10 C 362/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobce zastoupená: údaje o zástupci proti žalovaným: 1) celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená: anonymizováno jméno příjmení , advokát, sídlem adresa 2) celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa o určení dědického práva

I. Určuje se, že žalobkyně [celé jméno žalobce], narozená dne [datum], je dědičkou zůstavitele [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], zemřelého dne [datum].

II. Žalované č.1 a č.2 jsou povinny nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 19 049 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala určení dědického práva s tím, že na základě usnesení notáře byla vyrozuměna, že jí svědčí dědické právo po zůstaviteli [jméno] [příjmení] z důvodu dědění ze zákona. Současně však byla žalobkyně vyrozuměna, že zůstavitel zanechal listinu o vydědění sepsanou notářským zápisem. V listině [jméno] [příjmení] uvedl, že žalobkyni vyděďuje z důvodu, že o něho neprojevuje žádný zájem, který by jako dcera projevovat měla. Vydědění se vztahuje i na potomky žalobkyně. Žalobkyně uplatnila u notáře neplatnost listiny o vydědění a na základě usnesení soudu bylo žalobkyni uloženo, aby ve lhůtě dvou měsíců podala u soudu žalobu na určení, že je dědičkou po zůstaviteli. Žalobkyně v žalobě uvedla, že zůstavitele [jméno] [příjmení] nikdy nepoznala, jako dítě i jako dospívající člověk, a následně dospělý člověk neměla sílu, ani možnost řešit, kde je její otec, proč s ní není, proč jí nepomáhá, neboť co jí paměť sahá, musela se potýkat s negativně emočně vypjatým životem s matkou, která byla těžká alkoholička, což se odrazilo na psychickém vývoji žalobkyně, která si traumatizující zážitky z dětství v sobě nosí dodnes. [příjmení] [jméno] [příjmení] se se žalobkyní nikdy nestýkal, jako otec ji zcela vymazal ze svého života, nikdy tu pro ni nebyl jako otec, nepomohl, nepostaral se, byla nechtěným dítětem. Když zůstavitele [jméno] [příjmení] oslovila po narození svého prvního dítěte, setkala se s absolutním nezájmem, neboť tento neměl zájem o udržování rodinných vztahů se žalobkyní a ani se svými vnoučaty. Žalobkyně tedy neměla možnost a ani reálný důvod opravdový vztah dcera – otec projevit. Z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č.j. 20 D 832/2021-14 ze dne 3.5.2021 soud zjistil, že žalobkyně byla vyrozuměna soudním komisařem pověřeným k provedení úkonů soudu prvního stupně ve věci řízení pozůstalosti zůstavitele [jméno] [příjmení], zemřelého dne [datum], že lze mít za to, že je z důvodu dědění ze zákona zůstavitelovou dědičkou. Zůstavitel však zanechal listinu o vydědění ze dne [datum], kterou byla žalobkyně vyděděna. Soudní komisař vyzval žalobkyni, pokud se rozhodne uplatnit neplatnost listiny o vydědění, aby mu toto sdělila. Z notářského zápisu sepsaného notářem [jméno] [příjmení] dne [datum] soud zjistil, že k notáři se dostavil [jméno] [příjmení], [datum narození] v [obec] a požádal o sepsání listiny o vydědění tohoto znění:„ [příjmení] [jméno] [příjmení] vyděďuji svoji dceru [jméno] [celé jméno žalované], narozenou [datum], a to proto, že o mne trvale neprojevuje žádný opravdový zájem, který by jako dcera projevovat měla, vůbec mě nenavštěvuje, nikdy mi ani nenapsala, a to ani u příležitostech různých výročí a rovněž při mé dlouhodobé nemoci se o mne vůbec nezajímala. Výslovně stanovím, že důsledky vydědění mé dcery [jméno] [celé jméno žalované] se rovněž vztahují na její potomky.“ Z přípisu ze dne 3.6.2021, adresovaného žalobkyní notáři [jméno] [příjmení], uplatnila žalobkyně neplatnost listiny o vydědění shora uvedené. Z usnesení č.j. 20 D 832/2021-46 ze dne 20.7.2021 soud zjistil, že soudní komisař uložil žalobkyni, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podala žalobu proti [celé jméno žalované] a [celé jméno žalované] na určení, že je dědičkou po zůstaviteli. Z obsahu spisu zdejšího soudu sp.zn. 20 D 832/2021 soud zjistil, že se jedná o spis, který se týká pozůstalostního řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném [datum] a zemřelém [datum]. Z protokolu o předběžném šetření ze dne 12.5.2021 vyplývá, že dědičkou po uvedeném zůstaviteli je jeho manželka [celé jméno žalované], tedy žalovaná č. 1, a dcera [celé jméno žalované], tedy žalovaná č.

2. Z lékařské zprávy předložené žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně docházela od 23.4.2014 do psychiatrické ambulance, kde v rámci rodinné anamnézy uvedla, že otec o ni nikdy nejevil zájem, v dospělosti se s ní odmítal setkat a s ní nějak komunikovat. Potíže žalobkyně jsou způsobené psychotraumatizací v dětství těžkou atmosférou v rodině, absencí jednoho z rodičů. Z vyjádření ze dne 18.2.2022, které napsal [jméno] [příjmení], soud zjistil, že žalobkyně pečovala jako osobní asistentka o jeho manželku v době její nemoci přibližně třičtvrtě roku a s prací žalobkyně byla celá rodina spokojena, neboť péči o manželku zvládala žalobkyně po všech stránkách výborně. Z potvrzení Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná č. 1 poskytovala péči zůstaviteli a pobírala příspěvek na péči od února 2014 do března 2021. Ze zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] bude umístěn v Domově pro seniory v [obec] po dobu pobytu manželky pacienta v rehabilitačním zařízení po operaci. Z výměnného poukazu vystaveného [anonymizována dvě slova]. [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] byl nesoběstačný, péči o něj zajišťovala manželka a sestry DPS – Charity. Z potvrzení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že byla v kontaktu s pacientem [jméno] [příjmení] a jeho manželkou a navštěvovala pacienta i doma při zhoršení jeho zdravotního stavu. Manželka pečovala o pacienta velmi obětavě a celodenně. Bez její péče by pacient zemřel mnohem dříve. Z úmrtní zprávy soud zjistil, že [jméno] [příjmení] byl hospitalizován na interním oddělení Orlickoústecké nemocnice od 3.4.2021 do 6.4.2021, kdy zemřel. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že o smrti svého otce se dozvěděla od notáře, když jí přišla obsílka k jednání. Svého otce v životě neviděla. Jednou jí ho matka ukázala v podnapilém stavu přes půl ulice, to bylo v jejím dětství. Její matka byla manželkou zůstavitele [jméno] [příjmení] cca 1 rok. Toto jí sdělila, když se vyléčila z alkoholismu. Matka jí říkala, že otec byl alkoholik, že ji třískal. Neměla radostné dětství. Matka byla alkoholička a ona strašně toužila, aby se o ni někdo staral. Když se učila kuchařkou, setkala se se svou tetou [jméno] [celé jméno žalované], sestrou zůstavitele. To ještě nevěděla v té době, že to je její teta. Když jí bylo 18 let, snažila se vyřešit svůj život, vdala se a čekala dítě. Kontaktovala otce ohledně zdravotního stavu z genetického hlediska. Tehdy o ni nejevil zájem. Pak ještě jednou ho kontaktovala a mluvila se žalovanou č.

1. Dále ho [anonymizováno] v roce 1999, snažila opět skrz zdravotní stav, neboť její syn začal trpět disfunkcí svalovou a otec opět o ni nejevil zájem. Jednou se sešla v kavárně v [obec] s tetou [jméno] [celé jméno žalované] a tato jí řekla, že otec o ni zájem nemá, vlastně v té době měl problémy i s tetou. Posléze teta s ní přestala komunikovat. Neví, kolikrát byl otec ženatý. Ona nevěděla, ani kde v [obec] žije. Než jí přišla obsílka od notáře, tak nevěděla, že ji otec vydědil. Měla zájem se s otcem stýkat. Neví, zda na ni platil výživné. Její otec ani po telefonických hovorech neprojevil zájem o její děti, o svá vnoučata. Žila 19 let v [obec], na adrese [ulice a číslo]. Matka pracovala jako vychovatelka na internátu, neví však v jakém období, matka musela odejít ze zaměstnání kvůli alkoholu a šla do Psychiatrické léčebny v [obec]. Z účastnické výpovědi žalované č. 2 soud zjistil, že její otec [jméno] [příjmení] měl 4 manželství. Z prvního byla ona, s druhou ženou děti neměl, ze třetího měl žalobkyni a potom přes 30 let žil v manželství s paní [celé jméno žalované], tedy žalovanou č.

1. Ona se s otcem stýkala. Žila ve [obec], rodiče se rozvedli. Otec se vrátil do [obec]. Jezdila k babičce, táta u ní bydlel. A posléze se nejvíc stýkala s žalovanou č.

1. Otec jí řekl, že na žalobkyni platí alimenty, ale žalobkyně o něj nejevila žádný zájem. S otcem nebylo jednoduché vyjít. Říkal, že se na něj žalobkyně nepřišla ani podívat. Teta [jméno] jí řekla, že se se sešla s žalobkyní v [obec], že chtěly spolu pohovořit, ale že nejsou v kontaktu. Před deseti lety jí otec řekl, že žalobkyni vydědil, že o něj nejeví zájem, že mu ani nezavolá. Jednou jí řekl, že za ním přišla do jeho firmy, zeptat se kvůli nemocem ohledně dítěte. Ona se se žalobkyní nestýká, věděla, kde bydlí v [obec]. Byla malá, když se tam jednou stavily s babičkou, to žalobkyně byla ještě dítě. Neví, zda otec vyvíjel nějakou snahu, aby se se žalobkyní sešel. Nevyvíjel ji ani u ní. [jméno] byla spíš aktivní žalovaná [číslo]. Pokud mluvila o tom, že ji překvapilo, že teta [jméno] se sešla s její sestrou, tak měla za to, že se sešla s její sestrou z [obec] a nikoliv se žalobkyní. Nevěděla, že mluví se žalobkyní. Je to tak 2-3 roky. Ona se žalobkyní nenavazovala žádný kontakt. Není pravdou, že by byl otec alkoholik. Nikoho nikdy nenapadal. Je pravdou, že trochu obhrouble mluvil. Byl nemohoucí, hodně dlouho, 15- 20 let a v jeho nemoci se o něj starala žalovaná č.

1. Trávila prázdniny v [obec] u babičky. Jezdila tam na víkendy. Chodila za otcem. Otci původně říkala strejda [anonymizováno]. Nicméně, když otec navázal známost s žalovanou č. 1, tak ta je dala ještě víc dohromady. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že veškeré věci má jenom z doslechu, žalobkyně mu říkala, že svého otce nepoznala, matka byla problematická, že ho snad údajně viděla v roce, když jí byl rok, že si to nepamatuje, a když jí bylo 16 či 17 roků, tak se ho snažila kontaktovat. Říkala, že otec o ni nejevil zájem. Neřekla mi, jakým způsobem se ho snažila kontaktovat. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně je její kamarádka z dětství, bydlely vedle sebe. Je narozena v roce 1973. Když byla žalobkyně malá, tak si spolu hrály, pamatuje se, že žalobkyně byla věčně doma sama, její matka popíjela po hospodách, často se volali policisté, aby žalobkyni z bytu vyzvedli, neboť seděla za oknem. Pečovala o ni teta, ale neví, jak se jmenuje. Její rodiče pamatují, že tam bydlel ještě kdysi otec žalobkyně, oba dva s matkou popíjeli, a když se žalobkyně narodila, tak odešel. Pokud má vzpomínky na žalobkyni, na její problémy, tak mluví o raném dětství, ví od rodičů, že se otec žalobkyně o ni nezajímal. Zda žalobkyně otce kontaktovala v pozdějším věku, tak o tomto nic neví, protože jak dospěly, odešly každá jinam do školy a už se nevídaly. Dle § 1646 odst. 1 písm. b) o.z. ze zákonných důvodů lze neopominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl. Dle § 170 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesení odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než dva měsíce. V projednávané věci soud vycházel z výpovědi účastníků, svědků a listinných důkazů založených ve spise. V řízení bylo prokázáno, že zůstavitel [jméno] [příjmení] vydědil žalobkyni listinou (notářským zápisem) dne 14.10.1999 a zemřel dne 6.4.2021. Soud vycházel z ustanovení § 3072 o.z. a listinu o vydědění považuje za platnou, neboť, byť byla sepsána v době účinnosti zák. č. 40/1964 Sb. (platný do 31.12.2013), vyhovuje nyní platnému a účinnému občanskému zákoníku (o.z.). Soud vzal v úvahu, že listina o vydědění byla pořízena zůstavitelem více jak dvacet let před jeho úmrtím, kdy zůstavitel vydědil žalobkyni v jejich 24 letech z důvodu shora uvedených, aniž by předtím projevil o žalobkyni do té doby jakýkoliv zájem jako otec. Soud se zabýval vztahy mezi žalobkyní a zůstavitelem a v řízení bylo prokázáno jednak výpovědí žalobkyně, ale zejména výpovědí žalované č.2, která ve své původní účastnické výpovědi uvedla, že neví, zda zůstavitel vyvíjel nějakou snahu, aby se se žalobkyní sešel. Posléze žalovaná č. 2 vypověděla, že jí teta [jméno] [celé jméno žalované] říkala, že není pravdou, že by se zůstavitel o žalobkyni nezajímal, ale sociální pracovnice mu řekla, ať či holce neplete hlavu, že tam jsou problémy. Nutno konstatovat, že žalobkyně byla ve velmi útlém věku, když zůstavitel od její matky odešel. Z tohoto lze usuzovat, že problémy žalobkyně jako dítěte (jakým způsobem a jak žije) zůstavitele nezajímaly, rovněž tak nezajímaly ani jeho širší rodinu (např. jeho sestru [jméno] [celé jméno žalované]). Zůstaviteli muselo však být zřejmě známo v jakých neradostných poměrech žalobkyně v dětství žila, jak dosvědčila svědkyně [jméno] [příjmení]. Provedenými důkazy bylo tedy prokázáno, že sám zůstavitel neměl zájem se se žalobkyní stýkat a udržovat s ní běžné příbuzenské vztahy jako mezi otcem a dcerou, byla mu lhostejná, nezájem žalobkyně o jeho osobu se ho nedotýkal a sám tedy k tomuto stavu mezi ním a žalobkyní přispěl, když ani posléze, v případě, kdy ho žalobkyně kontaktovala ohledně nemocí v rodině, s ní vztah nenavázal. Pokud se týká neposkytnutí pomoci žalobkyní zůstaviteli v době jeho nemoci, tak nelze ani toto přičítat žalobkyni k tíži, neboť žalobkyni nikdo z okolí zůstavitele nekontaktoval, aby ji o jeho zdravotním stavu informoval, jak vyplývá z výpovědi žalované č. 2, která uvedla, že i ona nenavazovala se žalobkyní žádný kontakt. Nicméně žalobkyně by byla schopna péči o zůstavitele s ohledem na své odborné předpoklady zajistit, jak dokládá shora uvedené vyjádření [jméno] [příjmení]. Pokud žalovaná č.1 shora listinnými důkazy dokládá, že zajišťovala dlouhodobě péči o nemocného zůstavitele, lze jí toto přičíst ke cti, nicméně nelze však dospět k závěru, že by žalobkyně v rozporu s dobrými mravy zůstaviteli případnou potřebnou pomoc neposkytla. Soud tedy s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí v celém rozsahu vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá z částky 12 500 Kč za 5 úkonů právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepsání žaloby, sepsání návrhu na provedení důkazů, účasti u jednání soudu dne 7.2.2022 a účasti u jednání soudu dne 9.3.2022) po 2 500 Kč dle ust. § 7, ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1 500 Kč jako 5 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb., z částky 1 200 Kč jako náhrady za promeškaný čas dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1 848,99 Kč jako náhrady cestovného (dvakrát ze sídla právního zástupce žalobkyně k jednání soudu v [obec] a zpět dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a vynaloženého soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Celková náhrada nákladů činí 19 049 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. jsou žalované č. 1 a č. 2 povinny ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.