6 C 93/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená dne Datum narození žalobce B oba společně bytem Adresa žalobce B oba právně zastoupeni Jméno žalobce C , advokátem vykonávajícím advokacii jako společník společnosti Jméno advokáta advokátní kancelář s. r. o., se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované právně zastoupená Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o určení služebnosti stezky a cesty

I. Žaloba, aby bylo určeno, že povinný pozemek st. p. č. , hodnota, , který leží v katastrálním území , adresa, a jehož součástí je stavba v obci , adresa, , způsob využití rodinný dům, je zatížen služebností stezky a cesty osobními motorovými vozidly ve prospěch oprávněného pozemku st. p. č. , hodnota, , který leží v katastrálním území , adresa, a jehož součástí je stavba v obci , adresa, , způsob využití rodinný dům, a to v rozsahu dle připojeného geometrického plánu pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vypracovaného a posléze ověřeného , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, , úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem se sídlem , adresa, , geometrický plán byl ověřen dne 19. 4. 2023 pod číslem , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, dne 26. 4. 2023 pod číslem , Anonymizováno, – , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , vyslovil souhlas s očíslováním parcel v tomto geometrickém plánu, a jehož stejnopis ověřil , tituly před jménem, , jméno FO, , úředně oprávněný zeměměřičský inženýr, dne 27. 4. 2023 pod číslem , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , se (jako primární žalobní petit) zamítá.

II. Žaloba, aby bylo určeno, že na povinném pozemku st. p. č. , hodnota, , který leží v katastrálním území , adresa, , a jehož součástí je stavba v obci , adresa, , způsob využití rodinný dům, se nachází veřejně přístupná účelová komunikace (jako eventuální žalobní petit), se rovněž zamítá.

III. Žalované se vůči žalobcům právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. 1. [Žaloba] Žalobci se žalobou, podanou u zdejšího soudu (dále již „soud“) dne 30. 3. 2023, domáhali určení, že pozemek st. p. č. , hodnota, ležící v k. ú. , adresa, , ve vlastnictví žalované, je zatížen v rozsahu vypracovaného geometrického plánu služebností stezky a cesty, a to ve prospěch pozemku st. p. č. , hodnota, v témže k. ú. ve vlastnictví (v režimu společného jmění manželů) žalobců. Žalobci uvedený pozemek vlastní od roku 1984, jeho součástí je rodinný dům č. p. , Anonymizováno, . Uspořádání pozemků je takové, že část pozemku st. p. č. , hodnota, , který leží v k. ú. , adresa, (dále budou pozemky též označovány pouze parcelními čísly) a je ve vlastnictví žalované, slouží jako přístupová komunikace pro všechny účastníky. Žalobci jako vlastníci těchto nemovitostí, i jejich předchůdci, od nepaměti jezdili k těmto nemovitostem po cestě na pozemku st. p. č. , hodnota, a zajížděli se svým automobilem na svůj pozemek.2. [Vyjádření žalované k žalobě] Žalovaná žalobní argumentaci jako nedůvodnou odmítla a navrhla zamítnutí žaloby. Žalobci si od počátku byli vědomi toho, že předmětný pozemek užívají coby přístupovou cestu na základě souhlasu vlastníka nemovitosti, a to pozemku st. p. č. , hodnota, , a že tento souhlas může být kdykoliv odvolán. Rozhodně pak tento stav nemohl a ani nemůže založit dobrou víru žalobců o vzniku a existenci práva, které mohlo mít povahu věcného břemene. Žalovaná odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, dle které jako podmínka vydržení nepostačuje subjektivní přesvědčení držitele o tom, že mu věc nebo právo náleží, ale je třeba, aby držitel byl v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem. Žalovaná dále argumentovala tím, že oprávněný držitel práva odpovídajícího věcnému břemeni musí být přesvědčen, že mu, případně jeho právním předchůdcům, toto právo platně vzniklo, tedy že mu náleží právo, které vzniká na základě písemné smlouvy. Pokud tedy žalobci opírají svou držbu výhradně o dlouhodobý faktický výkon tohoto práva, nemohou být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim tento dosavadní stav založil právo odpovídající věcnému břemeni, které se žalobou domáhají.3. [První rozsudek soudu prvního stupně] Soud (v pořadí svým prvním) rozsudkem ze dne 2. 10. 2023, č. j. 6 C 93/2023-91, výrokem I. určil, že „povinný pozemek st. p. č. , hodnota, , který leží v katastrálním území , adresa, a jeho součástí je stavba v obci , adresa, , způsob využití rodinný dům, je zatížen služebností stezky a cesty osobními motorovými vozidly ve prospěch oprávněného pozemku st. p. č. , hodnota, , který leží v katastrálním území , adresa, a jeho součástí je stavba v obci , adresa, , způsob využití rodinný dům, a to v rozsahu dle geometrického plánu pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vypracovaného a posléze ověřeného , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, , úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem se sídlem , adresa, , geometrický plán byl ověřen dne 27. 4. 2023 pod číslem , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, dne 26. 4. 2023 pod , Anonymizováno, – , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , vyslovil souhlas s očíslováním parcel v tomto geometrickém plánu; tento geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku.“, a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.4. [Kasační usnesení odvolacího soudu] K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 4. 2024, č. j. 14 Co 218/2023-110, zrušil rozsudek soudu ad 3 a věc vrátil soudu k dalšímu řízení, a to následujících důvodů.

5. Odvolací soud jednak vytkl soudu, že se nezabýval naléhavým právním zájmem žalobců na podání této určovací žaloby a shledal v tomto směru rozsudek soudu nepřezkoumatelný, na straně druhé ovšem konstatoval judikatorní notorietu, že navrhuje-li žalobce určení svého vlastnického práva k nemovitosti nebo jiného práva, které se zapisuje do katastru nemovitostí, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem. Z důvodu respektu k principu právního státu a předvídatelnosti rozhodování nutno v této souvislosti ve vztahu k účastníkům zdůraznit, že nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. , spisová značka, ), přičemž měřítkem, zda prvoinstanční rozsudek je či není přezkoumatelný, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti takovému rozsudky odvolací důvody (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 100/2013).

6. Jestliže tedy sám odvolací soud v odůvodnění písemného vyhotovení svého kasačního usnesení (viz bod č. , hodnota, ) uvádí, že: „Navrhuje-li žalobce určení svého vlastnického práva k nemovitosti nebo jiného práva, které se zapisuje do katastru nemovitostí České republiky, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí (poznámka soudu: zjevně míněno – „soudním rozhodnutím“) určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí ČR (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 21. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1274/2010)“, pak je nasnadě, že i v posuzovaném případě svědčí žalobcům dle § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na jimi podané určovací žalobě výše uvedeného obsahu, neboť se žalobci v řízení domáhají vydání rozsudku, aby jím bylo určeno, že označený povinný pozemek (nyní ve vlastnictví žalované) je zatížen předmětnou služebností ve prospěch rovněž specifikovaného oprávněného pozemku, a to v rozsahu označeného geometrického plánu.

7. Ovšem s přihlédnutím k výtce odvolacího soudu byli žalobci (usnesením ze dne 17. 5. 2024, č. j. 6 C 93/2023-114) vyzváni soudem, aby svá tvrzení stran jejich naléhavého právní zájmu na jimi požadovaném určení doplnili, což žalobci splnili podáním ze dne 24. 5. 2023 (na č. l. 116 a násl.), když poukázali na relevantní judikaturu, dle které v případech obdobných případu žalobců je naléhavý právní zájem na požadovaném určení (ve vazbě na sledovaný předmětný zápis do katastru nemovitostí) dle § 80 o. s. ř. dán, a v návaznosti na to pak pro poměry této věci tvrdili, že vydaným rozsudkem bude dosaženo jimi sledovaného souladu (mezi jimi tvrzeným právním stavem a stavem zápisu v katastru nemovitostí).

8. Dále odvolací soud v kasačním rozhodnutí zjistil nesoulad stran označení geometrického plánu v žalobním petitu a posléze k výzvě soudu předloženým vyhotovením geometrického plánu, který zase neměl oporu v obsahu meritorního rozsudečného výroku soudu. Toto administrativní nedopatření bylo nyní napraveno tím, že žalobci předložili v předmětném počtu geometrický plán, o čemž soud (stran připuštění změny žaloby) rozhodl usnesením ze dne 24. 6. 2024, č. j. 6 C 93/2023-124.

9. Odvolací soud s ohledem na absenci poučení soudu o koncentraci řízení shledal za pochybení soudu stran neprovedení dvou žalovanou navržených důkazů, konkrétně předložení kupní smlouvy představující nabývací titul k předmětnému pozemku pro žalobce, a dále výslech svědka pana , jméno FO, , souseda, který bydlí v předmětné lokalitě.

10. Konečně odvolací soud vytkl soudu, že „sice dovodil, že z hlediska šířky příjezdové cesty či jeho délky k bráně žalobců není možno provádět nějakou redukci, z rozsudku ale nevyplývá ani to, jaká je vlastně šířka v geometrickém plánu vyznačeného rozsahu služebnosti, aby bylo možno posoudit, jaká je vlastně šířka v geometrickém plánu vyznačeného rozsahu služebnosti, aby bylo možno posoudit, že právě v tomto rozsahu bylo právo žalobci drženo (nerušeně vykonáváno) chůzí nebo jízdou osobním automobilem (a nikoliv menším rozsahu). Žalovaná též správně namítá, že i časová délka držby práva žalobci ‚od nabytí jejich vlastnictví‘ (podle žaloby od roku 1984) je prozatím pouze v rovině jejich tvrzení, neboť z informace o pozemku z katastru nemovitostí, kterou jedině v tomto směru bylo provedeno dokazování, okamžik nabytí vlastnictví nevyplývá (a nebyl také soudem prvního stupně zjištěn).“11. [K argumentaci žalované obsažené v podaném odvolání] K tomu soud je nucen v této části pro přehlednost a věcnou souslednost uvést, že dílčí skutková zjištění ohledně délky držby učinil z výslechů žalobců (body č. 7 a 8. odůvodnění rozsudku ad 3), a tedy v tomto směru je nucen konstatovat, že odvolací soud tato dílčí skutková zjištění soudu v odůvodnění svého kasačního usnesení nezohlednil a nepromítl do svého shora učiněného závěru. Z těchto dílčích skutkových zjištění plyne též územní rozsah, neboť pakliže soud z dokazování učinil skutkový závěr o využívání příjezdové cesty v plném rozsahu, pak z toho plyne daný rozsah služebností zakreslený i v předmětném geometrickém plánu. Odvolací soud ovšem v posledně uvedeném směru v odůvodnění svého kasačního usnesení tyto skutkové okolnosti, z nichž soud vycházel, nezohlednil, pročež soudu nezbývá, než na ně opětovně poukázat (k tomu viz odůvodnění níže).

12. Dříve než soud přistoupí ke skutkovým zjištěním a právnímu posouzení věci, považuje rovněž za nezbytné vyložit tu stěžejní skutkovou či právní argumentaci, kterou žalovaná obsáhla v podaném odvolání proti prvně vydanému rozsudku soudu, a jež zcela nebo jen zčásti nebyla v odvolacím řízení konzumována; v takovém případě je pak povinností soudu v dalším řízení k této argumentaci přihlédnout a zohlednit ji při rozhodování.

13. K odvolací argumentaci žalované: „…v dané věci ze strany žalobců nebylo dostatečně tvrzeno a prokázáno, že by z jejich strany došlo k mimořádnému vydržení služebnosti v tvrzeném rozsahu. Nalézací soud vesměs převzal tvrzení žalovaných o tom, jakým způsobem se chopili a po jakou dobu se této držby měli chopit. Žalobci ani netvrdili, po jakou dobu měli držbu vykonávat a kdy k mimořádnému vydržení mělo dojít. Současně ani neprokázali, že držba byla v rozsahu jimi předloženém zaměření.“14. Soud k ad 13 uvádí, že žalobci v žalobě vymezili právně rozhodné skutečnosti pro předmětné mimořádné vydržení. Soud čerpal dílčí skutková zjištění z výslechů žalobců, přičemž z obsahu kasačního usnesení odvolacího soudu se nepodává, že by se odvolací soud okolností těchto dílčích zjištění zabýval, případně v odvolacím řízení zopakoval dokazování výslechem žalobců. Žalobci rovněž tvrdili, respektive vymezili období své držby, které bylo ukončeno zásahem žalované do jejich držby, na což soud reagoval vydaným předběžným opatřením. Pokud jde o rozsah držby, i tato okolnost byla v odůvodnění rozsudku soudu uvedena, avšak odvolací soud zaujal právní názor, že musí být průběh této přístupové cesty zmapován jeho šíří, což dosud v judikatuře takto nikdy nebylo pojímáno, neboť se vycházelo z dostupných měřičských dat v příslušném geometrickém plánu, díky kterým lze kdykoliv tyto údaje zjistit; to by mělo relevanci např. v případě určení rozsahu parkování, vymezeného rozsahu v rámci určitého prostoru, nikoliv v případě nyní posuzovaném, kdy je využívána (nalézacím soudem bylo na základě dokazování zjištěno) v plném rozsahu šířka přístupové komunikace a její délka až po dům žalobců. Tuto výtku odvolacího soudu ovšem žalobci odstranili předloženým geometrickým náčrtem, kde je uvedena délka i šířky v průběhu vedení příjezdové komunikace od obecné pozemní komunikace obce ve směru k domu žalobců, což bude dále reflektováno ve skutkovém zjištění soud (viz k tomu odůvodnění níže).

15. K argumentaci: „Nalézací soud neprovedl ani elementární dokazování ve vztahu k tomu, čeho jsou žalobci vlastníky a jak toto vlastnické právo nabyli a zda v rámci daných listin není možné dovodit, že žalobci museli vědět, že svým jednáním zasahují do vlastnického práva dalších osob.“16. K ad 15 soud uvádí, že v předcházejícím řízení učinil zjištění plynoucí z údajů z katastru nemovitostí, přičemž proti tomuto dokazování žalovaná nijak nebrojila. Pokud jde o rozsah dokazování, soud vycházel z rozsahu nezbytného pro posouzení mimořádného vydržení, které podle judikatury Nejvyššího soudu se neopírá o dobrou víru, ale o poctivost držitele, respektive o nedostatek jeho „nepoctivého úmyslu“ spočívajícího především ve vědomosti toho, že ujmutím se držby není působena jinému bezdůvodně újma. Při jednání před soudem konaném dne 16. 9. 2024 pak byl soudem proveden důkaz tzv. nabývacím titulem žalobců k předmětným nemovitým věcem, tj. předmětnou kupní smlouvou (k tomu viz níže uvedené skutkové zjištění).

17. Pokud jde o poslední odstavec na str. 2 v rámci čl. III. odvolání žalované, soud se k této okolnosti podrobně vyjádřil v rámci bodu 35 a násl. svého odůvodnění písemného vyhotovení svého prvně vydaného rozsudku, když odvolací argumentace žalované je polemikou s právním názorem soudu.

18. K argumentaci žalované ohledně nezbytnosti výslechu svědka , jméno FO, nutno uvést, že žalovaná k tomu v odvolání uvedla, že pan , jméno FO, „je schopen se ve věci vyjádřit jistě důkladněji než například pracovnice obecního úřadu, která je blízkou kamarádkou žalobců.“ Nutno ještě doplnit, že právní zástupkyně žalované při jednání před soudem konaném dne 25. 9. 2023 k návrhu na výslech svědka , jméno FO, pouze uvedla, že „to je ten soused, který má nejblíže k nim, k těm jednotlivým pozemkům.“ Dále předmětný protokol o jednání obsahuje tuto formulaci právní zástupkyně žalované: „A pokud je tvrzeno, že snad to vydržení, že byly splněny všechny podmínky, tak žalovaná setrvává na tom, že tady mohla být maximálně nějaká určitá forma výprosy s ohledem na charakter toho pozemku i forma užívání. Sami žalobci uváděli, že předchozí vlastnice té jejich nemovitosti jim k tomu žádné informace neposkytla, tudíž tam je absolutně vyloučena nějaká forma poctivosti se chopení té samotné držby. A jak říkám, je potřeba podle mě vyjasnit to období, které je mezi účastníky sporné, a to tedy výpovědí případně tohoto svědka , jméno FO, .“19. K posledně uvedenému soud uvádí, že navrhuje-li účastník určitý důkaz, činí tak k prokázání určitého tvrzení anebo např. k vyvrácení žalobního tvrzení či ke zpochybnění důkazu k návrhu protistrany již provedeného či dosud jen navrženého. Soud pouze pro úplnost sděluje, že právě i s přihlédnutím k tomuto obecnému zdůvodnění žalované o návrhu na výslech svědka , jméno FO, , při posuzování, zda tímto navrženým důkazem provede dokazování, nakonec dospěl k závěru, že takové dokazování provádět nebude. I v tomto stadiu žalovaná vlastně neuvedla, co by měl konkrétně uvedený svědek potvrdit, prokázat, jaké konkrétní skutkové tvrzení, které by mohlo mít zásadní význam pro rozhodnutí. Jelikož odvolací soud ovšem takto věc nezohlednil a bez dalšího shledal i v této části důvod ke kasaci prvně vydaného rozsudku, soud nakonec k výslechu tohoto svědka při jednání konaném dne 16. 9. 2024 přistoupil.20. [Postup soudu v dalším řízení] Soud v návaznosti na kasační usnesení odvolacího soudu usnesením ze dne 17. 5. 2024, č. j. 6 C 93/2023-114, vyzval žalobce, aby v soudem stanovené lhůtě doplnili žalobu o tvrzení skutečností o jejich naléhavém právním zájmu na požadovaném určení žalobou v této právní věci a případně k těmto tvrzením označili důkazy, dále aby označili důkazy k prokázání tvrzení o délce držby jimi tvrzeného práva od jeho nabytí v roce 1984, jakož i k územnímu rozsahu držby tohoto práva (jak je vyznačením v příslušném geometrickém plánu), zajistili soulad mezi jejich žalobou v části žalobního petitu s geometrickým plánem (jeho stejnopisem) a zaslali soudu nabývací titul k jejich pozemku st. p. č. , hodnota, a rodinného domu na něm stojícímu.

21. Žalobci na výzvu soudu ad 20 reagovali podáním ze dne 24. 5. 2023 (na č. l. 116-118), v jehož důsledku soud posléze vydal dne 24. 6. 2024 pod č. j. 6 C 93/2023-124, usnesení, kterým připustil změnu žaloby spočívající v rozšíření žalobních tvrzení a změně žalobního návrhu dle podání žalobců ze dne 24. 5. 2023, jak je obsaženo ve výrokové znalce cit. usnesení.

22. Usnesením ze dne 11. 7. 2024, č. j. 6 C 93/2023-128, soud poučil účastníky dle § 118b odst. 1 o. s. ř.

23. Dne 16. 9. 2024 se před soudem konalo jednání, při kterém soud přistoupil mj. k opětovnému výslechu žalobců; toto jednání bylo posléze za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na 25. 9. 2024 na 14:45 hod. do č. dv. 210/I.

24. Usnesením soudu ze dne 18. 9. 2024, č. j. 6 C 93/2023-147, bylo vyhlášení rozsudku dle ad 23 zrušeno a soud sdělil účastníkům, že při přípravě na vyhlášení rozsudku, s přihlédnutím k přepisu zvukového záznamu z jednání před soudem konaném ad 23 dospěl k závěru, že pro meritorní rozhodnutí jsou významná i tvrzení účastníků o pozemku st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , která ve spojitosti s dalšími výsledky dokazování by mohla vést k závěru o tom, že pozemek st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , je dlouhodobě (ještě před nabytím vlastnického práva k tomuto pozemku právního předchůdce žalované byl) využíván jako veřejně přístupní účelová komunikace. Soud s ohledem na princip předvídatelnosti rozhodnutí, s přihlédnutím k nálezové judikatuře Ústavního soudu, proto účastníkům umožnil s ohledem na nový možný právní vhled soudu v řešení daného případu nově skutkově a právně argumentovat s poučením, že za dané situace se stav koncentrace řízení neuplatní. Soud proto umožnil účastníkům, aby ve lhůtě do jedno měsíce ode dne doručení cit. usnesení – pro případ, že chtějí tohoto svého práva využít – učinili podání, v němž případě budou k nově soudem zvažované okolnosti skutkově a právně argumentovat. V návaznosti na to soud dále vyložil, že uvedená signalizovaná okolnost může být v procesním slova smyslu též vyústěna v odpovídající procesní změnu, která se v otázce formulace žalobního požadavku může realizovat i prostřednictvím formulace eventuálního petitu za tomu případně předcházejícímu skutkovému tvrzení, a to pro případ, že by žalující strana primárně nadále zaujímala právní názor plynoucí z obsahu podané žaloby, a pro případ jiného právního názoru, by za tím účelem formulovala eventuální petit, případně by napříště jako primární žalobní petit uplatňovala žalobní požadavek plynoucí (jako možný) ze soudem sděleného právního možného náhledu shora, a pro případ, že by soud nakonec k takovému právnímu názoru nedospěl, by formulovala (setrvala by na stávajícím žalobním petitu jako na) žalobní petitu eventuální.

25. Na usnesení ad 24 žalobci reagovali podáním ze dne 8. 10. 2024 (na č. l. 150-151), v jehož důsledku soud vydal dne 25. 10. 2024 pod č. j. 6 C 93/2023-152, usnesení, kterým připustil změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o skutečnosti o dále žalobci tvrzené rozhodující skutečnosti a o níže uvedenou formulaci eventuálního petitu:26. „Žalobci v daném směru pouze shrnují podstatné skutečnosti, které již vyšly v řízení najevo, kdy z jejich výpovědi vyplynulo, že při pořízení svých nemovitostí v roce 1984 měla cesta na pozemku st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, takový charakter, že důvodně předpokládali, že se jedná o cestu veřejnou, v čemž byli v průběhu následujících let bezprostředně po nákupu svých nemovitostí utvrzeni jejím faktickým nerušeným užíváním.

27. Z účastnických a svědeckých výpovědí pak vyplynulo, že úvodní část cesty má zpevněný povrch pořízený obcí, a že se cca v polovině cesty nachází sloup veřejného osvětlení, k němuž z povahy věci musí mít přístup i údržba obecního osvětlení, kdy tyto skutečnosti výrazným způsobem svědčí o možném veřejném užívání dané cesty. V neposlední řadě pak předmětnou cestu bezplatně využívá i další majitel přilehlé nemovitosti – svědek , jméno FO, .

28. Vzhledem k tomu, že v předchozím průběhu řízení dosud nebylo o charakteru cesty jako o veřejně přístupné účelové komunikaci uvažováno, nenavrhovali žalobci ani důkazy ohledně toho, zda danou cestu využívají doručovatelé pošty, zásilkových služeb, roznašeči letáků a případně popeláři (svoz komunálního odpadu). Ohledně čehož by bylo možno důkazy doplnit, účastnickým a svědeckými výpověďmi, pokud by toto soud považoval za účelné.

29. Vzhledem ke shora uvedenému, žalobci vedle původního žalobního petitu, pro případ jiného právního názoru (že jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci) formulují alternativní petit (poznámka soudu: s ohledem na obsah podání zjevně míněno eventuální petit).

30. Dle žalobců je vzhledem k tomu, že z žalované strany došlo k bránění žalobcům v průchodu a průjezdu, nezbytné, aby ve věci i v takovém případě rozhodl soud, který by měl jednoznačně deklarovat – určit, že jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, a žalobcům poskytnout adresnou ochranu před případným dalším závadovým jednáním žalované ve smyslu článku 90 Ústavy České republiky.“31. Žalobci vedle stávajícího (nyní tedy primárního) žalobního petitu „pro případ, že by soud dospěl k jinému právnímu názoru, navrhují…in eventum, aby soud rozhodl následovně:

32. Určuje se, že na povinném pozemku st. p. č. , hodnota, , který leží v katastrálním území , adresa, , a jehož součástí je stavba v obci , adresa, , způsob využití rodinný dům, se nachází veřejně přístupná účelová komunikace.“33. [Aktuální argumentace žalobců] V podání ze dne 20. 11. 2024 (na č. l. 159) žalobci uvedli, že v souvislosti s usnesením soudu ad 24, že by bylo možno případně nahlížet na věc i tak, že pozemek st. p. č. , hodnota, (či jeho část) je veřejně přístupnou účelovou komunikací, je třeba uvážit, i se zřetelem na místní uspořádání parcel a staveb, že ve skutečnosti by se jednat o veřejnou komunikaci nemělo, neboť, jak ostatně je uvedeno i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 616/2017: „Souhlas vlastníka pozemku s jeho užíváním jako veřejné cesty musí být dán ve vztahu k neomezenému okruhu osob. Za veřejnou nelze považovat cestu, jejímuž užívání sice vlastník nebrání, má však stále přehled o tom, kdo konkrétně ji užívá.“ Podle žalobců případně možný závěr o tom, že by se mohlo jednat i o veřejně přístupnou účelovou komunikaci je oslaben i tím, že se tohoto zařazení nedomáhá vyjma žalobců nikdo další. Navíc v daném rozsahu potřebují předmětný pozemek užívat pouze žalobci; svědek , jméno FO, potřebuje k přístupu ke svým nemovitostem pouze jeho úvodní cca třetinu navazující na obecní komunikaci. Užívání vymezené části pozemku st. p. č. , hodnota, k přístupu a příjezdu k nemovitostem žalobců bylo po dobu téměř 40-ti let bezproblémové, což se změnilo až se změnou jeho majitele na žalovanou, která najednou začala žalobcům v průchodu a průjezdu bránit, a počíná si způsobem, jenž se nesrovnává s ohleduplností a standardy sousedského soužití. Svévolné jednání souseda má příčinu ve změně vlastníka, který nedoceňuje a v zásadě ignoruje význam dobrých sousedských vztahů, jež do změny v osobě vlastníka minimálně v respektu užívání předmětné části pozemku panovaly. Proto je třeba si předně uvědomit, že žalobci se na soud obrátili z důvodu, aby jim byl umožněn přístup na jejich pozemek, aby jim v přístupu nebylo bráněno a aby byl odstraněn závadový stav (překážky instalované stranou žalovanou). Žalobci se s důvěrou obrátili na soud ve smyslu čl. 90 Ústavy České republiky, mají legitimní očekávání, že se jim dostane reálné a rychlé soudní ochrany, a neměli by se stát „zajatci úřední mašinérie, když nota bene bránění v právu žalobců je prima vista zřejmé.“34. [Aktuální argumentace žalované] Žalovaná v podání ze dne 26. 11. 2024 (na č. l. 161) k rozšíření žaloby o eventuální petit uvedla, že dosud nebylo ze strany žalobců tvrzeno ani prokázáno, že by část předmětného pozemku ve vlastnictví žalované, která má dle žalobců sloužit jako veřejně přístupná účelová komunikace, byla dlouhodobě užívána veřejností k dopravním účelům. Neboť dle ustálené judikatury nestačí, aby cesta sloužila pouze omezenému okruhu osob (např. pouze sousedům). Veřejný charakter znamená, že cesta je přístupná širší veřejnosti. Tato skutečnost nebyla prokázána, kdy naopak z dosud provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že předmětný pozemek užívají pouze účastníci tohoto sporu a svědek pan , jméno FO, . Ostatně pokud žalobci v rámci svého vyjádření poukazují na skutečnost, že by pozemek mohl být využíván doručovateli pošty, zásilkových služeb, roznašeči letáků a případně popeláři, tak k prokázání svých tvrzení dosud nenavrhli žádné důkazy. Dle informací žalované však ani doručovatelé pošty či popeláři na pozemek svými vozidly nezajíždí. Žalovaná má za to, že pozemek nikdy nebyl a není veřejně užíván. Přestože žalobci nadále setrvávají na svém stanovisku, že jim nebylo známo, že je pozemek ve vlastnictví žalované a předtím ve vlastnictví jejího otce, tak z výpovědi svědka , jméno FO, vyplynulo, že tato skutečnost je obecně sousedům známa a rovněž je známa i obci , adresa, , která část pozemku od otce žalované pronajímala. Svědek , jméno FO, v rámci své výpovědi uvedl, že při koupi nemovitosti v obci , adresa, , se s panem , jméno FO, domluvil na užívání části pozemku v jeho vlastnictví, aby měl přístup ke své nemovitosti. Je tedy zřejmé, že cestu nepovažoval za veřejně přístupnou účelovou komunikaci, když i ze záznamu z katastru nemovitostí, je vlastnictví žalované a před ní jejího otce zřejmé. Ostatně veřejné charakter předmětného pozemku popřeli i sami žalobci již podáním žaloby a návrhem na vydání předběžného opatření v rámci kterého sami uvádí, že otec žalované cestu aktivně uzavíral a jednal tak jako vlastník pozemku. Přestože se dále žalobci ve svém návrhu dovolávají ochrany svých práv ve smyslu čl. 902 Ústavy České republiky, opomíjejí práva zaručená Listinou základních práv a svobod, a to konkrétně čl.

11. V souvislosti s tímto žalovaná opakovaně uvádí, že před zahájením soudního sporu jednala s žalobci, a to i prostřednictvím právních zástupců, kdy navrhovala vymezení nezbytné cesty k pozemku žalobců v takovém rozsahu, aby jim byl zachován přístup k jejich nemovitosti a aby ona nebyla omezena na svých vlastnických právech. S ohledem na shora uvedené skutečnosti má žalovaná za to, že žalobci i nadále neunesli důkazní břemeno a navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta.35. [Dílčí skutková zjištění] Soud na základě provedeného dokazování učinil následující dílčí skutková zjištění:

36. Žalobci jsou vlastníky (v režimu společného jmění manželů) pozemku st. p. č. , hodnota, , který leží v katastrálním území , adresa, , a jehož součástí je stavba v obci , adresa, , č. p. , Anonymizováno, rodinný dům (zjištěno z informace o pozemku na č. l. 7 a dále z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 129). Žalobci tyto nemovité věci nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 24. 5. 1984, kterou jako kupující uzavřeli s , jméno FO, , narozenou dne 23. 9. 1942, tehdy bytem , adresa, , jako s prodávající., a to za v této smlouvě sjednanou kupní cenu. V této kupní smlouvě je mj. uvedeno, že: „Kupující nepřejímají žádná břemena ani dluhy…“ V této kupní smlouvě není otázka přístupu k nemovitostem nijak řešena (zjištěno z cit. kupní smlouvy na č. l. 118).

37. Žalovaná je vlastnicí pozemku st. p. č. , hodnota, , který leží v katastrálním území , adresa, , a jehož součástí je stavba v obci , adresa, , č. p. , Anonymizováno, rodinný dům (zjištěno z informace na č. l. 6 a dále z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 130).

38. Z ortofotomapy na č. l. 19, jakož i z výslechu žalobců soud zjistil, že přístup k st. p. č. , hodnota, v SJM žalobců lze realizovat toliko přes st. p. č. , hodnota, ve vlastnictví žalované.

39. Z výslechu žalobce a) soud zjistil, že žalobci v roce 1984 koupili od paní , jméno FO, mj. pozemek st. p. č. , hodnota, , k němuž vedla cesta od obecní komunikace. Původně tam byly drátěné ploty. Žalobci po celých takřka 40 let používali tuto cestu ke svému domu až do doby, než se vlastnicí stala žalovaná, která žalobcům sdělila, že na pozemku st. p. č. , hodnota, bude něco dělat, že s pozemkem má nějaké plány. Žalobce a) se domníval, že se jedná o obecní cestu, neboť tam bylo i nadále je veřejné osvětlení. Tuto cestu žalobce a) se svou manželkou [žalobkyní b)] používal od roku 1984 pro chůzi i jízdu automobilem k jejich pozemku st. p. č. , hodnota, a naopak. Posléze otec žalované, který byl dříve vlastníkem předmětného pozemku, jehož část žalobci využívali jako příjezdovou cestu ke svému pozemku, instaloval před bránu žalobců plotové sloupky a vznikli problémy s užíváním této příjezdové cesty.

40. Z výslechu žalobkyně b) soud zjistil, že od roku 1984, kdy s manželem koupili od paní , jméno FO, předmětné nemovitosti, používali předmětnou příjezdovou cestu, kterou považovali za obecní. Povrch této cesty je štěrkový, dříve tam byl asfalt, nyní je to prorostlé travinou. Ke zhoršení situace došlo až v okamžiku, kdy se žalovaná stala vlastnicí předmětného pozemku, a kdy žalobci vyměnili původní bránu za novou, na stejném místě. Na jaře 2022 začal pan , jméno FO, , otec žalované, parkoval před bránou žalobců osobní vozidlo, což žalobcům činilo potíže v přístupu na jejich pozemek.

41. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že svědkyně v období od r. 2000 do r. 2019 pracovala u , právnická osoba, v Kožušicích jako účetní, respektive administrativní pracovnice a obec v části pozemku st. p. č. , hodnota, zajistila pokládku asfaltu, přičemž na tomto pozemku je umístěno rovněž veřejné osvětlení. Podle svědkyně je tato cesta dlouhodobě užívána jako přístupová cesta pro občany k jejich pozemkům.

42. Z výslechu svědka , Anonymizováno, , jméno FO, soud zjistil, že svědek se stal vlastníkem pozemku st. p. č. , hodnota, se stavbou – rodinným domem č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, v roce 2001. Svědek z chování a jednání žalobců měl za to, že žalobci věděli, že přístupová cesta – st. p. č. , hodnota, byla (dříve, než ji svědek převedl do vlastnictví své dcery – žalované) – ve vlastnictví svědka. Svědek rovněž uvedl, že žalobci se nikdy nestarali o tu příjezdovou cestu, nikdy nesekali trávu, neodklízeli sníh.

43. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že svědek kupoval nemovitosti v Kožušicích v roce 2024, předtím si na katastru nemovitostí zjistil, že pozemek p. č. , hodnota, je ve vlastnictví pana , Anonymizováno, , jméno FO, , který mu po do mluvě umožnil svůj pozemek užívat k přístupu k nemovitosti svědka.

44. Ze sdělení obce , adresa, (dále též „obec“) ze dne 28. 7. 2023 (na č. l. 62) soud zjistil, že část pozemku st. p. č. , hodnota, byla v minulosti užívána k průjezdu a průchodu vlastníků k pozemku st. p. č. , hodnota, , přesné informace obec nemá k dispozici, nicméně v minulosti (roz. v domě nyní v SJM žalobců) bydlela paní , jméno FO, a užívala vstup do domu brankou u domu. Tato část je opatřena veřejným osvětlením, což obec doložila připojenou kopií fotografie (na č. l. 63), na níž je zachyceno situování staveb a příjezdové cesty ve směru od obecní komunikace, kdy naproti (na této kopii) je brána ke vstupu na pozemek st. p. č. , hodnota, ve vlastnicí žalované, vpravo vzadu je zachycena část domu žalobců včetně nové brány, po levé straně je oplocení a vpravo v přední části je stavba se vstupem jiného vlastníka. Z této kopie je dále zřejmé, že v zadní části u brány ve vlastnictví žalované je umístěn sloup elektrického vedení, na němž je připojeno osvětlení a v přední části snímku je zřetelná část zpevněné komunikace (asfalt), zatímco zbylá část komunikace ve směru k pozemku žalobců je převážně zatravněná.

45. Soud učinil dotaz na obec a požádal jí „o sdělení…zda ohledně osvětlení na pozemku st. p. č. , hodnota, (ve vlastnictví žalované, dříve ve vlastnictví pana , Anonymizováno, , jméno FO, )…Vaše obec zajišťovala, respektive zjišťuje údržbu, a pokud ano, zda jde o údržbu či kontrolu pravidelnou nebo nepravidelnou.“ Obec na tento dotaz soudu odpověděla sdělením ze dne 8. 11. 2024 (na č. l. 155), z něhož soud zjistil, že obec , adresa, kontrolu funkčnosti veřejného osvětlení (v soudem dotazované části) prověřuje pravidelně (spíše řečeno opravy), respektive zajišťuje vzniklé poruchy.

46. Na další dotaz soudu obci, zda na části pozemku st. p. č. , hodnota, „obec dříve provedla (či nechala jiným subjektem provést) položení asfaltového či jiného povrchu, a pokud ano, kdy k tomu asi došlo…a zda za tím účelem byla (a pokud ano, pak jakým způsobem) řešena tato otázka s tehdejším vlastníkem předmětného pozemku [podle výpovědi svědkyně paní , jméno FO, , bytem…(viz výslech této svědkyně při jednání před soudem konaném dne 25. 9. 2023) ‚když se opravovala obecní cesta…on se tam pokládal nový povrch, myslím si, že tam byla nějaká nájemní smlouva‘…]“, obec sdělila soudu a soud z tohoto sdělení obce zjistil, že v roce 2010 na části pozemku st. p. č. , hodnota, byl položen nový asfaltový povrch a za tím účelem byla s předchozím vlastníkem uvedeného pozemku uzavřena smlouva o nájmu pozemku, která má přílohu s vyznačením části nově pokládané asfaltové plochy.

47. Ke sdělení ad 46 obec připojila smlouvu o nájmu pozemku s kopií katastrální mapy obsahující vyznačení pronajaté části pozemku. Soud z této smlouvy zjistil, že dne 19. 5. 2010 byla mezi původním vlastníkem pozemku st. p. č. , hodnota, panem , jméno FO, jako pronajímatelem a obcí , adresa, (tehdy zastoupenou starostou obce panem , tituly před jménem, , jméno FO, ) jako nájemcem uzavřena smlouva o nájmu pozemku, v níž se (v jejím čl. I.) uvádí, že pronajímatel je vlastníkem pozemku st. p. č. , hodnota, , na němž se nachází místní komunikace (účastníci podle této smlouvy shodně prohlásili, že za část místní komunikace považují úsek vyšrafovaný na připojeném výtisku z katastrální mapy). Z obsahu této smlouvy dále plyne, že smluvní strany předmětem této smlouvy považovaly pouze část z pozemku st. p. č. , hodnota, o výměře 42 m2, tedy v rozsahu tzv. vyšrafovaném na kopii k této nájemní smlouvě připojené katastrální mapy. Nájemní vztah byl účastníky sjednán od 19. 5. 2010 do 31. 12. 2015, a to za roční nájemné ve výši 50 000 Kč (zjištěno z cit. nájemní smlouvy na č. l. 156-157).

48. Soud usnesením ze dne 6. 4. 2023, č. j. 6 C 93/2023-21, nařídil předběžné opatření, kterým žalované uložil povinnost zdržet se bránění žalobcům v průchodu a průjezdu k jejich pozemku st. p. č. , hodnota, . Soud v odůvodnění cit. usnesení mj. vyložil, že: „…má za osvědčené skutečnosti tvrzení v návrhu žalobců o tom, že dosud používali průchod a průjezd ke svému pozemku st. p. č. , hodnota, před pozemek st. p. č. , hodnota, , a dále, že žalovaná jím ztěžuje tento průchod a průjezd k jejich pozemku v inkriminované části u žalobci zbudované (posuvné) brány, a to tím, že jednak jsou tam zabudovány podél části této brány na uvedeném pozemku žalované plotové sloupky, a dále, že v těsné blízkosti této části téhož pozemku dochází k parkování vozidla či vozidel (není již rozhodné, zda vozidla – vozidel ve vlastnictví žalovaného či ve vlastnictví třetí osoby, avšak se zjevným souhlasem žalované). Soud tedy považuje za osvědčené, že shora popsaným způsobem je realizace dosud žalobci vykonávaného průchodu a průjezdu na jejich pozemek přes uvedený pozemek žalované zásadním způsobem omezena, respektive ztížena; ve svém důsledku takové jednání žalované vyznívá jako schválnost, respektive jednání, jež je v kolizi s dobrými mravy; jde – ze strany žalované – o zjevný zásah do dosavadního pokojného stavu.“49. Z měřičského náčrtu pro shora cit. geometrický plán č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, (na č. l. 127), ve vazbě na výslechy žalobců a) a b), soud zjistil, že šíře předmětné části v geometrickém plánu vyznačeného rozsahu služebnosti je 2,62 m ( měřické body: , Anonymizováno, -, Anonymizováno, – , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ) – 2,71 m (měřické body: , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ) – 3,35 m (měřické body , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ), a je v souladu s faktickým stavem užívání přístupové a příjezdové cesty žalobci od roku 1984 do podzimu 2022, kdy žalovaná sdělila žalobcům, že předmětná cesta je na jejím pozemku a začala žalobcům osazovat sloupky před vjezdem na jejich pozemek (viz též ad 18).50. [Závěr o skutkovém stavu věci] Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:

51. Žalobci jsou od roku 1984 vlastníky (nyní v režimu SJM) mj. pozemku st. p. č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, , jehož součástí je rodinný dům č. p. , Anonymizováno, . K rodinnému domu, respektive k pozemku žalobců je přístup přes pozemek st. p. č. , hodnota, ve vlastnictví žalované. Žalobci až do jara 2022 bezkonfliktně užívali přístupovou cestu na pozemku st. p. č. , hodnota, , a to jak chůzí, tak pro jízdu jejich osobním automobilem, ke svému pozemku st. p. č. , hodnota, a na něm stojícím domu č. p. 84, a za celé toto dlouhé období jim nikdo v rozsahu toto užívání nic nevytýkal, nijak nebránil, v tomto směru nebyli vystaveni žádným omezením. Žalobci měli za to, že se jedná o cestu obecní, veřejnou. Žalobci měli ve shodě s předchozí vlastnicí mj. pozemku st. p. č. , hodnota, s rodinným domem č. p. , Anonymizováno, – paní , jméno FO, za to, že cesta na st. p. č. , hodnota, plní funkci přístupové cesty mj. i k jejich pozemku, přičemž (v případě žalobců) za celých 38 let v tomto směru nikdo žalobcům v užívání této příjezdové cesty k jejich pozemku nijak nebránil. Popsaná situace se změnila na jaře v roce 2022, kdy poté, co se žalovaná stala výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí, začala se svým otcem žalobcům činit problémy v užívání této příjezdové cesty, což vyústilo ve vydání rozhodnutí zdejším soudem, který usnesením ze dne 6. 4. 2023, č. j. 6 C 93/2023-21, nařídil předběžné opatření, jímž žalované uložil povinnost zdržet se bránění žalobcům v průchodu a průjezdu k jejich pozemku st. p. č. , hodnota, . Obec , adresa, na pozemku st. p. č. , hodnota, má instalované veřejné osvětlení, které spravuje a v minulosti (v roce 2010) v přední části uvedeného pozemku položila nový asfaltový povrch. Uvedená obec přitom dne 19. 5. 2010 uzavřela s původním vlastníkem pozemku st. p. č. , hodnota, (pan , jméno FO, ) nájemní smlouvu, a to za účelem obnovy místní komunikace.

52. Pokud jde o primární petit, žaloba důvodná není; pokud jde o petit eventuální, žaloba rovněž není důvodná.53. [Naléhavý právní zájem na podání žaloby o určení, že pozemek st. p. č. , hodnota, je zatížen předmětným věcným břemenem (služebností) ve prospěch oprávněného pozemku st. p. č. , hodnota, ] V prvé řadě je třeba konstatovat, že žalobcům ve vztahu k primárnímu petitu svědčí na podané žalobě dle § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem. Odvolací soud v kasačním usnesení vyložil relevantní judikaturu týkající se naléhavého právní zájmu na určení předmětného právního vztahu. Soud pak jen připomíná, že se žalobci (primárním petitem) domáhají vydaní rozsudku, který by představoval veřejnou vkladovou listinu, dle které by byl povolen příslušný vklad shora (ve výroku vymezeného) věcného práva k věci cizí (ve prospěch žalobců) do katastru nemovitostí.54. [Zamítnutí žaloby s primárním petitem] Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že na pozemku st. p. č. , hodnota, již desítky let je veřejná účelová pozemní komunikace, která sloužila mj. také pro přístup chůzí či jízdou automobilem pro žalobce, a to prokazatelně zcela jistě již od roku 1984, kdy se žalobci stali vlastníky (v režimu tehdy bezpodílového spoluvlastnictví manželů) pozemku st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , na kterém již tehdy stál (a dosud stále stojí) rodinný dům č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, . Právní posouzení, proč dospěl k závěru o existenci veřejné účelové pozemní komunikace na pozemku st. p. č. , hodnota, , je vyloženo níže, pročež za této situace nezbylo, než žalobu s primárním petitem na určení existence předmětné služebnosti (v intencích rozsudečného výroku I.) jako nedůvodnou zamítnout. Jen pro úplnost soud zdůrazňuje, že vydržení předmětné služebnosti je vyloučené i v situaci, kdy „držitel“ tvrdí, že užíval předmětnou cestu s tím, že se má jednat o cestu obecní, tedy o veřejný statek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 612/2019).55. [Naléhavý právní zájem na podání žaloby o určení, že na pozemku st. p. č. , hodnota, se nachází veřejně přístupná účelová komunikace]

56. Soud z níže uvedených důvodů má za to, že v daném případě nelze ani vyhovět eventuálnímu petitu, tj. určit, že na pozemku st. p. č. , hodnota, se nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Důvody, jež vedly soud k tomuto závěru, jsou následující.

57. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „PozKom“), pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Podle druhého odstavce cit. par. pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie: a) dálnice, b) silnice, c) místní komunikace, d) účelová komunikace.

58. Podle § 7 odst. 1 PozKom účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s Policií České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Úprava nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace stanovené zvláštními právními předpisy tím není dotčena.

59. Podle § 7 odst. 2 cit. zák. účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad.

60. Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 21. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1868/2000, vyložil k problematice veřejně přístupné účelové komunikace následující právní závěry, které jsou využitelné i ve skutkových poměrech této věci (nyní v textu tučně zvýraznil soud).61. „Ze zákona se podává, že účelovou komunikací je taková pozemní komunikace, která splňuje znaky, uvedené v § 7 odst. 1 PozKom. Je přitom zjevné, že vždy nemusí jít o stavbu, která by vyžadovala stavební povolení; takové povolení zpravidla nevyžaduje zřízení cest lesních nebo polních, které nejsou stavbami ani samostatnými věcmi ve smyslu § 118 odst. 1 obč. zák., jde jen o určitým způsobem užívaný pozemek, který je pozemní komunikací. Pozemek je tedy pozemní komunikací v případě, že jde o dopravní cestu určenou k užití silničními a jinými vozidly a chodci, sloužící ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Pozemek, který splňuje uvedená kritéria, se stává účelovou komunikací ze zákona, aniž by bylo třeba o jeho kategorizaci jako účelové komunikace vydávat správní rozhodnutí; lze poukázat na správnou argumentaci odvolacího soudu k této otázce, zejména na to, že zákon o pozemních komunikacích, který upravuje v § 3 odst. 1 rozhodování zařazování pozemních komunikací do jednotlivých kategorií a tříd, se o rozhodování o zařazení komunikace do kategorie účelová komunikace nezmiňuje, ačkoliv upravuje zařazování do všech ostatních kategorií komunikací.

62. Zřídí-li tedy vlastník pozemku účelovou komunikaci anebo souhlasí-li, byť i konkludentně, s jejím zřízením (aniž by šlo o komunikaci v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu), stává se tato komunikace veřejně přístupnou a vztahuje se na ni nadále obecné užívání pozemní komunikace. Soukromá práva vlastníka jsou v tomto případě omezena veřejnoprávním institutem obecného užívání pozemní komunikace. Zákon o pozemních komunikacích je třeba vykládat v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle kterého vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Proto nelze zřídit účelovou komunikaci na pozemku proti vůli jeho vlastníka; zřídí-li pozemní komunikaci, která by jinak byla účelovou komunikací, někdo jiný než vlastník a vlastník neprojeví, byť i konkludentně, souhlas s existencí a užíváním této komunikace, může se domáhat ochrany negatorní žalobou podle § 126 odst. 1 obč. zák. Je-li však účelová komunikace v souladu s vůlí vlastníka zřízena, nemůže její vlastník jednostranným vyhlášením zamezit jejímu obecnému užívání, jak je zřejmé i z ustanovení zákona o pozemních komunikacích, která vážnou regulaci provozu na veřejně přístupných účelových komunikacích (§ 7 odst. 1) na rozhodnutí příslušného orgánu, nikoliv na rozhodnutí vlastníka (§ 7 odst. 1 věta druhá, § 24), i z těch ustanovení, která svémocnou regulaci postihují [§ 42 odst. 2 písm. c)]…Vlastník komunikace, která má znaky účelové komunikace, která není v uzavřeném prostoru nebo objektu (§ 7 odst. 2 PozKom), není ani při zřízení komunikace oprávněn omezit užívání této komunikace na určitou skupinu subjektů, a vyloučit tak její obecné užívání. To neznamená, že vlastník by byl zbaven možnosti provoz na účelové komunikaci regulovat, případně komunikaci zcela uzavřít; může tak však učinit jen na základě rozhodnutí příslušného správního orgánu.

63. Obecné užívání pozemních komunikací není institutem soukromého práva, ale jde o veřejnoprávní oprávnění, které nelze omezit na základě jednostranných úkonů subjektů práva. Toto užívání se neopírá o občanskoprávní předpisy, ale o zákon o pozemních komunikacích. Z § 44 odst. 1 tohoto zákona vyplývá, že v řízení o věcech upravených zákonem o pozemních komunikacích, tedy i o obecném užívání komunikací, se postupuje, nestanoví-li tento zákoník jinak, podle obecných předpisů o správním řízení. Podle § 7 odst. 1 a 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. V občanském soudním řízení nelze projednávat a rozhodovat věci, upravené zákonem o pozemních komunikacích, které podle § 44 odst. 1 tohoto zákona mají být projednány v řízení, provedeném podle obecných předpisů o správním řízení; nelze tedy ani vydat rozhodnutí o tom, že pozemek je účelovou komunikací (ostatně by nešlo ani o některý z případů, uvedených v § 80 o. s. ř.). Pokud se však v soudním řízení o negatorní žalobě podle § 126 odst. 1 obč. zák. žalovaný brání námitkou, že pozemek, z jehož užívání má být vyloučen, je účelovou komunikací, posoudí soud otázku, zda skutečně jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, jako předběžnou podle § 135 odst. 2 o. s. ř., aniž by bylo nutné k této otázce vydávat správní rozhodnutí.“64. Podle konstantní judikatury veřejně přístupné účelová komunikace existuje za současného naplnění následujících 4 pojmových znaků: 1. stálost a znatelnost komunikace v terénu podle § 2 odst. 1 PozKom, 2. zákonný účel podle § 7 odst. 1 PozKom, 3. souhlas vlastníka s veřejným užíváním a 4. nutná komunikační potřeba (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 616/2017, a v něm dále citovanou judikaturu, příp. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 1 As 32/2012, publikovaný pod č. 6/2013 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).

65. Soud v rámci předběžné otázky, zda na pozemku st. p. č. , hodnota, je či není veřejná účelová pozemní komunikace ve smyslu zákona o pozemních komunikaci, dospěl k závěru, že v daném případě jsou dle ad 64 splněny všechny 4 znaky charakterizující existenci veřejné účelové pozemní komunikace. Především je tato komunikace stálá a znatelná v terénu. Existovala ještě před rokem 2001, kdy se stal vlastníkem pozemku st. p. č. , hodnota, pan , jméno FO, , respektive tato komunikace existovala v roce 1984, kdy pozemek st. p. č. , hodnota, s rodinným domem č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, koupili (do tehdejšího BSM) žalobci od paní , jméno FO, . Komunikace mj. slouží ke spojení k nemovitostí žalobců, pročež je splněn zákonný účel zákona o pozemních komunikací, a tedy i druhý zákonný znak. Je splněn též třetí zákonný znak, tj. souhlas vlastníka s veřejným užíváním zjevně byl dán již v roce 1984, kdy si žalobci koupili předmětný pozemek a tuto komunikaci – jak vyplynulo z provedeného dokazování – nerušeně užívali, maje za to, že se jedná o obecní komunikaci, na níž mj. stojí veřejné (obecní) osvětlení. Platí zde přitom obecně v judikatuře sdílený závěr, že byla-li cesta od nepaměti veřejně užívána z naléhavé komunikační potřeby, jde o účelovou komunikaci (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2191/2002). Soud dále připomíná, že je-li účelová komunikace v souladu s vůlí vlastníka (či jeho právního předchůdce) zřízena, nemůže její vlastník jednostranným vyhlášením zamezit jejímu obecnému užívání, neboť mu to zákon o pozemních komunikací zapovídá. Obecné užívání pozemních komunikací není institutem soukromého práva, ale jde o veřejnoprávní oprávnění, které nelze omezit na základě jednostranných úkonů subjektů veřejného práva (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1868/2000). A konečně podle názoru soudu je splněn i čtvrtý zákonný znak pro existenci veřejné účelové pozemní komunikace, a to její nutná komunikační potřeba (která dosud nezanikla). Pro žalobce je totiž tato komunikace ničím nenahraditelná a je tedy jediným prostředkem k tomu, aby mohli dojít či dojde osobním automobilem ke svému pozemku nebo z něj odjet a napojit se na navazující obecní komunikaci v , Anonymizováno, . Podle soudu tedy neexistuje jiné komunikační napojení k pozemku žalobců než právě přes pozemek st. p. č. , hodnota, a na něm po celá desetiletí fungující veřejnou účelovou pozemní komunikaci. Jinak řečeno, neexistují jiné způsoby, jak dosáhnout sledovaného cíle, tj. zajištění komunikačního spojení s nemovitostí žalobců.

66. Shora již byl připomenut závěr Nejvyššího soudu, že v občanském soudním řízení nelze vydat rozhodnutí o tom, že pozemek je účelovou komunikací.

67. Zbývá dodat, že podle § 40 odst. 1 PozKom státní správu ve věcech dálnice, silnice, místní komunikace a veřejné účelové komunikace vykonávají silniční správní úřady, kterými jsou Ministerstvo dopravy, krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad, celní úřad, stavební úřad a újezdní úřad.

68. Z ad 67 plyne, že není v pravomoci soudu v občanském soudním řízení rozhodovat o otázkách, jež náleží pod výkon státní správy v tomto případě ve věci veřejné účelové pozemní komunikace. Z toho dále plyne, že pokud by žalovaná v budoucnu jakýmkoliv způsobem ingerovala do bezúplatného používání této komunikace žalobci, pak je třeba se obrátit s řešením této záležitosti na příslušný správní orgán ve smyslu § 40 odst. 1 PozKom.

69. Z těchto všech důvodů proto nezbylo než obě žaloby (jak s primárním, tak i s eventuálním žalobním petitem) zamítnout.

70. K aktuální argumentaci účastníků pak soud uvádí následující.71. [Vypořádání se s námitkami žalobců] K námitkám žalobců.

72. Námitka žalobců ohledně souhlasu vlastníka s užíváním veřejné komunikace, též s odkazem na rozhodnutí dovolacího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 616/2017, není důvodná již z toho důvodu, že historicky užívání této pozemní komunikace se vztahuje ještě do období před vlastnictvím předmětného pozemku právním předchůdcem žalované. Shora již bylo vyloženo, že takový souhlas nemusí být učiněn explicitně, ale postačí, je-li tato komunikace takto využívána a vlastník pozemku, na kterém je tato komunikace, mlčky toto užívání toleruje, respektive respektuje.

73. K námitce, že závěr o veřejně přístupné účelové komunikaci je oslaben tím, že tohoto zařazení se vyjma žalobců nikdo nedomáhá. I tato námitka není důvodná. Pokud by jen tato komunikace měla zajišťovat spojení žalobců s obecní komunikací, i tak by byly (a v tomto případě také jsou) splněny podmínky veřejné účelové pozemní komunikace, neboť přístup k žalobcům v celé dlouhodobé historii nebyl omezen ani pro třetí osoby (např. návštěvy žalobců směřujících k jejich domu atd.). Veřejná účelová pozemní komunikace může totiž sloužit i jen pro jedno vlastníka odlišného pozemku, pakliže jsou splněny zákonem stanovené podmínky.

74. K námitce, že žalobci požadují od soudu soudní ochranu svých práv atd. nutno uvést, že tato argumentace nijak nesouvisí s řešením významné předběžné otázky, zda na pozemku žalované je či není veřejná pozemní účelová komunikace.75. [Vypořádání se s námitkami žalované] K námitkám žalované.

76. K námitce, že žalobci netvrdili ani neprokázali, že by část pozemku žalované měla sloužit jako veřejně přístupná účelová pozemní komunikace. Otázka posouzení předběžné otázky, zda na pozemku žalované je či není veřejná účelová pozemní komunikace pochopitelně nespočívá na břemenu tvrzení a důkazním břemenu žalobců, nýbrž na vyhodnocení zásadně významných okolností při posuzování primárního žalobního návrhu žalobců. Soud okolnosti nakonec vyhodnotil tak, že v daném případě příjezdová cesta splňuje všechny zákonem stanovené podmínky charakterizující veřejnou účelovou pozemní komunikaci. Na této okolnosti nemůže ničeho změnit ani to, zda k domu žalobců jezdila (jezdí) pošta nebo svoz odpadu, když navíc se jednalo o žalobci rekreační užívání nemovitostí, nikoliv o trvalé bydlení. Významnou okolností v daném případě bylo i předmětné veřejné osvětlení servisované v nepravidelných intervalech obcí , adresa, .

77. K námitce, že svědek , jméno FO, si zajistil od právního předchůdce žalované souhlas s užíváním předmětného pozemku, nutno uvést, že ani tato okolnost nic nemění na závěru soudu, a to již z toho důvodu, že svědek , jméno FO, je vlastníkem předmětné nemovitostí od roku 2004, takže nemohl mít žádné ponětí o tom, jak byla tato příjezdová cesta a kým dříve užívána, a to mj. také od roku 1984; tento argument je tedy zcela irelevantní.

78. Nedůvodná je také námitka, že veřejný charakter předmětného pozemku popřeli sami žalobci, neboť subjektivní hodnocení jednoho z dotčených vlastníků nemovitostí nemůže (s ohledem na definici veřejné účelové pozemní komunikace v zákoně o pozemních komunikacích) vytěsnit objektivní fakt o naplnění zákonných podmínek pro vznik veřejné účelové pozemní komunikace. Žalobci ovšem v daném případě vypovídali v tom směru, že měli za to, že pozemek je obecní, netvrdili, že by již v roce 1984, kdy předmětné nemovitosti koupili, věděli, že pozemek, po kterém využívali příjezdovou cestu ke svým nemovitostem, je ve vlastnictví konkrétní fyzické osoby, která by je jakkoliv omezovala při využívání této příjezdové cesty. Naopak, zcela jasně a kontinuálně v řízení tvrdili, že nerušeně od roku 1984 tuto cestu užívali až do shora již popsaného konfliktu s žalovanou a s jejím otcem panem , jméno FO, . Tudíž ani tato námitka žalované podle názoru soudu není důvodná.79. [Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení] Z procesního hlediska sice žalovaná byla ve sporu plně procesně úspěšná, leč soud zohlednil tu podstatnou okolnost, že žalovanou bylo zpochybňováno právo žalobců bezúplatně užívat předmětnou veřejnou účelovou pozemní komunikaci na pozemku st. p. č. , hodnota, coby komunikační spojení k jejich pozemku st. p. č. , hodnota, . V průběhu tohoto řízení dokonce soud k návrhu žalobců vydal (usnesením ze dne 6. 4. 2023, č. j. 6 C 93/2023-21) předběžné opatření [které v tomto případě zanikne dle § 77 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dnem právní moci tohoto rozsudku], kterým byla žalované uložena povinnost zdržet se bránění žalobcům v průchodu a průjezdu k jejich pozemku st. p. č. , hodnota, přes pozemek st. p. č. , hodnota, . Všechny tyto okolnosti vedou k závěru, že by bylo zjevně nespravedlivé, aby za této situaci museli žalobci hradit žalované náklady řízení. Jinak řečeno, žalobci se obrátili na soud s žalobou, kterou se domáhali poskytnutí ochrany, respektive (v rámci eventuálního petitu) s deklarováním existence veřejné účelové pozemní komunikace. Ze skutkového i právního hlediska se jednalo o spor nikoliv jednoduchý, neboť osciloval na pomezí práva soukromého a veřejného, přičemž s přihlédnutím k tomu, že neexistuje seznam veřejně přístupných účelových komunikacích, respektive stávající práva úprava nedává občanovi možnost v případě pochybností se obrátit na příslušný správní orgán stran deklarování, že předmětná komunikace je komunikací veřejně účelovou, soud naznal, že by v tomto případě bylo vskutku nespravedlivé, aby byla žalobcům uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení. Na druhé straně žalovaná věděla, respektive vědět měla a mohla (minimálně od svého otce, předchozího vlastníka pozemku st. p. č. , hodnota, ), že v roce 2010 její otec pan , jméno FO, uzavřel s obcí , adresa, shora již cit. nájemní smlouvu, v níž je deklarováno, že na části pozemku st. p. č. , hodnota, je „místní komunikace“, respektive správně veřejná účelová pozemní komunikace, která po celá desetiletí mj. slouží jako komunikační spojení pro vlastníky pozemku st. p. č. , hodnota, s domem č. p. , Anonymizováno, , kterýžto nemovitý majetek je od roku 1984 ve vlastnictví (v BSM, respektive nyní v SJM) žalobců. A tedy v tomto směru z takové okolnosti vyvodit odpovídající konsekvence, nikoliv bránit žalobcům v užívání této příjezdové cesty.

80. Za této situace proto soud dle § 150 o. s. ř. (podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat), v procesní situaci, kdy účastníci před rozhodnutím byli soudem informováni o tom, že soud zvažuje uplatnění tohoto moderačního práva, žalované právo na náhradu nákladů vůči žalobcům nepřiznal.