19 C 80/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Hradilové a přísedících Hany Hrstkové a Otakara Goláně ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice o zaplacení 424 578 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 424 578 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 53 837 Kč od 2. 1. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 83 478 Kč od 2. 1. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 62 349 Kč od 2. 1. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 112 578 Kč od 2. 1. 2019 do zaplacení a ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 112 336 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit státu České republice na nákladech znalečného a nákladech opatrovníka žalovaného částku 116 370 Kč na účet Okresního soudu ve Vsetíně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Mezi žalobcem a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 2. 2020 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení žalované částky z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovního poměru. V žalobě uváděl, že byl zaměstnancem společnosti , právnická osoba, , národní podnik, a následně po transformaci na akciovou společnost zaměstnancem žalované, a to od 1. 9. 1980 do 29. 1. 1993. V době trvání pracovního poměru se u něj projevila nemoc povolání, a to oboustranná chronická distálně senzitivní motorická neuropatie horních končetin. Nemoc z povolání byla diagnostikovaná a uznána lékařem dne 29. 9. 1989 zpětně ke dni 29. 6. 1989. Klinické a elektrofyziologické nálezy z roku 2019 pak potvrzují, že od doby vzniku onemocnění dosud toto onemocnění u žalobce přetrvává. Způsobuje žalobci zdravotní obtíže, které mu znesnadňují pracovní život. Vznáší proto nárok na náhradu za ztrátu na výdělku v důsledku nemoci z povolání, a to za období od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2019. V období od 1. 4. 2011 byl žalobce zaměstnán u společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Od 1. 6. 2017 samostatně podniká v oblasti , Anonymizováno, . Při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku proto vycházel z výdělku od společnosti , Anonymizováno, v období od 1. 7. 2015 do 31. 5. 2017 a dále od 1. 6. 2017 z daňových přiznání, která jako osoba samostatně výdělečně činná podával. Pokud jde o výpočet samotný, odkazuje na znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , soudní znalkyně z oboru ekonomika.

2. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 20. 7. 2022, č. j. 19 C 80/2020–142, v němž nároku žalobce částečně vyhověl, částečně žalobu zamítl. Po podaném odvolání obou stran sporu ve věci rozhodoval Krajský soud v Ostravě, který svým usnesením ze dne 13. 7. 2023, č. j. 16 Co 219/2022–190 rozsudek soudu prvého stupně v celém rozsahu zrušil a vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení s tím, že zásadní pro posouzení nároku žalobce je zjištění, jakým způsobem probíhal pracovní poměr žalobce v době po zjištění nemoci z povolání, tj. od 29. 9. 1989 do jeho skončení 29. 1. 1993, jakým způsobem a z jakých důvodů byl pracovní poměr rozvázán a kdy došlo u žalobce k poklesu jeho výdělku pro následky nemoci z povolání. Určující okamžik vzniku škody je zásadní také pro posouzení pasivní věcné legitimace žalované, která je od 21. 4. 1998 v konkursu, který dosud není ukončen. V prvé řadě je pak potřeba zjistit, kdy a zda vůbec škoda, tedy ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v souvislosti s nemocí z povolání žalobci vznikla. Přitom platí, že pokud u zaměstnavatelů v konkursu není odpovědnost za škodu vzniklá v souvislosti s nemocí z povoláním kryta pojištěním, má zaměstnanec právo uplatňovat své pohledávky vůči správci konkurzní podstaty, kde mají při rozdělení výtěžku přednostní postavení.

3. Žalobce na podané žalobě v celém rozsahu setrval. Vzhledem k tomu, že žalovaná strana vznesla námitku promlčení, zdůraznil, že uplatnil svůj nárok u žalované již v listopadu 2016. Správce konkurzní podstaty žalované v listopadu 2016 jeho nárok odmítl pro nepřihlášení pohledávky do konkurzu. V srpnu 2018 nicméně sdělil správce konkurzní podstaty žalované žalobci, že jeho nárok prověří. Žalobce byl vyzván, aby doložil podklady pro účely zpracování znaleckého posudku. V únoru 2019 mu sdělil správce konkurzní podstaty, že je v konkurzní podstatě dostatek prostředků na pokrytí nároku žalobce. V listopadu téhož roku mu však sdělil, že jeho nárok uspokojen nebude. Za této situace má žalobce za to, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, když žalobce konal řádně a včas a byl veden nesprávnými pokyny správce konkurzní podstaty.

4. Žalobce po poučení soudu doplnil svá žalobní tvrzení a uvedl, že v letech 1984 až 1986 pracoval jako skladník pohonných hmot. Od roku 1986 pracoval jako brusič tmelu, řidič multikáry, stříkač v lakovně. Před vznikem nemoci z povolání pracoval s vibračními nástroji jako brusič tmelu po dobu asi 20 měsíců. V červnu 1989 byl odeslán na oddělení chorob. Po vyšetření nemocnici v , adresa, , kde byl asi 7 dní, hned nastoupil do práce. V pracovní neschopnosti vůbec nebyl. Když se vrátil, byl hned převedený na jiné pracoviště, respektive nenechali ho pracovat na původním pracovním místě, protože už nemohl vykonávat práci brusiče. Nakonec se ho ujali na dopravě, jeho otec tam tehdy dělal vedoucího. Od podzimu 1989 nakládal , Anonymizováno, , vykonával činnost jako pomocný dělník dopravy, pomocník u jeřábu, pomocný vazač, v zimě jako balič v expedici. Na tomto pracovním místě pracoval až do skončení pracovního poměru v roce 1993. V dopravě ve , Anonymizováno, byl zaměstnán i v období červenec 1989 až červenec 1992, kdy dále pro něj neměl zaměstnavatel práci a bylo mu doporučeno požádat o neplacené volno. Tuto dohodu podepsal. Živnostenské oprávnění má od 1. 8. 1992, kdy začal podnikat v oboru oprava a údržba motorových vozidel. V lednu 1993 byl vyzván tehdejším ekonomem, aby se dostavil k pohovoru a za přítomnosti ozbrojené stráže , Anonymizováno, byl nucen podepsat ukončení pracovního poměru dohodou ke dni 29. 1. 1993. Kopii o ukončení pracovního poměru dohodou neobdržel. K otázce výplaty částky označené ve mzdovém listu za rok 1992 jako nemoc z povolání žalobce tvrdil, že dávky nedostával, ale žalovaná mu „dorovnávala do průměrné mzdy“. Žalobce v této souvislosti výslovně tvrdil, že po přeřazení na méně placenou práci měla žalovaná povinnost zachovat jeho standardní příjem, proto mu dopláceli a dorovnávali tímto způsobem mzdu. K žádnému poklesu výdělku na jeho straně proto tehdy nedošlo. K dotazu soudu k této okolnosti dále potvrdil, že žalovaná mu vyplácela rozdíl na mzdě po přechodu (po zjištění nemoci z povolání) na toto jiné pracovní místo (v dopravě).

5. Žalovaná je v řízení zastoupena opatrovníkem, když je od 28. 4. 1998 v úpadku a stále probíhá konkurzní řízení. Žalovaná jako právnická osoba nemá v současné době osobu, která by za ni ve smyslu ustanovení § 21 o. s. ř. řádně jednala. Opatrovník žalované navrhl zamítnutí žaloby. V prvé řadě namítal nedostatek pasivní legitimace na straně žalované za situace, když žalobcem tvrzená škoda vznikla již před 1. 1. 1993. Namítl též promlčení nároku z titulu ztráty na výdělku za období od 1. 7. 2015 do 19. 2. 2017, když žaloba byla podána dne 20. 2. 2020 a v tříleté promlčecí lhůtě proto došlo k promlčení nároků za shora uvedené období. Rozporoval výpočet náhrady za ztrátu na výdělku a odkázal na znalecký posudek ze dne 4. 10. 2018, který si nechal vypracovat znalcem z oboru ekonomie , tituly před jménem, , jméno FO, . Konečně namítal, že žalovaná nedisponuje majetkem, z něhož by mohla být případná pohledávka žalobce uspokojena.

6. Z listinných důkazů obsažených ve spise jsou zjistil, že žalobce byl zaměstnán u žalované od 1. 9. 1980 do 29. 1. 1993, jak bylo zjištěno z potvrzení o zaměstnání ze dne 9. 3. 2017, z evidenčního listu důchodového zabezpečení, z informativního a osobního listu důchodového pojištění Okresní správy sociálního zabezpečení , adresa, , resp. České správy sociálního zabezpečení. Od 1. 8. 1992 byl veden jako osoba samostatně výdělečně činná.

7. Ze mzdových listů zajištěných pro období roku 1988 bylo zjištěno, že v měsíci červnu činil výdělek žalobce 2 857,23 Kč, v měsíci červenci 2 268,38 Kč, v měsíci srpnu 2 986,23 Kč, shodně jako v měsíci září, v měsíci říjnu 1 023,23 Kč, v měsíci listopadu 2 815,23 Kč a měsíci prosinci 3 953,23 Kč, celkem tedy 18 889,76 Kč.

8. Ze mzdového listu za rok 1992 bylo zjištěno, že žalobci byla mimo jiné vyplácena dávka za nemoc z povolání s označením kódu , Anonymizováno, , a to od 23. 3. do 26. 6. 1992. Z výplatního lístku za březen 1992 vyplývá, že za nemoc z povolání bylo vyplaceno žalobci 740 Kč. Z výplatního lístku za duben 1992 byla žalobci vyplacena za nemoc z povolání částka 2 327 Kč. Dle výplatního lístku za celý rok 1992 byla sumarizovaná výplata náhrady za nemoc z povolání v rozsahu částky 5 288 Kč.

9. Žalobce do spisu doložil doklady o svých výdělcích od roku 1995 do roku 2012 s výjimkou let 1993 a 1994, a dále doklady o výdělku u společnosti , Anonymizováno, za období let 2015 až 2017, u níž byl zaměstnán od 1. 4. 2011 do 31. 5. 2017 a konečně daňová přiznání k dani z příjmu fyzických osob jako osoby samostatně výdělečně činné za rok 2017, 2018 a 2019, když od roku 1992 podniká žalobce mimo jiné v oboru opravy silničních vozidel, klempířství a oprava karosérií, lakýrnictví, autolakýrnické práce, údržba motorových vozidel a jejich příslušenství. Žalovaný do spisu dále doložil sdělení o výši svého průměrného výdělku za rok 2021, včetně průměrných hrubých měsíčních mezd podle odvětví pro , Anonymizováno, kraj pro období roku 2010 až 2020 a výpočet svého čistého příjmu, který sám provedl za období 1993 až 2019.

10. Ze zprávy , právnická osoba, ., ze dne 12. 12. 2016 soud zjistil, že rozhodnutím správce konkurzní podstaty byl archiv zaměstnanců rozdělen na dvě části. První část zaměstnanců, kteří ukončili pracovní poměr před méně jak 20 lety byl archivován ve společnosti , právnická osoba, , P., Anonymizováno, , , adresa, , u druhé části zaměstnanců, kteří ukončili pracovní poměr před více jak 20 lety byly jejich osobní spisy skartovány. Z osobní dokumentace lze nicméně potvrdit, že žalobce pracoval ve , právnická osoba, od 1. 9. 1980 do 29. 1. 1993. Z listin, které byly archivovány u společnosti , právnická osoba, , , adresa, , došlo k zajištění mzdových listů z roku 1992. Dle dalšího sdělení společnosti zápočtový list a mzdové listy z roku 1990 až 1991 byly poskytnuty v roce 2017 žalobci. Ze zprávy správce konkurzní podstaty bylo zjištěno, že nenalezl žádné listiny, zejména pak tvrzené výplatní lístky žalobce z roku 1990 až 1991.

11. Ze znaleckého posudku vypracovaného na žádost žalobce , adresa, , Anonymizováno, byla vyčíslena náhrada za ztrátu na výdělku žalobce částkou 424 578 Kč. Znalecký posudek zpracovaný na žádost žalované strany , tituly před jménem, , jméno FO, , taktéž znalcem z oboru ekonomika, pod číslem , Anonymizováno, ze dne 9. 8. 2019 vyčísluje ztrátu na výdělku pro období let 2015 až 2008.

12. Ze zprávy , Anonymizováno, nemocnice , adresa, , oddělení pracovního a preventivního lékařství, ze dne 7. 10. 2020 bylo zjištěno, že onemocnění nervů horních končetin způsobené při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními jako nemoc povolání zjištěná 29. 9. 1989 u žalobce trvá, trvají kritické a elektrofyziologické nálezy.

13. Z rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení , adresa, ze dne 30. 10. 2019 soud zjistil, že podle posudku lékaře okresní správy sociálního zabezpečení je žalobce osobou zdravotně znevýhodněnou, která má zachovanou schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost.

14. Soud ve věci nechal vypracovat znalecký posudek znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Ze znaleckého posudku ze dne 24. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobce trpí nemocí z povolání, která vyřazuje žalobce z výkonu původní profese i všech dalších prací, u kterých je přítomna složka, kvůli které nemoc z povolání vznikla. Nemůže pracovat v riziku vibrací přednášených na ruce, práce v chladu a vlhku, práce s nadměrnou fyzickou zátěží horních končetin. Žádnou další nemocí z povolání žalobce netrpí. Netrpí ani dalšími nemocemi, které by ovlivňovaly negativně jeho pracovní schopnost. Omezení schopnosti výkonu práce žalobce od roku 1989 až 2019 je v příčinné souvislosti se zjištěnou nemocí z povolání, a to výlučně.

15. Žalobce do spisu předložil doklady o výzvě správci konkurzní podstaty k uspokojení své pohledávky ze dne 14. 11. 2016 a ze dne 17. 7. 2018 s vyčíslením náhrady a další korespondenci.

16. Z abecedního seznamu mezinárodní klasifikace nemocí platného a účinného od roku 1983 soud zjistil, že diagnóza syndrom kořenový končetin horních (neuropatie) je označována kódem 723.

17. Na základě shora uvedených důkazů soud dospěl k níže uvedeným skutkovým a právním závěrům. Navržený výslech matky žalobce považoval soud za nadbytečný.

18. Podle ustanovení § 195 odst. 1 zákoníku práce č. 65/1965 Sb., platného a účinného ke dni 31. 12. 1992, se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity po dobu 12 po sobě následujících měsíců od vzniku nároku poskytne pracovníku v takové výši, aby spolu s jeho výdělkem po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního nebo částečného důchodu poskytovaného z téhož důvodu se rovnala jeho průměrnému výdělku před vznikem škody. Přitom se nepřihlíží ke zvýšení invalidního důchodu pro bezmocnost, ke snížení tohoto důchodu podle právních předpisů o sociálním zabezpečení, ke zvýšení přiznaných důchodů podle těchto předpisů, ani k výdělku pracovního, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím.

19. Podle ustanovení § 190 odst. 3, 4 zákoníku práce č. 65/1965 Sb., platného a účinného do 31. 12. 1992, za škodu způsobenou pracovníku nemocí z povolání odpovídá zaměstnavatel, u něhož pracovník pracoval naposledy před jejím zjištěním v pracovním poměru za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené v právních předpisech o sociálním zabezpečení (seznam nemocí z povolání), jestliže vznikly za podmínek tam uvedených. Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu za dobu nejvýše tří let před jejím zařazením do seznamu.

20. Podle ustanovení § 275 odst. 3 zákoníku práce č. 65/1965 Sb., platného a účinného do 31. 12. 1992, pro účely náhrady za ztrátu na výdělku a o dalších případech, kdy se pro účely náhrady škody vychází z průměrného měsíčního čistého výdělku pracovníka, se tento výdělek zjišťuje z průměrného měsíčního hrubého výdělku odečtením daně ze mzdy podle sazby příslušné pro pracovníka v měsíci, v němž vznikl nárok na náhradu.

21. Podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání č. 328/1991 Sb., platného od 1. 10. 1991 řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, mohou být zahájena jen na návrh správce nebo proti správci; jde-li o pohledávky, které je třeba přihlásit v konkursu (§ 20 odst. 1), může být řízení s výjimkou řízení o výkonu rozhodnutí zahájeno jen za podmínek uvedených v § 23 a 24.

22. Provedeným dokazováním má soud prokázáno, že žalobce trpí nemocí z povolání, a to neuropatií horních končetin, která byla u něj zjištěna zpětně ke dni 29. 6. 1989. Tato nemoc z povolání stále trvá a je jedinou a výlučnou příčinou omezení schopnosti výkonu práce žalobce, jak je dále potvrzeno ze znaleckého posudku znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Toto zdravotní omezení trvá od roku 1989 dosud. Nemoc z povolání žalobce vyřazuje ze všech prací, u kterých je přítomna složka, kvůli které nemoc povolání vznikla, nemůže pracovat v riziku vibrací přinášených na ruce, v práci v chladu a vlhku, s nadměrnou fyzickou zátěží horních končetin. V době vzniku nemoci z povolání byl žalobce zaměstnán u žalované, když pracovní poměr žalobce u žalované trval od 1. 9. 1980 do 29. 1. 1993.

23. Soud má dále v řízení prokázáno, že u žalobce byla zjištěna nemoc z povolání na základě vyšetření v tehdejší nemocnici , adresa, , oddělení nemocí z povolání, kam byl odeslán na sedmidenní vyšetření. Žalobce tvrdí, že po návratu z tohoto vyšetření nebyl v pracovní neschopnosti a nastoupil ihned do práce. Nebylo mu však už umožněno vykonávat původní práci brusiče, lakýrníka, pro zjištěnou nemoc z povolání, ale byl nově zaměstnán u žalované na oddělení dopravy, a to až do konce trvání pracovního poměru do 29. 1. 1993. Soud má dále prokázáno, že minimálně v období roku 1992, jak vyplývá ze mzdových listů a úhrnného mzdového listu za celý rok 1992, pobíral dávky označené jako nemoc z povolání s kódem 723. Žalobce namítal, že není specifikováno, co mzdová položka „nemoc z povolání“ zahrnuje a tvrdil, že se jedná o výplatu tzv. hmotné pomoci. Uvedené číselné označení nicméně odkazuje na tehdy platné označení zjištěné nemoci z povolání syndromu (neuropatie) horních končetin a výše výplaty odpovídá dalším prokázaným skutečnostem, tedy, že tyto částky žalobce obdržel za první pololetí roku 1992, když od 1. 8. 1992 byl veden již jako osoba samostatně výdělečně činná a dle vlastního tvrzení podepsal s žalovanou dohodu o neplaceném volnu, což odpovídá i údajům z informativního listu důchodového pojištění okresní správy sociálního zabezpečení. Pokud jde o pracovní neschopnost, soud dále vychází ze samotného tvrzení žalobce, že v pracovní neschopnosti v souvislosti se zjištěnou nemocí z povoláni byl toliko přibližně 7 dnů, které pobýval v nemocnici , adresa, při provádění jeho vyšetření v létě roku 1989. Poté nastoupil do zaměstnání.

24. Sám žalobce u jednání soudu potvrdil, že po převedení na jinou méně placenou práci v dopravě poté, kdy u něj byla zjištěna nemoc z povolání, mu byla vyplácena částka, jak sám uvedl “na dorovnání platu, který pobíral předtím“ a škoda mu proto v tomto období nevznikala. Žalobce přes poučení soudu nebyl schopen doložit, zda byl či nebyl v rozhodném období po zjištění nemoci z povolání v pracovní neschopnosti pro nemoc z povolání (tvrdil, že nikoli). Potvrdil toliko, jak je již uvedeno shora, že byl několik dní na vyšetření, kdy ani v tomto případě nebyl schopen dotvrdit a prokázat, zda v tomto období byl ve stavu práce neschopných. Nedoložil veškeré mzdové listy za období od roku 1989 až do ledna 1993, které se nepodařilo dohledat ani soudu. Žalovaná předložila toliko část období roku 1992 a souhrnný mzdový list za rok 1992. Soud proto při posouzení nároku žalobce vycházel z těch důkazů, které byly doloženy a jako důkaz provedeny. Pokud jde o žalovanou předložené mzdové listy za rok 1992 a souhrnný mzdový list za rok 1992 (jejichž pravost nadto žalobce nijak nerozporoval), z nich vyplývá, že žalobci byla vyplácena částka vztahující se k nemoci z povolání, kterou nelze posoudit jinak než jako náhradu za ztrátu na výdělku po zjištění nemoci z povolání. Sám žalobce potvrdil, že po zjištění nemoci z povolání nemohl vykonávat dosavadní práci brusiče – lakýrníka, byl převeden na jiné pracovní místo a zaměstnavatel mu částku do mzdy dorovnával.

25. Soud dospěl k závěru, že žalobci vznikla škoda poté, kdy u něj byla zjištěna nemoc z povolání a byl v příčinné souvislosti s nemožností vykonávat dosavadní práci brusiče – lakýrníka minimálně od 1. 8. 1989 (jak sám tvrdí žalobce) přeřazen na jiné pracovní místo s nižší mzdou. Právě v tomto okamžiku vznikl žalobci nárok (škoda), protože nemohl vykonávat dosavadní práci pro onemocnění nemocí z povolání a jeho výdělek se snížil (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1925/99). Ke dni 1. 8. 1989 prokazatelně vznikla žalobci škoda na ztrátě na výdělku. Soud má dále prokázáno, že plnění z tohoto nároku nadto žalobce pobíral minimálně v průběhu roku 1992, zda tuto náhradu a v jaké výši pobíral i v předcházejícím období se pro důkazní nouzi v řízení prokázat nepodařilo.

26. Pro rozhodnutí soudu ve věci je zásadní, že na základě provedených důkazů a vlastních tvrzení žalobce, která nejsou v rozporu, je prokázáno, že nárok na náhradu za ztrátu na výdělku žalobci vznikl již v době trvání jeho pracovního poměru u žalované, a to přede dnem 1. 1. 1993. Od 21. 4. 1998 je žalovaná v konkursním řízení, které dosud trvá. Uspokojení žalobcova nároku a případnou výplatu náhrady bylo nutno uplatnit v probíhajícím konkurzu, když po dobu konkursního řízení na majetek žalované je osobou povinnou k náhradě ztráty na výdělku z důvodu nemoci z povolání, která vznikla za trvání pracovního poměru žalobce u úpadce a která vznikla před datem 1. 1. 1993 správce konkurzní podstaty. Jedná se tak o nárok dle § 14 odst. 1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání a žalobce jako zaměstnanec měl právo uplatňovat svou pohledávku vůči správci konkurzní podstaty, přičemž jeho pohledávka měla přednostní postavení podle § 31 odst. 3 písm. 1 téhož zákona.

27. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná není pasivně věcně legitimována v předmětném řízení a z tohoto důvodu žalobu v celém rozsahu zamítl. Nad rámec toliko soud doplňuje, že se za této situace již nezabýval dříve vznesenou námitkou promlčení části nároku.

28. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšný žalovaný prokazatelně žádné náklady řízení ve věci nevynaložil.

29. Žalovaný byl v řízení zastoupen opatrovníkem. Na náklady tohoto zastoupení vynaložil stát Česká republika částku 5 324 Kč původnímu opatrovníkovi , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátovi se sídlem , Anonymizováno, , , adresa, , jak vyplývá z usnesení č. j. 19 C 80/2020–114, a následně ustanovené opatrovnici v osobě , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky se sídlem , adresa, , v částce 96 699 Kč, kdy tyto náklady byly přiznány samostatným usnesením ze dne 3. 9. 2024. Další náklady státu vznikly v souvislosti se znalečným při vypracování znaleckého posudku k zdravotnímu stavu žalobce, kdy tyto náklady znalečného placené zálohově státem Českou republikou činily částku 14 347 Kč, tak jak dále vyplývá z usnesení č. j. 19 C 80/2020–106. Celkově tak náklady státu, které vynaložil ve věci, činí 116 370 Kč. Pokud jde o tyto náklady, soud dále postupoval ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ve věci má procesní neúspěch v plném rozsahu žalobce. Soud na straně žalobce neshledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud proto dále zavázal tak, jak vyplývá z bodu II., k úhradě těchto vzniklých nákladů na straně státu procesně neúspěšného žalobce.