7 C 113/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO 290 45 371 sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 97 732,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do tří let od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka, úrok 19,99 % ročně z částky částka od datum do datum, úrok 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. V odůvodnění uvedla žalobkyně, že se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o hotovostním úvěru číslo hodnota, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši částka. Žalovaný se smlouvou zavázal hradit úvěr spolu s úrokem 19,99 % ročně a poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši částka v měsíčních splátkách po částka a dále měsíční pojistné ve výši částka. Žalovaný neuhradil splátky za měsíce červenec a srpen 2022, žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni datum. Schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr byla žalobkyní posouzena z informací žalovaného v žádosti o úvěr a z lustrace žalovaného v BRKI/NRKI, insolvenčním rejstříku a registr SOLUS. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagoval.

2. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny úvěru ve výši částka, zaplacení dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši částka, dlužného pojistného ve výši částka a smluvní pokutu 3 x částka za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroku 19,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Ve věci byly k důkazu předloženy listiny – výpis z obchodního rejstříku žalobkyně představení společnosti právnická osoba., osobní informace o žadateli, úvěrová zpráva CN/CB, výpis z bankovního účtu žadatele za období od datum do datum, karta klienta – příjmy a výdaje domácnosti, potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy č. hodnota, smlouva o hotovostním úvěru ze dne datum, úvěrové podmínky, potvrzení o vyplacení úvěru č. hodnota, splátkový kalendář ke smlouvě číslo hodnota, oznámení ze dne datum o ztrátě výhody splátek a zesplatnění úvěru včetně dokladu o odeslání žalovanému, předžalobní výzva k úhradě ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému.

6. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil shodný závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu číslo hodnota, na základě které vyplatila žalovanému dne datum na jeho bankovní účet částku částka. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem 19,99 % ročně, poplatkem za poskytnutí úvěru částka a měsíčním pojistným ve výši částka měsíčně ve splátkách částka měsíčně nejpozději do datum. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částka. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částka. Dne datum byl úvěr zesplatněn datum pro prodlení žalovaného s úhradou splátek. Před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žadatele na základě informací poskytnutých žadatelem a uvedených v osobních informacích klienta, kde je uvedeno, že žadatel je ženatý má 36 let a dvě děti, forma bydlení je uvedena „u rodičů nebo rodinných příslušníků“, dále je zde uvedeno, že žadatel je zaměstnaný ve společnosti právnická osoba s příjmem částka. Výdaje žadatele jsou stanoveny částkou částka, z toho na bydlení částka. Z předloženého výpisu z účtu žadatele soud zjistil, že na tento účet byla vyplacena mzda ve výši částka dne datum, ve výši částka dne datum a ve výši částka dne datum. K prokázání výdajů žadatele nebylo žalobkyní ničeho vyžadováno ani doloženo. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně dále z úvěrové zprávy registru CN/CB, ze které soud zjistil, že žalovaný měl evidováno 1 žádost o kreditní kartu s úvěrovým rámcem částka, 3 odmítnuté splátkové kontrakty dle žádostí o spotřební úvěr z července 2020 a listopadu 2020 a žádný přidělený kontrakt. Výsledek lustrace v insolvenčním rejstříku ani lustrace v systému SOLUS nebyl žalobkyní předložen.

7. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Dle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

11. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020. Uvedené závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. října 2021.

12. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a jeli to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

13. Soud provedl hodnocení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě předložených důkazů. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr ženatý, se dvěma dětmi a měl příjem ze mzdy v průměru za tři měsíce ve výši částka. V době sjednávání úvěru měl sjednaný úvěr na kreditní kartě ve výši částka. Výdaje žadatele byly stanoveny částkou částka měsíčně, z toho částka na bydlení. K prokázání výše výdajů nebylo žalobkyní ničeho požadováno. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho poskytovatel úvěru dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní.

14. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jako poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudila úvěruschopnost žadatele jako spotřebitele. Poskytovatel úvěru v daném případě nijak nezkoumal pravidelné a nezbytné výdaje žalovaného na bydlení, na dopravu do zaměstnání apod. Žalobkyně se spokojila toliko s informacemi od žadatele, které však nijak nezkoumala ani neověřovala.

15. S ohledem na uvedený závěr soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a v důsledku toho je žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 100 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 44 226 Kč. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 55 774 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve zbytku žalobu zamítl.

17. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení, soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.

18. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

19. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. S ohledem na uvedené proto soud rovněž zamítl požadovaný zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 55 774 Kč.

21. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době „přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Soud z rejstříku soudních řízení zjistil, že proti žalovanému je v současné době vedeno několik řízení o zaplacení dluhů ze spotřebitelských úvěrů. Žalovaný má tedy další závazky, ke kterým soud přihlédl při posuzování přiměřenosti možností žalovaného splatit přiznanou částku 55 774 Kč. Vzhledem k nečinnosti žalovaného, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v době tří let od právní moci rozsudku.

22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 97 732,90 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 44 226 Kč. V předmětné věci byl tedy úspěšný žalovaný v rozsahu 9,8 % (čistý úspěch). Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.