36 C 211/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Plachou Nekolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 563 037,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 458 960,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 104 077,19 Kč s úrokem ve výši 11,4 % ročně z částky 563 012,55 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 563 012,55 Kč od 7. 8. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 855,38 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 558,36 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 536 037,55 Kč s úrokem ve výši 11,4 % ročně z částky 563 012,55 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 563 012,55 Kč od 7. 8. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 855,38 Kč za období od 24. 4. 2025 do 27. 7. 2025. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou rámcovou smlouvu č. hodnota, na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. č. účtu a žalovaná jej mohla plně využívat. Dne datum byl uzavřen dodatek č. hodnota k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 571 670 Kč, žalobkyně její žádost schválila, čímž byla uzavřena smlouva o úvěru č. IBAN a dne 15. 8. 2023 byl žalované úvěr vyplacen v plné výši. Žalovaná byla povinna úvěr splácet prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 8 049 Kč skládající se ze splátky jistiny a ze smluvního úroku ve výši 11,4 % ročně počínaje dnem 24. 9. 2023, vždy k 24. dni v měsíci. Úvěr měl být splacen ke dni 24. 8. 2033. Dodatkem č. hodnota k rámcové smlouvě sjednali účastníci splátkové prázdniny – odklad splátek splatných dne 24. 1. 2025 a 24. 2. 2025. Žalovaná uhradila splátky od 24. 9. 2023 do 24. 4. 2025, na splátku ke dni 24. 5. 2025 byla zaplacena pouze částka 23,64 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu úroku splátky. Následně již žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila. S ohledem na závažné porušení ujednání úvěrové smlouvy žalovanou žalobkyně dopisem ze dne 28. 7. 2025 informovala žalovanou o zesplatnění úvěru a zároveň jí poskytla lhůtu k zaplacení dlužné částky. Žalovaná však ničeho neuhradila, ač byla předžalobní výzvou/dopisem o zesplatnění upozorněna na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Žalobkyně se tak domáhala dlužné jistiny ve výši 563 012,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 21 855,38 Kč za období od 24. 4. 2025 do 27. 7. 2025, smluvním úrokem ve výši 11,4 % ročně z částky 563 012,55 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem ve výši 12 % ročně z částky 563 012,55 Kč od 7. 8. 2025 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala částky 25 Kč jakožto poplatku za nepovolený debet na běžném účtu žalované.

2. Žalobkyně k výzvě soudu podáním ze dne datum doplnila, že provedla řádně zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzala v úvahu, že žalovaná žije ve vlastním bytě s náklady 6 100 Kč měsíčně, vyživuje 2 další osoby, přičemž náklady na léky a jídlo a dopravu dohromady činí pro tuto tříčlennou domácnost 1 000 Kč měsíčně, splátky úvěrů činí 13 152 Kč, žalovaná má hlavní příjem ve výši 34 000 Kč a vedlejší příjem ve výši 11 358 Kč měsíčně. Uvedla, že refinancováním původních úvěru žalované došlo ke snížení měsíčních splátek z 15 436 Kč na 8 049 Kč, a tedy žalobkyně nebyla ani povinna úvěruschopnost žalované posuzovat. Zkoumala jak reálné příjmy a výdaje žalované, tak i provedla příslušné analýzy.

3. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala včasný odpor. V něm uvedla, že nesouhlasí s výší žalované částky a s uvedenými skutečnostmi a žádala o nařízení jednání. Dále již ve věci ničeho ani k výzvě soudu neuvedla, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.

4. Soud při jediném nařízeném jednání konaném za účasti zástupce žalobkyně provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti.

5. Z listiny označené jako rámcová smlouva číslo hodnota soud zjistil, že tato byla podepsána zástupcem žalobkyně a žalovanou dne datum. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala pro žalovanou poskytovat bankovní a platební služby, zřídila jí běžný účet a poskytla platební kartu. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou.

6. Z listiny označené jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně informuje žalovanou, že jí poskytne úvěr ve výši 571 670 Kč. Úvěr byl označen jako spotřebitelský úvěr účelový určený ke splacení úvěrů, nezajištěný a sjednaný na dobu určitou. Úvěr měl být splácen ve splátkách ve výši 8 049 Kč měsíčně po dobu 120 měsíců. Sazba úroků je sjednána jako pevná ve výši 11,4 % ročně. V případě, že žalovaná splní sjednané podmínky, bude sazba bonusová (nižší). Formulář není nikým podepsán.

7. Z dodatku číslo hodnota k rámcové smlouvě vyplývá, že žalovaná požádala o další bankovní službu, a to úvěr číslo IBAN jakožto účelový úvěr určený ke splacení původních úvěrů, nezajištěný, na dobu určitou, a to ve výši 571 670 Kč. Úvěr měl být vyplacen tak, že tato částka bude převedena na bankovní účet žalované, který pro ni vede žalobkyně. Bylo dohodnuto, že účelově určená část úvěru bude použita k zaplacení úvěrů žalované, a to půjčky ve výši 27 826 Kč u žalobkyně, půjčky ve výši 28 395 Kč u žalobkyně, kreditní karty ve výši 45 000 Kč u právnická osoba právnická osoba Anonymizováno), kreditní karty ve výši 200 000 Kč u právnická osoba. a půjčky ve výši 274 449 Kč u právnická osoba. (právnická osoba). Bylo sjednáno, že úvěr bude splácen 120 splátkami se základní úrokovou sazbou, případně 112 splátkami s bonusovou úrokovou sazbou. Pravidelná měsíční splátka bude činit 8 049 Kč a je splatná 24. den v každém měsíci, a to inkasem z běžného účtu, který vede pro žalovanou žalobkyně. Úroková sazba je sjednána ve výši 11,40 % ročně. Žalovaná dokument podepsala elektronicky dne datum.

8. Z dodatku číslo hodnota rámcové smlouvy soud ještě zjistil, že žalovaná požádala o splátkové prázdniny k úvěru, a to tak, že nebude povinna platit splátku splatnou 24. 1. 2025 a 24. 2. 2005 s tím, že další splátku od 24. 3. 2025 bude povinna platit řádně, a proto se trvání úvěru mění na 138 měsíců, s bonusem na 127 měsíců. Dodatek byl sjednán prostřednictvím mobilního bankovnictví dne 21. 1. 2025.

9. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 28. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k okamžitému zaplacení úvěru ve výši 584 892,93 Kč, a to do 6. 8. 2025.

10. Z dokladu o čerpání úvěru soud zjistil, že 15. 8. 2023 žalobkyně poskytla žalované úvěr č. IBAN, a to ve výši 571 670 Kč na její účet vedený u žalobkyně.

11. Z výpisu z běžného účtu za období 31. 5. 2025 do 29. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalované vyúčtovala poplatek ve výši 25 Kč za zaslání výpisu z data 31. 5. 2025.

12. Ze splátkového kalendáře ohledně úvěru a přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná nejprve platila pravidelné splátky, po cca roce se však ocitla v prodlení a nadále platila pouze částečně a pak už vůbec. Celkem tak na úvěr zaplatila částku 112 709,64 Kč.

13. Z výpisu z účtu žalované za květen - srpen 2023 soud zjistil, že žalovaná splácela několik úvěrů, například dne 25. 6. 2023 splátka úvěru ve výši 2 863,34 Kč, tentýž den splátka úvěru/půjčky ve výši 1 211,66 Kč. Vyplývá z něj také, že dne 31. 5. 2023 načerpala žalovaná na svůj účet půjčku od právnická osoba. ve výši 20 000 Kč, dne 7. 6. 2023 další půjčku ve výši 6 000 Kč a dne 21. 6. 2023 ve výši 5 000 Kč. Z výpisu z účtu jsou zřejmé mnohočetné pohyby na účtu, časté vklady v hotovosti následované okamžitými výběry v hotovosti nebo odchozími platbami, přičemž jediným pravidelným příjmem žalované byla výplata mzdy od právnická osoba., a to dne 10. 5. 2023 ve výši 10 336 Kč, dne 9. 6. 2023 ve výši 11 761 Kč a dne 11. 7. 2023 ve výši 9 696 Kč.

14. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná opakovaně žádala o půjčky a úvěry, 27 žádostí jí bylo odmítnuto, 8 odvoláno, 3 má existující a 7 bylo skončeno.

15. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 10. 8. 2023 soud zjistil, že toto potvrzení vystavil tituly před jménem adresa, právnická osoba, a vyplývá z něj, že žalovaná má u této společnosti pracovní poměr na dobu neurčitou s tím, že výše průměrného čistého příjmu žalované za poslední 3 měsíce činí 34 367 Kč a že jí nejsou prováděny srážky ze mzdy. Je uvedeno, že mzda je vyplácena v hotovosti.

16. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 29. 5. 2023 soud zjistil, že toto potvrzení vystavil tituly před jménem adresa, právnická osoba, a vyplývá z něj, že žalovaná má mít hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, s tím, že výše průměrného čistého příjmu žalované za poslední 3 měsíce činí 34 000 Kč a že jí nejsou prováděny srážky ze mzdy.

17. Z potvrzení o výši příjmů ze dne 9. 8. 2023, které vystavila společnost právnická osoba., vyplývá, že žalovaná je zaměstnána u společnosti právnická osoba. jako výpomoc na pokladně s tím, že se jedná o dohodu o pracovní činnosti na dobu určitou do datum. Výše její mzdy za poslední 3 měsíce činí 11 358 Kč čistého měsíčně. Ze mzdy nejsou prováděny srážky.

18. Z dalších listin soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro věc.

19. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaná a žalobkyně podepsaly dodatek č. hodnota k rámcové smlouvě, kterým byl sjednán spotřebitelský úvěr, dle nějž byla poskytnuta žalované částka 571 670 Kč. Z poskytnuté částky úvěru mělo být vyplaceno dřívějších 5 úvěrů/půjček žalované poskytnutých jí žalobkyní a jinými subjekty. Žalovaná celkem zaplatila na předmětný úvěr částku 112 709,64 Kč. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení úvěru. Žalovaná před poskytnutím předmětného úvěru měla několik úvěrů/půjček, tyto splácela dalšími úvěry, pohyby na jejím bankovním účtu byly dle názoru soudu nestandardní, byly na něm časté vklady v hotovosti následované okamžitými výběry v hotovosti nebo odchozími platbami, přičemž jediným pravidelným příjmem žalované byla výplata mzdy od právnická osoba. ve výši cca 10 000 Kč měsíčně.

20. Po právní stránce soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený smlouvou hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „NOZ“) a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), ve znění do 31. 12. 2023.

21. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).

24. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovanou splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ.

25. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění ani fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nejsou míněny informace získané jen od spotřebitele, což je možné dovodit již gramatickým a logickým výkladem tohoto zákonného ustanovení. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které mu dlužník uvedl, ověří, přičemž klíčová je také povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu (dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

26. Nejvyšší soud ČR, v odůvodnění téhož rozsudku, také připomněl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

27. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádné ověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně byla před jednáním a následně i při jednání poučena dle § 118a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o břemeni důkazním ve vztahu k tvrzení, že řádně ověřila úvěruschopnost žalované. Další důkazy k tomu však nenavrhla. Soud proto uzavírá, že neunesla břemeno důkazní k tomuto tvrzení. Z dokazování sice vyplývá, že žalobkyně úvěruschopnost ověřovala, jak reálně (potvrzeními od zaměstnavatelů, výpisy z účtu žalobkyně, úvěrovou zprávou), tak i provedením expertních analýz (potenciálních výdajů každého ze členů domácnosti a domácnosti jako takové). Ovšem pokud žalobkyně vycházela z toho, že náklady na léky a jídlo a dopravu pro tříčlennou domácnost činí dohromady pouhých 1 000 Kč (!), pak je zřejmé, že nevycházela z reálných výdajů. Ty jsou o mnoho tisíc vyšší jen na jídle. Na takové úvahy není třeba expertních analýz. Vzhledem k výši poskytnutého úvěru – více než půl milionu korun – bylo na místě, aby zkoumání výdajů a příjmů žalované bylo skutečně důkladné a realistické a také řádně vyhodnocené. Např. výdaje na domácnost ve výši 6 100 Kč, pokud žalovaná skutečně bydlela ve vlastní nemovitosti, se realitě blíží, nicméně žádný důkaz (výpis z katastru) o tom žalobkyně soudu neposkytla, proto nelze vycházet z toho, že tyto výdaje jsou reálné. Ostatně z předložených výpisů z účtu nevyplývá, že by žalovaná hradila poplatky SVJ, elektřinu, plyn, případně nájemné. Což je samo o sobě podezřelé. Žalobkyně měla chtít tyto náklady od žalované doložit a nespoléhat se jen na tvrzení žalované a analytické údaje.

28. Protože smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně, když žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, ale bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 571 670 Kč, má žalobkyně nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši. Protože žalovaná již zaplatila částku 112 709,64 Kč, soud jí výrokem I. uložil zaplatit rozdíl, tedy částku 458 960,36 Kč.

29. Protože soud shledal uzavřenou smlouvu o úvěru neplatnou z důvodů shora uvedených a nárok žalobkyně byl posuzován dle zásad bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. NOZ), nevznikl žalobkyni nárok na žalobou uplatněnou zbylou jistinu (když vše co žalovaná zaplatila je započteno na jistinu), poplatky a úrok z úvěru (ve výši 11,4 % ročně), soudu nezbylo než žalobu co do těchto částek výrokem II. zamítnout. V této zamítnuté částce je obsažena rovněž částka 25 Kč jakožto poplatek za nepovolený debet na běžném účtu, neboť žalobkyně nedoložila, že by se žalovaná do nepovoleného debetu na účtu dostala a že jí tedy vůbec mohl takový nárok vzniknout.

30. Dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ je dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Pokud je mezi účastníky spor o to, jaká je doba přiměřená jeho možnostem, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

31. Z toho tedy vyplývá, že zákon lhůtu splatnosti nestanoví a pokud nedojde k dohodě mezi věřitelem a dlužníkem o splacení (příp. faktickému splacení dlužníkem tak, že je s tím věřitel spokojen), musí určit dobu splatnosti soud. V této věci soud shledal, že za přiměřenou lhůtu lze považovat zákonnou třídenní lhůtu od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná ničeho sama neuvedla, neboť byla po celou dobu řízení (kromě podaného odporu) zcela pasivní.

32. Vzhledem k tomu, že splatnost dluhu nastane až ve lhůtě stanovené soudem, tedy dluh dosud není splatný, není žalovaná dosud v prodlení a nevznikla jí povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1968, § 1970 NOZ). Nárok na zaplacení úroku z prodlení (ve výši 12 % ročně) proto také není důvodný, proto byl také výrokem II. zamítnut. Tento právní názor je v souladu s názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem vyjádřeným v rozhodnutí č.j. 14 Co 132/2025-70.

33. Vzhledem k výše uvedenému tak soud žalované uložil zaplatit žalobkyni jen dlužnou jistinu ve výši 458 960,36 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 558,36 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalované v rozsahu 31 %), když příslušenství je nutno pro účely náhrady nákladů řízení kapitalizovat ke dni vydání rozsudku. Tyto náklady sestávají jen z poměrné části soudního poplatku zaplaceného ve výši 22 522 Kč. Ostatních nákladů řízení se žalobkyně při jednání výslovně vzdala.

35. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce.

36. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu nebo prostřednictvím exekuce.