75 C 155/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 37 236,34 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 37 236,34 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 28 108,48 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 108,48 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 37 236,34 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 28 108,48 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 108,48 Kč od datum do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že právnická osoba, registrační číslo hodnota (dále jen „právnická osoba“) jako postupitel uzavřela dne datum s žalobkyní jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení portfolia pohledávek právnická osoba, která na území České republiky ukončila svoji činnost. K postoupení portfolia pohledávek na žalobkyni došlo s účinností ke dni datum. Součástí postoupeného portfolia pohledávek byla i pohledávka za žalovaným, která je předmětem řízení v projednávané věci. právnická osoba s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté plnění vrátit a zároveň zaplatit úrok. právnická osoba ověřila úvěruschopnost žalovaného. Mezi právnická osoba a žalovaným bylo sjednáno právo věřitele odstoupit od úvěrové smlouvy, dostane-li se dlužník do prodlení se splacením více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek, když poslední platba na úvěr (nikoliv však řádná splátka) byla uhrazena v květnu 2024. Žalobkyně proto od smlouvy o revolvingovém úvěru odstoupila s účinností ke dni datum. Výzvou k úhradě ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Dluh žalovaného činil ke dni datum částku v celkové výši 37 236,34 Kč skládající se z jistiny ve výši 28 108,48 Kč, řádných úroků ve výši 5 561,56 Kč, úroků z prodlení ve výši 2 366,30 Kč a poplatků ve výši 1 200 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení byl pasivní.

4. Soud věc projednal na jednání konaném dne datum podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila a žalovaný se k jednání, leč řádně předvolán, bez omluvy nedostavil.

5. Z listiny označené jako žádost/smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že v ní jsou označeni žalovaný jako klient a právnická osoba jako poskytovatel úvěru, jsou v ní uvedeny údaje o žalovaném, jenž byl svobodný, byl majitel domu, bytu, měl 1 vyživované dítě, byl zaměstnán jako obsluha strojů a zařízení s měsíčním příjmem ve výši 37 000 Kč, s celkovými náklady domácnosti ve výši 12 000 Kč a s finančními závazky ve výši 12 000 Kč. Dále v této listině byly uvedeny podmínky poskytovaného revolvingového úvěru, a to úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč, měsíční splátka ve výši 5 % z dlužné částky, minimálně však 500 Kč, úroková sazba ve výši 26,28 % ročně. Dále byly v listině podrobně uvedeny důsledky nesplácení úvěru. Listina byla podepsána žalovaným.

6. Z listiny označené jako specifické podmínky č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že v ní jsou označeni žalovaný jako klient a právnická osoba jako poskytovatel úvěru a jsou v ní uvedeny podmínky specifického čerpání, a to platba zprostředkovateli ve výši 17 490 Kč, měsíční splátka ve výši 874 Kč, počet měsíčních splátek 24 a úroková sazba ve výši 18,10 % ročně. Listina byla podepsána žalovaným.

7. Z listiny označené jako produktové podmínky pro revolvingové úvěry soud zjistil bližší úpravu úvěrového vztahu.

8. Z listiny označené jako zpráva o schválení úvěru ze dne datum soud zjistil, že byla adresována žalovanému, přičemž v ní právnická osoba žalovanému oznámila, že schválila žádost ze dne datum a současně jej seznámila se službou právnická osoba.

9. Z přehledu transkací číslo úvěru hodnota soud zjistil, jaké účetní pohyby měly být uskutečněny na úvěrovém účtu ke dni datum.

10. Z výpisu notářského zápisu sp. zn. spisová značka sepsaného dne datum včetně příloh ze smlouvy o převodu portfolia ze dne datum soud zjistil, že notářský zápis byl sepsán notářem za účasti zástupců právnická osoba a zástupců žalobkyně, kteří souhlasně prohlásili, že došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek dne datum, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávek právnická osoba na žalobkyni, a to včetně pohledávky za žalovaným.

11. Z listiny označené jako podklady pre súdne konanie soud zjistil, jaké účetní pohyby měly být uskutečněny na úvěrovém účtu v období od datum do datum.

12. Z listiny označené jako poslední výzva k úhradě dlužné částky a podmíněné odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne datum soud zjistil, že v ní žalobkyně upozornila žalovaného, že eviduje dluh po splatnosti ve výši 4 500 Kč s tím, že pokud nebude nedoplatek uhrazen ke dni datum, bude žalobkyně požadovat okamžitou úhradu celého úvěru.

13. Z listiny označené jako splaťte okamžitě celý dluh ze dne datum soud zjistil, že v ní žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 32 494 Kč.

14. Na základě provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný s právnická osoba elektronicky jednal o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, neboť jí poskytl své osobní údaje a podepsal listinu označenou jako žádost/smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, jež byla datována dne datum a v níž uvedl, že byl svobodný, byl majitel domu, bytu, měl 1 vyživované dítě, byl zaměstnán jako obsluha strojů a zařízení s měsíčním příjmem ve výši 37 000 Kč, s celkovými náklady domácnosti ve výši 12 000 Kč a s finančními závazky ve výši 12 000 Kč. Dále v této listině byly uvedeny podmínky poskytovaného revolvingového úvěru, a to úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč, měsíční splátka ve výši 5 % z dlužné částky, minimálně však 500 Kč, úroková sazba ve výši 26,28 % ročně. právnická osoba žalovaného informovala o schválení úvěru dopisem ze dne datum. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum právnická osoba projevila vůli postoupit spornou pohledávku na žalobkyni, což bylo zachyceno v notářském zápisu sp. zn. spisová značka sepsaném dne datum. Žalovaný byl žalobkyní informován o dlužné částce a byl vyzván k její úhradě výzvou ze dne datum, v níž žalobkyně uvedla, že pokud nebude dlužná částka uhrazena do dne datum, bude požadovat okamžitou úhradu celého úvěru. Dopisem ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky 32 494 Kč.

15. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.

16. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Protože právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila spornou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.

19. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.

20. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (odst. 1). Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků (odst. 2).

22. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

23. Podle § 87 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

24. Na základě shora uvedeného skutkového stavu posouzeného citovanými zákonnými ustanoveními soud dospěl k závěru, že mezi právnická osoba, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne datum, kdy právnická osoba informovala žalovaného o schválení jeho žádosti ze dne datum, uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z.), podle níž byla úvěrující (právnická osoba) povinna poskytnout na požádání úvěrovanému (žalovanému) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně poplatků a úroků v ujednané výši (§ 2395 o.z.), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o.z.). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, když sjednané podmínky neplnil a dlužnou částku nehradil řádně a včas. Žalovaný však v daném případě vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ. 25. právnická osoba tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i sporný úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka).

26. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

27. V projednávané věci pak žalobkyně nepředložila soudu v zásadě ničeho, z čeho by bylo lze usuzovat, že právnická osoba řádně splnila povinnost posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. V žalobě sice obecně uváděla, že právnická osoba úvěruschopnost žalovaného posuzovala, ale k žalobě již žádné listiny prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila. Jediné, co ohledně úvěruschopnosti, bylo soudu předloženo, byla vyplněná žádost o revolvingový úvěr, v níž byly uvedeny údaje o životní situaci, příjmech a výdajích žalovaného. Žádné listiny prokazující ověření údajů sdělených žalovaným však soudu předloženy nebyly a ani z žádné z předložených listin neplyne, že by jimi snad právnická osoba disponovala a jakkoliv je posuzovala. Poněvadž právnická osoba zcela rezignovala na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a plně se spolehla toliko na údaje sdělené žalovaným, který měl mít dokonce další závazky, nezbývá než dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo dostatečné, když právnická osoba nedisponovala všemi podklady k posouzení příjmové a výdajové stránky žalovaného, resp. pokud jimi disponovala, tak je žalobkyně soudu nepředložila. Žalobkyně se pak svojí neúčastí na jednání konaném dne datum sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena podle § 118b o.s.ř. o povinnosti uvést rozhodná tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, jakož i výzvy a poučení podle § 118a o.s.ř. k doplnění chybějících tvrzení a k označení důkazů k prokázání svých tvrzení, jež soud neměl v daném okamžiku za prokázaná, a následně být řádně poučena ohledně následků nesplnění této výzvy. V této souvislosti soud uvádí, že § 118a o.s.ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2848/2010).

28. Soudu tak nezbylo než dospět k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. a s § 588 o.z. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

29. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

30. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

32. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

34. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, zabýval se tím, zda nedošlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor právnická osoba, resp. žalobkyně. Provedeným dokazováním však nebylo prokázáno, že by byla žalovanému vyplacena jakákoliv částka, nebo že by došlo k úhradě nějaké částky za žalovaného, což ostatně ani žalobkyně netvrdila. Soudu však nezbývá než konstatovat, že z předložených důkazů nijak neplyne, že by nějaká částka byla žalovanému vyplacena, když soudu nebyl předložen ani žádný výpis z účtu, toliko nějaké přehledy domnělých pohybů na úvěrovém účtu. Žalobkyně se pak svojí omluvenou neúčastí na jednání vzdala dobrodiní soudem poskytovaných poučení podle § 118a o.s.ř., pročež soudu nezbylo než dospět k závěru, že žalobkyně jednoznačně neprokázala, že by se žalovaný na úkor právnická osoba, resp. žalobkyně jakkoliv obohatil. Soud konstatuje, že byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene důkazního ohledně shora uvedené skutečnosti. Žalobkyně se však svojí neúčastí na jednání konaném dne datum sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena.

35. Z uvedeného důvodu tak soud nemohl tvrzený vztah mezi žalobkyní (resp. právnická osoba) a žalovaným posoudit ani jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., neboť nebylo prokázáno, že by právnická osoba poskytla žalovanému finanční prostředky.

36. Na základě shora uvedeného tak soudu nezbylo než dospět k závěru, že žaloba nebyla podána oprávněně, pročež ji jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

37. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela procesně úspěšným účastníkem byl žalovaný, jemuž však žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.