36 C 228/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Plachou Nekolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 104 193 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 980 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 68 213 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 201,27 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 265,32 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 46 351,85 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,68 % p. a. z částky 46 351,85 Kč od 28. 9. 2023, Anonymizováno, do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 4. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 104 193 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným dne 19. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytla částku 48 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutým úvěrem kromě poskytnuté částky také částku 68 213 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 53 916 Kč s úrokovou sazbou ve výši 22,68 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 701 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách po 4 843 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 19. 3. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaný uhradil dne 9. 5. 2022. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 46 351,85 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 57 841,15 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z úvěru v kapitalizované výši 16 265,32 Kč, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 7 201,27 Kč, úroku z úvěru ve výši 22,68 % ročně z dlužné jistiny 46 351,85 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 46 351,85 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud při jednání provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:

4. Výpis z obchodního rejstříku žalobkyně dokládá její právní subjektivitu.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 3. 2020, kterou podepsal žalovaný a zástupce společnosti , právnická osoba, , vyplývá, že společnost , právnická osoba, (dále také jen jako „věřitel“) poskytla žalovanému téhož dne hotovost ve výši 48 000 Kč. Žalovaný se zavázal kromě půjčené částky uhradit i poplatek ve výši 65 117 Kč, který byl vypočten jako součet úroků ve výši 53 916 Kč, odměny za zpracování spotřebitelského úvěru činnost ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 701 Kč, a dále pojistné za doplňkové pojištění ve výši 3 096 Kč. Vše splatno ve 24 měsíčních splátkách po 4 843 Kč a poslední splátce ve výši 4 824 Kč.

6. Ze smluvních podmínek soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti pro věc.

7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 se podává, že postoupení pohledávek ze smlouvy o úvěru bylo žalovanému věřitelem zasláno. Z podacího lístku se podává, že oznámení o postoupení bylo odesláno dne 27. 10. 2023.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě soud zjistil, že dne 15. 2. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky zástupcem žalobkyně. Z podacího lístku se podává, že výzva byla odeslána dne 15. 2. 2024.

9. Z výpisu z rejstříku exekucí, kterýžto důkaz soud opatřil v souladu s ust. § 120 odst. 2 občanského soudního řádu, když v řízení mělo být prokázáno, zda žalovaný byl v době uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru schopen úvěr splácet, soud zjistil, že první exekuce byla na žalovaného zahájena dne , datum, a zapsána do rejstříku exekucí dne , datum, , druhá exekuce byla na žalovaného zahájena dne , datum, a zapsána do rejstříku exekucí dne , datum, . Další exekuce následovaly.

10. Ze zákaznické karty žalovaného se podává, že měsíční příjmy a výdaje domácnosti žalovaného představuje mzda žalovaného ve výši 22 763 Kč, výdaje na domácnost ve výši 2 846 Kč. Dokumenty, ze kterých měly být tyto skutečnosti věřitelem ověřeny, nejsou uvedeny žádné.

11. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný celkem zaplatil na dluh z úvěru částku 12 020 Kč.

12. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný a zástupce společnosti , právnická osoba, (dále také jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle níž byla poskytnuta žalovanému téhož dne v hotovosti částka 48 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávek z této smlouvy za ním na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení. Na žalovaného byla před poskytnutím úvěru vedeno několik exekučních řízení. Žalovaný celkem zaplatil na úvěr částku 12 020 Kč.

13. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

14. Věc soud právně posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „NOZ“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném po 1. 1. 2014 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Dle ust. § 2395 NOZ, dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle ust. § 1879 NOZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 NOZ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Aktivní legitimace žalobkyně tak vyplývá z platně uzavřené smlouvy o postoupení, resp. z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně adresovaného žalovanému.

17. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Dle ust. § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

19. Dle ust. § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Dle ust. § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Dle ust. § 2991 odst. 2 NOZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru., anonymizováno23. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

24. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Za vhodné jiné zdroje lze považovat např. veřejně dostupné rejstříky, ať už je přístup do nich zdarma - obchodní rejstřík, registr živnostenského podnikání, insolvenční rejstřík aj., anebo je zpoplatněn, což je případ centrální evidence exekucí vedené, provozované a spravované Exekutorskou komorou České republiky v souladu s § 125 exekučního řádu. Neověření údajů v databázích, které jsou veřejně přístupné, lze považovat za zanedbání odborné péče.

25. Dle názoru soudu v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 9), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky dle smlouvy o úvěru, když smlouvu se žalovaným uzavřela za situace, kdy na majetek žalovaného byly vedeny několikeré exekuce. Soud tak rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu, neboť skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně neověřila, zda žalovaný není v exekuci, sama o sobě nasvědčuje tomu, že zanedbala svou zákonnou povinnost odborné péče před poskytnutím úvěru. Navíc je zřejmé, že ani neověřila příjmy a výdaje žalovaného.

26. Soud proto shledal smlouvu o úvěru neplatnou. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy uzavřené po nedostatečném, resp. nesprávném, posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost. Smlouva odporuje proto ust. § 580 odst. 1 NOZ a je z tohoto důvodu neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (ust. § 588 NOZ).

27. Protože smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně, když právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, ale bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 48 000 Kč, má právní předchůdkyně žalobkyně, resp. nyní žalobkyně, nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši podle ust. § 2991 odst. 2 NOZ. Protože žalovaný již na úvěr zaplatil částku 12 020 Kč, soud výrokem I. uložil žalovanému žalobkyni zaplatit rozdíl, tedy částku 35 980 Kč.

28. Dle zákona o spotřebitelském úvěru je dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Pokud je mezi účastníky spor o to, jaká je doba přiměřená jeho možnostem, určí tuto dobu soud podle možností spotřebitele (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

29. Z toho tedy vyplývá, že zákon lhůtu splatnosti nestanoví a pokud nedojde k dohodě mezi věřitelem a dlužníkem o splacení (příp. faktickému splacení dlužníkem tak, že je s tím věřitel spokojen), musí určit dobu splatnosti soud. V této věci soud shledal, že za přiměřenou lhůtu lze považovat zákonnou třídenní lhůtu od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaný ničeho sám neuvedl, neboť byl po celou dobu řízení zcela pasivní.

30. Vzhledem k tomu, že splatnost dluhu nastane až ve lhůtě stanovené soudem, tedy dluh dosud není splatný, není žalovaný dosud v prodlení a nevznikla mu povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1968, § 1970 NOZ). Nárok na zaplacení úroku z prodlení proto také není důvodný.

31. Vzhledem k výše uvedenému tak soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni jen dlužnou jistinu ve výši 35 980 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl ve věci procesně úspěšnější, z obsahu spisu však vyplývá, že mu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

33. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.