9 C 71/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce číslo popisné Adresa žalobce proti žalovanému: Anonymizováno sídlem Jméno žalovaného . Anonymizováno pro odstranění větví a skládky stavebního odpadu

I. Soud připouští rozšíření žaloby o uložení povinnosti žalovanému zasypat odvodňovací příkop na pozemku parc. č. , stavební parcela, při hranici s pozemkem parc. č. St. , stavební parcela, v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, , konkrétně u severní zdi domu na pozemku parc. č. St. , stavební parcela, , a o uložení povinnosti odstranit větve položené v jízdním pruhu komunikace u severní zdi domu na pozemku parc. č. St. , stavební parcela, .

II. V části, v níž se žalobce domáhal vydání rozsudku, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zasypat odvodňovací příkop na pozemku parc. č. , stavební parcela, při hranici s pozemkem parc. č. St. , stavební parcela, v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, , konkrétně u severní zdi domu na pozemku parc. č. St. , stavební parcela, , a povinnost odstranit větve položené v jízdním pruhu komunikace u severní zdi domu na pozemku parc. č. St. , stavební parcela, , se řízení zastavuje.

III. V části, v níž se žalobce domáhal vydání rozsudku, jímž by soud žalovanému uložil povinnost odstranit z pozemku parc. č. , stavební parcela, v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, , skládku stavebního odpadu a odstranit větve ořešáku vyrůstajícího na pozemku parc. č. St. , stavební parcela, v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, , které přesahují nad pozemek parc. č. , stavební parcela, v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, , se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobci se vrací soudní poplatek 1 000 Kč.

1. Žalobou podanou dne 29. 11. 2024 a na základě výzev soudu doplněnou podáními ze dne 27. 1. 2025 a 24. 2. 2025 se žalobce domáhal vydání rozsudku, jímž by soud uložil žalovanému povinnosti specifikované ve výrocích I. až III. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce bydlí ve vlastním rodinném domě č. p. , číslo popisné, v místní části města , adresa, . Jediný příjezd k domu je po místní komunikaci na veřejném prostranství na pozemkové parcele č. , stavební parcela, v katastrálním území , adresa, . Žalobce i jeho rodina tento pozemek užívali v celé šíři bezproblémově více než 50 let. V průběhu času se vystřídalo několik majitelů sousedního pozemku stavební parcely č. , stavební parcela, s domem č. p. , Anonymizováno, . Žádný z nich neumisťoval na cestě překážky. Ještě v roce 2018 bylo místo prázdné a sjízdné a umožňovalo vyhýbání nebo odstavení vozidla. Kolem roku 2015 dům zakoupil , jméno FO, . Bez stavebního povolení započal s přestavbou domu, demolicí a přístavbou. Na staveništi má nepořádek a odpad ze stavby odváží na cestu. Postupně zabral cca 40 m² a zúžil cestu na jeden jízdní pruh. Stavební úřad projednává odstranění jeho stavby. Ořešák z náletu na pozemku parc. č. St. , stavební parcela, u hranice s pozemkem parc. č. , stavební parcela, zmohutněl a větve zasahují několik metrů do veřejného prostoru. Na pozemku parc. č. , stavební parcela, je jednopruhá obousměrná komunikace široká 3 až 4 m. V místě křižovatky tří cest je rozšířena o další jízdní pruh na celkovou šíři 10 m. Pozemek má stejný tvar i na mapách z doby kolem roku 1900. Skládka odpadu zúžila cestu a ztížila průjezd, vyhnutí je nemožné. Jedno vozidlo musí couvnout, což je obtížné a riskantní. Cesta má podélný a příčný spád, v zimě dochází k značným problémům. Větve ořešáku dosahují do jízdní dráhy a šlehají do kabin větších aut. Dopravní obsluha odmítá dovoz s velkými auty (zásilková služba, sanita, nákladní auto se dřevem na topení, v budoucnu třeba hasiči). Žalovaný měl zajistit zjistit nepovolené zneužívání svého nemovitého majetku, což se však nestalo. O tomto zneužívání žalovaného informoval žalobce v roce 2021. V roce 2022 majetkový odbor opakovaně vyzval , jméno FO, k vyklizení pozemku parc. č. , stavební parcela, . Následně však žalovaný stanovisko změnil a , jméno FO, skládku povolil. Přes opakované stížnosti žalobce na tento postup orgánů města k nápravě nedošlo. Nevyhovující stav žalobce oznámil i dřívějšímu spoluvlastníkovi pozemku parc. č. , stavební parcela, , právnická osoba, . Právní normy dávají spoluvlastníkům prostředky, jak chránit veřejný nemovitý majetek. Obec je povinna chránit svůj majetek před neoprávněnými zásahy, včas uplatňovat právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení. Neoprávněné zabírání veřejného prostranství a neoprávněné užívání cizího majetku je přestupkem. Takového jednání se , jméno FO, jednoznačně dopouští. Přesto nebyl nijak sankcionován. Podle zákona o pozemních komunikacích smí každý tuto bezplatně užívat obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým je určena. Pevné překážky, na jejichž umístění nebylo vydáno povolení, jsou jejich vlastníci povinni odstranit na svůj náklad ve lhůtě stanovené silničním správním úřadem. Po marném uplynutí stanovené lhůty je vlastník, popřípadě správce komunikace povinen odstranit pevnou překážku na náklady jejího vlastníka. Žalovaný svá práva neuplatňuje a povinnosti neplní. Žalobce se původní žalobou domáhal odstranění stavebního odpadu z pozemku parc. č. , stavební parcela, při hranici s pozemkem parc. č. St. , stavební parcela, a odstranění přesahujících větví ořešáku tak, aby místo bylo opět bezproblémově sjízdné a schůdné. Původní žaloba byla podána i proti , právnická osoba, . , jméno FO, pak byl označen jako vedlejší účastník.

2. V rámci doplňujících podání žalobce následně uvedl, že neuplatňuje nároky ani proti státu zastoupenému Úřadem pro zastupování státu ve věci ve věcech majetkových, ani proti , jméno FO, . V rámci podání ze dne 24. 2. 2025 žalobce nově požadoval odstranění odvodňovacího rigolu a větví umístěných do jízdní dráhy. Odvodňovací rigol byl vykopán v roce 2024, větve byly do jízdní dráhy položeny v únoru 2025. Žalobce dále uvedl, že v katastru nemovitostí je pozemek parc. č. , stavební parcela, vedený jako komunikace. V územním plánu je vedený jako dopravní infrastruktura silniční. Využití pozemku je pro pohyb vozidel, cyklistů a chodců, naopak pro umístění pevné překážky je nutné povolení silničního správního úřadu.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalobci byla situace opakovaně vysvětlována v odpovědích na jeho stížnosti, jimiž se zabývaly i kontrolní výbor a zastupitelstvo žalovaného, aniž by je shledaly byť jen částečně důvodnými. Ustanovení § 1013 odst. 1 a § 1016 odst. 2 občanského zákoníku v posuzované věci nelze použít. Ze snímku katastrální mapy je zcela zjevné, že stavební materiál, který žalobce pokládá za imisi ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z., se nenachází v sousedství pozemku žalobce a nedochází tak ke vniku na jeho pozemek. V této části žaloby tak žalobce není aktivně legitimován, neboť de facto navrhuje, aby žalovaný vyklidil svůj vlastní pozemek, aniž by byl pozemek žalobce jakýmkoli způsobem dotčen. Dle provedeného zaměření roste ořešák na pozemku parc. č. St. , stavební parcela, , který není ve vlastnictví žalovaného. V tomto bodu žaloby tedy nejenže není žalovaný pasivně legitimován, ale žalobce nadto opět není aktivně legitimován, neboť se nejedná o větve přesahující nad pozemek žalobce. Provést ořez větví předmětného stromu je právem žalovaného, nikoli jeho povinností (byť žalovaný provádí ořez větví přesahujících na pozemek parc. č. , stavební parcela, , má-li za to, že by větve mohly bránit např. průjezdu vozidel IZS). Vlastnické ani jiné právo žalobce není ze strany žalovaného nikterak narušováno a je zjevné, že primárním důvodem podání žaloby, jakož i předcházejících podání, jsou sousedské spory žalobce s vlastníkem pozemku parc. č. St. , stavební parcela, . Žalovaný neuzavíral žádnou dohodu s vlastníkem pozemku parc. č. St. , stavební parcela, . V zápisu z jednání, na nějž se žalobce odvolává, bylo žalovaným pouze konstatováno, že prozatím nebude přistoupeno k vyklizení pozemku parc. č. , stavební parcela, , a to zejména z důvodu nevypořádaných majetkoprávních vztahů k předmětnému pozemku – v době sepsání zápisu nebyl předmětný pozemek ve výlučném vlastnictví žalovaného, nýbrž měl několik dalších vlastníků, od nichž žalovaný postupně nabýval jejich spoluvlastnické podíly. Žalobcem tvrzená „skládka odpadu“ je složený stavební materiál, který však neleží v tělese komunikace a žádným způsobem nebrání průjezdu vozidel. Pozemek parc. č. , stavební parcela, ostatně slouží jako přístupová komunikace i vlastníkům dalších nemovitostí v této oblasti, např. budov č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , přičemž žádný z těchto vlastníků, vyjma žalobce, si žalovanému nikdy na ztížený průjezd po komunikaci nestěžoval. Pokud jde o žalobcem navrhované uložení povinnosti ořezu větví, žalovaný pouze dodává, že i kdyby vlastníkem stromu byl, nemohl by být žalobce se svou žalobou úspěšný, neboť pouze tvrdí, že větve stromu by mohly bránit v průjezdu rozměrnějším vozidlům. Žalobce netvrdí ani neprokazuje, že by on sám byl omezen v průjezdu ke své nemovitosti.

4. Žalobce k námitkám žalovaného uvedl, že předmětný pozemek parc. č. , stavební parcela, je bezesporu veřejným prostorem v celé ploše. Žalovaný jako každý vlastník je povinen jej udržovat a umožnit veřejnosti užívat jej obvyklým způsobem. Žalovaný toleruje soukromou skládku na veřejné komunikaci a dokonce ji legalizuje. Vlastník pozemku parc. č. St. , jméno FO, provádí nepovolenou přestavbu, demolici a přístavbu. Svévolně zabral 1 jízdní pruh místní komunikace. Žalobce v žalobě neodkazoval na § 1013 a 1016 o. z. Žalovaný nebere v úvahu § , stavební parcela, o. z., dle kterého vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob. Označení skládky odpadů za stavební materiál je eufemismus. Jedná se o otlučenou omítku z fasády, zbytky po prosévání písku, staré rezavé železo, dřevo na topení a velké nepravidelné kameny nejasného původu. Průjezd přes pozemek parc. č. , stavební parcela, kolem pozemku parc. č. St. , stavební parcela, osobním autem je sice možný, ale ztížený. Vyhýbání v rozšířeném místě je nyní nemožné, auta musejí ve svahu složitě manévrovat a v zimě mají řidiči velké potíže. Omezení dopravní obslužnosti je omezením žalobce i jeho rodiny. Ořešák z náletu vyrostl na pozemku , jméno FO, těsně u hranice s obecním pozemkem. Naklání se a převážná část koruny zasahuje do cizího pozemku. Větve přesahují o několik metrů do jízdní dráhy, hlavně velká auta do nich narážejí a poškozují si karoserii a plachtu. Strom také zabraňuje výhledu do křižovatky. Podle silničního zákona musí být průjezdní profil vozovky zachován do výšky 4 metrů. Podle občanského zákoníku je pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m. Město mimo ořezání větví může požadovat pokácení stromu.

5. Žalovaný k doplněné argumentaci žalobce uvedl, že pozemková parcela č. , stavební parcela, v k. ú. , adresa, je v katastru nemovitostí vedena jako ostatní plocha, ostatní komunikace. Stávající asfaltová komunikace se však nenachází na celé ploše pozemku. Žalovaný nesouhlasí s tím, že je-li způsobem využití pozemku komunikace, je nutno považovat celý pozemek za komunikaci. Součástí předmětné pozemkové parcely je i zeleň podél komunikace, kde je také složen stavební materiál, jehož odstranění se žalobce domáhá. Plocha asfaltové komunikace je průjezdná, žádný z předmětů ležících na pozemku podél komunikace nezasahuje do asfaltové plochy. Žádný „jízdní pruh,“ o němž se žalobce ve svém podání zmiňuje, se na místě nenachází. Pokud žalobce žalobu neopírá o ustanovení § 1013 a § 1016 občanského zákoníku, není zřejmé, na základě jakého zákonného ustanovení by měla být žalovanému uložena povinnost, jíž se žalobce domáhá. Dle čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod lze povinnosti ukládat toliko na základě zákona a v jeho mezích. Odkaz na ustanovení §, stavební parcela, občanského zákoníku je zcela nepřípadný, neboť žalovaný si není vědom ničeho, čím by rušil práva jiných osob, nebo vykonával takové činy, jimiž by žalobce nebo jiné osoby obtěžoval nebo poškodil. Výkonu práva vlastníka pozemku se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit, zakotvené týmž ustanovením, se nelze domáhat žalobou tak, jak to žalobce činí.

6. Při jednání soudu dne 11. 7. 2025 vzal žalobce žalobu zpět v části, v níž se domáhal uložení povinnosti žalovanému zasypat odvodňovací příkop na pozemku parc. č. , stavební parcela, při hranici s pozemkem parc. č. St. , stavební parcela, v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, , konkrétně u severní zdi domu na pozemku parc. č. St. , stavební parcela, , a povinnosti odstranit větve položené v jízdním pruhu komunikace u severní zdi domu na pozemku parc. č. St. , stavební parcela, . Důvodem zpětvzetí žaloby byla skutečnost, že odvodňovací rigol se již v daném místě nenachází (, jméno FO, vybudoval u čelní zdi domu na pozemku parc. č. St. , stavební parcela, odvodňovací zařízení) a větve na komunikaci nadále umístěny nejsou. Uvedené nároky žalobce uplatnil až po zahájení řízení v této věci, a to konkrétně v rámci podání ze dne 24. 2. 2025. Soud proto v rámci tohoto rozhodnutí nejprve formálně podle ustanovení § 95 o.s.ř. připustil rozšíření žaloby ve vztahu k těmto nárokům (výrok I.). K rozšíření žaloby došlo ještě před zahájením dokazování ve věci, a proto nebyl důvod pro nepřipuštění této změny žaloby ve smyslu ust. § 95 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal v této části při jednání soudu dne 11. 7. 2025 žalobu zpět, postupoval soud dle § 96 odst. 1 až 4 o.s.ř. a řízení částečně zastavil (výrok II.). V návaznosti na to rozhodl podle ust. § 10 odst. 3 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku žalobci. Žalobce v souvislosti s uplatněním nároku, ohledně kterého bylo řízení zastaveno, zaplatil soudní poplatek 2 000 Kč. Proto soud rozhodl o vrácení poměrné části tohoto poplatku ve výši 1 000 Kč (výrok V.).

7. Žalobce při jednání soudu dne 11. 7. 2025 dále uvedl, že dle jeho názoru zabírá , jméno FO, celkem asi 40 až 50 m2 z pozemku parc. č. , stavební parcela, . Jedná o zatravněnou část pozemku parc. č. , stavební parcela, , nikoliv část pozemku, na níž se nachází zpevněná asfaltová plocha. Žalobce svůj nárok opírá o ust. § , stavební parcela, o. z., tedy vychází z toho, že , jméno FO, by neměl mít umístěny jakékoliv věci či materiál na jakékoliv části pozemku parc. č. , stavební parcela, ve vlastnictví žalovaného. Z pohledu žalobce se jedná o veřejné prostranství. Pozemek parc. č. , stavební parcela, byl vždy veřejně přístupný jako celek a mělo by to tak být i do budoucna. V místě, kde je nyní skládka materiálu, se v minulosti řidiči při pohybu aut vyhýbali. Žalobce se tedy domáhal odstranění větví ořešáku a skládky z celé plochy pozemku parc. č. , stavební parcela, .

8. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaný je mj. vlastníkem pozemku parc. č. , stavební parcela, v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, , o výměře 400 m2. Pozemek má evidovaný druh pozemku ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace. Žalovaný dále vlastní i pozemek parc. č. , hodnota, – ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 23 m2 (viz výpis z katastru nemovitostí č. l. 71). Žalobce se stal výlučným vlastníkem pozemku na základě smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k majetku a o zřízení věcného práva č. , stavební parcela, ze dne 16. 10. 2024, kterou uzavřel s Českou republikou zastoupenou Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Stát žalobci převedl ideální čtvrtinu pozemku. K bezúplatnému převodu došlo z důvodu veřejného zájmu v souladu s ustanovením § 22 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb. a z důvodu hospodárnosti, neboť se na pozemku nachází veřejně přístupná účelová komunikace zajišťující dopravní obslužnost pro více nemovitostí různých vlastníků v této lokalitě a nabyvatel rovněž vynakládá finanční prostředky na údržbu uvedeného pozemku, tedy i na údržbu převáděného majetku (viz smlouva č. l. 26).

9. Žalobce je vlastníkem nemovitých věcí zapsaných na LV č. , hodnota, katastru nemovitostí pro obec , adresa, , katastrální zemí , adresa, , a to konkrétně pozemku parc. č. St. , stavební parcela, , jehož součástí je dům č.p. , číslo popisné, , rodinný dům, pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez čp/če – garáž, a pozemků parc. č. , hodnota, – zahrada a č. , hodnota, – ostatní plocha (viz výpis z katastru nemovitostí č. l. 79).10. , jméno FO, , narozený 29. 1. 1974, je vlastníkem pozemku parc. č. St. , stavební parcela, zapsaného na LV č. , hodnota, katastru nemovitostí pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, . Pozemek má výměru 546 m2 a je veden jako zastavěná plocha a nádvoří, jeho součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům (viz výpis z katastru nemovitostí č. l. 69).

11. Podle snímku mapy katastru s pozemkem č. , stavební parcela, v k. ú. , adresa, mimo jiné sousedí pozemek , jméno FO, parc. č. St. , stavební parcela, . Nemovitosti žalobce s pozemkem parc. č. St. , stavební parcela, nesousedí. Z pozemků ve vlastnictví žalobce a žalovaného sousedí pozemek parc. č. , hodnota, s pozemkem parc. č. , hodnota, (viz snímek mapy katastru č. l. 83)., stavební parcela, . Soud dne , stavební parcela, . 6. 2025 provedl důkaz ohledáním na místě samém a pořídil fotodokumentaci (viz protokol s přílohami č. l. 92 až 100). Mezi účastníky bylo nesporné, že kmen stromu – ořešáku vyrůstá z pozemku , jméno FO, parc. č. St. , stavební parcela, . , adresa, svým objemem zasahuje nad pozemek č. , stavební parcela, . U kmene ořešáku se nachází kupa kamenů, dále též stavební suť (viz fotografie č. l. 96 a 97).

13. Dne 8. 8. 2022 se uskutečnilo jednání pracovnic odboru OEMM žalovaného s , jméno FO, ohledně vyklizení části pozemkové parcely č. , stavební parcela, v k. ú. , adresa, . , jméno FO, navrhl směnu části pozemku parc. č. St , stavební parcela, v k. ú. , adresa, , na níž se nachází stávající sjezd a komunikace, za část travnaté pozemkové parcely č. , stavební parcela, , která navazuje na jeho nemovitost. Bylo konstatováno, že město není výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , stavební parcela, , že kontaktovalo spoluvlastníky a vstoupilo do jednání o nabytí zbývajících spoluvlastnických podílů. Vzhledem k tomu byl výsledek jednání takový, že prozatím nedojde k vyklizení a ukončení užívání části parcely č. , stavební parcela, v k. ú. , adresa, vlastníkem stavební parcely č. , stavební parcela, v k. ú. , adresa, (viz zápis z ústního jednání č. l. 5).

14. Soud ve věci provedl rovněž důkazy listinami, které předložili účastníci řízení. Šlo o snímky ortofotomapy z různých období, které potvrzují výše uvedená zjištění soudu. Dále byly účastníky předloženy fotografie, jakož i vzájemná korespondence účastníků a korespondence účastníků s , právnická osoba, . Tyto listiny dokládají dřívější jednání, která se týkala užívání části pozemku parc. č. , stavební parcela, , jméno FO, . Pro rozhodnutí v této věci jsou uvedené listiny irelevantní, a proto je soud v odůvodnění tohoto rozhodnutí samostatně nehodnotí.

15. Soud se předně zabýval otázkou, zda je dána jeho pravomoc v této věci. Dle § 7 odst. 1 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Uvedenou otázku byl soud nucen řešit, protože na části pozemku parc. č. , stavební parcela, v k. ú. , adresa, se nachází zpevněná asfaltová plocha sloužící jako veřejně přístupná účelová komunikace zajišťující dopravní obslužnost pro více nemovitostí různých vlastníků v této lokalitě (viz smlouva o převodu spoluvlastnického podílu). Užívání veřejně přístupných komunikací upravuje norma veřejného práva, konkrétně zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (ve znění změn a doplňků). Dle § 2 tohoto zákona je pozemní komunikací dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie: a) dálnice, b) silnice, c) místní komunikace, d) účelová komunikace. Dle § 11 odst. 1 uvedeného zákona se silničním pozemkem rozumí pozemky, na nichž je umístěno těleso dálnice, silnice a místní komunikace a silniční pomocný pozemek. Dle § 11 odst. 2 cit. zák. těleso dálnice nebo těleso silnice a místní komunikace mimo zastavěné území nebo zastavitelné plochy je ohraničeno spodním okrajem a vnějšími okraji stavby pozemní komunikace, kterými jsou vnější okraje zaoblených hran zářezů či zaoblených pat náspů, vnější hrany silničních nebo záchytných příkopů nebo rigolů nebo vnější hrany pat opěrných zdí, tarasů, koruny obkladních nebo zárubních zdí nebo zářezů nad těmito zdmi. Dle § 11 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích silniční pomocný pozemek je pruh pozemku přilehlého po obou stranách k tělesu dálnice, silnice nebo místní komunikace mimo zastavěné území, který slouží účelům ochrany a údržby dálnice, silnice nebo místní komunikace, pokud tyto pozemky jsou ve vlastnictví vlastníka dálnice, silnice nebo místní komunikace.

16. V posuzované věci se těleso místní komunikace užívané k jízdě motorovými vozidly nachází pouze na části pozemku parc. č. , stavební parcela, v k. ú. , adresa, . Část pozemku pak tvoří travnaté plochy přiléhající k tělesu komunikace. Zákon o pozemních komunikacích v ustanovení § 29 upravuje umísťování pevných překážek na veřejně přístupných účelových komunikacích, jakož i postup v případech, kdy je pevná překážka na komunikaci umístěna bez povolení silničního správního úřadu. Tento úřad také rozhoduje o povinnosti odstranit překážku na komunikaci. V případě, že by předmětem tohoto sporu bylo odstranění pevných překážek na komunikaci, byla by dána pravomoc silničního správního úřadu. Jak výslovně uvedl žalobce při jednání soudu dne 11. 7. 2025, věci, které požaduje odstranit (materiál a stavební suť), se nenacházejí na zpevněné asfaltové ploše komunikace umístěné na části pozemku parc. č. , stavební parcela, (to ostatně plyne i z fotografií pořízených soudem). Žalobce se konkrétně domáhá odstranění materiálu a suti umístěných na zatravněné ploše pozemku parc. č. , stavební parcela, . Žalobce také výslovně uvedl, že hodlá dosáhnout stavu, kdy nebude , jméno FO, užívána žádná část pozemku parc. č. , stavební parcela, , tedy ani žádná část zatravněné plochy. Totéž pak uvedl i ve vztahu k nároku na odstranění větví ořešáku, kdy v rámci závěrečného návrhu uvedl, že se domáhá odstranění větví ořešáku z celé plochy pozemku parc. č. , stavební parcela, . Dle soudu je tedy žalobcem v tomto řízení uplatněn širší nárok, než který by mohl být případně řešen silničním stavebním úřadem ve správním řízení. Žalobce rovněž výslovně uvedl, že nárok uplatněný v tomto řízení opírá o ustanovení § , stavební parcela, občanského zákoníku jako základní normy soukromého práva. Naopak se žalobcem uplatněný nárok neopíral o zákon o pozemních komunikacích. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem soud dovodil, že je dána jeho pravomoc k projednání a rozhodnutí tohoto sporu.

17. Dle § , stavební parcela, o. z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

18. Žalovaný je na základě smlouvy ze dne 16. 10. 2024 výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , stavební parcela, v k. ú. , adresa, . Výše citované ustanovení § , stavební parcela, upravuje práva a povinnosti vlastníka. V důvodové zprávě k tomuto ustanovení se uvádí: „Úplnost vlastnického práva je vyjádřena důrazem na oprávnění vlastníka nakládat se svým vlastnictvím volně, tj. že může na svoji věc působit nebo nepůsobit, jak je mu libo, a jiné z působení na věc vyloučit. Tím je vymezen obsah vlastnického práva, nikoli tedy kazuistickým a neúplným výčtem dílčích vlastníkových oprávnění, uvedených dnes v § , stavební parcela, platného obč. zák. (právem držet, užívat, požívat plody a užitky předmětu vlastnictví a nakládat s ním).“ Součástí práv vlastníka je i právo domáhat se ochrany proti neoprávněným zásahům do jeho vlastnického práva reivindikační žalobou. Dle ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Konkrétně vlastník pozemku se může bránit proti tomu, aby kdokoliv jiný pozemek či jeho část bez jeho souhlasu užíval, například k umístění jakýchkoliv svých věcí. Vlastník sousedního pozemku se může bránit proti přerůstání větví stromů ze sousedního pozemku nad jeho pozemek. Podle ustanovení § 1016 odst. 2 o. z. neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá. V posuzované věci se na části pozemku žalovaného č. , stavební parcela, v k. ú. , adresa, nachází věci (materiál a stavební suť), které tam umístil , jméno FO, jako vlastník sousedního pozemku parc. č. St. , stavební parcela, v k. ú. , adresa, . Tato záležitost ostatně byla předmětem jednání žalovaného s , jméno FO, , k němuž došlo dne 8. 8. 2022. Nad pozemek parc. č. , stavební parcela, rovněž přerůstají větve ořešáku, který vyrůstá z pozemku parc. č. St. , stavební parcela, . Žalobce by tak nepochybně byl aktivně legitimován k uplatnění svých práv podle ustanovení § 1040 odst. 1 a § 1016 odst. 2 občanského zákoníku vůči , jméno FO, . Je však pouze věcí žalobce jako vlastníka pozemku parc. č. , stavební parcela, v k. ú. , adresa, , zda tato práva vůči , jméno FO, uplatní či nikoliv. Jestliže se žalobce rozhodne tato práva neuplatňovat, nemůže mu to být jakkoliv přičítáno k tíži. Ani rozhodnutím soudu nemůže být vlastníku uloženo, aby se proti zásahům do svého vlastnického práva bránil, ať již podáním žaloby o vyklizení materiálu a stavební sutě z části pozemku, nebo po splnění podmínek uvedených v § 1016 odst. 2 o. z. svépomocí (odstraněním přerůstajících větví ořešáku). Pokud by pak soud žalovanému v souladu se žalobou uložil odstranit stavební odpad, který měl na části pozemku parc. č. , stavební parcela, umístit , jméno FO, , mohl by mu uložit povinnost, jejíhož splnění by se žalovaný mohl vůči , jméno FO, domáhat pouze na základě vykonatelného soudního rozhodnutí (pokud by , jméno FO, stavební suť neodstranil sám a dobrovolně). Protože se žalobce domáhá, aby žalovanému byly uloženy povinnosti, k nimž vlastník nemůže být nucen, nemůže podaná žaloba obstát.

19. Soud se věcí zabýval i z toho hlediska, zda neuplatněním práv ze strany žalovaného vůči , jméno FO, nedochází k porušení zákazu nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, konkrétně práva žalobce. Soud v tomto směru dospěl k negativnímu závěru. K rušení práv jiných osob (obtěžování) nad míru přiměřenou poměrům se v literatuře uvádí: Obtěžování je právně významné jen v případě, že je „nad míru přiměřenou poměrům“. Obtěžováním je takový výkon vlastnického práva k věci, jehož důsledky fyzicky přesahují věc samu, a působí buď na jiné osoby, anebo na věci ve vlastnictví někoho jiného, a to prokazatelně negativně. Není tedy relevantní takové působení, které osoba nepociťuje, na věc nedopadá a není škodlivé. Tak vlny šířené televizním nebo rozhlasovým vysílačem pronikají prakticky na všechny nemovitosti, nejsou však smysly zjistitelné a vychází se z toho, že nejsou ani škodlivé. Hluk a výfukové plyny z automobilu lze však smysly zachytit, a proto lze jimi práva jiných osob rušit. O rušení půjde i v případě, že fyzikální působení bude smysly nepostřehnutelné, objektivně však bude škodlivé (radioaktivita). Obtěžování je třeba chápat objektivně, tj. z hlediska obvyklých společenských názorů (viz též Rc 3/1988) - Spáčil,J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, strana 143. Z uvedeného vyplývá, že za obtěžování lze považovat určité působení předmětu vlastnictví navenek, ať již vůči jiným osobám, nebo vůči věcem jiného vlastníka. Dle soudu však nelze za obtěžování ve smyslu ust. § 1012 věty druhé o. z. považovat situaci, kdy rušený vlastník věci neuplatní práva vůči tomu, kdo do jeho vlastnictví zasahuje. Již vůbec pak nelze uvažovat o tom, že by taková nečinnost žalovaného jako vlastníka pozemku parc. č. , stavební parcela, mohla být považována za šikanózní jednání žalovaného vůči žalobci.

20. Žalobce jako jeden z důvodů uplatnění nároků v tomto řízení označil obtíže vznikající při užívání účelové komunikace nacházející se na pozemku parc. č. , stavební parcela, v k. ú. , adresa, vozidly, zejména nadměrnějšími silničními vozidly. K tomu je třeba uvést, že takový stav by bylo možno kvalifikovat jako rušení práva užívání veřejné účelové komunikace, které je garantováno normou veřejného práva, konkrétně zákonem o pozemních komunikacích. Jak již bylo uvedeno výše (viz odstavec 16. tohoto odůvodnění), pravomoc rozhodovat o rušení takového práva má silniční správní úřad.

21. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a nelze jí vyhovět. Proto soud meritorně rozhodl, jak je ve výroku III. uvedeno.

22. Rozhodnutí o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 146 odst. 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve vztahu k nárokům, pro které bylo řízení zastaveno, nelze dle soudu dovodit, který z účastníků řízení zastavení řízení procesně zavinil, když důvodem zpětvzetí žaloby bylo jednání , jméno FO, , který není účastníkem řízení. V části, v níž byla žaloba zamítnuta, byl úspěšným účastníkem žalovaný, který tak má právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Tohoto práva se žalovaný vzdal, a proto soud rozhodl, jak je ve výroku IV. uvedeno.