5 C 262/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Anderovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., identifikační číslo IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 34.193 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25.200 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 25.200 Kč od 28.5.2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25.200 Kč od 28.5.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.773 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta, , se sídlem , adresa, .

1. Žalobou doručenou soudu dne 12.7.2023 se žalobce domáhal toho, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 29.053 Kč s příslušenstvím, dále částku 1.948 Kč, částku 300 Kč za upomínky, 1.497 Kč jako smluvní pokutu a částku 1.395 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne 5.12.2022 se žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované ze strany žalobce poskytnut standardní neúčelový úvěr, na základě kterého žalobce žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč tak, že částku ve výši 27.500 Kč převedl na účet zákazníka určený žalovanou, a to dne 8.12.2022, a 2.500 Kč bylo převedeno na účet zprostředkovatele jako jeho provize. Žalobce se se žalovanou dohodl, že celkovou cenu úvěru ve výši 46.000 Kč uhradí žalovaná žalobci v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1.150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce. Smlouva byla uzavřena elektronickou formou. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, a proto dne 27.5.2023 došlo k zesplatnění smlouvy. Žalobce se žalobou domáhá jistiny ve výši 29.053 Kč, úroků ve výši 1.948 Kč, smluvního úroku ode dne následujícího po dni zesplatnění do okamžiku úplného zaplacení ve výši 27,28 % ročně z částky 29.053 Kč, zákonných úroků z prodlení od téhož data z téže částky a dále žádá za každou písemně odeslanou upomínku částku 300 Kč (3x 100 Kč), smluvní pokutu za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaná dostala do prodlení ve výši 499 Kč x 3, tj. 1.497 Kč, a dále žádá po žalované zaplatit částku 1.395 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru.

2. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ustanovení § 115 a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované částku 30.000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit tuto částku spolu s příslušenstvím splátkami ve výši 1.150 Kč měsíčně po dobu 40 měsíců. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala uhradit, činila 46.000 Kč (RPSN 39,2 %, zápůjční úroková sazba 27,28 %). V článku IV. bod 2 písm. a), b) a c) smlouvy o úvěru bylo ujednáno, že se žalovaná zavazuje zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 %, denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení, když je dlužnou splátkou úvěru míněna každá jednotlivá splátka nebo i její část, dále se zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 %, denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení, a dále smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru. Dále bylo v článku IV. bod 4 a) a b) ujednáno, že se žalovaná zavazuje zaplatit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly žalobci v souvislosti s prodlením žalované, když se jedná o poplatky uvedené v sazebníku poplatků a za každou odeslanou upomínku pro nesplácení splátek byla ujednána platba ve výši 100 Kč. Z listiny nazvané „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“, ze mzdových listů žalované, z listiny svědčící o nahlížení do katastru nemovitostí, z výpisu z účtu, z výpisu z insolvenčního rejstříku, z čestného prohlášení týkajícího se závazků žalované a výdajů spotřebitele soud zjistil, že žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že na účet žalované byla žalobcem poskytnuta částka 27.500 Kč a částka 2.500 Kč byla odeslána na účet zprostředkovatele úvěru. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná uhradila na spotřebitelský úvěr částku 2.300 Kč. Z upomínek soud zjistil, že žalovaná byla o placení úvěru upomínána a dne 27.5.2023 došlo k zesplatnění smlouvy a žalovaná byla opět vyzvána k úhradě dlužné částky.

4. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň soud posoudil vztah mezi účastníky jako vztah, který podléhá zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 citovaného zákona úvěr poskytovaný spotřebiteli. Soud v této věci dovodil, a to s přihlédnutím k listinám, které byly soudu poskytnuty a které byly žalobci k dispozici před uzavřením smlouvy o úvěru, že žalobce náležitě posoudil úvěruschopnost žalované, která dosahovala přibližného měsíčního příjmu 30.000 Kč, a její výdaje dosahovaly přibližné výše 15.000 Kč.

5. Žalobce za jistinu, která byla přímo žalované poskytnuta ve výši 27.500 Kč, požadoval po žalované zaplacení částky 46.000 Kč. Tento poplatek za poskytnutí úvěru činil 67 % jistiny. Podle ustanovení § 1813 věty první občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel - smlouva tedy byla smlouvou spotřebitelskou. Žalobce byl silnější stranou právního vztahu, smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena žalobcem. Podle ustanovení § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru ve výši dosahující 67 % jistiny úvěru je pro nepřiměřenost výše tohoto poplatku ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Soud proto ujednání o poplatku posoudil jako ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele a žalobu v této části zamítl.

6. Pro případ prodlení žalobce požadoval zaplacení různých smluvních pokut (položku nazvanou jako „Náhrada účelně vynaložených nákladů“ je též nutno považovat za smluvní pokutu, neboť je ujednána bez dalšího v souvislosti s porušením smluvní povinnosti – viz ustanovení § 2048 občanského zákoníku). Žalobce tedy násobil negativní důsledky nezaplacení dluhu pro žalovanou. Soud takové ujednání opět v souladu s ustanovením § 588 občanského zákoníku považuje za neplatné s přihlédnutím k tomu, že žalobce byl silnější stranou právního jednání a obsah základních podmínek smlouvy žalované vnutil bez možnosti žalované jakýmkoliv způsobem základní podmínky ovlivnit, soud má tedy za to, že žalobce nejednal při právním jednání s žalovanou poctivě, zneužil svého postavení, jednal v rozporu se základními zásadami na ochranu spotřebitele. Taková část právního jednání je proto absolutně neplatná. Proto soud zamítl žalobu co do zaplacení smluvní pokuty spočívající v náhradě účelně vynaložených nákladů (za každou písemně odeslanou upomínku), dále ohledně smluvní pokuty ve výši 3x 499 Kč za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaná dostane do prodlení, a dále za ohledně smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru.

7. Protože v řízení bylo prokázáno, že žalované byla na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuta právě částka 27.500 Kč a žalovaná na úvěr uhradila 2.300 Kč, bylo žalobě vyhověno ohledně částky 25.200 Kč (27.500 Kč - 2.300 Kč), a to se sjednaným úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 25.200 Kč, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, a zároveň zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, neboť se žalovaná podle § 1970 občanského zákoníku dostala se splněním dluhu do prodlení. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud v této věci ze shora uvedených důvodů dovodil, že žalobce má úspěch v části 74 % a neúspěch ve 26 % - má proto právo na polovinu náhrady nákladů řízení. Náklady řízení byly vyčísleny v předchozích platebních rozkazech na částku 3.546 Kč. Žalované proto bylo uloženo nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.773 Kč.

9. Lhůta k plnění ve výroku I. a III. byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. s tím, že náklady řízení je žalovaná povinna nahradit zástupci žalobce dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.