19 C 127/2024

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno bytem Adresa žalované o zaplacení 221 800,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 180 596 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 41 204,81 Kč, úroku v kapitalizované výši 24 819,92 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 219 323,89 Kč za dobu od 27. 2. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 7 465,01 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 221 800,81 Kč za dobu od 27. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni 30 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 16 484,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 221 800,81 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou dne 3. 8. 2022 uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 220 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1,93 % z úvěrového rámce. Žalovaná celkem načerpala 223 946 Kč, uhradila postupně 43 350 Kč. Ke dni sepsání žaloby žalované ze smlouvy zůstal dluh v celkové výši 221 800,81 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 219 323,89 Kč, poplatků za pojištění ve výši 376,92 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok kapitalizovaný za dobu od 23. 11. 2023 do 26. 2. 2024 ve výši 24 819,92 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu od 7. 12. 2023 do 26. 2. 2024 ve výši 7 465,01 Kč. Za navazující období jdoucí od 27. 2. 2024 do zaplacení požadovala úrok ve výši 15 % ročně z částky 219 323,89 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 221 800,81 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 3. 8. 2022 uzavřena úvěrová smlouva „, Anonymizováno, půjčka – revolvingový úvěr č. , hodnota, (žalovaná návrh smlouvy akceptovala tím, že uhradila dle smlouvy 10 splátek + 1 splátku částečně), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 220 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr s úrokem 16,9 % ročně měsíčními splátkami ve výši 1,925 % z úvěrového rámce, vždy k 20. dni v měsíci [cit. smlouva ze dne 3. 8. 2022, výpis čerpání, splátek a úhrad]. Žalovaná dne 4. 8. 2022 načerpala částku 220 000 Kč, dne 19. 9. 2022 částku 1 000 Kč a dne 31. 10. 2022 načerpala částku 787 Kč, dne 13. 12. 2022 částku 1 470 Kč a dne 17. 1. 2023 částku 689 Kč, tj. celkem 223 946 Kč. Žalovaná uhradila deset splátek ve výši 4 235 Kč a jednu splátku ve výši 1 000 Kč, tj. celkem částku 43 350 Kč [výpis čerpání, splátek a úhrad].

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla výpočet MLS klienta, kdy od příjmu klienta z žádosti v celkové výši 30 000 Kč odečetla částku životního minima klienta (4 250 Kč) spolu se splátkovou zátěží klienta (13 741 Kč) včetně splátky schváleného úvěru (4 235 Kč) a dále MLS domácnosti, kdy od příjmu klienta z žádosti ve výši 30 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 100 000 Kč odečetla kromě splátky schváleného úvěru (4 235 Kč) také minimální výdaje domácnosti (součet životních minim členů domácnosti – 8 090 Kč, splátky klienta – 13 741 Kč a minimální náklady na bydlení – 8 432 Kč). Současně provedla kontrolu žalované v registrech SOLUS, NRKI, ISIR a CEE, přičemž dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI „nalezen – pozitivní vyhodnocení“, dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotazy do registru CEE a ISIR byly provedeny s výsledkem „nenalezen v registrech“. V tomto směru předložila pouze úvěrovou zprávu z NRKI, ze které vyplývá, že žalovaná má 3 úvěry se zbývající částkou 1 430 895 Kč a s celkovou měsíční splátkou 12 541 Kč. V úvěrové smlouvě bylo vyplněno v části „informace o příjmu“, že zdrojem hlavního příjmu žalované je „zaměstnanec“ a hlavní příjem činí 30 000 Kč, dále zde bylo vyplněno, že zaměstnavatelem žalované je od 9/2020 , právnická osoba, ., , adresa, , a příjem ostatních členů domácnosti činí 100 000 Kč. Dále je v úvěrové smlouvě uvedeno, že žalovaná je svobodná, nemá žádné vyživované dítě a bydlí ve vlastním domě/bytě. Výdaje nebyly uvedeny žádné. Žalobkyně dále předložila výplatní pásky žalované za období 4-6/2022, z nichž vyplývá, že průměrný příjem žalované ze zaměstnání činil za uvedené období 29 163 Kč, což odpovídá příjmu deklarovanému žalovanou v úvěrové smlouvě. Dále žalobkyně předložila výpis z účtu žalované za období od 4. 5. 2022 do 1. 8. 2022, z něhož vyplývá, že žalovaná dne 10. 5. 2022 obdržela na účet částku 30 492 od , právnická osoba, ., dne 10. 6. 2022 od stejné společnosti částku 28 892 Kč a dne 8. 7. 2022 částku 28 106 Kč. Z výpisu dále vyplývá, jaké výdaje měla žalovaná na stravu, léky, ošacení a dopravu (kantýna DHL, Billa, Kaufland, Tesco, Penny, McDonalds, ČS Prim, Benzina, Gate, Nike, Dr. Max apod.), rovněž lze z výpisu vyčíst, že žalovaná obdržela na svůj účet platby od různých fyzických osob a rovněž i různým fyzickým osobám peníze odesílala na jejich účty, přičemž však důvod těchto plateb zřejmý není. Dále z výpisu vyplývá, že žalovaná přijímala na předmětný účet částky od odesílatele „, Jméno žalované, “, měsíčně odesílala částku 1 500 Kč společnosti , jméno FO, a částky 9 796 Kč a 1 106 Kč s označením „inkasní platba“. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaná si sjednaly dne 3. 8. 2022 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 220 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit spolu s úrokem 16,9 % ročně měsíčními splátkami ve výši 1,925 % z úvěrového rámce.

10. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva ze dne 3. 8. 2022 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků. Žalobkyně soudu ani přes to, že k tomuto byla soudem vyzvána, a to usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. 5. 2024, č. j. 19 C 127/2024-33, a následně u jednání dne 16. 7. 2024, netvrdila a neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když vycházela toliko z informací poskytnutých jí žalovanou, aniž by si tyto ověřila. Vyžádala si sice od žalované listiny prokazující výši jejího příjmu od zaměstnavatele, z výpisu z účtu zjistila i přibližné výdaje žalované na stravu, ošacení a dopravu, podstatnými výdaji, jako jsou zejména výdaje spojené s bydlením (ač z výpisu vyplývá platba inkasa, která však nebyla žalobkyní vůbec tvrzena) a další závazky v podobě úvěrů či zápůjček u jiných společností, se však žalobkyně vůbec nezabývala, když při posuzování úvěruschopnosti vycházela pouze z životního minima členů domácnosti a z minimálních výdajů na bydlení. Žalobkyně tedy vycházela pouze z předloženého výpisu z účtu, z něhož vyplývá tvrzený příjem žalované a rovněž z něj lze vyčíst, jaké měla žalovaná měsíční náklady na stravu, ošacení či dopravu, a dále jakou částku vynaložila měsíčně na platbu inkasa, nicméně z výpisu se nepodává, že by žalovaná splácela splátky úvěrů v měsíční výši 12 541 Kč, jak vyplynulo z úvěrové zprávy NRKI. Z výpisu z účtu vyplývá pouze měsíční platba ve výši 1 500 Kč ve prospěch společnost Hello Bank. Částka 12 541 Kč, resp. částky tvořící v součtu tuto částku, ve výpise z účtu jakožto odchozí platby nefigurují. Naopak z výpisu se podává, že žalované na účet přicházely platby od různých fyzických osob a rovněž žalovaná různým fyzickým osobám odesílala platby na jejich účty, kdy není zřejmé, z jakého důvodu byly tyto platby poskytovány, zda se např. nejednalo o zápůjčky od těchto fyzických osob. Žalobkyně se těmito platbami nijak blíže nezabývala, stejně jako se nezabývala povinností žalované splácet další zápůjčky či úvěry jiným společnostem. Pokud by tak žalobkyně učinila a předmětnými splátkami by se zabývala, musela by dojít k závěru, že žalovaná buď měsíční splátky dalších úvěrů řádně nesplácí nebo je splácí z jiného bankovního účtu, k němuž si však žalobkyně od žalované nevyžádala žádné informace. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované pracovala pouze s tvrzeními žalované, které si řádným způsobem neověřila (vyjma příjmu žalované a běžných výdajů), a dále měla provést lustrace v dostupných registrech dlužníků, přičemž ani v tomto směru soudu neposkytla důkazy k prokázání svých tvrzení (vyjma úvěrové zprávy), nelze než uzavřít, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet.

11. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 223 946 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaná uhradila dle tvrzení žalobkyně celkem částku 43 350 Kč, tudíž ji soud zavázal k uhrazení částky 180 596 Kč (223 946 Kč mínus 43 350 Kč) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

12. Z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

13. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 180 596 Kč coby poskytnuté jistiny po započtení úhrad žalované v celkové výši 43 350 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

14. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 30 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Ve vztahu k původně uplatněné částce 279 646,79 Kč (zahrnující jistinu, poplatky, smluvní pokutu, účelně vynaložené náklady, úrok kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) činí rozsudkem přiznaná pohledávka 180 596 Kč (zahrnující jistinu) 65 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 35 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 30 % (65 % úspěch – 35 % neúspěch = 30 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 873 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 36 880 Kč [4× 9 220 Kč dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., předžalobní výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., účast u jednání dne 16. 7. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb.], náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč (tj. 4×300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke čtyřem shora uvedeným úkonům právní služby) a 21% DPH ve výši 7 996,80 Kč z přiznané odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud tak zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení ve výši 16 484,90 Kč (30 % z 54 949,80 Kč). Náhradu nákladů řízení je žalovaná v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

15. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.