36 C 152/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Plachou Nekolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně , nar. Datum narození zmocněnce bytem Adresa zmocněnce Anonymizováno žalovaným: 1. anonymizováno , narozený anonymizováno bytem anonymizováno zastoupený advokátem anonymizováno sídlem anonymizováno 2. anonymizováno , narozená anonymizováno bytem anonymizováno zastoupená advokátem anonymizováno sídlem anonymizováno 3. anonymizováno , narozený anonymizováno bytem anonymizováno zastoupený advokátem anonymizováno sídlem anonymizováno 4. anonymizováno , narozený anonymizováno bytem anonymizováno zastoupený advokátem anonymizováno sídlem anonymizováno 5. anonymizováno , narozená anonymizováno bytem anonymizováno Anonymizováno o určení dědictví

I. Žaloba na určení, že žalobkyně a žalovaná 5 jsou závětními dědičkami zůstavitele , anonymizováno, , Anonymizováno, , nar. , datum, , zemř. , datum, , ze závěti zůstavitele datované dnem , datum, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Každý z účastníků je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem náklady řízení ve výši 6 566,33 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, ve znění jejího doplnění ze dne , datum, , kterým opravila dle poučení soudu okruh účastníků a žalobní petit, domáhala určení, že ona a její sestra, žalovaná 5, jsou dědičkami zůstavitele , anonymizováno, , Anonymizováno, , nar. , datum, , zemř. , datum, (dále též „zůstavitel“ nebo „strýc“), ze závěti zůstavitele datované dnem , datum, . Uvedla, že žalobu podává v rámci probíhající dědického řízení po zůstaviteli, které je vedeno u soudu pod sp. zn. , spisová značka, . Uvedla, že ona a její sestra, žalovaná 5, jsou neteřemi zůstavitele a zůstavitel byl tedy jejich strýcem. , anonymizováno2. Žalovaný 1 , anonymizováno, uvedl, že se domnívá, že poslední vůli nepsal strýc.

3. Žalovaná 2 , anonymizováno, uvedla, že s žalobou nesouhlasí, trvala na neplatnosti závěti, zpochybňovala, že by se žalobkyně o zůstavitele nějak zvlášť starala.4. , anonymizováno5. Podobně se vyjádřil rovněž žalovaný 4 , anonymizováno, , který také poukazoval na formální nedostatky závěti a vyjádřil pochybnosti o její pravosti s ohledem na obsah i formu. Uváděl také, že strýc pořídil pro případ své smrti závěť ještě druhou, pozdější.

6. Žalovaná 5 , anonymizováno, se vyjádřila ohledně žaloby své sestry tak, že tuto nerozporuje a uvedla, že trvá na pravosti a platnosti závěti.

7. Z listinných důkazů a výpovědi svědkyně soud zjistil následující skutečnosti:

8. Z listiny označené jako závěť (č.l. 45 spisu) soud zjistil, že osoba podepsaná jako , jméno FO, odkázala veškerý svůj nemovitý i movitý majetek , anonymizováno, (žalobkyni), a to s výjimkou 1) pole v katastru obce , adresa, , které se rozdělí rovným dílem mezi , anonymizováno, a , anonymizováno, za péči o rodinný hrob, 2) konta , právnická osoba, , z níž bude životní pojištění ve výši před ukončením rozdělen rovným dílem mezi všemi šesti dědici. Dědičku , Anonymizováno, pověřil zařízením na pohřebním úřadě likvidace pozůstatků v krematoriu spálením, pohřeb bez obřadu a popel aby byl vhozen do odpadu s tím, že náklady s tím spojené, aby si uhradila ze své zděděné částky. Závěť je datována dnem , datum, .

9. Ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, odvětví písmoznalectví, specializace ruční písmo, zpracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , znalkyní v oboru písmoznalectví se specializací na ruční písmo, se podává, že podpis na listině označené jako závěť je s vyšší mírou pravděpodobnosti podpisem , anonymizováno, , anonymizováno, a zároveň že celá listina (závěť) byla psaná rukou , anonymizováno, , anonymizováno, .10. , anonymizováno11. Z části lékařské zprávy (č.l. 58) se podává, jaké léky byly zůstaviteli v listopadu , Anonymizováno, podávány, jakými chorobami trpěl a jak zemřel.12. , anonymizováno13. , anonymizováno14. , Anonymizováno15. , anonymizováno16. Z lístečku psaném někým (více osobami dle typu písma) vlastní rukou (čl. 266) soud zjistil, že je v něm uveden seznam jmen nadepsaný jako seznam dědiců pana , tituly před jménem, , anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, . , anonymizováno, , když jsou v něm uvedeni , Jméno žalobkyně, s poznámkou hlavní dědička, dále , anonymizováno, , , anonymizováno, , , anonymizováno, , , anonymizováno, a , anonymizováno, , anonymizováno, . spolu s adresami jejich bydliště. Na lístečku je též ručně připsána poznámka , Anonymizováno17. , anonymizováno18. Ze zprávy , právnická osoba, ze dne , datum, adresované notáři , tituly před jménem, , jméno FO, (č.l. 269-273) se podává, že dne , datum, byly žalobkyni předány osobní věci po , jméno FO, , které jsou vyjmenovány, závěť v seznamu věcí jmenovitě uvedena není.19. , anonymizováno20. , anonymizováno21. , anonymizováno22. , anonymizováno23. , anonymizováno24. , anonymizováno25. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že od r. , Anonymizováno, se o pana , Anonymizováno, starala, nakupovala mu, jezdila s ním k lékařům, poklízela v domácnosti, povídala si s ním apod., nejprve mu pomáhala jako dobrovolnice, od , Anonymizováno, , Anonymizováno, jako placená pečovatelka od organizace , Anonymizováno, . , jméno FO, věděl, jak na tom je, bylo mu líto, že má 6 nebo 5 příbuzných a že jedna neteř po něm chce závěť, aby napsal, tu napsal. A napsal tam snad i, že až zemře, že chce vysypat do kanálu nebo někam takhle, že to tam napsal schválně. Potom když už byl na tom hodně špatně, byl v nemocnici, tak za ním chodila na , Anonymizováno, , chtěl po ní donést nějaké věci, sešit, kde měl napsaná jména, adresy a psali spolu v nemocnici závěť. Věděla, že doma sepsal jednu závěť, nepamatovala si přesně ve prospěch koho, ale asi tam byla uvedena jen jedna neteř, o které říkal, že ho k sepsání závěti nutila. Sepsání této závěti nebyla přítomná, jenom jí ji ukazoval, když byl ještě doma, stálo tam, že chce po smrti vysypat do kanálu. Jednou ho našla doma na zemi, zavolala mu záchranku, už se nemohl postavit na nohy, byl přeložen na , Anonymizováno, a jí nahlásil jako osobu, kdyby se s ním něco stalo, aby jí volali z nemocnice. Pak ho chodila navštěvovat na , Anonymizováno, . Chodila za ním normálně na pokoj, musela mít roušku, přes oddělení se nechodilo, chodilo se přes balkon. V nemocnici pan , jméno FO, projevil zájem sepsat další závěť, zjistila tedy od notáře, co je k tomu potřeba a pan , jméno FO, jí vlastní rukou před ní a další osobou jako svědky sepsal. Tuto další osobu si nepamatuje, ale byl to nejspíše doktor. Dali mu k tomu desky od sestry. , jméno FO, od ní chtěl donést z domova sešit, kde měl napsaných 5-6 lidí i jejich adresy, to mu donesla, to tam vypisoval. Nepamatuje si, jak dědictví přesně rozdělil, rozdělil to mezi 5-6 lidí, neví, co bylo přesně jejím obsahem, ani jaký měl zůstavitel majetek, ani zda měl vůli zrušit závěť předchozí. Chtěl nějakou finanční částku odkázat i jí, za to, že mu pomáhala, to ale odmítala, případně nějaké knížky z jeho knihovny, ale i ty by musela odmítnout. Závěť jí chtěl svěřit, ale k tomu nedošlo, neví, co se s ní stalo. Po jeho převozu do , Anonymizováno, byli v telefonickém kontaktu. Osobně za ním jet nemohla. O jeho úmrtí se dozvěděla tak, že jim to volali do práce. Když se bavili o příbuzných, říkal jí, že má neteře a synovce, ale že za ním moc nejezdí, ona sama je tam nikdy nepotkala. Měla dojem, že zůstavitel nikoho nepreferoval. Dle jejího názoru byl pan , jméno FO, v dobrém psychickém stavu, byl zcela orientován, věděl, jaký je den, kde je, co měl k snídani. Ještě uvedla, že pan , jméno FO, (žalovaný 3) jí sdělil, že měl zůstavitel zanechat pro ní dopis, ale ten nikdy nedostala. , jméno FO, jí zavolal do práce, chtěl vědět, jak na tom pan , jméno FO, byl a ptal se jí, zda dostala od něj ten dopis, že byl v jeho věcech. Uvedla, že ten nedostala, myslí si, že tam byla asi i ta závěť. , jméno FO, se jí ptal, jestli nějakou závěť pan , jméno FO, sepsal, na což mu odpověděla, že ano, že jsem mu jí pomáhala sepsat. Soud svědkyni předložil písemnost na č.l. 241 (pozn. její sdělení ze dne , datum, adresované , tituly před jménem, , jméno FO, ), uvedla, že to psala ona, o sepsání jí požádal pan , jméno FO, a tomu také písemnost pro notáře dala. Soud svědkyni předložil písemnost na č.l. 45 (závěť zůstavitele datovanou dnem , datum, ), k níž svědkyně uvedla, že se jedná o závěť, kterou viděla, ale není to závěť z nemocnice, ale závěť, kterou psal pan , jméno FO, ještě doma. Datum , Anonymizováno, na závěti nesedí, to byl již v nemocnici. Tuhle v nemocnici nepsal, a pokud ano, tak ne před ní, tuhle už musel mít doma, když za ním domu chodila. Musí být z léta , Anonymizováno, , viděla jí u něj doma, tu jí ukazoval, nasmáli se u toho, že chce vysypat do odpadu. Potvrdila, že v nemocnici napsal jinou závěť, než která jí byla soudem předestřena. Neví, jaká byla vůle zůstavitele ohledně zrušení první závěti. Zopakovala, že dle vyjádření zůstavitele ho neteř nutila závěť sepsat, svědkyně se domnívá že tak, aby vyhovovala právě oné neteři, že se pak rozdělí, ale aby to už měl vyřešeno. , jméno FO, mluvil o tom, že chce vše spravedlivě rozdělit. Mluvil o 5 nebo 6 dědicích, kterým chtěl vše rozdělit rovným dílem. Vybavuje si, že v závěti bylo takto i 5 nebo 6 jmen uvedeno. Závěť psanou v nemocnici psal vlastní rukou, opatřil ji datem a podpisem. Soud svědkyni předložil písemnost na č.l. 266 (lísteček se jmény a adresami dědiců), písmo svědkyně nepoznala a uvedlo, že není její, lísteček neznala, nebyl jí předán. Dále uvedla, že o jedné z neteří, která byla uvedena v první závěti, se vyjadřoval zůstavitel tehdy tak, že si za ním jezdí jen pro peníze, že potřebuje na benzín. Ohledně dědění se vždy vyjadřoval pan , jméno FO, tak, že chtěl, aby všichni dědili rovným dílem. Na závěr svědkyně vyjádřila lítost nad tím, že se lidé nestarají a pak se hádají o peníze …26. Soud hodnotí výpověď svědkyně jako zcela věrohodnou. Svědkyně vypovídala spontánně, její verbální projev korespondoval s projevem neverbálním. Adekvátně reagovala na dotazy soudu i účastníků řízení či jejich zástupců. Svědkyně je navíc osobou, která nemá žádný osobní zájem na výsledku řízení. Její výpověď korespondovala s důkazy listinnými. Vypověděla, že do nemocnice za , anonymizováno, , Anonymizováno, chodila přes balkon, možnost návštěv přes balkon potvrzuje i sama nemocnice (viz listina na č. l. 301-305). Nemocnice také potvrzuje, že zůstavitele paní , jméno FO, u nich navštěvovala (viz listina na č.l. 365-367). O jejích návštěvách u , anonymizováno, , anonymizováno, také svědčí výkaz práce ze září , Anonymizováno, (viz listina na č.l. 358-363). Výpověď svědkyně byla zcela přesvědčivá i v části, kdy svědkyně hovořila o obou závětech zůstavitele. Ačkoliv si - zcela logicky, s ohledem na časový odstup od události - nepamatovala přesná data sepisu závětí a jména, pamatovala si dobře zvláštnosti a přání zůstavitele. Ohledně předložené závěti datované dnem , datum, si pamatovala, že zůstavitel chtěl „vysypat do kanálu“. Ohledně další závěti věděla dobře, že zůstavitel chtěl svůj majetek rozdělit spravedlivě mezi všechny své neteře a synovce. Také zcela hodnověrně popsala, kde a jak závěť sepisoval a jak mu s tím pomáhala. Že chtěl zůstavitel sepsat v nemocnici závěť a také že ji sepsal, a že chtěl s tím pomoci od paní , jméno FO, , vyplývá také z lékařských zpráv z nemocnice (č.l. 61, č.l. 62, č.l. 276). Z lístečku na čl. 266 je zřejmé, že si zůstavitel připravil seznam dědiců s jejich jmény a adresami.

27. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Zůstavitel sepsal vlastní rukou závěť datovanou dnem , datum, , dle které byla hlavní dědičkou žalobkyně, ostatní účastníci, další neteře a synovci zůstavitele, dědili pouze malým dílem. Tato závěť je dle závěrů znaleckého posudku pravou závětí zůstavitele. V řízení však vyšlo najevo, že zůstavitel sepsal ještě jinou závěť, a to s obsahem, že dědí všichni synovci a neteře, tedy všichni účastníci tohoto řízení, rovným dílem. Je zřejmé, že obě tyto závěti nemohou obstát vedle sebe s ohledem na jejich obsah a není ani zřejmé, zda některá ze závětí byla zůstavitelem odvolána nebo případně i fyzicky zničena. Soud nemá pochybnost o tom, že zůstavitel pořídil pro případ své smrti nejméně dvě závěti se zcela odlišným obsahem. Jednu z nich předložila žalobkyně, druhá závěť soudu předložena nebyla, ostatně nikdo z účastníků dle svého vyjádření ji nikdy neviděl. Z dokazování není zřejmé, která ze závětí byla pořízena později, když datum na závěti předložené žalobkyní není zcela zjevně správné, nejméně pokud se jedná o rok , Anonymizováno, , nicméně soud má i pochybnosti o datu , Anonymizováno, ., neboť jak uvedla svědkyně, tuto závěť viděla u zůstavitele doma ještě před jeho hospitalizací v nemocnici, kam byl převezen dne , datum, . U druhé závěti, které nebyla soudu předložena, není zcela zřejmé, kterého data přesně byla sepsána. Muselo se tak stát v období mezi , datum, až , datum, , kdy zůstavitel pobýval na , Anonymizováno, oddělení nemocnice. Pravděpodobné se jeví datum , datum, , kdy jej naposledy navštívila svědkyně, když zároveň z lékařské zprávy ze dne , datum, vyplývá, že již závěť sepsal. Jak z lékařské zprávy, tak i z výpovědi svědkyně, vyplývá, že závěť chtěl sepsat před operací , Anonymizováno, . Přesné datum se však zjistit nepodařilo. Vzhledem k tomu je však prakticky vyloučeno, že by závěť předložená žalobkyní byla vyhotovena , datum, , tedy že by závěť obsahovala chybu pouze v roce sepsání, když v té době měl sepsat závěť jinou a zcela jiného obsahu. Není tak zřejmé, kdy byla závěť předložená žalobkyní sepsána, není vyloučeno, že se jedná o původní závěť, kterou viděla svědkyně u zůstavitele doma, ale lze si i představit, že tuto závěť zůstavitel sepsal až dodatečně jako třetí závěť, když si druhou závěť nakonec rozmyslel a sepsal opět závěť obdobného obsahu jako byla závěť první. A proto se také právě tato nacházela v jeho osobních věcech po jeho úmrtí. To už je však pouhá spekulace a po provedeném dokazování soud nemůže než uzavřít, že skutečné datum sepsání této závěti zjištěno nebylo. Pro úplnost soud uvádí, že si je vědom toho, že pouhá zjevná chyba v dataci pořízení závěti (rok , Anonymizováno, ) neznamená vždy, že datum jejího pořízení není zřejmé (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 24 Cdo 1583/2020-289), nicméně v tomto případě soud odůvodňuje, proč dokazováním ani logickým úsudkem s ohledem na okolnosti nebylo možno dospět k žádnému přesvědčivému závěru o tom, kdy k pořízení závěti předložené žalobkyní skutečně došlo.

28. Důkazy k prokazování toho, zda zůstavitel byl při psaní závěti předložené žalobkyní „při smyslech“ bez ovlivnění léky a zda byl pod nátlakem nebo v tísni, soud neprováděl, ani žalované k navržení takových důkazů nepoučoval dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť takové zjištění (pozitivní či negativní) by nemělo vliv na rozhodnutí soudu v této věci s ohledem na právní závěr soudu týkající se neplatnosti obou závětí, viz dále.

29. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce následovně:

30. V prvé řadě soud konstatuje, že žaloba byla podána včas, ve lhůtě stanovené soudním komisařem. Po odstranění vad žaloby byla projednatelná. Soud se jí proto věcně zabýval.

31. Podle § 1494 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ“), je závěť odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná.

32. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2242/2012 se podává, že zničením listiny obsahující závěť se rozumí její roztrhání, spálení, vymazání textu, přeškrtání podpisu, data atp. Zničení závěti má právní následky jen za předpokladu, že je zde dána pořizovací způsobilost zůstavitele a jeho vůle závěť zničit. Pokud ke zničení listiny obsahující závěť dojde omylem, nešťastnou náhodou či listinu zničí jiná osoba než zůstavitel, nemá to za následek zrušení závěti. Jestliže byla závěť pořízena ve více vyhotoveních, je k jejímu zrušení nezbytné zničit všechna vyhotovení. Právní úkon zrušení závěti musí být učiněn osobně pořizovatelem závěti; není možné, aby jej za zůstavitele učinil jeho zástupce. Dojde-li ke zničení listiny obsahující poslední vůli zůstavitele neúmyslně nebo osobou odlišnou od zůstavitele, bude pořízení pro případ smrti přesto vyvolávat právní účinky, jestliže se prokáže, že závěť obsažená ve zničené listině měla potřebné formální náležitosti, a zjistí-li se současně, jaký měla obsah. Při ztrátě listiny obsahující poslední vůli zůstavitele je možné dědické právo z této závěti nabýt, prokáže-li se existence této listiny ke dni smrti zůstavitele a její platnost po formální i obsahové stránce.

33. Dle § 1532 NOZ závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami.

34. Dle § 1533 NOZ kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

35. Dle § 1534 NOZ závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

36. Dle § 1575 NOZ zůstavitel má právo závěť nebo její jednotlivá ustanovení kdykoli zrušit. Závěť se zrušuje odvoláním nebo pořízením pozdější závěti.

37. Dle § 1576 NOZ pořízením pozdější závěti se dřívější závěť ruší v rozsahu, v jakém nemůže vedle pozdější závěti obstát.

38. Dle § 1577 NOZ k výslovnému odvolání závěti se vyžaduje projev vůle učiněný ve formě předepsané pro pořízení závěti.

39. Dle § 1578 NOZ k odvolání závěti mlčky se vyžaduje zničení listiny, na níž byla závěť napsána. Zničí-li zůstavitel jen jeden z několika stejnopisů závěti, nelze z toho ještě usuzovat na její odvolání. Porušil-li zůstavitel listinu jiným způsobem, nebo neobnovil-li závěť, ač ví, že listina byla zničena nebo ztracena, závěť se tím ruší, plyne-li z okolností nepochybně zůstavitelův zrušovací úmysl.

40. Dle § 1580 NOZ zruší-li zůstavitel novější závěť, ale dřívější uchová, má se za to, že dřívější závěť nepozbyla platnost a hledí se na ni, jako by nebyla zrušena.

41. V dané situaci je zjevné, že si zde konkurují dvě závěti, jedna předložená soudu, druhá soudu nedostupná. Avšak ani u jedné není zřejmé, kdy přesně (tj. který den, měsíc a rok) byla sepsána. Především se nepodařilo prokázat, která ze závětí je novější, což by jinak vedlo k závěru, že dříve sepsaná závěť byla zrušena (§ 1576 NOZ). Zásadní nemůže být pouze ta skutečnost, že byla fyzicky předložena jen závěť datovaná dnem , datum, , když jak vyplývá z judikatury (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2242/2012) citované výše, dědění ze závěti je možné i když závěť fyzicky již neexistuje. To, že druhá závěť, u jejíhož sepsání byla přítomna svědkyně, předložena soudu nebyla, neznamená, že by se nejednalo o platnou závěť, resp. že by pozbyla platnosti. Aby totiž závěť platnost pozbyla, bylo by třeba, aby jí zůstavitel sám zničil (§ 1578 NOZ). Zničení závěti jiným způsobem nebo její ztráta či nenalezení nemá na platnost závěti vliv. Nebylo však prokázáno, že by zůstavitel tuto závěť, byť fyzicky nepředloženou, zničil. Proto jen z toho, že soudu byla předložena jen závěť datovaná dnem , datum, , nelze dovozovat, že by ona druhá závěť byla zničena, a právě tato závěť měla být závětí poslední. Nelze např. vyloučit, že druhá závěť byla ztracena, nebo že jí zůstavitel svěřil třetí osobě, která jí nepředložila. Jiným slovy tedy jen skutečnost, že byla předložena jen závěť datovaná dnem , datum, , neznamená, že by právě proto šlo o jedinou platnou závěť.

42. Soud tedy uzavírá, že byla prokázána existence dvou závětí, které si odporují a u kterých není zřejmé, kdy byly sepsány. V intencích výše uvedeného zákonného ustanovení (§ 1494 odst. 1 NOZ) tak nemohl dojít k jinému právnímu závěru, než že obě závěti jsou z tohoto důvodu neplatné. Proto musela být žaloba zamítnuta.

43. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud za použití § 150 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaní 1-4, kteří byli v řízení úspěšní, když žaloba byla zamítnuta, by měli právo na náhradu nákladů řízení dle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1. o. s. ř. Avšak soud zohlednil skutečnost, že žaloba byla žalobkyní podána proto, že žalovaní 1-4 zpochybňovali pravost žalobkyní předložené závěti, její pravost však byla znaleckým posudkem prokázána. A pokud by nebylo jiných skutečností, které vyšly v řízení najevo, a které žalobkyně nemohla před zahájením řízení vědět (existence další závěti), byla by žalobkyně (a s ní i žalovaná 5) v řízení úspěšná. Pokud jde o žalovanou 5, tak ta se žalobě nebránila, vystupovala na straně žalované pouze formálně z procesních důvodů, a navíc náhradu nákladů řízení nepožadovala. Proto soud uzavírá, že s přihlédnutím ke všem okolnostem věci je spravedlivé, aby bylo o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

44. Co se týče nákladů za vyhotovený znalecký posudek z oboru písmoznalectví, tyto činily 39 398 Kč, bylo o nich pravomocně rozhodnuto a byly uhrazeny znalkyni z rozpočtových prostředků soudu. Dle § 148 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V řízení nic nenasvědčovalo tomu, že by některý z účastníků měl (mohl) být od placení poplatků osvobozen. V dané věci se soudu jeví spravedlivým, aby náklady na vyhotovení posudku nesl každý z účastníků řízení rovným dílem, byť žalobkyně byla v řízení neúspěšná a dle úspěchu ve věci by tak měla nést náklady na posudek sama. Byli to totiž žalovaní 1-4, kteří pravost žalobkyní předložené závěti rozporovali, kvůli nim byl posudek vypracován. A závěry znaleckého posudku svědčí o tom, že se skutečně jednalo o pravou závěť zůstavitele. Žaloba pak byl zamítnuta, jak shora uvedeno, z jiného důvodu než že by žalobkyně neunesla své břemeno důkazní ohledně pravosti jí předložené závěti. Je proto v dané věci na místě, aby všichni účastníci nesli náklady na vypracování posudku rovným dílem, tedy ve výši 6 566,33 Kč každý z nich (výrok III.).

45. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.