8 C 31/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované , o zaplacení 5 677 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 717 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 1 066 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 953 Kč od [datum] do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 5 176 Kč od [datum] do [datum], a úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 3 764 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 960 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 332 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.

2. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v níže uvedených obdobích v odběrném místě na adrese [adresa žalované], a částky za zaslané upomínky. Žalovaná do podání žaloby nezaplatila.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, a dospěl na jejich základě k následujícímu závěru o skutkovém stavu 5. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny v předmětném období, na základě které byla žalobkyně zavázána umožnit odběr elektřiny v odběrném místě [adresa žalované], a žalovaná se zavázala za realizovaný odběr elektřiny zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami. Za období od [datum] do [datum] mu byla vyúčtována cena spotřeby plynu ve výši 1 066 Kč fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum]. Žalovaná uhradila dne [datum] pouze 113 Kč. Za období od [datum] do [datum] mu byla vyúčtována cena spotřeby elektřiny ve výši 5 176 Kč fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum]. Žalovaná uhradila dne [datum] pouze 1 412 Kč. Dále žalobkyně vyúčtovala žalovanému 240 Kč za každou upomínku, kterou mu zaslala dne [datum], resp. [datum], resp. [datum], resp. [datum], a to podle Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Před podáním žaloby vyzval zástupce z řad advokátů žalovaného k úhradě dopisem ze dne [datum]. Žalovaná ničeho neuhradila.

6. Podle ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel dodávat elektřinu vymezenou výkonem, množstvím a časovým průběhem jinému účastníku trhu s elektřinou a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ně dohodnutou cenu, nebo jedná-li se o chráněného zákazníka nebo konečného zákazníka využívajícího dodavatele poslední instance cenu regulovanou. Smlouva o dodávce elektřiny musí obsahovat dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o dodávce elektřiny domácnostem a malým zákazníkům jsou obchodní podmínky, které musí obsahovat podrobnosti k zahájení průběhu a ukončení dodávky elektřiny, k měření spotřeby elektřiny, k vyúčtování a způsobu úhrady a postupu pro řešení sporu.

7. Dle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávek plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem 8. V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu a elektřiny. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky plynu, resp. elektřiny. Protože dlužná částka nebyla žalovanou do rozhodnutí soudu uhrazena, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky za neuhrazené energie v souladu s § 2079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“), tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 odst. 2 o.z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto nařízením ode dne následujícího po fakturami stanoveném datu splatnosti, resp. částečné úhradě. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dlužné vyfakturované částky za spotřebu.

9. Žalobkyně dále požadovala 4 x 240 Kč poplatku za odeslání upomínek (dle § 2048 o.z.). Tento svůj nárok opírá o všeobecné obchodní podmínky ([příjmení] všeobecných obchodních podmínek). Povaha těchto nároků je taková, že jde o paušalizovanou náhradu škody vzniklou v souvislosti s prodlením žalovaného, tedy smluvní pokutu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006). Požadovaná smluvní pokuta tedy nevyplývá z uzavřené smlouvy, ale z listin, které nejsou součástí jádra smlouvy, pod kterou připojují zákazníci svůj podpis (na tom nic nemění ani tvrzení žalobkyně, že smlouva byla uzavřena ústně). Ve spotřebitelských vztazích je nezbytné, aby spotřebitel byl upozorněn na ta ujednání, která mají zásadní význam z hlediska jeho práv a povinností a zároveň nejsou pouze technického či vysvětlujícího charakteru. Mezi taková ujednání nepochybně patří též ujednání o smluvní pokutě, neboť není pouhým upřesněním (technické nebo vysvětlující povahy) sjednané povinnosti, ale zakládá, pro případ porušení jiné smluvní povinnosti, spotřebiteli povinnost novou, existující vedle porušené povinnosti. Povinnost zaplatit smluvní pokutu přitom není nezbytným následkem porušení povinnosti, byť se jedná o ujednání poměrně běžné. Soud dospěl k závěru, že ujednání zajišťující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobně ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11). Soud proto k ujednání o smluvní pokutě nepřihlížel dle ust. § 1753 o.z. Pouhý odkaz v textu smlouvy na tato ustanovení v obchodních podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 ICdo 86/2015). Nad to i v případě, že by nešlo o smluvní pokutu, ale sjednanou úplatu za zaslání upomínky svého druhu, Nejvyšší soud nakládá s takovým ujednání totožně (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 200/2013).

10. Soud nepoučil žalobce dle ust. § 118a o.s.ř., neboť to přichází v úvahu jen tehdy, jestliže právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností (a navržení důkazů je prokazující), významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a provedené důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. přistupovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3090/2008, 21 Cdo 3820/2009, 26 Cdo 592/2010, nebo 26 Cdo 1522/2010). V tomto řízení soud ani neměl pochybnost o naplněném žalobním tvrzení směřujícím k uplatněnému žalobnímu nároku za odpojení odběrného místa z Všeobecných obchodních podmínek, ani předložených důkazech k tomuto tvrzení (ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), nicméně na půdorysu tohoto tvrzení a důkazů, dospěl k závěru, že žalovaná část pohledávky není po právu.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobce jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 4 717 Kč (jistiny) a úroku z prodlení z této částky v zákonné výši za požadované období do dne vyhlášení rozsudku [datum] v celkové kapitalizované výši 630,87 Kč. Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnutých 960 Kč. Soud žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 036 Kč, přičemž tato částka představuje cca 69,56 % (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu cca 84,78 % a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 15,22 %) z jejich celkové výše 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.