9 C 8/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro určení vlastnictví pozemku

I. Návrh, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku s parcelním číslem , číslo, – ostatní plocha - v obci a katastrálním území , adresa, , obec, , jak je vymezen v geometrickém plánu č. , číslo, ze dne 16. 8. 2024, vyhotoveném společností , právnická osoba, , , adresa, , ověřeném autorizovaným zeměměřičským inženýrem , jméno FO, . , jméno FO, , který je součástí tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Návrh, aby soud určil, že hranice mezi pozemky parc. č. st. , číslo pozemku, v obci a katastrálním území , adresa, , obec, a parc. č. , číslo pozemku, v obci a katastrálním území , adresa, , obec, , zapsanými v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , prochází bodem , číslo, -30 dle geometrického plánu č. , číslo, ze dne 16. 8. 2024, vyhotoveného společností , právnická osoba, , , adresa, , ověřeného autorizovaným zeměměřičským inženýrem , jméno FO, . , jméno FO, , který je součástí tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení 87 800,70 Kč k rukám , Jméno advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení 4 987 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 18. 9. 2022, po opakované změně, se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí pozemků v katastrálním území , adresa, , obec, , které jsou označeny v geometrickém plánu č. , číslo, ze dne 16. 8. 2024 parcelními čísly , číslo, a , Anonymizováno, . Řízení bylo původně vedeno pod sp. zn. , spisová značka, . , jméno FO, vztahu k určení vlastnictví pozemku parc. č. , hodnota, byli kromě žalované , Jméno žalované, dále žalováni , jméno FO, , , jméno FO, . , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , právnická osoba, , obec, . Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. st. , číslo pozemku, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo popisné, – rodinný dům, zapsaného na LV č. , list vlastnictví, katastru nemovitostí pro katastrální území , adresa, , obec, . Žalovaná , Jméno žalované, je vlastnicí mj. pozemku parc. č. , číslo pozemku, zapsaného na LV č. , list vlastnictví, katastru nemovitostí pro obec a katastrální území , adresa, , obec, . Všichni žalovaní pak byli spoluvlastníky pozemku parc. č. , parcela, /1 zapsaného na LV č. , hodnota, katastru nemovitostí pro obec a katastrální území , adresa, , obec, . Žalobkyně nabyla nemovitosti děděním od svých rodičů. , jméno FO, vlastnictví rodiny žalobkyně je předmětná nemovitost déle než 20 let. Po celou dobu držení předmětné nemovitosti nedošlo k faktické změně výměry, rozlohy nebo ke změně jakýchkoli jiných technických parametrů. Vzhledem k tomu, že pozemek je oplocen a linie oplocení nebyla nikdy po dobu vlastnictví žalobkyně ani její rodiny měněna, byla žalobkyně přesvědčena, že předmětná nemovitost tak, jak je oplocena, je v jejím vlastnictví. Žalobkyně nikdy ani nebyla vlastníky sousedních pozemků vyzvána k úpravě hranic pozemku, nebyla vyrozuměna o tom, že užívá i část jejich pozemku. Ze strany vlastníků sousedních pozemků nebylo zahájeno jakékoli řízení, jehož předmětem by byly hranice pozemků a řešení vlastnických práv k pozemkům náležejícím. Součástí pozemku ve vlastnictví žalobkyně je i rodinný dům č.p. , číslo popisné, , který na pozemku stojí po celou dobu. Dům nebyl nijak rekonstruován ve smyslu rozšíření stavby, resp. změny jejího půdorysu. Žalobkyně proto užívala předmětné nemovitosti v dobré víře jako jejich vlastník. V rámci digitalizace zjistila, že hranice předmětného pozemku vymezené v katastru nemovitostí neodpovídají hranicím pozemku tak, jak je nabyla a jak je po dobu více než dvaceti osmi let nerušeně užívala. Obrátila se proto na příslušný katastrální úřad se žádostí dle § 36 katastrálního zákona, kterou žádala o opravu chyb v katastrálním operátu, jež měly vzniknout zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu v roce 2016 při digitalizaci podkladů katastrální mapy. Byla to tedy žalobkyně, kdo začal řešit hranice předmětného pozemku. Žalobkyně současně nechala vypracovat nové geometrické plány, aby zákres pozemků odpovídal faktickému užívání a oplocení pozemků tak, jak je žalobkyně zdědila a jak je užívala ona i její právní předchůdci. Sporné části pozemků parc. č. , číslo pozemku, a , parcela, /1, které fakticky užívá žalobkyně, ale které jsou dle údajů katastru nemovitostí ve vlastnictví či spoluvlastnictví žalovaných, byly zaměřeny geometrickým plánem. Žalobkyně se domáhala určení svého vlastnického práva k uvedeným částem sousedních pozemků s tím, že vlastnické právo vydržela podle ustanovení § 1089 o. z. eventuálně podle ustanovení § 1095 o. z. Žalobkyně nabyla předmětnou nemovitost na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ve věci dědictví po , jméno FO, . , jméno FO, , zemřelém dne 2. 5. 1994. Sama jako vlastník držela nemovitost od roku 1995, tedy po dobu přesahující 10 let. Jen svojí držbou splnila podmínky pro vydržení předmětných pozemků v rozsahu dle geometrického plánu postupem dle § 1091 odst. 2 o. z. Vlastníkem předmětného pozemku je žalobkyně od 1. 7. 1995 až do současné doby, tedy déle jak 28 let. Do digitalizace katastrálních map v roce 2016 držela žalobkyně předmětný pozemek 21 let. Následně to byla právě žalobkyně, kdo se snažil průběh hranic řešit s příslušným katastrálním úřadem tak, aby zákres pozemku v katastru nemovitostí odpovídal faktickému stavu a skutečné výměře předmětného pozemku. Držba žalobkyně byla poctivá a řádná. Žalobkyně zdědila předmětnou nemovitost co do rozlohy a výměry ve faktickém stavu odpovídajícím stavu současnému. Žalobkyně nijak fakticky neměnila hranice pomocí oplocení ani jinak. Nikdy nebyla ze strany sousedů, resp. vlastníků sousedních pozemků vyzvána k tomu, aby hranice změnila či posunula, protože by měla užívat část jejich pozemků. Žalobkyně ani její právní předchůdci nezískali předmětnou nemovitost ve stavu, jak je užívaná v současné době, násilím, lstí či výprosou. Její držba je tedy i držbou pravou. Dle ustanovení § 1092 o. z. se do vydržecí doby ve prospěch žalobkyně započte i doba řádné a poctivé držby jejího otce. Žalobkyně v právním následnictví svých rodičů užívala předmětné nemovitosti déle než 30 let po sobě jdoucích, v dobré víře, nerušeně a ve fakticky nezměněném stavu. Žalobkyně tak bezezbytku naplnila zákonné podmínky i pro mimořádné vydržení dle § 1095 o. z., a to již před rokem 2016, kdy se začala právně zajímat a jednat s katastrálním úřadem o fakticky užívané výměře předmětného pozemku. Žalobkyně dále argumentovala tím, že zákres pozemku parc. č. st. 395 v katastru nemovitostí zásadně neodpovídá realitě. Dle katastru nemovitostí má předmětný pozemek výměru 202 m2, naproti tomu fakticky užívaná výměra činí 295 m2. Žalobkyně zdědila předmětný pozemek po svých rodičích v současných faktických hranicích a pravděpodobně dříve předtím její rodiče, tedy její právní předchůdci, převzali předmětný pozemek od dřívějších vlastníků v právě v těchto hranicích, a to za základě kupní smlouvy. V důsledku omylu došlo ke vzniku držby i části sousedních parcel. Žalobkyně si nepamatuje, že by hranice předmětného pozemku byly za doby trvání vlastnictví jejími rodiči jiné než v současnosti. Navíc si lze jen těžko představit, že pokud by vlastníci sousedních pozemků věděli o tom, že žalobkyně či její právní předchůdci užívají jejich pozemky, nechali by to bez povšimnutí. Lze se proto důvodně domnívat, že i vlastníci sousedních pozemků byli důvodně přesvědčeni, že předmětný pozemek užívá žalobkyně řádně a že je jeho vlastnicí ve fakticky užívané výměře. Z uvedeného vyplývá, že šlo o omluvitelný omyl, který byl způsoben nepřetržitou držbou a ničím nerušenou držbou v současných hranicích pozemku vymezených plotem. Jsou naplněny rovněž podmínky pro mimořádné vydržení. Žalobkyně předmětnou nemovitost nezískala ani nerozšířila oproti sousedním pozemkům lstí, podvodem či jiným protizákonným způsobem.

2. Žalovaná , jméno FO, . , Jméno žalované, nesouhlasila s tím, že byly naplněny podmínky vydržení ve vztahu k pozemku označenému v geometrickém plánu číslem , číslo, . Mimořádné vydržení je vyloučeno. Podle § 3066 o. z. by k němu mohlo dojít nejdříve 1. ledna 2019. Přitom na podzim 2017 si nechala žalobkyně vypracovat geometrický plán číslo , hodnota, /2017 pro zakreslení garáže na pozemku parc. č. st. , číslo pozemku, , z něhož jasně plyne, že hranice tohoto pozemku je zakreslena jinak, než jak ho žalobkyně užívá. To jí dopisem ze dne 1. listopadu 2017 potvrdil i stavební odbor , právnická osoba, ve , adresa, . Z geometrického plánu je na první pohled zřejmé, že přístavba domu, která se zvenčí jeví jako garáž a v níž se podle stavebního úřadu nachází chodba, toaleta a kolna, významně zasahuje do cesty na parcele parc. č. , číslo pozemku, . Následně se žalobkyně dne 5. září 2018 obrátila na katastrální úřad s odůvodněním, že chce svoji nemovitost prodat a zjistila, že „je nyní pozemek , číslo pozemku, posunut a zasahuje tak až do stavby domu“, přičemž požadovala nové zakreslení hranic. Na všech historických mapových podkladech je hranice parcely parc. č. , číslo pozemku, zakreslena tak, že nevede rovnoběžně s domem č.p. , číslo popisné, , ale v severním směru se blíží k ose domu. Ať již je dům v mapě posunut více či méně směrem od této hranice, vždy je to tak, že na úrovni severozápadního rohu (původní) budovy je hranice těsně u rohu domu, a následně směřuje směrem k ose domu. Po provedení přístavby hranice touto přístavbou přímo prochází. Žalobkyně nejpozději v roce 2017 dobře věděla, že rozsah, v jakém parcelu parc. č. st. , číslo pozemku, užívá, není v souladu s mapami katastru nemovitostí. Během řízení u katastrálního úřadu bylo žalobkyni vysvětleno, že hranici parcel číslo , číslo pozemku, a st. , číslo pozemku, není možno zakreslit bez shody na jejím průběhu ze strany všech dotčených vlastníků. Žalobkyně byla též vyrozuměna o tom, že první žalovaná s opravou zobrazení hranice nesouhlasí. V té době tedy již neměla žalobkyně při výkonu držby poctivý úmysl. Nešlo již o pouhou nedbalost ve vědomí nebo při zjišťování, jak jsou hranice zakresleny v mapách, ale o cílevědomé úsilí změnit jejich průběh ve svůj prospěch. Navíc o tom, že hranice parcel č. , číslo pozemku, a st. , číslo pozemku, vedou jinudy, než se nachází stěna přístavby a oplocení severního cípu pozemku, byla žalobkyně informována již v polovině osmdesátých let. Rodina žalobkyně (nemovitost tehdy patřila jejím rodičům , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, ) užívala nemovitost jako rekreační chalupu. Žalobkyně na chalupu jezdila v první polovině osmdesátých let (zřejmě) s manželem. První žalovaná a její matka, která byla vlastníkem parcely č. , číslo pozemku, , tehdy opakovaně mluvily se žalobkyní a tímto mužem. Žalobkyně žádala o prodej části okolních pozemků, což matka žalované odmítala. Žalobkyně tehdy dobře věděla, že pozemek, který užívá k přístupu do domu, a na kterém stojí přístavba, jí nepatří (přístup do domu je zajištěn věcným břemenem). Někdy v té době také prokopala žalobkyně mez, která cestu ohraničovala na druhé straně (směrem k pozemkům pana , jméno FO, ), a tím si zvětšila pozemek přilehající k domu (a cestu od něj „posunula“). S tím matka žalované nesouhlasila a žalobkyni na to upozorňovala, a to dlouhodobě a opakovaně. V době, kdy nemovitost nabyli rodiče žalobkyně, nebyla její součástí přístavba na severní straně. Tu vystavěli až na základě povolení z roku 1983 a nikdy ji nenechali kolaudovat (pravděpodobně proto, že dobře věděli, že stojí na cizím pozemku bez souhlasu jeho vlastníka). Zmíněná přístavba determinuje ohraničení nemovitosti. Od jejího severozápadního rohu je vedena západní část oplocení. Oplocení bylo vybudováno po dokončení přístavby, tedy v době, kdy nemovitost vlastnila rodina žalobkyně. Není proto pravdou, že tito vlastníci nic neměnili. K řádnému vydržení se vyžaduje poctivá držba. Poctivým držitelem je ten, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává. Žalobkyně takový důvod neměla. Věděla dobře, že hranice vede jinudy a že užívá pozemek, který jí nepatří.

3. V průběhu řízení v návaznosti na ohledání na místě samém provedené dne 18. 6. 2024 za přítomnosti , jméno FO, . , jméno FO, , autorizovaného zeměměřičského inženýra, byl vyhotoven geometrický plán č. , číslo, ze dne 16. 8. 2024, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku. Soud v návaznosti na předložení geometrického plánu č. , číslo, ze dne 16. 8. 2024 také připustil změnu žaloby usnesením ze dne 3. 9. 2024, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 23. 9. 2024.

4. Zdejší soud dále rozsudkem ze dne 26. 11. 2024, č.j. , spisová značka, , číslo popisné, , rozhodl, že žalobkyně je vlastnicí pozemku s parcelním číslem , hodnota, – ostatní plocha - v obci a katastrálním území , adresa, , obec, , jak je vymezen v geometrickém plánu č. , číslo, ze dne 16. 8. 2024, vyhotoveném společností , právnická osoba, , , adresa, , ověřeném autorizovaným zeměměřičským inženýrem , jméno FO, . , jméno FO, , který byl nedílnou součástí rozsudku. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 12. 2024. V části, v níž se žalobkyně domáhá ve vztahu k žalované , jméno FO, . , jméno FO, určení, že je vlastnicí pozemku s parcelním číslem , číslo, – ostatní plocha - v obci a katastrálním území , adresa, , obec, , jak je vymezen v geometrickém plánu č. , číslo, ze dne 16. 8. 2024, byla věc vyloučena k samostatnému řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 12. 2024. O vyloučeném nároku žalobkyně je tedy rozhodováno tímto rozsudkem.

5. Podáním ze dne 30. 3. 2025 žalobkyně žalobu rozšířila a domáhala se určení, že hranice jednotlivých pozemků procházejí konkrétními body specifikovanými v geometrickém plánu. Návrh odůvodnila tím, že hranice je v geometrickém plánu vyznačena červenými tečkami, konkrétně body , číslo, , Anonymizováno, , číslo, , Anonymizováno, , číslo, , Anonymizováno, . V případě, že by nebylo rozhodnuto tak, že hranice prochází konkrétními body, nebyla by právní jistota ohledně průběhu hranice a existovalo by tak riziko budoucího soudního sporu. K věci uvedla, že žalovaná ani při místním šetření neuvedla, kudy dle jejího názoru hranice mezi spornými pozemky prochází. Pokud byla žalovaná přesvědčena, že se plot nachází na jejím pozemku, tak tuto skutečnost nikdy neřešila. Naopak věc chtěla řešit žalobkyně, která zahájila řízení u katastrálního úřadu, jež následně vyústilo v toto řízení. Žalobkyně a její rodina byly naopak překvapeny tím, že za tohoto stavu začala žalovaná existující stav rozporovat. Soud změnu žaloby připustil usnesením ze dne 3. 4. 2025, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 8. 4. 2025, avšak pouze ve vztahu k návrhu týkajícímu se bodu , číslo, -30. Dovodil, že v části, v níž žalobkyně požadovala, aby soud deklaroval, že hranice mezi pozemky parc. č. st. , číslo pozemku, a parc. č. , číslo pozemku, prochází bodem , číslo, -28 a hranice mezi pozemky parc. č. st. , číslo pozemku, a parc. č. , číslo, prochází bodem , číslo, -35, k žádné změně žaloby nedochází. Těmito body je totiž hranice sporné části pozemku označené v geometrickém plánu číslem , číslo, číslem , číslo, vymezena již od okamžiku vyhotovení geometrického plánu.

6. Žalovaná trvala na zamítnutí žaloby. Držba sama o sobě je dlouhodobá a není sporná. Přibližně od 80. let na místě stojí plot a držba trvá. K mimořádnému vydržení však nemohlo dojít, protože žalobkyně neměla při výkonu držby poctivý úmysl. Žalobkyně se cílevědomě snažila hranici posunout. Už z původních map bylo zřejmé, že se hranice mezi pozemky dotýká severního rohu domu a neprobíhá rovnoběžně se zápražím. Tuto skutečnost žalobkyni v letech 2017-2018 potvrdili na katastrálním úřadě. Žalobkyně potom začala činit další kroky, aby se vlastnická hranice posunula na hranici uživatelskou, přičemž takové jednání nemůže být poctivé. Nemohly být naplněny ani podmínky řádného vydržení. V době přístavby žalobkyně či její právní předchůdci věděli, že roh stavby hraničící s parcelou žalované zasahuje do cesty, byli na to několikrát upozorněni. Mezi účastnicemi je průběh hranice pozemků sporný. Dle žalované by hranice měla být blíže domu, nicméně je věcí soudu, aby průběh hranice případně určil a hledal spravedlivé řešení. Ke změněné žaloby žalovaná uvedla, že se žalobkyně (technicky asi správně) domáhá též určení průběhu hranice mezi parcelami č. , číslo pozemku, a st. , číslo pozemku, , protože její průběh je mezi stranami sporný a v katastrální mapě je zakreslen jinak než v geometrickém plánu. Ovšem pozemková parcela číslo , číslo, je v geometrickém plánu ve své severní části definována body číslo , číslo, -5, , číslo, -4 a bodem číslo 3, přičemž tyto body nejsou zatím součástí katastrální mapy. Budou-li do ní přeneseny, změní se tím též zákres průběhu hranice mezi pozemkovými parcelami číslo , číslo pozemku, a , parcela, /1, protože body číslo , číslo, -4 a 3 leží uvnitř parcely číslo , číslo pozemku, , nikoliv na její stávající hranici (s parcelou číslo , parcela, /1). Je otázkou, zda soud může určit vlastnictví parcely číslo , číslo, , dojde-li vznikem této parcely a jejím zákresem do katastrální mapy současně ke změně průběhu hranice mezi parcelami číslo , číslo pozemku, a , parcela, /1 v řízení, kterého se vlastník parcely číslo , parcela, /1 neúčastní.

7. Dle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně má na požadovaných určeních naléhavý právní zájem.8. , jméno FO, shodě s tím, co bylo uvedeno již v prvním rozhodnutí, soud dovodil, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení svého vlastnického práva ve vztahu k pozemku označenému v geometrickém plánu č. , číslo, jako parc. č. , číslo, . Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. , spisová značka, ).

9. K odlišnému závěru však soud dospěl ve vztahu k návrhu na určení, že hranice mezi pozemky parc. č. st. , číslo pozemku, a parc. č. , číslo pozemku, v obci a katastrálním území , adresa, , obec, prochází bodem , číslo, -30 dle geometrického plánu č. , číslo, . Dle soudu naléhavý právní zájem na určení, že hranice konkrétních pozemků prochází konkrétním bodem zaměřeným v geometrickém plánu, nemůže být dán, a to zvlášť za situace, kdy průběh celé hranice mezi pozemky parc. č. , číslo pozemku, a parc. č. st. , číslo pozemku, je sporný (dle žalobkyně hranice vede rovnoběžně s obvodovou zdí a zápražím domu č.p. , číslo popisné, na pozemku parc. č. st. , číslo pozemku, , dle žalované hranice nevede rovnoběžně, ale dotýká se severního rohu domu). Určení, že hranice prochází jedním konkrétním bodem, by nijak neodstranilo spornost celého jejího dalšího průběhu. Vzhledem k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu soudu žalobu bez dalšího částečně zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).

10. Soud se meritorně zabýval určením vlastnického práva žalobkyně k pozemku s parcelním číslem , číslo, – ostatní plocha - v obci a katastrálním území , adresa, , obec, , jak je vymezen v geometrickém plánu č. , číslo, .

11. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastnice nemovitých věcí na LV č. , list vlastnictví, katastru nemovitostí pro obec a katastrální území , adresa, , obec, . Konkrétně jde o pozemek stavební parcelu č. , číslo pozemku, – zastavěná plocha a nádvoří - o výměře 202 m², jehož součástí je stavba , adresa, , obec, , adresa, , číslo popisné, , rodinný dům. Žalovaná je v katastru zapsána jako vlastnice nemovitých věcí na LV č. , list vlastnictví, katastru nemovitostí pro stejné katastrální území. Mimo jiné se jedná o pozemek parc. č. , číslo pozemku, – ostatní plocha – ostatní komunikace - o výměře 536 m². Uvedené skutečnosti byly zjištěny z výpisů z katastru nemovitostí.

12. Dle prohlášení sepsaného , jméno FO, , notářem v , adresa, , dne 28. 2. 1930, uvedeného dne prohlásili , jméno FO, a , jméno FO, , vlastníci mj. pozemku , číslo pozemku, – cesty ve , jméno FO, , obec, , , Anonymizováno, a , jméno FO, , vlastníci usedlosti č.p. , číslo popisné, , a , jméno FO, , majitel chalupy č.p. , číslo popisné, ve , jméno FO, , obec, , že dočasným vlastníkům chalupy č.p. , číslo popisné, a usedlosti čp. , číslo popisné, přísluší následkem vydržení služebnost chůze přes dvůr usedlosti č.p. , číslo popisné, , a sice po pozemcích č. kat. , číslo pozemku, stavební parcela a , číslo pozemku, cesta ve , jméno FO, , obec, , a služebnost jízdy. Konkrétně dočasným vlastníkům chalupy č.p. , číslo popisné, náležely uvedené služebnosti z okresní silnice ve , jméno FO, , obec, do usedlosti č.p. , číslo popisné, a směrem opačným. V prohlášení byla dále konkrétně specifikována pravidla obou služebností. Služebnost byla zapsána v knihovní vložce č. 430 pozemkové knihy pro katastrální obec , adresa, , obec, (viz též výpis z pozemkové knihy).

13. Rodiče žalobkyně , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, koupili pozemek stavební parcelu č. , číslo pozemku, s rodinným domem č. p. , číslo popisné, v katastrálním území , adresa, , obec, kupní smlouvou ze dne 27. 10. 1976. K registraci vlastnického práva došlo ze strany Státního notářství v Trutnově dne 23. 11. 1976 pod č. R I , Anonymizováno, /76. Otec žalobkyně , jméno FO, zemřel dne 2. 5. 1994. Dědické řízení probíhalo u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , spisová značka, . Uvedené nemovitosti v katastrálním území , adresa, , obec, nabyla na základě dohody dědiců žalobkyně, a to na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 4. 1995, č. j. , spisová značka, . Pro potřeby dědického řízení byl vypracován znalecký posudek vztahující se k nemovitostem dne 19. 7. 1994 znalcem , jméno FO, . Znalec mimo jiné zjistil, že pozemek je ohraničen plotem o délce 42 m, který je vytvořený nízkou betonovou podezdívkou, ocelovými sloupky, mezi nimi drátěné pletivo, výška 120 cm, stáří 10 let. Tyto skutečnosti soud zjistil ze spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, .14. , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, požádali , právnická osoba, , adresa, , obec, dne 20. 3. 1980 o povolení rekonstrukce kolny při č. p. , číslo popisné, ve , jméno FO, , obec, . , právnická osoba, – komise výstavby ve , jméno FO, , obec, - vydal dne 11. 2. 1982 stavební povolení na stavbu garáže v katastrálním území , adresa, , obec, , adresa, , číslo popisné, , a to pod č. j. Výst. 9/82. Přístavba byla provedena zřejmě v roce 1983. Kolaudační rozhodnutí, popřípadě povolení užívání k uvedené přístavbě, nebylo dohledáno, přístavbu lze považovat za legální. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu a ze zprávy , právnická osoba, ve , adresa, – stavebního odboru.

15. Z výpovědi svědka , jméno FO, , bratra žalované, soud zjistil, že do , jméno FO, , obec, jezdili průběžně od dob jeho mládí. Žalobkyni zná od vidění, pouze velmi povšechně, jako sousedku z chalupy. Hlavně ji zná kvůli neshodám, které měla s jeho matkou. Jeho matka zastávala stanovisko, že by druhá strana na jejich pozemku neměla stavět, protože jí pozemek nepatří. Spory probíhaly již od doby výstavby, konkrétně se týkaly rohu garáže, kterou stavěla rodina žalobkyně, a dále plotu. Podle jeho matky byl plot asi 0,5 m v jejím pozemku. Z pohledu svědka šlo o klasický sousedský spor, k jehož řešení nikdy nedošlo. Asi jednou nebo dvakrát se nacházel poblíž, když matka se žalobkyní diskutovaly, to bylo někdy v letech 1983 až 1984, jinak o všem ví z doslechu, protože matka o tom často povídala.

16. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , přítelkyně žalované, bylo zjištěno, že ve , jméno FO, , obec, trávily během jedněch prázdnin několik dnů. Bylo to ještě v době gymnázia, maturovala v roce 1983, takže to bylo buď v tomto roce nebo v roce 1982. Bydlely tam v domě, který patřil matce žalované. Jednou matka žalované vyprávěla o problémech, které má se sousedy. Šlo o cestu, svědkyně pochopila, že se spolu pohádali. Matka žalované se vyjádřila v tom smyslu, že „si bere, co není její“.

17. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že se žalovanou spolu chodily do základní školy. Rozuměly si, měly společné aktivity. , jméno FO, , obec, byla jedinkrát se žalovanou a , jméno FO, . Tehdy jí bylo 17 nebo 18 let, bylo to ke konci prázdnin. Bydlely v domě , jméno FO, , byla tam s nimi matka žalované. Svědkyně se jednou snažila matce žalované pomáhat se sekáním trávy. Matka žalované byla kousek od ní, šla někam na cestu. Tam pak zahlédla ještě nějakou paní. , jméno FO, došlo k tomu, že se spolu dohadovaly. , jméno FO, začala zvyšovat hlas, vyjadřovala se v tom smyslu, že to je jejich cesta. , jméno FO, o tom mluvila ještě dodatečně, vyjadřovala se v tom smyslu, že jde o nějakou cestu nebo cíp cesty. Svědkyni z toho vyplynulo, že někdo má snahu zabírat pozemek matky žalované.

18. Z výpovědi svědka , jméno FO, , syna žalobkyně, bylo zjištěno, že sám býval ve , jméno FO, , obec, pravidelně celé léto o prázdninách. Bylo to zejména v době, kdy to tam patřilo prarodičům, protože ti ho hlídali. Vybavuje si, že se tam stavělo, konkrétně plot a garáž. O tom, že plot a část stavby jsou na cizím pozemku, se dozvěděli až před několika lety. Tehdy se rozhodli pro prodej domu, přičemž zájemkyně o koupi si vyjednávala hypotéku. Banka prováděla šetření a vyšlo najevo, že v souvislosti s digitalizací vznikla tato situace. Jinak věděl o tom, že na pozemku č. , číslo pozemku, je zřízena služebnost chůze ve prospěch matčina domu.

19. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že nemovitosti zdědila v roce 1994. Samozřejmě tam jezdila i dříve, když patřily rodičům. Věděla o tom, že na pozemku č. , číslo pozemku, existuje služebnost ve prospěch jejich domu ze 30. let. Když rodiče dům koupili, byla u domu dřevěná kůlna, která hrozila zřícením. V kůlně byl suchý záchod, skladovalo se tam topivo, dřív tam možná chovali nějaká zvířata. Kvůli stavu kůlny se otec rozhodl pro opravu. Na základě toho byl postaven nový objekt, kterému dnes říká garáž. K tomu došlo někdy v letech 1981 až 1982 a v návaznosti na to pak byla vybudována podezdívka plotu.

20. Žalobkyně se domáhá určená svého vlastnického práva ke sporné části pozemku označené v geometrickém plánu číslem , číslo, s tím, že byly naplněny podmínky řádného i mimořádného vydržení podle platného občanského zákoníku.

21. Dle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

22. Dle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

23. Dle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

24. Dle § 1096 odst. 1, 2 o. z. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

25. Dle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

26. Při vydání prvního rozsudku v této věci byla posuzována situace, kdy mělo dojít k vydržení části pozemku parc. č. , parcela, /1, jenž byl ve spoluvlastnictví žalované a řady dalších spoluvlastníků. V nyní posuzované věci se žalobkyně dovolává vydržení části pozemku parc. č. , číslo pozemku, , který je ve výlučném vlastnictví žalované. Situace je dále odlišná v tom, že v roce 1930 deklarovali právní předchůdci stávajících vlastníků existenci služebnosti chůze a jízdy mj. po pozemku parc. č. , číslo pozemku, ve prospěch vlastníků usedlosti č.p. , číslo popisné, , tedy k tíži vlastníků pozemku parc. č. , číslo pozemku, . Tato služebnost je v katastru nemovitostí zapsána do současné doby (věcné břemeno chůze mj. pro oprávněného vlastníka pozemku parc. č. st. , číslo pozemku, s tím, že povinnost tíží vlastníka pozemku parc. č. , číslo pozemku, ). Žalobkyně jako oprávněná ze služebnosti byla a je si existence této služebnosti vědoma, stejně tak její syn (viz jejich výpovědi). O existenci věcného břemene museli vědět i právní předchůdci žalobkyně , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, , když existující služebnost chůze po pozemku parc. č. , číslo pozemku, byla výslovně zmíněna v kupní smlouvě, kterou nemovitosti nabyli. Otázkou je, zda lze vydržet vlastnické právo k pozemku, k jehož užívání držiteli svědčí jiný právní titul, konkrétně služebnost chůze a jízdy.

27. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. , spisová značka, , se mj. uvádí: „Posouzení otázky vydržení vlastnického práva k pozemku (resp. k jiné nemovitosti) je závislé na zjištění, zda ten, kdo se jej dovolává, byl oprávněným držitelem (§ 130 odst. 1 obč. zák.), a to po stanovenou desetiletou vydržecí dobu (§ 134 odst. 1 obč. zák.). Právnímu hodnocení věci musí nezbytně předcházet tato zjištění:

1. Kdy se osoba, dovolávající se vydržení, ujala držby; teprve v případě, že sama tato osoba nedržela pozemek po stanovenou vydržecí dobu, je třeba zabývat se uchopením držby jejími předchůdci a kvalifikací této držby. Pokud účastník, který vydržení uplatňuje, sám jeho podmínky splnil, je nadbytečné zabývat se i oprávněností držby, popřípadě vydržením jeho předchůdců (rozsudek NS ze 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, C 1176).

2. Za jakých okolností k uchopení držby došlo; zpravidla je třeba zjistit, o jaký právní titul se držba opírala (a postačí i domnělý titul, „titul putativní“), důležité jsou i další okolnosti uchopení se držby nasvědčující omluvitelnosti nebo naopak neomluvitelnosti omylu držitele.

3. Poté je třeba zvážit, zda osoba domáhající se vydržení věc držela (po případném započtení držby jejích předchůdců) po stanovenou vydržecí dobu (k tomu se poznamenává, že pokud by právní předchůdce držitele sám právo vydržením nabyl, nebylo by možno dobu jeho držby započítat do doby držby nynějšího držitele – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 821/2010). Základní podmínkou úvah o tom, zda mohlo dojít k vydržení vlastnického (či jiného) práva k pozemku, je zjištění, že ten, kdo se vydržení domáhá, byl držitelem tohoto pozemku, a kdy se ujal držby. Ovšem k závěru o držbě nestačí zjištění, že pozemek užíval; pozemek totiž může užívat nejen držitel, ale i jeho detentor (nájemce, pachtýř, může jít i o výpůjčku apod.), resp. oprávněný z věcného břemene. Pokud někdo opírá užívání pozemku o takový titul, je (může být) držitelem odpovídajícího práva, ne však držitelem věci (vlastnického práva k ní).“ Uvedený závěr platí jak pro řádné, tak i pro mimořádné vydržení. „Základní podmínkou úvah o tom, zda mohlo dojít k vydržení vlastnického (či jiného) práva k pozemku, je (u řádného i mimořádného vydržení) zjištění, že ten, kdo se vydržení domáhá, byl držitelem tohoto pozemku, a kdy se ujal držby; k závěru o držbě nestačí zjištění, že pozemek užíval“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1990/2018, nebo ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021).

28. Jestliže stavebními úpravami provedenými rodiči žalobkyně na základě stavebního povolení č. j. Výst. 9/82. ze dne 11. 2. 1982 došlo k zásahu do pozemku parc. č. , číslo pozemku, , a to umístěním části stavby tzv. garáže, umístěním plotu a „připlocením“ části pozemku k pozemku parc. č. st. , číslo pozemku, , nemohli se rodiče žalobkyně stát držiteli vlastnického práva k této části pozemku, ale nadále byli pouze držiteli již existujícího práva, tedy práva ze služebnosti chůze a jízdy, jehož existence byla deklarována v roce 1930. Jak se uvádí ve shora citovaném rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , rodiče žalobkyně byli nadále držiteli práva z věcného břemene chůze a jízdy, ne však držiteli vlastnického práva k dotčené části pozemku parc. č. , číslo pozemku, . Tento závěr pak platí i pro žalobkyni, která pozemek parc. č. st. , číslo pozemku, nabyla děděním po otci zemřelém v roce 1994. Tato skutečnost je sama o sobě důvodem pro zamítnutí žaloby.

29. Dle soudu však nemohlo dojít k naplnění podmínek mimořádného vydržení, kterého se dovolávala žalobkyně, také z dalších důvodů. Jak již bylo uvedeno v prvním rozsudku zdejšího soudu v posuzované věci, v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3387/2021, Nejvyšší soud dovodil: Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu tíží toho, kdo vydržení popírá. V § 1091 až 1094 o. z. je upravena vydržecí doba potřebná k řádnému vydržení; na mimořádné vydržení se tato ustanovení nepoužijí. Ustanovení § 1096 a násl. se týkají jak vydržení řádného, tak vydržení mimořádného. Držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení, se započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc „nikoli v nepoctivém úmyslu“. Není třeba, aby byl předchůdce držitelem poctivým (§ 992 odst. 1 o. z.), anebo oprávněným (§ 130 odst. 1 obč. zák.). Do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení (§ 1092, § 1096 o. z.) se ve prospěch vydržitele započte i doba jeho předchůdce, jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení a nestal se tak vlastníkem věci.

30. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, k „nepoctivému úmyslu“ a uchopení držby sousedního pozemku spolu s nabytým pozemkem Nejvyšší soud konstatoval: Podmínkou mimořádného vydržení je nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Úmysl jako vnitřní stav sám o sobě nemůže být předmětem dokazování. Předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení (stejně tak úmysl) projevuje navenek (srov. k tomu např. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1465/98). Tento závěr platí i pro posuzování držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Tento úmysl nelze zpravidla prokázat přímo, je-li však prokázána existence skutečností, zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl anebo – při splnění předpokladu § 4 odst. 1 o. z., tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností – vědět při uchopení držby nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu; přitom, podobně jako v právu trestním, může jít o úmysl přímý (držitel ví, že jedná nepoctivě a takto jednat i chce), nebo o úmysl nepřímý (s tím, že jeho jednání může být nepoctivé, je srozuměn; srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. , spisová značka, ).

31. Dle soudu bylo provedenými důkazy prokázáno, že jednání rodičů žalobkyně potažmo žalobkyně při nabytí a výkonu držby nebylo poctivé (morální) v obecném smyslu. Z výpovědi svědka , jméno FO, vyplynulo, že jeho matka (rovněž matka žalované) měla se sousedy již od doby výstavby tzv. garáže a plotu neshody ohledně umístění těchto staveb. Svědek o záležitosti je informován z doslechu, když matka o věci často hovořila, asi ve dvou případech se nacházel poblíž místa, v němž probíhala o věci diskuze mezi jeho matkou a sousedy. Obdobně svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, potvrdily, že si matka žalované v době jejich jediného pobytu ve , jméno FO, , obec, na zásahy do svého pozemku, konkrétně cesty, stěžovala. Svědkyně , jméno FO, pak navíc zpovzdálí zaregistrovala hádku mezi matkou žalované a třetí osobou ohledně této záležitosti. Žalobkyně namítala, že výpovědi svědků jsou nevěrohodné. Soud však tuto námitku nepovažuje za důvodnou. Jmenovaní svědci vypovídali po poučení o následcích křivé výpovědi. Je-li argumentováno tím, že svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, navštívily , adresa, , obec, pouze jednou před desítkami let, a proto je jejich výpověď nevěrohodná, pak dle soudu taková argumentace nemůže sama o sobě vést k závěru, že k výpovědím nelze přihlížet. Naopak se soudu jeví jako nevěrohodné, že by svědkyně byly ochotny po desítkách let vypovídat k událostem, které vůbec nenastaly. Dle soudu se jeví jako logické, že by případný požadavek žalované, aby vypovídaly k něčemu, co se vůbec nestalo, odmítly. Dále nelze přehlédnout, že svědkyně nevypovídaly o událostech zcela shodně, jejich výpovědi nijak nenasvědčovaly tomu, že by byly účelově připravené a „naučené“. Skutečnost, že si svědkyně i po dlouhé době vybavovaly, jak se matka žalované stavěla ke způsobu užívání cesty na jejím pozemku ze strany sousedů, naopak svědčí o tom, že matka žalované celou záležitost vnímala úkorně. Soud tedy po skutkové stránce považoval za prokázané, že v době pobytu obou svědkyň ve , jméno FO, , obec, matka žalované otázku zásahů do jejího vlastnického práva k cestě řešila. Obě svědkyně dobu pobytu určily na rozmezí let 1982 až 1983. Jde o období, kdy se realizovala výstavba tzv. garáže a plotu. Je tedy logické, že právě v tomto období matka žalované záležitost řešila způsobem, který jmenovaní svědci popsali. Lze tedy dovodit, že k výstavbě tzv. garáže a plotu došlo, přestože matka žalované namítala, že se část stavby garáže a stavba plotu nacházejí na pozemku v jejím vlastnictví. Oprávněnost této námitky vyšla najevo poté, kdy byla provedena tzv. digitalizace katastru nemovitostí. Jestliže rodiče žalobkyně přes nesouhlas matky žalované stavbu (plot) či její část („roh garáže“) na pozemku parc. č. , číslo pozemku, i za těchto okolností realizovali, pak nelze dovodit, že si počínali „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Není tak naplněna jedna z podmínek, za kterých může dojít k mimořádnému vydržení. Ani z tohoto důvodu tak žalobě nemůže být vyhověno.

32. Nemohou být naplněny ani podmínky řádného vydržení. Rodiče žalobkyně i žalobkyně jako oprávnění věděli o existenci věcného břemene chůze a jízdy po pozemku parc. č. , číslo pozemku, v jejich prospěch. Pokud na tomto pozemku umístili stavby či část pozemku „připlotili“ k pozemku parc. č. st. , číslo pozemku, , tak nemohli být v dobré víře, že jim k dotčeným částem pozemku parc. č. , číslo pozemku, svědčí též vlastnické právo.

33. Žalobkyně argumentovala rovněž tím, že žalovaná v minulosti proti užívání části pozemku v jejím vlastnictví nebrojila. K tomu je třeba uvést, že žalovaná začala prokazatelně trvat na tom, že se stavby ve vlastnictví žalobkyně (plot, část garáže) nacházejí na pozemku parc. č. , číslo pozemku, v jejím vlastnictví, až poté, kdy žalobkyně podala na podzim 2018 katastrálnímu úřadu žádost „o opravu zákresu hranice st. p. , číslo pozemku, v katastru , adresa, , obec, “. Aktivita či pasivita mimořádným vydržením dotčené osoby přitom může mít za určitých okolností právní důsledky. Například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. , spisová značka, , se uvádí: K vydržení práva nemůže dojít, ztratí-li držitel držbu (§ 1009 odst. 1 o. z.) dříve, než uplyne vydržecí doba. Vlastník věci, resp. – subjekt vlastnického práva, proto zabrání mimořádnému vydržení zejména tím, že s držitelem uzavře dohodu o předání držby vlastníkovi; přitom ani nemusí dojít ke změně ve fyzickém ovládání věci (viz tzv. constitutum possessorium, kdy držitel předává držbu jinému a zůstává detentorem). Pokud však držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, odmítá vlastníkovi držbu předat, resp. vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby zabránit mimořádnému vydržení v zásadě jen žalobou napadající držbu nebo tvrdící nepoctivý úmysl držitele při jejím nabytí, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva (§ 1040 o. z.), nebo (má-li na určení naléhavý právní zájem) žalobou na určení svého práva či na určení, že držiteli držené právo nenáleží (§ 80 o. s. ř.). V určitých případech tedy může vlastník zabránit mimořádnému vydržení pouze podáním žaloby proti držiteli, který vlastníkovi odmítá držbu předat dobrovolně, přičemž k podání žaloby musí dojít před uplynutím vydržecí doby. V případech, kdy vydržecí doba pro mimořádné vydržení počala běžet před účinností zákona č. 89/2012 Sb., nemohl její běh skončit dříve než uplynutím 5 let od účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. (viz § 3066 o. z.). V popsané situaci by tedy k podání žaloby muselo dojít nejpozději dne 1. 1. 2019. Tento závěr by se však uplatnil pouze v případě držitele, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu. O takový případ však v posuzované věci nejde (viz odst. 30. tohoto odůvodnění). Proto nepodání žaloby žalovanou proti žalobkyni nemůže mít žádné nepříznivé právní důsledky pro žalovanou.

34. V této souvislosti je třeba poukázat na skutečnost, že po realizaci stavby tzv. garáže a plotu ze strany rodičů žalobkyně neproběhlo stavební řízení, jehož výsledkem by bylo vydání kolaudačního rozhodnutí a v jehož průběhu by připadalo v úvahu uplatnění námitky žalované (či její právní předchůdkyně), že se stavby (či jejich části) nachází na pozemku parc. č. , číslo pozemku, . Tím je vysvětlitelné, že spor o otázku skutečného průběhu hranice mezi pozemky parc. č. st , číslo pozemku, a parc. č. , číslo pozemku, vznikl až v roce 2018, kdy žalobkyně podala katastrálnímu úřadu žádost „o opravu zákresu hranice st. p. , číslo pozemku, v katastru , adresa, , obec, “.

35. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Spor se původně týkal jednak vydržení části pozemku parc. č. , parcela, /1, jednak vydržení části pozemku parc. č. , číslo pozemku, . V první části byla žalobkyně úspěšná (a to i ve vztahu k žalované jako spoluvlastnici pozemku parc. č. , parcela, /1), nicméně po žalovaných právo na náhradu nákladů řízení neuplatnila. , jméno FO, druhé části, o níž soud rozhoduje tímto rozsudkem, byla naopak úspěšná žalovaná. Ve vztahu k této části předmětu sporu tak má žalovaná vůči žalobkyni podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalované přiznal náklady zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve znění účinném od 1. 1. 2025.

36. Soud vycházel z toho, že v případě úkonů provedených do 31. 12. 2024 činila tarifní hodnota dle § 9 odst. 2 písm. a) a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky 50 000 Kč. Odměna z této tarifní hodnoty dle § 7 vyhlášky činila 3 100 Kč za úkon, paušální náhrada výloh dle § 13 odst. 4 vyhlášky činila 300 Kč za úkon. V případě úkonů provedených od 1. 1. 2025 činí tarifní hodnota dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky 113 000 Kč. Odměna z této tarifní hodnoty činí 5 620 Kč za úkon, paušální náhrada hotových výloh činí 450 Kč za úkon.

37. Odměna po 3 , číslo popisné, Kč a náhrada výloh po 300 Kč byla přiznána za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 11. 11. 2022, jednání dne 3. 5. 2023, vyjádření ze dne 8. 5. 2023, ohledání na místě samém dne 18. 6. 2024, vyjádření ze dne 5. 7. 2024, jednání soudu dne 2. 8. 2024 a 8. 11. 2024), odměna po 5 620 Kč byla přiznána za 4 úkony právní služby (jednání dne 28. 2. 2025 - nad 2 hodiny, vyjádření ze dne 5. 7. 2024, jednání dne 23. 7. 2025), náhrada výloh po , číslo popisné, Kč za 3 úkony právní služby (jednání dne 28. 2. 2025, vyjádření ze dne 5. 7. 2024, jednání dne 23. 7. 2025). Celkově tak bylo přiznáno na odměně 47 280 Kč, na náhradě výloh 3 750 Kč. Na nákladech zastoupení bylo přiznáno cestovné za použití vozidla k jednáním soudu a k ohledání na místě samém ve výši 14 532,60 Kč. Zástupce žalované cestoval pětkrát na trase Praha – Trutnov a zpět, ujeto vždy celkem 310 km, jednou na trase Praha - Velké , obec, a zpět, ujeto celkem 322 km. Průměrná spotřeba vozidla činila 5,90 Kč/l. Cena nafty činila v roce 2023 - 34,40 Kč/l, v roce 2024 – 38,70 Kč/l a v roce 2025 – 34,70 Kč/l. Základní náhrada činila v roce 2023 – 5,20 Kč/km, v roce 2024 – 5,60 Kč/km a v roce 2025 – 5,80 Kč/km. Z uvedeného vyplývá, že za cestu k jednomu jednání v roce 2023 náleží 2 241,18 Kč, za cestu k ohledání náleží 2 538,42 Kč, za 2 cesty k jednáním soudu v roce 2024 náleží 4 887,65 Kč a za 2 cesty k jednáním soudu v roce 2025 náleží 4 865,33 Kč. Konečně na náhradě za promeškaný čas uvedenými cestami bylo přiznáno za cesty v letech 2023 a 2024 celkem 4 000 Kč (jedna cesta 2 hodiny 15 minut, tedy celkem 10 půlhodin na každou cestu, náhrada , číslo popisné, Kč/půlhodina, za 4 cesty celkem 4 000 Kč). Na náhradě za promeškaný čas cestami v roce 2025 bylo přiznáno 3 000 Kč (při dvou cestách celkem 20 půlhodin po 150 Kč). Celkově tak na nákladech zastoupení žalované náleží 72 562,60 Kč. Zástupce žalované osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a náhradě výloh náleží DPH v základní sazbě 21 %, která činí 15 238,10 Kč. Celkově bylo na nákladech zastoupení přiznáno 87 800,70 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

38. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě bylo státem vyplaceno svědečné svědku , adresa, 921 Kč a svědečné svědkyni , adresa, 066 Kč, celkem tedy 4 987 Kč. Tuto částku soud uložil zaplatit ve věci neúspěšné žalobkyni.

39. Lhůty k plnění stanovil soud podle § , číslo pozemku, odst. 1 o.s.ř.