29 C 8/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Šemíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 26 983 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 26 983 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 30 406,97 Kč a dále kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 19 622,37 Kč a dále s úrokem ve výši 13,16 % ročně z částky 23 868 Kč od , datum, do zaplacení a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 9,0 % ročně a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 9,0 % ročně a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 7,25 % ročně a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 7,25 % ročně a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 7,50 % ročně a dále a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 10,75 % ročně a dále a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 14,0 % ročně a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 14,0 % ročně a dále a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 14,0 % ročně a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 13,75 % ročně a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky 26 983 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 30 406,97 Kč a dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 19 633,37 Kč a dále s úrokem 13,16 % z částky 23 868 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 9,0 % ročně a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 9,0 % ročně a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 7,25 % ročně a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 7,25 % ročně a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 7,50 % ročně a dále a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 10,75 % ročně a dále a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 14,0 % ročně a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 14,0 % ročně a dále a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 14,0 % ročně a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do , datum, ve výši 13,75 % ročně a dále s úrokem z prodlení z částky 26 983 Kč od , datum, do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a náhrady nákladů řízení.

2. Návrh žalobkyně odůvodnila zejména tím, že právní předchůdce žalobkyně (tj. společnost , právnická osoba, ., dále jen , právnická osoba, ) se žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně částka ve výši 23 192 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně uhradit jistinu a náklady na úvěr sestávající z úroku, poplatků a případného pojistného (je-li uvedeno ve smlouvě nebo sazebníku), a to prostřednictvím 15-ti měsíčních splátek ve výši 1 836 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Dluh ze smlouvy se tak stal ke dni , datum, splatným. Za období od zesplatnění pohledávky do dne sepisu této žaloby bylo na pohledávku uhrazeno celkem 1 547,85 Kč. Žalobkyně tedy po žalovaném požaduje jistinu ve výši 23 868 Kč, poplatek ve výši 3 115 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ke dni poslední úhrady ve výši 30 406,97 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení vyčíslený ke dni poslední úhrady ve výši 19 622,37 Kč, dále úrok ve výši 13,16 % ročně z dlužné jistiny ve výši 23 868 Od , datum, do zaplacení a dále úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, z dlužné jistiny a poplatků ve výši 26 983 Kč od , datum, do zaplacení. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Soud žalobkyni usnesením ze dne , datum, , j. č. , spisová značka, , usnesením ze dne , datum, , j. č. , spisová značka, , vyzval k písemnému doplnění svých tvrzení obsažených v žalobě.

5. Žalobkyně svým podáním ze dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, žalobu doplnila s tím, že na žalobě trvá. Z doplnění zejména plyne, že v době uzavření smlouvy dle žalobkyně nebyl věřitel povinen posuzovat úvěru schopnost žalovaného, dále že do ukončení smlouvy žalovaný uhradil na úvěr 4 041 Kč (, datum, částku 1 836 Kč, a , datum, částku 2 205 Kč), vzhledem k tomu že žalovaný dále úvěr nehradil, ke dni , datum, došlo k ukončení smlouvy, dopis žalovaný k tomu převzal dne , datum, . Dluh činil 18 360 Kč na jistině, 5 508 Kč na třech dlužných splátkách a 3 115 Kč poplatky (smluvní pokutu, úrok z prodlení a poplatky za upomínku). Další platby žalovaného ve výši 19 347,85 Kč pak byly započtena na úroky (platby z období od , datum, do , datum, , dále , datum, , , datum, , , datum, ). Dále žalobkyně rekapitulovala požadované příslušenství, včetně kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení. V dalším podání žalobkyně zrekapitulovala složky žalované částky s tím, že proti žalovanému byla vedena exekuce, ta však byla zastavena, nejde tak o překážku věci rozsouzené. Přesným výpočtem částky 3 115 Kč pak žalobkyně nedisponuje, následně upřesnila, že tato částka je poplatkem za předčasné ukončení smlouvy dle čl. III bod 6 obchodních podmínek.

6. Soud ve věci ve věci nařídil jednání dne , datum, . K nařízenému jednání konaném dne , datum, se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně, resp. její právní zástupkyně, byla u jednání přítomna a na žalobě setrvala. Soud v rámci předvídatelnosti postupu soudu poukázal na rozsudek , označení soudu, sp. zn. , spisová značka, (dále jen rozsudek , adresa, ), potvrzený odvolacím soudem pod sp. zn. 14 Co 35/2024, ze kterého plyne, že zneužití práva při vymáhaní pohledávky v obdobné věci nepožívá právní ochrany. Soud i v této věci z tohoto rozsudku , označení soudu, vycházel. Žalobkyně pak na žalobě setrvala s tím, že dále byla poučena soudem s s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, je rozhodčí doložka v úvěrové smlouvě dle soudu neplatná, rozhodčí nález ze dne , datum, tak dle soudu nezakládá běh nové promlčecí lhůty, resp. nařízená exekuce nestaví běh promlčecí lhůty s tím, že vymáhání pohledávky zesplatněné právním předchůdcem žalobce k , datum, může být soudem považováno za zneužití práva, které nepožívá právní ochrany a žaloba tak může být zamítnuta. Následně soud žalobkyni poučil dle §118a o.s.ř. o odlišném právním posouzení věci (čl. 169) s tím, že po tomto poučení žalobkyně pouze uvedla, že již doplnila vše, co měla k dispozici. Ani po poučení dle § 118b odst. 1 a § 119a o.s.ř. žalobkyně tvrzení ani důkazy nedoplnila. Následně dne , datum, soud vyhlásil tento rozsudek.

7. Soud vycházel z těchto do spisu žalobkyní založených listinných důkazů: předžalobní upomínka na č.l. 17-18, dopis k úvěrové smlouvě na č.l. 19, výpis z OR žalobce na č.l. 20, smluvní podmínky čl. 21, smlouva o úvěru na č.l. 22, seznam pohledávek na č.l. 23-52, sazebník poplatků na č.l. 53-54, smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 55-56, příloha č. 2 ke smlouvě o postoupení pohledávek na č.l. 57, příloha č. 3 ke smlouvě o postoupení pohledávek na č.l. 58, transakční historie na č.l. 68, dodejka na č.l. 69, potvrzení zaměstnavatele na č.l. 70, usnesení soudního exekutora, č.j. , spisová značka, na č.l. 71-72, plná moc na č.l. 81, žádost na č.l. 89, sazebník na č.l. 94-95. Dále do spisu byly založeny a provedeny důkazy vyžádané soudem (§ 120 odst. 2 o.s.ř)., tj. usnesení , označení soudu, , č.j. , spisová značka, na č.l. 76, rozhodčí nález sp.zn. , spisová značka, na č.l. 80 a dále výpis z ISZR na č.l. 98, 103.

8. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

9. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo smlouvy, (dále jen smlouva či úvěr) plyne, že se žalovaným tuto smlouvu uzavřela dne , datum, společnost , právnická osoba, . (dále jen původní věřitel či , právnická osoba, ), předmětem financování byla koupě , označení zboží, s příslušenstvím (dále jen zboží), výše poskytnutého úvěru činila 23 192 Kč, dluh z úvěrové smlouvy se žalovaný zavázal uhradit v měsíčních splátkách od , datum, ve výši 1 835 Kč, počet splátek 15, RPSN činilo 31,73 %, splátky byly splatné vždy do 15. dne v měsíci. Původní věřitel byl při uzavření smlouvy zastoupen prodejcem (, právnická osoba, .), který podpisem smlouvy potvrdil převzetí přímé platby ceny za zboží od žalovaného (5 798 Kč), když zbylou část ceny za zboží žalovaný hradil právě z čerpané výše úvěru. Podpisem smlouvy souhlasil žalovaný se smluvními podmínkami úvěru, ze kterých mimo jiné plyne, že se řídí obchodním zákoníkem tehdy platným (č. 513/1991 Sb.), dále v čl. VI. bod , právnická osoba, podmínek byla sjednána rozhodčí doložka (spor bude rozhodován rozhodcem jmenovaným správcem zde uvedení společnosti pro rozhodčí řízení), kterou bylo nutné posoudit jako neplatnou (viz též dále), dále podrobněji upravovaly obsah úvěrové smlouvy. Z výzvy žalobkyně ze dne , datum, plyne, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku v této věci. Dopisem k úvěrové smlouvě ze dne , datum, původní věřitel sděluje žalovanému, že v důsledku porušení úvěrové smlouvy pro prodlení tří splátek došlo k ukončení smlouvy k , datum, a žalovaný byl upozorněn na aktuální dluh ze smlouvy (18 360 Kč, dlužné splátky 5 508 Kč, aktuální příslušenství 3 115 Kč), tj. celkem 26 983 Kč a byl vyzván k její úhradě. Předmětem podnikání žalobkyně je pak Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a Poskytování nebo zprostředkování úvěru. Ze seznamu postoupených pohledávek plyne, že na str. 53 je pod č. , číslo, uvedena postoupená pohledávka ze smlouvy z , datum, (datum zrušení smlouvy je zde uvedeno , datum, , tj. o den dříve, než byla smlouva ukončena, jde zjevně o chybu v psaní či počtech), nesplacená část jistiny je zde uvedena 10 165,17 Kč, s poznámkou exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, . Ze sazebníku poplatků vyplývají poplatky za upomínky a odstoupení od smlouvy, resp. je zde vyčíslena smluvní pokuta z prodlení (10 % dlužné splátky). Ze smlouvy o postoupení pohledávky plyne, že původní věřitel postoupil žalobkyni za úplatu pohledávky dle specifikace v příloze, včetně pohledávek smluvních pokut a obdobných sankcí (čl. I. bod 1 smlouvy), včetně příslušenství (s tím, že výše pohledávek přiznaná v rozhodčím řízení nemusí odpovídat výši pohledávek dle přílohy), ve smlouvě byla dále uvedeno, že postupník (tj. žalobce) se seznámil se stavem pohledávek s tím, že jakékoliv skutečnosti zakládající nemožnost domoci se uspokojení postoupených pohledávek nemají vliv na výši úplaty za postoupení, i kdyby nastala po postoupení, dále byla sjednána úplata (čl. II.), dále to, že postupitel neručí za dobytnost a vady pohledávek (čl. III.), smlouva má ověřené podpisy. Z etického kodexu původního věřitele plynou zásady vymáhání jeho pohledávek. Z transakční historie plynou úhrady žalovaného tak, jak je uvedla žalobkyně. Z doručenky pak plyne, že žalovaný dopis o zrušení úvěrové smlouvy převzal osobně dne , datum, . Z potvrzení zaměstnavatele plynou příjmy žalovaného v době uzavření úvěrové smlouvy. Z usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, plyne, že exekutor zastavil tímto usnesením exekuci na žalovaného nařízenou zdejším soudem dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Z odůvodnění tohoto usnesení plyne, že doba bezvýsledně vedené exekuce přesáhla 6 let, proto byla exekuce dle §55 odst. 7 exekučního řádu zastavena. Z dalších důkazů již nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, resp. pouze adresa trvalé pobytu žalovaného.

10. Z usnesení zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , plyne, že tímto usnesením byla na žalovaného nařízena exekuce podle pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce , jméno, z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , k uspokojení pohledávky původního věřitele 11 713 Kč s úrokem z prodlení 0,1 % denně z 11 513 Kč od , datum, do zaplacení a nákladů předchozího řízení 714 Kč a nákladů oprávněného a nákladů exekuce. Z rozhodčího nálezu rozhodce , jméno, (tedy nejde o stálý rozhodčí soud) z , datum, , sp. zn. , spisová značka, plyne, že žalovanému bylo uloženo zaplatit původnímu věřiteli 11 713 Kč s úrokem z prodlení 0,1 % denně z 11 513 Kč od , datum, do zaplacení a náklady řízení 714 Kč, rozhodnutí nabylo právní moci , datum, , vykonatelnosti , datum, , dle odůvodní se jedná o dluh z úvěru č. , hodnota, (tedy jako dluh z výše uvedené úvěrové smlouvy).

11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke skutečnostem, které jsou soudu známy z úřední činnosti (§ 121 o. s. ř.), soud dospěl k tomuto závěru o skutkové12. Dne , datum, společnost , právnická osoba, se žalovaným úvěrovou smlouvu, předmětem financování z čerpaného úvěru bylo jízdní kolo s příslušenstvím, výše poskytnutého a čerpaného úvěru činila 23 192 Kč, dluh z úvěrové smlouvy se žalovaný zavázal uhradit v měsíčních splátkách od , datum, ve výši 1 835 Kč, počet splátek 15, splátky byly splatné vždy do 15. dne v měsíci, tj. poslední , datum, . Žalovaný dluh následně nesplácel řádně, když první splátku uhradil, avšak až po její splatnosti dne , datum, , další splátky také nehradil řádně a včas, když uhradil pouze dne , datum, částku 2 205 Kč, dále již úvěr nesplácel. Od smlouvy tak , právnická osoba, odstoupila dne dopisem ze dne , datum, ke dni , datum, (datum doručení dopisu žalovanému, který soud posoudil jako odstoupení od smlouvy). Při uzavírání smlouvy jednala společnost , právnická osoba, v rámci své podnikatelské (obchodní) činnosti, žalovaný při tom nejednal v rámci obchodní (podnikatelské) činnosti ani v rámci samostatného výkonu svého povolání. V , datum, předmětnou pohledávku (spolu s dalšími) postoupila , právnická osoba, žalobkyni (s upozorněním, že pohledávky jsou mohou mít vady, resp. neexistence dokumentace, a za úplatu). Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalovaném dle výše uvedeného.

13. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména z následujících zákonných ustanovení:14.

11. Podle § 2 písm. a) věty první zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru (tj. , datum, ), se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit.15.

12. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy, tj. , datum, , (dále jen ObčZ) jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení je dodavatelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Dle odstavce 3 tohoto ustanovení je spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

16. Dále soud vycházel ze znění zákona č. 549/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy, tj. , datum, , (dále jen ObchZ).

17. Podle § 497 ObchZ platilo, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 261 odst. 3 ObchZ se touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné dle smlouvy o úvěru (§ 497).

19. Podle § 265 ObchZ platilo, že výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.

20. Podle § 100 odst. 1 ObčZ se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

21. Podle § 100 odst. 2 věty první ObčZ se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.22.

17. Podle § 101 ObčZ, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

23. Podle § 387 ObchZ pak platilo, že právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.

24. Podle § 391 odst. 1 ObchZ platilo, že u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. Podle § 392 odst. 1 ObchZ platilo, že u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Spočívá-li obsah závazku v povinnosti nepřetržitě vykonávat určitou činnost, zdržet se určité činnosti nebo něco strpět, počíná promlčecí doba běžet od porušení této povinnosti.

25. Podle § 394 odst. 1 ObchZ platilo, že u práv, jež vznikají odstoupením od smlouvy, běží promlčecí doba ode dne, kdy oprávněný od smlouvy odstoupil.

26. Podle § 397 ObchZ platilo, že Nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

27. Podle § 400 ObchZ platilo, že změna v osobě dlužníka nebo věřitele nemá vliv na běh promlčecí doby.

28. Podle § 402 ObchZ platilo, že promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

29. Podle § 407 ObchZ platilo, že uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Týká-li se uznání pouze části závazku, běží nová promlčecí doba ohledně této části. Placení úroků se považuje za uznání závazku ohledně částky, z níž se úroky platí. Plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku. Účinky uznání závazku způsobem uvedeným v odstavci 1 nastávají i v případě, kdy jemu odpovídající právo bylo v době uznání již promlčeno.

30. Podle § 408 odst. 1 první věta ObchZ platilo, že bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet.

31. Podle § 365 ObchZ platilo, že dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.

32. Podle § 369 odst. 1 ObchZ platilo, že je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

33. Podle § 340 odst. 1, 2 ObchZ platilo, že dlužník je povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě. Není-li doba plnění ve smlouvě určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán.

34. Podle § 506 ObchZ platilo, že je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

35. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ) soukromé právo spočívá zejména na zásadách, (mj.) že nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých /písm. c)/ a daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny /písm. d)/.

36. Podle § 3 odst. 3 OZ soukromé právo vyvěrá i z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.

37. Podle § 4 odst. 1 OZ se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

38. Podle § 6 odst. 1 OZ má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu.

39. Podle § 8 OZ zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

40. Podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

41. Podle § 420 odst. 1 OZ, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

42. Podle § 433 odst. 1 OZ, kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

43. Podle § 1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob.

44. Podle § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.

45. Podle § 3 věty první o. s. ř. je občanské soudní řízení jednou ze záruk spravedlnosti a práva, slouží upevňování a rozvíjení zásad soukromého práva.

46. Podle § 5 o. s. ř. soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.

47. Podle § 118a odst. 4 o. s. ř. při jednání předseda senátu poskytuje účastníkům poučení též o jiných jejich procesních právech a povinnostech; to neplatí, je-li účastník zastoupen advokátem nebo notářem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.

48. Na základě zjištěného skutkového stavu věci, jakož i citovaných zákonných ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

49. Po právní stránce soud právní vztah vzniklý mezi postupitelem a žalovaným posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 497 ObchZ (který se řídí ObchZ) a příslušných ustanovení zákona č. 321/2001 Sb. v tehdy platném a účinném znění (ve vztahu k § 3028 odst. 3 OZ), na jejímž základě společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému úvěr, tedy peněžní prostředky do sjednané částky, a žalovaný se zavázal vrátit po uplynutí dohodnuté doby poskytnuté peněžní prostředky ve splátkách s dohodnutým úrokem. Žalovaný úvěr čerpal na koupi zboží dle úvěrové smlouvy a byl povinen je dohodnutým způsobem vrátit ve splátkách, nejpozději do , datum, , kdy nastala splatnost poslední splátky. Žalovaný však nehradil řádně a včas splátky (ani jedna splátka nebyla uhrazena včas, po prvních dvou platbách další splátky již žalovaný nehradil, viz výše), spol , právnická osoba, tak byla oprávněna od smlouvy odstoupit (dále jen zesplatnění, § 506 ObchZ). Do prodlení se zaplacením dluhu se dostal žalovaný nejpozději dne , datum, , kdy převzal dopis o zesplatnění dluhu ze dne , datum, (viz § 365 ObchZ). Pohledávku nabyla žalobkyně v roce 2018 postoupením podle § 1879 a násl. OZ od společnosti , právnická osoba, . Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, soud dále doplňuje, že pohledávka byla identifikována ve smlouvě o postoupení datem uzavření smlouvy a číslem smlouvy, vycházel soud při odlišnostech částek vymáhaných v exekuci a dle této žaloby z toho, že postoupena byla celá pohledávka z úvěrové smlouvy s příslušenstvím, když dle smlouvy o postoupení se postupují pohledávky za klienty vzniklé v souvislosti s plněním či porušením příslušných smluv, včetně celého příslušenství. Identifikace pohledávky ze smlouvy o úvěru dle jejího čísla, dlužníka a data sepsání tak ještě dostatečně určité.

50. Žalobkyně je právnickou osobou (obchodní společností), zapsanou v obchodním rejstříku, a do její podnikatelské činnosti, jak je zřejmé z provedeného dokazování a soudu je známo i z úřední činnosti, náleží hromadné nabývání pohledávek vzniklých jiným osobám a jejich následné vymáhání (včetně vymáhání soudního), přičemž tak činí soustavně, na vlastní účet a odpovědnost, a za účelem dosažení zisku. Tato její činnost naplňuje všechny definiční znaky podnikání podle § 420 odst. 1 OZ. V tomto konkrétním obchodním případě, který realizovala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , žalobkyně nabyla za úplatu množství pohledávek od společnosti , právnická osoba, . Původní věřitel se zjevně rozhodl pohledávky nevymáhat v soudním řízení, jelikož v případě uplatněné námitky promlčení by soud žalobu zamítl a nadto dlužníku přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tyto pohledávky, nehledě na jejich promlčení, uplatnila u soudu.

51. Konkrétně v této věci uplatnila žalobkyně proti žalovanému (podáním žaloby dne , datum, ) pohledávku splatnou nejpozději dne , datum, , přičemž čtyřletá promlčecí doba, jejíž běh započal dne , datum, , uplynula dne , datum, , tj. více než 13 let před podáním žaloby (srov. § 394 odst. 1 a § 397 ObchZ). Ode dne , datum, je tak žalovaný dluh promlčen. I kdyby však soud měl za to, že platbami žalovaného (ačkoliv jejich provedení nebylo doloženo) nastalo uznání dluhu ze zákona (podle obchodního zákoníku § 407 odst. 3 ObchZ), s ohledem na limitaci maximální promlčení doby dle § 408 odst. 1 ObchZ by promlčecí doba skončila max. dne , datum, (tj. téměř jeden měsíc po postoupení pohledávky). V době podání žaloby tak již byl žalovaný dluh i v tomto případě nejméně 7 let promlčen, resp. 18 let od původní splatnosti po odstoupení od smlouvy. Nejpozději od , datum, je tak žalovaný dluh i v této variantě s příslušenstvím promlčen. /Vzhledem k tomu, že ObčZ (č. 40/1964) však částečné plnění jako uznání dluhu neupravoval, se soud teoreticky domnívá, že ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele by se měla ideálně aplikovat v otázce promlčení a jeho prodloužení úprava v občanském zákoníku – tento názor však judikatura nepřijala, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010, soud z takto vyjádřeného teoretického názoru tedy nevycházel/.

52. Pokud by žalobkyně (osoby jednající jejím jménem) k úvahám o koupi portfolia promlčených (resp. promlčením akutně ohrožených) pohledávek a jejich soudním uplatnění přistupovala s respektem k obecné povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře /v tuzemském právu vyjádřené kupř. v § 159 odst. 1 OZ a § 51 odst. 1, § 52 a § 53 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů/, s respektem k východiskům, resp. presumpcím, na nichž stojí platná právní úprava (viz zejména § 4 odst. 1 OZ), a dbala přitom i ostatních principů a zásad soukromého práva (zejména principu poctivosti, zákazu zneužití práva a ochrany spotřebitele, resp. zásady ochrany slabší strany) a nikoliv výhradně těch, které podle ní svědčí v její prospěch (zásad pacta sunt servanda a vigilantibus iura scripta sunt), k realizaci takového záměru by nepřistoupila, a tudíž by ani nepodala žalobu v této věci.

53. Úvahy žalobkyně se odvíjely diametrálně odlišným směrem, který nelze hodnotit jako právem aprobovaný, a jemuž v podmínkách demokratického právního státu nenáleží právní ochrana.

54. Žalobkyně vycházela z předpokladu, že dlužníci původního věřitele, tj. osoby (spotřebitelé dle § 52 odst. 3 ObčZ, § 419 OZ), kterým společnost ESSOX poskytla spotřebitelský úvěr, v převážné většině nepatří mezi osoby, které budou (jsou schopny) náležitě hájit svá práva a oprávněné zájmy, a budou v průběhu soudního řízení buď pasivní, tedy neuplatní námitku promlčení, anebo budou do jisté míry aktivní, avšak jejich procesní aktivita se omezí jen na přítomnost u případného soudního jednání a eventuální žádost o splátky dluhu, a tedy ani za této situace neuplatní námitku promlčení (protože nevědí, že ji mohou a mají uplatnit, aby žaloba byla zamítnuta). Skutečnost, že se takovým způsobem pravidelně chovají dlužníci v případě dluhů ze spotřebitelských úvěrů, popř. z jízd bez platného jízdního dokladu, dluhů na pojistném či energiích, lze považovat za obecně známou, a to zvláště v širším justičním prostředí a u osob, které s pohledávkami obchodují a vymáhají je.

55. Žalobkyně zároveň spoléhá na to, že soud nesmí žalovaného poučit o hmotném právu, např. o promlčení práva, možné námitce promlčení a procesních důsledcích takové námitky (srov. § 5 a § 118a odst. 4 o. s. ř. a contrario).

56. Dlužník, jenž by odpovídal konceptu průměrně rozumného a opatrného člověka ve smyslu § 4 odst. 1 OZ, by si jistě přebíral poštovní zásilky na adrese svého bydliště, tj. byl kontaktní pro věřitele i orgány veřejné moci. Jistě by se dostavil k jednání před soudem ve vlastní věci nebo by svou účast (ochranu svých práv a zájmů) zajistil jinak, např. přes advokáta. Průměrně rozumný a opatrný člověk by v soudním řízení, ve kterém je vůči němu uplatňována zjevně promlčená pohledávka, namítl promlčení. Ať již by k tomu využil vlastní znalost práva, anebo by jej (průměrné) právní povědomí a opatrnost alespoň přiměly obrátit se na osobu s vyšší znalostí práva a dotázat se, zda je možné, aby věřitel soudně uplatnil pohledávku po uplynutí tak dlouhé doby od její splatnosti (v tom případě by mu tato osoba bez hlubší analýzy případu poskytla jednoznačnou radu – namítnout promlčení práva).

57. Pokud by se žalobkyně v jakémkoliv soudním řízení, v němž vymáhá promlčené dluhy, utkala s osobou mající kvality presumované § 4 odst. 1 OZ, nebyla by ve věci úspěšná. Kdyby tedy předpokládala totéž, co objektivní právo, zjevně promlčené pohledávky by soudně neuplatnila a pravděpodobně by je od jiných osob nenabyla (natož za úplatu).

58. Žalobkyně však ví, že se s takovou osobou v absolutní většině případů neutká, protože proti ní bude stát osoba nedbalá (a)nebo neznalá, tzn. osoba slabší, a současně ví, že soud tuto faktickou nerovnost nemůže eliminovat jednoduchým poučením o hmotném právu, a tudíž ví, že „díky“ těmto okolnostem bude při soudním uplatnění (i zjevně) promlčeného práva pravděpodobně úspěšná.

59. Sociální a právní skupinou, vůči které žalobkyně tyto své podnikatelské aktivity směřuje, jsou spotřebitelé, tj. objektivním právem zvláště chráněná skupina dlužníků (slabší strana určitého typu právních vztahů), a to v případě nebankovních spotřebitelských úvěrů zpravidla spotřebitelé pocházející z nižších sociálních vrstev, jejichž intelektuální (a volní) schopnosti bývají podprůměrné.

60. Podnikatelskou činnost od základu vybudovanou na těchto předpokladech, dle přesvědčení soudu, nelze považovat za poctivou (čestnou), protože žalobkyně, jako podnikatel a osoba znalá právní úpravy i praxe, takto zamýšlí generovat zisk (generuje zisk), přičemž spoléhá výhradně na slabost jiných, na jejich nevědomost (neznalost), na jejich pasivitu (neschopnost náležitě hájit svá práva, ať již je její příčinou cokoliv) a současně na „bezzubost“ soudu, který (z formálního hlediska) nedisponuje právními nástroji, jimiž by na danou situaci mohl účinně reagovat.

61. Popsaný mechanismus ilustruje průběh jednání před soudem v této věci, k němuž se žalovaný osobně nedostavil a nepokusil se náležitě hájit svá práva (což bohužel bývá pravidlem). Tedy žalovaný se v rozporu s konceptem průměrně rozumného (znalého) a opatrného člověka podle § 4 odst. 1 OZ s nikým znalejším se o věci ani neradil, nesjednal si advokátní zastoupení a sám netušil o existenci institutu promlčení práva, jenž mu nabízel jednoduchou možnost, jak se ubránit podané žalobě, ani se nijak v řízení nebránil, když byl zcela pasivní.

62. V této věci, jak je patrné z uvedeného, se střetávají dvě skupiny soukromoprávních principů a zásad, z nichž jedna svědčí (spíše) žalobkyni a druhá (spíše) žalovanému, a soud musel zvážit, které z nich se prosadí, aby rozhodnutí věci nedůvodně nezvýhodňovalo jednu stranu a bylo rozumné a spravedlivé.

63. Ochrana spotřebitele je jedním z projevů soukromoprávní zásady ochrany slabší strany /viz kupř. § 3 odst. 2 písm. c), odst. 3, § 433 odst. 2 OZ/, je jednou z vůdčích zásad uplatňujících se ve spotřebitelských vztazích a vyplývá z práva komunitárního (např. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008) i práva vnitrostátního. Právní úprava ČR, odvíjející se od té komunitární, se kontinuálně vyvíjí od vzniku předmětného právního vztahu mezi společností , právnická osoba, a žalovaným až do současnosti, přičemž standard ochrany spotřebitele se zvyšuje (viz např. tehdy účinný zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, dále od 1. 11. 2011 účinný zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a nyní – od 1. 12. 2016 – účinný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

64. Příkladem aplikace zvýšené ochrany spotřebitele, projevující se v korekci handicapu v podobě neznalosti objektivního práva, je rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, jímž deklaroval, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, na základě níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v přiměřené době jeho možnostem, uplatní jen za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (jak stanovila a byla převážně aplikována právní úprava obsažená v zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 27. 5. 2022). Soudní dvůr tedy výslovně odmítl – jako rozporný se zásadou efektivity sankce (při ochraně spotřebitele) – koncept relativní neplatnosti právního jednání, jehož ochranný účinek závisí na spotřebitelově znalosti práva a procesní aktivitě, neboť takový koncept není dostatečný pro ochranu slabší strany spotřebitelského úvěrového vztahu, a proto je nutné, aby soud tyto aspekty zkoumal z úřední povinnosti.

65. Na spotřebitelském charakteru předmětného právního vztahu nic nemění, že společnost , právnická osoba, pohledávku postoupila jiné osobě, resp. že ji u soudu uplatňuje žalobkyně (byť v této věci je, na rozdíl od věci vedené u , označení soudu, , předmětem podnikání poskytování spotřebitelského úvěru, a to však až od , datum, ). Postoupením pohledávky totiž nemůže být prolomen či snížen standard objektivním právem poskytované ochrany spotřebitele, jehož postavení se nemůže zhoršit.

66. Princip poctivosti je jedním z nejširších právních principů, který prostupuje celým právním řádem. Vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích, vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. Uplatňuje se v soukromém právu hmotném (viz zejména § 6 až § 8 OZ) i procesním (viz § 1 až 3 o. s. ř.) a byl součástí právního řádu již před účinností OZ, jakkoliv byl výslovně kodifikován až v § 6 OZ, s účinností od 1. 1. 2014. Každý soukromoprávní vztah tudíž lze (a je namístě) poměřovat principem poctivosti. Ten plní (mj.) funkci korigující (limitující), neboť usměrňuje chování stran tak, aby odpovídalo uvedenému standardu poctivosti, což platí nejenom při uzavírání smlouvy, ale také po celou dobu trvání právního vztahu, a to jak pro plnění povinností, tak i pro výkon či uplatňování práv. Korigující funkci principu poctivosti ztělesňuje – krom dalších případů – institut zákazu zneužití práv zakotvený v § 8 OZ. Užitím tohoto institutu má být odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu anebo smlouvě, avšak jenž je vzhledem k okolnostem konkrétního případu nepřijatelný. Též zákaz zneužití práv je institut, který se uplatňuje v právu hmotném i procesním. K principu poctivosti a zákazu zneužití práv blíže srov. Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 44 – 50, 56–61.

67. Princip poctivosti nalézá uplatnění o to naléhavěji v právních vztazích, v nichž se současně uplatňuje zásada ochrany slabší strany. Konkrétně ve spotřebitelských vztazích lze poukázat např. na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, ze kterého lze v daných souvislostech citovat následující: „Ze střetu autonomie vůle a z ideje rovnosti potom vyplývá ochrana slabší smluvní strany, a to s cílem dosažení vyvážené pozice, tj. spravedlnosti, ekvity či rovnováhy zúčastněných zájmů. Dále autoři (pozn.: Hurdík, J., Lavický, P. Systém zásad soukromého práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 197 s., ISBN 978-802-1050-631, s. 115 a s. 120n.) uvádějí, že ve vztazích, v nichž vystupují strany, jejichž výchozí pozice jsou značně nerovnovážné (například vztah podnikatele se spotřebitelem), se nelze spokojit s tím, že oběma stranám budou poskytnuty stejné právní prostředky, tedy jakási formální rovnost, neboť ve skutečnosti nerovnost výchozích prostředků způsobuje i nerovnost ve výsledku samotném. … Princip autonomie vůle a princip rovnosti jsou doplňovány a korigovány principem ekvity či spravedlnosti. …a v pojetí nového občanského zákoníku je tento pojem obsažen v imperativu „každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ (srov. § 6 nového občanského zákoníku a důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). … Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. A proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele také očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu v poctivost svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu (srov. § 265 obchodního zákoníku nebo § 6 nového občanského zákoníku).“68. Zásadu pacta sunt servanda (smlouvy mají být plněny), kodifikovanou v § 3 odst. 2 písm. d) OZ, objektivní právo modifikuje institutem promlčení, resp. zásadou vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva). V případě promlčeného dluhu je jen na vůli dlužníka, zda bude plnit, či namítne promlčení (a plnění odepře). Neplnění promlčeného dluhu tudíž nelze považovat za rozporné se zásadou pacta sunt servanda a nelze je považovat ani za jednání nečestné, příčící se zásadě poctivosti (snad až na zcela výjimečné případy, v nichž judikatura dovodila možný rozpor námitky promlčení s dobrými mravy – což by však nepřicházelo v úvahu v této věci, pokud by žalovaný promlčení namítl).

69. Z toho je zřejmé, že ani jedna z uvedených zásad, jež jsou jinak ve skupině svědčících v této věci spíše pro žalobkyni, jí nesvědčí silně (a)nebo výlučně. Zásada, podle níž práva náležejí bdělým, zde dopadá na obě strany. Primárně to ale byla společnost , právnická osoba, , resp. žalobkyně, kdo se touto zásadou neřídil, když svá subjektivní práva, vyplývající z předmětné smlouvy o úvěru, včas nebránila a nechala je promlčet (resp. téměř promlčet, pokud bychom vycházeli z případného uznání dluhu, viz výše), což jde k tíži i jejím právním nástupcům. A jde-li o žalovaného, mohl (a měl) namítnout promlčení, což neučinil (z důvodů shora vysvětlených). Nicméně dopad této zásady na žalovaného nutně koriguje zásada ochrany slabší strany (spotřebitele), jejíž slabost je dána (mj.) právě významně nižší mírou právních znalostí a zkušeností. Zásada pacta sunt servanda svědčí sice jen žalobkyni, ovšem, jak bylo již vysvětleno, nikoliv silně (z důvodu promlčení práva).

70. Princip poctivosti a zásada ochrany slabší strany působí výhradně ve prospěch žalovaného a s ohledem na okolnosti této věci se projevují výrazně silněji a ostatní (relevantní) obecné zásady modifikují. A tudíž se vůči nim nevyhnutelně prosazují.

71. Žalobkyně záměrně nabyla existující, leč oslabená (promlčená, res. v případě varianty prodloužené promlčecí doby po uznání dluhu již téměř promlčená) subjektivní práva a uplatňuje je u soudu s vírou v to, že se dlužníci (spotřebitelé), pro svou slabost, žalobám neubrání a dluhy, v mezidobí výrazně zvýšené narůstajícím úrokem z prodlení či úrokem z úvěru, na nich vymůže (byť třeba až exekučně, byť třeba jen zčásti). Tento její postup dle názoru soudu nabývá takové intenzity nepoctivosti (nečestnosti, pohrdání druhou stranou a jejími zájmy), že jej lze posoudit i jako zjevné zneužití práva (§ 8 OZ).

72. Principem poctivosti je třeba poměřovat právní vztah po celou dobu jeho trvání, včetně fáze uplatňování subjektivních práv z něj vzešlých. Žalobkyně předmětnou pohledávku nabyla až v roce 2017 (spolu s dalšími), tj. za účinnosti nového občanského zákoníku (OZ), proto je třeba její postup (chování, podnikatelskou aktivitu) hodnotit dle příslušných ustanovení OZ (včetně § 6 a 8 OZ). Zásadou poctivosti v této věci soud nepoměřoval jednání o uzavření předmětné smlouvy o úvěru ze dne , datum, mezi společností , právnická osoba, a žalovaným a obsah této smlouvy, nýbrž chování žalobkyně.

73. Soud tudíž dospěl k závěru, že v tomto případě je třeba odepřít právní ochranu uplatněnému (již dlouhou dobu promlčenému) subjektivnímu právu žalobkyně za užití § 6 odst. 1 a 2 OZ, protože nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého činu (zde konkrétně ze zjevného zneužití slabosti druhé strany), resp. též za užití § 8 OZ, neboť zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

74. V kontextu s tím je namístě poukázat i na zneužití procesního práva ze strany žalobkyně, a to konkrétně procesní koncepce poučovací povinnosti soudu (§ 5, § 118a odst. 4 o. s. ř.), která soudu zásadně brání poučit účastníka o hmotném právu, bez ohledu na jeho hmotněprávní (a sociální) postavení. A právě to je jeden ze základních kamenů, na kterých žalobkyně postavila svůj podnikatelský záměr (nabytí a soudní uplatnění promlčených subjektivních práv). Postup žalobkyně se tudíž protiví i imperativům vyjádřeným v § 2 a § 3 o. s. ř. K zneužití procesního práva a jeho důsledkům srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, aprobující rozhodnutí obecných soudů, která – s odkazem na zákaz zneužití práv – odepřela subjektivní procesní právo na náhradu nákladů řízení, jež byly uměle konstruovány za účelem dosažení neopodstatněného zisku. Z odůvodnění nálezu lze kupř. citovat: „Takovou situací, kdy náhradu nákladů řízení spojených se zastoupením advokátem nebude možno přiznat, je krom jiného zneužití práva na zastupování advokátem. Zákaz zneužití práva je právní zásadou, jež se uplatňuje nejen v hmotném právu, ale též v právu procesním; v platném právu ji dokonce výslovně vyjadřuje § 2 o. s. ř. Ve shodě s literaturou (Lavický, P. Účelnost nákladů spojených se zastoupením advokátem. Právní fórum, 2012, č. 5, s. 191 a násl.) lze za zneužití procesního práva považovat jednání procesní strany, které je v rozporu s účelem procesní normy či procesního institutu a jímž se procesní strana snaží pro sebe dosáhnout výhody nepředpokládané procesním právem, anebo zmařit řádný postup řízení. Jedním z případů zneužití procesního práva je šikanózní jednání; od obyčejného zneužití práva se liší tím, že je vedeno přímým úmyslem způsobit protistraně škodu.“75. Poučovací povinnost soudu je institut mající dopomoci k ochraně práv a oprávněných zájmů účastníků, s důrazem na ty, kteří nejsou zastoupeni právním profesionálem. Pravidlo, dle nějž soud nepoučuje o hmotném právu (do jisté míry prolomené § 118a odst. 1 a 2 o. s. ř.), má garantovat rovnost stran. Žalobkyně, zastoupena advokátem, využívá této koncepce a slabosti (advokátem nezastoupené) druhé strany, aby získala majetkový prospěch, a činí tak v rozporu se smyslem a účelem těchto procesních institutů. Žalobkyně tedy v tomto ohledu procesní právo (zjevně) zneužívá.

76. Má-li civilní proces (občanské soudní řízení) zajišťovat spravedlivou ochranu soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků a vychovávat k úctě k právům jiných osob (§ 1 o s. ř.), má-li být jednou ze záruk spravedlnosti a práva a sloužit k upevňování zásad soukromého práva (§ 3 o. s. ř.) a má-li soud dbát, aby práv nebylo zneužíváno, a zvláště pak na úkor slabší strany (§ 2 o. s. ř.), nemůže být žalobkyně se svou žalobou úspěšná. V opačném případě by byly popřeny základní principy, na kterých je civilní proces vybudován. Základní ustanovení občanského soudního řádu v tomto směru rozvíjejí principy a zásady vyjádřené mj. v § 6 a § 8 OZ a výslovně jejich působnost rozšiřují i na oblast práva procesního.

77. Nad rámec výše uvedeného odůvodnění soud doplňuje následující.

78. Soud se dále zabýval tím, zda ve věci není dána překážka věci rozhodnuté, a to s ohledem na výše uvedený rozhodčí nález. Z rozhodčího nálezu rozhodce , jméno, z , datum, , sp. zn. , spisová značka, plyne, že tento nález nevydal rozhodčí soud zřízený zákonem, ale s ohledem na znění VI. bod 7 obchodních podmínek úvěrové smlouvy byla sjednána rozhodčí doložka tak, že spor bude rozhodován rozhodcem jmenovaným správcem zde uvedení společnosti pro rozhodčí řízení, jedná se tedy o rozhodčí doložku dle judikatury neplatnou. Platí totiž, že „byl-li rozhodce určen odkazem na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stadiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit.“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012). Obdobné závěry plynou také z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1112/2013.

79. Rozhodčí nález vydaný na žalovaného k dluhu (části dluhu) z úvěrové smlouvy dle této žaloby tak není platným exekučním titulem a nařízená exekuce na žalovaného k pohledávce z úvěrové smlouvy (viz výše) tak měla být již dříve zastavena, a to pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Platností rozhodčí doložky jsou oprávněny a povinny se zabývat i obecné soud („obecné soudy jsou oprávněny a povinny se zabývat platností rozhodčí doložky, a tedy i pravomocí rozhodce ve věci i v případě exekučního řízení. Opačný postup je v rozporu s právem účastníka řízení na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 LPS, jakož i požadavky vyplývajícími ze směrnice Rady 93/13 EHS ze dne , datum, o nekalých podmínkách v spotřebitelských smlouvách.“ - nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2013, sp. zn. IV. ÚS 4709/12). Pro neexistenci řádného exekučního titulu tak nejenže ve věci není dána překážka věci rozhodnuté, ale také v takto vedeném a nezákonně nezastaveném exekuční řízení nemohlo dojít ke stavění promlčecí doby ve smyslu § 402 ObchZ, ani ve smyslu § 403 an. ObchZ. Tento závěr pak platí jednoznačně pro období po 11. 5. 2011, kdy měla být exekuce bezodkladně zastavena i s ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu ČR /dle kterého mimo jiné platí, že: „Rozhodčí smlouva, která neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob jeho určení, nýbrž pouze odkazuje na rozhodčí řád, je pro obcházení zákona smlouvou absolutně neplatnou. Jedním z důsledků neplatnosti rozhodčí doložky je okolnost, že rozhodčí nález na základě ní vydaný není způsobilým exekučním titulem. Pokud přesto byla exekuce zahájena a je v ní pokračováno, je nutné exekuci v každé její fázi zastavit, a to i tehdy, jestliže povinný neplatnost rozhodčí doložky v průběhu rozhodčího řízení nenamítal. Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011 (tzn. před vydáním sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce), činili tak v období neustálené změny judikatury obecných soudů k rozhodčím doložkám a aplikuje se na ně ustanovení o stavění promlčecí lhůty. Protiústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu a nemůže s ním být spjato stavění promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.“ - nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18/. V dané věci tak byla exekuce nesprávně zastavena pro bezvýsledné vedení exekuce, ačkoliv měla být zastavena již po 11. 5. 2011 dle změny judikatury, s ohledem na neplatnou rozhodčí doložku. Po 11. 5. 2011 tak nemohlo dojít ke stavění promlčecí doby (viz též: „Po subjektech, jež nepatří mezi pravidelné poskytovatele úvěrů nebo mezi obchodníky s úvěrovými pohledávkami a jejichž podnikání nebylo bytostně dotčeno tím, že velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu vydal dne 11. 5. 2011 usnesení sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, lze požadovat, aby se s tímto usnesením seznámily zásadně [nevyjde-li v průběhu řízení najevo, že o něm věděly (nebo se zřetelem ke všem okolnostem věci měly vědět) dříve] nejdříve okamžikem, kdy došlo k jeho uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (20. 10. 2011). Přísnější požadavky lze však klást na subjekty, které jsou pravidelnými poskytovateli úvěrů nebo obchodníky s pohledávkami poskytovatelů úvěrů. S přihlédnutím k tomu, že veřejnost se s tímto usnesením mohla poprvé seznámit nejdříve 23. 5. 2011, kdy bylo zveřejněno na webových stránkách Nejvyššího soudu, není rozhodčí žaloba, podaná některým z těchto subjektů v rozporu se závěry uvedeného usnesení (až) 5. 9. 2011, úkonem, který stavěl běh promlčecí doby.“ - rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2021, sp. zn. 29 ICdo 127/2019). Žalovaný dluh je tak promlčen, jak je výše uvedeno.

80. K uznání dluhu (částečnými platbami žalovaného) pak nemohlo dojít ani podle nového občanského zákoníku („jestliže začala promlčecí doba běžet před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, posuzuje se podle dosavadních předpisů, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, i její přetržení; proto v takovém případě nemá částečné plnění dlužníka po 1. 1. 2014 účinky uznání zbytku dluhu podle § 2054 odst. 2 ObčZ a k přetržení promlčecí doby nedojde,“ - rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 21 Cdo 292/2018, obdobně platí pro vztah, který se řídí obchodním zákoníkem).

81. Žalovaný dluh s příslušenstvím je tak promlčen a jeho vymáhání je zneužitím práva, resp. v rozpory s dobrými mravy, resp. se zásadami poctivého obchodního styku, a nepožívá tak právní ochrany. Žalobě tak nemohlo být vyhověno.

82. Ze všech výše vysvětlených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

83. Dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

84. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze skutečnosti, že žalovaný měl v řízení plný úspěch, ale žádné prokazatelné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.