6 C 11/2020

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 57 282,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 57 282,10 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 202 713,70 Kč s příslušenstvím představující smluvní úrok ve výši 8,5 % ročně, zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že uzavřela s , jméno FO, , nar. , datum, dne , datum, smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , na základě níž žalobkyně poskytla meziúvěr až do výše 300 000 Kč. Žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu, na základě níž žalovaný přistoupil k závazku , jméno FO, v plném rozsahu a zavázal se jej společně a nerozdílně splnit. Meziúvěr byl čerpán dne , datum, ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 910 Kč na úhradu vkladů na vkladový účet stavebního spoření a ve výši 2 130 Kč na úhradu úroků z poskytnutého úvěru, vždy nejpozději k 20. dni v měsíci. Roční úroková sazba pro úročení úvěru byla smlouvou stanovena ve výši 8,5 % p. a. Žalovaný od března 2015 řádně a včas nehradil sjednané splátky, ačkoli byl žalobkyní opakovaně upomínán, a proto mu bylo dne , datum, zasláno oznámení o zesplatnění smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření. Ke dni zesplatnění dluhu činila dlužná částka jistinu ve výši 300 000 Kč a dlužný úrok do zesplatnění ve výši 10 451 Kč. Dne , datum, došlo v souladu s čl. , Anonymizováno, úvěrové smlouvy k zúčtování vkladového účtu stavebního spoření v podobě zástavního práva k účtu ze stavebního spoření žalovaného, a to ve výši 52 937,80 Kč. Dne , datum, došlo k částečné úhradě ve výši 107 820,40 Kč. Žalobkyni tímto vznikla pohledávka ve výši 202 713,70 Kč představující jistinu ve výši 149 692,80 Kč, dlužný úrok ve výši 27 231,30 Kč a dlužný zákonný úrok z prodlení ve výši 25 789,60 Kč. Žalovaný pohledávku neuhradil. Právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne , datum, výzvu ke splnění předmětného závazku.

2. Usnesením ze dne , datum, došlo k přerušení řízení v důsledku insolvenčního řízení.

3. Usnesením , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného a insolvenční správce byl zproštěn své funkce.

4. Usnesením ze dne , datum, připuštěna změna žaloby navržená žalobkyní, kterou žalobkyně uplatněný nárok požaduje překvalifikovat na nárok na náhradu škody, neboť žalovaný byl rozsudkem , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve znění opravného usnesení , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , uznán vinným za spáchání zločinu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku, přičemž svým činem způsobil žalobkyni škodu ve výši 300 000 Kč, tedy ve výši poskytnutého úvěru. Žalobkyně byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl ve výroku týkajícího se žalovaného právní moci dne , datum, . Žalobkyni vznikla protiprávním jednáním žalovaného škoda ve výši 300 000 Kč. Žalobkyně zohlednila částečnou úhradu ze dne , datum, a platby v rámci insolvenčního řízení v celkové výši , částka, . Žalobkyně tedy nově požaduje úhradu částky 57 282,10 Kč z titulu náhrady škody odpovídající výši zbývající jistiny pohledávky.

5. Současně vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 145 431,60 Kč s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 149 692,80 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 149 692,80 Kč od , datum, do zaplacení. Usnesením ze dne , datum, bylo řízení v tomto rozsahu zastaveno.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a , jméno FO, bylo zjištěno, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření do výše 300 000 Kč a úvěru ze stavebního spoření do výše 180 000 Kč. Dle článku II. písmeno A. odstavec 4 úvěrové smlouvy byla sjednána úroková sazba 8,5 % ročně. Dlužník byl povinen hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách a provádět pravidelné měsíční vklady na vkladový účet stavebního spoření číslo , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . a , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

8. Ze smlouvy o zřízení zástavních práv k věcem nemovitým ze dne , datum, uzavřené mezi týmiž účastníky soud zjistil, že k zajištění pohledávek z úvěrové smlouvy bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem specifikovaným v čl. , Anonymizováno, . smlouvy.

9. Ze smlouvy o přistoupení k závazku ze dne , datum, je zřejmé, že žalovaný se zavázal splnit v plné výši za , jméno FO, dluh vzniklý na základě smlouvy č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, .

10. Z žádosti o čerpání ze dne , datum, a z oznámení o čerpání finančních prostředků a informace o úhradě úroků ze dne , datum, je zřejmé, že na účet , jméno FO, byly převedeny finanční prostředky ve výši 300 000 Kč11. Z výpisu z meziúvěrového a vkladového účtu je zřejmé, že splátky byly zpočátku řádně hrazeny. Z oznámení o odstoupení od smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, je patrné, že dluh ke dni , datum, činil 310 451 Kč.

12. Z vyčíslení pohledávky bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na dluh částku 107 820,40 Kč dne , datum, a dlužná pohledávka činila 202 713,70 Kč.

13. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu po splatnosti ve výši 149 692,82 Kč s příslušenstvím.

14. Z rozsudku , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění opravného usnesení , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, bylo zjištěno, že žalovaný byl odsouzen za spáchání pokračujícího zločinu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku formou účastenství (pomoci) dle ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, spáchaný dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu dle ustanovení § 21 odst. 1 trestního zákoníku, a to za skutek spočívající v tom, že žalovaný umožnil , jméno FO, uvést nepravdivé údaje při sjednávání úvěrové smlouvy s úmyslem způsobit značnou škodu. Konkrétně měl žalovaný při vyřizování meziúvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, poskytnout , jméno FO, svůj platový výměr za účelem zvýšení její bonity před žalobkyní, a to za úplatu , částka, . V konečném důsledku toto jednání vedlo až k poskytnutí úvěru , jméno FO, ve výši 300 000 Kč. Skutkem pod bodem 2) výroku obžalovaný spolu s , jméno FO, způsobili žalobkyni škodu ve výši 300 000 Kč. Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalovaný jednal v úmyslu nepřímém dle ustanovení § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku. Rozsudek nabyl ve výroku týkajícím se žalovaného právní moci dne , datum, .

15. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.

16. Žalovaný nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by dlužná částka byla do dnešního dne uhrazena na rámec toho, co tvrdila žalobkyně.

17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

18. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku (dále jen (obchodní zákoník“) se částí třetí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru.

19. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle ustanovení § 533 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), kdo bez souhlasu dlužníka dohodne písemně s věřitelem, že splní za dlužníka jeho peněžitý závazek, stává se dlužníkem vedle původního dlužníka a oba dlužníci jsou zavázáni společně a nerozdílně. Ustanovení § 531 odst. 4 zde platí obdobně.

21. Podle ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

22. Podle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

23. Podle ustanovení § 442 odst. 1 občanského zákoníku se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle odst. 2 se škoda hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu. Podle odst. 3 byla-li škoda způsobena úmyslným trestným činem, z něhož měl pachatel majetkový prospěch, může soud rozhodnout, že je možno právo na náhradu škody uspokojit z věcí, které z majetkového prospěchu nabyl, a to i tehdy, jestliže jinak podle ustanovení občanského soudního řádu výkonu rozhodnutí nepodléhají. Dokud není právo na náhradu škody uspokojeno, nesmí dlužník s takovými věcmi v rozhodnutí uvedenými nakládat.

24. Podle ustanovení § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

25. Na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na výše citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně na náhradu škody je důvodný. V dané věci má soud za prokázané, že mezi žalobkyní v pozici věřitele a , jméno FO, jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ve smyslu ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku. Žalovaný se smlouvou o přistoupení závazku dle ustanovení § 533 občanského zákoníku zavázal, že splní za , jméno FO, její závazek vůči žalobkyni, v důsledku čehož se stal dlužníkem úvěrové smlouvy vedle , jméno FO, a žalobkyně se může domáhat splnění dluhu po žalovaném. Podle ustanovení § 135 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím zdejšího soudu o tom, že žalovaný spáchal trestný čin. Bylo prokázáno, že při sjednávání úvěrové smlouvy se žalovaný dopustil zločinu úvěrového podvodu, neboť při uzavírání úvěrové smlouvy umožnil , jméno FO, uvést nepravdivé údaje předložením svého platového výměru za účelem zvýšení její bonity před žalobkyní, což bezprostředně směřovalo k uzavření úvěrové smlouvy, neboť , jméno FO, neměla žádný příjem a rovněž přistoupení k závazku pro poskytnutí úvěru zcela nezbytné. Tímto protiprávním jednáním byla žalobkyni způsobena škoda ve výši 300 000 Kč odpovídající částce poskytnutého úvěru. Žalovaný byl za toto jednání shledán vinným a odsouzen rozsudkem , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění opravného usnesení , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Skutkovými zjištěními, které vyústily v odsuzující rozsudek, je soud při projednávání této věci vázán.

26. Soud vzal za prokázané, že se žalovaný dopustil protiprávního jednání kvalifikovaného jako úvěrový podvod, v důsledku kterého vznikla žalobkyni škoda ve výši poskytnutého úvěru. Není pochyb o tom, že jednání žalovaného a vzniklá škoda je ve vzájemném poměru příčiny a následku, neboť žalobkyně by úvěr , jméno FO, zcela jistě neposkytla, pokud by žalovaný nejednal protiprávně v úmyslu uvést nepravdivé údaje a podstatné údaje zamlčet. Nebýt podvodného jednání žalovaného, ke škodě žalobkyně by nedošlo. Základ nároku včetně příčinné souvislosti je tedy dán a soud se dále zabýval výší způsobené škody.

27. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný ani , jméno FO, neplnili řádně své smluvní povinnosti, když od března 2015 nespláceli řádně a včas úvěr, který byl žalobkyní na základě úvěrové smlouvy poskytnut. Proto žalobkyně postupovala v souladu se smluvními a obecnými úvěrovými podmínkami a od smlouvy odstoupila a současně požadovala okamžité splacení celé pohledávky včetně příslušenství, neboť se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením více než dvou splátek úvěru a neprováděl sjednané měsíční vklady. V důsledku těchto skutečností došlo ke splatnosti pohledávky ke dni , datum, a po zúčtování vkladového účtu byl dluh vyčíslen částkou ve výši 202 713,70 Kč (z toho jistina ve výši 149 692,80 Kč). Na tento dluh byla započtena úhrada ze dne , datum, ve výši 107 820,40 Kč a po podání žaloby též platby uskutečněné na tuto pohledávku žalobkyně v rámci insolvenčního řízení ve výši 92 410,70 Kč. Zbývající nesplacená jistina poskytnutého úvěru představující výslednou částku 57 282,10 Kč potom odpovídá výši způsobené škody.

28. V souladu s ustanovením § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 soud po právní stránce posoudil věc podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, neboť ke škodě došlo již poskytnutím úvěru dne , datum, . Soud dospěl k závěru, že žalovaný odpovídá za škodu, kterou způsobil žalobkyni svým protiprávním jednáním, a to dle ustanovení § 420 občanského zákoníku. Podle ustanovení § 442 odst. 1 občanského zákoníku je na místě žalobkyni nahradit skutečnou škodu, za kterou se považuje újma, která nastala v majetkové sféře žalobkyně jako poškozené a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Skutečnou škodou je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodní událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu (viz např. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR Cpj 87/70, publikované pod č. 55/1971 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2296/2008). V projednávané věci představuje skutečnou škodu částka 57 282,10 Kč, která z poskytnutého úvěru dosud nebyla splacena.

29. Ve výroku II. rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud posoudil nárok na náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. V posuzovaném případu není sporu o tom, že žalobkyně svoji žalobu vzala částečně zpět pro chování žalovaného, který v rámci insolvenčního řízení uhradil celkem 92 410,70 Kč. Žalobkyně by tak z hlediska ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. měla na náhradu nákladů řízení obecně nárok.

30. Dle ustanovení § 513 občanského zákoníku, jsou náklady spojené s uplatněním pohledávky jejím příslušenstvím. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že příslušenství pohledávky (byť vzniká později, tj. až právní mocí soudního rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení) nemůže mít z hlediska možnosti uspokojení pohledávky (jistiny) a jejího případného exekučního vymožení jiné (lepší) pořadí než pohledávka (jistina) samotná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 29 NSČR 110/2015, uveřejněné pod č. 83/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na www.nsoud.cz). Osvobozením žalovaného ve smyslu ustanovení § 414 insolvenčního zákona nelze žalobci právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.) soudním rozhodnutím přiznat (srov. závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 ICdo 62/2014, uveřejněné pod č. 85/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na www.nsoud.cz. I dle aktuální judikatury Ústavního soudu, v případě, kdy žalobce žádá přiznání náhrady nákladů řízení po zpětvzetí (důvodné) žaloby z důvodu oddlužení žalovaného a jeho osvobození od zbytku pohledávek, je postup soudů spočívající v nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci s odkazem na výše zmíněný, Ústavním soudem aprobovaný, rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 ICdo 62/2014, v souladu s ústavním pořádkem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. I. ÚS 2730/18, dostupné na nalus.usoud.cz). Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.