19 C 107/2024

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 50 930,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 252,05 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 678,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 083,57 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 155,85 Kč, úroku ve výši 12,6 % ročně z částky 50 930,79 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 930,79 Kč za dobu od 21. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 50 930,79 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 155,85 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 083,57 Kč, s úrokem ve výši 12,6 % ročně z částky 50 930,79 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 930,79 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , resp. dříve , právnická osoba, IČO , IČO, (dále jen „společnost“), a žalovaná uzavřely dne 7. 2. 2020 smlouvu o půjčce na konsolidaci č. , hodnota, (dále též „smlouva“), na jejímž základě společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 71 000 Kč a žalovaná se zavázala společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 12,6 % ročně, a to ve 96 měsíčních splátkách po 1 178 Kč. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 47 747,95 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Dne 5. 2. 2020 podepsala žalovaná návrh na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci (viz návrh na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci č. , hodnota, ) a společnost následně zaslala žalované dne 7. 2. 2020 akceptaci tohoto návrhu (viz akceptace návrhu na uzavření smlouvy č. , hodnota, ). Na základě smlouvy se společnost zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 71 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu spolu s úrokem z ve výši 12,6 % ročně splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši 1 178 Kč. Žalobkyně a žalovaná se dohodly, že částka 71 000 Kč bude použita na předčasné splacení existujících závazků žalované, a to na konsolidaci závazků u společnosti , právnická osoba, budou použity částky 23 000 Kč, 22 000 Kč a 18 000 Kč a na konsolidaci závazku u společnosti , právnická osoba, částka 8 000 Kč (viz návrh na uzavření smlouvy, akceptace návrhu na uzavření smlouvy). Společnost poskytla žalované dne 7. 2. 2020 částku 23 000 Kč a téhož dne částku 48 000 Kč, a to převodem na její bankovní účet (viz výpis z účtu na č. l. 56). Žalovaná uhradila společnosti v období od 25. 5. 2020 do 16. 6. 2023 celkově částku 47 747,95 Kč (viz výpis z účtu na č. l. 56 + ISAS).

4. Co se týče ověření úvěruschopnosti žalované, společnost vycházela před uzavřením smlouvy z údajů sdělených žalovanou, která uvedla, že je svobodná, žije u rodičů, v domácnosti žijí čtyři osoby, vyživovací povinnost má ke dvěma osobám, její pravidelný měsíční příjem plyne z podnikání a činí 19 600 Kč, výdaje na živobytí činí 2 700 Kč, splátky úvěrů 1 300 Kč a další výdaje 440 Kč (viz protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, příloha). Společnost také provedla lustraci v registru BRKI s výsledkem „subjekt je v pořádku (nebyla nalezena negativní informace)“; lustrací bylo dále zjištěno, že žalovaná má celkem pět existujících úvěrových kontraktů, měsíční splátky činí 18 418 Kč a suma zbývajících splátek 2 475 654 Kč (viz sjetina – zdrojová data BRKI).

5. Na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , přešlo v důsledku fúze sloučením jmění zanikající společnosti. Dne 8. 1. 2024 si společnost , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou společnost , právnická osoba, postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 8. 1. 2024 vč. přílohy, potvrzení úplaty). Dopisem odeslaným dne 24. 1. 2024 oznámila společnost , právnická osoba, žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání). Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 6. 3. 2024 (viz výzva k plnění vč. podacího lístku).

6. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost , právnická osoba, , na kterou přešla na základě fúze se společností (dle § 178 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) práva a povinnosti společnosti, postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 1. 2024 pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o uhrazení úplaty, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností , právnická osoba, dopisem odeslaným dne 24. 1. 2024, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak dle § 1879 a 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázán, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že společnost splnila svou zákonnou povinnost, když zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě zhodnocení informací poskytnutých žalovanou a nahlédnutím do veřejných registrů, soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou). Soud přezkoumal předložený protokol o ověření úvěruschopnosti žalované společně s jeho přílohami a učinil závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Žalovaná uvedla, že její pravidelný měsíční příjem plyne z podnikání a činí 19 600 Kč, její výdaje sestávají ze splátek úvěrů ve výši 1 300 Kč, výdajů na živobytí ve výši 2 700 Kč a dalších výdajů ve výši 440 Kč, což společnost nijak neověřovala, resp. tvrdila, že příjmy ověřila s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů, výdaje pak oproti údajům deklarovaným žalovanou navýšila, kdy zohlednila splátky zápůjček ve výši 13 890 Kč, výdaje na bydlení ve výši 4 720 Kč, výdaje na živobytí ve výši 7 420 Kč a ostatní výdaje ve výši 440 Kč, což celkem činí 26 740 Kč. K volným prostředkům žalované přičetla splátky konsolidovaných úvěrů ve výši 9 361 Kč. Společnost si tedy neověřila nejen výdaje žalované, ale ani její příjem, ač tento úkon – ověření příjmové stránky – není nijak obtížné provést, když příjmy lze ověřit např. z daňového přiznání nebo z výpisu z účtu. Společnost si však od žalované tyto listiny, příp. jiné listiny prokazující výši příjmu, nevyžádala, a spokojila se pouze s jejím tvrzením. Co se pak týče výdajové stránky, tuto společnost, jak již uvedeno shora, rovněž neověřovala, nijak blíže se jí nezabývala, a to i za situace, že úvěr žalované poskytla za účelem konsolidace dalších čtyř úvěrů či zápůjček, což může signalizovat, že žalovaná není schopna své závazky plnit. Společnost si však od žalované nevyžádala vůbec žádné listiny; přitom nahlédnutí do výpisů z bankovních účtů je nejjednodušší způsob, jak zjistit, zda je žadatel o úvěr solventní či nikoliv.

11. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

12. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve srovnání s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

13. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

14. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze smlouvy. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení). Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni, na niž byla pohledávka za žalovanou postoupena, jistinu úvěru ve výši 71 000 Kč poníženou o provedené úhrady ve výši 47 747,95 Kč. Soud tak žalovanou zavázal k zaplacení částky 23 252,05 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

16. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 23 252,05 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

17. Žalobkyně byla v řízení v převažující míře neúspěšná (požadovala 50 930,79 Kč + příslušenství, přičemž úspěšná byla co do částky 23 252,05 Kč) a byla povinna nahradit žalované náklady řízení v rozsahu odpovídajícím míře jejího úspěchu (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Jelikož žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.