8 Co 122/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2. jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem advokát sídlem adresa o určení neexistence pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení a určení platnosti smlouvy o úvěru k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí, ze dne 2. 4. 2025, č. j. 17 C 19/2025-84, I. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích I. a II. výroku potvrzuje.II. V odstavci III. výroku se rozsudek mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 21.060 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , advokát, , advokáta sídlem , adresa, .III.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 22.809 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , advokát, , advokáta sídlem , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení, že pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 129.667,65 Kč ze smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, ze dne 10. února 2020 neexistuje, když smlouva o úvěru č. , anonymizováno, uzavřená dne 10. února 2020 mezi žalobkyní a , jméno FO, , narozenou dne , datum, , zemřelou dne , datum, , posledně bytem , adresa, , je platná (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na určení, že smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 10. února 2020, uzavřená dne 10. února 2020 mezi žalobkyní a , jméno FO, , narozenou dne , datum, , zemřelou dne , datum, posledně bytem , adresa, , je platná (odstavec II. výroku) a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 23.580 Kč (odstavec III. výroku).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno, případně, že rozsudek soudu prvního stupně bude zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Namítala, že pokud soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu, že není dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, pak vyložil zákonný požadavek naléhavého právního zájmu na určovací žalobě nesprávně. Žalobkyně se nachází v nejistém právním postavení a nedisponuje jiným prostředkem právní ochrany, než právě touto žalobou na určení. Nemůže iniciovat řízení o žalobě na plnění ani správní řízení o občanskoprávní věci týkající se pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, ani nemůže vystupovat jako účastník pozůstalostního řízení. Existence pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení ze smlouvy o úvěru byla projednána již v rámci pozůstalostního řízení, kdy soudní komisař shledal platnost smlouvy a uzavřel, že pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení nepředstavuje aktivum pozůstalosti. Pozůstalostní řízení pak zastavil, neboť majetek, který zůstavitelka zanechala, byl bez hodnoty nebo nepatrné hodnoty. Přesto však bylo na návrh žalovaných zahájeno řízení u finančního arbitra, jehož předmětem je posouzení platnosti či neplatnosti smlouvy o úvěru, aniž by se finanční arbitr zabýval zjištěním dědického práva. Ačkoliv soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že žalobkyně nemá možnost podat žalobu na plnění, nesprávně uzavřel, že postavení žalobkyně není nejisté jen proto, že právní nástupci zůstavitelky neuznávají platnost smlouvy o úvěru, případně vznesli požadavek na vrácení plnění z neplatné smlouvy. Právě tato určovací žaloba je způsobilá právní vztahy mezi účastníky jednou provždy vyřešit. Není pravdou, že pravomocný rozsudek o určovací žalobě netvoří ve vztahu mezi týmiž účastníky překážku věci pravomocně rozsouzené k žalobě na plnění založené na tomtéž právu. V tomto směru odkázala na závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 26. dubna 2011, sp. zn. 22 Cdo 1850/2009. Žalobkyně rovněž nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně, že určovací žaloba má význam jen pro jiné – dosud nezahájené nebo již probíhající – řízení (v němž její předmět lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení. Namítala, že určovací žaloba je v tomto případě způsobilá odstranit stav právní nejistoty vzniklý na straně žalující i straně žalované. Výsledkem řízení u finančního arbitra může být mimo jiné určení neplatnosti smlouvy o úvěru, které následně povede k přezkumu rozhodnutí finančního arbitra v civilním soudnictví podle části V. o. s. ř.; k přezkumu rozhodnutí finančního arbitra ve správním soudnictví podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního; k projednání dědictví v rámci Pozůstalostního řízení a civilnímu soudnímu řízení o vydání bezdůvodného obohacení. Rozhodnutím finančního arbitra tak dojde ke vzniku kolize několika dalších soudních řízení, která nemusí být ze zákona automaticky přerušena, a jejich následný přezkum za účelem dosažení zákonného rozhodnutí bude muset probíhat na základě mimořádných opravných prostředků. Rozhodnutím soudu v tomto řízení může být těmto sporům zamezeno.Žalobkyně měla rovněž za to, že se soud prvního stupně vůbec nevypořádal s tvrzeními žalobkyně o odlišném hledisku naléhavého právního zájmu primárního a eventuálního nároku a o způsobilosti určovací žaloby ochránit vlastnické právo žalobkyně, když v důsledku dlouhotrvajících řízení může dojít k situaci, kdy se žalobkyně bude domáhat vrácení již vydaného bezdůvodného obohacení, nicméně se jej pro nedobrou finanční situaci žalovaných nedomůže. Také pak soud prvního stupně nezákonně posoudil primární a eventuální nárok žalobkyně souběžně.Nároky žalobkyně uvedené v primárním i eventuálním nároku mají odlišné hledisko naléhavého právního zájmu, když:a) na určení neexistence pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení má naléhavý právní zájem zejména žalobkyně, která se v současné době nachází v nejistém postavení. Příslušný soudní komisař shledal platnost smlouvy o úvěru a uzavřel, že pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení nepředstavuje aktivum pozůstalosti, ale i přesto bylo zahájeno řízení u finančního arbitrab) na určení platnosti Smlouvy o úvěru je dán naléhavý právní zájem zejména zájmem na ochraně veřejného pořádku, dobrých mravů, rovnosti a legitimních zájmů třetích osob.

3. Žalovaní se k podanému odvolání žalobkyně vyjádřili tak, že navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Uváděli, že žalovaní jakožto univerzální dědicové po smrti své matky podali podnět k finančnímu arbitrovi k posouzení, zda byla sjednaná smlouva uzavřená v souladu se zákonem. Finanční arbitr zvážil argumenty obou smluvních stran a předběžně dospěl k závěru, že došlo k porušení některých povinností při poskytování spotřebitelského úvěru, v důsledku čehož je smlouva o úvěru neplatná. Je zřejmé, že nepřišla-li by žalobkyně v řízení před finančním arbitrem s novým skutkovým tvrzením nebo právní argumentací, rozhodl by finanční arbitr ve prospěch žalovaných, tedy by uložil žalobkyni povinnost uhradit částku ve výši 129.677,65 Kč. Žalobkyně by měla možnost podat proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek, a to nejprve námitky podle § 16 Zákona o finančním arbitrovi, a dále žalobu podle části páté o. s. ř. Postupovala-li by žalobkyně tímto postupem, došlo by k úplnému vyřešení předmětu sporu. Výsledné rozhodnutí by bylo materiálně vykonatelné a bylo by exekučním titulem. Namísto toho žalobkyně podala žalobu na určení, že pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 129.667,65 Kč neexistuje, eventuálně že smlouva o úvěru je platná. Ze strany žalobkyně se však jedná o procesně chybný postup, neboť v rámci tohoto řízení nemůže soud uložit žalobci povinnosti uhradit dlužnou částku ve výši 129.667,65 Kč ve prospěch žalovaných, dospěje-li k závěru, že pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení existuje. V takovém případě soud může jedině zamítnout žalobu, takové rozhodnutí ale nebude materiálně vykonatelné a nebude exekučním titulem. Žalovaní budou nuceni na základě tohoto rozhodnutí iniciovat další soudní řízení, ve kterém tato povinnost uložena bude. Postup žalobkyně vede ke zbytečnému množení sporů a nejedná se tedy o efektivní a hospodárný způsob řešení podstaty sporu mezi stranami sporu. Žalovaní tak plně souhlasili se závěry soudu prvního stupně, s tím, že na projednání žaloby neexistuje naléhavý právní zájem.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění, když tyto ve smyslu ust. § 132 o. s. ř. odpovídají obsahu provedených důkazů a odvolací soud je proto v celém rozsahu přejímá.

6. Platí to tedy ve vztahu ke skutečnosti, že matka žalovaných jakožto zůstavitelka uzavřela dne 10. 2. 2020 s žalobkyní smlouvu , Anonymizováno, Žalobkyně se zavázala poskytnout zůstavitelce za poplatek ve výši 50.000 Kč a úrok ve výši minimálně 9,3 % p. a. spotřebitelský úvěr ve výši 535.106 Kč, který byl zajištěn zástavním právem k bytu zůstavitelky. Zůstavitelka dne , datum, zemřela, přičemž zanechala žalované jako zákonné dědice, kteří dědictví neodmítli a prohlásili, že uplatňují výhradu soupisu. Žalovaní se domáhali, aby v řízení o pozůstalosti byly byt a bezdůvodné obohacení z úvěru poskytnutého věřitelem zůstavitelce projednány, když tvrdili, že kupní smlouva ze dne 30. 4. 2021 o prodeji bytu a smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, jsou neplatné. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 17. 10. 2023, č. j. 15 D 483/2022-70, které nabylo právní moci téhož dne, bylo řízení o pozůstalosti zůstavitelky zastaveno, neboť zůstavitelka nezanechala žádný majetek. U finančního arbitra je vedeno pod sp. zn. FA/SR/SU/3335/2023 řízení, ve kterém se žalovaní domáhají určení neplatnosti smlouvy , Anonymizováno, a smlouvy , Anonymizováno, ze dne 10. 2. 2020. Dne 16. 12. 2024 byla žalobkyně vyzvána, aby se do 15 dnů vyjádřila k dosavadním skutkovým zjištěním finančního arbitra (mj. že zůstavitelka v souvislosti s prodejem bytu žalobkyni úvěr splatila částkou 664.783,65 Kč); a jeho předběžnému právnímu posouzení, a zvážila smírné řešení sporu, když finanční arbitr uvedl, že po předběžném právním posouzení shromážděných podkladů by návrhu žalovaných s největší pravděpodobností vyhověl.

7. S ohledem na určovací povahu žaloby se soud prvního stupně dále správně na prvním místě zabýval otázkou existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení a dospěl ke zcela přiléhavým právním závěrům8. Podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

9. Soudní praxe (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, z 20. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 54/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6/2003, nález Ústavního soudu z 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 17/95) je ustálena v názoru, že žaloba na určení je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Pomocí určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné – dosud nezahájené nebo již probíhající – řízení (typicky řízení o žalobě na plnění, v němž je lze řešit jako předběžné otázky).

10. V projednávané věci žalobkyně žalobu o splnění povinnosti sice k dispozici nemá, neboť ze vztahu případného bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné úvěrové smlouvy není ochuzenou, nýbrž obohacenou, nicméně její postavení v právním vztahu, jehož je účastna, není ohroženo a nestalo se nejistým jen tím, že na rozdíl od žalovaných neplatnost úvěrové smlouvy neuznává a je přesvědčena o její platnosti. Otázka existence či neexistence (kvazi)závazkového právního vztahu z bezdůvodného obohacení a jeho výše, stejně jako otázka platnosti úvěrové smlouvy je totiž otázkou předběžnou v rámci případného věcného posuzování povinnosti žalobce plnit, resp. práva žalovaných na plnění. V daném případě tedy jen žaloba na splnění povinnosti může vystihnout celý obsah a dosah sporného právního vztahu, když pravomocný rozsudek o kladné či záporné určovací žalobě – ať již o platnosti (neplatnosti) právního úkonu, nebo o existenci (neexistenci) závazkového právního vztahu (pohledávky) – netvoří ve vztahu mezi týmiž účastníky překážku věci pravomocně rozsouzené k žalobě na plnění založené na tomtéž právu (§ 159a odst. 5 o. s. ř.) - k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013. Nadto v předmětném řízení vedeném o určovací žalobě nelze ani žalovaným bezdůvodné obohacení případně přisoudit. Nelze proto dospět k závěru, že rozhodnutí o požadovaném určení je způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu. Žaloba na určení neexistence pohledávky z bezdůvodného obohacení, ani žaloba vyjádřená eventuálním petitem na určení platnosti úvěrové smlouvy tedy v daném případě preventivní funkci mezi účastníky splnit nemůže, neboť rozhodnutí o ní není objektivně způsobilé předejít případným dalším soudním sporům. Okresní soud pak v tomto směru nepochybil, pokud posuzoval naléhavý právní zájem souběžně jak ve vztahu k primárnímu, tak eventuálnímu petitu, když důvody nedostatku naléhavého právního zájmu platí pro oba žalobní návrhy. Ani v případě eventuálního petitu nemůže být naléhavý právní zájem dán obecně ve vztahu veřejnému pořádku a k třetím osobám. Třetí osoba, nezúčastněná na právním vztahu, má naléhavý právní zájem na určení pouze v případě, jestliže by vyhovění žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení. Toto příznivé ovlivnění musí spočívat v tom, že by jí zakládalo či umožňovalo s poukazem na tuto deklaraci uplatnit vlastní (vynutitelná) práva s předmětem neplatné smlouvy související. O takovýto případ se však v projednávané věci nejedná.

11. Stejně tak okolnost, že žalovaní vedou z pozice žalobců před finančním arbitrem řízení, v němž se domáhají určení neplatnosti úvěrové smlouvy, naléhavost právního zájmu žalobkyně v nyní projednávané věci neosvědčuje, neboť žalobkyně je aktivním účastníkem daného řízení a má k dispozici prostředky k tomu, aby v daném řízení hájila svá práva a pro případ nepříznivého výsledku má navíc možnost bránit se žalobou podle části V. o. s. ř. Rozhodnutí v projednávané věci pak nemůže ani ovlivnit její postaveni v řízení pozůstalostním, neboť v něm jako účastník nevystupuje (nevystupovala). Zbývá dodat, že naléhavost právního zájmu nemůže být odůvodněna ani nejistotou žalobkyně ve vztahu k možnému zpětnému vymáhání bezdůvodného obohacení v případě nedobré majetkové situace žalovaných, neboť toto je otázkou případného exekučního vymáhání povinnosti, nikoliv otázkou nejistého právního postavení žalobkyně.

12. S ohledem na shora uvedené byl proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

13. Odvolací soud nicméně považoval za nutné změnit v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně výše náhrady nákladů řízení žalovaných, kteří byli ve sporu zcela úspěšní a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jim náleží plná náhrada nákladů. Tyto náklady se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží ponížená odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 z tarifní hodnoty ve výši 129.667,65 Kč za zastoupení dvou žalovaných, tj. z částky 4x 5.040 Kč za převzetí zastoupení a vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu a paušální náhrada výdajů 2x 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem tak náklady prvostupňového řízení odpovídají částce 21.060 Kč a žalobkyně je povinna zaplatit je k rukám právního zástupce žalovaných (§149 odst. 1. o. s. ř.)

14. V odvolacím řízení byli žalovaní také zcela úspěšní, proto jim v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží rovněž plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady odpovídají nákladům na zastoupení advokátem, kterému náleží ponížená odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 z tarifní hodnoty ve výši 129.667,65 Kč za zastoupení dvou žalovaných, tj. z částky 4x 5.040 Kč za sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu. K nákladům řízení dále patří 2x režijní paušál po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a cestovné v souvislosti s účastí jeho právního zástupce u jednání odvolacího soudu dne 24. 10. 2025 ve výši 1.149 Kč [cesta osobním vozidlem , Anonymizováno, RZ: , SPZ, , s průměrnou spotřebou 8,1 l benzinu 95 okt. na 100 km, vyhlášková cena 35,80 Kč, sazba základní náhrady za 1 km 5,80 Kč a , adresa, , tj. (8,1 x 1,32 x 35,80) + (5,8 x 132)] a náhrada za promeškaný čas strávený cestou ve výši 600 Kč (doba jízdy celkem 2 hodiny) vše dle § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu a § 1, § 4 vyhl. č. 398/2023 Sb. Celková výše náhrady nákladů odvolacího řízení tak představuje částku 22.809 Kč, kterou je žalobkyně povinna podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalovaných.