželka nepřistoupila, neboť považovala manželem nabízenou částku na vypořádání SJM a výživné v celkové výši 11 500 000 Kč za nedostatečnou. Dle názoru soudu manželka s ohledem na jí popsaný vývoj zdravotního stavu mohla již v době, kdy iniciovala jednání o nesporném rozvodu, postupné zhoršování svého zdravotního stavu očekávat. Za tohoto stavu odmítla nabídku manžela na finanční vypořádání v rámci nesporného rozvodu, které by jí dle názoru soudu zcela dostatečně zajistilo možnost uspokojit veškeré její potřeby, a to i s ohledem na její zhoršený zdravotní stav. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno, že by rozvodem manželství manželce byla způsobena zvlášť závažná újma a že by byly dány mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství, manželství účastníků proto rozvedl. Žalobkyně podala proti rozsudku zdejšího soudu odvolání, rozsudek tak dosud nenabyl právní moci. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, .

6. Z dokladů předložených žalovaným (č.l. 9 – 20) soud zjistil, že náklady za dodávky tepla za rok 2023 vyúčtovala společnost , právnická osoba, . dne 11. 1. 2024. Celková platba za dodávku tepla činila 61 110,17 Kč. Z faktur společnosti , Anonymizováno, , adresa, , a.s. bylo zjištěno, že za vodné a stočné v místě odběru , adresa, , byly v době od 1. 11. 2022 do 31. 10. 2023 zaplaceny částky 4 507 Kč, 5 245 Kč, 4 114 Kč a 5 245 Kč, celkem tedy 19 111 Kč. Zálohy na elektřinu činily 3 900 Kč měsíčně, od března 2024 činí 4 230 Kč měsíčně. Na místním poplatku za provoz systému shromažďování a sběru odpadů je placeno za žalobce i žalovanou 540 Kč pololetně. Pojistné rodinného domu a domácnosti na adrese , adresa, činí 11 905 Kč ročně. Dále jsou placeny rozhlasové poplatky 45 Kč měsíčně a televizní poplatky 135 Kč měsíčně. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z faktur, z rozpisů záloh, z přehledu plateb SIPO a z informace o výši pojistného.

7. Z výpisu z účtu vedeného ve prospěch žalovaného , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalovaný formou trvalého příkazu hradí výživné 11 000 Kč měsíčně (viz č.l. 21 až 26).

8. Z informací z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitých věcí zapsaných na LV č. , hodnota, katastru nemovitostí pro obec a katastrální , adresa, . Jedná se o rodinný dům s pozemky (č.l. 28 až 30).

9. Z dopisu pojišťovny , právnická osoba, , bylo zjištěno, že žalobkyně jako pojistník má sjednáno komplexní zajištění vozidla , Anonymizováno, , které se vztahuje k vozidlo Hyundai I20 rzv , Anonymizováno, (viz č.l. 32).

10. Účastníci mají ve společném jmění manželů nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území , adresa, na LV č. , hodnota, (stavební parcela č. , hodnota, , jejíž součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a pozemková parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Tato skutečnost byla zjištěna z výpisu z katastru nemovitostí (č.l. 39).

11. Dle posudku o invaliditě ze dne 3. 1. 2024 náleží žalobkyni vzhledem k jejímu funkčnímu postižení invalidní důchod odpovídající invaliditě třetího stupně. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 70 %. Výše invalidního důchodu činila za dobu do konce roku 2023 celkem 23 582 Kč měsíčně, od 1. 1. 2024 činí 23 942 Kč měsíčně (viz č.l. 54 a 56 až 59). Zprávami zdravotnických zařízení bylo doloženo, že se žalobkyně léčí ve Fakultní nemocnici v , adresa, na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, dále v psychiatrické ambulanci , tituly před jménem, , jméno FO, v Trutnově (č.l. 51 až 53).

12. Žalovaný je společníkem a jednatelem společnosti , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, . Druhým jednatelem a společníkem je , jméno FO, . Společnost byla do obchodního rejstříku zapsána dne 12. 1. 2007 (viz výpis z obchodního rejstříku č.l. 40). Původně byla společnicí rovněž , jméno FO, , která zemřela dne 9. 1. 2022. Pozůstalému manželovi a pozůstalé dceři vzniklo právo na vypořádací podíl ve společnosti , právnická osoba, v celkové výši 16 352 100 Kč (viz usnesení vydané v pozůstalostním řízení č.l. 66). Čistý příjem žalovaného z pracovního poměru v roce 2023 činil 479 533 Kč, čistý příjem ze smlouvy jednatele za rok 2023 činil 24 035 Kč. Čistý příjem z pracovního poměru za dobu od ledna do dubna 2024 činil 160 968 Kč. Čistý příjem ze smlouvy jednatele za období od ledna do dubna 2024 činil 8 022 Kč. V roce 2022 byl žalovanému vyplacen podíl na zisku rok 2021 ve výši po zdanění 2 500 700 Kč. Podíl na zisku za rok 2022, který byl vyplacen v roce 2023, činil po zdanění 2 001 750 Kč (viz zpráva č.l. 78). Dle rozvahy společnosti , právnická osoba, . za rok 2022 činil nerozdělený zisk 22 626 000 Kč (viz č.l. 41 až 46).

13. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného , právnická osoba, ., č. ú. , č. účtu, , soud zjistil, že žalovaný vybral dne 19. 1. 2023 v hotovosti částku 499 000 Kč (viz č.l. 94 až 95).

14. Z dopisu zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, ze dne 25. 10. 2023, který byl adresován tehdejší zástupkyni žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátce se sídlem v Trutnově, bylo zjištěno, že dne 15. 9. 2023 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o výši vypořádacího podílu 11 500 000 Kč. Žalobkyně poté dohodnutý způsob vypořádání odmítla. Následně požádala žalovaného o zaslání výpisů z běžného, spořícího a majetkového účtu. Žalovaný této žádosti vyhověl a uvedl, že prostředky na účtech v době před oznámením záměru žalobkyně rozvést se činily v průměru 4 125 823 Kč. Z této částky mělo být vycházeno při určení výše vypořádacího podílu (viz č.l. 93).

15. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že nadále hradí náklady spojené s chodem a režií domu v , Anonymizováno, ulici v , Anonymizováno, . Žalobkyně v domě nadále bydlí, i když aktuálně pobývá na své chalupě v , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dále v domě bydlí jeho maminka. V domě jsou 4 bytové jednotky. Nejmenší bytovou jednotku se samostatným vchodem užívá jeho matka. Sám užívá bytovou jednotku v patře domu, bytovou jednotku v přízemí užívá žalobkyně. Pak je tam ještě garsonka nad garáží, která je prázdná. Matka mu na náklady spojené s chodem domu nepřispívá. Žalobkyně na náklady spojené s chodem domu rovněž nijak nepřispívá. Někdy v září nebo říjnu 2023 byl na návštěvě u , jméno FO, , která je společnou známou účastníků. Ta mu tehdy řekla, že si u ní někdy v polovině května 2023 žalobkyně uschovala částku 200 000 Kč. Později, asi v listopadu 2023, mu , jméno FO, řekla, že žalobkyně chtěla peníze zpátky a že jí je vrátila. Původně se žalobkyní jednali o tom, že uzavřou dohodu, aby mohlo dojít k nespornému rozvodu. Jednali o částce, kterou žalobkyni na vzájemné vypořádání vyplatí. Ta částka měla zahrnovat výživné i vypořádací podíl z majetkového vypořádání. Byly domluveny podmínky vzájemného vypořádání, v podstatě chyběl pouze podpis dohody. Měl vyplatit částku 11 500 000 Kč, přičemž se nerozlišovalo, kolik má připadnout na výživné a kolik na vypořádací podíl. Byly dohodnuty i přesné podmínky splacení této částky. K tomu došlo někdy v polovině září 2023. K samotnému podpisu dohody už ale nedošlo. Dozvěděl se pouze to, že žalobkyně dohodu neuzavře. Vozidla Porsche 911, BMW X6 a čtyřkolku vlastní či vlastnila společnosti , právnická osoba, . Čtyřkolka byla prodána. Další dvě vozidla společnost nadále vlastní. Vozidla užíval například při cestách na jednání, v takovém případě s nimi přijížděl i domů. Žádné vozidlo registrované přímo na sebe jako fyzickou osobu nemá. Podíl na zisku ve společnosti , právnická osoba, za rok 2023 prozatím nebyl vyčíslen, tedy ani vyplacen. V rámci sporného období k žádnému finančnímu plnění z jeho strany vůči žalobkyni nedošlo. Chalupu ve svém vlastnictví žalobkyně v minulosti pronajímala, a to své tetě a strýci, kteří chalupu využívali k rekreačním účelům. Žádný velký zisk z toho asi nebyl, šlo spíše o to, že tam jezdili a udržovali to. Asi před 6 až 8 lety žalobkyně chalupou ručila na hypotéku na byt pro jejího bratra. Od bratra manželky ví, že v té době byla cena nemovitostí odhadnuta na 2,5 milionu Kč.

16. Dle § 697 odst. 1, 2 o. z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

17. Dle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

18. Dle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

19. V rozhodném období od 27. 12. 2023 byl příjmem žalobkyně invalidní důchod ve výši 23 942 Kč (od 1. 1. 2024). Spolu s příspěvkem na mobilitu jde o jediný příjem žalobkyně. Schopnost žalobkyně dosahovat příjmu soustavnou výdělečnou činností je omezena v rozsahu 70 %, jak vyšlo najevo v průběhu řízení, kdy byl žalobkyni opětovně přiznán invalidní důchod třetího stupně. Dle soudu tak u žalobkyně není dán potenciál k dosahování dalšího příjmu výdělečnou činností. Celkový čistý příjem žalovaného v roce 2023 činil 2 505 318 Kč (479 533 Kč příjem z pracovního poměru, 24 035 Kč čistý příjem „ze smlouvy jednatele“ a 2 001 750 Kč podíl na zisku společnosti , právnická osoba, za rok 2022), což v průměru představuje 208 776,50 Kč na měsíc. Žalovaný v rámci své argumentace v průběhu řízení nezohledňoval podíl na zisku jako součást svých příjmů. Pro takový postup však není žádný důvod. Částka představující podíl na zisku společnosti , právnická osoba, byla žalovanému vyplacena, částka tak musí být v tomto řízení zohledněna. Na straně druhé nelze přisvědčit argumentaci žalobkyně, že vzhledem k hospodářským výsledkům společnosti , právnická osoba, mohl být podíl na zisku výrazně vyšší. Rozhodování o výši podílu na zisku je věci právnické osoby – společnosti , právnická osoba, , nikoliv žalovaného jako fyzické osoby. Nelze proto pro účely tohoto řízení dovozovat, že podíl na zisku měl být vyšší. Vedle finančního plnění se žalovanému dostávalo od společnosti , právnická osoba, i nepeněžitého plnění spočívajícího v možnosti užívání vozidel Porsche 911 a BMW X6. Užíváním vozidel nepochybně docházelo k navyšování životní úrovně žalovaného nad běžný standard. Má-li žalovaný možnost užívat uvedená vozidla a uspokojovat tento druh potřeb, pak ani nemusí sám jako fyzická osoba vozidlo vlastnit (na rozdíl od žalobkyně). Příjem žalovaného včetně nepeněžitého plnění tak mnohonásobně převyšuje příjem žalobkyně. Soud nemá pochybnosti o tom, že žalovaná trpí zdravotními problémy, které v porovnání se zdravými lidmi zvyšují její potřeby. Ze všech uvedených důvodů by tedy bylo možno dovozovat, že požadavek žalobkyně na přiznání výživného pro manželku ve výši 15 000 Kč měsíčně není nikterak nepřiměřený, a to i při zohlednění skutečnosti, že žalovaný platí výživné pro syna ve výši 11 000 Kč měsíčně. Se zřetelem k námitkám žalovaného uplatňovaným v tomto řízení se však soud zabýval tím, zda zde existují okolnosti, pro které by žalobkyni požadované výživné přinejmenším zčásti nemělo být přiznáno.

20. Žalovaný se předně dovolával toho, že žalobkyně krátce před obdobím, jehož se týká tento spor, disponovala finančními prostředky. Jednak se mělo jednat o prostředky, které si žalobkyně uložila u společné známé účastníků , jméno FO, (dle žalovaného se jednalo o částku 200 000 Kč, dle žalobkyně o částku 110 000 Kč). Sám žalovaný ve své výpovědi uvedl, že dle informace od , jméno FO, přibližně z listopadu 2023 si žalobkyně uložené peníze převzala zpět. Žalobkyně tvrdila, že tyto peníze následně použila na úhradu nákladů právního zastoupení v rámci jednání, která měla vést k uzavření dohod umožňujících tzv. nesporný rozvod. Tato jednání probíhala ve druhé polovině roku 2023, žalobkyně při nich byla zastoupena advokátkou , tituly před jménem, , jméno FO, . V polovině září 2023 byly dohodnuty základní parametry komplexního vypořádání, nicméně žalobkyně následně dohodu neuzavřela. Ještě dne 25. 10. 2023 adresoval zástupce žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, dopis, v němž opětovně navrhl konkrétní podmínky dohody o vzájemném vypořádání. Jednání však již dál nepokračovala a k uzavření žádné dohody nedošlo. Je nicméně logické, že žalobkyně musela právě v tomto období náklady spojené se svým právním zastoupením uhradit. Soud považoval za nadbytečný výslech , jméno FO, jako svědkyně. Tento výslech by sice mohl objasnit výši prostředků, které si žalobkyně u , jméno FO, uschovala, ale stěží by jím mohlo být prokázáno, zda uschované prostředky byly v období do 27. 12. 2023 spotřebovány či nikoliv. I kdyby však žalobkyně částku 200 000 Kč na počátku sporného období měla, nebyl by to bez dalšího důvod pro zamítnutí žaloby. V této souvislosti je nutno poukázat na skutečnost, že v rámci písemného návrhu ze dne 25. 10. 2023 žalovaný navrhl vypořádání prostředků uložených na účtech v celkové výši 4 125 823 Kč. Jde tedy o částku, se kterou mohl disponovat žalovaný a která mnohonásobně převyšuje částku 200 000 Kč, již měla mít dle tvrzení žalovaného k dispozici žalobkyně.

21. Žalovaný dále namítal, že žalobkyně musela mít ve sporném období k dispozici rovněž částku 500 000 Kč, kterou žalovaný vybral ze svého účtu dne 19. 1. 2023. Bylo prokázáno, že v uvedený den žalovaný skutečně čerpal částku 499 000 Kč. Žalovaným tvrzený způsob dalšího nakládání s touto částkou (úschova částky v místě společného bydliště účastníků a její následné převzetí žalobkyní) však je prokazován pouze účastnickou výpovědí žalovaného. Žalobkyně existenci uvedené částky popírá. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně měla částku 500 000 Kč k dispozici v období, jehož se týká tento spor. Je třeba poukázat na to, že částka byla čerpána téměř rok před zahájením tohoto řízení. Mohlo tedy dojít k jejímu spotřebování (dle výpovědi žalovaného mu žalobkyně měla říci právě to, že částka byla spotřebována). Dále soud nemohl přehlédnout, že tvrzení o částce 500 000 Kč (i o výše uvedené částce 200 000 Kč) zaznělo až v průběhu tohoto řízení, konkrétně při jednání soudu dne 15. 5. 2024. Žalovaný se přitom již předtím v tomto řízení k uplatněnému nároku vyjadřoval, aniž by tato nikoliv nepodstatná tvrzení uvedl, což vyvolává pochybnosti o jejich hodnověrnosti. Nelze přehlédnout, že o částce 500 000 Kč není zmínka ani v dopise žalovaného ze dne 25. 10. 2023. I kdyby však částka 500 000 Kč na počátku sporného období byla v dispozici žalobkyně, šlo by o částku odpovídající přibližně osmině existujících úspor účastníků, jak byly žalovaným specifikovány v jeho dopisu ze dne 25. 10. 2023.

22. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitých věcí v katastrálním území , adresa, . Nemovitosti byly dle výpovědi žalovaného v minulosti pronajímány příbuzným žalobkyně, a to nikoliv primárně za účelem dosažení zisku, ale spíše s cílem zajistit jejich pravidelné užívání a údržbu. V současnosti nemovitosti užívá žalobkyně (dle informací žalovaného jsou nemovitosti rekonstruovány). Dle soudu skutečnost, že žalobkyně má ve výlučném vlastnictví nemovité věci, nemůže být sama o sobě důvodem, pro který by výživné pro manželku nemělo být byť i jen částečně přiznáno. Žalobkyně jako vlastnice je sama oprávněna rozhodnout o tom, jakým způsobem bude své vlastnické právo vykonávat, tedy zda bude nemovitosti užívat sama nebo zda je pronajme (viz § 1012 o. z.). Užívá-li předmět vlastnictví sama, pak nelze dovozovat, že nevyužívá potenciální zdroj příjmů z nájmu nemovitostí a že by z toho důvodu neměla mít nárok na výživné pro manželku.

23. Soud naproti tomu shledal důvodnou obranu žalovaného spočívající v tom, že hradí veškeré náklady spojené s vlastnictvím a užíváním domu č.p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ulici v , Anonymizováno, . Dům je součástí pozemku, který je ve společném jmění manželů. Je-li manželství rozvráceno a manželé společně nehospodaří, pak by se měli na nákladech spojených s majetkem patřícím do SJM podílet oba manželé. Nebylo přitom sporováno, že se žalobkyně na nákladech spojených s domem nijak nepodílí. Žalobkyně ve vztahu k obraně žalovaného namítala, že náklady spojené s vlastnictvím a užíváním domu, které hradí žalovaný, jsou v poměru k jeho příjmům marginální a že výše žalobkyní požadovaného výživného (15 000 Kč měsíčně) sama o sobě pouze sníží rozdíl v životní úrovní účastníků, tedy tento rozdíl nevyrovná (jinak řečeno, žalobkyně by mohla úspěšně požadovat i vyšší výživné než 15 000 Kč měsíčně). Tato argumentace však nemůže obstát. Řízení o výživném pro manželku je řízením sporným. Podle ustanovení § 153 odst. 2 o.s.ř. tak platí, že soud nemůže překročit návrh žalobkyně a přisoudit více. Soud je tedy vázán tím, že žalobkyně požaduje výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně. Žalobkyni nemůže přisoudit více než požadovaných 15 000 Kč, i kdyby měl za to, že jsou splněny zákonné podmínky pro přiznání vyššího výživného. Namítá-li žalovaný, že ve prospěch žalobkyně plní, a to tak, že hradí náklady, na kterých by se měla podílet i žalobkyně, jde o námitku relevantní. Nemusí-li žalobkyně určité částky vynakládat, protože je za ni hradí žalovaný, pak se tím přirozeně zvyšuje její životní úroveň. Takové plnění proto musí být při rozhodování o nároku žalobkyně na výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně zohledněno.

24. Při úvaze o tom, jak vysokého plnění se žalobkyni dostává tím, že žalovaný hradí veškeré náklady spojené s nemovitostmi v Trutnově, soud rozlišoval náklady, které jdou bez dalšího k tíži vlastníkům nemovitostí (daň z nemovitosti, náklady na pojištění nemovitosti), a náklady, jejichž výše závisí na počtu osob, které nemovitosti skutečně užívají (typicky náklady na služby). V případě posledně uvedených nákladů tak bylo nutno zohlednit, že ve sporném období dům v Trutnově společně s účastníky užívala rovněž matka žalovaného. Z hlediska soudu je pochopitelné, že žalovaný po matce žádné finanční plnění za užívání nemovitostí k uspokojování její bytové potřeby nepožaduje, nicméně v rámci vypořádání mezi účastníky musí být zohledněno, že některé z nákladů slouží i k uspokojování potřeb matky žalovaného. Soud tedy vycházel z toho, že na určitých nákladech se žalobkyně má podílet rovným dílem se žalobcem, na určitých nákladech pak v rozsahu jedné třetiny, když dům je obýván třemi dospělými osobami.

25. Soud tedy vycházel z toho, že by se žalobkyně měla podílet polovinou na pojistném placeném za pojištění nemovitostí (11 905 Kč ročně, tedy na žalobkyni připadá 5 952,50 Kč), na úhradách televizních poplatků (12 x 135 Kč, tj. 1 620 Kč ročně, tedy na žalobkyni připadá 810 Kč), na úhradách rozhlasových poplatků (12 x 45 Kč ročně, tj. 540 Kč, tedy na žalobkyni připadá 270 Kč), na úhradě daně z nemovitostí (1 407 Kč ročně, tedy na žalobkyni připadá 703,50 Kč). Náklady za odvoz a likvidaci odpadů činí 45 Kč měsíčně na osobu, tj. celkem 540 Kč ročně. Na dalších nákladech by se pak žalobkyně měla podílet v rozsahu jedné třetiny. Na nákladech za teplo za rok 2022 bylo zaplaceno 61 110 Kč, tedy na žalobkyni připadá 20 370 Kč. Na vodném a stočném bylo zaplaceno 19 111 Kč, tedy na žalobkyni připadá 6 370 Kč. Na zálohách na elektřinu je placeno 50 760 Kč ročně (4 230 Kč měsíčně), tedy žalobkyně by se měla podílet částkou 16 900 Kč. Soud nezohledňoval náklady spojené s příjmem televizního signálu a internetu, které žalobkyně dle vyjádření ze dne 5. 3. 2024 nemohla využívat. Žalobkyně by se tak měla na nákladech spojených s vlastnictvím a užíváním společného domu podílet částkou 51 936 Kč, což měsíčně činí 4 328 Kč.

26. Mimo jiné i se zřetelem k obecné tendenci nárůstu nákladů (například daň z nemovitostí) tedy soud vycházel z toho, že pokud žalovaný hradí veškeré poplatky spojené s vlastnictvím a užíváním domu v Trutnově, vzniká tím žalobkyni prospěch přibližně odpovídající částce 4 500 Kč měsíčně. V tomto rozsahu tedy soud žalobu zamítl (výrok III.). Naopak co do částky 10 500 Kč měsíčně žalobě vyhověl (výrok I.).

27. Soud dále vyčíslil dluh na výživném, přičemž vycházel z toho, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí bylo splatné výživné za dobu od 27. 12. 2023 do 31. 7. 2024. Dluh na výživném za 5 dnů měsíce prosince 2023 činí 1 694 Kč (10 500 Kč za 31 dnů, 1 694 Kč za 5 dnů). Za měsíce leden až červenec 2024 dluh činí 73 500 Kč (7 měsíců po 10 500 Kč). Celkem tak dluh na výživném činí 75 194 Kč. Tuto částku soud uložil žalovanému se zřetelem k průměrné výši jeho příjmů zaplatit ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

28. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli v řízení úspěšní pouze částečně. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 70 % z hodnoty předmětu sporu, žalovaný v rozsahu 30 % z hodnoty předmětu sporu. Podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci tak soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 40 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Konkrétně jde o náklady zastoupení, jejichž výše byla určena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle § 8 odst. 2 vyhlášky odpovídá tarifní hodnota v tomto typu sporu pětinásobku ročního plnění, tj. jde o částku 900 000 Kč. Odměna z této tarifní hodnoty činí dle § 7 vyhlášky 11 900 Kč za úkon, paušální náhrada hotových výloh činí dle § 13 odst. 4 vyhlášky 300 Kč za úkon. Tyto částky náleží za celkem 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 5. 3. 2024, 10. 5. 2024 a 14. 6. 2024, účast při jednáních soudu dne 6. 3. 2024, 15. 5. 2024 a 12. 7. 2024). Na odměně by tak při plném úspěchu náleželo 83 300 Kč, na paušální náhradě výloh 2 100 Kč. Dále má žalobkyně právo na náklady spojené s cestami k jednáním soudu. Jde o cestovné ke 3 jednáním soudu po 740,52 Kč (trasa Jičín – Trutnov a zpět, celkem 102 km, průměrná spotřeba 4,3 l/100 km, cena PHM 38,70 Kč/l, základní náhrada 5,60 Kč/km). Dále jde o náhradu za čas promeškaný cestami ke jednáním po 400 Kč (vždy 4 půlhodiny po 100 Kč). Celkově by tak při úplném úspěchu ve věci měla žalobkyně právo odměnu a náhradu výloh ve výši 88 821,56 Kč. Z této částky soud žalobkyni se zřetelem k poměru úspěchu a neúspěchu ve věci přiznal 40 %, tj. 35 528,60 Kč. Zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a náhradě výloh náleží DPH v základní sazbě 21 %, která z částky 35 528,60 Kč činí 7 461 Kč. Celkově tak bylo žalobkyni na nákladech řízení přiznáno 42 989,60 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

29. Žalobkyně je v tomto řízení osvobozena od soudních poplatků podle ust. § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (v platném znění). Poplatková povinnost dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. přechází podle výsledku řízení na žalovaného. Žalovanému tak byla uložena povinnost zaplatit státu soudní poplatek. Základem soudního poplatku z řízení o výživné manželky je částka odpovídající pětinásobku přisouzeného ročního plnění (viz § 6 odst. 3 zákona o soudních poplatcích), tj. částka 630 000 Kč. Poplatek tak dle položky 7 písm. b) Sazebníku soudních poplatků činí 6 300 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.