4 C 252/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 249.056,64 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 101.075,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky ve výši 53.993,64 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení z částky ve výši 47.081,93 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení a další částku 336.927 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 195.063 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení z částky ve výši 141.864 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 23.194 Kč, k rukám , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, – advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem, podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne 19. 12. 2020, domáhal se žalobce zaplacení částky původně 249.056,64 Kč s příslušenstvím. V návrhu tvrdí, že účastníci jsou jedinými účastníky dědického řízení po zůstaviteli , jméno FO, , narozenému , datum, , který zemřel , datum, , a to žalobce jakožto syn zůstavitele a zároveň jediný dědic ze zákona a žalovaná je závětní dědičkou na základě alografní závěti. Předmětem pozůstalosti je mimo jiné i jednotka č. 687/21 vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, tak jak je specifikována na LV č. , hodnota, a č. , hodnota, pro kat. území , adresa, , obec , adresa, (dále jen byt). Žalobce tvrdí, že je výlučným dědicem předmětného bytu a žádal , datum, o udělení souhlasu, aby mu bylo umožněno s bytem disponovat, s lhůtou poskytnutí souhlasu do 28. 2. 2018 a žalovaná na tuto žádost nikterak nereagovala. Od smrti svého otce, tedy prosince 2016, hradil žalobce sám veškeré náklady spojené s předmětným bytem a zároveň je mu ze strany žalované znemožněno s tímto bytem disponovat. Náklady spojené s údržbou a správou bytu od 1. 3. 2018 do současnosti (myšleno do konce listopadu 2020) činily 107.987,28 Kč přičemž, pokud náleží správa pozůstalosti pozůstalým společně měla by se žalovaná podílet na úhradě těchto nákladů jednou polovinou, a to je částka 53.993,64 Kč. Dle znaleckého posudku , jméno FO, ze 7. 8. 2017 činí čisté roční nájemné, po odpočtu nákladů 141.860 Kč, tedy 11.822 Kč za měsíc. Žalobce se domáhá uhrazení ½ potencionálního čistého nájemného ve výši 5.911 Kč za každý měsíc od 1. 3. 2018, kdy se byt mohl pronajímat, ale v důsledku úmyslného chování žalované byt pronajímat nemohl a tato částka taktéž do , Datum narození advokátky, , tedy za 33 měsíců činí 195.063 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení částky výzvou z 9. 11. 2020, kde určil lhůtu k plnění dne 25. 11. 2020, a vzhledem k tomu, že ničeho neuhradila, požaduje od 25. 11. 2020 do zaplacení taktéž zákonný úrok z prodlení. Usnesením Okresního soudu ve Vyškově č.j. , spisová značka, ze dne 27. 8. 2021 soud řízení přerušil do pravomocného skončení pozůstalostního řízení, vedeného u Městského soudu v Brně, pod sp.zn. , spisová značka, , neboť jak se z odůvodnění podává, není zjevné, kdo jsou dědici zůstavitele a je třeba vyčkat skončení pozůstalostního řízení, když navíc požadavek na úhradu jedné poloviny potencionálního nájemného nelze podřadit pod správu pozůstalosti a nelze tedy požadovat jeho úhradu dokud se žalobce nestane vlastníkem předmětného bytu. Podáním došlým soudu 21. 2. 2023, navrhl žalobce pokračovat v řízení a rozšířil žalobní návrh, a to z titulu polovinu nákladů spojených s údržbou a správou bytu za období od 1. 12. 2020 do 30. 11. 2022 činily 94.163,86 Kč, přičemž po žalované opět požaduje jednu polovinu těchto nákladů, tedy částku 47.081,93 Kč a za stejné období z titulu potencionálního čistého nájemného požaduje dalších 141.864 Kč s příslušenstvím. Pokud takto žalobce rozšířil návrh o dalších 188.945.93 Kč, soud následně usnesením č.j. , spisová značka, z 17. 4. 2023 rozhodl o pokračování v řízení a usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 16. 5. 2023 rozhodl o připouští změny návrhu, spočívající v rozšíření žalobního návrhu co do částky 188.945,93 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 12. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná, jak vyplývá z jejího podání došlého soudu dne 25. 4. 2021 navrhla úplné zamítnutí žaloby s tím, že nárok vyjádřený v žalobě neuznává. Ohradila se proti tvrzení, že odmítla žalobci udělit souhlas s pronájmem nemovitostí, neboť žalobce nemůže ze zákona s nemovitostí disponovat, neboť mu v řízení nepřipadla a žalovaná nemůže a nemohla udělit souhlas k pronájmu, navíc ve formě, v jaké žalobce souhlas požadoval v rámci vyjednávání č.j. , spisová značka, , kdy ze způsobu jakým žalobce o souhlas požádal vyplynulo, že chce nemovitou věc pronajímat na vlastní účet a nikoli zákonným způsobem, tedy aby byla nemovitá věc pronajata s přivolením dědického soudu a zisky z pronájmu se tak staly součástí dědictví, jakožto přírůstek pozůstalosti. S ohledem na to, že žalobce proti žalované podal nadepsanou žalobu tvrdí žalovaná, že se z jejího pohledu měl a mohl žalobce domáhat pronájmu předmětné nemovitosti buďto přípisem ke spisu č.j. , spisová značka, , kterým by požádal o ustanovení správce dědictví, nebo požádat o souhlas soudu s pronájmem, kdyby následoval dotaz soudu na udělení souhlasu všech dědiců s pronájmem v případě, že by žalovaná na dotaz soudu souhlas neudělila, požádat soud o nahrazení jejího souhlasu. Pokud se jedná o nároky týkající se nákladů na nemovitost, domnívá se žalovaná, že v tomto případě měl žalobce postupovat obdobně, tedy obrátit se na dědický soud a tyto náklady měly být hrazeny z pozůstalosti.

3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 občanského soudního řádu, tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Městský soud v Brně vydal dne , datum, rozsudek č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 24. 114. 2022. Rozsudkem bylo mimo nákladových výroků určeno, že žalovaná , Jméno žalované, , narozená , rodné přijmení, , Datum narození žalované, není dědičkou zůstavitele , jméno FO, , narozeného dne , datum, , zemřelého dne , datum, , trvale k pobytu posledně hlášen na adrese , adresa, , ze závěti ze dne , datum, . Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně, č.j. , spisová značka, ze dne 1. 11. 2022, který nabyl právní moci dne 24. 11. 2022.

5. Žalobce doložil dopis datovaný , datum, adresovaný Městskému soudu v Brně, označený stížnost na postup notáře , tituly před jménem, , jméno FO, jako soudního komisaře, z něhož se podává, že stěžovatel , Jméno žalobce, , jakožto účastník dědického řízení zaslal notáři , datum, žádost o povolení nakládání s pozůstalostními prostředky podle § 1680 o. z. a navrhl vydání usnesení, kterým se mu povoluje volně nakládat s nemovitou věcí, kde je dále popsána bytová jednotka vymezená podle zák. o vlastnictví bytů tak, jak je popsána i v tomto řízení. Přičemž se domáhal, s ohledem na narůstající škody vzniklé stěžovateli v důsledku průtahů, aby byla sjednána náprava. Obdobně, prostřednictvím svého zástupce podal žalobce v této věci stížnost na postup notáře Notářské komoře v Brně a dopisem ze dne , datum, sdělil notářské komoře stížnost na postup notáře. Notářská komora mu pak dopisem ze dne , datum, sdělila, že jako instituce notářské samosprávy nemá pravomoc přezkumu soudních komisařů.

6. Ze spisu Městského soudu v , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vyplývá, že zůstavitel , jméno FO, zemřel , datum, se zanecháním závěti, datované v , adresa, . 4. 2016 podle níž měl pořídit pro případ své smrti odkazem ve prospěch žalované , Jméno žalované, a ve prospěch svého syna , tituly před jménem, , jméno FO, , kterému mimo jiné odkázal svůj byt na , adresa, , bytová jednotka č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . , adresa, , tedy předmět, jež je základem aktuálního sporu. Jak vyplynulo z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2021, bylo ohledně této závěti určeno, že žalovaná , Jméno žalované, není dědičkou zůstavitele , jméno FO, .

7. Podle § 1677 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti. Nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje pozůstalost dědic; je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové.

8. Podle odstavce 2 cit. ust. je-li pro to vážný důvod, nařídí soud jiné opatření.

9. Podle § 1678 odst. 1 o. z. kdo spravuje pozůstalost, vykonává její prostou správu.

10. Podle odstavce 2 cit. ust. kdo spravuje pozůstalost, poskytne z ní splátky na zaopatření osobám, které na ně mají právo, a doručí odkazovníkům zprávu o odkazech, které jim připadly. Dospělé odkazy vyrovná, schválí-li to soud.

11. Podle § 1679 odst. 1 o. z. při správě lze z pozůstalosti něco zcizit nebo použít jako jistotu, vyžaduje-li to zájem na zachování hodnoty nebo podstaty spravovaného majetku, jinak za protiplnění. To platí i v případě, že má být změněn účel spravovaného majetku.

12. Podle odstavce 2 cit. ust. správce dědictví nebo vykonavatel závěti může učinit úkon přesahující rozsah prosté správy, souhlasí-li s tím dědici. Nedohodnou-li se dědici nebo je-li dědicem osoba pod zvláštní ochranou, vyžaduje se souhlas soudu.

13. Podle § 1680 odst. 1 o. z. dědici, jehož dědické právo je již jasně prokázáno, může soud povolit i před skončením řízení o dědictví, aby s určitými pozůstalostními předměty volně nakládal, pokud je splnění poslední vůle zůstavitele zabezpečeno nebo souhlasí-li ostatní spoludědicové, nepominutelní dědicové a odkazovníci.

14. Podle odstavce 2 cit. ust. uplatňuje-li právo na dědictví více osob, které si odporují, nelze opatření podle odstavce 1 učinit. Dostalo-li se však dědici výhody již dříve, nelze mu ji odejmout.

15. Podle § 2910 věty první o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

16. Podle § 2952 věty první o z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

17. Na základě shora konstatovaného dokazování v návaznosti na citovanou právní úpravu soud dospěl ke zjištění, že během dědického řízení po zůstaviteli , jméno FO, vedl žalobce proti žalované (ve shodném procesním postavení jako v tomto řízení) spor ve věci sp.zn. , spisová značka, o tom, že žalovaná není povolána k dědictví po zůstaviteli na základě závěti a v tomto sporu, jak bylo shora konstatováno, byl úspěšný. Doložil také, že v průběhu dědického řízení vyzýval žalovanou k udělení souhlasu k nakládání s předmětným bytem. Žalovaná pak nad rámec procesní obrany v řízení o určení, že není dědičkou po zůstaviteli kromě svojí procesní obrany, ve vztahu k požadavkům žalobce na udělení souhlasu s nakládáním s předmětným bytem zůstala nečinná.Jádrem předmětného sporu je vyřešení otázky vznesené žalobcem, zda postupem podle § 1677/1 o. z. stíhá žalovanou na výzvu žalobce právní povinnost udělovat kvalifikovanou formou svůj souhlas k tomu, aby mohl žalobce s předmětem, který mu mimo jiné ze závěti ať již by byla či nebyla shledána platnou, jako dědictví náležel volně nakládat. Rozebereme-li dikci § 1677 odst. 1 o. z., pak zůstavitel správce pozůstalosti ani vykonavatele závěti nepovolal, nastupuje tedy situace, kdy spravuje pozůstalost dědic, přičemž v daném případě, jevilo-li se na základě závěti dědiců více, tedy dva – žalobce a žalovaná, mají spravovat pozůstalost oba. Na to pak navazuje žalobcovo tvrzení, že zatímco on měl zájem byt jakožto pozůstalost spravovat, a to jednak plněním mandatorních nákladů s provozem bytu spojených a jednak formou případného zisku z pronájmu tohoto bytu, pak zaviněným jednáním žalované, která mu neudělila kvalifikovaný souhlas k takovéto správě stíhala povinnost nákladů spojených se správou bytu toliko jeho, v důsledku toho žádá po žalované polovinu a také mu ušlo potencionální nájemné, z čehož jak vypočetl podle doloženého znaleckého posudku požaduje po žalované taktéž polovinu takového plnění. Sám žalobce, prostřednictvím svého zástupce pak prezentuje právní názor, že jak je popsáno v žalobě mu ze strany žalované bylo znemožňováno s bytem disponovat. Z pohledu soudu žalobce toto své tvrzení neprokázal. Žalobkyně svým prostým pasivním přístupem, tedy tím, že ve vztahu k žalobci na jeho výzvu výslovně neprohlásila, že souhlasí s tím, aby on s bytem nakládal, neporušila žádnou ji zákonem stanovenou povinnost, neboť zákon v tomto směru činnost dědiců při správě dědictví nikterak nespecifikuje. Pokud se v tomto směru žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dovolává komentářové literatury, pak ani v ní nenalezl soud žádné vodítko, které by mohlo zavazovat některého z dědiců k některému výslovnému udělování souhlasu druhému z dědiců k dispozici s předmětem dědictví. Soud zachytil toliko úvahu komentáře autorů - , jméno FO, a kolektiv autorů - Nakladatelství: , právnická osoba, , Název knihy: Občanský zákoník - Komentář s judikaturou - Svazek X - Dědické právo (§ 1475-1720), kde je – soudem zjednodušeně popsáno, že v období mezi nabytím dědictví a potvrzením o nabytí dědictví, případně schválením dohody o vypořádání dědictví, tedy v období od smrti zůstavitele do rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví je možno dědice považovat za podílové spoluvlastníky jimž náleží nakládání s dědictvím se všemi právy a povinnostmi spoluvlastníků, přičemž poměr spoluvlastnických podílů se řídí poměrem dědických podílů. Touto optikou, pak pokud i z neplatné závěti bylo zřejmé, že dědicem bytu je a zůstává žalobce, pak byla vyhrazena správa tohoto majetku jemu bez ohledu na součinnost či nesoučinnost žalované. Pokud si žalobce vymiňuje, že by soud dle svého právního názoru, v intencích § 1677 neshledal žalovanou odpovědnou za újmu, která vznikla žalobci v souvislosti s hrazením nákladů předmětného bytu a ušlého potencionálního nájemného, pak nechť je na věc pohlíženo v režimu náhrady škody, tak v intencích toho je třeba poukázat na ustanovení § 2910 věty první o. z., podle níž je v případě odpovědnosti za škodu třeba, aby škůdce vlastním zaviněním porušil zákonem stanovenou povinnost. V návaznosti na to, co již bylo popsáno, pokud zákon žalované žádnou povinnost poskytovat žalobci součinnost při správě předmětného bytu neukládal, nemohla ani neposkytnutím této součinnosti vzniknout žalobci škoda, za kterou by byla žalovaná odpovědnou. Soud tedy i nad rámec toho, co byl povinen zkoumat v rámci svého rozhodování ve vztahu k žalované, jak se podává i ze samotných žalobcových tvrzení konstatuje, že žalobce řešil situaci již v průběhu dědického řízení, a to podáváním stížností na postup notáře, a to ve vztahu k soudu i ve vztahu k notářské komoře, a nebylo shledáno žádné pochybení v proceduře vedení řízení o projednání dědictví, nad to, pokud bylo poukázáno na paralelu mezi správou dědictví v období dědického řízení a správou spoluvlastnictví, měl žalobce možnost domáhat se, pokud se domníval, že mezi dědici vznikly neshody ohledně práva na správu dědictví tyto neshody cestou podání příslušné žaloby, které jsou v případě neshod mezi spoluvlastníky obvyklé. Obdobně v případě, že pro to bude vážný důvod, zejména v případě, že se dědicové nebudou schopni dohodnout na správě pozůstalosti a bude trvat objektivní potřeba pozůstalost spravovat, nařídí vhodné opatření soud. (viz. , jméno FO, a , jméno FO, , , adresa, občanský zákoník. Dědické právo - 2., aktualizované vydání, , právnická osoba, , 30.01.2017 [cit. 09.04.2024] Převzato z CODEXIS®, doplňku LIBERIS®). Žalobce všal v souvislosti se správou dědictví týkající se předmětného bytu žádné řízení nevedl. Soud tedy uzavírá, že žalobu neshledal důvodnou s odkazem na to, že pokud žalobci vznikla tvrzená újma, nebylo to v příčinné souvislosti s jednáním žalované.

18. Další provedené důkazy soud nehodnotil, neboť z provedených důkazů, shora podrobně rozvedených, bylo zcela jasně prokázáno, že žalobkyně za újmu vzniklou nevyužíváním bytu žalobce po dobu dědického řízení neodpovídá.

19. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť pokud z již provedených důkazů dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žalobkyně za újmu vzniklou nevyužíváním bytu žalobce po dobu dědického řízení neodpovídá, tak dokazování ohledně způsobu neužívání bytu či výše újmy by bylo nadbytečné.

20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu, dle kterého má žalobkyně, která měla plný úspěch, nárok na úhradu nákladů řízení proti žalovanému, neboť tento úspěch ve věci neměl. Náklady řízení představují účelně vynaložené náklady právního zastoupení dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb., za 2 úkony z tarifní hodnoty 101.075,57 Kč (hodnota úkonu 5.180 Kč), a to za přípravu a převzetí zastoupení a podání vyjádření k žalobě a následně jeden úkon po rozšíření žaloby z tarifní hodnoty 438.002,57 Kč činící 10.060 Kč za účast u jednání dne 6. 3. 2024, kdy soud neuznal mezi účelně vynaložené náklady účtovanou přípravu a převzetí právního zastoupení po rozšíření žaloby a prostudování spisu dne 12. 1. 2024 a dále s odkazem na ustanovení § 13 advokátního tarifu za 3 režijní paušály á 300 Kč, dále jízdné k soudu na trase , adresa, a zpět, 2 x 72 km dle OTP ve výši 1.273,96 Kč a náhrada za promeškaný čas postupem podle ustanovení § 14 advokátního tarifu za celkem tři hodiny v hodnotě 600 Kč, celkem tedy na nákladech řízení částka, po zaokrouhlení 23.194 Kč a byly přiznány k rukám advokátky.

21. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.