12 C 69/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o stanovení výživného zletilým dětem

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně a) počínaje měsícem září 2020 částkou 6.000 Kč měsíčně splatnou vždy do 15. dne v měsíci k rukám žalobkyně a).

II. Dlužné výživné žalobkyně a) za období od 1. 9. 2020 do 31. 5. 2021 v celkové výši 35.500 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni a) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce b) počínaje měsícem září 2020 částkou 6.500 Kč měsíčně splatnou vždy do 15. dne v měsíci k rukám žalobce b).

IV. Dlužné výživné žalobce b) za období od 1. 9. 2020 do 31. 5. 2021 v celkové výši 40.500 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci b) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení částku 54.033,76 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta ve [právnická osoba] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována tři slova], se sídlem ve [obec], [ulice a číslo].

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů řízení částku 54.672,64 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta ve [právnická osoba] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována tři slova], se sídlem ve [obec], [ulice a číslo].

1. Dne 23. 12. 2020 podali žalobci u zdejšího soudu proti žalovanému žalobu o stanovení výživného, a to od září 2020 ve výši 6.000 Kč pro žalobkyni a) a od září 2020 ve výši 6.500 Kč pro žalobce b).

2. Žalobci v žalobě uvedli, že jsou zletilí, žalovaný je jejich otcem, který se dne [datum] (právní moc rozvodového rozsudku) rozvedl s jejich matkou [jméno] [příjmení]. Oba žalobci studují, žalobkyně a) na [název] gymnáziu (resp. v době rozhodování gymnázium již ukončila a očekává rozhodnutí o přijetí na vysokou školu) a žalobce b) vysokou školu v [obec] (k tomu viz dále). Žalobci nejsou výdělečně činní, pouze měli občasný příjem na brigádách.

3. Žalovaný na základě dohody rodičů o rodičovské zodpovědnosti plnil k žalobcům dobrovolně svou vyživovací povinnost každému ve výši 4.750 Kč měsíčně až do září 2020, když poté od této dohody odstoupil. Za měsíc říjen a listopad 2020 zaplatil výživné pro každého z žalobců ve výši 1.500 Kč, za měsíc prosinec 2020 každému z žalobců již pouze částku 750 Kč.

4. Žalovaný pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná v oboru [anonymizováno], přičemž žalobcům je z jejich dřívějšího společného života známo, že čistý měsíční příjem žalovaného průměrně činí 30.000 Kč; žalovaný nemá žádnou další vyživovací povinnost. Žalobci dále v žalobě uvedli, že žalovaný vlastní označenou bytovou jednotku a je spoluvlastníkem označeného nemovitého majetku.

5. Matka žalobců rovněž pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná v oboru [anonymizována dvě slova], kde dosahuje průměrného měsíčního příjmu 31.000 Kč. Matka poskytuje žalobcům vše, co potřebují, jako bydlení, stravu, školní pomůcky i kapesné.

6. V podání ze dne 21. 1. 2021, doručenému zdejšímu soudu dne 22. 1. 2021, pak žalobci podrobně specifikovali své měsíční výdaje a předložili listinné důkazy vztahující se k jejich tvrzením v žalobě (k tomu viz níže).

7. Žalovaný ve svém písemném vyjádření (na č. l. 69-71) s navrhovanou výší výživného pro žalobce vyslovil nesouhlas, neboť v jeho možnostech je přispívat na každého z žalobců částkou 1.500 Kč až 2.000 Kč měsíčně, a to od 1. 9. 2020. Žalobce ve vyjádření popsal dramatické chvíle (osobní i majetkové), jež měly předcházet rozvodu manželství s matkou žalobců. Dne [datum] daroval id. ½ domu v [adresa] žalobcům, přičemž žalobce b) mu následně daroval id. ½ bytové jednotky na adrese [ulice a číslo] ve [obec], když žalobkyně a) mu měla druhou id. ½ této bytové jednotky darovat po dosažení své zletilosti. Žalovaný podle svého tvrzení dne [datum] pod nátlakem své bývalé manželky (matky žalobců) byl donucen podepsat dohodu o výživném na obě děti (žalobce) v celkové výši 9.500 Kč měsíčně pod pohrůžkou, že pokud na dohodu ohledně výše výživného nepřistoupí, pak žalobkyně a) svou id. ½ předmětné bytové jednotky na žalovaného nepřevede a matka žalobců zajistí pronájem ½ bytu Ukrajincům. Od této dohody žalovaný odstoupil dne [datum] s odůvodněním, že ji podepsal pod nátlakem –„ pohrůžkou, že mi nebudou vydány osobní věci a náhradní díly na [značka automobilu] [číslo], a že nebude na mě přepsána druhá ½ bytu na adrese [adresa ]“ 8. Žalovaný dále ve svém vyjádření uvedl, že žalobce b) má zřízenou živnost na realitní činnost, správ a údržbu nemovitostí, zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod, poradenskou a konzultační činnost, a dále spravování (zjevně míněno zpracovávání) odborných studií a posudků. Podle žalovaného žalobce b) má příjmy, z nichž může pokrývat část svých potřeb. Žalobkyně a), stejně jako žalobce b) se zúčastňují brigád pod [právnická osoba], kde podle žalovaného dosahují každý příjmu zhruba 10.000 až 15.000 Kč. Ke svým poměrům žalovaný uvedl, že v r. 2019 jeho příjmy z podnikatelské činnosti činily 532.775 Kč, výdaje související s příjmy pak 319.665 Kč, za r. 2020 jsou jeho příjmy srovnatelné s předešlými roky. Žalovaný uvedl, jaký vlastní movitý a nemovitý majetek, pokud jde o jeho měsíční výdaje, ty specifikoval následovně: stavební spoření – 2.500 Kč, důchodové spoření 500 Kč, splácení půjčky – garáž – 3.156 Kč, telefon 350 Kč, platba sociálního pojištění – 2.544 Kč, platba zdravotního pojištění – 2.352 Kč, platba na bydlení [adresa] – 6.023 Kč, jídlo, hygienické potřeby, osobní spotřeba – 3.500 Kč, platba úrazového pojištění – 472 Kč. Žalovaný dále uvedl, že bytovou jednotku na ul. [ulice a číslo] ve [obec], prodal.

9. V podání (na č. l. 87) žalovaný své vyjádření shora doplnil tak, že:„ již od roku 2016 mě bývalá manželka při hádkách, a to i před dětmi, ponižovala, že vydělávám málo peněz a přirovnala mě k různým lidem z okolí s ještě menším příjmem, což mělo velký vliv na děti (žalobce), u kterých jsem postupně ztrácel autoritu a respekt.“ 10. Okresní soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:

11. Žalobkyně a) se narodila dne [datum] a žalobce b) se narodil dne [datum]. Rodiče žalobců jsou žalovaný a [jméno] [příjmení] (zjištěno z rodných listů žalobců na č. l. 63 verte a 64).

12. Rodiče žalobců dne [datum] uzavřeli dohodu o úpravě rodičovské zodpovědnosti k tehdy nezletilé žalobkyni a) a žalovaný dále uzavřel s žalobcem b) dohodu o výživném, podle které se žalovaný zavázal matce žalobců přispívat na výživu žalobkyně a) částkou 4.750 Kč měsíčně, splatnou vždy do 20. dne v měsíci, počínaje dubnem 2019, a dále se žalovaný zavázal žalobci b), že mu bude přispívat na výživu částkou 4.750 Kč měsíčně, splatnou vždy do 20. dne v měsíci k rukám jeho matky, a to rovněž počínaje dubnem 2019 (zjištěno z cit. dohody na č. l. 73).

13. Manželství žalovaného a [jméno] [příjmení] (matky žalobců) bylo pravomocně rozvedeno dne [datum] (zjištěno z rozsudku [anonymizováno] soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] na č. l. 60-61).

14. Dne [datum] žalovaný odstoupil od shora uvedené dohody o výživném s odůvodněním, že tato dohoda„ byla podepsána pod nátlakem nevrácení osobních věcí a náhradních dílů na [značka automobilu] [číslo], dále také byl podpis vynucen pod výhrůžkou nepřepsání druhé půlky bytu [ulice a číslo], [obec], která v tuto dobu patřila nezletilé dceři [celé jméno žalobkyně]“ (zjištěno z cit. dohody na č. l. 74).

15. Žalobkyně a) byla ve školním roce 2020 2021 studentkou IV. ročníku [název gymnázia] [anonymizováno] [ulice] [anonymizováno 8 slov] [obec] (zjištěno z potvrzení cit. školy o studia ze dne 1. 9. 2020 na č. l. 20), počátkem června t. r. úspěšně složila maturitní zkoušku, v současně době čeká na rozhodnutí [název vysoké školy] [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizováno] [obec] o přijetí ke studiu na této vysoké škole. Žalobkyně a) stálé příjmy (vyjma výživného) nemá, pracuje pouze nepravidelně, brigádně (v [anonymizováno]). Matka jí přispívá na potřeby, školní pomůcky. Pokud by se s žalovaným zlepšily vztahy, určitě by se s ním za určitých podmínek stýkala (zjištěno z výslechu žalobkyně a/ na č. l. 126 verte).

16. Žalobce b) je studentem prezenční formy studia bakalářského programu„ [název programu] [anonymizována tři slova]“ [název vysoké školy] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [obec] (zjištěno z potvrzení o studiu cit. školy na č. l. 21-22) a v příštím roce by měl skládat bakalářské zkoušky na uvedené škole. Matka mu hradí nezbytné potřeby. Vztah s žalovaným (otcem) by chtěl zlepšit, ale společně s žalobkyní a) narazili na bariéru týkající se pomluv a narážek na jejich matku ze strany otce – žalovaného, což pro žalobce bylo nesnesitelné; pokud by žalovaný vynechal tyto narážky a pomluvy na jejich matku, jsou žalobci ochotni vztah s žalovaným navázat (zjištěno z výslechu žalobce b/ na č. l. 126 verte).

17. Žalobci předložili soudu značné množství pokladních dokladů o nákupu jejich (především) oblečení, obuvi a dalších potřeb v období r. 2019 2020; soud těmito listinami provedl dokazování, přičemž žalovaný proti existenci těchto výdajů žalobců neměl žádných námitek (zjištěno z cit. listin na č. l. 23-52 a s přihlédnutím k protokolu o jednání na č. l. 126).

18. Žalobce b) za zdaňovací období r. 2019 vykázal příjem ze závislé činnosti ve výši 42.499 Kč, přičemž mu vznikl přeplatek na této dani ve výši 6.371 Kč (zjištěno z přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalobce b/ za zdaňovací období 2019 na č. l. 92-94).

19. Za zdaňovací období r. 2020 žalobce b) vykázal příjem ze závislé činnosti ve výši 74.489 Kč, přičemž mu vznikl přeplatek na této dani ve výši 11.791 Kč (zjištěno z přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalobce b/ za zdaňovací období 2020 na č. l. 97-99).

20. Soud přihlédl též k podání žalobce b) ze dne 29. 4. 2021 (na č. l. 91), v něm žalobce b) ke svým příjmům shora uvedl, že se jednalo o příjmy výhradně z brigád, tedy nikoliv z jeho podnikatelské činnosti, a že tyto příjmy si dělil se svou sestrou – žalobkyní a) rovným dílem, neboť tyto brigády vykonávali společně a pouze účetně byly tyto brigády vykázány na žalobce b); žalovaný tato tvrzení v řízení nijak nerozporoval.

21. Matka žalobců [jméno] [příjmení] podniká v oblasti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a [anonymizována dvě slova] (zjištěno z veřejné části živnostenského rejstříku na č. l. 124), přičemž z této podnikatelské činnosti za r. 2018 vykázala příjmy 606.324 Kč a (paušální) výdaje 358.530 Kč, takže dílčí základ daně z příjmů činil 247.794 Kč (zjištěno z přiznání k dani z příjmů fyzických osob [jméno] [příjmení] za zdaňovací období 2018 na č. l. 53-55).

22. V r. 2019 z téže podnikatelské činnosti [jméno] [příjmení] vykázala příjmy ve výši 599.820 Kč a (paušální) výdaje ve výši 354.728 Kč, přičemž dílčí základ daně z příjmů tak činil 245.092 Kč (zjištěno z přiznání k dani z příjmů fyzických osob [jméno] [příjmení] za zdaňovací období 2019 na č. l. 57-59).

23. Žalovaný podniká v oboru [anonymizováno 7 slov] (zjištěno z výslechu žalovaného na č. l. 127), přičemž mu bylo vydáno živnostenské oprávnění v předmětu podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obory činnosti zprostředkování obchodu a služeb, zastavárenská činnost a maloobchod s použitým zbožím, výroba, obchod a služby jinde nezařazené, nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí, druh živnosti – ohlašovací volná (zjištěno z veřejné části živnostenského rejstříku na č. l. 123).

24. Žalovaný z této podnikatelské činnosti za r. 2018 vykázal příjem ve výši 483.944 Kč a (paušální) výdaje 290.366 Kč, přičemž dílčí základ daně činil 193.578 Kč (zjištěno z přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalovaného za zdaňovací období 2018 na č. l. 78-80).

25. Z téže podnikatelské činnosti pak žalovaný za r. 2019 vykázal příjem ve výši 532.775 Kč a (paušální) výdaje ve výši 319.665 Kč, přičemž dílčí základ daně z příjmů činil 213.110 Kč (zjištěno z přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalovaného za zdaňovací období 2019 na č. l. 82-84).

26. Žalovaný v současné době bydlí v nájemním bytě o velikosti 3 + 1 na ul. [ulice a číslo], ve [obec], společně se svou přítelkyní a s jejím synem, žalovaný hradí nájem ve výši 6 000 Kč (zjištěno z výslechu žalovaného na č. l. 127).

27. Žalovaný je spoluvlastníkem v rozsahu id. ¼ pozemku [parcelní číslo], který leží v k. ú. [obec] (zjištěno z informace o pozemku na č. l. 10).

28. Žalovaný je dále spoluvlastníkem v rozsahu id. ¼ pozemku [parcelní číslo], který leží v k. ú. [obec] a jehož součástí je (pro obec Vyškov) stavba [adresa] (zjištěno z informace o pozemku na č. l. 8-9).

29. Žalovaný dne [datum] jako prodávající uzavřel s [jméno] [příjmení] jako kupující kupní smlouvu, na základě které prodal této kupující bytovou jednotku [číslo] vymezenou v budově [obec] [adresa], byt. dům postavený na pozemku [parcelní číslo] s předmětným spoluvlastnickým podílem na společných částech uvedeného domu a předmětného pozemku, a to za kupní cenu ve výši 2.600.000 Kč, se splatností kupní ceny do 1 měsíce ode dne uzavření smlouvy (zjištěno z cit. kupní smlouvy na č. l. 112-117).

30. Žalovaný v únoru 2020 koupil ojetý [značka automobilu] za částku 165.000 Kč, protože toto auto má hodně najetých kilometrů, uvažuje o koupi druhého auta, na jaře r. 2020 prodal motocykl [značka ] [anonymizováno] [číslo] za částku 125.000 Kč. Pokud jde o měsíční výdaje spojené s podnikáním, žalovaný je nebyl schopen detailně soudu specifikovat; pouze uvedl, že částku 5.000 Kč – 6.000 Kč vydává za pohonné hmoty, pracovní obuv si koupí jednou za rok do 1.000 Kč, pořád si něco přikupuje. Příjem z prodeje bytu na ul. [ulice] ve [obec] ve výši 2.600.000 Kč neutratil, šetří si, má v plánu koupit si byt (zjištěno z výslechu žalovaného na č. l. 126 verte [číslo] verte).

31. Svědkyně [jméno] [příjmení] (matka žalobců) za souhlasu žalobců a bez námitek žalovaného sumarizovala v mezidobí žalovaným realizované platby na výživné pro žalobce s tím, že do září 2020 žalovaný platil výživné na oba žalobce ve výši 4.750 Kč, a dále pak částky na každého ze žalobců následovně: říjen 2020 – 1.500 Kč, listopad 2020 – 1.500 Kč, prosinec 2020 – 750 Kč, leden 2021 až duben 2021 – po 2.000 Kč. Ke svým poměrům svědkyně uvedla, že vlastní dům, splácí hypotéku, na penzijním pojištění má naspořeno 27.000 Kč, má dvě auta, z nichž jedno půjčuje žalobci b) (svému synovi), aby mohl jezdit na brigády a do školy do [obec], vlastní motorku a skútr (zjištěno z výslechu svědkyně na č. l. 128 verte [číslo]).

32. Na základě těchto dílčích skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

33. Žalobci jsou studenti, kteří se připravují na výkon svého budoucího povolání; žalobkyně a) v letošním roce na [anonymizováno] gymnáziu odmaturovala a v současné době čeká na rozhodnutí o přijetí na [název vysoké školy] [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizováno] [obec], zatímco žalobce b) je studentem druhého ročníku [název vysoké školy] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec]. Žalobci bydlí ve společné domácnosti se svou matkou [jméno] [příjmení], která podniká v [anonymizováno] oblasti, v níž dosahuje měsíčně příjem cca 31.000 Kč, a jež de facto z převážné části zajišťuje svými finančními prostředky úhradu nezbytných potřeb žalobců. Žalobci při svém studiu nepravidelně vykonávají brigádní činnost, avšak příjem z této činnosti nepokrývá jejich potřeby, jde pouze o doplňkový (okrajový) příjem. Žalobce b) je sice formálně veden též jako podnikající osoba, ovšem dokazováním nebylo zjištěno, že by v posledních dvou letech měl z této činnosti finanční příjem, jenž by byl schopen pokrýt jeho nezbytné životní potřeby. Žalovaný je podnikatelem v oboru [anonymizována dvě slova], současně [anonymizována dvě slova], přičemž vzhledem k tomu, že nebyl schopen soudu přesně doložit – specifikovat své výdaje plynoucí z podnikatelské činnosti, tak soud má za to, že u žalovaného může vycházet z měsíční částky cca 30.000 Kč čistého; k této částce soud dospěl tak, že vyšel z příjmů žalovaného v r. 2019 ve výši 599.820 Kč, z jeho vykazovaných (paušálních) výdajů 354.728 Kč, které – s ohledem na neschopnost žalovaného tyto náklady soudu blíže specifikovat – ponížil o částku 100.000 Kč, takže vycházel z ročního příjmu žalovaného ve výši cca 345.000 Kč a rovněž z faktu, že žalovaný [název vedlejší činnosti] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], takže jeho schopnost dosažení příjmů ve výši minimálně 30.000 Kč měsíčně čistého je reálná, a to též s přihlédnutím k relaci mezi žalovaným shora již vyloženými měsíčními výdaji (včetně těch osobních), které – pokud by soud vycházel pouze z příjmů, které žalovaný vykazoval po paušálním odečtení jeho výdajů v daňovém přiznání v r. 2019 – by mu neumožňovaly ani plnit vyživovací povinnost na žalobce v jím navrhované výši v rozmezí 1.500 Kč až 2.000 Kč; z toho plyne, že z hlediska fakticity skutečných měsíčních nákladů žalovaného jsou zde pochybnosti, žalovaným tvrzené výdaje neodpovídají zcela reálu, neboť v opačném případě by příjem žalovaného sotva postačoval na pokrytí jeho rámcově vykazovaných výdajů. Posledně uvedené je pouze dokreslením určitých (početních) nesrovnalostí mezi soudem učiněnými skutkovými zjištěními a tvrzeními žalovaného, protože podstatné je, že dokazováním bylo zjištěno, že majetkové poměry žalovaného jsou mimořádně příznivé. Žalovaný totiž v době rozhodování soudu disponuje částkou na svém účtu ve výši (nejméně) 2.600.000 Kč coby inkasovanou kupní cenou za prodej předmětného bytu na ul. [ulice a číslo] ve [obec], ačkoliv bytovou potřebu má uspokojenou formou nájemního bydlení. Kromě toho žalovaný je spoluvlastníkem shora označeného majetku, který – pokud by neměl takto vysokou částku peněz uloženou na účtu z prodeje předmětného bytu – by za účelem primárního plnění vyživovací povinnosti pro takový případ mohl a měl prodat či pronajmout tak, aby získaný finanční profit soustředil právě na plnění vyživovací povinnosti pro své dosud nezaopatřené děti – žalobce.

34. Soud z pohledu práva shledal žalobu zcela důvodnou.

35. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále již„ o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

36. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

37. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

38. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

39. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

40. V řízení bylo prokázáno, že žalobci jsou děti žalovaného, stále se studiem připravují na výkon svého budoucího povolení, přičemž v současné době nejsou objektivně schopni hradit si své potřeby vlastním přičiněním, tj. v rámci pracovní činnosti. Pokud žalobci občasně vykonávají pracovní činnost formou brigád, dostává se jim minimálního příjmu, z něhož si pouze nepatrně mohou pokrýt své potřeby. Za schopnost sám se živit proto není možno považovat ojedinělé příjmy z brigádní činnosti, kterou si studenti středních či vysokých škol běžně přivydělávají na hrazení svých příjmů. Soud současně velmi kvituje zodpovědný přístup žalobců, kteří, kromě plnění svých studijních povinností, se snaží realizovanou brigádní činností získat si finanční prostředky alespoň pro částečné pokrytí svých potřeb.

41. Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost (§ 910 o. z.), přičemž výživné žalobcům lze přiznat, protože nejsou schopni sami se živit (§ 911 o. z.). Soud přitom neshledal, že by žalobci vůči žalovanému (svému otci) se chovali nějak nepatřičně, že by jejich chování zakládalo úvahy o nepřiznání výživného s ohledem na dobré mravy. Již z obsahu podání žalovaného je zřejmé, že má velmi negativní vztah ke své bývalé manželce a přisuzuje jí k tíži některé tvrzené okolnosti týkající se jejich bývalého (manželského) soužití a následného před a porozvodového chování. Za této situace je celkem pochopitelné, že tyto vztahové tenze se negativně dotkly také žalobců, jejichž zájem o žalovaného ochladl, navíc v situaci, kdy si žalovaný řádně a včas neplnil vůči nim (svým dětem) zákonnou vyživovací povinnost. V tomto řízení jde o všem o posouzení zcela jiné otázky, a to, zda žalobcům lze přiznat výživné, což lze, neboť k tomu jsou splněny zákonné podmínky, a v jaké výši lze placení výživného pro oba žalobce po žalovaném požadovat. Stěžejní otázkou pak bylo posouzení majetkových poměrů žalovaného, jeho schopností a možností plnit si vůči žalobcům vyživovací povinnost.

42. Dokazováním bylo prokázáno, že majetkové poměry žalovaného jsou mimořádně příznivé. Žalovaný disponuje s nemovitým majetkem, který nepotřebuje pro uspokojování své existenční (bytové) potřeby, a navíc disponuje na svém účtu minimálně s částkou 2.600.000 Kč, kterou inkasoval z titulu úhrady kupní ceny za prodej předmětného bytu, jehož id. ½ na něj předtím převedla – v rámci realizace dohody mezi matkou žalobců a žalovaným – žalobkyně b).

43. Bylo již shora vyloženo, že v případě žalovaného lze za jeho příjem plynoucí z podnikatelské činnosti považovat cca částku 30.000 Kč měsíčně. S přihlédnutím k jeho vlastnictví nemovitého majetku a částce 2.600.000 Kč, kterou má žalovaný na účtu, lze bez dalších pochybností konstatovat, že žalovaný je schopen v maximálním rozsahu platit výživné tak, aby životní úroveň jeho dětí – žalobců byla ve smyslu § 913 odst. 1 zásadně shodná s jeho životní úrovní, resp. s životní úrovní žalovaného a matky žalobců. Nejde zde přirozeně o nějaký matematický propočet, nýbrž o přiměřené posouzení ve vztahu též k odůvodněným potřebám žalobců, kteří studují, takže kromě uspokojení jejich existenčních potřeb (strava, ošacení, jsou zde i potřeby spojení s jejich kulturním a rekreačním vyžitím, resp. s úhradou dalších jejich potřeb v souvislosti s aktivitami, které jsou typické pro studující mládež.

44. Matka žalobců si plní svou vyživovací povinnost k nim v maximální míře, z převážné části zajišťuje úhradu jejich potřeb, neboť dosud placené výživné žalovaným je spíše symbolické. Z dokazování přitom vyplynulo, že čistý měsíční příjem matky se pohybuje kolem 30.000 Kč.

45. Při stanovení výživného je tedy nutno přihlédnout k odůvodněným potřebám a majetkovým poměrům žalobců, jako osob oprávněných, tak ke schopnostem a majetkovým poměrů žalovaného, jako osoby k placení výživného povinné. Žalobkyně a) je ještě studentkou střední školy a s velkým předpokladem nepochybně bude dále pokračovat ve vysokoškolském studiu.

46. Žalobce b) je již studentem vysoké školy. Žalobci jsou dospělí lidé, kteří ovšem objektivně nejsou nyní schopni si zajistit příjem vlastním přičiněním (zejména vlastní prací) a jsou tak odkázáni na vyživovací povinnost svých rodičů. Potřeby žalobců dosáhly nepochybně maxima, což se musí odrazit ve výši výživného. Žalovaný coby výživným povinná osoba má mimořádně dobré majetkové poměry, je spoluvlastníkem několika nemovitostí, které by případně mohl prodat za účelem plnění si své primární vyživovací povinnosti ke svým dětem, pro případ, že by se mu nedostávalo dostatečného příjmu z podnikání. Především však disponuje s částkou 2.600.000 Kč, která mu vedle příjmu z podnikání zajišťuje velmi solidní základ k tomu, aby mohl řádně a po dobu, kdy k tomu budou splněny zákonem stanovené podmínky, plnit si vůči svým dětem – žalobcům svou elementární povinnost – platit na ně výživné, aby žalobci mohli ve spojitosti s participací úhrad jejich potřeb ze strany jejich matky, se studiem řádně připravovat na výkon svého budoucího povolání.

47. Okresní soud uzavírá, že pro účely výživného vycházel z příjmu žalovaného z podnikání ve výši cca 30.000 Kč měsíčně, s přihlédnutím k jeho úsporám ve výši 2.600.000 Kč a nemovitému majetku shora již zrekapitulovanému. Podle doporučující tabulky ministerstva spravedlnosti pro stanovení výživného by pro dítě ve věku 18 a více let mělo být výživné v rozmezí od 19 do 25 %, což v případě příjmu žalovaného ve výši cca 30.000 Kč činí výživné v rozsahu 5.700 Kč (19 %) až 7.500 Kč (25 %). Tato tabulka není pro soud nikterak závazná, je pouze instruktivní či spíše do jisté míry verifikační z pohledu posuzování či kontroly výpočtu, resp. stanovení výživného soudem, neboť byla tvořena s ohledem na průměrně zjištěné potřeby dětí v daných věkových hranicích ve vazbě na příjmy osob povinných výživou.

48. V daném případě soud dospěl k závěru, že s ohledem na shora již vyložené majetkové poměry žalovaného, též s přihlédnutím k jeho schopnostem a možnostem si zajišťovat příjem vlastní podnikatelskou činností hned v několika oborech, je odůvodněné přiznat žalobkyni a) výživné ve výši 6.000 Kč a žalobci b) ve výši 6.500 Kč. Žalobkyně a) je na maximu svých potřeb, jde již o zletilou osobu, která na rozdíl od svého bratra – žalobce b) ještě (zatím) nestuduje vysokou školu a nemusí tedy dojíždět z místa svého bydliště, což neplatí u žalobce b), kde soud shledal – oproti žalobkyni a) – nutnost vyššího výživného v konečné částce 6.500 Kč.

49. Žalobci tak budou mít – vedle plnění vyživovací povinnosti ze strany jejich matky – s přiznaným výživným od jejich otce – žalobce ve výši 6.000 Kč v případě žalobkyně a) a 6.500 Kč v případě žalobce b), již dostatečné prostředky k uspokojování jejich potřeb, přičemž jejich životní úroveň již nebude (jako tomu bylo dosud) nižší, než životní úroveň jejich otce – žalovaného.

50. Žalovanému proto byla stanovena povinnost přispívat na oba žalobce s účinností od 1. 9. 2020 výživné se splatností vždy do každého 15. dne v měsíci, a to pro žalobkyni a) ve výši 6.000 Kč měsíčně, a pro žalobce b) ve výši 6.500 Kč.

51. Stanovením výživného pro žalobkyni a) ve výši 6.000 Kč měsíčně od 1. 9. 2020 vznikl žalovanému dluh na výživném za dobu od 1. 9. 2020 do 31. 5. 2020 (neboť výživné za měsíc červen t. r. dosud splatné není) v celkové výši 35.500 Kč (s přihlédnutím k tomu, že dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný v tomto období zaplatil žalobkyni a) výživné následovně: září 2020 – 4.750 Kč (dluh za tento měsíc /dále již„ dluh“ / – 1.250 Kč), říjen 2020 – 1.500 Kč (dluh 4.500 Kč), listopad 2020 – 1.500 Kč (dluh 4.500 Kč), prosinec 2020 – 750 Kč (dluh 5.250 Kč), leden 2021 – 2.000 Kč (dluh 4.000 Kč), únor 2021 – 2.000 Kč (dluh 4.000 Kč), březen 2021 – 2.000 Kč (dluh 4.000 Kč), duben 2021 – 2.000 Kč (dluh 4.000 Kč) a květen 2021 – 2.000 Kč (dluh 4.000 Kč)).

52. Vzhledem k mimořádně finančně příznivým podmínkám na straně žalovaného soud uložil povinnost žalovanému, aby dluh na výživném pro žalobkyni a) za vymezené období v celkové výši 35.500 Kč zaplatil žalobkyni a) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

53. Stanovením výživného pro žalobce b) ve výši 6.500 Kč měsíčně od 1. 9. 2020 vznikl žalovanému dluh na výživném za dobu od 1. 9. 2020 do 31. 5. 2020 (neboť výživné za měsíc červen t. r. dosud splatné není) v celkové výši 40.500 Kč (s přihlédnutím k tomu, že dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný v tomto období zaplatil žalobci b) výživné následovně: září 2020 – 4.750 Kč (dluh 1.750 Kč), říjen 2020 – 1.500 Kč (dluh 5.000 Kč), listopad 2020 – 1.500 Kč (dluh 5.000 Kč), prosinec 2020 – 750 Kč (dluh 5.750 Kč), leden 2021 – 1.500 Kč (dluh 5.000 Kč), únor 2021 – 2.000 Kč (dluh 4.500 Kč), březen 2021 – 2.000 Kč (dluh 4.500 Kč), duben 2021 – 2.000 Kč (dluh 4.500 Kč) a květen 2021 – 2.000 Kč (dluh 4.500 Kč)).

54. Vzhledem k mimořádně finančně příznivým podmínkám na straně žalovaného soud uložil povinnost žalovanému, aby dluh na výživném pro žalobce b) za vymezené období v celkové výši 40.500 Kč zaplatil žalobci b) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

55. Žalobci byli ve sporu zcela procesně úspěšní, proto jim podle § 142 odst. 1 náleží právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu.

56. V případě žalobkyně a), v řízení zastoupené advokátem, náklady řízení činí celkem 54.033,76 Kč a sestávají se: a) odměny jejího advokáta vypočtené z tarifní hodnoty stanovené podle § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již„ AT“), jež stanoví, že je-li předmětem právní služby opětující se plnění, stanoví se tarifní hodnota součtem hodnot těchto plnění; jde-li však o plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou, stanoví se jen pětinásobkem hodnoty ročního plnění, tj. z tarifní hodnoty ve výši 360.000 Kč (5.000 Kč x 12 x 5 let), kdy mimosmluvní odměna podle AT za jeden úkon právní služby činí 9.740 Kč, kterou je však třeba redukovat ve smyslu § 12 odst. 4 AT (podle tohoto ustanovení jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %), o částku 1.948 Kč (20 % z částky 9.740 Kč), takže po této redukci mimosmluvní odměna činí za jeden (hlavní) úkon právní služby částku 7.792 Kč, přičemž advokát žalobkyně a) v řízení učinil celkem 5 (hlavních) úkonů právní služby po 7.792 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a/ AT, 2. předžalobní výzva žalovanému ze dne 1. 12. 2020 podle § 11 odst. 1 písm. d/ AT, 3. sepis žaloby – ibid. AT, 4. sepis vyjádření ve věci samé ze dne 14. 4. 2021 – ibid. AT, a 5. účast na jednání zdejšího soudu dne xanon -129 podle § 11 odst. 1 písm. g/ AT) v celkové výši 38.960 Kč, a dále za 1 úkon právní služby v rozsahu mimosmluvní odměny shora ve výši jedné poloviny – 3.896 Kč (za účast advokáta žalobkyně a/ při jednání zdejšího soudu dne 14. 6. 2021, při kterém došlo pouze k vyhlášení tohoto rozsudku podle § 11 odst. 2 písm. f/ AT); b) z 6ti paušálů hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. v celkové výši 1.800 Kč, a c) z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % DPH z uvedené odměny a paušálů hotových výdajů, tj. 21 % z částky 44.366 Kč v celkové výši 9.377,76 Kč.

57. Vzhledem k mimořádně finančně příznivým podmínkám na straně žalovaného soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) na nákladech řízení celkem částku 54.033,76 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně a).

58. V případě žalobce b) jeho celkové náklady řízení činí celkem 54.672,64 Kč a sestávají se: a) z odměny jeho advokáta vypočtené z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 2 AT ve výši 390.000 Kč (5.000 Kč x 12 x 5), kdy mimosmluvní odměna podle AT za jeden úkon právní služby činí 9.860 Kč, kterou je třeba redukovat ve smyslu § 12 odst. 4 AT o 20 %, tj. o částku 1.972 Kč (20 % z částky 9.860 Kč), takže po této redukci mimosmluvní odměna činí za jeden (hlavní) úkon právní služby částku 7.888 Kč, přičemž – shodně jako u žalobkyně a) – advokát žalobce b) učinil v tomto řízení 5 (hlavních) úkonů právní služby po 7.888 Kč, tj. v celkové výši 39.440 Kč, a dále za 1 úkon právní služby v rozsahu mimosmluvní odměny ve výši jedné poloviny – 3.944 Kč za účast advokáta žalobce b) při shora již uvedeném jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení tohoto rozsudku; b) z 6ti paušálů hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. v celkové výši 1.800 Kč, a c) z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedené odměny a paušálů hotových výdajů, tj. 21 % z částky 45.184 Kč ve výši 9.488,64 Kč.

59. Vzhledem k mimořádně finančně příznivým podmínkám na straně žalovaného soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) na nákladech řízení celkem částku 54.672,64 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce b).

60. Jelikož řízení ve věcech vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí je osvobozeno podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, nebyl soudní poplatek vyměřen.