6 C 282/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno se sídlem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B , obecnou zmocněnkyní bytem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného právně zastoupený Jméno dědice , advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 732 911 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 732 911 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 732 911 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 37 846 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, kterou podal podepsanému soudu (dále též „soud“) dne 13. 11. 2024, domáhal vydání rozsudku, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 732 911 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nároků vzešlých z leasingové smlouvy č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále též „LS“), kterou žalobce jako pronajímatel uzavřel dne 25. 5. 2023 se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, jako s nájemcem, a jejímž předmětem byl nájem osobního vozidla zn. , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, 243kW, dále ve smlouvě specifikovaného. Dne 25. 5. 2023 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o ručení, jíž se žalovaný zavázal, pro případ neplnění smluvních ujednání dle LS nájemcem, tyto závazky za nájemce splnit. Dne 7. 9. 2023 žalobce vypověděl LS z důvodu neplacení splátek nájemcem, který k výzvě žalobce dlužnou částku neuhradil, pročež poté žalobce vyzval žalovaného ke splnění předmětné platební povinnosti (zaplacení částky ve výši 732 911 Kč), k níž se žalovaný pro takový případ zavázal. Jelikož žalovaný tento dluh žalobci neuhradil, žalobce se po žalovaném domáhá splnění této platební povinnosti soudní cestou.

2. Žalovaný (prostřednictvím svého právního zástupce) ve svém vyjádření k žalobě odmítl uplatněnou žalobní argumentaci a žalobou uplatněný nárok neuznal. Podle jeho názoru je LS, k níž se váže ručitelský závazek žalovaného, neplatná. LS obsahuje celou řadu ujednání v neprospěch třetí osoby. Smluvní strany leasingové smlouvy si tak mj. sjednaly úrok z prodlení pro případ prodlení třetí osoby se zaplacením splátky, pro ten stejný případ i smluvní pokutu formulovanou jako úrok z prodlení. Kromě toho LS, respektive všeobecné smluvní podmínky (dále též „VSP“) jsou protkány celou řadou dalších smluvních pokut v neprospěch třetí osoby. VSP obsahují i ujednání pro případ předčasného ukončení LS. Např. povinnost třetí osoby zaplatit náklady vynaložené žalobkyní na znalecký posudek, aniž by se ve všeobecných podmínkách hovořilo o znaleckém posudku, o tom, za jakých podmínek má být pořízen a pro jaké účely má sloužit. To stejné platí i pro výnos z předmětu LS, který má být vyplacen třetí osobě, ačkoli LS ani všeobecné podmínky neupravují postup a pravidla prodeje předmětu LS. Žalovaný je přesvědčen, že neurčitá a nesrozumitelná ujednání nemohou být vykládána v neprospěch toho, kdo je ve smlouvě nenavrhl (§ 557 o. z.). Je zřejmé, že celou LS připravila žalobkyně, neboť z jejího obsahu a z obsahu VSP jednoznačně plyne, že se jedná o formulářovou smlouvu, kterou žalobce užívá pravidelně, byť výslovně vylučuje ustanovení o adhezních smlouvách. Z postupu žalobce i z jeho žaloby je zřejmé, jak měl postup v případě zániku LS výpovědí (z pohledu žalobkyně) vypadat. Třetí osoba měla být povinna uhradit veškeré platby podle splátkového kalendáře, vrátit automobil zpět žalobci, který jej prodá a cenu odpočítat od celkových plateb. Takové ujednání je ale nepochybně v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z.). Ačkoliv LS zaniká výpovědí, je třetí osoba povinna plnit vše podle LS, tedy uhradit celý zisk žalobkyně. Od žalobce však nezískává žádnou protihodnotu. Nemůže po původně sjednanou dobu 60 měsíců užívat automobil a nemůže si ani rozložit splátky do jednotlivých měsíců, naopak musí automobil ihned vrátit a částku na výzvu jednorázově uhradit. Absurdita tohoto ujednání se ukazuje právě v nyní projednávané věci. Smlouvu žalobce s třetí osobou uzavřel dne 25. 5. 2023, zanikla výpovědí již 11. 9. 2023, vozidlo měl žalobce zpět v dispozici od 25. 9. 2023. Společnost , právnická osoba, tak reálně užívala vozidlo pouze několik měsíců. Celkovou částku 732 911 Kč, z níž převážná část představuje nepochybně zisk žalobce, tak musí třetí osoba uhradit za necelé 4 měsíce trvání smlouvy místo původních 60 měsíců. Tedy místo zisku ve výši 13 641 Kč měsíčně jde o zisk žalobce ve výši 183 227,75 Kč měsíčně. To, že je takové ujednání rozporné s dobrými mravy, ukazuje rovněž porovnání s nárokem na náhradu ušlého zisku. Pokud by takový nárok žalobce uplatnil, zkoumaly by soudy, zda mu zisk neušel i s ohledem na jeho jednání a oprávněně by si klady otázku, co bránilo žalobci uzavřít novou LS, když automobil měl ve svém vlastnictví a faktické dispozici. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobce měl možnost účtovat si úroky z prodlení a smluvní pokutu, avšak ihned využil možnosti vypovědět smlouvu. Jeho úmysl byl tedy od počátku zřejmý – smlouvu vypovědět a získat ihned veškeré finanční prostředky ze smlouvy, které mu měly ze smlouvy plynout postupně po dobu 60 měsíců, i když společnost , právnická osoba, užívala vozidlo pouhé 4 měsíce. Takový postup odporuje i smyslu leasingové smlouvy. Žalovaný je přesvědčen, že LS, respektive její neurčité a nesrozumitelné ujednání a vypořádání smlouvy při jejím zániku výpovědí, i pokud by bylo možné jej vykládat tak, jak činí žalobce, je v rozporu s dobrými mravy; je tedy neplatné a třetí osobě podle něj nemohl vzniknout vůči žalobci dluh (ujednání v rozporu s dobrými mravy je možné i mezi podnikateli – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019). V takovém případě nemůže existovat ani závazek žalovaného jako ručitele, když žalovaný dluh třetí osobě nevznikl. Kromě toho žalovaný v předmětné právním vztahu s žalobcem vystupuje jako spotřebitel; proto by soud měl posoudit platnost předmětné smlouvy o ručení i LS podle zákonných pravidel pro ochranu spotřebitele. Žalovaný v závěru svého vyjádření uplatnil námitku místní nepříslušnosti, neboť žalobce si s žalovaným ve smlouvě o ručení ujednali příslušnost dle § 89a o. s. ř., a proto by soud měl věc postoupit Městskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému. Ze všech těchto důvodů proto žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta a žalovanému byly přiznány náklady řízení.

3. Na vyjádření žalovaného ad 2 reagoval žalobce nesouhlasnou replikou ze dne 26. 2. 2025. Žalobce v ní zdůraznil, že celková cena leasingu činila 2 467 450 Kč včetně DPH a pořizovací cena vozidla činila 1 650 000 Kč včetně DPH, jak vyplývá z LS. V konečném vyúčtování je písařská chyba v čl. A odst. 1, kde je uvedeno celková cena leasingu bez DPH, ač správně má být celková cena leasingu. Konečná cena není ziskem žalobce, neboť v této částce je zahrnuto i pojistné, a to povinné ručení a pojištění havarijní, přičemž část tzv. nespotřebovaného pojištění byla ve výši 171 056 Kč na straně B vyúčtování dána k plusu žalovaného. LS byla uzavřena mezi podnikateli, přičemž v souladu se zákonem byla vyloučena aplikace ustanovení §§ 1799 a 1800 o. z. Žalobce nerozumí argumentaci žalovaného o nesrozumitelnosti a neurčitosti povinností nájemce v LS po výpovědi LS uhradit cenu za vypracování znaleckého posudku k předmětu leasingu, a dále do povinností pronajímatele zahrnout do vyúčtování a vyrovnání i cenu za prodej předmětu leasingu bez DPH, k čemuž došlo v tomto případě. Žalobce rovněž považuje za zcela srozumitelný čl. VIII. odst. 5 LS ohledně postupu v případě zániku LS. Vlastníkem předmětu leasingu byl po celou dobu LS žalobce. Vozidlo bylo nabízeno k prodeji prostřednictvím portálu , Anonymizováno, , Anonymizováno, po dobu 9 kalendářních měsíců, přičemž v tomto období byla cena postupně snižována; vozidlo bylo prodáno dne 14. 6. 2024. Žalovaný měl možnost v souladu s čl. V. smlouvy o ručení vozidlo vykoupit, a to za cenu nabízenou ve výzvě ze dne 5. 10. 2023, což žalovaný nevyužil. Žalovaný konkrétně neuvedl, v čem spočívá neurčitost či nesrozumitelnost, respektive jak byly jím napadená ustanovení VSP vyložena v neprospěch některé ze stran. Žalobce vypověděl dne 7. 9. 2023 LS z důvodu jejího závažného porušení, neboť nájemce přestal hradit splátky a neplnit splátkový kalendář. Nájemce byl osobou, která v rámci smluvního vztahu nedodržovala uzavřené dohody, úmyslně neplnila své závazky a jednala v rozporu se zásadou, že smlouvy je třeba dodržovat, respektive jednala v rozporu s dobrými mravy. Nájemce sám svým jednáním způsobil, že došlo k výpovědi leasingové smlouvy. Proto žalobce nerozumí argumentaci žalovaného, v čem má spočívat rozpor s dobrými mravy v případě, kdy žalobce postupuje v souladu s ustanoveními všeobecných smluvních podmínek. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že se ujednání LS měla příčit dobrým mravům či odporovat zákonu ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. Žalovaný nemůže v rámci předmětného právního vztahu vystupovat jako spotřebitel. Na základě smlouvy o ručení žalovaný jako fyzická osoba (nepodnikatel) poskytl zajištění ručením k LS, která byla uzavřena mezi podnikateli. Dále je třeba doplnit, že žalovaný je po celou dobu jediným jednatelem a společníkem nájemce společnosti , právnická osoba, , přičemž žalovaný rovněž jménem nájemce uzavíral LS. Smlouvy, jejichž prostřednictvím fyzická osoba poskytuje zajištění dluhů podnikatele vyplývajících z jeho podnikatelské činnosti, nelze považovat za smlouvy spotřebitelské. Jednání ručitele poskytujícího zajištění za dluhy vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi podnikateli a týkající se jejich podnikatelské činnosti nemá spotřebitelský charakter a nejde tudíž o spotřebitele, přestože subjekt není podnikatel. Fyzická osoba mající úzké profesionální nebo podnikatelské vazby na společnost nemůže být považována za spotřebitele. Konečně námitka žalovaného stran místní nepříslušnosti rovněž není důvodná, neboť dohodu o prorogaci jako procesní smlouvu je možné uzavřít jen ve vztazích mezi podnikateli.

4. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

5. Žalobce jako pronajímatel uzavřel dne 25. 5. 2023 se společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , zastoupenou , tituly před jménem, , jméno FO, (jinak žalovaným v této právní věci), jednatelem této společnosti jako s nájemcem leasingovou smlouvu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jejímž předmětem byl leasing – finanční pronájem osobního automobilu zn. , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, (dále též „OA“) s jeho následnou koupí, kdy po zániku LS přejde tento OA za dále sjednaných podmínek v LS na nájemce do jeho vlastnictví. Cena leasingu činila 2 467 450 Kč, doba leasingu byla stanovena na 60 splátek dle sjednaného splátkového kalendáře. Součástí LS byly Všeobecné smluvní podmínky (zjištěno z cit. LS na č. l. 5 a dále z cit. splátkového kalendáře na č. l. 5 verte).

6. Součástí LS byly VSP, v nichž byla sjednána celá řada smluvních ujednání. Mj., že pronajímatel leasingu zůstává po celou dobu finančního pronájmu vlastníkem předmětu leasingu, že v souladu s cenovými předpisy zaplatí nájemce pronajímateli za pronájem leasingu celkovou cenu leasingu určenou dohodnutým způsobem, že nájemce je povinen platit všechny splátky nájemného včas, ve stanovených termínech a v dohodnuté výši, že při porušení povinností vyplývajících z LS nebo z VSP vzniká pronajímateli v případech stanovených v LS či VSP právo na smluvní pokutu v určené výši, že smluvní pokutu vyúčtuje pronajímatel doporučeným dopisem, že k předčasnému zániku LS může dojít také výpovědí mj. z důvodu, že nájemce je v prodlení s úhradou leasingové splátky nebo její části po dobu delší než 30 kalendářních dnů u splátek č. 4 a více, přičemž u splátek č. 1 až 3 je tato lhůta stanovena na 10 kalendářních dnů, že po nabytí účinnosti výpovědi LZ ze strany pronajímatele má nájemce za povinnost mj. vrátit pronajímateli předmět leasingu, uhradit pronajímateli daňový vrubopis, vyčíslený jako rozdíl mezi předpisy plateb dle splátkového kalendáře za dobu předpokládaného řádného trvání LS a výši nájemného odpovídající poměrné části leasingových výnosů za období od data předčasného zániku LS, navýšený o příslušnou sazbu DPH, uhradit pronajímateli všechny nezaplacené splátky nájemného za dobu od předčasného zániku LS do doby předpokládaného řádného zániku LS, uhradit finanční částku (závazek nájemce) uvedenou ve vyúčtování a vyrovnání, a to ve lhůtě stanovené tímto dokumentem, že nájemce je povinen uhradit pronajímateli cenu za vypracování znaleckého posudku, uhradit náklady spojené s odebráním předmětu leasingu do místa určení stanoveného pronajímatelem, jako i náklady spojené s uskladněním nebo úschovou předmětu leasingu u třetí osoby, že v případě předčasného zániku LS dle VSP provede pronajímatel vyúčtování a vyrovnání z důvodu předčasného zániku LS mezi nájemcem a pronajímatelem tak, že kladný nebo záporný zůstatek obchodního závazkového vztahu dle LS a VSP, vyjádřený v penězích se vypočte jako rozdíl mezi A a B, přičemž A je součet celkové ceny leasingu bez DPH, kupní ceny najaté věci bez DPH, neuhrazených smluvních pokut, neuhrazených úroků z prodlení, neuhrazených vystavených daňových dokladů (vyjma splátkového kalendáře) pronajímatelem, nákladů pronajímatele spojených se zánikem LS (kterými jsou náklady na odebrání předmětu leasingu, včetně převozu, odtahu předmětu leasingu do sídla pronajímatele nebo místa určení předmětu leasingu, náklady spojené uskladněním předmětu leasingu od data uskladnění do data prodeje předmětu leasingu třetí osobě, náklady na vypracování znaleckého posudku, náklady na opravu předmětu leasingu, daně a poplatky spojené s předčasným zánikem LS), DPH z daňového vrubopisu, v případě, že je tak vyžadováno dle předmětné právní úpravy, že předčasný zánik LS nemá za následek zánik práv a povinností z případných zajišťovacích institutů, které byly pronajímateli poskytnuty, tyto zůstávají v platnosti i po předčasném zániku LS, a to až do úplného vypořádání závazků nájemce z LS, že poruší-li nájemce LS některým ze způsobů uvedených v čl. VIII. odst. 2 písm. AA) VSP, má za povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu ve výši 10 % pořizovací ceny PL, a to i za každé jednotlivé porušení, a že ujednání o smluvní pokutě nemá vliv na další ujednání v VSP, že splatnost smluvních pokut v LS, VSP je stanovena na 5 kalendářních dnů ode dne porušení povinnosti (zjištěno z VSP na č. l. 7-11).

7. Dne 25. 5. 2023 žalobce (pronajímatel) předal nájemci předmět leasingu – OA (zjištěno z předávacího protokolu k LS na č. l. 6).

8. Dne 25. 5. 2023 žalobce jako věřitel a žalovaný jako ručitel uzavřeli smlouvu o ručení podle § 2018 a násl. o. z., dle které žalovaný (ručitel) prohlásil, že uspokojí žalobce (věřitele), jestliže dlužník (, právnická osoba, , se sídlem shora) nesplní jakýkoliv svůj splatný závazek včetně příslušenství z LS a VSP (zjištěno z cit. smlouvy na č. l. 12).

9. Dopisem ze dne 7. 9. 2023 žalobce dal společnosti , právnická osoba, , se sídlem shora výpověď z LS z důvodu, že uvedený nájemce závažným způsobem porušuje LS tím, že ani na výzvu žalobce neuhradil svůj závazek vůči pronajímateli a ke dni 7. 9. 2023 byl vůči žalobci v prodlení se zaplacením částky ve výši 347 792 Kč. Nájemce byl žalobcem vyrozuměn, že tato výpověď je účinná sedmým kalendářním dnem po doručení této písemnosti. Současně byl nájemce informován, že pokud tuto dlužnou částku uhradí žalobci do pěti kalendářních dnů od doručení této písemnosti, bude podaná výpověď považována za neúčinnou. Tato výpověď byla nájemci doručena dne 11. 9. 2023 (zjištěno z cit. výpovědi na č. l. 13 a dále z doručenky na č. l. 13 verte).

10. Mezi účastníky je nesporné, že nájemce dlužnou částku ad 9 v pětidenní lhůtě plynoucí od doručení výpovědi žalobci neuhradil, když předtím k výzvě žalobce tak neučinil výše uvedený nájemce předmětu leasingu.

11. Nájemce dne 25. 9. 2023 předal předmět leasingu žalobci (zjištěno z protokolu o předání OA na č. l. 14).

12. Žalobce v souladu s LS a VSP provedl dne 14. 6. 2024 vůči nájemci vyúčtování a vyrovnání z důvodu předčasného zániku LS s tím, že celková cena leasingu dle LS včetně DPH činila 2 497 874 Kč, skutečně uhrazené splátky celkem bez DPH činily 345 200 Kč, vyúčtování DPH činilo 334 194 Kč, nespotřebovaná část pojištění činila 171 056,50 Kč, cena bez DPH za prodej činila 914 512,31 Kč, celkem vyúčtovaná částka k uhrazení nájemcem činí 732 911 Kč (zjištěno z cit. vyúčtování na č. l. 15). Toto vyúčtování bylo doručeno nájemci elektronicky dne 21. 6. 2024 (zjištěno z cit. doručenky datové zprávy na č. l. 15 verte).

13. Žalobce v souladu s LS a VSP vyúčtoval nájemci fakturou č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 14. 6. 2024 částku 6 050 Kč za vypracování vypořádání z důvodu předčasného zániku LS (zjištěno z cit. faktury na č. l. 16).

14. Žalobce v souladu s LS a VSP vyúčtoval nájemci fakturou č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 24. 8. 2023 částku ve výši 242 Kč za vyhotovení upomínky (zjištěno z cit. faktury na č. l. 16 verte).

15. Žalobce v souladu s LS a VSP vyúčtoval nájemci fakturou , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 7. 9. 2023 částku ve výši 726 Kč za přípravu a odstoupení od leasingové smlouvy (zjištěno z cit. faktury na č. l. 17).

16. Žalobce v souladu s LS a VSP vyúčtoval nájemci fakturou , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 19. 9. 2023 částku ve výši 12 000 Kč představující smluvní pokutu dle čl. VIII, bod 8 LS (zjištěno z cit. faktury na č. l. 17 verte).

17. Společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , vyúčtovala žalobci za uskladnění OA, které původně představovalo předmět leasingu, a to za období od 25. 9. 2023 do 14. 6. 2024, částku ve výši 10 406 Kč.

18. Žalobce v souladu s LS a VSP vyúčtoval nájemci fakturou , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 14. 6. 2024 částku ve výši 10 406 Kč za uskladnění OA, které bylo předmětem leasingu, a to parkovné za období od 25. 9. 2023 do 14. 6. 2024 (zjištěno z cit. faktury na č. l. 18).

19. Žalobce fakturou , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vystavil nájemci opravný daňový doklad k LS, kdy celková cena leasingu činí -1 925 594 Kč (zjištěno z cit. faktury).

20. Ze znaleckého posudku vypracovaného dne 6. 11. 2023 , právnická osoba, , soudním znalcem pro obory ekonomika a strojírenství, odvětví ceny a odhady, strojírenství všeobecné, soud zjistil, že znalce stanovil tržní hodnotu OA ke dni 30. 10. 2023 na částku ve výši 1 470 000 Kč (zjištěno z cit. znaleckého posudku na č. l. 21-26).

21. Mezi účastníky je rovněž nesporné, že nájemce neuhradil žalobci po skončení LS předmětná plnění, a proto se žalobce obrátil s úhradou tohoto dluhu na ručitele nájemce (dlužníka), tj. na žalovaného, který byl a je i nadále jednatelem a společníkem původního nájemce.

22. Žalobce zaslal žalovanému coby ručiteli předžalobní výzvu ze dne 1. 8. 2024, v níž žalovaného s odkazem na zaniklou LS ke dni 19. 9. 2023 vyzval, aby ten zaplatil žalobci z důvodu zániku LS a ručitelského závazku částku ve výši 727 344 Kč nejpozději do pěti dnů ode dne doručení této výzvy, a to na žalobcem označený účet pod rovněž označeným VS (zjištěno z cit. předžalobní výzvy na č. l. 27). Tato předžalobní výzva byla doručena žalovanému do jeho datové schránky dne 6. 8. 2024 (zjištěno z detailu zprávy na č. l. 27 verte).

23. Žalobce předžalobní výzvu ad 22 opravil další předžalobní výzvou ze dne 15. 8. 2024 s tím, že správně má žalovaný z důvodu skončení LS uhradit žalobci částku ve výši 732 911 Kč, a to nejpozději do pěti dnů ode dne doručení této výzvy, a to na žalobcem označený účet pod rovněž označeným VS (zjištěno z cit. předžalobní výzvy na č. l. 28). Tato předžalobní výzva byla žalovanému doručena do jeho datové schránky dne 26. 8. 2024 (zjištěno z cit. doručenky datové zprávy na č. l. 29 verte).

24. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 25. 5. 2023 žalobce uzavřel se společností , právnická osoba, , se sídlem shora, leasingovou smlouvu, dle které žalobce této společnosti - nájemci poskytl shora již specifikované osobní vozidlo s tím, že nájemce bude žalobci hradit pravidelné měsíční leasingové splátky, a to po dobu 60 měsíců. Současně žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o ručení, dle které se žalovaný zavázal, že pokud nájemce primárně nesplní vůči žalobci své platební povinnosti plynoucí z LS a VSM, učiní tak právě žalovaný. Nájemce řádně a včas tyto leasingové splátky nehradil, v důsledku čehož žalobce LS vypověděl, a protože nájemce neuhradil předmětná peněžitá plnění žalobci, vyzval žalobce v souladu s LS a VSP žalovaného, aby z titulu svého ručitelského závazku tento dluh za nájemce žalobci uhradil, k čemuž však i přes řádně žalovanému doručenou předžalobní výzvu nedošlo. Žalovaný coby ručitel nájemce tudíž žalobci nezaplatil částku 732 911 Kč a s touto částkou se ocitl dnem 1. 9. 2024 v prodlení. Jednatel nájemce a žalovaný je stejná osoba.

25. Soud z dále uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná.

26. Soud předně k námitce místní nepříslušnosti vznesené žalovaným uvádí, že dle § 89a o. s. ř. účastníci řízení ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti se mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou. Z toho plyne, že žalobce s žalovaným coby s ručitelem a nepodnikatelem nemohl platně sjednat prorogační doložku zakládající místní příslušnost Městského soudu v Brně. Tato námitka tedy soudem nebyla shledána důvodnou a zdejší soud je proto soudem místně příslušným.

27. Soud rovněž neshledal, že by leasingová smlouva ve spojení s jejími všeobecnými smluvními podmínkami byla stižena neplatností pro její (v té které části) neurčité či nesrozumitelné ujednání.

28. Leasingová smlouva není coby zvláštní typ smlouvy v současné době právně upravena v civilním kodexu či v jiném právním předpisu. Leasingová smlouva je v rozhodovací praxi považována za nepojmenovanou neboli inominátní smlouvu.

29. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

30. Podle § 1724 odst. 2 o. z. ustanovení o smlouvách se použijí přiměřeně i na projev vůle, kterým se jedna osoba obrací na osoby jiné, ledaže to vylučuje povaha projevu vůle nebo zákon.

31. Inominátní smlouva neboli také smlouva nepojmenovaná či atypická (contractus inominati), je smlouva, která není zvláště jako typ smlouvy upravena v zákoně.

32. Občanský zákoník v § 1746 odst. 2 o. z. stanoví, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

33. Lze (s přihlédnutím k § 1746 odst. 2 o. z., neboť občanský zákon explicitně neupravuje nepojmenovanou smlouvu, ani neobsahuje ujednání textově souladné s předchozím § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, který stanovil, že: „Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.“) dospět k závěru, že účastníci mohou za stávajících poměrů uzavřít i nepojmenovanou smlouvu.

34. V této souvislosti možno poukázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 76/2012, v němž dovolací soud k nepojmenované smlouvě mj. vyložil: „Obecně se uplatňující princip privátní autonomie v občanskoprávních vztazích, zvláště princip smluvní autonomie, znamená, že je ponecháno zásadně na uvážení a rozhodnutí samotných subjektů, zda vůbec a s kým smlouvu uzavřou, jaký bude její obsah, jaká bude její forma a též jaký typ smlouvy pro konkrétní případ občanskoprávního styku zvolí. U nepojmenovaných smluv určují obsah smlouvy sami její účastníci, kteří si upraví vzájemná práva a povinnosti, jež tvoří obsah smlouvy, která je právním důvodem jejich vzniku. Teprve není-li v určité otázce účastníky nic smluveno, použijí se na závazkový právní vztah vzniklý z nepojmenované smlouvy analogicky ta zákonná ustanovení, která upravují závazkový právní vztah obsahem a účelem nejbližší. Vztah mezi účastníky nepojmenované smlouvy se tedy řídí především tím, co bylo ve smlouvě ujednáno.“35. V praxi se rozlišují v zásadě dva základní druhy leasingu, a to leasing finanční a leasing operativní. Operativní leasing obvykle nezakládá právo na následné odkoupení věci, kdežto cílem finančního leasingu je konečný převod vlastnictví k předmětu leasingu.

36. Jestliže leasingová smlouva je považována za smlouvu nepojmenovanou neboli inominátní, pak práva a povinnosti účastníků se primárně řídí ustanoveními leasingové smlouvy, což klade značný důraz na specifické vymezení vzájemných práv a povinností, neboť v případě absence smluvní úpravy ohledně části leasingu, nelze vycházet stran dispozitivní úpravy z určitého smluvního typu, např. podnikatelského pronájmu movitých věcí.

37. Podstatou finančního leasingu je, že pronajímatel zajistí financování předmětu leasingu, který nájemci opatří a předá mu do užívání, za což nájemce hradí pronajímateli leasingové splátky s budoucím odkupem předmětu nájmu. Smyslem finančního leasingu je zajistit za úplatu financování věci pro leasingového nájemce, který se k ní chová od předání jako k věci vlastní se všemi riziky na své straně. Leasingové splátky tedy mají jinou povahu než nájemné, protože nejde primárně o úplatu za užívání předmětu leasingu, ale fakticky o splátky ceny, za niž předmět leasingu pořídil leasingový pronajímatel, zvýšené o případné další složky (např. úročení finančních prostředků, za něž byl předmět leasingu pořízen, pojištění apod.) a zahrnují pochopitelně i přiměřený zisk. Na povinnosti leasingového nájemce zaplatit leasingovému pronajímateli dosud nezaplacený zůstatek pořizovací ceny předmětu leasingu tedy nic zásadně nemění, je-li předmět leasingu vrácen předčasně. Pokud si účastníci leasingové smlouvy sjednají pro případ jejího předčasného ukončení z důvodů na straně nájemce právo na úhradu všech dlužných splátek včetně těch, jež se stanou splatnými po ukončení smlouvy, jde o ujednání, jež je právním důvodem žalobní pohledávky, představující souhrn splátek, a primárně nemůže jít o jednání neplatné z důvodu, že by se příčilo dobrým mravům. Jinak řečeno, výkon tohoto práva se nepříčí dobrým mravům jen proto, že jde o splátky splatné po odstoupení od této smlouvy, respektive po vypovězení této smlouvy. Jsou-li totiž náklady vynaložené leasingovou společností a její přiměřený zisk rozloženy do všech leasingových splátek, má leasingová společnost s ohledem na zásadu pacta sunt servanda právo na jejich zaplacení, i když dojde k předčasnému ukončení smlouvy pro porušení smluvních povinností leasingovým nájemcem, a tomu odpovídá povinnost leasingového nájemce všechny leasingové splátky jí uhradit. Tyto závěry, jež byly stvrzeny a blíže rozvedeny ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. Cpjn 204/2007, uveřejněného pod číslem 25/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jsou i v poměrech nové civilní úpravy přiměřeně uplatnitelné, a tedy jsou uplatnitelné i na posuzovaný případ.

38. Podle § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Podle odst. 2 téhož par. ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.

39. Podle § 2021 odst. 1 o. z. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

40. Z toho pak ve vztahu k námitkám žalovaného, který v podstatě nijak nerozporuje skutkovou stránku věci, tj. jemu coby ručiteli žalobcem vyúčtovanou částku, kterou primárně žalobci neuhradila z titulu nájemce dle LS společnost , právnická osoba, , adresa, , se sídlem shora, plyne, že samotná okolnost, že se (posuzováno z pohledu nájemce) nedostalo plného ekvivalentu plnění (jak namítal PZ žalovaného při analogickém náhledu na nájemní poměr, který ovšem v poměrech leasingového vztahu není pro odlišné právní instituty přiléhavý), nelze považovat za kolizi s dobrými mravy, respektive ujednání tohoto typu za příčící se dobrým mravům. Nejvyšší soud, i když zase k operativnímu leasingu, v rozsudku ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1067/2024, mj. vyložil, že jestliže leasingový nájemce uzavření leasingové smlouvy (jejímž předmětem byl nájem osobního automobilu) získal výhody spojené s operativním leasingem, nelze považovat za nemravné, jestliže je pronajímatel „vykompenzoval“ ujednáním, které zakládá povinnost nájemce platit dohodnuté nájemné i po dobu, kdy nemůže předmět nájmu užívat. Obdobně nelze považovat za nemravné ani ujednání o povinnosti nájemce v případě zániku smlouvy z důvodu prodlení nájemce s placením nájemného zaplatit pronajímateli tzv. propad ceny vozidla.

41. Z připomenuté judikatury Nejvyššího soudu, zvláště pak z cit. rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu plyne, že žalobce v dané věci po žalovaném coby ručiteli uplatňuje souhrn dílčích pohledávek plynoucích ze sjednaného leasingového vztahu, přičemž součástí smluvního ujednání bylo, že tato ujednání nezanikají ani skončení LS. Soud přitom na podkladě konkrétně zjištěných skutečností neshledal, že by požadavek žalobce vůči žalovanému na zaplacení nákladů spojených s předčasným zánikem LS, poplatku za vypracování finančního vypořádání z důvodu předčasného ukončení LS, poplatků za zaslání upomínky či odstoupení od LS, za sjednanou smluvní pokutu dle VSP, za uskladnění předmětu leasingu po skončení LS do doby jeho prodeje či za náklady spojené s oceněním předmětu leasingu bylo možné považovat za ujednání, která se příčí dobrým mravům. Je třeba si uvědomit, že žalobce poskytuje v tomto případě finanční leasing za účelem svého zisku, přičemž obsahu sjednané LS mezi žalobcem a nájemcem nelze jako celek považovat za dvoustranné právní jednání, které by mělo být stiženo absolutní neplatností. Soud v těchto skutkových poměrech neshledal, že by LS svým smluvním nastavením vykazovala extrémní nevyváženost, a to ve vztahu i k tomu, že nájemce – kromě plnění svých měsících platebních povinností vůči žalobci - v zásadě neměl s užíváním předmětu leasingu žádné další povinnosti, takže i z tohoto pohledu je třeba na LS smlouvu takto (ve světle shora připomenuté judikatury Nejvyššího soudu) pohlížet.

42. Žalovaný pak přistoupil nepochybně uvážlivě k uzavření ručitelského závazku, když v jeho případě je tato okolnost zvýrazněna i tím, že byl to právě žalovaný, který s žalobcem za nájemce (coby jeho jednatel) uzavíral předmětnou LSD, takže o nějaké znevýhodnění, neznalosti, jednostranném nastavení smluvních podmínek nemůže být žádné diskuze. Žalovaný coby jednatel nájemce – obchodní společnosti je nepochybně perfektně orientován v podnikatelské činnosti a lze tak presumovat, že přistoupil-li k uzavření (za nájemce) takové LS, a pak ještě jako ručitel coby fyzická osoba k uzavření smlouvy o ručení, s pravděpodobností rovnající se jistotě věděl o smluvním dosahu takového svého právního jednání. V žádném ohledu nelze z tohoto vyvozovat, že by zde byl slabší smluvní stranou.

43. Konečně nelze ani souhlasit s námitkou, že by žalovaný byl v postavení spotřebitele, neboť zde správně žalobce poukazuje, že smlouvy, jejichž prostřednictvím fyzická osoba poskytuje zajištění dluhů podnikatele vyplývajících z jeho podnikatelské činnosti nelze považovat za smlouvy spotřebitelské. To, že smlouvy, jejichž prostřednictvím fyzická osoba poskytuje zajištění dluhů podnikatele vyplývajících z jeho podnikatelské činnosti nelze považovat za smlouvy spotřebitelské, judikoval (a zde správně argumentoval žalobce ve své replice ze dne 26. 2. 2025) i Soudní dvůr Evropské unie ve věci C-45/96 Bayerische Hypotheken- und Wechselbank AG proti Edgarovi Dietzingerovi ve svém rozsudku ze dne 17. března 1998, kde se uvádí, že jednání ručitele poskytujícího zajištění za dluhy vyplývající z kupní smlouvy uzavřené mezi podnikateli a týkající se jejich podnikatelské činnosti, nemá spotřebitelský charakter a nejde tudíž o spotřebitele, přestože subjekt není podnikatel, pokud účelem jednání této osoby je podnikání jiné osoby. K podobnému závěru konečně dospěl i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5279/2014, dle něhož se na ručitele při zajišťování podnikatelského hlavního závazkového vztahu nevztahují ustanovení zákona týkající se spotřebitele.

44. Jelikož bylo dokazováním zjištěno, že žalobce opravným dopisem vyzval žalovaného k zaplacení nyní žalované částky dne 26. 8. 2024, přičemž žalovanému byla stanovena pětidenní lhůta k zaplacení dluhu, což žalovaný neučinil, ocitl se žalovaný dnem 1. 9. 2024 v postavení dlužníka v prodlení.

45. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

46. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

47. Jelikož k prvnímu dni prodlení (dne 1. 9. 2024) žalovaného s úhradou předmětné částky činil zákonný úrok z prodlení výši 12,75 % p. a., soud výrokem I. rozhodl, že kromě zaplacení jistiny je žalovaný rovněž povinen žalobci uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 732 911 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení, to vše v pariční lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

48. Žalobce měl v řízení plný procesní úspěch, proto je žalovaný povinen mu výrokem II. dle § 142 odst. 1 o. s. ř. (stanovícím, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl) nahradit náklady řízení, které činí dle § 1 odst. 3 písm. a) až c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, celkem částku 1 200 Kč, tj. za 4 úkony po 300 Kč (1. žaloba, 2. předžalobní výzva, 3. příprava na účast na jednání a 4. účast na jednání před soudem).

49. K paušální náhradě ad 48 je pak třeba ještě připočítat žalobcem uhrazený soudní poplatek ve výši 36 646 Kč, takže celkové náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí 37 846 Kč.