15 C 213/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl soudcem Mgr. Radovanem Fejkelem ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného IČ IČO žalovaného, sídlem Adresa žalovaného o zaplacení částky 543 375 Kč s příslušenstvím, částky 533 250 Kč s příslušenstvím, částky 532 760,22 Kč s příslušenstvím a částky 522 524,25 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 88 911,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 5. 10. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba ohledně uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 2 042 997,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 5. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 2 238,30 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobami podaným u zdejšího soudu se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 543 375 Kč s příslušenstvím, částku 533 250 Kč s příslušenstvím, částku 532 760,22 Kč s příslušenstvím a částku 522 524,25 Kč s příslušenstvím jakožto přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, která mu vznikla následkem nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení o doměření daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2010 (sp. zn. spisová značka), za zdaňovací období 2. čtvrtletí roku 2010 (sp. zn. spisová značka), za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2010 (sp. zn. spisová značka) a za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2010 (spisová značka). Žaloby odůvodnil tím, že u správce daně podal dne 25. 4. 2010 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2010 (dále jen „DPH 1/2010“), dne 25. 7. 2010 podal přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2010 (dále jen „DPH 2/2010“), dne 25. 10. 2010 podal přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2010 (dále jen „DPH 3/2010“) a dne 25. 1. 2011 podal přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2010 (dále jen „DPH 4/2010“). Dne 7. 8. 2012 byla zahájena daňová kontrola, po jejímž provedení mu byla doměřena DPH za 1/2010 ve výši 41 250 Kč a penále ve výši 8 250 Kč, dále DPH za 2/2010 ve výši 35 940 Kč a penále 7 188 Kč, DPH za 3/2010 ve výši 1 220 546 Kč a penále 244 109 Kč a DPH za 4/2010 ve výši 11 568 Kč a penále ve výši 2 313 Kč. Proti všem čtyřem dodatečným platebním výměrům (dále též „DPV“) podal žalobce odvolání, které však bylo rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství (dále jen „OFŘ“) ze dne 17. 7. 2015, č. j. Anonymizováno zamítnuto. Toto rozhodnutí žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, který ji zamítl rozsudkem ze dne 4. 1. 2018, č. j. spisová značka. Následně žalobce podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (dále jen „NSS“), který rozsudkem ze dne 31. 8. 2022, č. j. spisová značka zrušil předchozí rozsudek krajského soudu i rozhodnutí OFŘ a věc vrátil tomuto orgánu k dalšímu řízení. Odvolací finanční ředitelství poté odvolání žalobce znovu zamítlo rozhodnutím ze dne 23. 6. 2023, č.j. Anonymizováno které žalobce opět napadl žalobou. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích však jeho žalobu odmítl svým usnesením ze dne 28. 2. 2024, č.j. spisová značka, proti němuž žalobce opět podal kasační stížnost. Kasační stížnosti žalobce vyhověl NSS rozsudkem ze dne 19. 7. 2024, č. j. spisová značka a nyní řízení znovu pokračuje před krajským soudem. V průběhu řízení o žalobě pod sp. zn. 52 Af 12/2023 vydalo OFŘ rozhodnutí ze dne 10. 1. 2024, č. j. Anonymizováno (které dosud nenabylo právní moci) a dále pokračuje řízení o žalobě, které je nyní přerušeno, neboť Generální finanční ředitelství (dále jen „GFŘ“) rozhodnutím ze dne 3. 5. 2024, č. j. Anonymizováno, nařídilo přezkum a krajský soud řízení přerušil za účelem vyčkání, zda neodpadne předmět soudního řízení (usnesení o přerušení řízení č. j. spisová značka). Žalobce podal proti rozhodnutí GFŘ odvolání, které žalovaný následně zamítl rozhodnutím ze dne 27. 9. 2024, č.j. č. účtu a které žalobce napadl žalobou u Městského soudu v Praze. Celková délka řízení o DPH za 1/2010 tak činí 14 let a pět měsíců (od 25. 4. 2010 do 3. 10. 2024), délka řízení o DPH za 2/2010 činí 14 let a dva měsíce (od 25. 7. 2010 do 3. 10. 2024), délka řízení o DPH za 3/2010 činí 14 let, jeden měsíc a 26 dní (od 25. 10. 2010 do 20. 12. 2024) a délka řízení o DPH za 4/2010 činí 13 let, 10 měsíců a 25 dní (od 25. 1. 2011 do 20. 12. 2024), přičemž do délky řízení před správními soudy se započítává i řízení před správním orgánem. Podle žalobce jde ve všech případech o nepřiměřeně dlouhou dobu, proto požádal žalovaného dne 4. 4. 2024 o zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. Nepřiměřenou délku řízení pak zapříčinily daňové orgány, které o ní rozhodovaly bezmála tři roky, dále Krajský soud v Hradci Králové, který žalobu vyřizoval přes dva roky a především Nejvyšší správní soud, u něhož byla věc přes čtyři roky, přičemž v soudním řízení neprobíhalo žádné dokazování, ale vždy šlo jen o řešení právních otázek. Původně žalobce tvrdil, že na jeho žádost o odškodnění mu žalovaný neodpověděl, v pozdějších žalobách uvedl, že mu žalovaný odpověděl přípisem ze dne 21. 10. 2024, č. j. č. účtu, kdy mu také poskytl souhrnné odškodnění za čtyři uplatněné nároky (za řízení o DPH za 1/2010 - 4/2010) ve výši 116 794 Kč, aniž by určil, jaká část se vztahuje k jednotlivým nárokům. K tomu žalobce poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 10. 2024, č. j. spisová značka, dle něhož řízení o DPH za jednotlivá zdaňovací období, která vycházela z obdobného skutkového a právního základu, mají totožnou žalobkyni a samostatné předměty řízení (daňová povinnost za různá zdaňovací období) je třeba považovat za samostatná řízení. Kromě toho žalovaný od dosavadní celkové délky řízení také odečetl délku řízení před Soudním dvorem Evropské unie (SDEU), o němž není žalobci nic známo, protože jeho věc SDEU nevyřizoval.

2. Výši zadostiučinění žalobce vypočítal podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Anonymizováno (Anonymizováno). Přitom uvedl, že daňové řízení se vedlo i o daňovém penále, které je trestní sankcí. Proto požaduje za první dva roky každého řízení částku 18 000 Kč a za každý další rok řízení částku 18 000 Kč a za každý měsíc poměrnou částku 1 500 Kč. Takto vypočtené odškodnění ve výši 241 500 Kč (za řízení o DPH 1/2010), ve výši 237 000 Kč (za řízení o DPH 2/2010), ve výši 236 782,32 Kč (za řízení o DPH 3/2010) a ve výši 232 233 Kč (za řízení o DPH 4/2010) žalobce navýšil o 50 %, neboť řízení před státními orgány všech stupňů bylo zatíženo mimořádnou délkou, když přesáhlo 14 let. Běžná lhůta pro vyřízení žaloby přitom podle názoru NSS činí šest měsíců až jeden rok. K tomu žalobce poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021 sp. zn. III.ÚS 1303/21, podle něhož instančnost řízení, která je posuzována v rámci kritéria složitosti věci (§ 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb.) nemůže být vykládána v neprospěch poškozeného, byla-li nepřiměřená délka řízení způsobena opakovaným posuzováním věci na jednotlivých stupních soudní soustavy, které lze v konkrétní věci přičíst k tíži soudům. Pokud obecné soudy v takovém případě zkrátí zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení s odkazem na složitost věci, poruší tím základní právo poškozeného na náhradu škody. Tyto závěry Ústavního soudu platí i na opakované posuzování právními orgány, které vyvolává silnou pochybnost o kompetentnosti postupu rozhodujícího orgánu veřejné moci ve smyslu jeho koncentrovanosti a efektivity a zakládá domněnku, že jeho postup je vadný (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. spisová značka). Žalobce proto namítá, že příčinou nepřiměřené délky řízení je tzv. „ping-pong“, který je třeba zohlednit v rámci kritéria § 31a odst. 3 písm. d) odškodňovacího zákona. Dále žalobce uvedl, že řízení mělo pro něho zásadní význam, neboť se jednalo o řízení pro něho existenční, přičemž násobilo jeho duševní útrapy. V té době byl po vážném úrazu v invalidním důchodu s příjmem 9 413 Kč měsíčně a vyživoval dvě dcery žijící s ním ve společné domácnosti. Ke dni 30. 6. 2015 měl dluhy ve výši 229 776,24 Kč vzniklé čerpáním úvěru na opravu dílny a dluh ve výši 168 424,69 Kč vzniklý čerpáním kontokorentního úvěru na provozní výdaje. Dále vlastnil dva osobní automobily rok výroby 1997 a 1999, v ceně odhadnuté finančním úřadem ve výši 76 970 Kč, resp. 53 300 Kč a přívěs zanedbatelné hodnoty. Jedinou významnější majetkovou hodnotou byl rodinný dům čp. 12 a dílna čp. 53 v Třebovicích včetně souvisejících pozemků, které však byly zastaveny rozhodnutím finančního úřadu ze dne 3. 7. 2014. Navíc správce daně vydal dne 3. 7. 2015 exekuční příkaz na prodej nemovitých věcí, čímž se závažnost situace žalobce dramaticky zhoršila. Žalobce sice požádal správce daně o povolení zaplatit daňový nedoplatek ve splátkách, což však správce daně zamítl. Z těchto důvodů, žalobce vypočtené odškodnění zvýšil o dalších 50 % na celkové částky 543 375 Kč, 533 250 Kč, 532 760,22 Kč a 522 524,25 Kč požadované v žalobách. Současně žalobce uplatnil také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z výše uvedených částek, počínaje od 5. 10. 2024, neboť žalovaný je v prodlení s jejich úhradou po uplynutí šesti měsíců od podání žádosti o zadostiučinění.

3. Žalovaný ve svém obsáhlém vyjádření potvrdil přijetí všech čtyř žádostí žalobce o přiznání přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení týkajících se DPH za 1. - 4. čtvrtletí roku 2010. Podle žalovaného se však jednalo prakticky o identické žádosti, neboť uplatněné nároky spolu souvisí a odlišují se pouze zdaňovacím obdobím. Proto žalovaný projednal všechny čtyři žádosti v rámci společného stanoviska (ze dne 2. 10. 2024, č. j. č. účtu) jako jeden nárok a žalobci přiznal zadostiučinění ve výši 116 794 Kč. Současně uvedl, že podáním čtyř žalob žalobce dochází k záměrnému rozmělňování a množení sporů pouze za účelem navyšování nákladů řízení, když jedno řízení je rozděleno na jednotlivé vzájemně navazující fáze zcela se překrývající s podstatnou částí žalobního nároku. Kromě navýšení nákladů a administrativní zátěže nedává ani smysl, aby žalobce byl odškodněn čtyřikrát v rámci jednoho řízení, které tvoří jeden celek (jak z hlediska časového, tak i předmětu řízení), když z obsahu věci je zřejmé, že mohl pociťovat (prakticky i teoreticky) pouze jedinou újmu. V této souvislosti žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka a v zájmu hospodárnosti navrhl spojení všech čtyř žalob ke společnému řízení. Dále žalovaný podrobně popsal důvody zahájení daňové kontroly u žalobce, na jejímž základě byly dne 13. 6. 2014 vydány dodatečné platební výměry na DPH za zdaňovací období 1/2010 až 4/2010, kterými byla doměřena DPH a penále. Žalovaný popsal také podrobně průběh dalšího řízení před finančními orgány a soudy s tím, že OFŘ v rámci přezkumného řízení vydalo rozhodnutí ze dne 5. 9. 2024, č. j. Anonymizováno, kterým změnilo své dřívější rozhodnutí o odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům za zdaňovací období 1/2010 – 4/2010 tak, že všechny dodatečné platební výměry byly zrušeny a odvolací řízení zastaveno, neboť marným uplynutím lhůty pro stanovení daně zanikla pravomoc správce daně stanovit daň. Současně OFŘ citovaným rozhodnutím zastavilo doměřovací řízení zahájené dne 7. 8. 2012. Proti tomuto rozhodnutí žalobce sice podal odvolání, které však bylo rozhodnutím Generálního finančního ředitelství (GFŘ) ze dne 23. 1. 2025, č. j. Anonymizováno zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. V řízení vedeném o přezkoumání rozhodnutí OFŘ (sp. zn. spisová značka) navrhlo OFŘ krajskému soudu, aby řízení ve věci přerušil, přičemž krajský soud tomuto návrhu vyhověl (usnesení ze dne 9. 8. 2024, č. j. spisová značka). V době zpracování vyjádření k žalobě bylo řízení stále přerušeno. Dále žalovaný popsal také průběh vymáhání daňových pohledávek s tím, že správce daně vydal dne 24. 6. 2014 zajišťovací příkazy na DPH za zdaňovací období 1/2010 - 4/2010. Vzhledem k tomu, že už úhrada daňových doplatků nebyla ve stanovené lhůtě provedena, zřídil správce daně rozhodnutím ze dne 3. 7. 2014 zástavní právo na nemovitostech žalobce k zajištění daňové pohledávky a jejího příslušenství. Dne 7. 7. 2014 byl pak v rámci zajišťovací exekuce vydán exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu. Proti těmto rozhodnutím podal tehdy žalobce odvolání, které však OFŘ rozhodnutím ze dne 26. 2. 2015, č. j. Anonymizováno zamítlo a potvrdilo napadené rozhodnutí o zřízení zástavního práva. Citované rozhodnutí OFŘ nabylo právní moci dne 2. 3. 2015. V rámci daňové exekuce byl také dne 28. 8. 2015 vydán exekuční příkaz na prodej nemovitých věcí žalobce. Krajský soud však usnesením ze dne 8. 10. 2015, č. j. spisová značka přiznal odkladný účinek žalobě žalobce podané proti rozhodnutí OFŘ ze dne 17. 7. 2015, č. j. Anonymizováno (o odvolání proti DPV). Z tohoto důvodu správce daně nikdy nepřikročil k realizaci exekuce prodejem nemovitostí a z důvodu odkladného účinku žaloby, vydal dne 18. 11. 2015 rozhodnutí o odkladu daňové exekuce. Dne 10. 1. 2024 vydalo OFŘ rozhodnutí č. j. Anonymizováno, na jehož základě bylo změněno předchozí rozhodnutí ze dne 23. 6. 2023, č. j. Anonymizováno tak, že odvoláním napadené rozhodnutí správce daně 1. stupně ve věci dodatečných platebních výměrů ze dne 13. 6. 2014, č. j. Anonymizováno se zrušuje a odvolací řízení se zastavuje a současně se zastavuje i doměřovací řízení zahájené z moci úřední dne 7. 8. 2012. Z tohoto důvodu správce daně prvního stupně vydal dne 24. 1. 2014 potvrzení o úplném zániku zástavního práva a téhož dne vydal také rozhodnutí o zastavení daňové exekuce na prodej nemovitých věcí.

4. V další části se žalovaný podrobně vyjádřil k samotnému nároku a požadavku žalobce na přiznání zadostiučinění. Uvedl, že žalobce ve svých žádostech nijak nespecifikuje konkrétní průtahy, kterých se měly orgány finanční správy dopustit, čímž jsou jeho žádosti obecné a nekonkrétní. Kromě toho žalobcem uváděná délka řízení zahrnuje vedle daňového řízení současně i řízení před správními soudy. K daňové kontrole uvedl, že probíhala v období od 7. 8. 2012 do 12. 6. 2014. Prvním procesním úkonem vůči žalobci, který mohl vyvolat jeho obavu ohledně správnosti tvrzené daně a vyvolat v něm pocit nejistoty, může být až okamžik zahájení daňové kontroly, tj. den 7. 8. 2012, nikoli den podání jednotlivých přiznání k DPH za příslušná zdaňovací období. Pro daňovou kontrolu pak není stanovena žádná lhůta a jedinou lhůtou, kterou je správce daně povinen se řídit, je prekluzivní lhůta stanovená v § 148 daňového řádu, která upravuje lhůtu pro stanovení daně. Podle žalovaného pak v průběhu daňové kontroly, ani v řízení před správcem daně 1. stupně k žádným průtahům řízení nedošlo, neboť všechny úkony byly činěny v přiměřených lhůtách. K průtahu došlo v případě rozhodnutí OFŘ ze dne 17. 7. 2015, č. j. Anonymizováno, které bylo vydáno 173 dní po uplynutí lhůty 6 měsíců pro vydání rozhodnutí, stanovené pokynem číslo Anonymizováno o stanovení lhůt při správě daní. Celková délka řízení před orgány finanční správy (správcem daně a OFŘ jako odvolacím orgánem) činila celkem 15 měsíců, přičemž z této celkové doby lze za nečinnost považovat uvedených 173 dní. Při vydání druhého rozhodnutí OFŘ ze dne 23. 6. 2023 o odvolání žalobce proti DPV nedošlo k žádnému prodlení. První soudní řízení, jehož předmětem byl přezkum rozhodnutí OFŘ (sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka) trvalo téměř šest let a 11 měsíců, avšak od 16. 5. 2019 do 29. 3. 2022 (1048 dní) bylo přerušeno za účelem zodpovězení předběžné otázky u SDEU. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka se však do celkové délky řízení před tuzemskými soudy délka řízení před SDEU nezapočítává. Druhé soudní řízení týkající se přezkumu rozhodnutí OFŘ (sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka) bylo zahájeno 28. 8. 2023 a dosud stále formálně trvá. Nicméně nejistota žalobce o výsledku řízení byla prakticky ukončena dne 13. 11. 2023, kdy žalobce podal podnět na nařízení přezkoumání předmětného rozhodnutí OFŘ a nejpozději tímto okamžikem si musel být vědom, že uplynula prekluzivní lhůta. To ostatně deklarovalo i OFŘ ve svém rozhodnutí ze dne 10. 1. 2024, kterým byly odvoláním napadené DPV zrušeny a odvolací řízení zastaveno, jakož i následné rozhodnutí GFŘ ze dne 3. 5. 2024. Výsledná délka prvního soudního řízení po odečtení doby jeho přerušení tak činí čtyři roky a jeden měsíc, což i žalovaný považuje za nepřiměřenou dobu. Uvedené řízení je tak zatíženo nesprávným úředním postupem, nikoliv však ze strany daňových orgánů, ale ze strany orgánů soudních. Správní řízení a soudní řízení správní se však posuzuje jako jeden celek, tudíž i celkovou délku posuzovaného řízení ve věci stanovení DPH za všechna čtvrtletí roku 2010 nelze považovat za přiměřenou. Podle žalovaného je však třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu, přičemž zásah do práv žalobce představuje možnou příčinu vzniku nemajetkové újmy, nikoliv újmu samotnou, kterou žalobce pouze tvrdí, ale nijak neprokazuje. Na druhou stranu je třeba vzít v úvahu objektivní odpovědnost státu za nepřiměřenou délku řízení, u níž se existence vzniku újmy presumuje. Na základě výše uvedených skutečností pak žalovaný shledal žádost žalobce o přiznání přiměřeného zadostiučinění za důvodnou, a proto mu bylo přiznáno zadostiučinění za všechny čtyři žádosti ve výši 116 794 Kč. Zadostiučinění bylo přiznáno za celkovou dobu řízení od 13. 6. 2014 (datum vydání DPV) do 13. 11. 2023 (podání podnětu žalobce na přezkoumání rozhodnutí o odvolání ze dne 23. 6. 2023), tj. v celkové délce 3441 dnů, přičemž od tohoto časového vymezení byla odečtena délka řízení před SDEU. Při výpočtu výše zadostiučinění žalovaný vycházel ze základní částky odškodnění ve výši 15 000 Kč za první dva roky a poté za každý následující rok nepřiměřeně dlouhého řízení. Z důvodu složitosti řízení, jak po stránce skutkové, tak po stránce právní bylo vypočtené odškodnění sníženo o 10 %. Jelikož dané řízení bylo zatíženo dvěma zásadními průtahy, a to v rámci prvního řízení před OFŘ a v rámci prvního soudního řízení u krajského soudu, souhlasil žalovaný s požadovaným zvýšením odškodnění o 50 %. Naopak žalovaný odmítl požadavek na zvýšení odškodnění o dalších 50 % z důvodu zvýšeného významu řízení. Tíživá situace žalobce, resp. jeho invalidita a dluhy, nebyly způsobeny v příčinné souvislosti s řízením o doměření DPH. Kromě toho se žalovaný také žalobci omluvil za průtahy v řízení a jeho celkovou nepřiměřenou délku. Vedle toho bylo žalobci přiznáno a také vyplaceno zadostiučinění ve výši 125 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení ve věci stanovení daně z příjmu fyzických osob (dále jen „DPFO“) za zdaňovací období roku 2010 a které vycházelo ze stejné daňové kontroly jako posuzované řízení ve věci DPH. Za období probíhající daňové kontroly (7. 8. 2012 - 12. 6. 2014) byl tedy žalobce již odškodněn. Tuto skutečnost žalovaný zohlednil při posuzování výše odškodnění za nepřiměřenou délku řízení ve věci stanovení DPH, v němž žalobci již nebylo přiznáno zadostiučinění právě za období daňové kontroly. Kromě toho byl do evidence daní na osobní daňový účet žalobce předepsán dne 5. 11. 2024 úrok ve výši 73 879 Kč z neoprávněného jednání správce daně a z nesprávně stanovené DPH. Tuto kompenzaci ve formě úroku je třeba ve smyslu § 251d daňového řádu třeba zohlednit ve výši přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Jelikož žalobci bylo již přiznáno a vyplaceno zadostiučinění ve výši 116 794 Kč (za řízení ve věci DPH), kdy za dobu probíhající daňové kontroly byl již odškodněn v rámci vyplaceného zadostiučinění za řízení o DPFO, přičemž žalobci byla také přiznána a vyplacena na jeho osobní daňový účet kompenzace formou úroků z nesprávně stanovené daně ve výši 73 879 Kč, považuje žalovaný další žalobami uplatněné nároky žalobce na odškodnění za nemajetkovou újmu za nedůvodné. Proto navrhl, aby soud jeho žaloby po spojení do jednoho řízení zamítl.

5. Usnesením ze dne 15. 4. 2025, č. j. spisová značka soud všechna čtyři řízení o nárocích žalobce vedená pod spisovými značkami spisová značka, spisová značka, spisová značka a spisová značka spojil z důvodu hospodárnosti ke společnému řízení a rozhodnutí. Citované usnesení o spojení řízení nabylo právní moci dne 29. 5. 2025.

6. Ze spisu Finančního úřadu pro Pardubický kraj, Územní pracoviště adresa, týkajícího se daně z přidané hodnoty žalobce za zdaňovací období roku 2010 bylo zjištěno, že žalobce podal daňové přiznání k DPH za zdaňovací období 1/2010 dne 26. 4. 2010, za zdaňovací období 2/2010 dne 21. 7. 2010, za zdaňovací období 3/2010 dne 26. 10. 2010 a za zdaňovací období 4/2010 dne 1. 3. 2011. Protokolem o místním šetření ze dne 30. 6. 2011, č.j. Anonymizováno správce daně zahájil šetření na místě samém, při němž byly prověřovány daňové a účetní doklady žalobce za rok 2010. Následně pokračovalo šetření (vyhledávací činnost) u daňového subjektu prostřednictvím dožádaných orgánů, zejména orgánů finanční správy. Na základě provedených dožádání zahájil správce daně dne 7. 8. 2012 daňovou kontrolu podle § 87 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a to v rozsahu DPFO za zdaňovací období roku 2010 a DPH za jednotlivá čtvrtletní zdaňovací období roku 2010 (protokol o zahájení daňové kontroly ze dne 7. 8. 2012, č.j. Anonymizováno). V rámci daňové kontroly pak správce daně provedl řadu úkonů, zejména ústní jednání, místní šetření i výslechy svědků. V rámci ústního jednání dne 15. 4. 2013 byl žalobce seznámen s výsledky kontrolního zjištění. Podáním ze dne 20. 5. 2013 se žalobce písemně vyjádřil k výsledkům kontrolního zjištění a na základě jeho výhrad bylo provedeno doplňující dokazování, zejména formou dalších svědeckých výpovědí. S doplněným výsledkem kontrolního zjištění správce daně seznámil žalobce při ústním jednání dne 29. 1. 2014. Dne 12. 6. 2014 byla projednána zpráva o daňové kontrole (protokol ze dne 12. 6. 2014, č.j. Anonymizováno, přičemž výsledná zpráva o daňové kontrole byla zaslána a doručena žalobci. Na základě provedené daňové kontroly pak správce daně vystavil dne 13. 6. 2014 dodatečný platební výměr č. j. Anonymizováno, kterým byla žalobci doměřena DPFO za rok 2010 ve výši 620 010 Kč a penále 124 002 Kč. Současně správce daně vystavil také celkem čtyři dodatečné platební výměry na DPH za čtyři zdaňovací období roku 2010. Konkrétně se jedná o dodatečný platební výměr na DPH za zdaňovací období 1/2010 ze dne 13. 6. 2014, č. j. Anonymizováno, kterým správce daně doměřil žalobci DPH ve výši 41 250 Kč a penále v částce 8 250 Kč. Dodatečným platebním výměrem ze dne 13. 6. 2014, č. j. Anonymizováno byla žalobci doměřena DPH za 2/2010 ve výši 35 940 Kč a penále ve výši 7 188 Kč. Dodatečným platebním výměrem ze dne 13. 6. 2014, č. j. Anonymizováno byla žalobci doměřena DPH za zdaňovací období 3/2010 ve výši 1 220 546 Kč a penále ve výši 244 109 Kč. Nakonec dodatečným platebním výměrem ze dne 13. 6. 2014, č. j. Anonymizováno správce daně doměřil žalobci DPH za zdaňovací období 4/2010 DPH ve výši 11 568 Kč a penále ve výši 2 313 Kč. Všechny čtyři dodatečné platební výměry na DPH byly doručeny žalobci poštou do vlastních rukou 25. 6. 2014. Následně dne 25. 7. 2014 žalobce podal proti všem čtyřem dodatečným platebním výměrům odvolání. O odvolání žalobce rozhodovalo OFŘ v Brně, které svým rozhodnutím ze dne 17. 7. 2015, č. j. Anonymizováno odvolání žalobce zamítlo a napadená rozhodnutí správce daně (dodatečné platební výměry) potvrdilo. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne od 21. 7. 2015.

7. Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) sp. zn. spisová značka a spisu Nejvyššího správního soudu v Brně sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že proti shora citovanému rozhodnutí OFŘ (ze dne 17. 7. 2015, č. j. Anonymizováno) podal žalobce dne 17. 9. 2015 u krajského soudu žalobu, kterou se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci příslušnému orgánu k dalšímu řízení. Na návrh žalobce byl potom jeho žalobě přiznán odkladný účinek (usnesení krajského soudu ze dne 8. 10. 2015, č. j. spisová značka, které nabylo právní moci dne 14. 10. 2015). Usnesením krajského soudu ze dne 20. 6. 2016, č. j. spisová značka bylo pak řízení o žalobě žalobce přerušeno do pravomocného rozhodnutí o kasační stížnosti vedené u NSS pod sp. zn. spisová značka, neboť v označené věci probíhalo jiné řízení, jehož výsledek mohl mít vliv na rozhodnutí soudu ve věci týkající se žalobce. Usnesením ze dne 21. 12. 2017, č. j. spisová značka bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, neboť NSS ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka vydal dne 31. 5. 2017 rozsudek. Krajský soud potom rozsudkem ze dne 4. 1. 2018, č. j. spisová značka žalobu žalobce zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 14. 1. 2018. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 26. 1. 2018 kasační stížnost k NSS, přičemž řízení o této jeho stížnosti bylo vedeno pod sp. zn. spisová značka. Po doplnění kasační stížnosti ze strany žalobce (dne 4. 2. 2019) pak NSS řízení ve věci přerušil, a to až do doby vydání rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci sp. zn. spisová značka, v němž byla řešena otázka významná pro řízení žalobce (usnesení NSS ze dne 16. 5. 2019, č. j. spisová značka). Následovalo další doplnění kasační stížnosti žalobce (ze dne 23. 3. 2021) a poté NSS usnesením ze dne 23. 3. 2022, č. j. spisová značka pak rozhodl o pokračování v řízení, kdy současně účastníky vyzval, aby ve lhůtě dvou týdnů o doručení tohoto usnesení případně doplnili svá dosavadní podání o stanovisko k situaci po vydání rozsudku SDEU ze dne 9. 12. 2021 ve věci právnická osoba, Anonymizováno a návazném rozhodnutí rozšířeného senátu rozsudkem ze dne 23. 3. 2022, č. j. spisová značka. Z citovaného usnesení se podává, že ve věci vedené pod spisovou značkou spisová značka byly rozšířenému senátu NSS předloženy sporné právní otázky, přičemž rozšířený senát se v uvedené věci následně obrátil s předběžnými otázkami na SDEU (usnesení ze dne 11. 3. 2020, č. j. spisová značka), který potom rozhodl zmíněným rozsudkem (ze dne 9. 12. 2021, Anonymizováno), na jehož základě pak rozhodl rozšířený senát NSS rozsudkem ze dne 23. 3. 2022, č. j. spisová značka. Po dalším doplnění kasační stížnosti žalobce (ze dne 29. 3. 2022) a vyjádření OFŘ v Brně (jako žalovaného) rozhodl NSS rozsudkem ze dne 31. 8. 2022, č. j. spisová značka, kterým napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 4. 1. 2018, č. j. spisová značka zrušil, současně zrušil i rozhodnutí OFŘ ze dne 17. 7. 2015, č. j. Anonymizováno a věc vrátil tomuto orgánu k dalšímu řízení. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 6. 9. 2022. Příslušný spis byl vrácen OFŘ dne 19. 9. 2022.

8. V další fázi řízení OFŘ uložilo správci daně podáním ze dne 26. 10. 2022, č. j. Anonymizováno doplnit spisový materiál ve lhůtě do 31. 1. 2023. Za tímto účelem vydal správce daně výzvu k prokázání skutečností ze dne 14. 11. 2022, č. j. Anonymizováno, na kterou žalobce reagoval podáním ze dne 6. 12. 2022. Správce daně pak dne 31. 1. 2023 zaslal OFŘ doplněný spisový materiál spolu se svým stanoviskem k úkonům provedeným v rámci doplněného odvolacího řízení. S výsledky doplnění odvolacího řízení byl žalobce seznámen prostřednictvím písemnosti OFŘ ze dne 13. 4. 2022, č. j. Anonymizováno. Následně OFŘ vydalo (v pořadí druhé) rozhodnutí ze dne 23. 6. 2023, č. j. Anonymizováno kterým odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům na DPH za zdaňovací období 1/2010, 2/2010 a 4/2010 znovu zamítlo a potvrdilo napadená rozhodnutí správce daně, přičemž dodatečný platební výměr za zdaňovací období 3/2010 změnilo tak, že DPH byla nově stanovena ve výši 1 124 981 Kč a penále ve výši 224 997. Citované rozhodnutí OFŘ nabylo právní moci dne 26. 6. 2023.

9. Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že i proti tomuto druhému rozhodnutí OFŘ podal žalobce ke krajskému soudu žalobu, kterou se opět domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Dne 1. 12. 2023 pak OFŘ jako žalovaný informovalo krajský soud o svém záměru uspokojit žalobce změnou nebo zrušením rozhodnutí dle § 124 odst. daňového řádu, neboť na základě závěrů NSS (v rozhodnutí sp. zn. spisová značka) dospělo k závěru, že právo stanovit DPH žalobci za zdaňovací období 1/2010 až 4/2010 se prekludovalo. Následně OFŘ vydalo rozhodnutí ze dne 10. 1. 2024, č. j. Anonymizováno Anonymizováno na nový výrok tak, že všechna čtyři odvoláním napadená rozhodnutí správce daně ze dne 13. 6. 2014 (dodatečné platební výměry ze dne 13. 6. 2014) se ruší a odvolací řízení se zastavuje a současně dle § 106 odst. 1 písm. e) daňového řádu se zastavuje i doměřovací řízení zahájené z moci úřední dne 7. 8. 2012. K výzvě soudu však žalobce podáním ze dne 18. 2. 2024 sdělil, že výše citovaným rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 1. 2024 není uspokojen, neboť toto rozhodnutí může být později zvráceno, ukáže-li se například v důsledku změny judikatury, že lhůta pro stanovení daně podle § 148 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, v tomto případě ještě neuplynula a žalovaný může nařídit přezkum žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobce proto setrval na tvém požadavku, aby krajský soud svým rozsudkem zrušil obě rozhodnutí daňových orgánů, neboť takový postup mu přináší větší právní jistotu. Krajský soud pak usnesením ze dne 28. 2. 2024, č. j. spisová značka žalobu žalobce odmítl, neboť rozhodnutím OFŘ ze dne 10. 1. 2024 bylo změněno napadené rozhodnutí tak, že odvoláním napadené dodatečné platební výměry ze dne 13. 6. 2014 byly zrušeny a odvolací řízení bylo zastaveno, včetně doměřovacího řízení zahájeného z moci úřední a v důsledku této změny rozhodnutí v přezkumném řízení de facto zaniklo rozhodnutí v původním znění, které bylo zároveň nahrazeno rozhodnutí ve znění změněném. Jelikož rozhodnutí napadené žalobou zaniklo, odpadl tím současně i předmět řízení, což je také důvodem pro odmítnutí žaloby ve smyslu ust. § 103 o. s. ř. Citované usnesení nabylo právní moci dne 4. 3. 2024. Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu však žalobce podal dne 2. 3. 2024 kasační stížnost k NSS, přičemž řízení o této kasační stížnosti bylo vedeno pod sp. zn. spisová značka.

10. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že o kasační stížnosti žalobce (podané proti usnesení krajského soudu ze dne 28. 2. 2024, č. j. spisová značka) rozhodl NSS rozsudkem ze dne 19. 7. 2024, č. j. spisová značka, kterým napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 29. 7. 2024 a z jeho odůvodnění se podává, že v důsledku nesplnění podmínek pro uspokojení žalobce podle § 124 odst. 1 daňového řádu ve spojení s ust. § 62 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů i nadále zůstal zachován předmět řízení a krajský soud pochybil, pokud žalobu žalobce odmítl.

11. V mezidobí však žalobce dne 13. 11. 2023 podal podnět na nařízení přezkoumání rozhodnutí OFŘ ze dne 23. 6. 2023, č. j. Anonymizováno, přičemž Generální finanční ředitelství shledalo tento podnět důvodným a rozhodnutím ze dne 3. 5. 2024, č. j. Anonymizováno nařídilo OFŘ, aby své rozhodnutí o odvolání přezkoumalo. Proti rozhodnutí GFŘ ze dne 3. 5. 2024 však žalobce podal rovněž odvolání, které právnická osoba svým rozhodnutím ze dne 27. 9. 2024, č. j. č. účtu odvolání žalobce odmítlo a napadené rozhodnutí GFŘ potvrdilo. Mezi tím OFŘ v rámci přezkumného řízení vydalo rozhodnutí ze dne 5. 9. 2024, č. j. Anonymizováno, kterým změnilo dřívější rozhodnutí o odvolání ze dne 23. 6. 2023 č. j. Anonymizováno, a to tak, že odvoláním napadené dodatečné platební výměry na DPH za zdaňovací období 1/2010 až 4/2010 byly zrušeny a odvolací řízení zastaveno, neboť marným uplynutím lhůty pro stanovení daně zanikla pravomoc správce daně 1. stupně stanovit daň. Současně bylo tímto rozhodnutím zastaveno i doměřovací řízení zahájené z moci úřední dne 7. 8. 2012. I proti tomuto rozhodnutí však žalobce podal odvolání, které bylo rozhodnutím GFŘ ze dne 23. 1. 2025, č. j. Anonymizováno zamítnuto a napadené rozhodnutí OFŘ potvrzeno.

12. Řízení vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp. zn. spisová značka o žalobě žalobce proti rozhodnutí OFŘ ze dne 23. 6. 2023 bylo po vrácení od Nejvyššího správního soudu znovu přerušeno (usnesení krajského soudu ze dne 9. 8. 2024, č. j. spisová značka), a to až do skončení přezkumného řízení týkajícího se žalovaného rozhodnutí vedeného u GFŘ v Praze, neboť toto přezkumné řízení může mít vliv na rozhodnutí ve věci samé. Po vydání rozhodnutí právnická osoba ze dne 27. 9. 2024 (o potvrzení rozhodnutí GFŘ ze dne 3. 5. 2024) pak krajský soud rozhodl, že v přerušeném řízení se pokračuje (usnesení ze dne 19. 2. 2025, č. j. spisová značka). Jelikož žalobce v mezidobí podal u Městského soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí právnická osoba soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka a v případě podání kasační stížnosti proti tomuto rozhodnutí až do doby pravomocného rozhodnutí NSS o této kasační stížnosti (usnesení ze dne 27. 2. 2025, č. j. spisová značka). V této věci vedené u krajského soudu tak není dosud rozhodnuto.

13. Z nesporných tvrzení účastníků a spisu správce daně soud dále zjistil, že dne 24. 6. 2014 vydal správce daně zajišťovací příkazy (č. j. Anonymizováno, č. j. Anonymizováno, č. j. Anonymizováno a č. j. Anonymizováno), kterými žalobci uložil, aby do tří pracovních dnů ode dne oznámení těchto zajišťovacích příkazů zajistil úhradu daně, u níž dosud neuplynul den splatnosti, a to složením jistoty na uvedený depozitní účet finančního úřadu, a to konkrétně DPH za 1/2010 ve výši 41 250 Kč, DPH za 2/2010 ve výši 35 940 Kč, DPH za 3/2010 ve výši 1 220 546 Kč a DPH za 4/2010 ve výši 11 568 Kč. K vydání zajišťovacích příkazů správce daně přistoupil z důvodu obavy, že celková daňová povinnost ve výši 1 929 314 Kč stanovená dodatečnými platebními výměry bude v budoucnu nedobytná. Tímto úkonem bylo také zahájeno řízení ve věci zajištění daně, přičemž uvedené zajišťovací příkazy byly žalobci doručeny dne 25. 6. 2014. Rozhodnutím ze dne 3. 7. 2014, č. j. Anonymizováno správce daně k zajištění daňové pohledávky a jejího příslušenství zřídil zástavní právo na nemovitých věcech ve vlastnictví žalobce a které jsou zapsány na listu vlastnictví 19 pro obec a katastrální území adresa. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které však bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí správce daně potvrzeno, a to rozhodnutím OFŘ ze dne 26. 2. 2015, č. j. Anonymizováno. Citované rozhodnutí OFŘ nabylo právní moci 2. 3. 2015. Správce daně pak exekučním příkazem ze dne 28. 8. 2015, č. j. Anonymizováno nařídil v rámci daňové exekuce prodej zatížených nemovitých věcí žalobce v katastrálním území adresa. Rozhodnutím správce daně ze dne 18. 11. 2015, č. j. Anonymizováno byla daňová exekuce odložena z důvodu odkladného účinku, který byl usnesením krajského soudu ze dne 8. 10. 2015, č. j. spisová značka přiznán žalobě žalobce proti rozhodnutí OFŘ ze dne 17. 7. 2015. Rozhodnutím správce daně ze dne 24. 1. 2024, č. j. Anonymizováno byla daňová exekuce zastavena.

14. Z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, adresa ze dne 24. 7. 2015, posudku o invaliditě, rodných listů dětí a výpisů z bankovního účtu žalobce soud zjistil, že od 26. 5. 2015 byl žalobce uznán invalidním pro invaliditu třetího stupně, kdy mu byl současně přiznán invalidní důchod ve výši 9 413 Kč měsíčně. Tento důchod byl také jediným zdrojem příjmů žalobce. V té době žalobce také pečoval o dvě dcery, jméno FO (narozena datum) a jméno FO (narozena datum), které s ním žily ve společné domácnosti. K datu 30. 6. 2015 měl žalobce dluh u právnická osoba ve výši 168 424,69 Kč (dle tvrzení žalobce vzniklý čerpáním kontokorentního úvěru na provozní výdaje) a dluh ve výši 229 776,24 Kč (z úvěru na opravu dílny). Jedinou větší majetkovou hodnotou žalobce byl rodinný dům v Anonymizováno čp. Anonymizováno a dílna v Anonymizováno čp. Anonymizováno včetně souvisejících pozemků, kdy tyto nemovitosti byly zatíženy zástavním právem dle rozhodnutí správce daně ze dne 3. 7. 2014 a současně byl nařízen jejich prodej exekučním příkazem správce daně ze dne 28. 8. 2015.

15. Z dopisu žalovaného ze dne 5. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný potvrdil přijetí čtyř žádostí žalobce o náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o DPH za zdaňovací období roku 2010, a to za 1/2010 ve výši 523 125 Kč, za 2/2010 ve výši 509 625 Kč, za 3/2010 ve výši 502 875 Kč a za 4/2010 ve výši 492 750 Kč. Z likvidačních dokladů žalovaného č. Anonymizováno a č. Anonymizováno a ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaný vyplatil žalobci částku 125 000 Kč jako náhradu za nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb. za nepřiměřenou délku řízení o stanovení DPFO za zdaňovací období roku 2010 a dále částku 116 794 Kč jako náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. za nepřiměřenou délku řízení ve věci stanovení DPH za zdaňovací období 1/2010 – 4/2010.

16. Z vyrozumění Finančního úřadu pro Pardubický kraj, Územního pracoviště v adresa ze dne 6. 11. 2024, č. j. Anonymizováno bylo zjištěno, že správce daně vyrozuměl žalobce o předpisu úroku z neoprávněného jednání správce daně vzniklého dle § 254 odst. 1 a 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném do 31. 12. 2020 a úroku z nesprávně stanovené DPH za zdaňovací období 1/2010 – 4/2010 dle § 254 daňového řádu, který byl předepsán do evidence daní na osobní daňový účet žalobce dne 5. 11. 2024 ve výši 73 879 Kč.

17. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen „OdzŠk“), podle kterého stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 a 2 citovaného zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle ust. § 31a citovaného zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetkové újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo podle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučiní rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména a) k celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ust. § 13 OdzŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci.

18. K úspěšnému uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy je zapotřebí splnění základních předpokladů odpovědnosti, a to existence nesprávného úředního postupu, vznik nemajetkové újmy a příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Právo na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu není vázáno na vznik materiální škody. Poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích zpravidla představuje nejvyšší formu satisfakce, neboť se poskytne pouze v případě, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak. Samotný výsledek řízení, ve kterém mělo dojít k porušení práva poškozeného na projednání věci v přiměřené lhůtě, není pro posouzení, zda k porušení tohoto práva skutečně došlo, rozhodný. Obecně se vychází z domněnky, že nepřiměřená délka řízení představuje pro účastníka morální újmu, neboť újma vzniká samotným porušením práva. To by ale obecně nemělo znamenat, aby poškozený žalobce nemusel nemajetkovou újmu vůbec tvrdit. Měl by vylíčit motivaci k uplatňování nároku a základní rozhodující skutečnosti. Náhrada nemajetkové újmy má sloužit ke kompenzaci stavu, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení uveden. Vysvětlením újmy a souvislostí její příčiny by měl žalobce naplnit i svoji povinnost tvrdit příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy (Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. spisová značka).

19. Žalovaný nesprávný úřední postup uznal a v této souvislosti se žalobci omluvil za průtahy v řízení a celkovou nepřiměřenou délku řízení, přičemž žalobce také současně odškodnil vyplacenou částkou 116 794 Kč. Současně žalovaný na osobní daňový účet žalobce připsal kompenzaci formou úroků z nesprávně stanovené daně ve výši 73 879 Kč. Za období probíhající daňové kontroly (tj. od 7. 8. 2012 do 12. 6. 2014) pak žalovaný dle svého vyjádření odškodnil žalobce již v rámci řízení za DPFO za rok 2010, v němž mu bylo vyplaceno přiměřené zadostiučinění ve výši 125 000 Kč.

20. Žalobce však takové odškodnění nepovažuje za přiměřené a podanými žalobami se domáhal vyplacení vyšších částek. Výši plnění vyplaceného žalovaným, k němuž došlo až po podání prvních dvou žalob a jehož výše nebyla mezi účastníky sporná (116 794 Kč), však žalobce žádným procesně odpovídajícím způsobem v řízení nezohlednil (např. částečné zpětvzetí žaloby).

21. Výši požadovaného zadostiučinění žalobce vypočítal podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (Rc 58/2011).

22. Skutkové vymezení újmy žalobce je významné z hlediska dokazování, neboť v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, č. j. spisová značka, případně sp. zn. spisová značka).

23. Ve shora citovaných rozsudcích Nejvyšší soud uzavřel, že nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení spočívá v nejistotě, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. spisová značka).

24. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že pro rozhodnutí o sporném nároku žalobce je nutné posuzovat délku vedeného daňového řízení jako celku, to znamená délku řízení před správními orgány, včetně délky řízení před správními soudy.

25. Podmínkou pro uplatnění takového nároku je případné uplatnění nároku na náhradu škody u příslušného správního orgánu podle zákona č. 82/1998 Sb., kterým v tomto případě je právnická osoba. V dané věci není pochyb, že žalobce tak učinil svými čtyřmi žádostmi ze dne 4. 4. 2024, jejichž přijetí žalovaný potvrdil dopisem ze dne 5. 4. 2024.

26. V projednávané věci se soud dále zabýval tím, zda vedené daňové řízení, respektive délka řízení o DPH za všechna čtyři čtvrtletí roku 2010, byla nepřiměřená a došlo tak k porušení práva žalovaného vyplývajícího z článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo, aby věc byla projednána veřejně bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Dále se soud také zabýval tím, zda jsou naplněny podmínky pro přiznání zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu na straně žalobce podle ust. § 31a OdzŠk, a to ve výši přesahující žalobcem vyplacené zadostiučinění.

27. K porušení práva na nepřiměřenou délku řízení zakládající nárok na náhradu nemajetkové újmy podle § 31a OdzŠk dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu (jinými slovy řečeno, k porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům a naopak, i když k průtahům řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na nepřiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání, času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat). Nepřiměřená délka řízení tak znamená nesprávný úřední postup jako jeden znak deliktního jednání správního orgánu.

28. Pokud jde o samotné vymezení délky řízení, respektive jeho počátku, nelze akceptovat názor žalobce, že počátkem řízení byl den, kdy žalobce podal jednotlivá daňová přiznání k DPH za příslušná zdaňovací období. Soud se naopak v tomto směru přiklání k názoru žalovaného, že za počátek řízení je třeba považovat okamžik zahájení daňové kontroly, tj. den 7. 8. 2012, kdy se jedná o první procesní úkon vůči žalobci, který u něho mohl vyvolat určitou obavu ohledně správnosti přiznané a zaplacené daně. Daňová kontrola (§ 85 daňového řádu) součástí daňového řízení v rámci správy daně dle § 1 odst. 2 daňového řádu. Doměřovací řízení ve věci DPH za všechna čtyři zdaňovací období roku 2010 bylo zahájeno dne 7. 8. 2010, kdy byla zahájena daňová kontrola. Den 7. 8. 2010 je tedy třeba považovat za počátek nejistoty žalobce ohledně výsledku daňového řízení, tedy i ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Tato nejistota žalobce trvala dle názoru soudu až do dne 10. 1. 2024, kdy bylo vydáno rozhodnutí OFŘ č j. Anonymizováno kterým byly zrušeny všechny čtyři dodatečné platební výměry a kterým bylo zastaveno jak odvolací řízení, tak i doměřovací řízení zahájené z moci úřední dne 7. 8. 2012. Soud proto vymezuje období délky řízení od 7. 8. 2012 do 10. 1. 2024, kdy se tedy jedná o období dlouhé 11 let, pět měsíců a tři dny (4174 dní).

29. Současně se soud ztotožňuje s názorem žalovaného, že v daném případě se jednalo o jedno řízení, neboť se týkalo jedné daně (DPH), byť za čtyři zdaňovací období roku 2010. Ve věci totiž probíhala jedna jediná daňová kontrola zahájená dne 7. 8. 2012, která se vztahovala jak k DPH za všechna čtvrtletí roku 2010, tak i k DPFO za rok 2010 a která byla ukončena vyhotovením jediné zprávy o daňové kontrole. Na základě výsledku daňové kontroly byly pak vydány čtyři dodatečné platební výměry na DPH za jednotlivá čtvrtletí roku 2010, které žalobce napadl odvoláním. Ve věci pak probíhalo toliko jedno odvolací řízení, v němž byly přezkoumávány všechna vydaná rozhodnutí správce daně a následně také probíhalo na základě jedné žaloby a jedné kasační stížnosti žalobce vždy jen jediné soudní řízení správní. Z tohoto důvodu mohla žalobci vzniknout pouze jediná psychická újma, nikoliv čtyři samostatné újmy za každé jednotlivé zdaňovací období. Tento závěr odpovídá také ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, zejména rozsudku ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. spisová značka, podle něhož je třeba újmu vzniklou v souběžně probíhajících řízeních, která spolu skutkově a právně souvisejí, vnímat jako újmu jedinou. Nejvyšší soud zde také výslovně uvedl, že pokud rozhodnutí v jednom řízení je určující i pro rozhodnutí v řízení dalším, nelze újmu násobit počtem řízení, ale je nutné ji chápat jako jednotný zásah do právní jistoty účastníka řízení. Pokud žalobce odkazoval na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. spisová značka, které se zabývalo otázkou samostatnosti řízení vedených za různá zdaňovací období, tak argumentaci žalobce nelze na nyní projednávanou věc aplikovat, neboť skutkový rámec je zcela odlišný. V odkazovaném případě byla každá daňová kontrola zahájena samostatně, řízení probíhala odděleně a vedla k různým rozhodnutím, přičemž správce daně činil v jednotlivých řízeních v zásadě shodné úkony. V nyní posuzované věci však byla daňová kontrola zahájena jediným úkonem, probíhala pro všechna zdaňovací období a vedla k vyhotovení jediné zprávy. Na jejím základě byly pak v jeden den vydány čtyři dodatečné platební výměry, proti kterým pak bylo vedeno jedno odvolací řízení a poté vždy i jedno soudní řízení správní. Žalobcem provedené mechanické dělení újmy podle jednotlivých zdaňovacích období je právně i logicky nepřijatelné, přičemž takový postup by vedl k nepřiměřenému a nepřirozenému násobení nároků (včetně opakované náhrady nákladů řízení) bez jakéhokoliv věcného opodstatnění. Žalobci proto přísluší náhrada za nemajetkovou újmu pouze za jedno společné řízení, které se týkalo DPH za první až čtvrté čtvrtletí roku 2010.

30. Z obsahu předložených materiálů a listin bylo zjištěno, že řízení ve věci doměření DPH za všechna čtyři čtvrtletí roku 2010 probíhalo v rámci daňové kontroly od 7. 8. 2012 do 12. 6. 2014, kdy byl žalobce seznámen s výsledky daňové kontroly a na jejímž základě byly poté 13. 6. 2014 vydány dodatečné platební výměry. Z obsahu spisu správce daně je zjevné, že šetření ve věci doměření daně bylo prováděno plynule a bez větších průtahů, přičemž s ohledem na množství provedených úkonů bylo i poměrně obsáhlé. Proti dodatečným platebním výměrům podal žalobce odvolání, o němž rozhodlo OFŘ rozhodnutím ze dne 17. 7. 2015, č. j. Anonymizováno Toto rozhodnutí bylo vydáno s průtahem 173 dní (jak sám připustil žalovaný), neboť v souladu s pokynem č. Anonymizováno lhůta pro vydání rozhodnutí OFŘ činila 6 měsíců ode dne doručení odvolání správci daně a která uplynula dnem 25. 1. 2015. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl s odvoláním proti DPV úspěšný, podal žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, kde byla věc vedena pod sp. zn. spisová značka. Jeho žaloba však nebyla shledána důvodnou a byla zamítnuta rozsudkem krajského soudu ze dne 4. 1. 2018, č. j. spisová značka s právní moci dne 14. 1. 2018. Samotné řízení před krajským soudem bylo však přerušeno (za účelem vyčkání pravomocného rozhodnutí o kasační stížnosti vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. spisová značka), a to od 20. 6. 2016 do 21. 12. 2017. Proti zamítavému rozsudku se žalobce bránil kasační stížností podanou k NSS dne 26. 1. 2018. Věc byla vedena pod sp. zn. spisová značka a NSS rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem ze dne 31. 8. 2022, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne 6. 9. 2022. Tímto rozsudkem byl zrušen jednak napadený rozsudek krajského soudu ze dne 4. 1. 2018, a současně i rozhodnutí OFŘ ze dne 17. 7. 2015, č. j. Anonymizováno (o zamítnutí odvolání žalobce a potvrzení DPV) a věc byla vrácena tomuto orgánu k dalšímu řízení. Také řízení před NSS bylo přerušeno, a to od 16. 5. 2019 do 29. 3. 2022, za účelem vyčkání rozhodnutí rozšířeného senátu NSS ve věci spisová značka. Rozšířený senát se však v rámci řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka obrátil s předběžnými otázkami na SDEU, přičemž vyřešení (zodpovězení) těchto předběžných otázek mělo mít zásadní význam i pro posouzení kasační stížnosti žalobce v projednávané věci. Řízení u NSS pod sp. zn. spisová značka bylo tedy od 16. 5. 2019 do 29. 3. 2022 (tj. 1048 dní) přerušeno, a to z důvodu, že v jiné věci vedené u tohoto soudu byly sporné předběžné otázky předloženy k vyřešení SDEU. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2023 sp. zn. spisová značka se pak do celkové délky řízení před tuzemskými soudy nezapočítává délka řízení před Evropským soudem pro lidská práva, přičemž tento závěr lze analogicky vztáhnout i na délku řízení před Soudním dvorem Evropské unie. Z celkové délky tohoto prvního soudního řízení, které bez 11 dnů trvalo sedm let (od 17. 9. 2015 do 6. 9. 2022) je tak třeba odečíst dobu 1048 dní (dva roky, 10 měsíců, 13 dnů), po kterou bylo řízení před NSS přerušeno z důvodu vedení jiného, avšak souvisejícího řízení před SDEU.

31. Po vrácení věci Nejvyšším správním soudem následovalo další řízení před OFŘ, které po doplnění spisového materiálu prostřednictvím správce daně rozhodlo (o odvolání žalobce proti DPV) rozhodnutím ze dne 23. 6. 2023, č. j. Anonymizováno, kterým byla odvolání žalobce zamítnuta a napadené výměry potvrzeny s výjimkou dodatečného platebního výměru za zdaňovací období 3/2010, který byl změněn tak, že DPH byla žalobci snížena na částku 1 124 981 Kč a penále sníženo na částku 224 997 Kč. Také proti tomuto druhému rozhodnutí OFŘ podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, kdy řízení o této jeho žalobě je vedeno pod sp. zn. spisová značka. Žaloba byla podána dne 28. 8. 2023 a rozsudkem krajského soudu ze dne 28. 2. 2024, č. j. spisová značka byla odmítnuta. Důvodem odmítnutí bylo to, že podle krajského soudu odpadl předmět řízení, neboť rozhodnutím OFŘ ze dne 10. 1. 2024, č. j. Anonymizováno bylo správní žalobou napadené předchozí rozhodnutí OFŘ (ze dne 23. 6. 2023) změněno ve výrokové části tak, že odvoláním napadené dodatečné platební výměry ze dne 13. 6. 2014 na DPH za první až čtvrté čtvrtletí roku 2010 byly zrušeny, odvolací řízení zastaveno a současně zastaveno i doměřovací řízení. Shora citované usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby bylo však následně zrušeno jako nesprávné rozsudkem NSS ze dne 19. 7. 2024, č. j. spisová značka a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení, které dosud stále probíhá a nebylo skončeno. Důvodem pro vydání rozhodnutí OFŘ ze dne 1. 10. 2024 byla skutečnost, že uplynula objektivní lhůta pro stanovení daně, která začala běžet za účinnosti zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, přičemž nebyla stavěna po dobu soudních řízení započatých za účinnosti daňového řádu (po 1. 1. 2011) a tudíž právo stanovit DPH za zdaňovací období 1/2010 – 4/2010 se prekludovalo.

32. Jak již bylo shora uvedeno, účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR dne 25. 1. 2012, sp. zn. spisová značka). Výše bylo také uvedeno, že celková doba daňového řízení od zahájení daňové kontroly dne 7. 8. 2012 do vydání rozhodnutí OFŘ ze dne 10. 1. 2024, jímž byly zrušeny všechny dodatečné platební výměry na DPH a zastaveno doměřovací řízení (kdy tímto rozhodnutím došlo u žalobce k ukončení stavu nejistoty ohledně možného doměření DPH za kterékoli zdaňovací období roku 2010) trvalo 4174 dní, tj. 11 let, pět měsíců a tři dny. Po odečtení doby přerušení řízení u NSS trvajícího v důsledku řízení před SDEU (1048 dní) tak celková doba řízení byla 3126 dní (tj. 8 let, šest měsíců a 20 dní). Ani takovou dobu, během níž navíc došlo k určitým průtahům, nelze považovat za přiměřenou, byť se v dané věci nejednalo dle přesvědčení soudu o jednoduchou věc (po stránce skutkové i právní), jak se snaží prezentovat žalobce.

33. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění je nutno obecně vycházet z ust. § 31a odst. 3 OdzŠk a dále ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Anonymizováno. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč - 20 000 Kč za jeden rok řízení. Je však nutné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by pro to nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba která ji přesahuje. Pro účely vypořádání se s touto problematikou pokládá Nejvyšší soud ČR za rozumné a spravedlivé, jestliže první dva roky řízení (respektive prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou výše uvedené částky. To znamená, že částka 15 000 Kč - 20 000 Kč náleží jako zadostiučinění za první dva roky řízení dohromady (tj. za jeden rok 7 500 Kč - 10 000 Kč), a dále od třetího roku náleží zadostiučinění ve shora uvedeném rozmezí 15 000 Kč - 20 000 Kč za každý rok průtažného řízení.

34. Poněvadž soud shledal délku řízení ve věci DPH nepřiměřeně dlouhou, bylo třeba vyřešit otázku samotné výše přiměřeného zadostiučinění náležejícího žalobci. Při tomto posouzení je mimo jiné významná i otázka individuálního významu předmětu řízení pro žalobce. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. spisová značka uzavřel, že v otázce hodnocení významu předmětu řízení pro poškozeného je třeba přihlédnout i k výši dlužné částky a výši příslušenství, o nichž se posuzované řízení vedlo. Nejvyšší soud vykládá kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného ustáleně tak, že v případě nižšího významu předmětu řízení pro poškozeného tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o této okolnosti žalovaného a není povinností soudu zjišťovat nad rámec tvrzení účastníků okolnosti rozhodné pro posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného. Naopak zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený. Výjimku z uvedeného pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou například věci trestní, opatrovnické, pracovněprávní, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu je třeba vyřídit přednostně, u nichž se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdzŠk presumuje. Nejde-li však o shora vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, je význam předmětu řízení pro něj standardní, což nevede k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, ani případnému zvýšení či snížení základního odškodnění za ně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. spisová značka nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. spisová značka, event. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka).

35. Žalobce v této věci tvrdil, že řízení pro něho mělo zásadní význam a bylo existenční. S ohledem na povahu daňového řízení a s přihlédnutím k výši doměřené daně a penále (celkem 1 571 164 Kč) lze uzavřít, že toto řízení mělo pro žalobce existenční význam, neboť jak sám také prokázal, v rozhodné době byl invalidní s příjmem v podobě invalidního důchodu ve výši necelých 9 500 Kč měsíčně, měl dvě vyživovací povinnosti k nezaopatřeným dětem a v důsledku dodatečných platebních výměrů byly jeho nemovitosti zatíženy zástavním právem a současně byl také nařízen jejich prodej. Jednalo se přitom o nemovitosti, které sloužily k jeho bytovým potřebám a případně mu v omezeném rozsahu umožňovaly podnikání. Rozhodování správce daně se tak významně dotýkalo života žalobce a jeho další existence, byť pozdějším rozhodnutím správce daně ze dne 18. 11. 2015 byla daňová exekuce odložena. To však neznamenalo konec daňové exekuce, neboť v ní mohlo být kdykoli pokračováno (po zániku odkladného účinku přiznaného správní žalobě žalobě).

36. Pro stanovení základní částky odškodnění hraje také roli celková doba řízení. Bylo-li řízení extrémně dlouhé (tj. byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možné vzhledem k okolnosti případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

37. V souzené věci bylo řízení výrazně dlouhé, když i po odpočtu doby řízení vedeného před SDEU trvalo více než 8,5 roku. Takto dlouhé řízení je podle přesvědčení soudu důvodem pro to, aby základní částka pro odškodnění žalobce byla stanovena na vyšší než spodní hranici. Žalobce uplatnil nárok na náhradu za jeden rok řízení ve výši 18 000 Kč, přičemž žalovaný při odškodnění žalobce vycházel ze základní částky odškodnění ve výši 15 000 Kč za první dva roky, respektive za každý následující rok nepřiměřeně dlouhého řízení. Podle názoru soudu lze pak za přiměřenou a okolnostem dané věci odpovídající náhradu považovat částku ve výši 16 500 Kč. V tomto směru soud vycházel mimo jiné i z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka. V něm bylo rozhodováno o nemajetkové újmě žalobce za daňové řízení týkající se DPFO za rok 2010, které trvalo více než 12 let a žalobci byl přiznán (jím požadovaný) nárok na náhradu za jeden rok řízení ve výši 16 500 Kč. V této věci je pak posuzován nárok žalobce za řízení trvající stejnou, resp. kratší dobu. I přes trestněprávní povahu penále (viz usnesení NSS ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. spisová značka), které však oproti doměřené DPH tvořilo výrazně menší částku, soud neshledává žádný rozumný důvod k přiznání vyšší základní částky, než ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka. Žalobci proto náleží za první a druhý rok nepřiměřené délky řízení o DPH částka dohromady ve výši 16 500 Kč. Za třetí až osmý rok řízení mu náleží částka 99 000 Kč (6 x 16 500 Kč). Za každý jeden měsíc délky řízení pak žalobci náleží poměrná částka 1 375 Kč, tudíž za šest měsíců řízení se jedná o částku 8 250 Kč (6 x 1 375 Kč). Nakonec za každý den řízení přichází v úvahu částka 46 Kč, což za posledních 20 dní řízení činí 920 Kč (20 x 46 Kč). Celkem se tak jedná o částku 124 670 Kč.

38. Nejvyšší soud ČR pak dospěl ve svém stanovisku Anonymizováno k závěru, že takto vypočtenou částku lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a odst. 3 OdzŠk pod písmeny b) až e), a to podle kritérií, které jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout a základní částku je možné přiměřeně zvýšit či snížit.

39. V tomto směru lze částečně přitakat žalovanému, že řízení bylo složité jak po stránce skutkové, tak i po stránce právní a že je dán důvod pro snížení vypočteného odškodnění. O skutkové složitosti řízení svědčí jednak skutečnost, že se jednalo o doměření DPH za čtyři zdaňovací období, jakož i délka daňové kontroly trvající téměř dva roky a množství provedených úkonů. Složitost řízení spočívala mimo jiné i v nutnosti vyčkat na rozhodnutí rozšířeného senátu NSS, potažmo rozhodnutí SDEU o předběžných otázkách a následné promítnutí těchto rozhodnutí do rozhodovací praxe OFŘ., kdy se podle vyjádření žalobce jednalo o posouzení dosud nevyřešené problematiky. Kromě toho určitou složitost dokládá také několikeré přerušení soudního řízení správního za účelem vyčkání jiného rozhodnutí, v němž byla řešena otázka významná pro řízení žalobce. Z tohoto důvodu je tedy zcela legitimní snížení vypočteného odškodnění z důvodu složitosti řízení, avšak pouze o 5 %, tj. o částku 6 233,50 Kč (nikoliv o 10 %, jak učinil žalovaný). V důsledku uvedeného snížení by tak náhrada žalobce činila 118 436,50 Kč (124 670 Kč – 6 233,50 Kč).

40. Soud také souhlasí s požadavkem žalobce na zvýšení vypočteného odškodnění z důvodu, že řízení bylo zatíženo průtahy, které žalobce nijak nezavinil, přičemž žalovaný s tímto zvýšením souhlasil. Nepřiměřená délka řízení je sice již zahrnuta v celkové částce odškodnění, nicméně dané řízení bylo zatíženo dvěma zásadními průtahy, a to v rámci řízení OFŘ o prvním odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům v délce 173 dní (rozhodnutí OFŘ ze dne 17. 7. 2015, č. j. Anonymizováno), a dále v rámci prvního soudního řízení správního vedeného u krajského soudu pod sp. zn. spisová značka, které trvalo cca dva roky a tři měsíce a navazující řízení před NSS pod sp. zn. spisová značka, které trvalo celkem čtyři roky a osm měsíců. Zejména délku řízení vedenou před krajským soudem nelze považovat za přiměřenou, byť řízení v této věci bylo rovněž přerušeno od 20. 6. 2016 do 21. 12. 2017, nicméně se jedná o skutečnost, která jde k tíži žalovaného. Soud však dospěl k závěru, že z tohoto důvodu přichází v úvahu zvýšení základní částky o 30 %, tj. o částku 37 401 Kč (nikoli o 50 %, jak navrhoval žalobce). Po tomto zvýšení o 30 % tak náhrada žalobce činí 155 837,50 Kč (118 436,50 Kč + 37 401 Kč).

41. Dále soud souhlasí také s požadavkem žalobce na zvýšení náhrady o 40 % (tj. o částku 49 868 Kč) z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce, které, jak bylo již výše uvedeno, mělo pro něj zásadní význam a bylo pro něho existenční. Podle přesvědčení soudu tak žalobci náleží pro zadostiučinění v celkové výši 205 705,50 Kč (155 837,50 Kč + 49 868 Kč). Poněvadž tento nárok žalobce byl ze strany žalovaného již zčásti uspokojen částkou 116 794 Kč, je tedy v tomto řízení důvod pro přiznání částky ve výši rozdílu, tj. 88 911,50 Kč.

42. V této souvislosti soud dodává, že soud nesouhlasí se závěrem žalovaného, že za dobu daňové kontroly trvající od 7. 8. 2012 do 12. 6. 2014 byl žalobce již odškodněn vyplacením částky 125 000 Kč, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé řízení týkající se DPFO za rok 2010. Daňová kontrola byla sice společná pro obě daňová řízení týkající se jak DPFO za rok 2010, tak i DPH za 1/2010 - 4/2010, avšak jedná se (dle druhu daně) o dvě různá daňová řízení. Kromě toho žalobce byl v nejistotě ohledně možných daňových nedoplatků jak na DPFO, tak na DPH, tudíž mu vznikala nemajetková újma v souvislosti s řízením o každé dani zvlášť. Vyplacením odškodnění ve výši 125 000 Kč za nepřiměřeně dlouhé řízení o DPFO tak nemohla být ani zčásti uhrazena nemajetková újma za nepřiměřeně dlouhé řízení o DPH, a to ani za dobu daňové kontroly, byť tato probíhala pro účely doměření obou daní společně.

43. Soud neshledal důvodný ani požadavek žalovaného, aby od přiměřeného zadostiučinění žalobce byla odečtena částka 73 879 Kč, která mu byla vyplacena (připsána) na daňový účet jako kompenzace formou úroků z nesprávně stanovené daně podle § 254 odst. 1 a 2 daňového řádu. Tento úrok z nesprávně stanovené daně se ve smyslu ust. § 251d daňového řádu nezapočítává (neodečítá) od náhrady nemajetkové újmy, neboť slouží jako paušalizovaná náhrada skutečné škody (majetkové újmy). Úrok podle § 254 daňového řádu je zákonem stanovenou paušální náhradou škody způsobené daňovému subjektu, nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Náhrada za nemajetkovou újmu má však zcela odlišný charakter. Jelikož úrok podle § 254 kompenzuje ekonomickou ztrátu z nemožnosti disponovat s penězi, nemá tudíž žádný vliv na výši přiznané nemajetkové újmy, která se posuzuje podle jiných hledisek.

44. Žalobce v souladu s ust. § 14 OdzŠk podal žádost o odškodnění u příslušného orgánu dne 4. 4. 2024. Uplynutím šestiměsíční lhůty, tj. dnem 5. 10. 2024, se tak žalovaný ocitl v prodlení s plněním odškodnění nad rámec poskytnuté částky 116 794 Kč. Žalobce má proto také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky (dle ust. § 1970 občanského zákoníku), přičemž k prvnímu dni prodlení žalovaného činila výše tohoto úroku 12,75 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku ve výši 88 911,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena v obvyklé délce tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

45. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť na další požadované plnění nemá žalobce nárok (výrok pod bodem II.).

46. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci byl žalobce úspěšný v rozsahu 4,17 % celkově uplatněného nároku, když ve zbývajícím rozsahu, tj. 95,83 %, byl jeho žalobní nárok zamítnut. V tomto rozsahu se pak jedná o úspěch žalovaného, který byl v řízení více úspěšný. Žalobce proto stíhá povinnost hradit žalobci poměrnou část nákladů řízení ve výši 91,66 % z účelně vynaložených nákladů (95,83 % - 4,17 %). Náklady řízení žalovaného pak spočívají v paušální náhradě za šest úkonů (4 x vyjádření k žalobě, příprava k jednání a účast na soudním jednání 7. 11. 2025) po 300 Kč, tj. celkem 1 800 Kč (§ 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). K nákladům řízení žalovaného náleží také cestovní výdaje za jízdné vlakem k soudnímu jednání z adresa a zpět v celkové výši 642 Kč, jak bylo doloženo jízdenkami Českých drah a. s. (§ 29 odst. 1 a § 30 vyhl. 37/1992 Sb.). Celkem tak náklady řízení žalovaného činí 2 442 Kč a z této částky je žalobce povinen nahradit žalovanému poměrnou část ve výši 91,66 %, tj. částku 2 238,30 Kč. Lhůtu k zaplacení nákladů řízení soud stanovil žalobci rovněž v obvyklé délce tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení stejnopisu jeho písemného vyhotovení, dvojmo, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.