9 C 94/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované . Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro vypořádání společného jmění manželů (SJM)

I. Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobce přikazují: kuchyňská linka v ceně 10 000 Kč, televizor LG v ceně 50 000 Kč, sedací souprava rohová v ceně 20 000 Kč, varná deska Elektrolux v ceně 5 000 Kč, jídelní stůl a židle v ceně 2 000 Kč, zařízení dětského pokoje v ceně 20 000 Kč a komoda a stolek pod TV v ceně 5 000 Kč, tedy věci v celkové ceně 112 000 Kč.

II. Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalované přikazují: budova bez čp/če, stavba pro rodinnou rekreaci, postavená na pozemku parc. č. St. , parcela, (LV č. , hodnota, ), zapsaná v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, na LV č. , list vlastnictví, pro obec a katastrální území , adresa, , v ceně 650 000 Kč, dva kusy matrací v ceně 6 000 Kč, mikrovlnná trouba Elektrolux v ceně 0 Kč, automatická pračka Whirlpool v ceně 0 Kč a komoda v ceně 2 000 Kč, tedy věci v celkové ceně 658 000 Kč.

III. Žalobci se přikazuje zůstatek na účtu u , právnická osoba, . ve výši 52 079,23 Kč, číslo účtu , č. účtu, .

IV. Žalované se přikazuje zůstatek na účtu u , právnická osoba, . ve výši 33 502,24 Kč, číslo účtu , č. účtu, .

V. Žalobci a žalované společně se přikazuje k úhradě dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 5. 2017 uzavřené s , právnická osoba, ., včetně příslušenství, ve výši 247 491,21 Kč, a to rovným dílem.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vzájemné vypořádání podílů částku 272 259 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku.

VII. Návrh žalované na vypořádání jednotky č. , číslo jednotky, – byt, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, v budově , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , byt. dům, LV , Anonymizováno, , na parcele St. , Anonymizováno, , LV , Anonymizováno, , spolu s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 6880/254840, která je zapsána v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, na LV č. , list vlastnictví, pro obec a katastrální území , adresa, , se zamítá.

VIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IX. Účastníci jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení, a to každý z účastníků 550 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 2. 4. 2024 se žalobce domáhal vypořádání zaniklého společného jmění manželů s odůvodněním, že se účastníci po zániku manželství nedokázali na tomto vypořádání dohodnout. Účastníci řízení uzavřeli dne 26. 7. 2013 manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 10. 1. 2024 č. j. , spisová značka, , jenž nabyl právní moci dnem 12. 1. 2024. Společné jmění účastníků řízení bylo ke dni 12. 1. 2024 tvořeno těmito hodnotami: Budova bez čp/če, stavba pro rodinnou rekreaci, postavená na pozemku p. č. St. , parcela, , v obci a katastrálním území , adresa, . Tato nemovitost je v katastru nemovitostí vedena jako vlastnictví toliko žalované, byla však pořízena na základě kupní smlouvy ze dne 29. 5. 2017, tj. v době trvání manželství, a to za prostředky ze společného jmění manželů. Tato nemovitost tedy patří do společného jmění manželů, o čemž mezi účastníky řízení není sporu. Žalovaná o tuto nemovitost vždy projevovala zájem a žalobce se nebránil tomu, aby nemovitost byla přikázána do vlastnictví žalované, pokud bude schopna zaplatit příslušný vypořádací podíl. Žalobce dále navrhl vypořádat dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru poskytnutém , právnická osoba, ., číslo úvěru , Anonymizováno, . Žalobce navrhl, aby soud tento dluh přikázal k doplacení účastníkům řízení rovným dílem (dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Tento dluh splácí od rozvodu manželství žalobce. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, u dosud neuhrazených dluhů tvořících nevypořádané SJM je namístě, aby soud v rozhodnutí promítl jejich výši v době, kdy k vypořádání dochází, při současném zohlednění toho, co který z bývalých manželů na dluh zaplatil ze svých výlučných prostředků po rozvodu. Tyto platby po rozvodu se vypořádávají jako vnos. Žalobce proto navrhl zohlednění jeho vnosu. Žalobce dále navrhl vypořádání zůstatků na bankovních účtech účastníků u , právnická osoba, . Navrhl, aby zůstatky byly přikázány tomu z účastníků, pro kterého je daný účet veden. Žalobce se pokoušel uzavřít se žalovanou dohodu o vypořádání společného jmění manželů. To však nebylo možné, protože žalovaná účelově tvrdí, že součástí SJM je i bytová jednotka č. , číslo jednotky, , jejímž výlučným vlastníkem je však žalobce. Účastníci řízení uzavírali manželství 26. 7. 2013 a předmětný byt byl kupován cca 1 měsíc poté na základě kupní smlouvy ze dne 3. 9. 2013. Je tedy naprosto logické, že kupní cena nemohla být hrazena ze zdrojů v SJM. Dne 21. 6. 2013, tj. ještě před uzavřením manželství, žalobce zrušil své stavební spoření a v tento den se mu na účet připsala částka 264 300,28 Kč. Dále dne 1. 9. 2013 byla na účet žalobce připsána částka 500 000 Kč, kterou mu daroval jeho otec. Kupní cena bytu přitom činila 753 000 Kč. První část kupní ceny ve výši 33 000 Kč byla uhrazena z blokovacího depozita ve výši 50 000 Kč dle dohody o složení blokovacího depozita ze dne 18. 6. 2013 (tj. opět ještě před svatbou). V samotném textu kupní smlouvy ze dne 3. 9. 2013 žalovaná v čl. VII. jako vedlejší účastník smlouvy prohlásila, že finanční prostředky použité na koupi nemovitosti nepocházejí ze společného jmění manželů a že nemovitost proto nabývá žalobce do výlučného vlastnictví. Stejně tak v dohodě uzavřené pro účely nesporného rozvodu manželství, kdy text dohody připravoval tehdejší právní zástupce žalované, žalovaná toto znovu potvrdila. S odkazem na ustálenou judikaturu, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , tedy žalobce trval na tom, že jednotka není předmětem zaniklého SJM a nelze ji vypořádat.

2. Žalovaná nesporovala, že do zaniklého SJM patří zahradní domek, který byl koupen za částku 312 000 Kč, jež byla získána z hypotečního úvěru od , právnická osoba, . Závazek z úvěrové smlouvy je tak společným závazkem. Zbývající část úvěru ve výši 46 000 Kč použil žalobce pro svou potřebu. Žalovaná byla připravena zaplatit žalobci polovinu částky, kterou na předmětný úvěr splatil po rozvodu manželství, při zohlednění zmíněné částky 46 000 Kč, která byla použita pro potřeby žalobce. Žalovaná navrhla vypořádat vozidlo , jméno FO, , rzv , Anonymizováno, , které bylo po rozvodu manželství bez jejího vědomí prodáno. Žalovaná dále navrhla vypořádání movitých věcí uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalovaná trvala na tom, že do zaniklého SJM patří rovněž jednotka č. , číslo jednotky, – byt – v obci a katastrálním území , adresa, . K tomu uvedla, že účastníci žili ve společné domácnosti od 23. 1. 2009 na adrese , adresa, . V tomto bytě žili do 31. 12. 2013, než se nastěhovali do bytu na adrese , adresa, . Od samého počátku společného soužití byl veden jediný účet na jméno žalobce. Žalovaná měla k žalobci důvěru, nepožadovala přístupová a podpisová práva k účtu. Neměla tak k účtu žádný přístup, ačkoliv na účet byly poukazovány i její příjmy. Žalovaná tak neměla možnost zjistit pohyby prostředků na tomto účtu. Pokud žalobce argumentuje tím, že na koupi bytu byla použita částka z účtu stavebního spoření, který byl veden na jméno žalobce, pak je nutno zohlednit, že na tento účet přispívali společně oba účastníci v době svého společného soužití. Žalobce nabyl byt do vlastnictví za trvání manželství. Obdržel-li žalobce od svého otce částku 500 000 Kč, tak k darování došlo již v době, kdy účastníci byli novomanželé. Dar byl ze strany otce žalobce poskytnut oběma účastníkům. Část darovaných prostředků měla být následně použita na rekonstrukci bytu. Peněžité prostředky na pořízení bytu tady byly získány ze společných úspor účastníků z doby před uzavřením manželství, zčásti z doby trvání jejich manželství, a ze společného daru. Skutečnost, že v kupní smlouvě byla žalovaná označena jako vedlejší účastnice, je naprosto nestandardní věcí. Žalobce žalovanou ujišťoval, že takto koncipovaná kupní smlouva jí zaručuje, že o byt nemůže přijít, že je takzvaně „podmajitel“. Postup žalobce byl účelový, od počátku s úmyslem zkrátit do budoucna práva žalované ke společnému majetku, což je jednoznačně v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná byla v době uzavření kupní smlouvy přesvědčena, že prostředky na koupi bytu jsou společné. V daném okamžiku nedokázala vyhodnotit obsah svého prohlášení učiněného v kupní smlouvě. Ve smlouvě byly uvedeny nepravdivé údaje a skutečnosti ohledně původu prostředků použitých na koupi bytu. Došlo k obcházení zákona, když byl nepravdivě uveden původ prostředků na koupi bytu. Žalovaná nenamítala neplatnost kupní smlouvy, ale neplatnost jejího prohlášení učiněného v rámci této kupní smlouvy. Tímto úkonem byla jako manželka zkrácena na svých právech ohledně nabývání věcí do společného jmění manželů. Žalovaná byla jednáním žalobce uvedena v omyl. Žalovaná navrhla vydání mezitímního rozsudku, jímž by soud určil, že bytová jednotka č. , číslo jednotky, náleží do společného jmění účastníků. Souhlasila s tím, aby stavba pro rodinnou rekreaci byla přikázána do jejího výlučného vlastnictví. Dále navrhla, aby jí byl přikázán k úhradě zůstatek hypotečního úvěru. Konečně navrhla, aby žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované vypořádací podíl, jehož výše vzejde z provedeného dokazování.

3. V průběhu řízení žalovaná navrhla, aby soud pro případ, že neprovede vypořádání jednotky, vypořádal vnosy, tj. prostředky, které byly ze společného jmění manželů investovány do úprav jednotky č. , číslo jednotky, . K tomu uvedla, že po zakoupení bytu byly z důvodu jeho devastace provedeny opravy a úpravy. Bylo vybouráno umakartové jádro a nahrazeno zděným z plynosilikátů Do jádra byly pořízeny nové zařizovací předměty (vana, záchodová mísa a umývadlo, vodovodní baterie). Byla zabudována skříňka, která je nedílnou součástí koupelny. Na stropě byl umístěn sádrokarton a do něho byla zabudována bodová svítidla. Byly provedeny obklady po celém obvodu, bílé barvy, vroubkované do výše úrovně dveří. Na podlaze byla položena keramická dlažba bílé barvy. Byly instalovány nové dveře a zárubně obložené dřevěnými obložkami. Materiál byl pořízen ve firmě SIKO koupelny, prodejna , adresa, . Práce prováděl , jméno FO, , obkladač z , adresa, . Vchodové dveře a zárubně do bytu zůstaly původní, byl do nich zabudován bezpečnostní zámek. V celém bytě byly odstraněny původní podlahové krytiny (PVC a lina). Celá podlahová plocha bytu byla vystěrkována a srovnána. V kuchyni a chodbě byla položena nová dlažba, hnědé žíhané barvy. Bylo provedeno obložení kuchyňské linky keramickou dlažbou. Do kuchyně byla zavedena nová elektroinstalace, tlaková voda, odpady včetně vývodu na myčku. Byla zakoupena nová kuchyňská linka v Polsku za cenu cca 20 000 korun. Byly zakoupeny varná plynová deska a elektrická trouba. Na chodbě byly sníženy stropy sádrokartonem, do něho byla umístěna bodová světla. Byla zabudována nová elektroinstalace, včetně domovního rozvaděče. V chodbě byly zazděny dveře do obývacího pokoje. Na zárubně v chodbě vedoucí do kuchyně a ložnice bylo naistalováno obložení a byly zakoupeny dvoje nové dveře. V celém bytě se provedla nová elektroinstalace. , adresa, bytu zůstala původní plastová. V dětském pokoji se snižoval strop sádrokartonem. Na podlahy v bytě byla položena plovoucí podlaha, a to do obývacího pokoje, ložnice a pokojíčku. Pod plovoucí podlahu byla položena zateplovací vrstva. Celkové náklady nebyla žalovaná schopna uvést, ovšem se zřetelem k finančním prostředkům naspořeným na společném účtu by se mělo jednat o částku nejméně půl milionu korun.

4. Žalobce nesporoval, že účastníci po uzavření manželství provedli rekonstrukci bytové jednotky. Žalobce již nedisponoval doklady k rekonstrukci bytu, nicméně náklady vynaložené na rekonstrukci v žádném případě nečinily 500 000 Kč. Náklady nepřesáhly 200 000 Kč. Částku 500 000 Kč účastníci řízení ani vynaložit nemohli, protože tolik peněz neměli. Po zaplacení kupní ceny bytu na účtu žalobce zůstalo cca 290 000 Kč. Jiné peníze účastníci neměli, a protože rekonstrukce proběhla krátce po koupi bytu, je logické, že při zohlednění nutnosti držet si nějakou finanční rezervu na rekonstrukci nemohli vynaložit více než uvádí žalobce. Žalobce byl ochoten uznat vnos 200 000 Kč. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3428/2020 žalobce uvedl, že závěry vyslovené v citovaném rozhodnutí jsou použitelné nejen na případ, kdy jsou společné finanční prostředky vynaloženy na splátky hypotéky, ale i na situace, kdy jsou společné prostředky použity na rekonstrukci bytové jednotky ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, protože i zde platí premisa, že „peníze vynaložené ze společného majetku slouží k zajištění potřeb života rodiny a společné domácnosti, a současně jsou i vynakládány na výlučný majetek“. Pro případ, že by žalovaná trvala na jiné výši vnosu, navrhl žalobce vypracování znaleckého posudku na stanovení potencionálního nájemného ve smyslu právního názoru vysloveného Nejvyšším soudem v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, . Vyjádřil přesvědčení, že potencionální nájemné bude výrazně vyšší než žalobcem uváděných 200 000 Kč, ale i než žalovanou uváděných 500 000 Kč.

5. Žalovaná následně v rámci podání ze dne 16. 10. 2025 uvedla, že vnos určený znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, na 167 000 Kč musí být valorizován. Žalovaná tak znalcem určenou částku navýšila za jednotlivé roky od roku 2014 do roku 2022 o míru inflace vykazovanou , právnická osoba, na celkovou částku 271 190 Kč. K požadavku žalobce na započtení částky odpovídající obvyklému nájemnému, které by muselo být vynaloženo na zajištění bydlení stejné kvality, žalovaná uvedla, že je třeba zohlednit, že v bytě bydleli jednak žalobce, jednak i dvě nezletilé dcery účastníků. Od částky představující obvyklé nájemné za dobu od 1. 1. 2014 do 12. 1. 2024 (právní moc rozsudku, jímž bylo manželství rozvedeno) je nutno odečíst polovinu vzhledem k tomu, že v bytě bydlel sám žalobce. Zůstalo by tak 526 118,90 Kč. Při zohlednění bydlení dětí by tak mohla být ve prospěch žalobce započtena pouze částka 175 372,90 Kč.

6. Účastníci v průběhu řízení učinili nespornou cenu, za kterou bylo po rozvodu manželství žalobcem prodáno vozidlo , jméno FO, , rzv , Anonymizováno, , konkrétně cenu 8 000 Kč. Při jednání soudu dne 17. 10. 2025 učinili nespornými ceny movitých věcí, přičemž se shodli i na tom, kdo má věci v držení a komu mají být tyto věci přikázány (shodně měly být přikázány tomu z účastníků, kdo je drží).

7. Žalobce po provedeném dokazování učinil nespornou výši valorizovaného vnosu, jak ho vypočetla žalovaná (271 190 Kč). Vnos se však přiznává pouze za předpokladu, že je vyšší než obvyklé nájemné. Tak tomu v posuzované věci není. Obvyklé nájemné je výrazně vyšší. Nelze postupovat způsobem, který navrhla protistrana, tedy z obvyklého nájemného odečítat určité částky v souvislosti s tím, že v bytě bydlely i děti. Rozhodnutí Nejvyššího soudu uvádí, že se v obvyklém nájemném zohledňují potřeby rodiny a rodinné domácnosti, tedy i dětí. Pokud by se mělo postupovat způsobem, který navrhla protistrana, muselo by se logicky stejně postupovat i na opačné straně, tedy musela by se poměrně krátit výše vnosu. V daném případě je obvyklé nájemné výrazně vyšší než vnos. Znalecké dokazování k výši obvyklého nájemného a vnosu bylo zbytečné a vedlo pouze k prodloužení řízení.

8. Žalovaná po provedeném dokazování setrvala na dosavadní argumentaci. Trvala na tom, že jednotka č. , číslo jednotky, patří do zaniklého SJM. V tomto směru odkázala na rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 42/72. Zdůraznila, že na pořízení jednotky byla použita i částka 284 300,24 Kč ze společně naspořených prostředků na účtu stavebního spoření žalobce č. účtu , č. účtu, . Zpochybnila věrohodnost výpovědi svědka , právnická osoba, , naopak zdůraznila význam výpovědi svědkyně , jméno FO, . Trvala na tom, aby soud rozhodl, že jednotka č. , číslo jednotky, patří do společného jmění manželů. Navrhla přikázání stavby pro rodinnou rekreaci do svého výlučného vlastnictví a přikázání hypotečního úvěru k úhradě oběma účastníkům rovným dílem. Dále navrhla ve svůj prospěch zohlednění valorizovaného vnosu ve výši 264 499 Kč. Naopak požadavek žalobce, aby bylo při posuzování vnosu zohledněno, že rodina užívala byt v jeho výlučném vlastnictví, považovala za odporující dobrým mravům. Znalcem stanovené obvyklé nájemné nezohledňuje, že byt užívala celá rodina, tedy oba účastníci a dvě děti.

9. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli sňatek dne 26. 7. 2013. Dne 3. 7. 2023 byl podán společný návrh na rozvod manželství postupem dle § 757 občanského zákoníku. S návrhem byla předložena dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů manželů, práv a povinností jejich společného bydlení v době po rozvodu. V bodě I.A.2. dohody bylo výslovně uvedeno, že do výlučného vlastnictví , Jméno žalobce, náleží bytová jednotka č. 348/13 v budově č. p. 348, která stojí na stavební parcele č. , hodnota, . Jednotka byla zapsána na LV č. , list vlastnictví, katastru nemovitostí pro obec a katastrální území , adresa, , část obce , adresa, . Bylo výslovně uvedeno, že uvedená nemovitost není předmětem vypořádání společného jmění účastníků. Dohoda byla opatřena ověřenými podpisy obou účastníků ze dne 29. 6. 2023. Žalobce v průběhu řízení vzal zpět své připojení se k návrhu na rozvod manželství, stejně jako souhlas s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání. Žalobce navrhl, aby byla zkoumána příčina rozvratu manželství. Manželství pak bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 10. 1. 2024, který nabyl právní moci dne 12. 1. 2024. Příčinu rozvratu manželství spatřoval soud ve skutečnosti, že si manželé přestali rozumět ve všech podstatných záležitostech společného soužití. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, .

10. Žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník jednotky č. , číslo jednotky, – byt podle bytového zákona, spolu s podílem ve výši 6880/254840 celku na budově a na pozemku. Jednotka je zapsána na LV č. , list vlastnictví, v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území , adresa, , část obce , adresa, . K nabytí došlo kupní smlouvou ze dne 3. 9. 2013, právní účinky vkladu nastaly dne 5. 9. 2013. Nemovitost je zatížena zástavním právem smluvním pro dluh ve výši 358 000 Kč ve prospěch , právnická osoba, . Zástavní právo bylo do katastru nemovitostí zapsáno s účinky ke dni 24. 5. 2017 (viz výpis z katastru č. l. 104). Zástavní právo bylo sjednáno k zajištění závazku obou účastníků ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 5. 2017, na jejímž základě banka půjčila účastníkům částku 358 000 Kč. Šlo o bezúčelový úvěr (viz smlouva č. l. 107 a násl.). Žalobkyně je v katastru nemovitostí zapsána jako výlučná vlastnice stavby bez čp/če, objektu pro rodinnou rekreaci, která je zapsána na LV č. , list vlastnictví, katastru nemovitostí pro obec a katastrální území , adresa, . K nabytí vlastnictví došlo kupní smlouvou ze dne 29. 5. 2017 (viz výpis z katastru č. l. 15).

11. Žalobce uzavřel dne 18. 6. 2013 se společností , právnická osoba, dohodu o složení blokovacího depozita. Uzavření dohody bylo odůvodněno tím, že žalobce měl zájem o koupi bytové jednotky 3+1 č. , číslo jednotky, , včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu v bytovém domě v , adresa, . Celková pořizovací cena včetně veškerých poplatků spojených s koupí byla dohodnuta na 770 000 Kč. Za účelem zablokování nemovitosti tak, aby realitní kancelář nebyla oprávněna po dobu účinnosti dohody zprostředkovat prodej jinému zájemci, se žalobce zavázal složit blokovací depozitum ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy (viz č. l. 19). Dne 18. 6. 2013 došlo k výběru částky 50 000 Kč z účtu u , právnická osoba, . číslo účtu , č. účtu, , jenž byl veden pro žalobce (viz č. l. 4). Dne 21. 6. 2013 byla na stejný účet připsána částka 264.300,28 Kč. U platby byla poznámka, že souvisí se zrušením účtu , Anonymizováno, (viz č. l. 4 p. v.). Dne 2. 9. 2013 byla na stejný účet připsána částka 500 000 Kč z protiúčtu vedeného na jméno , právnická osoba, , číslo účtu , č. účtu, . Dne 3. 9. 2013 byly naopak z tohoto účtu žalobce poukázány na celkem 4 konkrétní protiúčty částka 360 000 Kč a třikrát částka 120 000 Kč (viz č. l. 7).

12. Dne 3. 9. 2013 byla uzavřena kupní smlouva mezi prodávajícími , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , adresa, na straně jedné a kupujícím – žalobcem na straně druhé. Žalovaná byla ve smlouvě označena jako vedlejší účastník. Předmětem koupě byly spoluvlastnické podíly prodávajících na jednotce číslo , číslo jednotky, , byt, se spoluvlastnickým podílem o velikosti 6880/255840 vzhledem k celku na společných částech domu č.p. 348 a na pozemku parcela číslo stavební , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Byla dohodnuta kupní cena 753 000 Kč. Z této kupní cena byla částka 33 000 Kč uhrazena při podpisu smlouvy do rukou prodávajících. Žalobce se dále zavázal zaplatit 360 000 Kč na účet , jméno FO, a po 120 000 Kč na účty , jméno FO, , , jméno FO, , adresa, . Článek VII. obsahoval prohlášení vedlejšího účastníka. Bylo v něm uvedeno: „, adresa, jako vedlejší účastník prohlašuje, že finanční prostředky použité na koupi výše uvedených nemovitostí, jejím manželem , Jméno žalobce, , nepocházejí ze společného jmění manželů a že tyto nemovitosti nabývá do výlučného vlastnictví , Jméno žalobce, .“ V článku VIII. smluvní strany prohlásily, že si smlouvu před jejím podpisem přečetly, že tato je projevem jejich pravé a svobodné vůle, že byla uzavřena po vzájemném projednání, nikoliv v tísni a za jednostranně nevýhodných podmínek. Na důkaz autentičnosti k ní připojily své podpisy. Smlouva je podepsána rovněž žalovanou jako vedlejší účastnící (viz smlouva č. l. 9 – 14).

13. Z výpovědi svědka , právnická osoba, , otce žalobce, soud zjistil, že dostal tip od kamaráda na byt v Trutnově 3+1, který byl nabízen na internetu. Vyzval syna, ať k tomu zjistí další okolnosti. Současně mu řekl, že když by do toho šel, tak mu s manželkou přispějí částkou 500 000 Kč, ale s podmínkou, že byt bude psán na něho a že se uvede, že je pořízen z peněz od rodičů. Samotnou smlouvu neviděl, synovi důvěřoval, že to takhle zařídí. Tuto podmínku si dali, protože šlo o hodně peněz, byly to dlouholeté úspory jeho a manželky. Měli peníze na jednom účtu. K poskytnutí peněz došlo až po svatbě, i když tím si nebyl úplně jistý. V rámci setkání širšího příbuzenstva vyzval děti, tedy i další děti, tj. syna Járu a dceru Květu, ať se o jejich majetku dohodnou. V minulosti mohl před jinými osobami říci, že se jedná o dar pro syna, pro jeho vstup do života, i když neřešil, s kým bude v bytě bydlet. Postaral se o všechny 3 děti, v podstatě celý život se věnoval jen domu a zahrádce, aby se o děti mohl postarat. Určitě o poskytnutí částky 500 000 Kč nemluvil před cizími lidmi. Podmínku, že byt bude psán na syna, určitě řešil právě se synem. Jestli o tom někdy mluvili i za přítomnosti žalované, přesně neví. Podle jeho názoru to žalovaná věděla, kde by také na byt jinak vzali peníze.

14. Ze zpráv , právnická osoba, . soud zjistil, že zůstatek na účtu číslo , č. účtu, ke dni 12. 1. 2024 činil 52 079,23 Kč. Zůstatek na účtu číslo , č. účtu, ke dni 12. 1. 2024 činil 33 502,24 Kč (viz zpráva č. l. 54). Zůstatek na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ke dni 12. 1. 2024 činil 273 892,24 Kč na jistině a 391,67 Kč na úroku. Splátky úvěru byly hrazeny z účtu žalobce. Celkem bylo ze strany žalobce za dobu od 12. 1. 2024 do 10. 10. 2025 zaplaceno 50 190 Kč. Dlužný zůstatek na úvěrovém účtu ke dni 10. 10. 2025 činí 247 491,21 Kč (247 172,12 Kč jistina a 265,09 Kč úrok). , právnická osoba, dále sdělila, že má k dispozici výpisy z účtů za dobu 10 let zpět. Jde o dobu stanovenou pro uchovávání dokladů o uskutečněných bankovních obchodech v ustanovení § 21 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Informace a doklady za období předcházející již banka nemá k dispozici (viz zprávy č. l. 54, 161).

15. Ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, a stavebnictví, stavby obytné, průmyslové, zemědělské a vodní, soud zjistil, že obvyklá cena budovy bez čp/če, rodinná rekreace, stojící na pozemku parc. č. St. , parcela, , která je zapsána na LV č. , list vlastnictví, katastru nemovitostí pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , tj. cena, které by bylo možno dosáhnout jejím prodejem při současném stavu nemovitosti a současném stavu nabídky a poptávky na trhu s nemovitostmi v daném regionu, se zřetelem k tomu, že stavba není součástí pozemku, ke dni 23. 4. 2025 činí 650 000 Kč. Obvyklá cena materiálu a stavebních prací vynaložených na rekonstrukci bytu č. , číslo jednotky, v katastrálním území , adresa, v roce 2013 činila 334 000 Kč (20 000 Kč svislé konstrukce – změna dispozice, 15 000 Kč vodorovné konstrukce – snížený podhled, 75 000 Kč vnitřní povrchy, 40 000 Kč vnitřní obklady – koupelna a kuchyně, 30 000 Kč vnitřní dveře, 40 000 Kč povrchy podlah – plovoucí podlahy + dlažba, 50 000 Kč elektroinstalace – rozvaděč, rozvody, bodová světla, 8 000 Kč vnitřní vodovod – koupelna + kuchyně, 6 000 Kč vnitřní kanalizace – koupelna + kuchyně, 30 000 Kč vnitřní hygienická zařízení – zařizovací předměty a 20 000 Kč bourací práce). Znalec konečně určil výši obvyklého nájemného, které by bylo placeno za užívání jednotky č. , číslo jednotky, , pokud by byla předmětem nájmu, v období od září 2013 do 12. 1. 2024. Toto obvyklé nájemné by za celé uvedené období činilo 1 057 578,03 Kč. Znalec vycházel z výměry bytu 70,81 m², zohlednil míru inflace v jednotlivých letech. Na základě toho stanovil měsíční a roční nájemné.

16. Soud provedl rovněž výslech svědkyně , jméno FO, (žalovaná je neteř jejího druha). Podle této svědkyně bylo při vzájemných návštěvách k pořízení bytu ze strany obou účastníků uváděno, že společně šetřili. Rodiče žalobce se pak měli při setkání vyjádřit v tom smyslu, že poskytli dar na rekonstrukci bytu. Svědkyně to chápala tak, že dar poskytli oběma účastníkům. Soud při hodnocení této výpovědi nemohl přehlédnout, že svědkyně nebyla přímou účastnicí jednání souvisejících s pořízením bytu. Svědkyně tedy vypovídala o informacích, které měla zprostředkovaně a které si sama pro sebe interpretovala, a to s více jak desetiletým odstupem. Výpovědi této svědkyně tak nelze přikládat stejný význam, jako výpovědi svědka , právnická osoba, , která je navíc podporována i dalšími zjištěnými skutečnostmi (viz odstavec 24. a 25. tohoto odůvodnění).

17. Žalovaná požadovala, aby soud provedl důkazy výpisy z účtů z období let 2009 až 2013. Konkrétně mělo jít o výpisy z běžného účtu vedeného , právnická osoba, . pro žalobce a o výpisy z účtu stavebního spoření žalobce. Banka sdělila, že výpisy za uvedené období již nemá k dispozici, přičemž odkázala na to, že údaje shromažďuje v souladu se zákonem o bankách pouze po dobu 10 let. Žalovaná pouze obecně poukázala na to, že by údaje o pohybu na uvedených účtech měly být zjistitelné „z archivů“. Neuvedla žádné bližší podrobnosti o tom, o jaké archivy by se mělo jednat, tedy náležitě neoznačila důkaz, jehož provedení navrhovala. Soud proto tento důkaz neprovedl. Soud navíc takový důkaz považuje za nadbytečný i se zřetelem k právním závěrům, k nimž dospěl a které budou uvedeny v další části tohoto odůvodnění (viz odst. 26.).

18. Ve věci jde o vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a proto soud postupoval podle tohoto zákona (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 103/2015).

19. Dle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Dle § 742 odst. 1 o. z. (ve znění účinném ke dni zániku manželství) nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Dle § 742 odst. 2 o. z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

20. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že do zaniklého společného jmění patří movité věci uvedené ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku, zůstatky na běžných účtech účastníků vedených , právnická osoba, ., jakož i částka 8 000 Kč, kterou žalobce získal po rozvodu manželství prodejem vozidla , jméno FO, . Dále nebylo sporu o tom, že do zaniklého SJM patří nemovitá věc – objekt rodinné rekreace, jakož i závazek z úvěrové smlouvy ze dne 24. 5. 2017. Prostředky čerpané na základě této smlouvy byly použity na pořízení objektu rodinné rekreace. Konečně nebylo sporu o tom, že po dni 12. 1. 2024 (zánik SJM) úvěr splácel pouze a výlučně žalobce.

21. Zásadní spornou otázkou bylo, zda do zaniklého SJM patří rovněž jednotka č. , číslo jednotky, – byt, spolu s podílem na společných částech domu a pozemku. Žalovaná v této souvislosti navrhovala vydání mezitímního rozsudku, jímž by soud určil, že jednotka č. , číslo jednotky, patří do zaniklého SJM. Jak soud opakovaně sdělil, vydání mezitímního rozsudku v řízení o vypořádání SJM není možné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. , spisová značka, ). Soud si tedy musel posoudit jako otázku předběžnou, zda jednotka č. , číslo jednotky, do zaniklého SJM patří či nikoliv. V kladném případě by soud jednotku vypořádal, v záporném případě by musel návrh žalované na vypořádání jednotky zamítnout.

22. Při posuzování uvedené předběžné otázky vycházel soud z toho, že k pořízení jednotky došlo kupní smlouvou ze dne 3. 9. 2013. Při posuzování otázky, zda jednotka do zaniklého SJM patří či nikoliv, tak soud musel postupoval dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění změn a doplňků (dále obč. zák.).

23. Dle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. (ve znění účinném od 1. 1. 2013), společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka. Dle § 144 obč. zák. pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

24. Po skutkové stránce soud vycházel z toho, že účastníci vedli společnou domácnost již od roku 2009, kdy společně bydleli v pronajatém bytě. V té době byly i finanční prostředky získané žalovanou (mzda, rodičovský příspěvek) poukazovány na běžný účet č. , č. účtu, , který pro žalobce vedla , právnická osoba, . Žalovaná tato tvrzení dokládala nájemními smlouvami, jakož i potvrzeními tehdejších zaměstnavatelů, žalobce tyto skutečnosti nesporoval. Žalobce z prostředků na svém běžném účtu zaplatil dne 18. 6. 2013 blokovací depozitum ve výši 50 000 Kč realitní kanceláří , právnická osoba, . Dne 21. 6. 2013 byla na účet žalobce poukázána částka 264 300,28 Kč, která představovala prostředky z účtu stavebního spoření žalobce. Dne 26. 7. 2013 došlo k uzavření sňatku účastníků, tedy ke vzniku SJM. Dne 2. 9. 2023 byla na účet žalobce poukázána částka 500 000 Kč z účtu jeho otce , právnická osoba, . Ten jako svědek výslovně uvedl, že tato částka byla darována žalobci na pořízení bytu s podmínkou, že žalobce bude výlučným vlastníkem bytu. Zcela v souladu s tím pak byla dne 3. 9. 2013 uzavřena kupní smlouva, kterou žalobce byt koupil za cenu 753 000 Kč. Je tedy zřejmé, že v době od 21. 6. 2013 žalobce získal celkovou částku 764 300,28 Kč (stavební spoření a dar od rodičů), která zcela postačovala na úhradu sjednané kupní ceny jednotky – bytu. Soud nemá důvod pochybovat o hodnověrnosti výpovědi svědka – otce žalobce. Skutečnost, že částka 500 000 Kč byla darována pouze a výlučně žalobci a že představovala jeho výlučné prostředky, je dostatečně zřejmá i z obsahu kupní smlouvy, která byla uzavřena pouhý den po darování částky 500 000 Kč žalobci. Za zásadní pak je třeba považovat, že vedlejší účastnicí kupní smlouvy byla i žalovaná, která výslovně deklarovala, že jednotka – byt byla pořízena z výlučných prostředků žalobce. V případě, že by částka 500 000 Kč nebyla darována žalobci, ale oběma účastníků jako novomanželům, postrádalo by jakýkoliv smysl, aby žalovaná byla vedlejší účastnicí kupní smlouvy a aby smlouva obsahovala článek VII. Není tudíž jakýkoliv důvod k tomu, aby soud považoval svědeckou výpověď otce žalobce za nevěrohodnou.

25. Žalobkyně se v tomto řízení dovolávala toho, že její jednostranné prohlášení v rámci kupní smlouvy je neplatným právním úkonem, a to jednak pro rozpor se zákonem, jednak pro rozpor s dobrými mravy. Poukazovala na to, že byla žalobcem ujišťována, že uzavřením smlouvy nedojde k jakémukoliv zkrácení jejích práv (to uvedla i ve své účastnické výpovědi). Tato argumentace nemůže obstát. Z obsahu kupní smlouvy ze dne 3. 9. 2013 jako celku jednoznačně vyplývá, že vlastnické právo k jednotce nabývá výlučně žalobce. Žalovaná výslovně deklarovala, že prostředky použité na pořízení nemovitostí nepocházejí ze společného jmění manželů, které navíc vzniklo teprve dnem 26. 7. 2013. Tvrdila-li žalovaná v tomto řízení, že částka 500 000 Kč byla darována na rekonstrukci bytu, pak je třeba poukázat na jednoznačnou časovou souvislost mezi darováním částky 500 000 Kč dne 2. 9. 2013 a zaplacením kupní ceny 720 000 Kč dne 3. 9. 2025. Z uvedeného dle soudu jednoznačně vyplývá, že darovaná částka měla být a byla použita na úhradu kupní ceny jednotky. Žalovaná dále uváděla, že si kupní smlouvu nepřečetla a spokojila se s vysvětlením žalobce. V článku VIII. smlouvy však bylo výslovně uvedeno, že si smluvní strany (tedy i žalovaná jako vedlejší účastnice smlouvy) smlouvu před jejím podpisem přečetly, že tato je projevem jejich pravé a svobodné vůle, že byla uzavřena po vzájemném projednání, nikoliv v tísni a za jednostranně nevýhodných podmínek. Pokud žalovaná smlouvu podepsala, aniž by se s jejím obsahem náležitě seznámila, může to jít pouze a výlučně k její tíži i se zřetelem k zásadě vigilantibus iura scripta sunt (práva patří bdělým). Nelze přehlédnout, že žalovaná obsah kupní smlouvy ze dne 3. 9. 2013 za trvání manželství nerozporovala. Ještě dne 29. 6. 2023 podepsala dohodu pro potřeby tzv. nesporného rozvodu, v níž bylo výslovně deklarováno, že jednotka je ve výlučném vlastnictví žalobce (byť v dohodě bylo uvedeno nesprávné číslo jednotky č. 348/13, ale bylo správně uvedeno číslo listu vlastnictví, na němž je jednotka v katastru nemovitostí zapsána). Argumentace žalované se změnila až v době, kdy účastníci začali jednat o vypořádání zaniklého SJM. Soud tedy neshledává důvod, proč by právní úkon žalované – jednostranné prohlášení vedlejší účastnice v čl. VII. kupní smlouvy – měl být považován za neplatný.

26. Nelze samozřejmě vyloučit, že na účtu č. , č. účtu, , z něhož byla dne 3. 9. 2013 placena kupní cena jednotky, byly v daném okamžiku rovněž prostředky žalované, ať již výlučné prostředky získané v době před sňatkem, nebo prostředky patřící do SJM získané po 26. 7. 2013. Stejně tak nelze vyloučit, že na účet stavebního spoření žalobce byly v době od roku 2009 do zrušení stavebního spoření poukázány rovněž prostředky žalované. Tato skutečnost však nemůže vést sama o sobě k závěru, že jednotka – byt patří do zaniklého SJM. Soud v této souvislosti považuje za případný odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Žalobci lze přisvědčit v tom, že skutkový stav ve věci posuzované Nejvyšším soudem a ve věci projednávané zdejším soudem je velmi podobný. V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že není důvodu, aby nebylo možné rozlišovat mezi výlučnými prostředky a prostředky náležejícími do SJM, byť jsou uloženy na jednom účtu. Nejvyšší soud ve zmíněném rozhodnutí mj. uvedl: V případě přijetí opačného názoru by žalované postačovalo zaslat žalobci před nákupem pozemku na účet bagatelní částku pocházející ze SJM, čímž by docílila znemožnění nabytí pozemku žalobcem do jeho výlučného vlastnictví (argumentum ad absurdum). V posuzované věci navíc nelze přehlédnout, že společné jmění manželů bylo založeno až dnem 26. 7. 2013, tedy pouhých 40 dnů před uzavřením kupní smlouvy. Bylo prokázáno, že na účet žalobce bylo v době od 21. 6. 2013 připsáno minimálně 764 300,28 Kč (stavební spoření žalobce – ještě před vznikem SJM, dar od rodičů – po vzniku SJM), což byl obnos zcela postačující na úhradu celé kupní ceny. Žalovaná pak v kupní smlouvě výslovně deklarovala, že jednotka nebyla pořízena z prostředků patřících do společného jmění manželů. V odůvodnění citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, se dále uvádí: Jinak řečeno: Jsou-li na účtu u peněžního ústavu patřícím jednomu z manželů uloženy peněžní prostředky původem jak ze SJM, tak i z výlučného majetku, přičemž za prostředky z tohoto účtu nepřevyšující výši uložených výlučných prostředků je pořízena věc výslovně do vlastnictví toho, jehož výlučné prostředky byly v dostatečné výši na účtu uloženy, a druhý manžel výslovně souhlasí s tím, že jde o věc pořízenou za výlučné prostředky, je třeba vyjít z toho, že i nabytá věc je ve výlučném vlastnictví. Důkaz o opaku je na tom, kdo to popírá. Dle soudu se v posuzované věci žalované nepodařilo prokázat opak, tedy že vůle účastníků byla taková, aby se jednotka stala předmětem SJM. Z těchto důvodů soud návrh žalobkyně na vypořádání jednotky č. , číslo jednotky, zamítl (viz výrok VII. tohoto rozsudku). Jestliže žalovaná v kupní smlouvě jako vedlejší účastnice výslovně deklarovala, že jednotka nebyla pořízena z prostředků patřících do SJM, bylo nadbytečné provádět důkazy výpisy z účtů k prokázání pohybu finančních prostředků na těchto účtech v letech 2009 až 2013, zvlášť za situace, kdy společné jmění manželů vzniklo až dne 26. 7. 2013. I kdyby jednotka byla částečně pořízena z prostředků žalované, které před vznikem SJM poukazovala na účet vedený na jméno žalobce (přičemž uvedené prostředky mohly sloužit i k platbám na účet stavebního spoření žalobce), nemohlo by to za popsaného skutkového stavu vést k závěru, že jednotka patří do zaniklého SJM, jehož vypořádání je předmětem tohoto sporu.

27. Žalovaná se dovolávala rozhodnutí publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 42/72, konkrétně právní věty: „při nabytí věcí pomocí prostředků, které byly vzaty jednak z bezpodílového spoluvlastnictví manželů, jednak z osobního majetku některého z manželů stávají se věci takto nabyté předmětem bezpodílového spoluvlastnictví bez ohledu na rozsah použitých prostředků z BSM“. Soud předně dovozuje, že uvedený právní názor byl překonán, o čemž svědčí věta z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, citovaná v předchozím odstavci (věta o argumentu ad absurdum). Zásadní je však skutečnost, že v posuzované věci žalovaná jako vedlejší účastnice kupní smlouvy deklarovala, že na pořízení jednotky nebyly použity prostředky ze společného jmění manželů.

28. Je-li jednotka č. , číslo jednotky, ve výlučném vlastnictví žalobce, pak se soud musel zabývat návrhem žalované na vypořádání vnosu, tedy prostředků vynaložených za trvání manželství v roce 2013 na stavební úpravy této jednotky. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, určil tehdejší obvyklou cenu materiálu i prací na 334 000 Kč. Žalovaná argumentovala tím, že takto určenou výši vnosu je nutno valorizovat na částku 264 499 Kč, přičemž žalobce takto upravenou výši vnosu nijak nezpochybnil. Soud se však zabýval otázkou, zda v posuzované věci vůbec připadá tzv. valorizace vnosu v úvahu, a to zejména se zřetelem k tomu, že stavební úpravy jednotky č. , číslo jednotky, byly provedeny ještě v roce 2013, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb.

29. Podle ust. § 149 odst. 2 obč. zák. platilo: Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem.

30. Uvedená úprava byla odlišná od úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy od úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.). Úprava účinná od 1. 1. 2014 (na rozdíl od předchozí úpravy) výslovně zakotvuje tzv. valorizaci vnosu (viz v odstavci 19. citované ustanovení § 742 odst. 2 o. z.). Soud se zabýval tím, zda lze valorizovat vnos realizovaný v roce 2013.

31. Podle § 3028 odst. 1 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

32. Nejvyšší soudu v rozsudku ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. , spisová značka, , mj. konstatoval: Naopak je třeba vyjít z legitimního očekávání investujícího manžela, že v případě, že bude nucen investici (vnos) nahradit, nebude muset nahradit více, než bylo do jeho výlučného majetku vloženo. Účastníkům pak nic nebrání si v souvislosti s vnosem jeho valorizaci sjednat, případně sjednat podmínky, za kterých dojde k zohlednění zhodnocení věci. Ostatně cílem vypořádání vnosu není odčerpat to, oč se majetek, na který byl vynaložen, ať již výlučný či společný, obohatil, ale nahradit to, co bylo na takový majetek vynaloženo.

33. Soud si je vědom toho, že uvedené závěry Nejvyššího soudu byly zpochybněny Nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 23/24. Uvedená problematika by měla být do budoucna teprve řešena rozhodnutím velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2025, sp. zn. 22 Cdo 2999/2024).

34. Zdejší soud je však přesvědčen o tom, že výše citovaný právní závěr z rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1172/2022 je v posuzované věci použitelný. Jestliže starý občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.) ani judikatura valorizaci vnosu nepřipouštěly, pak platí, že účastníci tohoto řízení nemohli legitimně očekávat, že žalobce, do jehož majetku bylo investováno, bude povinen nahradit žalované více, než bylo vloženo. Případná dohoda účastníků o valorizaci vnosu nepochybně uzavřena nebyla, a to již z toho důvodu, že žalovaná považuje jednotku za součást zaniklého SJM. Závěrům znalce , tituly před jménem, , jméno FO, by odpovídal vnos 167 000 Kč (polovina z celkové výše vynaložených prostředků 334 000 Kč). Soud tedy při svém rozhodování vycházel právě z této výše vnosu.

35. Žalobce se domáhal toho, aby při rozhodování o vnosu byly na straně druhé zohledněny částky, které rodina tzv. „odbydlela“. Žalobce konkrétně argumentoval, že znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, určená výše obvyklého nájemného za dobu od roku 2014 do zániku manželství výrazně převyšuje výši vnosu, a proto nemůže být vnos v rámci vypořádání vůbec zohledněn. Žalobce odkázal na závěry Nejvyššího soudu, k nimž dospěl v rozsudku ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3428/2020. V něm se uvádí: Je-li v době trvání společného jmění manželů ze společných prostředků hrazen hypoteční úvěr na nemovitost ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, ve které bydlí (respektive ji užívá) rodina manželů, a jde-li tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Kdyby částka vynaložená na splátky hypotečního úvěru byla stejná nebo nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. Kdyby však měsíční splátky hypotečního úvěru byly vyšší než náklady na zajištění obdobného bydlení z jiného právního důvodu, bude třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo vynaloženo na splátky hypotečního úvěru.

36. Provedenými úpravami jednotky v roce 2013 bylo dosaženo mj. toho, že byl zvýšen celkový standard bydlení rodiny. Rodina mohla k bydlení využívat jednotku ve vlastnictví žalobce, naopak nemusela vynakládat prostředky na zajištění jiné možnosti bydlení. Rodina „ušetřila“ tím, že za užívání jednotky ve vlastnictví žalobce nemusela hradit tržní nájemné. Ze SJM tedy nemusela být vynaložena částka ve výši řádově 1 000 000 Kč, která by vynaložena být musela, pokud by rodina nebydlela v jednotce ve vlastnictví žalobce. K tomu je třeba uvést, že ze SJM by v takovém případě musely být hrazeny i náklady na bydlení nezletilých dětí účastníků. Částku představující to, co bylo „ušetřeno“ užíváním jednotky ve výlučném vlastnictví žalobce, tak nelze dělit podle počtu osob, které v bytě bydlely. Celková výše tržního nájemného v období od roku 2014 do konce soužití účastníků převýšila celkovou výši vnosu přibližně třikrát. Za tohoto stavu soud dospěl k závěru, že výše vnosu do jednotky ve vlastnictví žalobce (ať již valorizovaného či nikoliv) nemůže být v tomto konkrétním případě vůbec zohledněna.

37. Žalovaná namítala, že z čerpaného úvěru ve výši 358 000 Kč bylo na nákup rekreačního objektu použito 312 000 Kč a že zbývajících 46 000 Kč žalobce „použil pro svoji potřebu“. Tato skutečnost by mohla mít právní význam pouze tehdy, pokud by žalobce částku 46 000 Kč investoval do svého výlučného majetku. Nic takového žalovaná netvrdila ani neprokázala. Spotřebování prostředků patřících do SJM jiným způsobem, než investováním do výlučného majetku manžela, nemůže být v řízení o vypořádání SJM zohledněno.

38. Soud přikázal žalobci do vlastnictví movité věci specifikované ve výroku I. v celkové ceně 112 000 Kč. Zohlednil, že žalobce inkasoval kupní cenu společného vozidla 8 000 Kč. Žalobci tak připadla uvedená aktiva v hodnotě 120 000 Kč, dále pohledávka za , právnická osoba, ve výši 52 079,23 Kč, tedy celkem aktiva ve výši 172 079,23 Kč. Žalované byly přikázány movité a nemovité věci v ceně 658 000 Kč, dále pohledávka za , právnická osoba, ve výši 33 502,24 Kč, tedy celkem aktiva ve výši 691 502,24 Kč.

39. Společný dluh z úvěrové smlouvy, jehož výše v době vydání tohoto rozhodnutí činí 247 491,21 Kč, byl přikázán k úhradě oběma účastníkům, a to rovným dílem. Tento postup má oporu v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. , spisová značka, , v němž se uvádí: V řízení o vypořádání společného jmění manželů má soud společné dluhy přikázat zásadně oběma manželům rovným dílem, nejsou-li tu výjimečné okolnosti odůvodňující přikázání dluhu jen jednomu z nich nebo každému z manželů v jiném než rovnodílném poměru. Je-li v řízení o vypořádání společného jmění manželů přikázán společný dluh jen jednomu z manželů, nelze zásadně druhému z nich uložit povinnost uhradit peněžitou částku v rozsahu poměrné části přikázaného dluhu… Dochází-li v rámci vypořádání společného jmění manželů k vypořádání dluhu, je nezbytné vypořádat dluh ve výši, v jaké existoval v době rozhodování soudu, a nikoliv v době zániku společného jmění manželů; v případě, že o věci rozhoduje odvolací soud, je třeba přihlédnout k částkám zaplaceným na dluh do dne jeho rozhodnutí. Jestliže některý z manželů po zániku společného jmění hradil takový dluh ze svých výlučných prostředků, má při vypořádání SJM právo na náhradu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Tato skutečnost se projeví ve výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit druhému určitou částku na vyrovnání jejich vypořádacích podílů. Soud neshledal žádné důvody, pro které by se měl odchýlit od zásady, že se dluh přikazuje rovným dílem oběma účastníkům. Prostředky získané z úvěru byly použity na pořízení stavby rodinné rekreace, která byla přikázána žalované. Na straně druhé je závazek z úvěrové smlouvy zajištěn zástavním právem, které vázne na jednotce č. , číslo jednotky, ve výlučném vlastnictví žalobce. Řádné plnění závazku z úvěrové smlouvy tak je v zájmu obou účastníků. Proto soud rozhodl tak, že dluh z úvěrové smlouvy jsou účastníci povinni uhradit společně rovným dílem. Pro účely výpočtu výše vypořádacího podílu tak soud vychází z toho, že každý z účastníků má na dluh zaplatit 123 745,60 Kč. Skutečnost, že úvěr po rozvodu manželství splácel výlučně manžel a zaplatil 50 190 Kč (tedy plnil z výlučných prostředků na společný závazek), se při určení výše vypořádacího podílu projeví v jeho prospěch jako vnos ve výši 25 095 Kč.

40. Soud v okolnostech projednávané věci neshledal důvody, pro které by se měl odchýlit od zákonné zásady rovnosti podílů (viz § 742 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku), respektive pro které by měl uvažovat o možné disparitě podílů.

41. Při výpočtu vypořádacího podílu soud nejprve zjistil celkovou hodnotu vypořádávaného SJM, která činí 590 995,26 Kč (aktiva žalobce 172 079,23 Kč + aktiva žalované 691 502,24 Kč - dluh každého z účastníků po 123 745,60 Kč - vnos 25 095 Kč). Ideální podíl, který by měl připadnout každému z účastníků, odpovídá polovině z částky 590 995,26 Kč, tedy činí 295 497,63 Kč. Teoretický podíl se určuje jako součet ideálního podílu a případných vnosů. V případě žalobce činí 320 592,63 Kč (ideální podíl 295 497,63 Kč + vnos 25 095 Kč), v případě žalované činí 295 497,63 Kč. Skutečný podíl žalobce činí 48 333,63 Kč (aktiva 172 079,23 - dluh 123 745,60 Kč). Skutečný podíl žalované činí 567 756,64 Kč (aktiva 591 502,24 Kč - dluh 123 745,60 Kč). Výše vypořádacího podílu pak odpovídá rozdílu mezi teoretickým a skutečným podílem, tedy v případě žalobce činí +272 259 Kč (teoretický podíl 320 592,63 Kč - skutečný podíl 48 333,63 Kč), v případě žalované činí -272 259 Kč (teoretický podíl 295 497,63 Kč - skutečný podíl 567 756,64 Kč). Z uvedeného vyplývá, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vzájemné vypořádání částku 272 259 Kč. Pro zaplacení této částky soud určil lhůtu 3 měsíců, když vychází na straně jedné z toho, že žalovaná není schopna zaplatit vypořádací podíl jednorázově, na straně druhé z toho, že po žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby na zaplacení podílu čekal nepřiměřeně dlouhou dobu a ve lhůtě 3 měsíců by mělo být ve schopnostech a možnostech žalované potřebné finanční prostředky opatřit.

42. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 a § 150 o.s.ř. V řízení o vypořádání společného jmění manželů soud není vázán návrhy účastníků a může rozhodnout i odlišně od toho, co účastníci navrhují (je vázán zákonnou úpravou vypořádání zaniklého SJM). Již z tohoto důvodu lze jen obtížně posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení. Podle ustálené judikatury proto zásadně proto platí, že se v tomto typu řízení náklady řízení nepřiznávají žádnému z účastníků. Jsou-li však dány důvody zvláštního zřetele hodné, lze i v tomto typu řízení náklady řízení přiznat. Žalobce poukazoval na to, že v posuzované věci důvody zvláštního zřetele hodné dány jsou. Argumentace žalobce byla neměnná jak v době mimosoudních jednání před zahájením tohoto řízení, tak i v průběhu tohoto řízení. Naopak žalovaná se svojí argumentací, zejména s návrhem na vypořádání jednotky, neuspěla. Dle žalobce by proto byly dány podmínky k tomu, aby žalobci byly náklady řízení přiznány. Žalobce se přesto práva na náhradu nákladů výslovně vzdal. Soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by bylo možno uvažovat o přiznání nákladů řízení žalované. Z těchto důvodů soud o nákladech řízení rozhodl, jak je ve výroku VIII. uvedeno.

43. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k okolnostem případu soud dovodil, že by účastníci měli hradit náklady státu rovným dílem. Na znalečném bylo , tituly před jménem, , jméno FO, zaplaceno celkem 16 100 Kč, z toho 15 000 Kč ze záloh složených rovným dílem oběma účastníky. Ze strany státu bylo zaplaceno 1 100 Kč. Soud proto rozhodl, že každý z účastníků je povinen na nákladech řízení státu zaplatit 550 Kč. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.