17 C 19/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení neexistence pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení a určení platnosti smlouvy o úvěru I. Žaloba, aby bylo určeno, že pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 129.667,65 Kč ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 10. února 2020 neexistuje, když smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, uzavřená dne 10. února 2020 mezi žalobkyní a , tituly před jménem, , jméno FO, , narozenou dne , datum, , zemřelou dne , datum, , posledně bytem , adresa, , je platná, se zamítá.II. Žaloba, aby bylo určeno, že smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 10. února 2020, uzavřená dne 10. února 2020 mezi žalobkyní a , tituly před jménem, , jméno FO, , narozenou dne , datum, , zemřelou dne , datum, , posledně bytem , adresa, , je platná, se zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 23.580 Kč k rukám právního zástupce žalovaných.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 31.1.2025 domáhá výše uvedených určení. Žalobkyně tvrdí, že jako úvěrující poskytla úvěr paní , tituly před jménem, , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, , zemřelé dne , datum, (dále jen „zůstavitelka“) na základě smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 10. února 2020 (dále jen „smlouva o úvěru“). Zůstavitelka pohledávky žalobkyně ze Smlouvy o úvěru za svého života splnila. V rámci řízení o pozůstalosti vedeného u Okresního soudu ve , adresa, - pobočky ve Valašském , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, byl stanoven okruh dědiců zůstavitelky, jimiž jsou žalovaní, kteří dědictví neodmítli a uplatnili výhradu soupisu. Žalovaní se v rámci řízení o pozůstalosti domáhali projednání práva na vydání bezdůvodného obohacení ze smlouvy o úvěru z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru pro porušení povinnosti stanovené v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soudní komisař tuto pohledávku do aktiv pozůstalosti nezahrnul, neboť dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru platná, a vydal usnesení o zastavení dědického řízení dle § 154 z.ř.s.

2. V současné době probíhá u finančního arbitra řízení, ve kterém se žalovaní domáhají určení neplatnosti smlouvy o úvěru, když dle jejich tvrzení žalobkyně neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost zůstavitelky. Řízení u finančního arbitra nebylo dosud skončeno. Finanční arbitr sdělil žalobkyni své předběžné posouzení, z něhož je patrné, že by mohl rozhodnout o neplatnosti smlouvy o úvěru, čímž by byla založena povinnost žalobkyně vydat žalovaným bezdůvodné obohacení ve výši 129.667,65 Kč odpovídající částce, kterou zůstavitelka v souvislosti s poskytnutým úvěrem žalobkyni nad rámec jistiny úvěru zaplatila. Vzhledem k procesním důsledkům rozhodnutí finančního arbitra dovozuje žalobkyně naléhavý právní zájem na určení neexistence pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, eventuálně na určení platnosti smlouvy o úvěru.

3. Žalobkyně v žalobě specifikuje, jak prověřovala úvěruschopnost zůstavitelky, tvrdí dostatečnost tohoto prověřování pro účely uzavření smlouvy o úvěru a navrhuje důkazy k tvrzení o řádném prověřování úvěruschopnosti zůstavitelky.

4. Žalobkyně uvádí, že výsledkem řízení u finančního arbitra může být mimo jiné určení neplatnosti smlouvy o úvěru. Takové určení po vyčerpání opravných prostředků dle zákona o finančním arbitrovi však následně povede: k přezkumu rozhodnutí finančního arbitra v civilním soudnictví podle části V. o.s.ř., k přezkumu rozhodnutí finančního arbitra ve správním soudnictví, k projednání pohledávky v rámci pozůstalostního řízení, k civilnímu soudnímu řízení o vydání bezdůvodného obohacení - přičemž rozhodnutí finančního arbitra bude představovat rozhodnutí o předběžné otázce, které však může být v rámci přezkumu v řízení podle části V. o.s.ř. zrušeno. Rozhodnutím finančního arbitra tak dojde ke vzniku kolize několika dalších soudních řízení, která nemusí být ze zákona automaticky přerušena, a jejich následný přezkum bude muset probíhat na základě mimořádných opravných prostředků. Takový stav povede ke vzniku právní nejistoty u žalobkyně i žalovaných. Dle názoru žalobkyně je určení ne/existence pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, eventuálně na určení ne/platnosti smlouvy o úvěru jediným efektivním způsobem vyřešení právních vztahů týkajících se smlouvy o úvěru, který současně zamezí časově i finančně náročným sporům a současně sníží zatížení orgánů veřejné moci. Žalobkyně se aktuálně nachází ve stavu právní nejistoty ohledně existence pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení a také nejistoty, zda jí vzniknou další finanční i časové náklady na rozhodnutí navazujících řízení. Rozhodnutí ve věci žaloby na určení bude mít preventivní účinek, neboť je způsobilé spornou otázku vyřešit jednou pro vždy. Žalobkyně je v případě, kdy soud určí, že pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení existuje, eventuálně, že smlouva o úvěru je neplatná, připravena přistoupit k mimosoudnímu řešení sporu a jednat o úhradě takové pohledávky, aby dalším sporům zamezila.

5. Soudní komisař vázaný rozhodnutím finančního arbitra o předběžné otázce totiž opětovně projedná dědictví a v pozůstalostním řízení rozhodne o dědickém právu žalovaných a o existenci pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Následně na návrh žalovaných proběhne soudní řízení o vydání bezdůvodného obohacení, a pokud bude takové řízení pravomocně skončeno ve prospěch žalovaných, bude jim pravomocně přiznaná žalovaná částka žalobkyní vydána, aby žalobkyně předešla případnému navyšování této pohledávky nabíháním úroků z prodlení. Je velmi pravděpodobné, že souběžně bude probíhat řízení o přezkumu rozhodnutí finančního arbitra, kdy dospěje-li příslušný civilní soud k závěru, že je smlouva o úvěru platná a pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení neexistuje, vznikne na straně žalovaných bezdůvodné obohacení ve výši vydaného bezdůvodného obohacení žalobkyní (ledaže by doposud nedošlo k rozhodnutí soudu o nárocích žalovaných nebo bylo rozhodnuto o zamítnutí jejich případné žaloby) a žalobkyni nezbude, než se prostřednictvím obnovy řízení domáhat zrušení vydaného rozhodnutí, které bude v rozporu se závěry přezkumného orgánu, a následně vydání vzniklého bezdůvodného obohacení žalobou na vydání bezdůvodného obohacení, nevydají-li žalovaní bezdůvodné obohacení dobrovolně. V konečném důsledku také hrozí, že se žalobkyně nezákonně vydaného bezdůvodného obohacení žalovaným nedomůže, když žalovaní v průběhu probíhajících řízení mohou majetek pozbýt. Dle názoru žalobkyně je žaloba na určení v dané situaci jedinou ekonomickou variantou nastolení právní jistoty, která zajistí hospodárné vyřešení sporu mezi účastníky tohoto řízení bez vynaložení neúměrných finančních nákladů na vedení několika dalších řízení, zmírní časovou náročnost sporu účastníků řízení, ale také zajistí ochranu vlastnickému právu žalobkyně.

6. Žalovaní s žalobou nesouhlasí. Zpochybňují naléhavost právního zájmu na požadovaném určení. Upozorňují, že rozhodnutí finančního arbitra se žalobkyně může bránit, mj. i žalobou podle části V. o.s.ř., v rámci které může požádat o odklad právní moci rozhodnutí finančního arbitra. Rozhodnutí o žalobě na určení nepovede k vyřešení sporu mezi stranami.

7. Za splnění podmínek dle § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

8. Z listin předložených žalobkyní bylo zjištěno:

9. Smlouvu o produktu , Anonymizováno, z nemovitosti č. , Anonymizováno, uzavřela zůstavitelka s žalobkyní dne 10.2.2020. Žalobkyně se zavázala poskytnout zůstavitelce za poplatek ve výši 50.000 Kč a úrok ve výši minimálně 9,3 % p.a. spotřebitelský úvěr ve výši 535.106 Kč, který byl zajištěn zástavním právem k bytu zůstavitelky, zákazem zcizení a zatížení bytu. (zjištěno z citované smlouvy)

10. Zůstavitelka dne 9.7.2022 zemřela. Nezanechala právní jednání pro případ smrti. Zanechala dva zákonné dědice, žalované, kteří dědictví neodmítli a prohlásili, že uplatňují výhradu soupisu. Žalovaní se domáhali, aby v řízení o pozůstalosti byly byt a bezdůvodné obohacení z úvěru poskytnutého věřitelem zůstavitelce projednány, když tvrdili, že kupní smlouva ze dne 30.4.2021 o prodeji bytu a smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, jsou neplatné. Usnesením zdejšího soudu ze dne 17.10.2023, č.j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci téhož dne, bylo řízení o pozůstalosti zůstavitelky zastaveno, neboť zůstavitelka nezanechala žádný majetek. (zjištěno z citovaného usnesení)

11. U finančního arbitra je vedeno pod sp. zn. , Anonymizováno, řízení, ve kterém se žalovaní domáhají určení neplatnosti smlouvy o produktu , Anonymizováno, z nemovitosti a smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 10. 2. 2020, když tvrdí, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost zůstavitelky, poskytovaný úvěr a hodnota zajištění byly ve zcela zjevném nepoměru, přičemž poukazují i na věk zůstavitelky, které nebyly řádně vysvětleny veškeré dopady uzavření smlouvy. Také tvrdí, že žalobkyně záměrně snížila hodnotu zastaveného bytu, přičemž výše poskytnutého úvěru a hodnot zajištění jsou dle jejich názoru ve zcela zjevném nepoměru. Dne 16. 12. 2024 byla žalobkyně vyzvána, aby se do 15 dnů vyjádřila k dosavadním skutkovým zjištěním finančního arbitra (mj. že zůstavitelka v souvislosti s prodejem bytu žalobkyni úvěr splatila částkou 664.783,65 Kč); a jeho předběžnému právnímu posouzení, a zvážila smírné řešení sporu, když finanční arbitr uvedl, že po předběžném právním posouzení shromážděných podkladů by návrhu žalovaných s největší pravděpodobností vyhověl. (zjištěno z výzvy ze dne 16.12.2024)

12. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. Podle ustálené judikatury soudů, vyjádřené např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013:14. „Naléhavý právní zájem o určení právního vztahu nebo práva je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat o splnění povinnosti…15. Žaloba na určení je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá...

16. Určovací žaloby slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Pomocí určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné – dosud nezahájené nebo již probíhající – řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení…17. Žaloba o určení není zpravidla opodstatněna tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Jestliže právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (zde práva na plnění sjednané smlouvou), není dán zpravidla naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo o určení existence práva nebo právního vztahu. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní jen tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměr účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není…18. Lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká…19. Je-li tedy posouzení platnosti právního úkonu otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním úkonem založen, změněn nebo ukončen, pak na takovém určení není dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř…20. Pravomocný rozsudek o kladné či záporné určovací žalobě – ať již o platnosti (neplatnosti) právního úkonu, nebo o existenci (neexistenci) závazkového právního vztahu (pohledávky) – netvoří ve vztahu mezi týmiž účastníky překážku věci pravomocně rozsouzené k žalobě na plnění založené na tomtéž právu (§ 159a odst. 5 o.s.ř.)“21. Byť sama žalobkyně nemá možnost podat žalobu na plnění, není její postavení nejisté jen proto, že právní nástupci zůstavitelky neuznávají platnost smlouvy o úvěru, případně vznesli požadavek na vrácení plnění z neplatné smlouvy. Otázka existence nároku na bezdůvodné obohacení či platnosti smlouvy o úvěru je otázkou předběžnou pro žalobu žalovaných na plnění. Ostatně pravomocný rozsudek o určovací žalobě netvoří ani ve vztahu mezi týmiž účastníky překážku věci pravomocně rozsouzené k žalobě na plnění založené na tomtéž právu, což vylučuje preventivní dopad takového žaloby na soudní spory účastníků řízení. Obdobně viz shora citovaný judikát Nejvyššího soudu, kdy byl posuzován obdobný případ.

22. Jestliže již probíhá řízení před finančním arbitrem o určení neplatnosti smlouvy o úvěru, které je nadto ve fázi před vydáním konečného rozhodnutí, má žalobkyně, jak ostatně zmiňuje, pro případ pro ni nepříznivého výsledku, právo bránit se námitkami a neuspěje-li, pak žalobou dle části V. o.s.ř. Pozůstalostní řízení postavení žalobkyně z povahy věci, neboť je v něm rozhodováno, kdo je dědicem a zda a jaký podíl bude ten který z dědiců na pozůstalosti mít, nemění.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovaným, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23.580 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1.1.2025 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 129.667,65 Kč sestávající za zastoupení žalované 1) z částky 2x6.300 Kč za převzetí zastoupení a vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 a. t. a za zastoupení žalovaného 2) za tytéž úkony odměna ve výši 2x5.040 Kč (§12 odst. 4 a.t.) a za tytéž úkony paušální náhrada výdajů 2x450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

24. Tarifní hodnotu představuje hodnota sporné pohledávky. Rozhodovací praxe soudů je konstantní v závěru, že za společné úkony při zastupování více osob přísluší advokátu ke každému úkonu pouze jedna paušální náhrada (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2016 sp.zn. 25 Cdo 173/2016).

25. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 o.s.ř.